1 Pán č. 600
Jeden frajer stál celé odpoledne u bufetu jenom v trenkách a olizoval oranžový prášek z bramborových lupínků s příchutí grilovacího koření. Vedle něj zase jiný frajer namáčel čips jako malou naběračku do cibulové omáčky a tu z něj pak ocucával. Pořád stejný, prosáklý lupínek, nabrat, ocucat. Je milion způsobů, jak můžou tihle frajeři zvednout nožičku a označkovat si to, co chtějí prohlásit za svůj majetek. Co se občerstvení týče, jedná se tu jenom o dva skládací stoly s haldami otevřených sáčků kukuřičných lupínků, jaké prodávají velké supermarkety levně pod vlastní značkou, a se spoustou nealko nápojů v plechovkách. A když ty frajery vyvolali, že je na nich řada, když nadháněčka ohlásila jejich číslo, tak tihle účinkující odkráčeli za svou stříkací scénou, ale pořád u toho plnou hubou žužlali kukuřici s karamelem a prsty je pálily od česnekové soli a lepily se jim od polevy z tyčinek s javorovým cukrem. Někteří smrkáči sem přišli jen proto, aby pak mohli říkat, že tu byli. My veteráni jsme tu, abysme se postavili času a prokázali Cassii službičku. Abysme jí pomohli o délku jednoho ocasu blíž ke světovému rekordu. Abysme byli u toho, když se píšou dějiny. Na bufetu rozložili plastové misky plné kondomů hned vedle plastových misek plných preclíků. Srandovně maličkých čokoládových tyčinek. Buráků v griliáši. Na podlaze plno plastových obalů z kondomů i ze sladkostí, všechno roztržené zuby. Stejné ruce si nabíraly lentilky, stejné ruce sahaly do poklopců a pod elastické pásky a hladily napůl ztopořené ptáky. Prsty od potravinářských barviv. Erekce s nakyslou venkovskou příchutí. 7