Yorkshire, Anglie 24. května 1812
„M
ůžu se na něj podívat?“ zeptala se dívka. Sotva odrostla dětským střevíčkům, bylo jí čerstvých sedmnáct. Její modré oči se v křídově bílém obličeji, plném bolesti a únavy, zdály obrovské. Vypadala stěží dost stará na to, aby mohla být matkou. Měla za sebou namáhavý, dlouhý porod a ještě nebyla mimo nebezpečí. K jejímu lůžku přistoupily dvě ženy – jedna z nich, i když skromně oblečená, byla nepochybně urozená dáma, a druhá služebná. Vyměnily si znepokojené pohledy. Dáma se nedávno (sotva před rokem) stala markýzou z Lithby a dívčinou nevlastní matkou, ale chovala se k ní soucitně a láskyplně jako vlastní matka, nebo spíš jako sestra. Sklonila se nad plavou hlavou na polštáři. „Te3 bys radši neměla, miláčku,“ zamumlala. „Potřebuješ si odpočinout.“ „Je tak tichý,“ hlesla dívka. „Proč je tak potichu?“ Lady Lithbyová ji pohladila po čele. „Dě5átko… není moc silné, Charlotto.“ „On umře, vi3? Ach, musíte mi dovolit, abych se na něj podívala! Jen na chvíli, Lizzie, prosím. Omlouvám se, že se mnou máte tolik starostí –“ „Ty za to nemůžeš,“ přerušila ji lady Lithbyová ostře. „Prosím, to si nesmíš nikdy myslet.“ 5