Ediční plán na první pololetí 2021 by Nakladatelství Paseka

Ediční plán 2021

první pololetí

Beletrie Sestry........................................................................................................................................ 6 Vřeteno..................................................................................................................................... 8 Přítelkyně z mládí.............................................................................................................. 10 Ony..........................................................................................................................................11 Vojín W....................................................................................................................................12 Zpověď lišáka.......................................................................................................................14 Případ astrologických vražd.......................................................................................... 16

Nonfiction Skok do prázdného bazénu........................................................................................... 20 Sejdeme se na piazzetě..................................................................................................21 Kapka kámen vyhloubí.....................................................................................................22 Husitská revoluce...............................................................................................................24 Zbořeno................................................................................................................................. 26 Nemocnice a sanatoria................................................................................................... 28

Pro děti a mládež Kotrmelce u krmelce.........................................................................................................32 Tajný život pšouku..............................................................................................................34 Karlíkovo dobrodružství.................................................................................................. 36 Warren XIII. a prokleté třináctiny................................................................................. 38

Komiksy Smrkovec..............................................................................................................................42 Amulet 5: Elfí princ............................................................................................................44 Laura Deanová mě už zase nechala.......................................................................... 46 Nejrudější růže rozkvétá................................................................................................. 48 Potápěč................................................................................................................................. 50

Milé čtenářky, milí čtenáři, dny se kutálejí jako vajíčka na displeji sovětské digitální hry. Dopoledne rychle přetéká do soumraku a z pondělí se už klube pátek. Co se ještě před pár lety zdálo být splněným snem, je teď běžnou zkušeností. Home office mění naše životy, a i když zatím nedokážeme dohlédnout, kam až nás dovede, měli bychom vědět, že po nás žádá víc, než nabízí. Za pohodlí zůstat celý den v pyžamu a mezi on-line schůzkami vyluxovat byt či vyčistit křečkovi klec platíme vysokou cenu. Doma jsme v práci pořád a i korporátní stratégové mluví o tom, že odteď přestávají platit hranice mezi soukromým a pracovním prostředím. Jsme v pohotovostním režimu, okamžitě připraveni zvednout telefon nebo odpovědět na e-mail a přeposlat excelovou tabulku. Prašina, fantastická pražská čtvrť, kde nefunguje elektřina ani mobilní signál a jejíž zadumanou atmosféru přenesl ilustrátor Karel Osoha i na stránky tohoto edičního plánu, je pro nás exotickou zemí. Švédský komiksový tvůrce Max Andersson ve své kultovní knize Pixy nakreslil svět, ve kterém chudí rozprodávají vlastní čas. Před třemi desítkami let tak vystihl klíčový rys dnešního kapitalismu. A ještě dříve, v polovině 20. století, nahlédl německý filozof Herbert Marcuse, jak se civilizační výdobytky podílejí na výrobě časového nedostatku. Kdo se doma pokouší připojit k počítači tiskárnu a nemá účet na Googlu, ví, jak tenká čára dělí pomocníka od potížisty. Existuje však místo, kde se mnohem víc času dává, než spotřebovává. Literatura. Dvacet osm let s Robinsonem na tropickém ostrově zvládne průměrný čtenář za sedm hodin a dvanáct minut čistého času (spočítáno webovým nástrojem ReadingLength.com). Nešťastný život Anny Kareniny zabere necelý den soustavného čtení. A v kratičkém japonském haiku se zrcadlí celá věčnost. Zvu vás k pramenům času.

Jakub Sedláček šéfredaktor

Beletrie

Sestry Lila a Marie jsou sice sestry, ale nemohou být rozdílnější. Zatímco Lila je krásná, bezprostřední, ráda se vrhá do rizika a snadno manipuluje lidmi, Marie je tichá, introvertní a plachá. Obě ale něco skrývají a jejich vztah tíží tajemství. Richard se s nimi potkává na dovolené u Středozemního moře, kam si přijel odpočinout od stresu a výčitek způsobených rozvodem, a taky aby tu napsal esej o zbabělosti. Propadá ale kouzlu obou sester a zaplétá se do jejich zvláštního, tajemného vztahu. Jaké trauma poznamenalo jejich vztah? Proč jsou na sobě zároveň tak závislé? Proč Lila lehkomyslně hazarduje se svým životem? A neskrývá se za Mariinou uzavřeností něco vážnějšího?

květen 2021 měkká vazba + e-kniha 384 stran ISBN 978-80-7637-164-4

Překvapivý prozaický debut redaktora týdeníku Respekt Martina Uhlíře upomíná na klasické romány 60. let. V současné české literatuře se objevuje autor s výjimečným psychologickým citem, který kriticky nahlíží vztahy z mužské perspektivy.

Martin Uhlíř (1976) je novinář a spisovatel. V letech 1997–2004 pracoval jako redaktor Lidových novin, poté strávil rok na studijním pobytu na Massachusetts Institute of Technology v USA. Zajímá se o vědu, výzkum a nové technologie. Od února 2006 je redaktorem týdeníku Respekt. Je autorem knihy Jak jsme se stali lidmi (2007), román Sestry je jeho prozaickou prvotinou.

ukázka Nově nabytou svobodu si neužíval, naopak se o sobě dozvídal překvapivé věci. Jako by od něj k Sylvii běžela neviditelná vlákna, jejichž existenci nevnímal, dokud se nerozešli. Teď zjistil, že je není schopen přeseknout. Kdykoliv spolu mluvili, ať už po telefonu, nebo něco řešili přímo, tetelil se jako pes a toužil jí z nějakého důvodu vyhovět. Když se na něj zlobila, jako by se na něj rozhněval sám Bůh. Pokud byla milá, pociťoval hlubokou úlevu. Jako by nad ním měla neviditelnou moc, které se nedokázal zbavit. Třeba mu teď osud nabízí nějakou šílenou, podivnou možnost, jak napravit všechno, co se stalo. Natáhl se, nahmatal vypínač lampičky a rozsvítil. Zvedl se z lůžka a začal stále rychleji přecházet po pokoji. Co když vzájemná podobnost jejich příběhů způsobila něco podivného? Ne, nepřipustí žádné iracionální vysvětlení. V tunelu to bylo jen mámení, výplod podrážděných nervů. O čem to Marie předtím mluvila? Duše nezávislé na houbě mozku? Nesmysl. Ale pro to, co se stalo teď na silnici, žádné vysvětlení nenacházel. Něco by měl udělat. „Chtěla bych odsud pryč,“ říkala Marie. A taky: „Pár dnů, jen pár dnů, pak stejně všechno skončí.“ Co skončí? Na tom nezáleží, ale ten nápad – pryč odsud, pryč z tohohle hotelu – nezní zase tak šíleně. Proč by vlastně nemohl s Marií někam odjet? Ano, řekne jí, že souhlasí. Řekne jí to hned. Přijde na to, co tohle všechno znamená.

Vřeteno fotografie autora

Obyvatelé nového světa okolo Propasti se krčí v posvátné hrůze před bohyněmi, které prý během dávné katastrofy smetly většinu lidstva z povrchu zdecimované planety. Jediným pramenem vědění je kniha Babel, ovšem jejím nejasným náznakům nejspíš nerozumí ani učitelé, kteří znovu a znovu opakují dětem nedůvěryhodné báchorky. Jisté je jen to, že na výraz díků Matce Propasti je do jejího chřtánu každých třicet šest dní vhozen stařičký dobrovolník. Nikdo toto pravidlo nezpochybňuje. Ani dospívající kluk Key, který se svou početnou rodinou obývá čtvrť zvanou Mnohodvůr. Na rozdíl od svých sourozenců Key v ničem nevyniká, dokonce nedovede roztočit své vřeteno, předmět, který vlastní každý z Mnohodvora. Přesto je Key vtažen do nečekaného dobrodružství, ve kterém kousek po kousku porozumí podstatě nového světa.

duben 2021 měkká vazba + e-kniha 264 stran ISBN 978-80-7637-158-3

Vřeteno je fantaskní dystopický román. Je to proměna mladého hocha v dospělého muže. Je to příběh o rozšiřování vědomí. Oceňovaný hudebník Jakub König díky psaní písňových textů uplatňuje smysl pro detail i nespoutanou obraznost. Jeho románový debut je doslova nacpaný intenzivními výjevy a utkvělými vidinami.

Jakub König (1978) hraje, píše i kreslí a tyto záliby rád propojuje do různých projektů. V roce 2011 vydal komiks s názvem Anjel, o pět let později vyšel flipbook Když piješ… Jeho hudební uskupení Kittchen získalo v roce 2014 cenu Anděl za album roku v kategorii alternativní scéna. Zatím nejdůsledněji se jeho umělecké činnosti projevily v projektu Zvíře jménem Podzim: jmenuje se tak kapela, její první album i hutně ilustrovaná kniha (Paseka 2017), kterou lze číst samostatně a zároveň vnímat jako rozšíření příběhu desky.

ukázka Mnohodvůr. Jak bych dokázal popsat Mnohodvůr, kdyby na celým světě existoval živáček, co ho nezná? Mnohodvůr je jako mělkej hrnek nebo hlubokej talíř. Mnohodvůr je jako mistička ze sepnutejch dlaní. Mnohodvůr je jako důlek v zemi. Jen teda důlek fakt obrovskej. V knize Babel stojí, že je 600 metrů hlubokej a třikrát tolik širokej v nejvyšším místě. Mnohodvůr je jako otvor, kterej by vznikl, kdybys rozpálený vřeteno vtiskl do vosku. Soustředný kružnice svažující se dolů, dolů, dolů. Do tmavýho středu. Do nekonečný černý díry. Do chřtánu, nebo náruče, vyber si, Matky Propasti. Nahoře svítí slunce na bílý křišťálový paláce a zapečetěnej chrám Mycelliánů. V prostředním kruhu se na líbeznejch terasách vyvalujou pupkatý měšťani… nebo tak si to alespoň představuju. Protože jsem tam pochopitelně nikdy nebyl. Protože my, my žijem ve třetím, oficiálně nejspodnějším kruhu. Ve spodním městě. Slunce tu máme mnohem míň než měšťani v horním nebo šlechta v tom vysokým městě. Ale nestěžujem si. Z našeho města se do toho horního dostanete jenom jedním způsobem. Z náměstí Spirály stoupá kovová konstrukce, po které mezi horním a spodním městem pendluje lanovka. Nebo výtah. Nebo ozubená dráha. Zkrátka Spirála. Táhne se z jedný strany ve velkým oblouku a na naše střechy z ní padaj tenký šupinky rzi. Je krásná. A taky jsem ji viděl jenom na obrázku. Z místa, kde stojíme, vidím ten majestátní kovovej oblouk a přemejšlim, jak krásný to asi musí bejt, když vyhlížíš z těch velkejch oken na celej Mnohodvůr. Jednou, řikám si, jednou… Ještě nějakej čas okouníme na vyhřátejch terasách. Línej dým travska nám motá myšlenky do měkkých klubek, z kterých se odvíjej jednotlivý provázky konverzací. Koukáme do hlubiny žhnoucí jasem. Za náma šum druhý trojice. Na horních terasách nad náma to žije. Měšťanský maj po práci, po škole. Celý rodiny korzujou, někde zpívá dívčí sbor… poryv větru občas zanese až k nám vysoký hlasy a posmutnělou melodii. Teď je ten moment, moje malý potěšení.

Přítelkyně z mládí Každá povídka Alice Munroové je jako rozlehlé sídlo s mnoha místnostmi. A každý pokoj tohoto sídla je dokonale zařízený nábytkem a prodchnutý osobností tamních obytel. Je tu žena, která se po milování pohádá se svým milencem a najednou se ocitá na hraně okamžiku, který pro vztah může znamenat absolutní konec, anebo jen začátek další etapy. Je tu dívka, která kvůli nehezké tváři a postavě platí chlapcům, aby se s ní vyspali, což se rychle obrátí proti ní, když ji začnou vydírat. Je tu vdova, která přijíždí na Skotskou vrchovinu a zjišťuje, že její manžel byl možná někým docela jiným, než si celý život myslela. Možná. To slovo je v tvorbě držitelky Nobelovy ceny Alice Munroové podstatné, její příběhy nejsou jednoznačné. Jsou plné náznaků, nedořečených věcí a tutlaných tajemství. Náhody, nečekaná setkání i všední události se v jejím nesentimentálním podání proměňují v tajemné komnaty lidských osudů.

leden 2021 Z angličtiny přeložila Zuzana Mayerová pevná vazba + e-kniha 275 stran ISBN 978-80-7637-046-3

Alice Munroová (1931) pochází z Winghamu v kanadské provincii Ontario. Je autorkou čtrnácti souborů kratších próz a jednoho románu. V českém překladu ji proslavily knihy Už dávno ti chci něco říct a jiné povídky (č. Paseka 2003), Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel (č. Paseka 2009), Útěk (č. Paseka 2011), Příliš mnoho štěstí (č. Paseka 2013), Drahý život (č. Paseka 2014), Láska dobré ženy (č. Paseka 2015) a Veřejná tajemství (č. Paseka 2017). Munroová je trojnásobnou držitelkou kanadské Ceny generálního guvernéra, v roce 2009 byla za svou dosavadní literární tvorbu vyznamenána cenou Man Booker International Prize a v roce 2013 Nobelovou cenou.

Ony Ony jsou ona a její matka. Žijí na dánském ostrově, píše se rok 1981. Šestnáctiletá dívka nastupuje na gymnázium, matka vlastní obchod s oblečením a parfémy. Jejich každodenní život vnímáme očima dcery, která zažívá drobné radosti i strasti dospívajících: Trapná zamilování, přátelství, večírky. Pod zdánlivě klidným tokem běžného života se však rodí tragédie. Neobyčejně úsporně napsaný román nepůsobí navzdory tématu temně a depresivně, o to větší je jeho emocionální účinek. Zasazení do dánského maloměsta 80. let vytváří zajímavou dobovou kulisu, ale mimořádně silný příběh o dceři a její matce je nadčasový.

Helle Helle březen 2021 Z dánštiny přeložila Helena Březinová Vychází s podporou Danish Arts Foundation měkká vazba + e-kniha 158 stran

Dánská prozaička (1965) je autorkou minimalistických románů a kratších próz. V češtině její knihy vychází téměř dvacet let, tou první byla sbírka Zbytky (1996, č. 2002), následovaly romány Představa o nekomplikovaném životě s mužem (2002, č. Paseka 2004), Ženy bez mužů (2005, č. Paseka 2008), Na dně (2008, č. Paseka 2012), Jestli chceš (2014, č. Paseka 2016) a Tohle jsem měla napsat v přítomném čase (2011, č. Paseka 2017). Její knihy vyvolaly výrazný ohlas na domácí scéně i v zahraničí a byly dosud přeloženy do sedmnácti jazyků. Helle Helle je nositelkou řady literárních ocenění včetně ceny Kritikerprisen, Ceny Dánské umělecké rady a Ceny P. O. Enquista.

ISBN 978-80-7637-155-2

Vojín W. „Fantastická, uhrančivá, strašlivá kniha“, „zatím největší ukázka vypravěčské síly“, „pronikající k jádru věci ještě hlouběji než Chudí v Lodži,“ říká o novém Sem-Sandbergově románu švédská kritika. Vojín W., neboli Woyzeck či česky Vojcek, je otloukánek stíhaný posměchem, naivní a čistá duše, a přece vrah. Jeho vyšetřování a poprava za vraždu ze žárlivosti, které proběhly v Lipsku roku 1824, byly jedním velkým ponížením, stejně jako když ho v mládí načapal mistr při masturbaci nebo kdykoli se Vojcek pokusil přiblížit k ženám. Pokus o únik vtáhne Vojcka až do krvavého soukolí napoleonských bitev a přinese jen další utrpení, boj o holé přežití a nakonec potupnou dezerci. Návrat domů zplodí už jen vztek, zoufalství a zločin. Zda byl Vojcek při smyslech, co je realita a skutečné vzpomínky a co jen hlasy jeho podvědomí, zůstává nejisté.

květen 2021 Ze švédštiny přeložila Dagmar Hartlová Vychází s podporou Švédské kulturní rady měkká vazba + e-kniha 416 stran

Steve Sem-Sandberg Švédský spisovatel, novinář a literární kritik (1958) se českým čtenářům poprvé představil románovým bestsellerem Chudí v Lodži (č. Paseka 2011, 2013), poté romány Ravensbrück o Mileně Jesenské (č. Paseka 2012) a Vyvolení, jenž líčí příběh z válečné kliniky provádějící pokusy na dětech (č. Paseka 2015). V románu Bouře (č. Paseka 2017) se autor, narozený v Oslo, vracel do prostředí, které důvěrně zná z dětství.

ISBN 978-80-7637-162-0

ukázka O válce měl nejednu představu, viděl v ní studený řád, vládu železa, odvahu postavit se na bojišti muž proti muži, ale nikdy neslyšel o samotě, jakou zažívá voják, když ztratí své mužstvo a náhle nemá čím se řídit, nepřicházejí rozkazy, nepřichází nic, není, na čem by pohled ulpěl ve sněhu, který pořád jen padá a padá, a on sotva ví, kam jde, když se kolem něj tma stáhne jako pytel. Hodiny bloudí, vítr mu kvílí v uších, pichlavá zrnka sněhu se zabodávají do tváře, oči nedokáže udržet otevřené. Pak náhle ucítí pod holínkami holou zem a pod dlaněmi něco tvrdého, zeď, a skácí se vyčerpáním. Když se probere, tu nejhorší bouři už odvál vítr a nebe se proměnilo v zrnitou masu mračen, jako kdyby nad mořem bylo ještě jedno moře. Náhoda či štěstí ho přivedly na suchou zažloutlou trávu u roubené stodoly. Kromě trámů doběla rozežraných solí a větrem tu není nic, na čem by se pohled zachytil. Ani to podivně krupkovité, ubíhající nebe neposkytne znamení, kde by mohlo být slunce. Čím hlouběji proniká na souš, tím pevnější tvar nebe dostává. Teď visí nad zasněženým polem šedivé a napuchlé jako kravské vemeno. V dálce se zračí osamělá bouda. Únavou pod ním podklesávají nohy ztuhlé mrazem, zapadá do sněhové břečky až po pás a rukama odhazuje sníh. Zvedá oči a vidí boudu tam, kde stála předtím. Vtom si uvědomí, že to je pořád ta samá stodola, od níž se celou dobu plahočí. Nemůže od ní odtrhnout oči. Po chvíli vyšlehne z kamenných základů oheň a olizuje vybělené zdi. A když stojí celá v plamenech, začne zvolna levitovat, stoupá jako hořící loď k nebi, které se přestalo pohybovat a opět se proměnilo v pouhou tmu. Když ho po třech dnech našli, měl omrzliny v obličeji a na rukou až po předloktí, a pusu rozdrásanou od kůry a jehličí, které se pokoušel pozřít.

Zpověď lišáka Lechtivý historický román o lásce, genderu a osvobození. Odehrává se ve dvou časových obdobích. První vypráví o jazykovědci doktoru Vothovi, který se v naší současnosti snaží vzpamatovat z rozchodu a obsesivně se vrhá do zkoumání života Jacka Shepparda, legendárního zloděje a milovníka z osmnáctého století. Nikdo totiž nezná skutečný Jackův příběh, jeho výpověď ani přiznání se nikdy nenašly. Tedy dokud doktor Voth neobjeví záhadný dokument s názvem Zpověď lišáka. Jde o rukopis z roku 1724 o sirotkovi jménem P., který byl ve dvanácti letech prodán do otroctví a později se z něj stal odvážný zloděj a bojovník za práva „monster“ – vlčích lidí či trpaslíků. Jeho protivníkem přitom není jen policie, ale i šéf všech londýnských zlodějíčků, který „monstra“ loví. Tak se P. postupně stává Jackem Sheppardem, jedním z nejznámějších a nejhledanějších zlodějů v historii.

duben 2021 Z angličtiny přeložila Markéta Musilová měkká vazba + e-kniha 376 stran ISBN 978-80-7637-093-7

Doktor Voth horečně pracuje ve dne v noci na analýze rukopisu. Ale není jediný, kdo chce Jackův příběh a jeho pravou identitu odhalit. A tak jsou Jack i doktor Voth zataženi do případu tajemného spiknutí a ukazuje se, že jejich osudy jsou spojené – a oba je zachrání jen zázrak.

Jordy Rosenberg Americký transgender spisovatel a docent na univerzitě v Massachusetts Amherst, kde vyučuje literaturu a genderová a sexuologická studia 18. století, žije v New Yorku a Northamptonu. Zpověď Lišáka je jeho první román. Magazín New Yorker jej zařadil mezi nejlepší knihy roku a Rosenbergovými nadšenými fanoušky se stali třeba China Miéville nebo Sarrah Perryová.

ukázka Jack Sheppard, nejslavnější vězeňský zdrapák, nejoddanější a nejhorlivější ctitel prcinek v celém Londýně dlí toho času v poutech na šibenici v Tyburnu, kde bude oběšen… Jestli dnes zemřu, ať je to, Bože, se vzpomínkou na její chuť na mém jazyku… Oba druhy umění (útěky z vězení a záliba v kundičkách) jsou stejné podstaty. Jack je člověkem mnoha talentů, jenž ovládá všelijaké fígle, pokud jde o vstup, průnik i úniky. Ať už jde o šatlavu, či ženský klín, nenašel by se jediný zámek, dveře, okno či stěna, jimiž by nedokázal proniknout a nepocítil při tom slastnou extázi ze zakázaného ovoce. Jack je zrozencem svobody. Kdykoli se mu podařilo vymanit se z ďábelské černi šatlavy, cítil obdobný žár jako žena rozplývající se dotykem jeho jazyka. První z oněch umění mu pomohlo zbavit se dusivého sevření chlupatejch – nenáviděných ničemů, zhouby všech pobudů a vředů na tváři jinak kouzelného města. A druhé ze zmiňovaných umění? Co k tomu jen říci. Snad jen tolik, že se necítí svobodněji, než když mu v hlubinách úst horce tepe Bessina kundička. V takovém objetí se jeho tělo zmítá a proměňuje z rozbolavělé zdechliny v olizující plamen. A právě tuto proměnu by zrovna teď potřeboval podstoupit. Vzplanout. Roztát jako sklo – stejně, jako když se Bess nechá unášet rozkoší na jeho rudém cungu – a vyklouznout tak ze svých pout. Čarovná Bess ho teď ale nerozpálí. Krk mu tíží oprátka. A za jaký zločin dnes bude odsouzen? První snad? Nebo druhý? Oba? Na tom nesejde… Mistr Průniků dnes zemře.

Případ astrologických vražd Astrolog, jasnovidec a samozvaný detektiv Kijoši Mitarai musí během jednoho týdne vyřešit záhadu strašlivých vražd, která trápí Japonsko už čtyřicet let. Kijoši požádá o pomoc svého přítele ilustrátora a společně se snaží přijít na kloub záhadě, která nedá spát celé zemi: Kdo zavraždil umělce Umezavu, znásilnil a zabil jeho dceru a poté rozsekal těla šesti dalších lidí, aby stvořil Azoth, tedy dokonalou ženu? Díky vloženým mapám, grafům a ilustracím se tato klasická japonská záhada zamčeného pokoje proměňuje v opulentně inscenovanou tragédii, která zároveň vyzývá čtenáře, aby tajemství rozluštil dříve, než naposledy padne opona.

květen 2021 Z japonštiny přeložili Anna a Igor Cimovi pevná vazba 384 stran ISBN 978-80-7637-159-0

V roce 1981 byl Šimadův román nominován na prestižní cenu Edogawy Rampa a autor se stal vlajkonošem generace japonských autorů detektivek s důrazem na zamotanou zápletku. Případ astrologických vražd je neslavnější kniha ze série s detektivem Kijoši Mitaraiem, týdeník Bunšun ji zařadil mezi sto nejlepších detektivek na světě a deník The Guardian ji zvolil jednou z deseti nejlepších detektivek se záhadou zamčeného pokoje.

Sódži Šimada Spisovatel a esejista (1948) má mezi čtenáři přezdívku „Pán tajemna“. Napsal přes sto knih, debutoval v roce 1981 právě románem Případ astrologických vražd. Ani v dalších dílech neupustil od zdařilého prolínání klasického detektivního vyprávění, zobrazování násilí a okultních prvků, což mu vyneslo světový ohlas. V roce 2009 obdržel cenu za celoživotní dílo Japan Mystery Literature Award.

ukázka „Podívej se prosím sem, milý Mitaraii. Jména se od Heikičiho textu odlišují. Více než v polovině případů použil pro zápis jmen svých blízkých jiné znaky, ovšem se stejným čtením. I bez změněných znaků ve jménech je to dost složitá rodinná situace, nemyslíš? Občas se liší i výslovnost. Například Nobuko tu není uvedena jako Nobuko ale Nobujo. Jasue Tomitová z Medicisu zase má v zápiscích příjmení Tomigučiová. Asi ho nenapadly žádné znaky, které by se četly stejně. Její syn je uveden beze změny jako Heitaró. Ten znak „hei“ v jeho jméně má důležitou funkci a Taró se jinak moc napsat nedá. Proto jej asi nezměnil. U každého z nich je zmíněný i věk. Ten je aktuální k datu, kdy se případ udál, tedy dvacátého šestého února roku jedenáct éry Šówa čili roku 1936.“ „Taky tam mají napsanou krevní skupinu, že?“ „Ano. K tomu se dostaneme ještě později. Jejich krevní skupina hraje velmi důležitou roli. Nicméně v zápiscích jsou popsané jejich jednotlivé dispozice a charaktery, a také nějaké příhody, nejspíš věrné skutečnosti. Takže je můžeme brát jako fakt. Nějaké informace bychom si ale měli doplnit o Jošiovi, mladším bratrovi Heikičiho. Živil se psaním, hlavně článků do cestovatelských časopisů, dokonce mu v novinách vycházel román na pokračování. Prostě bratři umělci. V době, kdy Heikičiho zavraždili, zrovna cestoval někde po Tóhoku, podle všeho kvůli rešerším, takže je těžké zjistit, kde přesně se pohyboval. Jisté alibi ovšem má. O tom si řekneme později. Pojďme si nejdříve postupně rozebrat, jaká je u jednotlivých aktérů pravděpodobnost, že se na zločinech podíleli. Ještě k Masako je potřeba doplnit jednu informaci. Její původní příjmení je Hiratová a podle všeho pochází z docela starého rodu z města Aizu Wakamacu. Provdali ji za jistého Satošiho Murakamiho, hlavouna z jedné obchodní firmy. Kazue, Tomoko a Akiko se narodily právě ze svazku s tímhle Satošim Murakamim.“

Nonfiction

Skok do prázdného bazénu Voda, země, živiny, slunce – z toho všeho se rodí jablko, ale zároveň se ničemu z toho nepodobá. A stejné je to s příběhy, říká izraelský spisovatel Amos Oz. Skládají se ze spousty setkání, zážitků a především z naslouchání. Jako v téhle knize, ve které s autorem rozmlouvá a diskutuje dlouholetá redaktorka jeho knih Šira Chadadová. Kriticky se ho ptá na jeho psaní a inspirace, politické postoje a válečné zkušenosti, empaticky naslouchá, když Oz vypráví o sebevraždě své matky nebo o svém odchodu od rodiny a životě v kibucu. V šesti rozhovorech o vášni a lásce, vině, radosti a smrti přináší ojedinělý a intimní vhled do života a tvorby významného spisovatele.

Amos Oz duben 2021 Z hebrejštiny přeložila Lenka Bukovská pevná vazba + e-kniha 192 stran ISBN 978-80-7637-163-7

(1939–2018), autor řady románů, povídkových sbírek a esejistických prací. V českém překladu je dosud znám svými romány jako Černá skříňka (1987, č. 1993, Paseka 2010), Fima (1991, č. 1998) či Panter ve sklepě (1995, č. 1999) nebo autobiografickou prózou Příběh o lásce a tmě (2002, č. Paseka 2009, 2018), jako esejista byl představen soubory textů Mír, láska a kompromis (č. 1997) a Jak vyléčit fanatika (2004, č. Paseka 2006). Je mimo jiné nositelem Izraelské ceny za literaturu (1998) a Ceny Franze Kafky (2013).

Šira Chadadová je scenáristka a literární editorka. Vystudovala literaturu na Kolumbijské univerzitě. Osm let pracovala jako redaktorka hebrejské literatury pro nakladatelství Ketter, dnes je nezávislou editorkou knih a scénářů. Editovala romány Amose Oze, Drora Mišaniho, Michala Zamira, Yarona Londona a také mnoho debutových románů. V současné době píše několik televizních seriálů ve spolupráci s Drorem Mišanim.

Sejdeme se na piazzetě Budete bloudit bočními uličkami italských měst, objevovat skrytá zákoutí a vychutnávat typickou vůni a hluk tržišť. Autorka úspěšných knih Pod Toskánským sluncem a Toskánsko pro každý den odkrývá Itálii tak, jak ji znají pouze místní. Se svým manželem Edem tentokrát křižuje všech třináct italských regionů od severního Furlánska po Sicílii a cestou požitkářsky představuje místní kuchyni a lahodné pití, památky a neznámá místa, která v turistických průvodcích nenajdete. Spojuje cestovní deník, konkrétní recepty nebo vyprávění o historických zajímavostech. S její knihou probrouzdáte město dřív, než skončí snová doba mezi obědem a večeří.

Frances Mayesová květen 2021 Z angličtiny přeložil Petr Eliáš pevná vazba + e-kniha 430 stran

(1940) je autorkou jedenácti úspěšných knih o kultuře a kuchyni Itálie, kde s manželem napůl žije. Vydala také několik svazků prózy a poezie. Je pravidelnou přispěvatelkou časopisů Food & Wine, House Beautiful a dalších periodik. Na San Francisco State University přednáší tvůrčí psaní.

ISBN 978-80-7637-044-9

Kapka kámen vyhloubí Deník odvážné mámy o autismu a socialismu „Stálá kapka i kámen vyhloubí. Toto přísloví se stalo mým životním heslem, neboť je to nejpřiléhavější charakteristika mé práce,“ zapsala si na konci srpna roku 1962 do svého deníku Hana Kulasová, maminka šestiletého Jirky a o rok mladšího Vaška. Pokusila se tak popsat především výchovu svých synů. Staršímu byl diagnostikován autismus, mladší byl nadprůměrně inteligentní a pěkně neposedný. Jak se „obyčejná žena v domácnosti“ v šedesátých letech 20. století dovedla poprat s úkoly, které trápí spoustu rodičů i dnes? Hana se nezalekla žádné překážky, vymýšlela metody, jak staršího syna vzdělávat doma, neúnavně s ním obcházela lékaře a oběma svým dětem věnovala svou duši, srdce a čas. Pečlivé zápisky, které si Hana vedla od své svatby do roku 1973, tak poskytují nejen neobyčejné svědectví o životě s autismem ve 20. století, ale především z nich skládáme portrét výjimečné ženy.

březen 2021 Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Pasparta měkká vazba + e-kniha 198 stran ISBN 978-80-7637-102-6

Zápisky své matky poskytl k vydání syn Václav.

Hana Kulasová (1926–2015) žila v malém středočeském městečku Mšeno u Mělníka. Většinu života věnovala péči o syny, z nichž jednomu byla diagnostikována těžká forma autismu. V době, kdy se o tomto stavu mnoho nevědělo, se Haně Kulasové podařilo téměř nemožné: Naučila svého syna mluvit, číst, psát i počítat a umožnila mu tak zapojit se do běžného života. O své zkušenosti se neváhala podělit s rodiči dětí s podobnou diagnózou a potížemi. Svou pílí, trpělivostí, odhodláním a synovými pokroky udivovala a motivovala nejen je, ale i lékaře.

ukázka 31. srpna 1962 Zavedla jsem zase několik změn. Ráno před snídaní s nimi cvičím asi deset minut (několik cviků a zbylý čas tanečky). K snídani má Vašíček vajíčko na měkko nebo volské oko (buličí). (Lituji, že Jiří nejí vajíčka.) K tomu chleba a mrkev nebo jinou zeleninu. Asi kolem desáté hodiny máme „školu“. Kluci přinesou aktovku a Jiří z ní vybalí a rozdá penály a sešity, které rozdělí podle monogramů. Každý z nich má sešit „školní“, do něhož se může malovat jenom to, co nařídím nebo předkreslím. Do druhého si potom malují, co chtějí. Každý den malujeme asi pět minut „úkol“ do „školního“ sešitu a potom je libovolně dlouhé malování podle vlastních nápadů do druhého sešitu. Sešity vyrábím z balicího papíru (s modrými deskami). Je silnější, takže se jim na něj lépe kreslí. Do školního sešitu jim nakreslím linky a do nich kreslíme ozdoby. To má za účel naučit se ukázněně dodržovat velikost tvarů (omezeno a určeno linkami) a množství (namalovat celý řádek). Zdá se to být snadné, ale není tak jednoduché přimět Jiřího (a někdy i Vašíčka), aby namaloval celý řádek stejných čtverců, jablíček apod. Kupodivu se však Jiří dá usměrnit. Vašíček rád kreslí, ale zběžně. Bylo třeba ho naučit, aby v případě potřeby uměl malovat také přesně (vybarvovat bez přetahování, bez bílých míst). Toto jsem zavedla jako přípravu na školu: 1. Naučit se určitou dobu soustředěně pracovat na určitém úkolu. 2. Vykonávat jej podle příkazu. 3. Zvyknout si, že školní sešit není na to, aby si tam maloval kdo chce co chce. 4. Po ukončení uložit pečlivě sešity i tužky do aktovky. Myslím si, že to bude dobrý náskok. Dnes jsem také začala s Jiřím cvičit počty. Ukázala jsem mu dva knoflíky a řekla, aby pod ně dal dva modré, potom dva zelené (barvy už zná) atd. Dělal to správně podle příkazu. Říkal přitom „da zelený, da modrý“. Tak zná jeden a dva. Pochopitelně, že dá dost práce, než se naučí znát plný význam číslovek, ale proto začínám už nyní. Jiří miluje říkadla z Ladovy knížky. Už jich několik umí, totiž ví, jak to je, ale nezřetelně vyslovuje. Výslovnost se však každým dnem lepší. Když řeknu: „Pojď, budeme říkat říkadla,“ hned přiběhne jako na koni.

Husitská revoluce Události, souvislosti, aktéři

březen 2021 pevná vazba 120 stran ISBN 978-80-7637-152-0

„Byla to vzrušená doba. Evropský kontinent se po roce 1400 zmítal v nejistotě.“ Církev byla rozpolcena, brány Evropy už téměř vyvraceli z pantů Turci, politický systém se ocital v krizi. Roku 1413 však svitla naděje, protože kostnický koncil měl od příštího roku konečně nejpalčivější problémy řešit. Jeho výsledkům kontinent zatleskal a vzápětí strnul nad bouří, kterou v jeho srdci vyvolala poprava Mistra Jana roku 1415. Jako vzrušená novela o krátkých, svižných kapitolách působí Čornejovo líčení revoluce, četných přelévání jejích sil, střetů, zvratů, politického kvasu i jejích klíčových aktérů od počátků a ideových zdrojů až po vládu husitského krále Jiřího z Poděbrad. Populární formou osvětluje evropský kontext událostí, dobovou mentalitu, náboženské souvislosti, vojenskou strategii husitů a jejich protivníků i význam husitství pro české dějiny. Tato historie „do kapsy“ shrnuje vše podstatné o jedné z nejslavnějších kapitol českých dějin. Nabízí skvělé čtení i možný doplněk ke studiu.

Petr Čornej Významný český historik Petr Čornej (1951) se zaměřuje na dějiny pozdního středověku, zejména na husitství, dějiny historiografie a výzkum dějinné paměti. Před rokem 1989 pracoval v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, poté přednášel na Filozofické fakultě UK, vedl katedru dějin a didaktiky dějepisu na Pedagogické fakultě UK, učil na Literární akademii a od roku 2013 působí v Akademii věd ČR. Je autorem či spoluautorem mnoha knih, včetně dvou dílů Velkých dějin zemí Koruny české, vycházejících v Pasece. Jeho kniha Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka (Paseka 2019) se stala Knihou roku 2020 a zároveň vítězem v kategorii Naučná kniha ceny Magnesia Litera.

ukázka Křižácká vojska se na sklonku června položila na levém vltavském břehu, v dlouhém pruhu od Pražského hradu až k vltavskému brodu v místech vyústění nynějšího Hlávkova mostu. Kdyby čítala opravdu 100 000 mužů, o nichž mluví dobové kroniky, pak by měla nad husitskými bojovníky zhruba desetinásobnou převahu a pravobřežní Prahy, jejíž opevnění nedosahovalo ani délky 4 kilometrů, by se snadno zmocnila. Ve skutečnosti disponoval Zikmund zhruba 30 000 muži a pravobřežní souměstí dobýt generálním útokem nechtěl a ani nemohl. Riziko neúspěchu i vysokých ztrát bylo velké a politické důsledky nelítostného zásahu proti Praze ne únosné. Jeho plánem bylo husity přimět ke kapitulaci hrozbou vyhladovění. K úplnému odříznutí husitské Prahy od světa potřeboval obsadit Vítkov. Rozkaz k útoku na Žižkovu pevnůstku vydal až v neděli odpoledne 14. července. Křižácké oddíly si však nedokázaly poradit s udatně se bránícími husity a po nečekaném úderu pražského pěšího sboru vyklidily bojiště, zanechávajíce na něm asi tři stovky mrtvých. Na celkovém poměru sil střetnutí středního rozsahu nic nezměnilo, Praha si však uchovala životně důležité spojení se světem. Žně v mimořádně teplém létě právě začínaly a do pražských bran proudilo tolik potřebné obilí. Zikmundův záměr se zhroutil, neboť neuspěly ani rožmberské a rakouské oddíly, které musely upustit od obléhání Tábora. Husité se naopak radovali. Už tehdy zazněl návrh, aby byl Vítkov přejmenován na Žižkov. Poněvadž útok na Prahu Zikmund vyloučil, bylo zřejmé, že vojensky svého cíle nedosáhne. V první konfrontaci spojené husitské síly zvítězily. Přesto římský panovník rozpustil kruciátu až poté, co mohl světu manifestovat aspoň jeden nesporný úspěch. V neděli 28. července se ve svatovítské katedrále zaskvěl na jeho ryšavé kštici svatováclavský diadém.

Zbořeno Zaniklé pražské stavby 1990–2020

květen 2021 Vychází s podporou Magistrátu hlavního města Prahy pevná vazba 192 stran ISBN 978-80-7637-161-3

Bourání má v Praze bohatou historii a jen za posledních třicet let šly v hlavním městě k zemi desítky budov, některé nevyhovující, jiné ale mimořádně cenné. Obětí posledních pražských demolic byl Aulického Transgas na Vinohradech nebo nárožní, takzvaný Kozákův, dům na Václavském náměstí. Publikace pojednává slovem a obrazem čtyřicet objektů, jejichž ztráta památkový fond výrazněji poškodila. Z těch známějších k nim patří proměna horizontu pražské Hanspaulky po zničení hotelu Praha, estetická degradace Klimentské ulice po zboření Špačkova domu nebo demolice unikátní mazutové výtopny na sídlišti Invalidovna. Kniha se ale zaměřuje i na stavby, jejichž konec palcové titulky nezaznamenaly, jako například skladový areál Na Třebešíně, továrny Ringhoffer, Walter, Lokomotivka, Pergamenka či Praga v Karlíně. Bohaté obrazové vybavení knihy zahrnuje materiál archivní i novější, pořízený v době před zánikem budov.

Kateřina Bečková (1957) spravuje sbírku starých fotografií v Muzeu hlavního města Prahy a od roku 2000 je předsedkyní Klubu za starou Prahu. Je autorkou mnoha publikací o staré Praze, v rámci ediční řady Zmizelá Praha v Pasece vydala knihy Staré Město, Zmizelá Praha – dodatky I, II, III, Továrny a tovární haly I, II, III, Nádraží a železniční tratě, Vltava a vltavské břehy I, II., Letohrádky, libosady a výletní místa I, II.

Nemocnice a sanatoria Zmizelá Praha První skutečná nemocnice vznikla v Praze roku 1620 Na Františku a je s ní spojena známá scéna výukové pitvy z roku 1685. Tento ústav byl výhradně mužský, na rozdíl od ženské nemocnice Na Slupi, založené řádem alžbětinek v 18. století nedlouho předtím, než se v rámci tereziánských a josefinských reforem zrodily první zdravotnické plány pro metropoli Koruny české. Pražská nemocniční krajina pak zažila největší rozkvět od poloviny 19. do poloviny 20. století, kdy vznikaly opěrné body propracovaného nemocničního systému v centru a na předměstích: Nemocnice Na Bulovce, léčebna v Bohnicích, nemocnice na Vinohradech, v Motole a v Krči. Publikace z populární edice Zmizelá Praha zachycuje proměny této krajiny, fáze budování a modernizace i dobovou atmosféru nemocničních staveb, jejich sálů i ordinací s rozvíjející se zdravotnickou technikou.

leden 2021 Vychází s podporou Magistrátu hlavního města Prahy pevná vazba 232 stran ISBN 978-80-7637-124-8

Petr Svobodný (1958) se dějinám lékařství v českých zemích a na území hlavního města Prahy věnuje systematicky již od devadesátých let. Této problematice věnoval několik publikací, např. ve spolupráci s Ludmilou Hlaváčkovou Pražské špitály a nemocnice (1999) a Dějiny lékařství v českých zemích (2004), je jedním z autorů svazků Školství a vzdělanost (2020) a Lékařství, které Paseka připravuje v rámci ediční řady Velké dějiny zemí Koruny české. Působí jako ředitel Ústavu dějin Univerzity Karlovy a Archivu Univerzity Karlovy.

Pro děti a mládež

Kotrmelce u krmelce Datel chce být spisovatel, hroch si hraje na divoké prase a bratři kapři závodí v plavání, zatímco chudák křeček musí přečkat bouřku a klukům vlkům moknou uši. A proč vlastně dělá jelen u krmelce kotrmelce? Veselé básničky představují dětem svět zvířat hravě a zábavně, navíc lehkým a rytmickým jazykem, aby je malí čtenáři mohli sami číst a přednášet ostatním. Snadno si je zapamatují a pomůžou jim také vyslovovat obtížné ř nebo zlobivé c. S ilustrovanými básničkami a hádankami Kotrmelce u krmelce se děti především pobaví a potěší spolu s rodiči.

Blanka Budínová březen 2021 pevná vazba 50 stran ISBN 978-80-7637-081-4

(1947) pracovala v různých profesích, své zážitky z hotelového prostředí zachytila v knihách Každý bulí nad cibulí a Hotel se špatnou pověstí. Spolupracovala s televizí jako scenáristka, psala pořady pro rozhlas, časopisecky publikovala fejetony a povídky, uplatnila se také jako překladatelka a textařka.

Gabriela Plačková (1992) je ilustrátorka a animátorka, vystudovala obor animace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Její loutkový film Skříňostroj doktora Steina byl promítán na více než 45 festivalech po celém světě a film Crumbs byl promítán na festivalu v Cannes.

Bobři námořníci Porazili javory, vyrobili dva vory. Nyní plují po Lužnici tři bobříci námořníci a volají na úhoře: „Pozdravujte od nás moře!“

Tajný život pšouku Všichni lidé na světě prdí. Horolezci, sportovkyně i kuchaři, dokonce i králové a nóbl dámy. A co teprve když si upšoukne kosmonaut nebo potápěč! Rodiče děti často napomínají, že o určitých věcech se na veřejnosti nemluví, tím však jen vzbuzují jejich zvědavost. Proto se ve Finsku sešly Malin a Sanna, spisovatelka a ilustrátorka, a připravily spolu knížku, v níž pro stud a neupřímnost není místo. Jejich vtipné verše a veselé obrázky o tom, co dělá každý z nás, pobaví nejen malé prďoly, ale i dospělé.

Malin Klingenbergová duben 2021 Ze švédštiny přeložil Martin Severýn Vychází s podporou finské literární agentury FILI pevná vazba 32 stran ISBN 978-80-7637-160-6

(1979) se narodila na finském ostrově Houtskär, kde žije především švédské obyvatelstvo. Vystudovala textilní design, ale věnuje se hlavně psaní pro děti a mládež – za řadu příběhů o čiperných důchodcích na stopě zločinů získala roku 2017 Runebergovu cenu. Tajný život pšouku je její první knihou ve verších.

Sanna Manderová (1980) vyrostla ve Stockholmu, výtvarnou školu však vystudovala v Helsinkách, kde také žije. Její ilustrace, které doslova kvetou barvami, zdobí finské, švédské a anglické knihy, ale i plakáty, tašky, ubrusy… V roce 2017 vyhrála Cenu Finlandia v dětské kategorii s knihou Ztracený klíč.

Karlíkovo dobrodružství Velké obrázkové knížky Jaro, Léto, Podzim a Zima zná už skoro každý, ale dobrodružství s králíčkem Karlíkem je nové a je určeno pro ty nejmenší. Hrdina Karlík jde s maminkou do města. Tam potkají Ondru s jeho maminkou. Zatímco si obě povídají, malí kamarádi se začnou nudit. A tak Karlík s Ondrou vyrazí na průzkum. Malá dobrodružství všedního dne jsou srozumitelná i pro ty nejmenší – spojí si je snadno s tím, co znají. Komentovat je může dospělý i dítě samo. Posiluje se tak jeho zkušenost i slovní zásoba. Na živých a vtipných kresbách si už dvouleté dítě všimne každé maličkosti. Jednoduchý text může být úvodem k budoucímu předčítání.

březen 2021 pevná vazba 18 stran ISBN 978-80-7637-181-1

Rotraut Susanne Bernerová (1948) vystudovala v Mnichově grafiku a design. Třikrát získala Německou cenu za literaturu pro mládež a obdržela prestižní Cenu Hanse Christiana Andersena, nejvyšší ocenění pro tvůrce dětských knih za celoživotní dílo. Patří mezi nejznámější a nejúspěšnější současné ilustrátory a autory knih pro děti v Evropě i v zámoří.

„A jéje, brzy bude tma,“ vzdychne Ondra. „A já ani nevím, kde to vlastně jsme.“ „Já jo,“ říká Karlík.

Warren XIII. a prokleté třináctiny Vzhůru na palubu, dálky volají! Ale klidně můžete zůstat v pohodlí svého pokoje. Velkolepý hotel Warren se totiž stejně čile dokáže pohybovat po lese i plout po vodě. A tak se jeho majitel, mladičký Warren XIII., rozhodně oslavit třinácté narozeniny právě uprostřed modravého oceánu. Jenže namísto večírku se spoustou zajímavých hostů ubytovací podnik ztroskotá na tajemném ostrově. A věrného chapadlovitého kamaráda Črtíka unesou!

květen 2021 Z angličtiny přeložila Barbora Punge Puchalská pevná vazba 224 stran

V závěrečném díle této jedinečné série Warren pozná, co to je pořádná námořní výprava. A kromě nám již známých kumpánů se setká nejen s hordou pirátů, ale i s mořskou čarodějnicí nebo s mluvící škeblí. Vítejte na vlnách dobrodružství, plavčíci.

Tania del Rio se živí psaním a kreslením komiksů, posledních deset let se věnuje zvlášť tvorbě pro mládež. Spolupracuje s nakladatelstvími Marvel, Dark Horse a Archie Comics. Žije v Los Angeles.

ISBN 978-80-7637-202-3

Will Staehle vymyslel postavu Warrena, je oceňovaný výtvarník a ilustrátor. Vyrostl na komiksech a letní prázdniny trávil prací v designovém studiu svých rodičů ve Wisconsinu. Navrhuje knižní obálky a plakáty a tvoří vlastní komiksy, díky čemuž se mu nedostává času na spaní. Žije v Seattlu.

Komiks

Smrkovec

březen 2021 pevná vazba 80 stran ISBN 978-80-7637-157-6

Hluboko pod zemí spí obři. Vylíhl se tu i opravdu velmi malý obr, který je velký jako smrková šiška, a tak mu začali říkat Smrkovec. Ze samé neposednosti se mu podaří probudit ze spánku obří stařešiny, kteří mu stihnou vyprávět o pradávné Obří říši a pak opět usnou. Smrkovec si vyslechne, že v Obří říši uvnitř neznámé sopky se nelenošilo, dávní obrové běhali po světě, honili dinosaury, přesouvali celé hory nebo udupávali údolí. Jenže pak přišla doba ledová a obrům najednou naše země nestačila. Všechno už znali, a tak začali s lenošením. Takhle to ale Smrkovec nenechá a rozhodne se, že se vypraví na cestu. Podaří se mu prokousat až na zemský povrch a nestačí žasnout nad tou krásou. Brzy narazí na mravence Miloše, který se stane jeho věrným kamarádem, a společně pátrají po Obří říši. Překonají všemožné nástrahy a opravdu najdou bájnou říši, nebo už dávno zmizela? Akvarelový příběh vtáhne děti i jejich rodiče do svébytného světa roztodivných tvorů. Ukazuje jim, že i ti nejmenší mohou překonat opravdu velké nástrahy, pokud mají dostatek odvahy, vtipu a svého kámoše Miloše po boku. Poetika Smrkovce dá vzpomenout na díla Františka Skály, snímek Kuky se vrací nebo hry studia Amanita Design. Ale především svou autorku představuje jako obří talent českého komiksu.

Klára Břicháčková (1989) vystudovala katedru animované tvorby na FAMU. Dětská fantazie ji nepřestává fascinovat. Asi proto ráda vypráví pohádky a příběhy, které pak ilustruje. Vede také kroužek animace pro děti.

Amulet 5: Elfí princ Max se dopustil zrady a přidal se k nepříteli. Přelomový díl série však ukazuje, že Maxův osud je mnohem tragičtější, než se zdálo. Proč by Elfímu králi pomáhal probudit dávného netvora? Zoufalý elf Trellis si zahrává se schopnostmi svého amuletu v naději, že se mu povede změnit minulost. A mezitím se zdá, že tajemný hlas kamene posouvá Emily jako figurku po šachovnici. Ale vstříc čemu? Sázky se zvyšují s tím, jak celá sága vstoupila do druhé poloviny. Pohádková fantasy Amulet se stala základním kamenem moderní tvorby pro děti a mládež. Její autor Kazu Kibuishi v ní spojuje vlivy ze Star Wars, Pána prstenů, Alenky v říši divů nebo ze série o Harrym Potterovi, jejíž americkou edici k 15. výročí ilustroval.

Kazu Kibuishi únor 2021 Z angličtiny přeložil Michal Prokop pevná vazba 208 stran ISBN 978-80-7637-100-2

(1978) se narodil v Tokiu, ale už jako dítě se s matkou a bratrem přestěhoval do Spojených států. Vystudoval filmovou vědu na Kalifornské univerzitě, v jeho tvorbě došlo ke splynutí japonského a západního přístupu k popkultuře i komiksovému vyprávění. Za prvotinu Daisy Kutter: The Last Train získal cenu YALSA za nejlepší titul pro děti a mládež. Je editorem oceňovaných komiksových antologií Flight a Explorer, ale nejvíc ho proslavila fantasy série Amulet. Byla přeložena mimo jiné do estonštiny, francouzštiny, hebrejštiny, italštiny, nizozemštiny, norštiny, švédštiny nebo turečtiny. Kibuishi žije poblíž Seattlu s ženou Amy a dětmi Juni a Sophie.

Laura Deanová mě už zase nechala Freddy chodí se svou dívkou snů a nejpopulárnější holkou ve škole. Laura je sebevědomá, okouzlující a krásná. Ale jako přítelkyně za moc nestojí. Freddy se trápí jejich opakovanými rozchody a zároveň přes opojení láskou nevidí, jak jí Laura ubližuje. Sama kvůli tomu zanedbává nejlepší kamarádku Doodle, která by přitom potřebovala podporu přátel jako nikdy dřív. Civilní příběh ze střední školy, ve kterém hrdinové hledají vlastní životní cestu a sebevědomí, už jsme viděli mockrát, jenže tady si to autorky uvědomují. Také díky opojnému vizuálu na pomezí evropského přístupu a japonské mangy se komiks stal senzací a přesáhl žánrové škatulky i věková doporučení. Ve Spojených státech vyhrál hlavní komiksové ceny Will Eisner Award, Harvey a Ignatz a dočkal se ocenění na Mezinárodním veletrhu dětské knihy v Boloni.

duben 2021 Z angličtiny přeložila Lenka Bukovská měkká šitá vazba 304 stran ISBN 978-80-7637-182-8

Mariko Tamakiová je kanadská scenáristka a spisovatelka. V roce 2008 debutovala se sestřenicí Jillian komiksem Skim, který se odehrává v katolické škole pro dívky. V komiksu Jedno obyčejný léto (č. Paseka 2020) skvěle vystihly bezčasí mezi dětstvím a dospělostí. Spolupracuje také s nakladatelstvími Marvel nebo DC Comics.

Rosemary Valero-O’Connellová patří k nejvýraznějším objevům komiksu posledních let. Narodila se v Minneapolis, vyrostla ve španělské Zaragoze a nyní žije v Brooklynu. Upozornila na sebe již povídkami o vztazích a osamělosti, které později vyšly v souboru Don’t Go Without Me (2020).

Nejrudější růže rozkvétá Už jste se dneska stihli zamilovat? Budoucí historici nejspíš naši dobu nazvou „érou rozchodů“. Slovo láska na nás vyskakuje ze všech stran, z románů, filmů, časopisů i webů, ale čím častěji ho užíváme, tím snadněji opouštíme jeden druhého. Jak je to možné? Liv Strömquistová, švédská autorka úspěšných a provokativních komiksů, si ve své knize pokládá jednu z nejtěžších otázek: Jsme v čase konzumu a sociálních sítí ještě vůbec schopni se zamilovat? Nebo jen, stejně jako Leonardo DiCaprio, který střídá partnerky jako modelky plavky, hledáme v tom druhém zrcadlo pro vlastní ego?

únor 2021 Ze švédštiny přeložila Marie Voslářová Vychází s podporou Švédské kulturní rady měkká šitá vazba 176 stran ISBN 978-80-7637-092-0

Beyoncé, Kierkegaard, Šmoulové, Sokrates, Ariad na i Ježíš Kristus, v tomto chytrém komiksu se sešla vskutku vybraná společnost. Tak se konečně pojďme bavit o lásce vážně. Bude to nesmírně zábavné.

Liv Strömquistová (1978) by před půltisíciletím byla nazývána kacířkou, před sto lety buditelkou a šiřitelkou osvěty, dnes historičkou myšlení, zabývající se kulturními mýty. A samozřejmě autorskými komiksy. Vystudovala politickou vědu a poprask vzbudila už svým debutovým albem Sto procent tuku (2005), po němž následovala díla jako Einsteinova žena (2008), Pocit prince Charlese (2010), Ano Liv! (2011) či Vzestup & pád (2016). Mimořádnou pozornost si získalo její Ovoce poznání (2014, č. Paseka 2018), které vychází ve třech desítkách zemí po celém světě a proměnilo vnímání ženského pohlavního orgánu. Autorka je politická aktivistka a působí také jako rozhlasová moderátorka.

Potápěč Potápěč Jack je zvyklý na práci pod tlakem, sváří podmořské konstrukce a užívá si přitom samotu pod hladinou. S tlakem nadcházejícího rodičovství se tak dobře vypořádat neumí. Když se mu při jednom z ponorů zjeví nadpřirozený úkaz související s jeho otcem, začíná se mu vybavovat traumatické dětství a minulost čím dál víc splývá s přítomností. Dokáže se Jack vrátit ke své rodině, nebo se utopí v oceánu vzpomínek? Podobně jako v sáze Essex County vypráví Jeff Lemire osudový příběh o otcích a synech, o paměti a realitě. Tentokrát však rodinné drama propojuje s tradicí amerických mysteriózních se riálů ve stylu Zóny soumraku nebo Městečka Twin Peaks. Také proto si Potápěč vysloužil pověst jednoho z nejlepších komiksů uplynulé dekády.

březen 2021 Z angličtiny přeložila Martina Knápková pevná vazba 224 stran ISBN 978-80-7637-183-5

Jeff Lemire (1976) pochází z kanadské provincie Ontario. Díky žánrové tvorbě a oblibě u fanoušků i kritiky slýchá přezdívku „Stephen King komiksu“. Civilní tvorba v čele s Essex County (2009, č. Paseka 2019) mu zase vynesla srovnání s klasiky, jako je John Steinbeck, nebo s moderními autory střihu Cormaca McCarthyho. Jeho hrdinové jsou často zamlklí samotáři a jejich vnitřní smutek dokáže Lemire zhmotnit jediným záběrem na nekonečný lán kukuřice nebo mořskou hladinu.