Vyhoření, tvůrčí blok, syndrom podvodníka – naši vnitřní strašáci, kteří nás trápí čím dál víc. Co když ostatní zjistí, že vlastně nevím, co dělám? Není jen náhoda, že mě sem přijali? Byl to opravdu můj úspěch, nebo jen štěstí? Alfonso Casas se tentokrát vydává do nitra vyhořelého hrdiny, který v doprovodu bludu Crise vyráží hledat sám sebe.
Vizuálně nápaditý komiksový bestiář nám ukazuje, že krize se často odehrávají jen v hlavě. A právě to, co ze začátku vypadá temně, může být impulz k něčemu novému a probarvit původně černobílý svět. Možná totiž nejsi v bezvýchodné krizi. Možná jen začínáš znovu.
Vychází s laskavou podporou Ministerstva kultury České republiky
TODAS LAS PERSONAS QUE FUI
© 2023, Alfonso Casas Moreno
© 2023, Penguin Random House Grupo Editorial, S. A. U.
Translation © Romana Bičíková, 2025
ISBN 978-80-7637-582-6
V jednu chvíli jsem se na své cestě ztratil.
Tohle je příběh o tom, jak jsem se (znovu) našel.
Asi tě napadá, jak jsem se proboha dostal až sem, na dosah té slintající obludy.
Po pravdě řečeno… mě taky.
Vraťme se trochu v čase.
Zaragoza, 90. léta
jiskra, která zažehne motor, a ten nás bude pohánět celý život.
V dětství přijde okamžik, kdy v nás najednou něco vzplane,
Těžko říct, kdy přesně se ten motor nastartoval u mě,
ale odehrálo se to asi takhle:
HELE, MAMI, UŽ VÍM, CO ZE MĚ BUDE, AŽ VYROSTU!
Napadlo tě někdy, co asi tak říct svému šestiletému já, kdyby stálo před tebou?
Já to vím přesně:
CHCI KRESLIT KOMIKSY!
Odmala jsem snil o tom, že moje obrázky ožijí.
Spoiler: Nevyšlo to úplně podle mých představ.
NO TÁK, JSME S TEBOU!
NEVSADIL. A PRÁVĚ TO MĚ DĚSÍ NEJVÍC.
VSADIL SI NĚKDO, ŽE TO DNESKA ZVLÁDNE? NE? NIKDO?
JÁ TI VĚŘÍM… HLAVNĚ JAK DOKÁŽEŠ VŠECHNO ZPACKAT.
Snu totiž mnohdy ublížíš nejvíc tím, že se ho snažíš naplnit.
Snům se ve skutečném světě moc nelíbí.
Chřadnou, jejich barvy blednou.
Plnit si sny je jako nakupovat na AliExpressu: to, co nakonec dostaneš, je úplně jiné, než sis původně představoval.
Sny za to ale nemůžou: prostě si jen v klidu hoví ve svém světě daleko od reality.
Mohl jsem za to já, protože jsem je chtěl uskutečnit.
Tohle jsem já jen pár dní předtím, než se objevila ta hnusná obluda.
Věřil jsem, že se mi povede sednout si na tu zatracenou židli a začít kreslit.
Kreslení bylo vždycky můj sen,
ale v poslední době se z něj stala noční můra.
A tohle jsem zase já, po pár vteřinách jsem to vzdal, ani jsem nešel dovnitř.
No jo, naprostý profík.
V pokoji opět převládne tma.
Ať už ten prostor zabírá cokoli, já to nejsem.
MYSLÍM, ŽE TENTOKRÁT TO NEZVLÁDNEŠ.
… UŽ NA TEBE NIKDO NEBUDE ZVĚDAVÝ?
ZASE NIC.
ZASE NIC?
SIXTINSKOU KAPLI DOKONČILI ZA ČTYŘI ROKY A TY NA PŘÍBĚHU PRACUJEŠ UŽ TŘI.
UŽ JSI HO MOHL DÁVNO VYPILOVAT.
VŽDYCKY SE ZTRATÍŠ NA TAK DLOUHO, CO KDYŽ…
DĚKUJU VÁM ZA PODPORU.
DÁM VÁS VŠECHNY DO PODĚKOVÁNÍ KOMIKSU, KTERÝ NEKRESLÍM.
JESTLI TI HO
VŮBEC VYDAJÍ. NAKLADATELSTVÍ NEBUDE ČEKAT VĚČNĚ!
KAM JDEŠ?
NEMĚL BYS TU ZŮSTAT A PRACOVAT?
ZAČÍNÁM SI DĚLAT STAROSTI.
ZAČÍNÁŠ?
VŽDYŤ DOSLOVA NEDĚLÁŠ NIC JINÝHO!
NEMÁME JÍT S TEB… NE!
KDYŽ UŽ JDEŠ
DOLŮ, DONESEŠ PROSÍM NĚJAKÝ PIVKA?
Moje bludy nejenže neodešly, ale jsou ještě nesnesitelnější než kdy dřív.
Sice jsem se v posledních letech naučil je rozpoznat, ale stejně je většinu času nemám pod kontrolou.
Jako třeba… dnes.
POJĎTE! JDEME SI PRO TO PÍVO…
MŮŽEME TO VZÍT PŘES KNIHKUPECTVÍ A NAJÍT NĚCO K OKOPÍROVÁNÍ INSPIRACI.
ALE RYCHLE, MUSÍME MAKAT.
PÁN NÁS IGNORUJE…
Říká se, že aby mohl člověk s bludy skoncovat, musí je identifikovat, dát jim jméno.
Co nejlépe je poznat, najít jejich slabiny a porazit je.
Což zní dobře a taky to pomáhá, já mám ale pocit, jako bych hrál videohru
a zasekl se na prvním levelu.
NO TAK CO JE?
Jak se mám postavit té největší obludě, když neprojdu ani přes základní úroveň?
CO TO DO NĚJ VJELO?
MOŽNÁ SI MYSLÍ, ŽE NÁM TAKHLE UTEČE.
CHUDÁK, ON SE NIKDY NEPOUČÍ…
Poslední dobou mi přijde, že je se mnou něco jinak.
Chci říct, úplně jinak než normálně.
Zdá se mi, jako bych měl poslední roky úplně v mlze, nedokážu si je proto pořádně vybavit a mlha zakrývá i sluneční paprsky.
Jak to jen popsat.