Naoki Higašida: Sedmkrát upadnout, osmkrát vstát / ukázka

JOSEF SCHOVANEC, AUTOR BESTSELLERŮ O KOLEČKO MÍŇ A VÍTEJTE V AUTISTÁNU

Non-fiction • Autismus ISBN 978-80-7432-923-4 229 Kč

paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_obalka-rozkres_final.indd 10-12

Naoki Higašida

„Naokiho život prokazuje, jak se mýlíme, když věříme, že inteligence je úzce spojená s řečí.

Naoki, lépe než kdo jiný, vyvrací předsudky.

O neverbálním autismu, o autismu, o naší společné lidské přirozenosti.

Objevení neverbálního autismu a ostatních forem lidské biodiverzity je ohromnou výzvou pro naše století a leží stále před námi.

Před lety mi bylo dáno objevit Tichý oceán na loďce řízené neverbálním autistou. Nechme se dnes i my překvapit a objevme nové modré obzory z druhé strany zeměkoule spolu s tím snad nejúchvatnějším kapitánem: Naokim Higašidou.“

PASEKA / PASPARTA

DAVID MITCHELL V PŘEDMLUVĚ

Sedmkrát upadnout, OSMKRÁT VSTÁT

„Díky Naokimu se náš život zlepšil.“

Od autora bestselleru A proto skáču

Naoki Higašida

Sedmkrát upadnout, OSMKRÁT VSTÁT Přeložila Anna Křivánková

23.09.2018 16:21:51

A proto skáču, zpověď autistického kluka, napsal Naoki Higašida, když mu bylo třináct let, a sklidil celosvětový úspěch. V Sedmkrát upadnout, osmkrát vstát čtenářům své myšlenky předkládá už čtyřiadvacetiletý autor, který se s autismem musí dennodenně potýkat. V hutných kapitolách popisuje své zážitky ze školy, rodinné vazby, nezkrotnou radost z cest i obtíže s řečí. Čtenář tak okusí, jak složitě se může autista vypořádávat s věcmi, které my ostatní považujeme za samozřejmé: třeba s tím, že venku prší nebo že je těžké ustřihnout papír, když vás nevede přerušovaná linka. Higašida čelí každé nesnázi s trpělivostí a humorem: už jsi sedmkrát upadl? Tak koukej vstát i poosmé! S vědomím toho, jak podivně může jeho chování působit na druhé, se Higašida snaží, aby společnost na lidi s jakýmkoli postižením pohlížela především jako na lidské bytosti, ne jako na problém.

Sedmkrát upadnout, osmkrát vstát otevírá předmluva spisovatele Davida Mitchella.

Naoki Higašida (1992) je autorem více než dvou desítek knih z oblasti beletrie i non-fiction. V šesti letech u něj byly diagnostikovány symptomy autismu a vzdělával se ve speciálních školách. V jedenácti a znovu ve dvanácti vyhrál první cenu v literární soutěži Bratří Grimmů.

Anglický překlad jeho mimořádně otevřené zpovědi A proto skáču, původně vydané v r. 2007, byl vyhlášen knihou roku podle Wall Street Journal, časopisu Bloomberg Businessweek a webového magazínu Bookish. Kniha se rovněž stala bestsellerem deníku New York Times. Naoki Higašida žije v japonském Kimitsu.

paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_obalka-rozkres_final.indd 4-6

23.09.2018 16:21:48

paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 1

11.10.18 19:40

paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 4

11.10.18 19:40

Sedmkrát upadnout, OSMKRÁT VSTÁT Naoki Higašida Přeložila Anna Křivánková

paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 5

11.10.18 19:40

Copyright in Japanese text © Naoki Higashida 2013, 2015 and 2017 Copyright in English translation © KA Yoshida and David Mitchell 2017 Copyright in Introduction © David Mitchell 2017 Translation © Anna Křivánková, 2018 ISBN 978-80-7432-923-4 (Nakladatelství Paseka) ISBN 978-80-88290-06-3 (Pasparta Publishing)

paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 6

11.10.18 19:40

OSAMOCENĂ? BOJ

paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 23

11.10.18 19:40

Odkud se to asi vzalo?

Občas přemýšlím, odkud se tohle postižení zvané autismus vzalo.

Co když mu dalo vzniknout samo lidstvo? Někdy mám dojem, že lidé jako já se musí rodit, aby se tím napravila nějaká nerovnováha. Tím ovšem nechci říct, že nám to tak vyhovuje.

Chci věřit, že i lidé s autismem jsou hotoví lidé.

Nemohu souhlasit, když někteří lidé soudí, že autisté jsou ne­hotoví. Lidé s autismem se od ostatních v mnoha různých věcech liší. Musí to ale být za každou cenu špatně?

Každý máme srdce – a lidé s autismem přemýšlí a cítí stejně jako všichni ostatní, i když to nemusí být vidět. Na to je třeba nezapomínat. I ti, kteří dovedou mluvit, někdy nechtějí své myšlenky a pocity sdělovat a mohou pro to mít i jiný důvod než jen stud.

Když někoho necháme nahlédnout do svého srdce, je to jako ukázat mu celou svou bytost. Myslím, že ani není lidsky možné odhalit se někomu úplně. Nestačí si jen přát.

Lidé totiž mají spoustu složitých pocitů.

24 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 24

11.10.18 19:40

Má svoboda

Vždycky mi přišlo divné, že nedokážu mluvit. Dokud jsem byl malý, bylo mi z toho leda tak smutno. Na základní škole jsem si začal myslet, že jsem opožděný. Na nižší střední škole jsem si řekl, že se s tím nedá nic dělat, a vzdal jsem to.

Určitě to bylo proto, že jsem ve svém okolí neměl nikoho s těžkým autismem, kdo by se mluvit naučil.

Vyšší střední školu jsem studoval dálkově, do školy jsem už téměř nemusel, a tak jsem vlastně žil stranou ostatních. Nezáleželo mi na hodnotách druhých lidí a začal jsem považovat za důležité jen to, co se mi honilo hlavou.

Někteří si mysleli, že bych měl chodit každý den do školy jako normální středoškolák. Asi proto, že z některých studentů se takhle stali takzvaní hikikomori3. Jenže pro mě bylo těchto několik let důležitým obdobím, kdy jsem mohl přemýšlet o tom, jak žít podle sebe.

K tomu, aby člověk žil jinak než ostatní, je třeba odvaha.

Dá se říct, že když žijete s rodinou, samostatní nejste; já však mám na mysli jinou samostatnost, jejíž podstatou je žít po svém v rámci společnosti.

Jsem vděčný za to, že mám rodinu, která mi dopřála svobodu.

3

Pozn. překl.: Hikikomori – převážně mladí lidé, kteří z různých důvodů přestanou chodit do školy i do společnosti, téměř neopouštějí svůj pokoj a jsou zcela závislí na své rodině. V Japonsku jde o závažný společenský problém.

25 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 25

11.10.18 19:40

Autistova osamělost

Slovo autismus dělá dojem, jako by se někdo někam uzavíral4. Jenže tak to není.

Jistě, lidé s autismem mají při styku s jinými lidmi potíže, ale mysl a srdce máme vždy otevřené. Kdybychom je opravdu uzavřeli, asi bychom nikdy nepanikařili a nevydávali podivné zvuky. To je totiž důkaz, že cítíme emoce.

Možná si někteří myslí, že je jedno, jestli jsou naše srdce a mysl otevřené, či zavřené. To je ale špatně. Všichni by měli vědět, že autismus není vada pramenící z toho, že jsme se uzavřeli. Není to tak, že by lidé s autismem nebyli schopni vyjít s ostatními, protože se uzavřeli v sobě. Naše srdce jsou otevřená, jenže někteří lidé to nevidí. Lidé potřebují sílu, aby se vydali ven. Zkuste nám prosím pomoct žít v této společnosti.

Vždycky jsem si říkal, že samota lidí s autismem, kteří nemohou mluvit, je jako temnota před úsvitem. Naděje je na dosah, ale přitom si téměř nedokážeme představit, že se noc rozplyne. Lidé totiž nedokážou pochopit, jak osaměle se cítí ti, kteří nemohou mluvit. Když se nad tím zamyslím, všichni lidé jsou od narození do smrti sami. Nikdo totiž

4

Pozn. překl.: V japonském zápisu slova „autismus“ se mj. používá znak s významem „uzavřít“.

26 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 26

11.10.18 19:40

nemůže sdílet všechen svůj čas či myšlenky s ostatními.

Navážete-li však vztah s někým jiným, nepřipadáte si už osamělí. A právě proto jsou nemluvící lidé s autismem ti nejosamělejší. Když si však uvědomíme, že lidé jsou od počátku osamělí tvorové, nejsme my nemluvící autisté zase tak výjimeční.

Můžeme sice být samotáři, ale paměť nám funguje stejně jako ostatním. Sice to neumíme pořádně vyjádřit slovy, ale naše láska k lidem a jejich láska k nám se nám vryje do srdce jako důležitá vzpomínka. A jestli jsme byli doopravdy sami, to myslím poznáme, teprve až budeme umírat.

Někteří lidé se nejspíš bojí, že nemluvící autisté si nedokážou nikoho pustit k tělu. Nemluví, a tak nedokážou odhalit, co se v nich odehrává – s tím se nedá nic dělat. Je to smutná skutečnost, ale jistě ne důvod k lítosti. A to proto, že hluboko uvnitř si přátele dělat umíme. V mém srdci žije někdo, kdo je a zároveň není já. Je jako můj přítel a mohu s ním mluvit, ať jsem šťastný, nebo smutný. Právě proto bych si přál, abychom k sobě nikdy necítili nenávist. Když totiž nenávidíme sami sebe, ztrácíme sami v sobě přítele.

Je těžké mít se rád, když máte pocit, že se vzdalujete svému ideálnímu já.

Sdělujte prosím nemluvícím lidem s autismem, že je máte rádi. Myslím, že když uslyší, že je má někdo rád, budou se mít také raději.

Myslím, že pro každého z nás je nepříjemné, když dojde k nějakému nedorozumění a my ho nedokážeme vysvětlit. Lidé kolem nás si nejspíš uvědomují, jak je pro

27 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 27

11.10.18 19:40

lidi s autismem těžké, když nemůžeme vyjádřit své pocity, ale co teprve naše neschopnost nabídnout omluvu či vysvětlení? Naše mluva i chování jsou přitom nedorozumění plné – něco ve skutečnosti nechceme udělat, ale stejně to uděláme, říkáme věci, které nechceme říkat, a i když se chceme omluvit, neuděláme to.

Není nic horšího než nemoct něco vysvětlit. Lidé s autismem možná dělají a říkají divné věci, ale nejsme jiný lidský druh.

Prosím, věřte, že jsme dobří lidé. Poznáme, když si myslíte, že jsme k ničemu. Naše cena se přece neodvíjí od toho, co si o nás myslí naše okolí.

To, díky čemu jako lidé rosteme, je láska.

28 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 28

11.10.18 19:40

Co je na autismu dobrého

Kvůli autismu jsem v životě zažil hodně různých nepříjemností. Nejspíš proto, že naše společnost je dělaná hlavně pro normální lidi. Možná si budete myslet, že normálním lidem prostě závidím, ale tak to není. Dnes už si totiž myslím, že na autismu je i něco dobrého.

K tomuto přesvědčení jsem dospěl ze dvou důvodů.

Jedním z nich je ten, že mě moji blízcí neodmítli. Nebrali mě jako postižené dítě a ze všech sil mi pomáhali zlepšovat se v tom, v čem jsem byl dobrý. Je velmi důležité cvičit se k samostatnosti. Aby člověk dospěl, musí být samostatný, ale to neznamená, že se autismu zbaví. Mít rád sám sebe jsem začal proto, že se mí rodiče nedali svázat zažitými představami o autismu a učili mě tak, aby mi to vyhovovalo.

Další důvod je ten, že jsem se naučil sám rozhodovat.

Abych si mohl sám sebe vážit, musím být schopen o sobě rozhodovat. To je přece nesmírně důležité. Sebedůvěru jsem získal především díky tomu, že moji rodiče vždy brali maximální ohledy na mé pocity.

Vždycky mě trochu rozesmutní, kdykoliv někdo řek­ne, že za to, jaký jsem, „může autismus“. Jako by ve slově „autismus“ bylo něco špatného. Mám vždycky pocit, jako by to naši pozici jen zhoršovalo. Jistě, pro lidi s autismem je život v téhle společnosti těžký. Jenže to, že je těžký, ještě neznamená, že jsme nešťastní.

29 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 29

11.10.18 19:40

Čím to, že slovo „autismus“ vyvolává lítost? Podle mě je to proto, že lidé, kteří se svým autismem šťastně žijí, nejsou příliš vidět. A když musíme žít ve společnosti, která autismus vnímá jako něco smutného a bolestného, jsme pak ještě nešťastnější.

Já sám jsem si také dřív říkal, že by bylo lepší autismus nemít. Teď to však vidím jinak. Už si bez něj sám sebe nedokážu představit. Kdybych totiž autismus neměl, už bych to nebyl já. Navenek bych sice vypadal stejně, ale viděl bych věci úplně jinak, přemýšlel bych jinak a vlastně bych byl docela jiný člověk. Tohle je totiž něco odlišného než vyléčit se z nějaké nemoci; třeba jako kdybych nemohl vinou nějaké choroby chodit, a pak bych se jí zbavil a chodit se naučil. Mozky lidí s autismem zřejmě fungují jinak než mozky ostatních lidí. Představte si, že by vaše současné já bylo špatné já a že byste se měli nechat vyléčit. Ale nestačil by vám lék, který by jen zmírňoval příznaky, potřebovali byste zákrok, který by od základu změnil, kým jste. Vše, co jste do té doby považovali za krásné a měli to rádi, by najednou pozbylo smyslu. Že by to pak bylo jistě lepší a aspoň byste nebyli přítěží pro své okolí? Myslím, že pro mnoho lidí, již autismem opravdu trpí, by to znělo jako splněný sen. To nepopírám.

Také si ale myslím, že je divné, aby ostatní odmítali naši osobnost jen proto, že jsme jiní. Já svým autismem netrpím. To, že mi něco nejde a musím se v tom cvičit, beru jako samozřejmost. Horší je, když se na mě někdo zlobí a hubuje mě, protože nezvládám něco, co normálním lidem jde samo. Tehdy mám vždycky pocit, že mi

30 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 30

11.10.18 19:40

opravdu dává najevo, jaký jsem budižkničemu a úplně bezcenný člověk.

V tom, jak fungují mozky lidí s autismem, je přitom jistě i hodně dobrého. Jen si toho asi ještě všichni nevšimli.

Možná že kdyby se lidé na tomto světě nezajímali jen o to, jak nás vyléčit, ale spíš o to, jak funguje naše mysl, jistě by přišli na mnoho úžasných věcí a my bychom mohli být na svůj autismus hrdí.

Důležitá je hlavně vůle žít. Ať už prožíváme sebetěžší den, dokud máme vůli, vydržíme to. Od chvíle, co jsem přišel na tento svět, jsem zažil spoustu štěstí a veselí. Díky lidem, kteří mě i přes mé postižení měli rádi, žiju s úsměvem a jsem za to vděčný. Občas ale přemýšlím, jak bych se choval k lidem s autismem, kdybych ho sám neměl, a jestli bych k nim dokázal přistupovat stejně jako k ostatním. Dokázal bych nahlédnout do neviditelného srdce těchto lidí, kteří zažívají takové potíže, a vymyslet, jak jim usnadnit jejich každodenní život?

Myslím, že i postižení mají na světě své místo. Ti, kteří nás neopustili a vzali nás mezi sebe, jsou velmi láskyplní lidé. A právě láska je klíčem k tomu, aby lidstvo přežilo i do budoucna. Nemusíme se umět vyjádřit, nemusíme být ani chytří, ale na lásku reagujeme. Když cítíme, že nás má někdo nadevše rád, máme naději a vůli žít. Každý lidský život si zaslouží úctu a my se snažíme jeden druhému pomáhat.

Mně lidé pomáhají často, a když se u toho usmívají, mám vždycky velkou radost. Kdykoliv je ke mně někdo laskavý, říkám si, že druhý den zase začnu žít ze všech sil. A že se budu snažit, abych byl své rodině a společnosti alespoň

31 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 31

11.10.18 19:40

trochu platný. Díky lidem, kteří se mě ptají na různé věci a chtějí znát mé názory, a to i přesto, že jim někdy nejsem schopen odpovědět, dokážu přemýšlet o tom, co a jak bych si přál udělat. To, že si mohu sám zvážit, jak spokojeně žít, a vybrat si, s jakými problémy se potýkat, považuji za velké štěstí.

Mám rád přírodu, zajímají mě písmena a čísla a občas mě uchvátí i věci, které nikoho jiného nezajímají. Je-li to tak, že mi vlivem autismu mozek funguje jinak a normální lidé všechnu tu nádheru vnímat nemohou, potom si myslím, že na autismu je něco dobrého a že náš autistický svět je ve všem všudy překrásný.

Obsesivní chování, záchvaty paniky a jiné problematické věci je potřeba napravit, ale než abych si stýskal, že se nikdy neuzdravím, raději budu pracovat na tom, abych se lépe ovládal, a se svými výzvami se budu vypořádávat postupně. Mým cílem je kráčet životem s vědomím, že autismus je dobrá věc.

32 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 32

11.10.18 19:40

DROBNÉ POSTŘEHY I

paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 33

11.10.18 19:40

Putování

Někteří lidé říkají, že nezáleží jen na výsledku, ale na samotném putování.

Možná je to proto, že důležitější než činy jsou pocity, s nimiž jdeme za svým cílem.

Někoho může zachránit pomyšlení, že se jeho snahy jistě setkají s úspěchem.

34 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 34

11.10.18 19:40

KAŽDÉMU, CO JEHO JEST

paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 35

11.10.18 19:40

Nenápadní a nápadní lidé

Na světě jsou všední i úžasní lidé. Už od pohledu je přece jasné, že jsou mezi námi velké rozdíly. Já se o oblečení a účesy téměř nezajímám, ale občas jsem nesvůj z toho, jak na lidi působí moje slova a chování. Myslím, že lidé, kterým na zevnějšku záleží, by vždycky rádi věděli, jak se ostatním jeví, ať už na sebe chtějí upozornit, nebo si to naopak nepřejí. Mně nedělá starosti, jestli vypadám pěkně, jestli na pohled vynikám nebo jak se lidem jevím, spíš se bojím, že někomu působím obtíže. Upřímně závidím těm, kterým se líbí vzbuzovat pozornost. Já pozornost vzbuzovat netoužím; podle toho, co cítím, se asi víc podobám skromným a nenápadným lidem. Možná že na pohled vynikám, ale jsem spíš nesmělý.

36 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 36

11.10.18 19:40

Bez kamarádů

Ve škole nás učí, že je dobře, když má člověk spoustu kamarádů. Jenže hodně dětí si kamarády dělá jen těžko. Lidé s autismem vycházejí s ostatními obtížně, takže je mezi nimi nejspíš mnoho dětí, které moc kamarádů nemají.

A také je mezi nimi asi hodně takových, ze kterých si druzí dělají legraci a šikanují je. Často jen tak, pro legraci. A někteří lidé těm šikanovaným dětem říkají, že to prostě musí vydržet. Že až vyrostou, potkají je horší věci.

Já si ovšem myslím, že procházet takovým zocelovacím cvičením není vůbec nutné. Pro začlenění se do společnosti přece není zapotřebí zbytečně trpět. Tu bolest pochopí jen ten, kdo to zažil. Lidé, které nikdy nikdo nešikanoval, nemají ponětí, jak hrozné je dospívat, když vás někdo trápí.

Rád bych, abychom přestali dětem vnucovat přátelství. Přátelé jsou přece ti, kdo se navzájem přirozeně respektují a podporují, a k tomu nejde nikoho nutit. Všichni jsme hlavními hrdiny svých životů, ať už máme spoustu přátel, nebo ne. Nemá-li někdo přátele, není se za co stydět. Žijme své životy tak, abychom byli věrní sami sobě.

Nemám rád, když se s námi zachází jinak jen proto, že máme autismus. Na druhou stranu je pravda, že mnoho postižených lidí není schopno žít samostatně. I postižení však mají ve společnosti své místo. Já s tím stoprocentně

37 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 37

11.10.18 19:40

souhlasím, ale když vám opakují, že je to lež, začnete to za lež považovat. Člověk nemůže být posuzován jen podle svých schopností. Jde o to, zda se snažíte žít ze všech sil, teprve potom ostatní vidí, jak jste úžasní. Tahle lidská nádhera dojímá a mnoho z nás učí, jak je život cenný a že je třeba si jej vážit.

A nezáleží na tom, zda je člověk postižený, nebo ne – nikdo myslím nechce, aby byli na postižené všichni laskaví a chránili je jen proto, že se liší.

38 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 38

11.10.18 19:40

Když si myslím, že jsem nešťastný

Za nešťastného jsem se považoval, když jsem chodil na základní školu. Měl jsem totiž dojem, že mi nikdo nerozumí.

Mým jediným spojencem byla maminka, ale ani naše spojenectví mi nepomáhalo zbavit se chmurných myšlenek.

Chodil jsem tehdy do obyčejné školy, a tak jsem jasně cítil, že jsem jiný. Pořád jsem se jen trápil tím, že jako jediný nedokážu mluvit a dělat to, co ostatní. Kdykoliv jsem viděl, jak moji spolužáci hravě zvládají něco, co mně za žádnou cenu nešlo, chtělo se mi plakat. Na běžnou základku jsem musel chodit až do páté třídy, ale pak už jsem z toho byl tak duševně vyčerpaný, že jsem odtamtud přešel do zvláštní školy – bylo to jako útěk. Trvalo mi další čtyři roky, než jsem se zase stal sám sebou.

Nikdy předtím jsem do zvláštní školy nechodil, a tak jsem byl nejdřív překvapený, jak moc je tamní vyučování jiné než v normální škole. Sice mi vrtalo hlavou, proč tam musím chodit, ale učitelé i kamarádi byli v porovnání s běžnou školou přímo nepředstavitelně laskaví, což mě zachránilo a já se přestal cítit tak zoufale. Ve zvláštní škole jsem nebyl problematický případ, ale obyčejný žák. Byly tam děti, které si vedly lépe než já, ale také takové, které na tom byly mnohem hůř. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, kolik dětí s různým postižením na světě existuje.

39 paseka_sedmkrat-upadnout-osmkrat-vstat_v01 2.indd 39

11.10.18 19:40