Stephen Davies, Luke Pearson: Hilda a časočerv / ukázka

VYTVOŘIL LUKE PEARSON

NAPSAL STEPHEN DAVIES

Z anglického originálu Hilda and the Time Worm, vydaného nakladatelstvím Flying Eye Books – Nobrow Ltd. v Londýně roku 2020, přeložila Martina Knápková Vydalo Nakladatelství Paseka s. r. o. v Praze roku 2021 jako svou 2257. publikaci Grafická úprava podle originálu a sazba Studio Designiq Korektura Radka Svobodová Odpovědný redaktor Jakub Sedláček Výtvarný a technický redaktor Vojta Sedláček Vytiskla tiskárna FINIDR, s. r. o., Český Těšín Vydání první. 184 stran HILDATM © 2020 Hilda Productions Limited, a Silvergate Media company Translation © Martina Knápková, 2021

ISBN 978-80-7637-198-9

Podle komiksové série Hilda Lukea Pearsona

Napsal Stephen Davies

Ilustrovala Victoria Evansová

Vydala Paseka

Kapitola 1 ..................................... 7 Kapitola 2 .................................. 17 Kapitola 3 ................................... 25 Kapitola 4 ................................... 35 Kapitola 5 ................................... 45 Kapitola 6 ................................... 55 Kapitola 7 ................................... 63 Kapitola 8 ................................... 75 Kapitola 9 ................................... 83 Kapitola 10 ................................ 91 Kapitola 11 ............................... .101 Kapitola 12 ............................... .111 Kapitola 13 ............................... .121 Kapitola 14 ............................... .133 Kapitola 15 ............................... .145 Kapitola 16 ............................... .151 Kapitola 17 ............................... .161 Kapitola 18 ............................... .173

Vítr pištěl. Hafíci svištěli. Všude kolem ležel hluboký křupavý sníh. U stánku skautů Vrabčáků na trhu na náměstí v Trolbergu se nad kouřícím kotlíkem skláněla modrovlasá holčička.

Hilda byla zabraná do vaření. Zajížděla vařečkou do všech zákoutí kotlíku a promíchávala jeho skryté hlubiny: cibuli, houby, brambory, mrkev, horský česnek a čerstvý japonský zázvor.

Provoz vrabčáckého stánku s polévkou vyžadoval týmovou práci. Hilda měla na starost míchání, David krájel, Větvík se honil za vlastním ocáskem 7

HILDA A ČASOČERV

a Frida předčítala recept. Byl to tajný recept její praprababičky a Frida dohlížela na to, aby nic nepopletli. „Šlápněte do pedálů,“ vyzvala kamarády. „Zákazníci tu budou co nevidět.“ „Jo, ať to sviští, Davide,“ přidala se Hilda.

Nalevo od stánku stál strom slunovratník a jeho větve byly obsypané velkými bílými pupeny. V téhle zemi neobyčejných stromů byl slunovratník skoro nejneobyčejnější ze všech. Hilda si o něm ráno ve škole něco nastudovala a poznamenala si do zápisníku řadu zajímavých informací.

1. Slunovratníku vyraší pupeny vždycky v první den Zimní slavnosti.

2. Během tří dnů, po které se slavnost koná, pupeny postupně rozkvetou.

3. Jakmile rozkvete poslední pupen, květy začnou ve tmě zářit a této události se v Trolbergu říká Velký čarosvit.

4. Druhý den ráno po Velkém čarosvitu všichni slaví a dávají si dárky.

8

Kapitola 1

Hilda Velký čarosvit ještě nezažila, a tak se na něj moc těšila. „A heleme se, malá čarodějnice,“ ozval se kousek od Hildy potměšilý hlas. „Je to pravda, že tu sněhovou vánici minulej tejden jsi měla na svědomí ty? Slyšel jsem, žes vletěla na koštěti přímo doprostřed mraků a přemluvila ducha počasí, aby na Trolberg vyklopil tu největší kupu sněhu v dějinách.“ Trevor, třídní surovec, stál na hromadě sněhu napravo od stánku Vrabčáků.

Hilda odložila vařečku a zamračila se na něj. „To nebylo žádné koště, Trevore, to byl pták bouřlivák.

A nebyl to jediný duch počasí, ale celá banda. A to sněžení jsem nezavinila, zastavila jsem ho.“ „No dobře.“ Trevor nabral hrst sněhu a pořádně ho umačkal mezi dlaněmi. „Tak ty umíš zastavit sníh, jo? Tak co kdybysme to vyzkoušeli?“ „Zmizni, Trevore,“ vykoktal ze sebe David. „Á, broukomil!“ ucedil Trevor. „Tebe jsem si nevšim. Koukejte na to, lidi, broukomil bulí!“ „Já nebrečím,“ ohradil se David. „Jen jsem krájel cibuli!“ 9

HILDA A ČASOČERV

Po Trevorově boku se objevili Kelly s Andersem, Trevorovi nejzlobivější kamarádi. Taky drželi v ruce sněhové koule. „Dávejte pozor,“ varovala je Frida. „Ta polévka je horká.“ „Říkáš horká?“ Trevor se zazubil. „To nic, my vám ji kapánek zchladíme.“ Vzduchem prosvištěla salva sněhových koulí.

Hilda, David a Frida zapluli pod pult. Polévka vystříkla. Papriky se rozkutálely. Cedule s nápisem SPECIÁLNÍ SKAUTSKÁ POLÉVKA se poroučela k zemi. Větvíkův huňatý ocásek se zježil tak, že byl dvakrát větší než obvykle. „Před pikolou, za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát – už jdu!“ zanotovala zlotřile Kelly. „Řek bych, že teď fakt oceňujou, jaký je pod tím pultem pohodlíčko!“ zachichotal se Anders. „Davide, Frido, poslouchejte,“ sykla Hilda. „Až napočítám do tří, vyskočíme, popadneme nějakou zeleninu – ideálně co nejshnilejší a nejrozměklejší – a těm mizerům to vrátíme.“

10

HILDA A ČASOČERV

„Vážně?“ V Davidově hlase byly slyšet pochybnosti. „Mně přijde, že tahle schovka zatím funguje docela dobře.“ „Přece jim nebudeme dělat otloukánky,“ řekla rezolutně Hilda. „Takže až napočítám do tří, vyskočíme, jo? Raz…“ Přetáhla si šálu přes bradu a nos. „Dva…“ Zvedla se v dřepu na špičky. „TŘI!“ Kamarádi vyskočili se zuřivým válečným pokřikem z úkrytu. Hilda popadla rajče. Frida čapla bramboru. David se zavřenýma očima sáhl po žampionu. Zvedli zeleninu nad hlavu, připravení zaútočit.

Trevor a jeho banda však byli pryč. Místo toho stáli před stánkem mladá žena a muž se širokými rameny. Oba na sobě měli hnědo-žluté uniformy trolberské Bezpečnostní hlídky doplněné pelerínou.

12

Kapitola 1

Muži cvrnkl do nosu žampion. „Davide, otevři oči,“ špitla Hilda. „Právě jsi trefil do nosu příslušníka trolberské Bezpečnostní hlídky.“ „Nic se nestalo,“ řekl hromotluk, ale jeho výraz napovídal, že opak je pravdou. „Kterápak z vás dvou je Hilda, děvčata?“ „Já,“ přihlásila se Hilda. „Dovol, abych se představil. Jsem Erik Ahlberg, velitel trolberské Bezpečnostní hlídky. A tohle je Gerda Gustavová, moje zástupkyně.“ Hilda polkla. „Já jsem… něco provedla?“ „Ano,“ přisvědčil Ahlberg a kroutil si u toho tenkým knírkem. „Vyhrála jsi historicky první LISOBEZ!“ Gerda vystřelila konfety a David leknutím povyskočil.

13

HILDA A ČASOČERV

Hilda na příslušníky nechápavě hleděla přes konfety snášející se k zemi. „Historicky první co?“ „LISOBEZ,“ zopakovala Gerda. „Literární soutěž Bezpečnostní hlídky.“ Frida vypískla a David znovu povyskočil leknutím. „Soutěž o nejlepší slohovku!“ vyhrkla. „Pamatuješ, jak nám slečna Hallgrimová minulý týden ve škole zadala úkol na téma ,Trollové: Rizika a připravenost‘, Hildo? Vypadá to, že tvoje slohovka byla nejlepší!“ Hilda si to pamatovala. Ve své práci popsala zážitek, který se jí přihodil v divočině ještě předtím, než se s maminkou přestěhovaly do Trolbergu.

Kreslila si do skicáku trollí skálu a zapomněla hlídat čas, takže to dopadlo tak, že musela utíkat před rozzuřeným trollem se zvonečkem na nose. Nakonec se ale ukázalo, že se ho vůbec nemusela bát. Troll se chtěl jen zbavit zvonečku a vrátit Hildě skicák. „Cenu ti předáme zítra dopoledne při slavnostním ceremoniálu,“ pokračoval Ahlberg. „A potom tě s sebou vezmeme na inspekci městského protitrollího obranného systému.“

14

Kapitola 1

„To nejde,“ namítla Hilda. „Musím do školy.“ „Pan ředitel Magnusson tě uvolnil,“ usmála se Gerda. „Velitel Ahlberg promluví před školním shromážděním a potom společně odletíme ze školního hřiště zepelínem.“ „Co je to zepelín?“ „Aerostat,“ vysvětlila Gerda. „Co je to aerostat?“ „Vzducholoď,“ řekla Gerda. „Ideální dopravní prostředek pro dobrodruhy.“ Hildě poskočilo srdce radostí. „V tom případě se mnou počítejte,“ vyhrkla dychtivě.

15