Tuto knihu věnuji všem, s nimiž jsem kdy byla, jsem a budu šťastná.
Knihu věnuji své učitelce Jolantě , která ve mně viděla něco, co já ne. Věnuji ji také sobě. Svému já z léta roku 1981. A všem malým i velkým čtenářům, kteří mají odvahu se kamarádit a mít se rádi.
IL BYL JEDEN CHLAPEC JMÉNEM PAVLÍK.
NE, POCKAT.
NÁS PRÍBEH ZACÍNÁ TROCHU JINAK.
V JEDNOM
MESTE... VELKÉM
LIMUZÍNA PRO STASTNÉ NOVOMANZELE DUM-PRÁCE
CHUTNÁ JAKO OD MAMINKY
PRO DÁMY I SLONY
... MELI KRÁSNÝ
PARKU ROSTL OBROVSKÝ
STROM, KTERÝ UZ HODNE PAMATOVAL.
PARK A NA KRAJI TOHO
NA ROZDÍL OD OKOLNÍCH STROMU UZ
LECCOS ZAZIL, ALE PAK TU BYLO JESTE NECO
ZVLÁSTNÍHO: V JEHO DUTINÁCH ZILA RODINA -
TÁTA, MÁMA A CHLAPEC JMÉNEM PAVLÍK.
LIDÉ OBVYKLE BYDLÍ V DOMECH NEBO
BYTECH, ALE TAHLE RODINA - MELA TOTIZ DOMEK VE STROME.
BYLA TROCHU
ÁTA KAZDÉ RÁNO VYLEZL PO ZEBRÍKU DO KORUNY STROMU, KDE BYLA MALÁ PRISTÁVACÍ PLOCHA.
NA NÍ STÁL TÁTUV
ORANZOVÝ VRTULNÍK.
TÁTA DO VRTULNÍKU POKAZDÉ NASEDL, TEN ZARACHOTIL A ZMIZEL Z DOHLEDU.
ÁTA LÉTAL
SEM A TAM
A PREVÁZEL LIDI A VECI Z MÍSTA NA MÍSTO. TO BYLA JEHO PRÁCE.
všeho!
ÁMA ZUSTÁVALA DOMA
A VYRÁBELA RUZNÉ PREDMETY
Z HLÍNY, TVAROVALA VÁZY NEBO NÁDOBKY.
NEJCASTEJI MELY
ORANZOVOU BARVU.
NAKUPILO TOLIK, SE JICH
ZE JE NEMELA KAM DÁT
A NEDALO SE KOLEM NICH
ANI PROJÍT, NALOZIL JE
TÁTA DO VRTULNÍKU
A ROZVÁZEL JE
PO KRÁMCÍCH
VE MESTE.
MÁMA KAZDÝ DEN PO OBEDE POPROSILA PAVLÍKA, ABY SKOCIL DO PEKÁRNY PRO CERSTVÉ BUCHTY.
„AZ SE TÁTA VRÁTÍ Z PRÁCE, HEZKY SI SPOLU SEDNEME A DÁME SI VONAVÝ CAJ
A BUCHTY, CO SE NÁM ROZPLYNOU
NA JAZYKU,“ RÍKALA MÁMA ZASNENE,
KDYZ DÁVALA PAVLÍKOVI
DROBNÉ A PLÁTENÝ PYTLÍK.
PAVLÍK CHODIL DO PEKÁRNY
ZKRATKOU A VRACEL SE
OKLIKOU,
PROTOZE JÍT PORÁD
STEJNOU CESTOU JE PRECE NUDA.
PO CESTE PAVLÍK POTKAL NEKDY MAMINKU S KOCÁRKEM, JINDY MARATONSKÉHO BEZCE, CYKLISTY, PSOVODY NEBO TREBA DETI NA BRUSLÍCH A SKATEBOARDECH.
DYZ DOSEL NA KONEC PARKU, DO PEKÁRNY UZ TREFIL I POSLEPU.
OBCAS TO I UDELAL:
ZAVREL OCI
A VYDAL SE ZA VUNÍ.
SEM TAM PRITOM BOHUZEL ZAKOPL
O KOSTKU NA CHODNÍKU NEBO MU NOHA
UVÍZLA V DÍRE. NEKDY I VRAZIL
DO LIDÍ KOLEM, A TEM SE TO VETSINOU MOC NELÍBILO.
STAHUJÍ SE MRACNA, BUDE PRSET...
V PEKÁRNE PAVLÍK PODAL PENÍZE
PANÍ MARGARITE, KTERÁ VZDYCKY
KRÁSNE VONELA PECIVEM,
A POPROSIL O TRI BUCHTYABY MELI DOMA KAZDÝ JEDNU.
PANÍ MARGARITA MU JE DALA DO PLÁTENÉHO PYTLÍKU
A PAVLÍK SE VYDAL DOMU PO DELSÍ CESTE.
HNÍZDA ANO!
SVOBODAPRO PAPOUSKY!
NE-NE-NE
CESTOU ZPÁTKY
PAVLÍK NECHTEL ZAVÍRAT OCI, ABY MU NÁHODOU NEUTEKLY
VSECHNY ZAJÍMAVOSTI, KVULI KTERÝM SE VYDAL PRÁVE TUDY: BAREVNÉ KAMÍNKY VSELIJAKÝCH TVARU, PORUZNU ZKROUCENÉ VETVICKY, PTÁCCI, KTERÍ ULETELI ZE ZOO, NEBO PRAMEN
POTUCKU.
LE NEJLEPSÍ ZE VSEHO
BYLA PRO PAVLÍKA
STARÁ HOUPACKA.
NE SNAD PROTO, ZE BY SE NA NÍ
CHTEL SÁM HOUPAT. ALE PROTO, ZE SE NA NÍ RÁDA HOUPALA
LISKA.
NEVIDEL JI TAM POKAZDÉ, ALE ASPON JEDNOU
ZA TÝDEN SE POTKALI.
PLNE POPRVÉ NEMOHL
UVERIT SVÝM OCÍM -
NA HOUPACCE LÉTALA NAHORU A DOLU
ORANZOVÁ LISKA. SOTVA PAVLÍKA UVIDELA,
CHVILKU SE JESTE HOUPALA, PAK
ALE ZASTAVILA, ZACENICHALA, ZVEDAVE
NA NEJ KOUKLA A SPITLA:
„ STEDROST JE JAKO OCEÁN... CHCES SI V NEM ZAPLAVAT? ”
PAVLÍK TOMU MOC NEROZUMEL, ALE PRIKÝVL.
„TAK ME NAKRM, DEJ MI BUCHTU, PROSÍM.”
PAVLÍK SE O BUCHTY DELIT NECHTEL. MEL JEN TRI A NA TECH
SI DOMA MELI POCHUTNAT TRI MLSOUNI.
CHVÍLI VÁHAL, ALE NAKONEC LISCE JEDNU
PODAL. A OD TÉ DOBY JÍ BUCHTU DAROVAL POKAZDÉ, KDYZ SE POTKALI. RODICE JEN KROUTILI HLAVOU, KDYZ JIM PAVLÍK VYPRÁVEL, KAM SE TRETÍ BUCHTA PODELA.
NECHÁVALI SI PAK ZE SVÉ BUCHTY JEN PULKU
A TU DRUHOU OBA DALI PAVLÍKOVI.
„KAMARÁDIT SE S LISKOU JE JAKO HOUPAT SE NA HOUPACCE,“
VYSVETLOVAL PAVLÍK RODICUM A ZVÝKAL U TOHO BUCHTU. „JEDNOU JSI DOLE, JEDNOU NAHORE.“
