Holger Haag: Stromy

Strom málokdy stojí sám

Samostatně stojící stromy jsou u nás spíše výjimkou. Takovéto solitérní stromy se mohou svobodně rozrůstat do všech stran, přičemž jim žádný strom nekonkuruje pod zemí ani nad ní, ale zase se musejí se všemi problémy vypořádat samy. Proto jich obvykle roste několik pohromadě – jak v malých skupinách, tak vytvářejí rozlehlé lesy.

V posledních 20–30 letech se vědci a lesníci zamýšlejí nad tím, zda

toho stromy nevnímají více, než si myslíme. Zajímalo je například, proč brouci nežerou i listy sousedního stromu nebo jak je možné, že pařez žije ještě několik let, i když už nemá listy. Zjistili, že stromy dokážou nějakým způsobem vidět a cítit a že rozpoznávají pachy. Samozřejmě nevidí jako zvířata, protože nemají oči, ovšem mají receptory světla, kterými mohou vnímat jeho intenzitu a to, jak dlouho trvá. Dokážou tedy růst

Samostatně stojící strom – zde dub – se může rozrůst do impozantních rozměrů.

cíleně směrem ke světlu nebo podle toho, jak dlouhý je den, poznají roční období.

Nemají samozřejmě ani nos, ale jsou obdařeny stovkami a tisíci listů, jež prostřednictvím pachů a vůní navazují kontakt se svým okolím. Poznají tak, které další rostliny a stromy se nacházejí kolem nich a jak se jim daří.

Pokud strom například napadnou brouci, kteří mu začnou okusovat listy, neunikne mu to. Strom pak začne v listech produkovat toxiny, takže brouci ztratí chuť k jídlu. Tento účinný „repelent“ se dostane

i do ovzduší a varuje okolní stromy, proto i ony začnou chránit své listy a vytvářet toxiny.

Síť kořenů

Pod zemí je strom stejně rozsáhlý jako nad ní. Kořeny sice nesahají tak hluboko, jak vysoko ční koruna, ale jsou zase mnohem rozvětvenější. A také jsou propojeny s podzemní sítí houbových vláken, tzv. myceliem, jež je ještě jemnější než kořeny stromů. Sítě houbových vláken a kořenů stromů jsou propojeny a mohou se vzájemně podporovat.

Houby poskytují stromům minerální látky a dusík, za což jim stromy poskytují cukr. Prostřednictvím tohoto systému známého jako mykorhiza jsou stromy schopny podporovat i další stromy v okolí nebo své potomky, kteří by bez této pomoci nedokázali přežít. Právě díky této síti je lesní ekosystém stabilní. Proto se stromy v lesích obvykle dožívají vyššího věku než solitérní městské stromy.

V lese se stromy – opět duby – vyvíjejí zcela jinak.

Les

Lesy ve střední Evropě jsou druhově poměrně chudé – v Česku najdeme jen asi 84 druhů stromů. Na světě rozlišujeme asi 60 000 druhů a stále jsou objevovány nové.

Malý počet druhů ve střední Evropě byl způsoben poslední dobou ledovou, kdy se na celém tomto území rozprostírala chladná step bez stromů. Ty následně ani neměly možnost posunout se dál na jih, protože pro ně představovaly nepřekonatelnou překážku nejprve Alpy a Pyreneje a poté Středozemní moře.

Naproti tomu v Severní Americe, kde se hory táhnou severojižním

směrem, a proto nepředstavují překážku, jsou lesy druhově mnohem bohatší. Od poslední doby ledové uplynulo pouze 10 000 let, což je poměrně krátká doba na to, aby stromy osídlily nové oblasti. Například buk se do střední Evropy znovu dostal teprve před 2500–3000 lety a ve Velké Británii se nadále pomalu šíří na sever rychlostí asi 150–280 metrů za rok.

Druhy lesů

Rozlišujeme tři různé druhy lesů: listnaté, jehličnaté a smíšené. Přirozené jehličnaté lesy se vyskytují

Smíšený les s různými druhy stromů

pouze ve vyšších nadmořských

výškách, kde rostou především smrky, modříny a borovice. Všechny ostatní ryze jehličnaté lesy v nížinách a nízkých pohořích vytvořil člověk.

Ve střední Evropě by měla být většina lesů převážně listnatá, s bukem jako hlavní dřevinou. Druhové složení lesa pak závisí na mnoha faktorech, jako je geologická skladba podloží, vlhkost a reliéf půdy.

Smíšené lesy se vyskytují tam, kde je pro mnoho listnatých dřevin pří-

liš sucho nebo příliš chladno, například ve vrcholových polohách nižších pohoří nebo v písčitých oblastech na severu Evropy.

Prales

Za prales se považuje les s přirozenou vegetací, jež se rozvinula bez zásahu člověka. Podle toho už u nás žádné pralesy nemáme. V některých oblastech můžeme najít lesy pralesovitého charakteru a v některých národních parcích je les opět ponechán svému osudu, ale když se podíváte pozorně, všude najdete stopy dřívějšího obhospodařování.

Hospodářský les

V hospodářském lese roste jen několik různých druhů stromů, většina z nich je stejně stará.

Většina našich lesů slouží jako hospodářské lesy. To znamená, že v určitém okamžiku se stromy v nich vykácejí, a tak nedosáhnou svého přirozeného věku. V přirozenějších hospodářských lesích je druhová skladba stromů stále relativně přirozená a stromy se odstraňují postupně, nekácejí se velkoplošně. Pravým opakem jsou stromové plantáže, kde stromy stojí v řadách a obvykle je tvoří pouze jeden nebo dva druhy. Jedná se o rychle rostoucí druhy, jako jsou borovice nebo smrky, jež v co nejkratší době vyprodukují velké množství dřeva. Všechny stromy jsou stejně staré a také se kácejí ve stejnou dobu.

Co nám stromy přinášejí

Stromy jsou pro nás užitečné v mnoha ohledech a v našem životě hrají důležitou roli, i když je na první pohled často vnímáme jen jako zdroj kyslíku a dřeva. Dokážou toho však mnohem víc:

Odpočinek: Ať už v houpací síti ve stínu stromů, při turistice, jízdě na kole nebo běhání les nabízí rozmanitý prostor pro trávení volného času a odpočinek. Nejnovějším trendem jsou tzv. lesní koupele,

kdy se vědomě vystavíte neopakovatelné atmosféře mezi stromy, což má velmi pozitivní vliv na zdraví a psychiku.

Ochrana půdy: Nic nepůsobí lépe proti erozi než přirozený les. Velmi účinně zabraňuje odplavování vzácné půdy při přívalových deštích. V horách jsou stromy nejlepší ochranou proti lavinám, a proto vznikly první lesní rezervace nad horskými osadami už ve 14. století.

V lese se prostě cítíme dobře.

Ochrana proti větru: Stromy fungují jako výborná větrná clona. Především ve větrných oblastech obklopují stromy často obytné domy, díky nimž jsou v bezpečí při nepřízni počasí, zejména při bouřkách. Stále častěji se znovu vysazují aleje a stromořadí, jež před výkyvy počasí chrání zase zemědělskou půdu.

Filtr: Stromy fungují také jako mimořádně dobrý ltr. Husté listí neuvěřitelně účinně ltruje prach –na listech jednoho stromu zůstává až 100 kg prachu ročně, který pak s deštěm stéká na zem. Kromě toho listy odstiňují a tlumí hluk. Proto se stromy často vysazují podél silnic jako jemné prachové ltry a protihlukové bariéry. Filtrační schopnosti stromů využíváme také pod zemí – rozvětvený kořenový systém zajišťuje kyprou,

porézní půdu, jež dokáže nejen absorbovat a zadržovat obrovské množství vody, ale také ji důkladně ltrovat, a tím zajišťují velkou část pitné vody.

Chlazení: Stromy mají obrovský ochlazující účinek, který pocítil každý, kdo se v parném dni někdy procházel lesem. Rozdíl teplot oproti volnému prostoru je 3–6 °C a rozdíl oproti městu může činit 4–8 °C. Vysazovat stromy je tedy nejlepší způsob, jak ve městech snížit teplotu, aby se v nich žilo snesitelněji.

Pohlcování CO2: Vysazování nových stromů může být také způsobem, jak zpomalit nebo zcela zastavit globální oteplování. Stromy ke svému růstu totiž potřebují oxid uhličitý (CO2), který ukládají, a tak se tento škodlivý plyn nedostane do ovzduší. Pokud dřevo z nich nespálíme, ale použijeme jako stavební materiál, CO2 dlouhodobě vyřadíme z koloběhu.

Ochrana přírody: Neporušené a přirozené lesy napomáhají k ochraně druhů. Čím je les přirozenější, tím rozmanitější druhy živočichů, rostlin a hub v něm najdeme, a čím víc druhů se v lese vyskytuje, tím je ekosystém stabilnější.

Stromy ve městech ltrují jemný prach a hluk.

Strom v  průběhu roku

Jaro: Když na jaře stoupnou venkovní teploty, ve stromech to ožije. Uložené živiny se mobilizují a vodivými svazky se dostávají do koruny stromu, kde se tvoří listy, květy a větve. Na jaře také kmen tloustne, vzniká jarní dřevo. Obsahuje buňky cév s velkými póry, jež zajišťují rychlou přepravu vody a minerálů. Rané dřevo lze snadno rozpoznat podle barvy – jedná se o světlejší část letokruhu. Tmavší kroužky se objevují později během roku,

kdy se růst zpomaluje a buňky cév jsou mnohem menší.

Léto: V létě mívá zcela vzrostlý buk lesní asi 600 000 listů, což celkem představuje asi 1600 m2 listové plochy. Listy obsahují chlorofyl, který za pomoci sluneční energie přeměňuje CO2 a vodu na kyslík a cukr. Za slunečných dnů vyprodukuje buk 12 kg cukru, 13 kg kyslíku a z jeho listů se odpaří přibližně 400 litrů vody.

Podzim a zima: Když se na podzim zkrátí dny a v noci se ochladí, strom se začne připravovat na zimu. Aby nepřicházel o důležité živiny spolu s listy, jež začnou později opadávat, rozloží strom nejdůležitější živiny předem a uloží si je do kořenů a kmene. Při této přeměně se také rozkládá zelený chlorofyl a v listech začnou být vidět i jiné pigmenty. Proto se koruny stromů na podzim rozzáří červeně a žlutě.

Na podzim se na listech objevují barvy, které jsou jinak překryty zeleným chlorofylem.

100 stromů a  keřů

listy celokrajné

Zimostráz vždy zelený

Buxus sempervirens

V Evropě roste od severního Španělska přes střední a jižní Francii, jižní Alpy a Balkán až ke Kavkazu. Potřebuje teplé a slunné stanoviště a je velmi oblíbený jako živý plot. Stromovité exempláře jsou vzácné.

stálezelený

listy podlouhle vejčité až eliptické, až 3 cm dlouhé, celokrajné, kožovité, vstřícné

Celý strom je pro člověka jedovatý. Ne tak pro zavíječe zimostrázového, což je druh drobné můry, jejíž housenky v krátké době sežerou celý keř. Díky mravencům se naopak zimostráz šíří na nová stanoviště. Mravence totiž láká vůně jeho semen. Aby se mravenci nasytili, semena odtáhnou, a tak má strom možnost uchytit se na novém místě. Odborný název Buxus je odvozen od starořeckého „pyxis“, což bylo označení pro malé ozdobné dózičky, jež se často vyráběly ze dřeva zimostrázu. Z toho nakonec vzniklo anglické „box“.

Rak y tník řešetlákov ý

Hippophae rhamnoides

Na písčitých půdách, říčních štěrcích a na pobřežních dunách nemá rakytník téměř žádnou konkurenci.

listy úzké, vrbovité

samičí rostlina

oranžovočervené plody

spodní strana listu stříbřitě chlupatá

na větvích ostré silné trny

Aby rakytník řešetlákový přežil v písčitých půdách, má rozsáhlý kořenový systém, který dosahuje do hloubky 3 metrů a šířky až 12 metrů. Často se proto vysazuje na strmých svazích, aby je zpevnil, nebo podél silnic, protože dobře snáší zasolení. Tvoří však podzemní výběžky, jež mohou narušovat povrch (např. asfalt). Ke sklizni plodů, prospěšných zdraví, jsou na zahradě zapotřebí samičí a samčí keře. Protože je rakytník opylovaný větrem, je třeba při výsadbě dbát na hlavní směr větru.

listy celokrajné

Krušina olšová

Frangula alnus

Tento strom roste na vlhkých až mokrých a mírně kyselých půdách téměř v celé Evropě, nejčastěji na slunných mokřadech a v lužních lesích, ale i na kraji lesa.

květy malé, zvonkovité, bílé

listy široce eliptické

plody malé, bobulovité, barva se mění z červené na černou

okraj listu celokrajný

Porušená kůra krušiny olšové nepříjemně hnilobně zapáchá. Měkkému dřevu se také říká prachové dřevo, protože dřevěné uhlí z krušiny se dříve používalo k výrobě střelného prachu. Kvete neobvykle dlouho. Drobné zvonkovité květy se vyskytují od konce května do září. První červenočerné plody mohou zrát vedle květů. Plody se dříve používaly k barvení látek, jimž dodávaly žlutý odstín. Krušina má projímavé účinky a při správném dávkování se používala v léčitelství jako spolehlivé projímadlo.

listy celokrajné

Kdouloň obecná

Cydonia oblonga

Původní domovinou kdouloně je pravděpodobně jižní Kavkaz. Do střední Evropy se dostala teprve před 1100 lety. Vyskytuje se pouze v teplých oblastech.

květ velký, růžový

listy vejčité, celokrajné, na okraji mírně zvlněné

spodní strana listu plstnatá

plody zlatožluté, řídce plstnaté

Podle tvaru plodů se rozlišují kdouloně jablkovité a hruškovité. Všechny plody intenzivně voní a v syrovém stavu nejsou poživatelné, neboť jsou velmi tvrdé a chutnají trpce. To je pravděpodobně důvod, proč nejsou tak rozšířené. Pokud se plody vylisují nebo uvaří, lze z nich vyrobit lahodnou šťávu, želé, likér nebo upéct sladký kdoulový chléb. Přibližně čtvrtina světové produkce kdoulí se vypěstuje v Turecku. Nejenže zde mají nejvíce odrůd, ale také kdoule využívají v kuchyni.

Na procházce zahlédnete uprostřed louky mohutný strom se vznešenou korunou nebo vás zaujme nevšední kmen v lese či parku – co to jen může být za druh? S tímto bohatě ilustrovaným průvodcem ho dokážete snadno určit: nejprve se zorientujete podle tvaru a okrajů listů a zúžíte si tak další výběr. Díky věrným a detailním ilustracím postupně odhalíte všechny důležité znaky a rychle rozpoznáte, který druh stromu upoutal vaši pozornost. V tomto atlase se můžete seznámit se stovkou stromů a keřů, které rostou v lesích, parcích a zahradách střední Evropy. Portréty jednotlivých druhů doplňují překvapivá fakta a zajímavosti. Zkuste nahlédnout do pozoruhodného světa stromů – čím více se o nich dozvíte, tím více vás budou fascinovat. Poznávání stromů bude také bavit zvídavé děti.

PRO VŠECHNY MILOVNÍKY PŘÍRODY