ZAČNĚTE DNES, NE ZÍTRA
Kdykoli jsem odkládal rozhodnutí, vypínal budík, vynechával cvičení nebo nedokončil úkoly jen proto, že se mi nechtělo, vždycky jsem si našel nějakou výmluvu. Říkal jsem si, že jsem unavený. Nebo že to může počkat do zítra. Komu vadí, když něco odložíte, že?
No, vám by to vadit mělo.
Protože to vy jste zodpovědní za svůj život. Příliš často se spoléháme na různé tipy, aplikace nebo nástroje, od kterých očekáváme, že zázračně vyřeší naše problémy. A tím si zároveň vytváříme prostor pro to, abychom mohli svádět vinu na vnější okolnosti, když nejsme dostatečně produktivní.
• „Ne, já za to nemůžu, to je tím starým notebookem. Nedá se na něm pracovat.“
• „V kanceláři je moc hlučno.“
• „Pořád mi někdo volá nebo píše.“
• „Nikdy nemám čas.“
Zápas s prokrastinací je vnitřní boj. Sám s tím mám spoustu vlastních zkušeností. V roce 2013 jsem měl pocit, že moje
kariéra uvízla na místě. Dva roky předtím jsem se svým otcem založil firmu. Ale po nějaké době jsem začal být neklidný – chtěl jsem toho dělat víc a posouvat se.
Začal jsem tedy pracovat na volné noze. Tvořil jsem weby, psal texty, dělal marketing i grafiku. Jenže nic z toho se pořádně nerozjelo. Proč? Nikdy jsem nedělal nepříjemné věci. Místo toho jsem si našel takovou práci, v níž jsem nemusel čelit těžkostem.
Každý z nás občas utíká
Budování kariéry nebo podnikání je těžké. Vyžaduje to dělat věci, které jsou náročné, únavné a často nevděčné.
Pokud chcete více klientů nebo více práce, nikdo vám je jen tak nedá. Musíte si je obstarat sami. Věnovat se marketingu, osobním schůzkám, navazovat kontakty –zkrátka dělat to, co vede k výsledkům.
A pokud chcete kariérně růst, musíte budovat vztahy, být strategičtí, překonávat cíle a být opravdu dobří v tom, co děláte.
To je přece jasné, ne? Většina z nás to ví. Anebo na to dříve či později přijde. Neexistuje žádné tajemství toho, jak být úspěšný v práci.
Jenže my se práci raději vyhýbáme. A právě v tom podle mě tkví podstata prokrastinace.
Víte, co byste měli udělat, ale neuděláte to. Místo toho otevřete zpravodajský web a začnete číst nesmyslné články. Nebo sjíždíte Instagram, aniž byste cokoli lajko-
vali, protože nesnášíte svůj život. Možná brouzdáte po stránkách jako Zara, H&M, Net-A-Porter nebo Mr. Porter, podle toho, co máte rádi.
Tak to bylo – a do jisté míry pořád je – i v mém životě. Třeba teď právě pracuju na nové knize. Vím, o čem bude, mám i název. Ale psaní je pro mě náročné.
Tak hledám nějaké rozptýlení. Odpovídám na e-maily, čtu články, zajdu si na kávu, nakupuju online nebo dělám rutinní úkoly, které udrží můj byznys v chodu. Ne že bych byl neorganizovaný – bojuju sám se sebou. Steven Pressfield ve své knize Válka umění nazývá tohoto vnitřního nepřítele „Odpor“. A píše o něm:
„Odpor vždycky lže a má hubu plnou keců.“
Začněte dnes, ne zítra
Pořád si to musím připomínat. Když něco odkládáte, vždycky to chcete nechat na zítra. Stále to tak mám. Myslím, že je to v nás zakořeněné. Rozdíl mezi mnou teď a mnou před třemi lety je malý, ale zásadní. Dnes se opírám o systém, který mi pomáhá žít produktivně, smysluplně a spokojeně.
Tehdy jsem netušil, jak věci dotahovat do konce. Všechno jsem rychle vzdal, cítil jsem se zablokovaný, nešťastný a frustrovaný. Dnes už znám způsob, jak překonávat výzvy.
A podělím se s vámi o to, jak jsem to udělal:
• Každý den posiluju svou mentální odolnost. Dřív jsem svůj mozek zanedbával. Byl jsem psychicky slabý, všechno jsem příliš analyzoval a nevěřil si. Ne že bych neměl schopnosti – jen jsem si nevěřil v tom, že dokážu najít řešení. Začal jsem proto číst o stoicismu, pragmatismu a mindfulness – o všem, co pomáhá získat kontrolu nad myšlenkami a posílit psychickou odolnost. Nechci být otrokem vlastních myšlenek. Chci pravý opak.
• Každý den hýbu svým tělem. Když necvičím, jsem neklidný, nesoustředěný, chybí mi energie a sebedůvěra. Pravidelné cvičení těla i mysli mi pomáhá být neustále připravený k boji. Pochopil jsem, že prokrastinace se nepřekonává až v okamžiku, kdy přijde – začíná to mnohem dřív. Ani vojáci přece nejdou do války bez výcviku. Buďte v kondici – fyzické i psychické. Vždycky.
• Vytvořil jsem si sadu každodenních návyků, díky kterým mám svůj život pod kontrolou. Píšu si deník, čtu, určuji si denní priority a nezahlcuju se zbytečnými informacemi. Každý den si také najdu čas na rodinu a přátele. Lidský kontakt je důležitý. Pomáhá mi zůstat nohama na zemi. Nemám přehnaná očekávání od života. Prostě si užívám každý den. Nedívám se dál.
• Vždy mám seznam drobných (ale důležitých) úkolů, které chci splnit. Vezměme si třeba moji novou knihu. Často mám chuť vyhnout se tomu nejtěžšímu – sednout si a začít psát. Říkám si, že dnes není ten správný den. Ale pokaždé, když mě to napadne, otevřu si seznam svých malých úkolů a pustím se alespoň do jednoho z nich. DNES.
• Studuju a trénuju přesvědčovací techniky, abych dokázal lépe předávat své myšlenky. Můj mentor mi kdysi řekl: „Můžeš být nejlepší spisovatel nebo učitel na světě, ale když o tobě nikdo neví, nemáš žádný dopad.“ Díky přesvědčovacím technikám vytvoříte lepší nabídky, motivační dopisy, texty na web i e-maily.
Samozřejmě že vytvořit základy takové strategie nějakou chvíli trvá. A je toho za tím mnohem víc. Ale není to žádné kouzlo. Žít produktivně není jednoduché. A rozhodně to není o technologiích nebo vychytávkách. Je to o tom, vybudovat si udržitelný systém, na kterém postavíte svůj život, kariéru i podnikání.
Jaký je váš systém pro produktivní život?
Ať už je jakýkoli: Pracujte na něm dnes. Ne zítra.
CO DĚLÁM, KDYŽ SE NEDOKÁŽU SOUSTŘEDIT
Máte problém dokončit úkoly? Odvádí vaši pozornost oznámení na telefonu, klepy v práci nebo cokoli jiného? Pak jsme na tom stejně. Protože soustředit se na jednu jedinou věc je v dnešní době možná vůbec to nejtěžší. Vždycky se něco najde, co vás vyruší, že?
• Jiný člověk.
• Telefonát.
• Schůzka.
• Falešný poplach.
• Váš kocour.
• Cizí kocour.
• Novinky z včerejšího zápasu NBA.
Jasně, můžete to na ty věci svádět – ale je to výmluva. Vy i já víme, že žádná z těch věcí vás nemůže rušit bez vašeho svolení. To znamená, že pokaždé když ztrácíte pozornost, někomu nebo něčemu dovolujete vstoupit do své mysli. Děsivé, že? Tak se dívám na vyrušení já.
Ale musím přiznat, že ani mně se nedaří být vždy plně soustředěný. Někdy podlehnu. Není to ideální.
Drby, neustálé kontrolování Instagramu, sledování desítek videí na YouTube a čtení negativních zpráv vám v životě nic nepřinese.
Takže co dělat, když se nedokážete soustředit?
Tady jsou dvě věci, ke kterým se uchyluji pokaždé, když cítím, že ztrácím pozornost.
1. Eliminovat. Eliminovat. Eliminovat.
Každý den něco hromadíme. A teď nemluvím jen o věcech, které si kupujeme – oblečení, vybavení do kuchyně, dekorace do bytu, hračky, technické vychytávky a tak dál.
Hromadíme i myšlenky. Už jste o tom někdy přemýšleli? Jsme vystaveni tolika nápadům, že si některé z nich přisvojíme a přijmeme je za své. Například mi spousta lidí říkala, že bych měl natáčet víc videí na YouTube. Rodina, přátelé, kolegové, čtenáři, studenti – všichni mají nápady. A chtějí pomoct. Stejně tak já rád sdílím své nápady s ostatními. Nápady, jak zlepšit život, kariéru, podnikání nebo vztahy. Děláme to všichni. A není na tom nic špatného.
Problém nastane, jakmile si přestaneme vybírat, čí podněty posloucháme. Když mi tolik lidí doporučovalo YouTube, řekl jsem si: „Jo! Možná bych měl fakt začít natáčet videa!“ A tak jsem o tom začal hodně přemýšlet. Půl roku jsem si promýšlel strategii: „O čem ta videa budou? Kde je budu natáčet? Jak je budu stříhat? Jakou hudbu
použiju?“ Strávil jsem tím spoustu času. A jedno video jsem nakonec i zveřejnil.
Reakce byla pozitivní. Ale mělo to jeden háček – zabralo mi to příliš mnoho času a pozornosti. A kvůli tomu mi zbylo méně prostoru na psaní, podcasty a tvorbu online kurzů, tedy na to, co opravdu dělat chci. Blog jsem si zakládal z určitého důvodu: miluju psaní. A taky mi jde. Proto je pro mě tahle práce snadnější než videa, která mi zas tak nejdou.
Navíc mě psaní článků, knih a kurzů opravdu těší. I když je to někdy těžké, nevadí mi to. Zato práce na videích mě často frustrovala. A tím opět trpělo mé soustředění a celková práce.
Co tedy dělám, když se nemůžu soustředit? Pokládám si tuhle otázku:
„Co bych měl ze svého života odstranit, aby byl natolik jednoduchý, že se v něm můžu bez potíží soustředit?“
V tomhle případě jsem YouTube prostě vypustil. Eliminace je pro mě klíčová strategie, kterou používám ve všech oblastech života. Za ta léta jsme si všichni nahromadili spoustu zbytečné zátěže. A právě tu musíme pravidelně odstraňovat:
• myšlenky,
• projekty,
• práci,
• věci
• a tak dále.
Pokud máte problém se soustředit, vyzkoušejte to. Udělejte svůj život tak jednoduchý, že bude radost ho žít. A ruku na srdce – kdo by chtěl žít život, který se nedá zvládnout?
Život je už tak dost těžký. Nedělejte si ho těžší ještě víc.
2. Přemýšlejte o minulých úspěších
Vzpomínání na minulé úspěchy a šťastné chvíle stimuluje produkci serotoninu – chemické látky, kterou vytvářejí naše nervové buňky.
Serotonin hraje zásadní roli ve fungování celého těla. Pomáhá tlumit deprese, zvyšuje libido, stabilizuje náladu, reguluje spánek a úzkosti. A kromě toho výrazně přispívá k celkové psychické pohodě.
Ale proč je serotonin důležitý právě pro soustředění? Protože ovlivňuje i naši schopnost odkládat okamžité uspokojení. Když je hladina serotoninu nízká, máme problém soustředit se na dlouhodobé cíle. Jsme méně motivovaní jednat podle svých plánů.
Ztrácíte-li soustředění, je dost možné, že vám serotonin chybí. A právě tehdy podléháte krátkodobým potěšením – vyrážíte ven, pijete, nakupujete, sledujete televizi, hledáte sex – zkrátka děláte cokoli, co přináší rychlý pocit uspokojení.
Chcete-li si zlepšit schopnost soustředění, zvyšte hladinu serotoninu. Výzkumy ukazují, že skvělý způsob je pohyb. Ale existuje i jiná, stejně účinná a přitom jednodušší možnost: snadné mentální cvičení.
Stačí si připomenout pozitivní události ze svého života.
Neurovědec Alex Korb z UCLA a autor knihy The Upward Spiral vysvětluje, proč nám tyto vzpomínky pomáhají soustředit se na to podstatné:
„Vše, co musíte udělat (abyste zvýšili hladinu serotoninu), je vzpomenout si na pozitivní události, které se vám v životě staly. Tento jednoduchý čin zvyšuje produkci serotoninu v přední části cingulárního kortexu, tedy v oblasti těsně za prefrontální kůrou, která řídí pozornost.“
Když stoupá hladina serotoninu, zlepšuje se i schopnost soustředit se. A o to tu jde.
Já vím, může to znít jako klišé. Ale když něco nefunguje, je třeba to napravit.
Když se nedokážu soustředit, první krok je přiznat si, že mám problém, který potřebuje řešení. Spousta lidí jde životem, aniž by si kdy připustila, že nějaké problémy vůbec má.
• Ne, není normální kontrolovat telefon každé dvě minuty.
• Ne, není normální pořád řešit ostatní.
• Ne, není normální se neustále nudit.
Zaměřte se na svůj život. Přemýšlejte o tom, co je pro vás skutečně důležité. A pak se tím řiďte. Nedovolte, aby vás cokoli rozptylovalo. Zůstaňte na své cestě.
Hodně štěstí.
