Leander Khil: Příručka k pozorování ptáků

Obsah

hledat

Používání dalekohledu

Nahrávky hlasů

vzdálenost

a odhad velikosti ptačích

Fotografování

pozorovatele

U r ČOVÁ n Í PTÁK Ů: ja K na TO

Základy určování ptáků

Rozšíření a roční doba

Prostředí

Velikost a tvar těla

Vnímání barev

Znaky na hlavě

Skupiny per a znaky v křídle

Znaky na ocase

Znaky na nohou

Pelichání

Střídání šatů v průběhu života

Chování

Barevné odchylky

Kříženci

Volání a zpěv

Na lovu rarit

P r ŮVO dce U r ČOVÁ n ÍM PO d OB n Ý ch dr U h Ů

Zvláště obtížné případy

da L š Í in FO r M ace :

c O BY M ě L V ědě T

POZO r OV aT e L PTÁKŮ

O autorovi

K dalšímu čtení

Užitečné odkazy

Literatura

Slovníček pojmů

Rejstřík

Zdroje fotografií a ilustrací

Ediční poznámka

O tétO knize

Je hezké, že se zajímáte o svět ptáků, a možná už byste se i sami označili za pozorovatele ptáků. Ale kdo o sobě může říci, že ptáky nikdy nepozo roval? kdo se nepodívá na nebe, když se z něj ozve hlučné volání jeřábů popelavých táhnoucích na jih, a kdo se nezaposlouchá, když slavík obecný nahlas přednáší svoji jedinečnou píseň? Je vůbec možné vyhnout se ptákům a nenechat se jimi okouzlit?

OkO uzlení ptáky

Není vůbec překvapivé, že neustále přibývá lidí, kteří ve svém volném čase pozorují ptáky. Ačkoliv převládá pocit, že se společnost přírodě stále více vzdaluje, zřejmě ješ tě nikdy se ptáky ve svém volném čase ne zabývalo tolik lidí jako dnes. Zdá se tedy, že se spíše jen prohlubuje propast v přístu pu k životnímu prostředí.

Podlehnete-li kouzlu pozorování ptáků, jen stěží se už někdy vymaníte; pravděpo dobně se stane vaším koníčkem, kterému se budete věnovat celý život. Pozorování ptáků nás totiž zpomaluje, propojuje s pří rodou a díky němu se dokážeme odreago vat od starostí. Je dokonce prokázáno, že pozitivně působí na naši psychiku.

V některých ohledech je svět ptáků příjem ně předvídatelný, a na některé události se tak můžeme těšit už dlouho dopředu. Například na to, až na jaře po dlouhém čeká ní konečně zaslechneme první pěnici černohlavou. Ptačí svět je ale také plný překvapení. Každý, kdo už někdy na za hradě zahlédl dudka chocholatého, mi jistě dá za pravdu. Pozorování ptáků už navíc dávno není jen vědeckou činností – stalo se volnočasovou aktivitou spojenou s pobytem v přírodě a začíná se prosazovat ve všech společenských vrstvách. Zároveň se mění i stereotypní obraz pozorovatele ptá

ků. Ornitologie – ať už jde o koníček, nebo o povolání – mládne a je stále rozmanitější. Zastoupení šedovlasých mužů v košilích barvy khaki je sice stále vysoké, ale už ne tak jako před několika desetiletími. Dale kohledy totiž používá stále více lidí, a tak je skupina pozorovatelů ptáků čím dál pes třejší: „birdwatchery“ se stávají mladí, přibývá žen a vůbec lidí z nejrůznějšího pro středí.

Ptáci mne provázejí celým životem. Jsou pro mne klíčem k okolní přírodě a pomá hají mi, abych jí lépe porozuměl. Zároveň ale věnuji pozornost všem živým bytostem a přírodním fenoménům a pokouším se vnímat, jakými změnami procházejí. Ptáci se pozorovateli přírody nabízejí jako jakási „červená nit“: lze je najít prakticky všude, po celý rok a v mnoha druzích. A přestože jsou považováni za nejlépe prozkoumanou skupinu živých tvorů, stále nám ještě řada aspektů jejich života zůstává utajena. V or nitologii totiž neplatí, že už jsme všechno viděli, a že se tak můžeme s klidným svědomím věnovat něčemu jinému. Naopak: čím více do světa ptáků pronikáme, tím obtížněji se z něj pak můžeme vymanit. A čím déle ptáky pozorujeme, tím silnější máme pocit, že o nich víme jen velmi málo. Doufám, že se mi touto knihou

podaří podpořit lidi, jako jste vy, na cestě k tomu, aby se stali zapálenými pozorovateli přírody a ptáků. Hlavním cílem této knihy je poskytnout pokročilým pozorova telům i začátečníkům pevné základy pozorovacích strategií a určovacích technik. Měla by odpovědět na různé otázky a po moci s obtížnějšími případy určování i pro budit chuť k vlastním objevům. Ty totiž nevyhnutelně čekají na každého, kdo se dokáže venku pohybovat s otevřenýma oči ma a nastraženýma ušima. Přál bych si,

pO děkOvání

Za odborné názory a cenné připomínky k textu knihy si mé díky zaslouží tyto osoby: Hans-Martin Berg, Thomas Hocheb ner, Richard Katzinger, Jörn Lehmhus, Merijn Loeve, Andreas Ranner, Martin Suanjak, Norbert Teufelbauer, Achim Zedler a Bernhard Zens. Velmi upřímný dík patří i fotografům, kteří mi dali k dis pozici své snímky, ač se nakonec všechny do knihy nevešly. Jsou to: Abdulhakim Abdi, Hannah Assilová, Amir Ben Dov, Hans-Martin Berg, Klaus Bjerre, Florian Braun, Gebhard Brenner, Leo Bucher, Michael Dvorak, Richard Else, David Erte rius, Peter Frieβer, Michael Gerber, Carl G. Gustavsson, Thomas Hochebner,

aby lidé věnovali více pozornosti zvířatům, rostlinám i jejich biotopům. Abychom však dokázali změnit nepříznivý trend vý voje životního prostředí na naší planetě, musí přibývat lidí, kteří chápou, že základem života jsou fungující ekosystémy, a dokážou přijmout opatření proti ubývání biodiverzity, životnímu stylu poškozující mu klima a proti ničení přírody. Zastán cem přírody se totiž stane jen ten, kdo s ní přichází do kontaktu a dokáže ji díky své mu poznání ocenit.

Bart Hoek stra, Johannes Hohenegger, Kjell Johansson, Vytautas Jusys, Richard Katzinger, Eva Khilová, Heinz Kolland, Jonas Landolt, Hans H. Larsen, Merijn Loeve, Gerhard Loidolt, Pekka Mäkynen, Mateusz Matysiak, Jonathan Meyrav, Hervé Michel, John Oates, Norbert Pühringer, Simon Rix, Christoph Roland, Otto Samwald, Samuel Schnierer, André Schönherr, Igor Shpilenok, Anton Slepicka, Martin Suanjak, Michael Teifenbach, Felix Timmermann, Wolfgang Trimmel, Fred Visscher a Jessica Winterová.

Leander Khil

lícní proužek

♀ samice

ad. adultní (dospělý) pták, plně vybarvený imm. immaturní (nedospělý), ještě ne úplně vybarvený, ale také už ne v šatu mláďat juv. juvenilní (mladý), šat mláďat

Zkratky a symboly topografie ptačího těla

SŠ svatební šat PŠ prostý šat 1. Z, 2. Z šat první zimy, šat druhé zimy 1. L, 2. L šat prvního léta, šat druhého léta 1K, 2K první kalendářní rok, druhý kalendářní rok ssp. poddruh, subspecie kápě

temenní proužek

postranní temenní proužeknadoční proužek oční proužek vous hrdelní proužek

očnicový kroužek ozobí vous

oční kroužek (opeřený)

slemeno

ruční krovky

křidélko (alula) malé krovky střední krovky velké (loketní) krovky křídelní pásky ramenní letky (raménko)

střední krovky

gonys

očnicový kroužek (neopeřený) zalomení gonysu

loketní letky ruční letky

velké (loketní) krovky

lopatky

ramenní letky (raménko)

malé krovky křidélko (alula) střední ruční krovky zrcátko

křídelní páska velké ruční krovky

Pěvec Bahňák

příuší

temeno uzdička brada křidélko (alula) hrdlo prsa ruční krovky boky loketní letky ramenní letky (raménko) ruční letky

šíje (týl)

malé krovky

lopatky pláštík

střední krovky

velké (loketní) krovky

hřbet běhák (tarsus) spodní ocasní krovky

přesah ručních letek

ocas (rýdovací pera) svrchní ocasní krovky kostřec

malé krovky špička zobáku spodní čelist zobáku

čelo

uzdička

velké (loketní) krovky

prsa strany prsou holeň (tibia) boky

břicho

nadoční proužek temenní proužek oční proužek pláštík lopatky střední krovky ramenní letky (raménko) ruční letky přesah ocasu ocasní (rýdovací) pera podbřišek patní (intertarzální) kloub běhák (tarsus)

Pří Prava: Vybavení a optika

Začínáme

s  P oZorováním P táků

k pozorování ptáků vlastně stačí jen vyhlédnout z okna či vyjít na bal kon nebo na zahradu. Už jen takto můžete téměř všude objevit rozmanité ptačí druhy a nepotřebujete k tomu žádné speciální vybavení.

Začněte tím, že budete poznávat ptáky ve svém okolí, třeba v parku nebo u krmítka na zahradě. Některé z nich už určitě budete znát a brzo objevíte i druhy, které pro vás byly prozatím neznámé. Ideálním místem pro další objevy jsou pak vodní plochy. Na březích řek a jezer nebo na mořském pobře ží budete mít na ptáky dobrý výhled a urči tě naleznete mnoho dalších druhů.

První kroky

Existuje pouze jediný recept na zdokonalení vašich pozorovatelských schopností: choďte ven tak často, jak jen můžete! Nejrychleji se budete učit pozorováním živých objektů, jejich porovnáváním a opakováním. Malý dalekohled můžete nosit téměř vždy s sebou, a tak můžete zažít hezká pozorování, aniž byste se vydávali na nějakou speciální ornitologickou exkurzi. Svá pozorování si ihned ověřujte v určovacích klíčích nebo pomocí aplikací. Které druhy jste pozorovali? Byli to samci, samice, nebo mláďata? Nemohl to být ještě jiný, podobný druh?

ve sk UPině i s ami

Je velmi příjemné, můžete-li se s přáteli po dělit o hezké pozorování nebo je vzájemně

sdílet. Na mnoha odborně vedených ex kurzích za ptáky se také hned můžete zeptat zkušených pozorovatelů, a rychle se tak mnohému přiučit. Ve skupinách jsou ale pozorovatelé mnohdy hluční, což může znemožnit pozorování plachých druhů. Některé začátečníky také mohou vědo mosti (nebo vystupování) některých od borníků odradit. I proto je důležité, abyste pravidelně chodili do přírody také sami

Na odborně vedených exkurzích se toho rychle mnoho naučíte

Výbavu k „birdingu“ je vždy možné rozšiřovat, pro první kroky ale postačí prostě jen dobrý dalekohled

a nespoléhali se vždy jen na druhé. Můžete tak v klidu ptáky samostatně určovat, ale i chybovat a poučit se ze svých omylů.

Zdroje informací

Existuje řada kontaktních míst, která mohou začátečníkům pomoci rozšířit si znalosti. Nejdůležitějším pramenem infor mací však zůstává poklad v podobě ornito logické literatury, a to v různých jazycích (viz str. 27). Ornitologické a ochranářské organizace pořádají exkurze a přednášky, které umožňují seznámit se se zkušenými pozorovateli. Každoročně jsou po celé Evropě pořádány „Ptačí festivaly“, kde si jejich účastníci vyměňují zkušenosti a kde se lze dovědět a naučit mnoho nového (viz str. 291). Kroužkovací stanice slouží vědě, většinou je ale také možné je navštívit. Zá jemci se tak zde mohou dovědět mnoho nových informací týkajících se například detailního určování, pelichání či ekologie ptačích druhů. V přírodovědných mu zeích jsou nejen vystavovány ptačí prepa ráty, ale pracuje zde také řada vědců zabývajících se ptáky. Mnozí odborníci mohou rovněž působit jako poradci a pomáhat tak začátečníkům. Nesmírně důležitou roli hrají i nejrůznější internetové strán ky, odborná fóra, sociální sítě a online databáze. Tady se shromažďuje množství informací, které jsou mnohdy podrobněj ší a rozsáhlejší, než je tomu v tištěných materiálech. Současně je zde však třeba upozornit na to, že na internetu může své mínění projevit každý a ne vždy je zřejmé, odkud daná informace pochází a jak je podložená. Na všechny internetové prameny bychom proto měli pohlížet kriticky a pravidelně je ověřovat z jiných zdrojů.

Příprava Začínáme s pozorováním ptáků

PoZorovací o P tika a stativy

Pozorovat ptáky můžeme samozřejmě i bez speciálního vybavení. jakmile se však naučíme zacházet s dalekohledem, už se bez této pomůcky k pozorování ptáků neobejdeme. První pozorování ptáků pomocí silně zvětšujícího dalekohledu je totiž pro mnoho lidí doslova zázrakem.

Před nákupem pozorovací optiky byste si měli nejprve ujasnit, co chcete. Nabídka je v současné době obrovská a ne vždy úplně přehledná. Zeptejte se proto ostatních pozorovatelů v terénu na jejich zkušenosti a doporučení. U jednotlivých prodejců a také na speciálních prodejních výstavách (viz str. 291) je zastoupeno mno ho značek a lze tam přímo porovnat různé výrobky.

n a co Při ko UPi o P tiky dávat P oZor

Vyzkoušejte si, jak dalekohled zobrazuje detaily, barvy a kontrast a zda vám dobře padne do ruky. Dá se ovládat také v ru kavicích? Dosáhnete snadno na všechny ovládací prvky? Nakonec jste to jen vy, kdo musí být s přístrojem a poměrem cena/výkon spokojený. Mezi hlediska,

Dalekohledy se střechovými hranoly (vpravo) už téměř vytlačily dalekohledy s porro hranoly

která byste při nákupu měli také zo hlednit, patří i angažovanost výrobce v ochraně přírody a životního prostředí stejně jako způsob a místo výroby samot ných produktů. Dobře si tedy rozmyslete, u koho nakupujete.

B inok UL ární da L ekoh L ed

Žádná jiná pomůcka necharakterizuje po zorovatele ptáků tak výstižně jako bino kulární dalekohled neboli triedr – a žádná není tak nepostradatelná. Je to bez pochy by nejdůležitější nástroj pro pozorování ptáků. Teprve dalekohledem můžeme

rozeznat drobné detaily, které jsou nezbyt né například pro určení druhu. Většina nadšených pozorovatelů má dalekohled obvykle po ruce a jsou vyloženě zoufa lí, objeví-li se kousek od nich pták a oni nemají dalekohled, s jehož pomocí by ho určili. Mezi pozorovateli se dnes těší obli bě především dalekohledy se střechovými hranoly a vnitřním zaostřováním. U těch to typů je vzdálenost mezi objektivy zhruba stejně velká jako mezi okuláry (viz obrázek nahoře), což je nápadný rozdíl oproti starším modelům s porro hrano ly. Dalekohledy se střechovými hranoly jsou navíc kompaktnější a odolnější vůči povětrnostním vlivům (jsou vodotěsné i prachotěsné).

okulár

objektiv

zaostřovací kolečko

Příprava Pozorovací optika a stativy

Sedmihlásek hajní se coby dálkový migrant ve střední Evropě vyskytuje od konce dubna do poloviny září

PozoroVání P táků: 365 dnů V  roce

Ptáky můžeme pozorovat nejen všude kolem sebe, ale také po celý rok. V různých ročních obdobích se u nás vyskytují různé druhy a mění se i jejich chování. Seznámíme-li se s životními cykly ptáků, budeme si pak lépe uvědomovat a chápat změny ve svém okolí, a to zdaleka nejen v ptačím světě.

Pro MĚ n Y

V Průb Ě hu roku

Pozorování ptáků je výborná příležitost hlouběji pochopit ekologické souvislosti. Protože jsou ptáci aktivní a nápadní po celý rok, nabízejí nepřeberné možnosti pozorování a představují také styčné body s ostatními částmi naší přírody. Když se

například zajímáme o to, jak ptáci žijí, proč jsou třeba některé druhy hojnější nebo vzácnější, dozvíme se současně leccos zajímavého o ostatních zvířatech, rostli nách, biotopech, klimatu a mnohém dal ším. V průběhu roku se v ptačí říši mnohé mění; s různými aktivitami a projevy chování ptáků se proměňují také místa jejich výskytu. Ptačí tah je široký pojem

a zahrnuje především přesuny na delší vzdálenost. Mnozí ptáci přilétají zpět ze svých zimovišť téměř na den přesně a přílet dalších druhů se dá snadno odvodit podle předpovědi počasí. Za přítomnost nebo nepřítomnost ptačích druhů ale částečně odpovídají i menší, dostupností potravy ovlivněné pohyby. V důsledku změny klimatu se tyto časové vzorce, takzvaná fe nologie, mění, a to v některých případech výrazně: srovnáme-li nynější příletová data tažných ptáků na jaře, odletová data na podzim nebo začátek hnízdění s daty před několika desetiletími, lze u mnoha druhů vypozorovat výrazné změny. Řada ptáků nyní přilétá v důsledku kratších zim z jihu časněji, odlétá později a začíná hnízdit dříve.

Jaro

Po zimě chudé na ptačí druhy je jaro jed ním z vrcholů, nebo dokonce jediným vr cholem ptačího roku. Dokud je vegetace nízká, případně dokud listy dřevin teprve raší, můžeme ptáky najít snadno. Slunce vychází pozdě a nestojí tak vysoko na ob loze jako v létě. Proto můžeme ptáky začít pozorovat trochu později a ani tetelení vzduchu na delší vzdálenosti nepředstavuje velký problém. Silný ptačí tah a začátek hnízdní doby zaručují vysokou početnost ptáků a jejich výraznou aktivitu. Na jaře přináší každý den něco nového.

Léto

Od poloviny května do července protahu je už jen poměrně málo druhů. Ptáci mají mláďata a jsou plně zaměstnáni jejich vý chovou a ochranou. V této době můžeme prokázat hnízdění a kontrolovat hnízdní úspěšnost. Na pozorování teď máme dosta tek času: do terénu se vyplatí jít velmi brzy, nebo naopak pozdě. V poledne, kdy jsou

světelné podmínky špatné a aktivita ptáků je nízká, si můžeme dát pauzu.

Podzim

Podzimní tah ptáků začíná už koncem léta, svého vrcholu dosahuje ale až v září a říjnu. Mladí ptáci z tohoroční hnízdní sezony obohacují počty přítomných ptáků a tah se dá přes den dobře pozorovat. Nezkušení jedinci se objevují na neočeká vaných místech a lze je pozorovat snadněji než kdykoliv jindy. Protahující ptáci jsou obecně méně nároční na výběr biotopu, a tak se lokality, na nichž jsme v minu lých týdnech prakticky nic nepozorovali, mohou v této době stát opravdovými malými „hotspoty“. Zkracující se dny dovo lují vyrazit ráno do terénu o něco později a viditelnost se opět zlepšuje. Někdy je to ale trochu otravné: tu a tam se totiž ukáže, že domnělé hejno drobných ptáků v ko runách stromů je jen padající nebo pohy bující se listí.

z ima V zimě ve střední Evropě chybí mnoho tažných druhů, které však alespoň zčásti nahradí několik severských hostů. Probí há také stěhování z výše položených míst v horách do údolí. Ptáci jsou v zimě mno hem méně aktivní, což pro ně představuje energeticky výhodné přizpůsobení nižším teplotám a menší potravní nabídce. Přesto se i v tomto období naskýtají vhodné pozo rovací podmínky, které v ostatních částech roku chybí: na listnatých stromech se ptáci dají snadno pozorovat a můžeme je tady i snadněji objevit. Na místech s dostateč nou potravní nabídkou (ať už z umělého, nebo přírodního zdroje) se shromažďuje více ptáků, a nabízejí se tak dobré podmín ky pro vzájemná srovnání.

Určování ptáků: Jak na to

Jespák malý

Základy

U rčování ptáků

Určování ptáků se zpočátku může zdát obtížné. Schopnost určovat ptá ky se ale dá naučit a procvičováním zdokonalit do té míry, že největší zábavou pozorovatele je nakonec samotné řešení určovacích problémů.

Začátečníkům se zdá neuvěřitelné, když zkušený pozorovatel během zlomku vte řiny určí s přesvědčivou jistotou ptáka, který kolem něj jen rychle prolétl. On však v okamžiku pozorování zvažuje nejen spatřené znaky, ale také mnoho už dříve získaných znalostí, které nakonec vedou ke správnému určení. Předchozí znalost biotopových preferencí a doby výskytu v průběhu roku z velké množiny okamži tě vyfiltruje malou skupinu druhů, které přicházejí v úvahu. K rychlému a jistému určení ptáka tak potřebujeme především zkušenosti, které však můžeme nasbírat jen během spousty terénních exkurzí.

v ylU čovací metoda

Mnohem častěji, než si připouštíme, urču jeme ptáka podle pravděpodobnosti. Ně které druhy okamžitě vyloučíme, protože víme, že se v dané roční době na daném místě nebo v určitém biotopu nevyskytují.

Abychom dokázali podle vzhledu rozeznat rákos‑ níka tamaryškového od rákosníka proužkované ho, musíme si dobře prohlédnout klíčové určovací znaky

Tento postup funguje v naprosté většině případů, a ponechává tak jen malý prostor pro překvapení (která jen neradi nazýváme pravým jménem, tedy chybné určení).

„Rozdíl mezi začátečníkem a zkušeným pozorovatelem ptáků spočívá v tom, že začátečník určil chybně teprve několik ptáků, zatímco zkušený pozorovatel už tisíce.“

Pete Dunne, ornitolog a autor knih o ptácích

Určování ptáků

Základy určování ptáků

Na ilustracích v určovacích příručkách mohou být dobře znázorněny pouze někte ré znaky, například kresba opeření, zbarve ní a tvar. Pro určování ptáků jsou ale dů ležité i další aspekty, jako je biotop, roční doba, chování a hlasové projevy.

p oZorovat –všímat S i Z naků –U rčit

Čím déle jsme schopni ptáka pozorovat a čím více detailů jsme schopni rozpoznat, tím větší je pravděpodobnost správného určení. Dejte si proto nejprve načas a ptá ka si pořádně prohlédněte, než sáhnete po určovací příručce. Neznámá linduška na okraji vodní plochy může každou chvil ku vzlétnout a pak se vám už neukáže.

K určování můžete použít přirozeně jen ty znaky, kterých jste si dosud všimli. V ideálním případě pořídíte i fotografie ptáka, jež vám později určení usnadní, nebo ho dokonce vůbec umožní.

Určování ptáků pro Z ačátečníky

Jestliže se v určování ptáků považujete za začátečníky, nezdržujte se drobnými detai ly. Mnoho ptačích druhů je možné s jisto tou určit pouze kombinací níže uvedených faktorů. Nejprve si všímejte znaků na hla vě a na křídlech a prohlédněte si ptáka od‑ shora dolů. Potom při určování postupujte podle následujících bodů.

1. Velikost a t V ar

Jak se vám pták jeví ve srovnání s jinými ptáky, které už znáte? Je například větší, nebo menší než vrabec domácí, kos černý, holub domácí nebo vrána? Se známými ptáky porovnejte i jednotlivé části jeho těla jako křídla, ocas a hlavu. Jaký má určova ný pták tvar zobáku?

2. Bare V né V zory

Zprvu si nevšímejte žádných detailů, ale jen hrubého rozmístění barev. V případě samce bramborníčka černohlavého napří‑ klad „celá hlava černá, oranžová hruď, bílé strany krku a bílé ramenní skvrny“. Pokud budete posuzovat jen jeden detail, třeba oranžovou hruď, aniž byste byli schopni popsat celkový vzhled ptáka, bude násled né rozlišení, například od bramborníčka hnědého, zcela určitě obtížnější.

Všímejte si nejprve hlavy a křídel. Kombinace žluté hlavy a černého temene stejně jako žluté křídelní pásky dovolují ptáka určit jako samce čížka lesního a vyloučit podobné druhy.

3. Cho V ání Co pták dělá? Všímejte si nápadných pro jevů chování, například potřásání ocáskem, cukání křídly, třepotavého letu atd. Lej sek šedý není právě nápadný výraznými znaky opeření, jeho typický let při lovu

z vyvýšeného místa je ale dobrým pozná vacím znakem.

4. Biotop

Ve kterém biotopu se pták zdržuje a které jeho části využívá? Černý drozdovitý pták, který zpívá ze smrku na horní hranici lesa, je pravděpodobně kos horský, a nikoliv kos černý.

5. r oční do B a Poraďte se s určovací příručkou, zda se druh, o kterém uvažujete, vůbec v danou roční dobu na místě pozorování běžně vy skytuje. U domnělé žluvy hajní, která se v březnu ozývá z lesa, se s největší pravdě‑ podobností jedná o špačka obecného, jenž imituje právě zpěv žluvy (viz str. 158).

6. h laso V é proje V y Zaznamenávejte si zaslechnutá volání nebo se pokuste zpěv nahrát (například mobilním telefonem, viz str. 35 a dále). Sýkora lužní a sýkora babka se sice ne‑ uvěřitelně podobají, jejich odlišná volání jsou však velmi spolehlivým určovacím znakem.

Poznámky o tomto drozdu kvíčale by mohly znít takto: „Velikost a tvar těla jako kos černý, šedší hlava, hnědý pláštík. Spodní strana světlá, tmavě skvrnitá. Zobák žlutavý. Potravu hledá na loukách, neozývá se.“

t ipy pro dobrý Z ačátek Studujte BĚŽNÉ druhy a porov N ávejte je S  o S tat N ími využijte například důvěřivého vrabce polního a seznamte se s různě zbarvený mi částmi jeho šatu, anatomickými detai ly a umístěním jednotlivých určovacích znaků. Sledujte pozorně chování a určo vací znaky poštolky obecné, abyste ji později mohli lépe odlišit od krahujce obecného nebo jiných sokolovitých ptá ků. k líčem k úspěšnému určování ptačích druhů je umět porovnat neznámé druhy se známými, a to nejen jako celek, ale i v detailech.

Čírka obecná, nebo čírka modrá? Zde může s určením pomoci doba výskytu. Snímek pochází z listopadu, kdy čírky modré přezimují v Africe, zatímco čírky obecné jsou ve střední Evropě hojné.

Abychom byli schopni rozeznat samici poštolky jižní od poštolky obecné, musíme dávat pozor i na ty nejmenší detaily (zde: poštolka jižní – vlevo samec, vpravo samice, viz str. 246)

p táci v let U

Mnoho pozorovatelů má ve zvyku pozoro vat ptáky dalekohledem až poté, co přista nou. Ptáky v letu naopak často sledujeme a určujeme jen pouhým okem, nebo je do konce necháme jako neurčené odletět. Roz hodně se ale vyplatí trénovat i pozorování a určování letících ptáků – vytáhněte tedy dalekohled a použijte ho! Třeba už jen pro‑ to, že v průběhu pozorování uvidíme velký počet ptáků pouze v letu. Většinou si také musíme vystačit s odlišnými znaky a jejich menším počtem než u stojících či sedících ptáků. Zbarvení a rozmístění barev pomá hají při určování v letu jen omezeně. Ze jména při vzletu nebo přistání jsou ale čas to důležité znaky dobře rozeznatelné, a to i ty, které nejsou u stojících ptáků vidět. Silueta, způsob letu a hlasy v letu hrají pře devším u drobných ptáků velkou roli. Také tvar ocasu a křídel, křídelní pásky nebo zbarvení spodní strany křídel a kostřece jsou často dobře, nebo dokonce lépe vidět

právě v letu než na zemi. U letících ptáků, které zahlédneme jen zběžně, ostatně nej‑ více hrozí, že mezi nimi přehlédneme něja kou vzácnost. Pokud každého menšího so kola s cihlově červenou svrchní stranou bez pochybností určíte jako poštolku obecnou, poštolku jižní nikdy nenajdete.

Určování ptáků pro pokročilé

Pro pokročilé pozorovatele přicházejí v úvahu dva důležité přístupy k určování ptáků. V praxi se ukazuje, že ideální je oba způsoby kombinovat, případně každý z nich správně uplatnit. Právě zvládnutí obou přístupů je znakem pokročilého po ‑ zorovatele.

Určení podle C elko V ého doj MU V úvahu bereme velikost, tvar a poměr velikosti jednotlivých částí těla, například

délku nohou a zobáku, zvláštní pozornost věnujeme způsobu pohybu a chování. Po zvážení celkového dojmu nejprve ptáka přiřadíme k určité skupině. S dostatkem zkušeností lze přitom někdy druh spoleh livě určit například i tehdy, když špatné světelné podmínky nebo velká vzdálenost neumožňují dokonale posoudit barvy a kresbu. Právě výše uvedené vlastnos ti jsou totiž mnohem méně proměnlivé než zbarvení a kresba, a proto jsou také spolehlivější. Určování ptáků podle cel kového dojmu nám tak po získání do statečných zkušeností v terénu přirozeně „přejde do krve“.

Určo V ání podle detailů

Nepatrné detaily v opeření, malé rozdíly v přesahu ručních letek, odlišná strategie pelichání a podobné znaky jsou důležité především v případech, kdy při určování připadá v úvahu více velmi podobných druhů. Pokud chcete v terénu od sebe ro ‑ zeznat samici lejska černohlavého a lejska bělokrkého nebo v hejnu jespáků malých najít jednoho jespáka srostloprstého, mu‑ síte k určení použít i znaky, které nejsou na první pohled úplně nápadné. Tento po stup nedoporučuji začátečníkům, protože drobné rozdíly v opeření vedou ke správ nému určení až tehdy, když jsme už výběr zúžili a ptáka jsme přiřadili ke konkrétní skupině.

jako p Ř i čtení Americký ornitolog Kenn Kaufman při rovnává tyto dva postupy při určování ptáků k odlišným způsobům čtení. Větši nu slov v textu velmi dobře známe a jsme schopni je okamžitě rozeznat, aniž bychom se podrobně dívali na jednotlivá písmenka. Pouze v případě, že se jedná o nové nebo málo používané slovo, čteme ho písmen ko po písmenku. Tímto způsobem určují ptáky zkušení pozorovatelé: ve většině

případů můžeme se svými předchozími zkušenostmi druh určit hned, téměř „po citově“. U méně známých druhů se naopak soustředíme na detaily. Jedním si ale mů žete být jisti: ač jste za život získali oprav du hodně zkušeností a dokážete v terénu rozeznat nejrůznější druhy, po celý život se budete setkávat s ptáky, které nebudete schopni určit hned, nebo dokonce nikdy. A v tom se právě skrývá kouzlo ptačího světa! Je nevyčerpatelný, nikdo z nás není schopen za svůj život pozorovat vše. Do konce bych řekl, že čím více má pozorova tel zkušeností, tím více zjišťuje, jak málo toho ve skutečnosti ví. Vzpomeňte si třeba jen na velké druhy racků, které se v růz‑ ných částech Evropy kříží a plodí hybridy. Křížence mezi rackem středomořským a rackem bělohlavým nebo mezi rackem bělohlavým a rackem stříbřitým není prak ticky možné v terénu určit nebo odlišit od vlastních variací těchto druhů. Příliš vysoké sebevědomí vede velmi často k chybnému určení. Náš mozek má ten‑ denci prakticky okamžitě porovnat určitý znak na pozorovaném exempláři se zna ky druhů, které připadají v úvahu, a také tento druh určit. Někdy je to ještě horší a v duchu si ihned přehrajeme další zna ky, které jsme na ptákovi zaznamenali, ač je tento pták vůbec nemá! Dokázat sám sebe cenzurovat, pokud naše sebevědomí nebo přání překonává naše schopnosti, to už vyžaduje odvahu a disciplínu. Zvláště pozorovatelé, kteří mají za sebou několik let pozorování, jsou často vystaveni vel mi složité fázi. Sami sebe nutíme k tomu, abychom určili ptáka, který se kolem nás jen rychle mihl. Dokázat si pak ale při znat, že jsme opravdu neviděli dost rozho ‑ dujících znaků, abychom si byli určením jisti, je pro mnohé pozorovatele velmi obtížné. Nikdy tedy nezapomínejme, že máme možnost nechat ptáka jednoduše neurčeného.

Chocholouš obecný (nahoře), skřivan polní (vpravo) i skřivan lesní (dole) mají chocholku. Když tento znak využijeme při porovnání těchto tří druhů, může nám pomoci k jejich určení; samotná přítomnost chocholky nás ale neposune nikam.

další tipy

s led U jte ptáka C o M ožná nejdéle Pozorování trvá v terénu často jen chvilku, během níž se musíme soustředit na nej‑ důležitější znaky. Určovací klíč používejte až v okamžiku, kdy máte zaznamenány nejdůležitější znaky nebo když pták zmizí. Odlétající velký sokol nám mnoho upo třebitelných znaků neukáže, může se ale v dálce otočit a pak lze zpozorovat detaily na svrchní straně těla, spodní straně křídel a na hlavě, díky nimž ptáka určíme jako raroha velkého. Často také pozorovaného ptáka ztrácíme v okamžiku, kdy měníme dalekohled za spektiv. Pokud s vámi není nikdo, kdo by ptáka dále sledoval, pozo rujte ho stále stejným optickým přístrojem, dokud si někam nesedne.

n ejpr V e se na U čte BĚ žné dr U hy Pozorujte všechny ptáky – nehledejte jen neobvyklé druhy. Abyste rozpoznali budníčka menšího východoevropského, musíte se dobře naučit poznávací znaky „normálního“ budníčka menšího. Míváme

tendenci běžné druhy zanedbávat, ale jen při dobré znalosti právě těchto obyčejných druhů je pozorovatel schopen zaznamenat a určit také neobvyklé a vzácné druhy.

Urč U jte V ždy podle n Ě kolika znaků

Je lákavé zapamatovat si pro každý druh „typický“ znak a podle něj potom určovat. Pokud si ovšem racka chechtavého ve sva tebním šatu pamatujete jen podle tmavé čepičky, můžete snadno přehlédnout racka černohlavého.

n e každý znak M á stejno U V áh U

Jen málo znaků je „diagnostických“, tedy „neprůstřelných“, a spolehlivě ukazuje na jediný ptačí druh. Mnoho znaků, které

Určování ptáků Základy určování ptáků

nakonec vedou k určení druhu, je třeba vyhodnotit jako vodítka, jichž bychom měli nasbírat co nejvíce. Tmavé oko velké ho racka sice značí, že by se mohlo jednat o racka bělohlavého (více než polovina dospělých racků bělohlavých totiž tmavé oko má), nelze ovšem úplně vyloučit ani racka stříbřitého nebo racka středomořské‑ ho, u kterých se sice tmavé oko vyskytuje mnohem vzácněji, ale přesto zde tato mož nost existuje. Abychom si potvrdili určení, musíme použít i další znaky.

s ro V ná V ejte V ždy V še C hny znaky

U podobných druhů musíme porovnat co nejvíce určovacích znaků. Například vět šina skřivanovitých má na hlavě chochol ku. Pokud je ale porovnáme, zjistíme že chocholouš obecný má chocholku velmi dlouhou a špičatou, skřivan polní objem nější a kratší a skřivan lesní zaoblenou, připomínající dozadu nagelované vlasy, a vztyčuje ji spíše vzácně (viz obrázek vle‑ vo). Totéž platí v případě, že má skupina druhů podobné zbarvení – například řada racků má světle šedou svrchní stranu těla. Porovnáme‑li je ale mezi sebou, zjistíme, že nám k jejich odlišení mohou posloužit i rozdílné odstíny téže barvy.

n e každý pták se dá U rčit Nebojte se občas nechat ptáka uletět, aniž byste ho určili. Je to lepší než dělat nepod ložené soudy. Ptáci, které neurčíte, vám poslouží jako poučné příklady, abyste příš tě věnovali pozornost správným detailům.

n e V zdá V ejte to Pokud se vám nějaký problém nejdřív ne‑ podaří vyřešit, nevzdávejte to! Když po prohlédnutí mnoha stránek určovací lite ratury a nespočtu srovnávacích fotografií konečně dospějete k řešení, hodně jste se přiučili a můžete si být jisti, že je výsledná identifikace přesná.

z k U šení pozoro V atelé M oho U po M o C i V obtížných případech si nechte poradit od zkušených pozorovatelů, nejdříve se ale o určení pokuste sami. Na některé online portály můžete nahrát i fotografie neurče ných druhů. Regionální koordinátoři vám pak ve většině případů pomohou se správ‑ ným určením.

n e V ždy V ypadají ptá C i jako V U rčo V a C í p Ř ír U č C e Ptáci mění svůj vzhled v průběhu života, nebo dokonce během jediné sezony (viz str. 139 a dále). Obzvláště přechody mezi jednotlivým šaty nejsou ve většině příruček dostatečně podrobně znázorněny (viz na příklad pelichání a opotřebení opeření na str. 130 a dále).

sV á pozoro V ání pos U z U jte V  širší M kontext U , ale nespoléhejte na n Ě j V ždy Drtivá většina ptáků se řídí obvyklými vzorci a vyskytuje se podle očekávání na určitých místech v určitém čase. K nej větším dobrodružstvím při pozorování ptáků ale patří případy, kdy se ptáci z těch to vzorců vymaní a objeví se někde zcela nečekaně a překvapivě. Setkáte‑li se proto s identifikační hádankou, neměli byste ni kdy úplně zavrhnout vzácnou možnost, že se jedná o zatoulance (viz str. 161 a dále) nebo křížence (viz str. 154 a dále).

kro Ť te V lastní očeká V ání a  BU ďte se B ekritičtí Kontrolujte sami sebe. S přibývajícími zku šenostmi stoupají také osobní očekávání, která by vás mohla přivést na příliš tenký led. Zbožná přání mohou vést k tomu, že vidíme očekávané znaky, ačkoliv je pozoro vaný pták vůbec nemá.

tmavý zadní okraj

široká koncová páska

určováním

tM aví orli

obtížné případy

Orel skalní ( Aquila chrysaetos, rozpětí křídel 190–225 cm), který žije především v horských oblastech a ve Skandinávii, a orel královský ( A. heliaca , rozpětí křídel 175–205 cm), hnízdící hlavně v nížinách východní Evropy, jsou v dospělosti poměrně stálí. Mimo svůj obvyklý areál rozšíře ní se tyto druhy vyskytují převážně jako mladí a nedospělí jedinci, které lze snadno určit.

Obtížnější je rozlišení obou protahujících druhů, orla křiklavého (Clanga pomarina ,

páskování mizí se zvyšujícím se věkem

béžový týl

rozpětí křídel 143–168 cm) a orla volavé ho (C. clanga , rozpětí křídel 153–177 cm), stejně tak jako v Evropě výjimečně se vy skytujícího orla stepního ( A. nipalensis, rozpětí křídel 165–190 cm). K rozlišení používáme křídelní formuli a znaky v opeření. Určení je nejjistější, podaří-li se po soudit páskování ručních letek. V severo východní Evropě musíme zvážit i častěji se vyskytující křížence orla křiklavého a orla volavého, kteří se ale rozlišují jen velmi obtížně.

nepáskované než ruční letky

většinou jen jedna světlá skvrna nepáskovaný zadní okraj křídla ruční část křídla užší než u orla volavého

často tmavší než letky ruční část křídla široká

7. prst dlouhý a zašpičatělý

Orel královský, ad.

široká ruční část křídla sedm prstů

Orel stepní, imm.

světlejší hlava celkem krátký

bílý žlutý

Orel volavý, ad. velmi hrubé páskování

Orel mořský, ad.

úzká báze ocasu světle hnědá černá koncová páska zadní okraj křídla zaoblený

teple hnědá dlouhý

Orel skalní, ad.

tM aví orli – srov N á N í

Orel skalní, ad. (leden)

Orel královský, subad. (duben)

Orel křiklavý, ad. (září)

Orel volavý, imm. (únor): 7. prst ještě roste

Orel křiklavý, juv. (září)

Orel volavý, juv. (únor)

Orel stepní, imm. (květen)

Orel mořský, juv. (prosinec)

supi

Supi mají ze všech ptáků Evropy největší rozpětí křídel. Sup bělohlavý (Gyps fulvus, rozpětí křídel 230–265 cm) se pravidelně vyskytuje v některých oblastech Alp, kro mě toho se v mnohem menších počtech setkáváme s reintrodukovanými orlosupy bradatými (Gypaetus barbatus, rozpětí kří del 235–285 cm). Vzácnými hosty potom jsou sup hnědý ( Aegypius monachus, rozpětí křídel 250–285 cm) a menší sup mrcho žravý (Neophron percnopterus, rozpětí

křídel 155–170 cm). Horské prostředí sdílejí s orlem skalním ( Aquila chrysaetos, rozpětí křídel 190–225 cm) a někdy také s mladými orly královskými ( A. heliaca , rozpětí křídel 175–205 cm), kteří se v Al pách také vzácně objevují. Ojediněle se všechny zmíněné druhy objevují i ve stře doevropských nížinách, kde je lze zaměnit s podobně velkým orlem mořským (Haliaeetus albicilla , rozpětí křídel 190–240 cm).

ruční část křídla

juv. širší křídla než ad.

část křídla široká

šedé letky

tmavý zadní okraj

dlouhý, klínovitý

černé, odsazené

juv. ad.

Orlosup bradatý

drobné peří černavé bílé až oranžové

krátký

hlava malá, vždy světlá

bílé pole v křídle

černá koncová páska bílé

zadní okraj zaoblený

tmavě páskované světlý

černé letky kontrastují s drobným hnědým peřím

Sup bělohlavý

světlé okno

proužky

Orel skalní, juv.

Orel skalní, ad.

tmavé,

tmavý

světlé

Orel mořský, juv.

kratší než šířka křídla

Orel královský, juv.

Průvodce určováním

Zvláště obtížné případy

k á N ě a vČ eloJ e D

Světlé morfy druhů rodu Buteo (káně lesní, káně rousná a káně bělochvostá) patří k obvyklým hlavolamům. Káně les ní (B. buteo, rozpětí křídel 110–130 cm) je z těchto tří druhů zdaleka nejhojnější. Káně rousná (B. lagopus, rozpětí křídel 125–148 cm) hnízdí ve Skandinávii a na Sibiři, v mnoha částech střední Evropy je ale pravidelným zimním hostem. Vzácná káně bělochvostá (B. rufinus, rozpětí kří del 130–155 cm; dole zobrazena jen světlá morfa) hnízdí ve východní Evropě a v Asii, ale v některých letech během tahu častěji zalétá i do střední Evropy, zejména do její východní části. Včelojed lesní (Pernis api vorus, rozpětí křídel 113–135 cm) je široce

rozšířený druh, hnízdící v listnatých a smí šených lesích, u nějž hrozí poměrně velké riziko záměny s tmavšími jedinci káně lesní. Na rozdíl od kání rodu Buteo se však tento lesní druh nikdy netřepotá a vyhýbá se volné otevřené krajině. Včelojedi lesní přezimují v Africe a ve střední Evropě se vyskytují od konce dubna do začátku října. Východní podruh káně lesní ruská (B. buteo vulpinus) se ve střední Evropě vyskytuje vzácně na průtahu, bývá ale také pravdě podobně přehlížena. Od středoevropských kání lesních lze spolehlivě odlišit jen ptáky červenohnědé morfy, kteří jsou podobní káni bělochvosté (viz str. 238).

velká, s dlouhými křídly, celkově béžové opeření

tmavé kalhotky

žlutavě šedý, jemně proužkovaný

Káně bělochvostá, juv. světlá

velmi světlé tmavá karpální skvrna

tmavá karpální skvrna

bílý s koncovou páskou (či páskami) tmavé břicho

Káně rousná, ad. ♀

krémově bílé, s tmavou kresbou

šedavý, jemně proužkovaný

většinou jen tmavá čárka hlava často tmavá

jemně šedě proužkované, široký zadní lem

šedé, jemně proužkované

světlý pruh na prsou

několik pásek silně zaoblené

Káně lesní, ad.

bez pruhu na prsou tmavá ♀

Včelojed lesní

Káně lesní, juv. světlá

juv.

juv.

Průvodce určováním Zvláště obtížné případy

k á N ě a vČ eloJ e D – srov N á N í

Káně bělochvostá, imm., světlá morfa (leden) Káně lesní ssp. buteo, 2K, světlá (duben)

Káně bělochvostá, juv., červenohnědá morfa (září) Káně lesní ssp. buteo, ad., tmavá (říjen)

Káně bělochvostá, ad., červenohnědá morfa (kvě ten): ocas celý světlý, bez tmavé koncové pásky

Káně lesní ruská (ssp. vulpinus), ad., červeno hnědá morfa (březen)

Zvláště obtížné případy

r áko S ník pokřovní, ráko S ník plavý a ce T ie jižní

Dva následující východní rákosníci se ve střední Evropě vyskytují jen (velmi) vzác ně. Rákosník pokřovní ( A. dumetorum , délka 12,5–14 cm) se velmi podobá rákos níku obecnému i rákosníku zpěvnému, liší se ale zpěvem a několika znaky v opeření. V hnízdní době zpívá z hustých keřů nebo ze stromů, a většina pozorování se proto týká zpívajících samců od konce květ na do začátku července. Rákosník plavý ( A. agricola , délka 12–13,5 cm) má delší ocas než rákosník obecný a stejně jako on žije v rákosí. Má velmi dlouhý výrazný

nadoční proužek a světle hnědou svrchní stranu s teple hnědým kostřecem. Větši nou bývá zaznamenán při odchytech pro kroužkování.

Cetie jižní (Cettia cetti, délka 13–14 cm) je stálý pták obývající jižní a západní Evropu, který hnízdí v hustých křovinách v blíz kosti vody. Zpívající samci se prozradí neobvykle hlasitým explozivním zpěvem. Podaří-li se nám ptáka spatřit, zaujme nás kompaktní postavou, teple hnědým zbar vením, velmi krátkými křídly a silně za obleným, často vzpřímeným ocasem.

našedle hnědý, v 1. Z ale tepleji hnědý

často dlouhý nadoční proužek dlouhý

ramenní a ruční letky jednotně zbarvené, hnědě lemované

přesah ručních letek 60–70 %, 6–7 viditelných špiček

Rákosník pokřovní

rezavohnědé lemy světlý, většinou teple hnědý

špička dolního zobáku často tmavá

šedohnědé boky

tmavé, hnědošedé

velmi dlouhý nadoční proužek trochu tmavší strany temene oko u ad. poměrně světlé tmavá špička dolního zobáku krátký

světlé strany krku

Rákosník pokřovní, ad. (červen): všimněte si studeně hnědé svrchní strany a krátkého přesahu ručních letek

teple (červeno)hnědé

přesah ručních letek 40–60 %, 5–6 viditelných špiček dlouhý, zaoblený

Rákosník plavý

hnědé boky

Rákosník plavý, ad. (červen): typickými znaky jsou světlá, teple hnědá svrchní strana, rezavohnědý kostřec, krátký přesah ručních letek a dlouhý nadoční proužek

Průvodce určováním

zaoblený, často vzpřímený

slabý nadoční proužekrezavohnědý přesah křídla a ručních letek velmi krátký

rezavo hnědé

Cetie jižní

c vrčilky

hruď a strany hlavy našedlé hnědošedé

Cetie jižní, ad. (květen): rozpoznatelná podle tmavé rezavohnědé svrchní strany, našedlé spodi ny, šedých stran hlavy a krátkých křídel; typická je vzpřímená poloha dlouhého ocasu

Cvrčilky jsou málokdy vidět, ale díky zpěvu, který připomíná zvuky hmyzu, je lze v jarních a letních měsících dobře slyšet a také jednoduše určit. Na jarním i pod zimním tahu lze v terénu nejspíše pozoro vat cvrčilku slavíkovou (Locustela luscinio ides, délka 13,5–15 cm), která je vázána na rákosí a připomíná rákosníka bez proužků. Všechny cvrčilky se od rákosníků odlišují silně zaobleným bohatým ocasem, velmi dlouhými spodními ocasními krovkami,

silně zahnutou první ruční letkou a světlými lemy na zavřeném křídle. Cvrčilka zele ná (L. naevia , délka 12,5–13,5 cm) hnízdí v ruderálních porostech, někdy i v loukách s křovinami a v břehových porostech u vodních ploch. Cvrčilka říční (L. fluviatilis, délka 14,5–16 cm) se vyskytuje na východě střední Evropy a ve východní Ev ropě, má raději křoviny a nemusí se nutně zdržovat v blízkosti vod.

tmavý, teple hnědý

dlouhé, béžově hnědé spodní ocasní krovky, špičky občas zesvětlené

podobná rákosníku obecnému zaoblený

Cvrčilka slavíková

rozsáhlé nahnědlé plochy

hnědorůžové

nevýrazný nadoční proužek přesah ručních letek kolem 100 %

Cvrčilka slavíková, ad. (duben): má teple hně dou svrchní stranu bez kresby a je silně vázána na rákosové porosty; zpívá monotónně cvrčivě

Průvodce určováním

Zvláště obtížné případy

nevýrazný nadoční proužek tmavý, olivově šedohnědý

přesah ručních letek kolem 100 % hnědé spodní ocasní krovky s výraznými světlými špičkami

Cvrčilka říční

nevýrazný nadoční proužek

hnědý, tmavě skvrnitý

spodní ocasní krovky s výraznými skvrnami

Cvrčilka zelená

hruď rozpitě skvrněná (někdy velmi slabě)

tmavě růžové

Cvrčilka říční, ad. (červen): svrchní strana studeněji hnědá než u cvrčilky slavíkové, s proužkovanou hrudí a hrubě šupinatými spodním krovkami ocasními. Zpívá strukturovaněji než cvrčilka zelená a cvr čilka slavíková „cre cre cre cre…“.

zobák někdy zcela tmavý

různě žíhaná spodní strana

Cvrčilka zelená, ad. (květen): skvrněné opeření, občas s úplně černým zobákem. Zpěv monotónně cvrčivý, ale mírně strukturovanější a méně jednotvárný než u cvrčilky slavíkové.

Sedmihlá S ek hajní a  S edmihlá S ek švi Tořivý

Zatímco sedmihlásek švitořivý (Hippolais polyglota , délka 12–13 cm) hnízdí přede vším v jihozápadní Evropě, sedmihlásek hajní (H. icterina , délka 12–13,5 cm)

žije na jaře a v létě ve střední, severní a východ ní Evropě. V jihozápadním Ně mecku, ve Švýcarsku a na západě Balká nu žijí oba druhy, sedmihlásek švitořivý v Česku nehnízdí. Liší se zpěvem (sedmi hlásek hajní zařazuje typické pískavé pa sáže, sedmihlásek švitořivý zní spíše jako

pěnice) a znaky v opeření, zbarvením nohou a přesahem ručních letek. Přesah ocasu je u sedmihláska švitořivého zhru ba dvakrát delší než přesah ručních letek. U sedmihláska hajního je přesah ocasu jen o málo delší než přesah ručních letek. Sedmihlásci švitořiví se častěji vyskytují v menších suchých keřích, zatímco sedmihlásek hajní upřednostňuje větší listnaté porosty, často v blízkosti vody.

juv. bledší

šedozelený přesah ručních letek 80–100 %

dosti světlá uzdička

sytě žluté

Sedmihlásek hajní

kulatější hlava než u sedmihláska hajního

přesah ručních letek asi 60 %

Sedmihlásek švitořivý

juv. juv. ad.

ad.

šedé

světlé pole v křídle (v létě nevýrazné)

Sedmihlásek hajní, ad. (květen): světlé pole v křídle (v létě méně nápadné), dlouhý přesah ručních letek a krátký přesah ocasu; oba druhy často vztyčují pera na temeni

většinou hnědavé

světlé pole v křídle nevýrazné nebo chybí

Sedmihlásek švitořivý, ad. (červen): typický postoj s nevýraz ným nebo chybějícím polem v křídle (na jaře ale výraznějším), kratším přesahem ručních letek a dlouhým přesahem ocasu

Sýkora babka a  S ýkora lužní

Sýkoru babku (Poecile palustris, délka 11,5–13 cm) od sýkory lužní (P. montanus, délka 12–13 cm) nejsnáze odlišíme podle vábení: zatímco sýkora babka volá mimo jiné „pistje“, upozorňuje na sebe sýkora lužní drsným „dé-dé-dé“, které (i přes různé další hlasové projevy) sýkora babka nevydává. Nejlepšími vizuálními znaky jsou zdánlivě velká hlava a vyboulený

světle béžovékratší čepičkana loketních letkách většinou bez světlého pole

týl sýkory lužní (vypadá jako bez krku) a rozsáhlejší světlá skvrnka na horním zobáku u sýkory babky. Znaky v opeření sice mohou přispět k úspěšné identifikaci, nejsou ale úplně spolehlivé a podle stupně opotřebení mohou být vnímány různě. Kromě toho se sýkora babka nevyskytuje v horských lesích, kde naopak zahlédneme sýkoru lužní.

světlá skvrnka na kořeni horního zobáku

světlé pole na loketních letkách

tepleji béžové

Sýkora babka

světle béžový nádech

prodloužená čepička, „býčí šíje“

malá, jasně ohraničená většinou velká, rozpitě ohraničená

Sýkora lužní

bílé