Massimo Vacchetta
SRDCE PRO JEŽKY
Obsah
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.
Návrat do Ráje Ninna Lekce Lisa Čas otevřít oči Duševní porucha Lisa a zlaté srdce Kde buší srdce Vánoční nálada Život v záchranné stanici Těžká chvíle Nová mláďata Houpačka emocí Tvářička Naše dovolená na Maltě Strom ježků Život bere, život dává Nečekaná sestra Srdce pro ježky Čůránek
7 10 15 20 28 38 43 47 56 66 74 82 89 99 105 115 128 140 152
20. 21. 22. 23. 24. 25.
Zákoník lásky Pacička, chirurg a klavírní tóny Selina a Ninna opět spolu Čas usmíření Navždy v srdci Hvězda, hvězdička
SOS ježek: pravidla k záchraně života Poděkování
163 174 185 192 198 206 211 220
1 Návrat do Ráje
KDO nějaké místo miluje, dřív nebo později ho začne považovat za svůj ráj na zemi. Stejně tak se to stalo i u mě v případě dvaceti hektarů pozemku, na který jsem se měl jet kdysi podívat na přání svého drahého přítele Mattea. Nechal jsem se přesvědčit, částečně ze zvědavosti a částečně, abych ho neurazil, načež jsem se tam jednoho dne ocitl a dvě stě metrů čtverečných nádhery, rozprostírající se v oblasti široké náhorní plošiny Langhe, mi vyrazilo dech. Silné a sukovité buky, duby, habry a staleté kaštany se tyčily do výšky a vlnící se kopečky pokrývaly překrásné zelené údolí, jako by ho chtěly před něčím ochránit. A ten pozemek byl na prodej. Měl jsem pocit, že se mi to jen zdá. Dalším krokem bylo vehementní přesvědčování původních majitelů, aby mi všechnu tu nádheru prodali. Chtěli mít jistotu, že se o pozemek dokážu postarat stejně tak, jako se o něj tolik let starali sami. „Je to nedotknutelné území,“ opakovali mi, abych nepochyboval o tom, jakým místem má pozemek nadále zůstat. 7
„Srdeční záležitost jak pro vás, tak pro mě,“ ujistil jsem je. A s láskou podepsal kupní smlouvu. Začal jsem tomu říkat „Ráj“, na počest jednoho sedláka, který mi vždycky, když jsem ho potkal, opakoval: „Tam nahoře je to úplně jinačí svět, vzduch je tam jiskrný, je to úplný ráj.“ Po roce od poslední návštěvy mě sem teď přivedla nostalgie. Den byl pro to jako stvořený a měsíc přesně ten nejvhodnější: říjen. Vlahý vánek hladil listy na větvích a les připomínal kaleidoskop, ve kterém se přelévají barvy od červené ke žluté a od temně zelené po hnědou. V daném období velkolepost Ráje vyrážela dech. Auto jsem nechal na místě, odkud vedla k pozemku úzká polňačka, a dál šel kousek pěšky až k domečku vyčnívajícímu uprostřed palouku. Hejna vážek, včel a motýlů si kolem mě notovala symfonii. Sedl jsem si na terásku nad schody a ponořil se do okolního ticha, vdechoval čisťounký vzduch a znovu nacházel krásu života. Vypadalo to, jako bych si pořídil i oblaka: když doplula nad Ráj, zpomalila, chvilku otálela a teprve pak se znovu líně dala do pohybu. Slunce už bylo vysoko na nebi, když jsem si řekl, že se vydám směrem ke srázu, kde jsem předtím nikdy nebyl, abych si trochu protáhl nohy. Když jsem scházel podél okraje, zaslechl jsem poblíž nějaký šramot. Automaticky jsem se vydal tím směrem, abych zjistil, odkud se bere, ale došel jsem jen před prudký sráz. Vydal jsem se tedy doprava a došel ke korytu potoka, kde se z jedné štěrbiny vynořoval vodopád a padal přímo dolů z výšky aspoň 8
dvaceti metrů. Po kamenech vyčuhujících z vody jsem přeskákal až pod tu podívanou. Pak ještě pár kamenných vápencových schodů a ocitl jsem se uprostřed jakéhosi dolíku. Zůstal jsem tam stát pár minut anebo možná i hodin, těžko říct. I čas si dopřával svůj čas a vypadalo to, že tento se táhne do nekonečna. S úsměvem na rtech jsem se vrátil k potoku, zastavil se a pohlížel na svůj odlesk ve vodě. Zvlněná hladina odrážela úplně jiného muže než toho, který byl v Ráji před rokem. Pohublejšího, s takřka propadlým obličejem, rozcuchanými vlasy – zrovna já, kterému přitom na vzhledu vždycky tolik záleželo – a ve starém pruhovaném svetru, ze kterého už se vlastně stala taková uniforma. I tak bylo z mého výrazu, konečně klidného a spokojeného, znát, že jsem se dal na správnou cestu. Vrátil jsem se ke kořenům a nikdy mi nebylo líp. Za tím vším stála Ninna. Jak mi chybí! Neocitl jsem se tam jen tak pro nic za nic. Přesně před rokem jsem asi sto metrů odtamtud, v zahradě své kamarádky Susanny, naposledy zamával své holčičce – ježečkovi, který si podmanil mé srdce a obrátil můj život naruby.
9
10