FRANTIŠEK B A R T O Š a Morava Místopisná výstava ke 110. výročí úmrtí významného pedagoga, dialektologa, etnografa Františka Bartoše. Putování po místech, v nichž František Bartoš působil jako organizátor vědeckého a národního života na Moravě a svou činností významně přispěl k rozvoji moravské vzdělanosti a kultury druhé poloviny 19. století.
MÍSTOPIS FRANTIŠKA BARTOŠE 16. 3. 1837 narozen v Mladcové 1843-1849 farní škola ve Zlíně 1852-1860 studium v Olomouci 1860-1864 studium ve Vídni 1864-1865 učí ve Strážnici 1865-1866 učí v Olomouci 1866-1869 učí v Těšíně 1869-1888 učí na I. českém gymnáziu v Brně (tzv. slovanském) 1888-1898 ředitel II. (nižšího) českého gymnázia v Brně 1898-1906 penze v Mladcové 11. 6. 1906 umírá v Mladcové
Portrét s autogramem Františka Bartoše (z korespondence s Leošem Janáčkem)
Životopis *16. března 1837 Zlín–Mladcová 11. června 1906 Zlín–Mladcová František Bartoš se narodil v Mladcové u Zlína. Obecnou školu navštěvoval ve Zlíně a býval po celou dobu jedním z nejlepších žáků. Po ukončení obecní školy se rodiče rozhodovali, zda dát Františka do učení nebo na studia. Vzhledem k tomu, že nebyli příliš majetní a podporovali na studiích staršího syna Josefa, Františkova nevlastního bratra, měl jít František do učení. Matka chtěla, aby se vyučil pernikářem, otec z něj chtěl mít soukeníka, František by se rád učil na stolaře. Shodou okolností se v té době matčin bratr Vrla usadil v Olomouci, a toho Františkovi rodiče využili a poslali syna na studia do Olomouce s tím, že bude mít u strýce zajištěný byt a stravu. V patnácti letech tak František Bartoš vstoupil do 3. ročníku vzorné hlavní školy v Olomouci, kde se zdokonalil v němčině. Po ukončení pokračoval ve studiu na gymnáziu v Olomouci. Už zde se aktivně účastnil národního a literárního dění ve spolku Uměna. Na univerzitě ve Vídni vystudoval klasickou filologii (latinu, řečtinu) a češtinu. Po studiích ve Vídni vyučoval na piaristickém gymnáziu ve Strážnici, německém gymnáziu v Olomouci a německém katolickém gymnáziu v Těšíně.
František Bartoš v dobách mládí
Z Těšína odešel do Brna, kde působil téměř třicet let a aktivně se účastnil kulturního i společenského dění. Po celý život se věnoval pedagogické práci, která se mu stala náplní života. Svým žákům imponoval rozsáhlými vědomostmi, ryzím charakterem i publikačními úspěchy. Za jeho práci se mu dostalo poct i v zahraničí, v roce 1890 carská Akademie nauk v Petrohradě udělila cenu Kotljarevského jeho dílu Dialektologie moravská. S jeho pedagogickým působením souvisí i zpracování čítanek a příruček, které pozvedly úroveň výuky českého jazyka a literatury na středních školách. Po celý život zůstal svobodný a ze svých prostředků podporoval řadu institucí i nemajetných studentů. Svou literární pozůstalost odkázal Vesně a Matici školské. Zakladatelský význam mají Bartošova díla o moravských nářečích. Soustavný popis moravských nářečí podal v základních dílech Dialektologie moravská a Dialektický slovník moravský. Ve sběratelské činnosti navázal na dílo Františka Sušila a vydal tři soubory moravských a slezských písní s nápěvy, poslední ve spolupráci s Leošem Janáčkem. Pracemi o lidových zvycích a obyčejích, o lidovém léčení, pověrách apod. se stal zakladatelem moravské etnografie a folkloristiky. Své národopisné studie shrnul do knih Lid a národ, Moravský lid, Moravská svatba, Deset rozprav lidopisných, Líšeň (spolu s C. Mašíčkem). Dodnes ojedinělým dílem je jeho sbírka dětského folkloru Naše děti. Často se vracel do svého rodného kraje a po odchodu do penze v roce 1898 se zde usadil natrvalo. Zemřel v roce 1906 a je pochován na mladcovském hřbitově.
Rodokmen Františka Bartoše
Indikační skica obce Mladcová z roku 1829 s rodným domem F. Bartoše Zdroj: Moravský zemský archiv v Brně, signatura MOR155518290
Mladcová Mladcová (dnes součást Zlína), původně obec Mlatcov, nynější jméno získala teprve po převratu roku 1919. Ve 30. letech 19. století měla asi 68 domků a 400 obyvatel. František Bartoš (pokřtěn František Josef) se narodil 16. března 1837 v obci Mladcová. Otcem byl Josef Bartoš (1809–1872), hostinský, matka Viktorie Vrlová (1813–1888) byla dcera zámožného panského kováře ve Zlíně. Viktorie Vrlová byla jeho druhou ženou. Otec Františka Bartoše se v roce 1828 oženil s Františkou Malotovou, dcerou zlínského měšťana Vincence Maloty, se kterou měl děti Františku (1829–1830) a Josefa (1832–1873). Františka Malotová předčasně zemřela v r. 1834. Z druhého manželství se ještě kromě Františka narodila také dcera Anna (1843), synové Jan (1841– 1842) a Jan (1857–1871).
Interiér rodného domu v Mladcové
Pracovna v rodném domě
Křestní list Františka Bartoše
Rodný dům (1885)
Zlín 1843–1849 V letech 1843 až 1849 navštěvoval František Bartoš zlínskou národní farní školu neboli obecnou (triviální) školu. Pro své nadání i píli patřil František Bartoš vždy k nejlepším žákům s výborným prospěchem. V této době působili na škole znamenití učitelé Josef a František Vojtěchové. Vyučovali své žáky kromě povinných předmětů i zpěvu a hudbě. František zdědil po svých rodičích hudební vlohy, vynikal ve zpěvu i nástrojové hře. Nástroje si mohli žáci zvolit, a tak si František kromě houslí vybral také klarinet. Hlasitým pískáním na klarinet překonával strach při cestě ze školy domů za nevlídných podzimních a zimních dnů.
Busta Františka Bartoše, dílo K. Řezníka (1948), před školami v Bartošově čtvrti ve Zlíně (2006)
Čestný člen Čtenářského spolku ve Zlíně
Pojednání Františka Bartoše o zlínské škole, kterou navštěvoval. Zachovaly se nám tak zajímavé informace o tehdejších školních poměrech, vycházející z vlastních zážitků F. Bartoše (otištěno v knize Deset rozprav lidopisných)
Kostel a farní škola ve Zlíně (J. Winkler, 1902)
Olomouc 1852–60 studium 1865–66 vyučuje na gymnáziu Roku 1852 po prázdninách byl František Bartoš přijat do třetího ročníku vzorné hlavní školy (k. k. Diöcesan-Musterhauptschule) v Olomouci. Měl se utvrdit v němčině. Bydlel u svého strýce Vrly v Ostružnické ulici. Přestože bylo v této době na moravských gymnáziích poměrně málo míst, František Bartoš v roce 1853 obstál v přijímací zkoušce mezi velkým počtem uchazečů a byl přijat do Ι. třídy německého gymnázia v Olomouci. Na tomto gymnáziu studoval s výborným prospěchem a v roce 1860 úspěšně složil maturitní zkoušky. Po studiu ve Vídni a ročním pobytu ve Strážnici, kde zastával suplentské místo na nižším piaristickém gymnáziu, se roku 1865 vrací do Olomouce na německé gymnázium jako suplent. V Olomouci se stává členem slovanského čtenářského spolku „Beseda olomucká“. Dne 16. března 1866 byl aprobován i z latiny pro vyšší gymnázia, a to s německou i českou vyučovací řečí.
Budova bývalého německého gymnázia v Olomouci (2016)
Budova bývalé vzorné hlavní školy v Olomouci (2016)
Zakládající člen Matice školské v Olomouci (1902) Vysvědčení Františka Bartoše z německého gymnázia v Olomouci
Vídeň 1860–1864 V letech 1860 až 1864 studuje František Bartoš klasické filologie (latina, řečtina, čeština) na univerzitě ve Vídni, na niž se zapsal v zimním semestru 1860, studoval sedm semestrů. Potkal zde pedagogy, kteří ho trvale ovlivnili, filologa F. Miklošiče a moravského historika a jazykovědce A. V. Šemberu. Navázal kontakty se studenty slovanských národností a stal se členem slovanského spolku Morava. Státní zkoušky složil s vyznamenáním. Při svém působení ve Vídni se stal členem studentského spolku Morava, který vydával psaný časopis Kvasnice, a členem Zpěváckého spolku slovanského. Sbormistrem byl významný hudební moravský skladatel Arnošt Förchtgott Tovačovský (1825–1874). František Bartoš vynikal krásným prvním tenorem – byl proto nazýván “moravský slavíček”.
Imatrikulační list, Vídeň
Univerzita ve Vídni, nová budova (1884)
Vysvědčení Františka Bartoše z univerzity ve Vídni
Strážnice 1864–1865 Dne 3. září 1864 byl František Bartoš jmenován od provinciála řádu piaristického dr. L. Zinka všeobecně suplentem na některém gymnáziu piaristickém s platem 441 zl. (suplentem byl dříve označován středoškolský profesor bez státních zkoušek). Druhým dekretem ze dne 19. září 1864 dostal František Bartoš určité suplentské místo na nižším piaristickém gymnáziu ve Strážnici. Za rok svého působení si získal pověst výborného učitele. Ve Strážnici vyučoval latině, řečtině, němčině a dějepisu ve ΙV. třídě a měl pouze 18 žáků. Proto měl i dostatek volného času a mohl se věnovat vlastnímu studiu.
Piaristické gymnázium ve Strážnici, ve kterém František Bartoš vyučoval v letech 1864–1865
Piaristické gymnázium ve Strážnici (1923), reprodukce z periodika, kolej
Současná budova piaristického gymnázia ve Strážnici (2016)
Piaristické gymnázium ve Strážnici (1923), reprodukce z periodika, celkový pohled
Těšín 1866–1869 Ministerským výnosem ze dne 12. 5. 1866 byl František Bartoš jmenován skutečným učitelem gymnazijním v Těšíně pro německé katolické gymnázium. Na tomto gymnáziu působil tři roky. Prázdniny trávíval u rodičů na Mladcové. K Bartošovým přátelům zde patřili Slováci Michal Miloslav Hodža, významný štúrovec, a spisovatel Ján Kalinčiak. V roce1868 zde zahájil svou literární činnost v programu těšínského gymnázia. Syntaktická rozprava Über die modale Bedeutung des böhmischen Instrumentals svědčí o Bartošově sečtělosti. Své výklady doložil četnými příklady z literatury staré i nové, z lidové poezie a přísloví. Ke konci svého pobytu v Těšíně byl ministerským výnosem ze dne 12. 6. 1869 ve svém úřadě definitivně potvrzen a dostal titul c. k. profesora.
Listina o přeložení Františka Bartoše na gymnázium v Těšíně
Německé katolické gymnázium, Český Těšín (2006)
Německé katolické gymnázium, Český Těšín (2006)
Brno 1869–1898 1869–1888 1888–1898
učí na Ι. českém gymnáziu v Brně (tzv. slovanském) ředitel na ΙΙ. (nižším) českém gymnáziu v Brně
Na I. českém gymnáziu v Brně (tzv. slovanském) byl František Bartoš 3. července 1869 jmenován skutečným učitelem. Dne 26. září 1869 složil služební přísahu (u ředitele K. Wittka) a stal se tak profesorem. Působil zde do roku 1888. František Bartoš v nižších třídách učíval zpravidla klasické jazyky, ve vyšších třídách češtině; brzy se stal nejoblíbenějším a nejznámějším učitelem. Vychoval celou řadu budoucích literátů (Svatopluk Čech, František Bílý, Jan Herben a další). S úctou a vděčností na něj vzpomíná ve svých memoárech Jan Herben. František Bartoš v uniformě c. k. školního rady
Od příchodu do Brna působí hlavně v kulturních institucích, a to ve Vesně, Matici moravské a jejím Časopisu, je členem a štědrým dárcem Brněnské matice školské, Filharmonické besedy, Musejního spolku, Dělnické řemeslnické besedy Svatopluk, Sokola a Čtenářského spolku. V roce 1870 byl František Bartoš zvolen do výboru Matice moravské a pokládal proto za svou mravní povinnost psát do časopisu vydávaného Maticí. Dne 29. 7. 1888 byl František Bartoš jmenován ředitelem II. (nižšího) českého gymnázia v Brně. V témže roce byl povýšen na protektora „Vesny“ v Brně a jmenován zástupcem Ústřední Matice školské pro Brno.
II. (nižší) české gymnázium, Brno, konec 19. století
Besední dům, dlouholeté brněnské bydliště Františka Bartoše, 1906
Z dob působení v Brně
Besední dům, nyní sídlo Filharmonie Brno, 2016
Čestný člen Muzejního spolku v Brně
Mladcová 1898–1906 V roce 1898 odchází František Bartoš na vlastní žádost do penze. Před odchodem z Brna zakládá na tamějším gymnáziu Bartošův fond na podporu žákovskou (pro chudé žáky). Dne 23. května 1898 mu byl udělen rytířský kříž Řádu Františka Josefa jako uznání jeho zásluh. Roku 1905 je František Bartoš jmenován čestným členem Čtenářského spolku v Brně, kuratorium Moravské musejní společnosti ho jmenuje dopisujícím členem. Láska k rodnému kraji a k domovu přivedla Františka Bartoše na odpočinek zpět do rodné obce Mladcová. Od své sestry Anny Fajkusové a jejího manžela koupil rodný dům, ve kterém si přistavěl dvě místnosti a zařídil v nich svůj mládenecký byt. Stále velmi intenzivně pokračuje ve své literární činnosti, mj. sbírá a upravuje látku ke svému rozsáhlému dílu Dialektickému slovníku moravskému. Jeho blízkým mladcovským přítelem byl řídící učitel Adolf Šiška. Druhou polovinu mladcovského pobytu znepříjemňovala Františku Bartošovi choroba, trpěl bolestivými ledvinovými záchvaty. Poslední záchvat měl nedlouho před svou smrtí, zemřel v pondělí 11. června 1906.
Oznámení o udělení penze F. Bartošovi
Rodný dům (2006)
Ulice Františka Bartoše ve Zlíně-Mladcové (2006)
Pamětní deska umístěná na rodném domě v roce 1926
Mladcová MÍSTO POSLEDNÍHO ODPOČINKU František Bartoš zemřel 11. června 1906 ve svém rodišti v Mladcové. Pochován byl 14. června na hřbitově ve Zlíně. Ze zlínského hřbitova byly pozůstatky Františka Bartoše převezeny 11. května 1935 na hřbitov v Mladcové.
Hrob Františka Bartoše na hřbitově v Mladcové
Hrob Františka Bartoše na hřbitově v Mladcové Kondolenční telegram od profesorského sboru gymnázia ve Strážnici
Fotografie z pietního aktu u hrobu Františka Bartoše u příležitosti jeho 100. výročí úmrtí (2006)
Kondolenční telegram od Svatopluka Čecha
FRANTIŠEK B A R T O Š a Morava Životu a dílu tohoto zakladatele moravského národopisu a vynikajícího pedagoga je věnována stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Existuje zde také Studijně-dokumentační středisko Františka Bartoše, které se věnuje odkazu Františka Bartoše. Duchovním otcem a zakladatelem je etnograf Karel Pavlištík. Další informace na webových stránkách muzea www.muzeum-zlin.cz. Na Bartošově rodném domě je umístěna pamětní deska. Ve zlínské čtvrti nesoucí jeho jméno jej připomíná busta, kterou v roce 1948 vytvořil sochař Karel Řezník. Jméno Františka Bartoše má od 1. 1. 1996 ve svém názvu Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně. Za poskytnutí obrazového materiálu děkujeme Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Státnímu okresnímu archivu Zlín, Moravskému zemskému archivu v Brně, Státnímu okresnímu archivu Hodonín, Ing. Ewě Sikora, Ing. Kamilu Filipovi, Filharmonii Brno.
web Františka Bartoše www.frantisekbartos.cz Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně www.kfbz.cz
Nábytek z pracovny Františka Bartoše
Pohled do expozice Františka Bartoše v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně
frantisekbartos.cz
František Bartoš kolem roku 1900