Kladno Záporno Kulturní revue pro Kladno číslo 10
| vize | víra | více
Jaro 2011
Kč 80
+-
Haldy vizí
Text a foto Ondřej Semotán
Procházka po haldách Porúří aneb jak naložit s novými Řípy
S
těží bychom jednoslovně přeložili výstižné německé pojmenování Landmarke, které pod svá významová křídla zahrnulo v posledních dekádách i výsypky (haldy), chladící věže i tovární komíny, včetně jejich kouřových vleček. Vizuální podobu některých krajin si často zjednodušujeme na nejzákladnější symboly, jež pomáhají naší orientaci. V urbanizovaných krajinách to bývají nějaké stavby, silueta kostela, palác šlechty, rozhledna, sýpka, větrný mlýn, skála nebo hora Říp. Každý symbol má jistou váhu, sílu a „svou“ krajinu – hora Říp Čechy, temelínská elektrárna Čechy jižní. Landmarke je nějaký symbol, tvar v krajině, dobře rozpoznatelný a typický v paměti a představě lidí.
-
s t r a n a : 40
Takový symbol lze vytvořit snadno. Stačí, když vesnici navštíví cirkus nebo se v ní na čas zastaví kolotočáři a přivezou své mobilní landmarke. Silueta vesnice se nakrátko změní. Nebo když se vytěží miliony tun uhlí a hlušina z těžby se sveze na hromadu… Problémy začínají v okamžiku, kdy pro takové symboly hledáme nějaký smysl. A je jasné, že srovnávat cirkus s pozůstatky po těžbě uhlí tak docela nejde. Co s haldou? V mnoha případech, kdy zůstaly bez delšího povšimnutí, se haldy staly novou otevřenou půdou pro pionýrskou vegetaci. Objevili se na nich vzácní chránění živočichové a ohrožené druhy rostlin, které už v kraji nikdo nečekal
a ani by nehledal. S haldou ale přišly zcela nové podmínky, v místě jinak nevídané. Přesto převládá tendence s haldami nějak dále nakládat. Příroda pracuje po svém, její postupy nejsou pro člověka jednoduše srozumitelné a uchopitelné. V silně urbanizované krajině, jež podléhá jasné organizaci, to platí dvojnásob. Postindustriální krajiny, kde se dřívější řád hroutí a patinuje, jsou tak krásným příkladem rozechvěného dialogu. Haldy, bezděčné pomníky práce, vznikly úsilím lidí v poměrně nedávné době – a už si je opět bere zpět příroda. Stále jsou přítomny generace, které pamatují jejich zrod, pro mladší už jde ale o minulost vzdálenou podobně jako dobrodružný středověk. Proto jsou tak ro-
mantické a vábí a vybízí k fantaskním činům, vztyčování pomníků a vzpomínání, stejně jako pole dávných bojišť. Za společenskou funkci Je zvláštní přirozenou touhou člověka zdůrazňovat vyvýšená místa, pokud je k tomu alespoň sebemenší záminka. V případě hald můžeme najít záminek tucty. Triumfální hory práce, oběti průmyslu, vyhlídkové místo nebo jednoduše nová „známka krajiny“. Vytváření orientačních bodů a cílů v krajině je vhodné tehdy, mají-li fungovat základní sociální a sítě a vazby a má-li být krajina příjemně přehledná. Rekultivace primárně usilují o obnovení biologických funkcí krajiny, často však nepamatují na její obytný roz-
měr. Na Duchcovských výsypkách jsem byl svědkem toho, jak lidé prochází po obvodu zelené rekultivované krajiny, avšak dovnitř nevstoupí. Ptal jsem se, proč? Odpověď zněla: „Nic tam není.“ Nikdo nebyl zvyklý tam chodit, místo bylo vytrženo ze sociálního života. Pokud jej chceme v tomto směru rehabilitovat, je potřeba vytvořit cíl, aby bloudění v nové krajině mělo kotvy a postupně se opět zapojilo. V kulturní krajině však najde každá halda své využití – pokud ne koncepčně, tak spontánně. Vznikají krajinné parky, sjezdovky nebo cyklokrosové downhill dráhy. Haldu může pokrýt nová obytná čtvrť, pietně završit umělecké dílo, plastika, rozhledna či kříž, observatoř, amfiteátr.
s t r a n a : 41
+
Cennou zkušeností a příkladem budiž konverze hald v německém Emscherparku, jež doznaly neobyčejných, často až konceptuálních řešení. Většina těchto hald je zasazena do silně urbanizovaného prostředí, vždyť Porúří platí za jednu z nejhustěji osídlených krajin Evropy. Proto množství hald získalo rekreační a volnočasové využití, z některých se staly přírodní parky. Temena pak grandiózně korunují výtvarné objekty či landart instalace. Haldy se stávají novými, zdaleka viditelnými orientačními body – Landmarke. Německá inspirace Halde Rheinelbe v Gelsenkirchen prošla po poslední navážce roku 1999 celkovou modelací svého vrcholu podle konceptu Hermana Priganna, německého výtvarníka, teoretika a tvůrce myšlenek tzv. ekologické estetiky. Spirálovité svahování haldy se přímo odkazuje na ikonu landartu, kterou vytvořil roku 1970 Robert Smithson, tzv. Spiral Jetty (USA). Mohutný sypaný kužel završuje dlou-
hé schodiště s monumentálním objektem, plastikou, složenou z železobetonových panelových zbytků, což odkazuje na industriální minulost místa. Halde Haniel, nejvyšší halda Porúří (159 m), stále ještě z části přirůstá, současně však získala novou, kulturní funkci. Do vrcholových partií byl zasazen kruhový amfiteátr pro stovky diváků. V roce 2002 realizoval baskický malíř a sochař Augustín Ibarrola na koruně haldy projekt 100 Totemů. Umělecká instalace ze sta železničních pražců, dále výtvarně barevně dotvořených, ohraničuje haldu a tvoří zároveň pozadí pro divadlo. Celá apokalypticky vyhlížející krajina tím nabyla ještě více na své osudovosti. Takřka na dohled vzdálený vrchol Halde Rungenberg byl úhledně zmodelován do podoby dvou symetrických jehlanů. Na jejich vrcholech byly instalovány dva obrovské světlomety, jejichž paprsky pomyslně prodlužují linie svahů, střetávají se v jednom bodě, a tvoří tak pomyslnou pyramidu. Snad mohou světlomety vyvolávat
asociace na doby válečné, celý koncept pak možná odkazuje na až mytizovanou německou tvrdost. Silnou atmosféru a dojem však nelze této haldě upřít. Z pozoruhodných úprav hald bychom ještě měli zmínit alespoň Schurenbachhalde s náhorní planinou a instalací gigantického ocelového plátu podle návrhu světově uznávaného sochaře Richarda Serry, rozhlednu Tetraeder – dnes již téměř ikonickou stavbou Emscherpaku –, nový koncept velkolepé observatoře na haldě Hoheward, rozhlednu v podobě staré důlní lampy na haldě Rheinpreussen ad. Všechny tyto haldy jsou nejvyššími místy v jinak plochém regionu. Jednoduchým využitím se postupně dostávají zpět do povědomí lidí, rehabilitují svou pověst. Je to dobrý začátek – dočasná forma využití, která je skvělým doprovodem složitě se měnící struktury regionu.
*IBA Emscherpark je dlouhodbý projekt (v rámci Internationale Bauaustellung), zacílený na revitalizace oblasti Porúří. Plánovací prostor je mezi městy Duisburg a Dortmund s 800 km2, intenzivnější jádro projektu pak tvoří 320 km2 velká oblast Emscher-Landschaftspark. S ohledem na klesající stavební činnost na jedné straně a průměrnou hustotou 2 000 obyvatel na km2 na straně druhé bylo hlavním cílem projektu udržení a utváření volných zelených prostor, proto také nese název park. Sedmnáct podílejících se měst rozpracovalo studie na konverze jednotlivých objektů bývalého průmyslu a jejich infrastruktury do téměř 120 projektů s investicí dosahující 5 miliard eur. Porúří se tak proměnilo v největší evropské „krajinářské staveniště“. Emscherpark je jedinečný pro své komplexní řešení problému oblasti, které nemá mnoho současných realizovaných ekvivalentů. Koncept se zabývá jak otázkou socioekonomickou, tak i ekologickou, v měřítku pro své území globálním i detailním, důraz je kladen na zachování potenciálu jednotlivých území a dokonalou infrastrukturu.