Ilustrovat klasiku

JIŘÍ GRUS

ILUSTROVAT KLASIKU

NAKLADATELSTVÍ Text na obálku

KAROLINUM PRESS

J I Ř Í G R U S : I L U ST R O VAT K LA S I KU Katalog k výstavě Kampus Hybernská 11.–31. 5. 2018 Koncept, výběr a uspořádání výstavy a katalogu Pavel Kořínek a Stanislava Fedrová (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.)

The present collection of short stor dates from the 1970s. From the end story, which had previously predom begun to give way to longer texts (O kého krále [I Waited on the King of samota [Too Loud a Solitude]), often graphical slant (Postřižiny [Cutting se zastavil čas [The Little Town Wh trilogy Svatby v domě [In-house We was one of the discoveries of the go the plank snapped, hard times ensu published two of Hrabal’s books – P copies) and Domácí úkoly (Homewo did come out in the stated print-run banned.

Produkce výstavy a katalogu Martin Janeček a Vít Krobot (Karolinum) Grafické řešení výstavy a katalogu Markéta Baťková Vytiskla tiskárna Nakladatelství Karolinum Grafický návrh edice Modern Czech Classics, obálky a grafický návrh jednotlivých titulů Zdeněk Ziegler ve spolupráci s Markétou Baťkovou Texty publikace vznikly s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068 (Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.).

Autor a kurátoři by chtěli poděkovat Galerii města Trutnova a její ředitelce Lucii Pangrácové za laskavou výpomoc a zápůjčku výstavních skel a rámů, týmu Kampusu Hybernská za organizační spolupráci a pomoc s instalací výstavy.

ISBN 978-80-246-3967-3

KAROLINUM PRESS

Dans la prospère bourgade de Gamelin (Hameln en BasseSaxe), les rats prolifèrent. La population est terrorisée.

Un homme s’engage, contre récompense, à la débarrasser du fléau grâce au son de sa flûte. Mais le salaire n’est pas versé….

En 1911, l’écrivain tchèque Viktor Dyk (1877–1931) commence à publier par épisodes une nouvelle version de la célèbre légende allemande du « Joueur de flûte de Gamelin. »

Cette réécriture du conte est finalement publiée en livre en 1915, en pleine Première Guerre mondiale, et elle devient l’une des œuvres de référence de la culture tchèque moderne. Servie par la virtuosité d’une prose néoclassique, elle est pleine d’allusions aux mythes nationaux des Tchèques et Allemands : ces deux peuples coexistent à Prague et en Bohême, mais leur relation est alors au comble de la crise.

Dyk présente son récit comme une réflexion sur la tentation de la destruction et sur le « malaise dans la civilisation ».

Viktor Dyk Le Chasseur de rats

Text na obálku

Vladislav Vančura Summer of Caprice

Bývaly časy, kdy to s kánonem bylo jednoduché – co se slušelo a patřilo, jak a kde se mělo a smělo číst, bylo pevně dáno. „Kanonické“ totiž byly ty texty označované zpravidla nezpochybňovanou (církevní) autoritou jako svaté. Dnes však literární Poláček Viktor kupříkladu Dyk kánon,Karel tedy ono „klíčové“, „zásadní“Vladislav a „formativní“ z krásné literatury, We Were a si Handful Vančuramnohem spíše připomíná Le Chasseur de rats té národní (ať už ji konstruujeme jakkoli), rozpohyboTranslated by Mark Corner Summer vaný mlhavý oblak, rozhodně nic věčného ani pevně stanoveného. Každá generace of Caprice si stanovuje své chápání „klasického“ a „kanonického“ znovu a od začátku, a výTranslated

by Mark Corner sostně „kánonotvornou“, když už ne kanonizační akcí je i proklamativní odmítnutí jakéhokoli kánonu vůbec.

Do představ o národním kánonu české literatury vstupovalo v minulosti ledacos: neumdlévající čtenářskou popularitou, tedy jakýmsi demokratickým ohlasem „zezdola“ počínaje, a ideologicky vedeným nařízením „shora“ nekonče. Literární historikové popsali již diskusemi o kánonu stohy papíru a šíře jimi prosazovaných přístupů se rozpíná od obdivuhodných, jakkoli trochu pošetilých pokusů o argumentované katalogy „zásadního“ (jako poskytl třeba Harold Bloom ve svém Kánonu západní literatury) až po extrémně otevřené databáze myriád textů, příběhů WE WERE A HANDFUL SUMMER OF CAPRICE LE CHASSEUR DE RATS a knih. Nejrůznější autoritativní soupisy ale leckdy vznikají i stranou oborového záKarel Poláček Vladislav Vančura Viktor Dyk jmuISBN a mimo přímý dosah literárních Se zavedením nových pravidel k státní 978-80-246-3285-8 ISBN vědců.

978-80-246-3289-6 ISBN 978-80-246-3365-7 maturitě se tak kupříkladu zrodil určitý typ kánonu, a to jako reakce 280 Kč / $ 12 / £ 9 280 Kč / $ 12 / £ 9 280 Kč na požadavek učitelů středních škol – v Katalogu požadavků zkoušek společné části maturitní zkoušky, vypracovaném ve spolupráci Cermatu s těmito učiteli, se nachází i dvě stránky se soupisem autorů, „kteří se v úlohách didaktického testu mohou objevovat a o nichž by mělBohumil mít maturant základní povědomí“.

Jaroslav Do elitní pětatřicítky z 20. století se tu Hrabalnapříklad i Ota Pavel,Hašek propracovali Zdeněk Svěrák a Vladimír Páral (zato ženská On: Behind autorkaRambling se „neumístila“ ani jediná), a mají tak svou pozici v literárním panteonu An Apprentice’s the Lines (minimálně na čas a v maturitním kontextu) zajištěnou. Za úspěch v této standarGuide to the Gift dizované „zkoušce dospělosti“ vděčí tedy výše uvedení autoři mimo jiné i poněkud of the Gab petrifikovaným preferencím a tradicionalistickému vkusu vlivných záTranslated byčtenářským David Short stupců středoškolské pedagogické obce.

V konstrukci tradičněji pojímaných kánonů vždy sehrávaly svou roli rozličné literární instituce, mezi něž patří i výrazné a koncepčně spravované ediční řady. Takto se „klasiku“ pokusila v období Translated protektorátu definovat edice Národní klenotnice, by Mark Corner obdobnými motivacemi byla později vedena Národní knihovna (i její sestřička do světa – Knihovna klasiků) a dnes lze takovou ambici připisovat České knižnici. Třeba se s odstupem času ukáže, že své dílčí slovo může sehrávat i na pohled skromnější, RAMBLING BEHIND THE LINES ESTATE CAPRICCIOSA svým zacílenímON mimo prostor České republiky do odlišnýchUN’ kontextů vstupující An Apprentice’s Guide Bugulma and Other Stories Vladislav Vančura řada Modern Czech Classics.

Karel Poláček We Were a Handful

« Et votre nom ?

– Je ne m’appelle pas ; je ne suis personne. Je suis pis que personne, je suis chasseur de rats. »

KAROLINUM PRESS

ÉDITIONS KAROLINUM

Le chasseur_obalka.indd 1

The present collection of short stories by Bohumil Hrabal dates from the 1970s. From the end of the 1960s, the short story, which had previously predominated in his work, had begun to give way to longer texts (Obsluhoval jsem anglického krále [I Waited on the King of England], Příliš hlučná samota [Too Loud a Solitude]), often with a strong autobiographical slant (Postřižiny [Cutting it short], Městečko, kde se zastavil čas [The Little Town Where Time Stood Still], the trilogy Svatby v domě [In-house Weddings]). Bohumil Hrabal was one of the discoveries of the golden 1960s, and after the plank snapped, hard times ensued. In 1970 Mladá fronta published two of Hrabal’s books – Poupata (Buds, 35,000 copies) and Domácí úkoly (Homework, 26,000 copies). Both did come out in the stated print-runs, but both were then banned.

01.06.17 11:24

Jaroslav Hašek Behind the Lines

Bohumil Hrabal Rambling On

ries by Bohumil Hrabal d of the 1960s, the short minated in his work, had Obsluhoval jsem anglicEngland], Příliš hlučná n with a strong autobioit short], Městečko, kde here Time Stood Still], the eddings]). Bohumil Hrabal olden 1960s, and after ued. In 1970 Mladá fronta Poupata (Buds, 35,000 ork, 26,000 copies). Both ns, but both were then

I l uNs těrkot ve ar ét k lnai shiyk uj s o u d o s t u p n é i v d a l š í c h j a z y k o v ý c h v e r z í c h a v brožovaných a elektronických vydáních.

KAROLINUM PRESS

to the Gift of the Gab Bohumil Hrabal ISBN 978-80-246-3286-5 Text, získal 280který Kč / $si12 / £ 9 čtenářskou

Jaroslav Hašek ISBN 978-80-246-3287-2 * * * 280 Kč / $ 12 / £ 9

ISBN 978-80-246-2250-7 480 Kč

oblibu, zvládl si ji (ať už sám o sobě, nebo s dopomocí autorit a institucí) udržet a postupně se stal klasikou, bývá v nových vydáních /3

rozličnými způsoby upravován a aktualizován. Míra a adekvátnost těchto zásahů je často předmětem odborných debat, které nechávají běžné čtenáře spíše chladnými, jakkoli už i české prostředí v minulosti zažilo své „skandály“ a „senzace“, kdy se nedbalá či sporná editorská a redaktorská práce dostala na přetřes. Častěji než kontroverzní ediční příprava vyvolávají leckdy až vyhrocené reakce nové ilustrace. Kanonická díla bývá dle názoru nakladatelů, redaktorů, ale například i historiků a učitelů zapotřebí znovu interpretovat z pohledu dobově aktuální situace – a nově pořizované „přeilustrování“ je zpravidla vedeno právě snahou obměnit a omladit obrazový doprovod knihy. V případě nejvydávanějších textů – například Erbenovy Kytice – jde počet ilustračních zpracování do desítek, a některé z těch verzí dokážou i po letech překvapit a zaujmout, popřípadě rozhořčit, nebo dokonce zhnusit. Čtenář – a ten vyhledávající více či méně klasická díla národní literatury obzvláště – bývá nezřídka bytostí spíše staromilskou, a na některé „klasiky“ (v literatuře i doprovodné ilustraci) se přeci nesahá?! Vstupovat do konkurence s takovými vizuálními zpodobeními textu, která se časem sama také stala kanonickými, se může snadno ukázat jako náročný úkol. Ne snad kvůli nemožnosti „udělat to jinak“, ale kvůli čtenářské konzervativnosti.

Babička Boženy Němcové byla pro české čtenáře od roku 1903 pevně spjata s ilustracemi Adolfa Kašpara, opakovaně přetiskovanými v dalších a dalších vydáních.

Přestože tyto ilustrace byly už v době svého vzniku oproti tehdejší výtvarné produkci velmi konzervativní a představují interpretaci textu, která odpovídá vizuálnímu světu 19. století, jejich čtenářská obliba byla nepopiratelná. Když se v roce 1923 pokusil Václav Špála jako první ukázat svět Babičky „jinak“, vyvolalo to vlnu pohoršení. Hlasité rozhořčení nad przněním klasiky odrážely prodeje, když mnozí čtenáři vraceli dříve objednané výtisky. Pokud by chtěli dnešní potomci těchto nespokojenců nedbat zásadového rozhořčení svých předků, museli by si připravit obstojnou částku: jeden z pražských antikvariátů nabízí v současné době zachovalý výtisk tohoto provokativního vydání z Aventina za osmnáct tisíc korun.

Vazba, která mezi textem a jeho knižními ilustracemi vzniká, se někdy může ukázat jako nesmírně silná. V takových případech nejenže je čtenářský zážitek fixován přímo s konkrétní vizuální stylizací a zpředmětněný svět je takto uložen ve vizuální paměti, ale zároveň se tato vazba udrží i v dalších kulturních adaptacích. Černobílé šrafování světa Verneových románů z původních ilustrací (např. od Édouarda Riou, Emila-Antoina Bayarda či Georgea Roux) se stalo právě takovým neodmyslitelným znakem, a to i v českém prostředí. Šikovnou obchodní strategií k tomu přispěl i jejich pražský vydavatel Josef Richard Vilímek a díky jeho vydáním se vazba těchto dvou světů jen posilovala. Na první pohled rozpoznatelné ilustrace se staly natolik pevnými asociacemi Verneova díla, že jejich podoba určovala i vizuální složku filmů Georgese Mélièse ze začátku 20. století, stejně jako Vynálezu zkázy (1958) Karla Zemana, kde se kreativní hra s metodou šrafování proměnila ve sjednocující výtvarnou koncepci celého filmu. V domovském prostředí pak podobně symbiotické provázání textu a ilustrace potkalo Osudy dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška. Výtvarné zpracování Švejka v podání Josefa Lady, akcentující čtení ústřední postavy coby „dobro4/

myslného strýce“, zásadně ovlivnilo převažující interpretaci nejednoznačného díla.

Filmové adaptace s Rudolfem Hrušínským pak toto „laskavé čtení“ Švejka už jen utvrdily. Kdybychom ale chtěli provokovat, nabízela by se otázka, kde přesně leží hranice mezi vztahem symbiotickým a parazitickým. * * * Edice Modern Czech Classics je pozoruhodná hned z několika důvodů. Nejenže přináší nové překlady klasických (i některých dosud snad méně známých) děl české literatury, jež se takto mnohdy vůbec poprvé mohou vypravit za zájemci z celého světa neovládajícími češtinu, ale především tak činí v jednotné grafické úpravě, ilustrované, až na výjimky, jediným autorem. Jiří Grus, výtvarník rozkročený mezi malbou, ilustrací a komiksem, se přitom jeví být ideální volbou pro takové ambiciózní zadání, když ani při završeném prvním tuctu zpracovaných titulů – rozpínajících se od náročných, introvertních textů Čepových či Durychových po vyprávění zcela odlišná stylově i zobrazeným světem, typu Bassovy Klapzubovy jedenáctky či Poláčkových Bylo nás pět – nepřestává překvapovat nečekanými výtvarnými řešeními.

Některá díla edice si s sebou nesou vlastní ilustrační tradici. Poláčkových Bylo nás pět vyšlo v roce 1960 s kresbami Antonína Pelce, každá další dětská generace ale četla tento oblíbený text ve vydáních s novou vizuální podobou (od Josefa Hlinomaze, Heleny Zmatlíkové, Jindřicha Kovaříka a Juraje Horvátha). O mnoho stabilnější a pevnější je naopak výtvarný doprovod Klapzubovy jedenáctky Eduarda Basse či Rozmarného léta Vladislava Vančury. Obou těchto textů se v roce 1926 ujal Josef Čapek, a po další desetiletí se na tom v nových vydáních nic nezměnilo. První pokusy o jinou ilustrační interpretaci těchto děl přišly až v posledních desetiletích: Klapzuby se ujali Juraj Horváth či Jakub Zich a Rozmarné léto doprovodily před několika lety díla Pavla Brázdy a Jiřího Sopka (zamlčíme-li ve prospěch veřejného blaha pofiderní doprovod Vladimíra Renčína z estetických hlubin nejtemnějších let devadesátých).

Výtvarná zpracování Jiřího Gruse do těchto autorsko-ilustračních linií ústrojně zapadají, zároveň ale jako kdyby stála svým způsobem stranou. Grus ve svých ilustracích nesklouzává do bezpečné machy, nenechává se přesmíru ovlivnit existujícími vizualizacemi adaptovaných próz, ale vychází z důkladného, výtvarně vnímavého čtení předmětných děl. Způsob, jímž přemýšlí o textu a jeho vizualizaci, je formován stejně tak akademickým vzděláním v klasické technice malby, jako i jeho bohatými zkušenostmi s tvorbou moderního komiksu. Detailní porozumění práci s plochou, světlem a hloubkou se tu potkává se sekvenčním uvažováním, karikaturní zkratkou a motivickou redukcí. Tím nejdůležitějším, bez čeho by to nešlo, bez čeho by to nemohlo být, je ale chuť nezaujatě číst, o přečteném přemýšlet a pokoušet se vyčtené nějak zachytit, okomentovat, aktuálně rozvinout.

Slova jako kánon a klasika mohou vyvolávat trochu zaprášené asociace, představu pavučinami opředených exponátů v dávno nenavštěvovaných muzeích regionálního významu. Živé a živoucí literární dílo se ale takové muzealizaci vzpouzí a dobrá ilustrace je mu v tom nejlepším pomocníkem. Právě proto stojí za to, právě proto je zapotřebí ilustrovat klasiku. A ilustrovat ji nejlépe tak, jak to činí Jiří Grus – neotřele a nápaditě. /5

Pá r s l o v k e k o n c e p c i v ý s t a v y a k a t a l o g u Při řešení výstavní a též alespoň náznakové (prostorovými omezeními limitované) katalogové prezentace ilustračního díla Jiřího Gruse vzniklého pro edici Modern Czech Classics se samozřejmě nabízela možnost ukázat v chronologickém sledu určitý vývoj ilustrátorské cesty. Poměrně rychle jsme ale tuto automatickou „bezpečnou volbu“ zavrhli, případně ji s radostným pozdravem přenecháváme budoucím kurátorům Grusovy autorské retrospektivy. Aktuálně se nám jako nosnější jeví ukázat různorodost přístupů k ilustraci – a ve prospěch této různorodosti jsme jakékoli zdání vývojové linie při instalování výstavy i v katalogu nejen potlačili, ale záměrně roztříštili.

Naše řešení je přesto svým způsobem vývojové: vývojem, který nás zde zajímá, je však tvůrčí proces od prvního čtení k odevzdaným a posléze vydaným ilustracím.

Například u Dykova Krysaře tak lze sledovat postupné hledání nejprve podoby postav v dobovém odění, potom ale především proměnu výrazu kresby, která se zjemňuje a křehne nejprve v tušové kresbě a podruhé v jejím přenášení na jemné plátno.

Rozpíjení skvrn jako ne zcela kontrolovatelný proces nakonec vytvoří ke graciézní lince kontrastní vztah a vnese do výsledné ilustrace moment znejasnění. V ilustracích ke knihám Josefa Jedličky nebo Jiřího R. Picka je zase dobře patrná metoda prolnutí dvou či více listů hotových v „analogové“ podobě při digitálním zpracování, o níž mluví autor v rozhovoru. Motiv otevřené žluté papírové krabice, zásadní v Pickově Spolku pro ochranu zvířat, se tímto způsobem v některých ilustracích stává onou spodní vrstvou, která určuje zobrazený prostor kaple nebo dvora nebo dalších míst terezínského ghetta. A pokud není vrstvou spodní, pak tvoří jakousi svrchní fólii, zasahující vnímání prostoru jeho obyvateli, kteří tu obyvateli nejsou z vlastního rozhodnutí.

Vedle těchto výrazových posunů nás ale zaujaly i fáze, jež výtvarnému řešení předcházejí – první a opakované čtení a interpretace díla, hledání jeho stylu, podstaty a významu. O tomto procesu čtení máme totiž u výtvarníků obvykle zprávy jen spíše povrchní nebo nicneříkající. Texty typu „jak jsem ilustroval“ jako by tvořily svébytný žánr, který nutně zahrnuje jistou míru autostylizace, zasněnou vzpomínku na první, nejlépe dětské čtení textu a něco osobních historek – ať už je píše Jan Zrzavý o ilustracích Kytice, Josef Lada o Švejkovi, anebo Zdeněk Burian o Štorchových románech. Oproti tomu bezprostřední svědectví knih, které Jiří Grus při tomto procesu čtení svými poznámkami, zvýrazněními a náčrtky „zničil“, a jeho záznamníků s výpisky a poznámkami, ukazují toto pronikání do světa textu nepoměrně de­tailněji.

Nejde přitom jen o to, v jaký moment si ilustrátor všimne významného, či dokonce klíčového motivu (jako je zmiňovaná krabice v Pickově novele), nebo kterou situaci, scénu si zvolí jako vhodnou pro ilustraci. Stojí za to sledovat i detaily, jež jsou napohled podružnější, přesto však v úhrnu pro další ilustrátorovu interpretaci textu určující. Jako když si zakroužkuje sloveso „uchopil“ (ji za ruku) a přidá poznámku „gesto“ – pak pochopitelně musí následovat fáze ověření, zda se jedná o náhodu, 6/

jednorázový a nahodilý výskyt, anebo zda je gestičnost výraznou charakteristikou například v jednání postav. Anebo když si povšimne nejen vnější podoby, ale též hlubších charakteristik krajiny zobrazené v literárním textu, jako jsou kupříkladu světelnost nebo výška horizontu. Ve „zničené“ knize Jedličkova románu Kde život náš je v půli se svou poutí ilustrátor postupně sám pro sebe odhaluje určitou fragmentárnost, se kterou se tu zobrazuje život i prostředí, a princip, podle nějž jsou tyto prvky asociativně skládány vedle sebe. Když je tento trefný postřeh identifikován, ověřen jako spisovatelův záměr, přichází fáze hledání adekvátního výtvarného postupu, který by tomu odpovídal. Finální tvar – fragmenty jednotlivých záběrů realizované na šedých obdélných kartonech, ve fázi digitálního prolnutí osamostatňované nebo s jinými scénami sdružované na pozadí abstraktních barevných ploch – je tak výsledkem sestávajícím z mnoha kroků detailní interpretační rozvahy a experimentálního hledání. I na toto hledání – stejně jako na eleganci, působivost, krásu – chce poukázat výstava i k ní připojená publikace.

Stanislava Fedrová a Pavel Kořínek

/7

KrakonoĹĄ, 2015, olej/plĂĄtno

8/

Vž d y ť j á s i t o p o k a ž d é n e j d ř í v j e n t a k z k o u š í m (rozhovor s Jiřím Grusem) Úvodem se nabízí zeptat se na to, jak vlastně každá ta jednotlivá kniha vzniká. Máte s nakladatelstvím domluvený nějaký pevný pracovní postup, konkrétní způsob zadání a realizace, nebo to celé probíhá intuitivněji a volněji?

Nejprve vždy dostanu text, a i když se to teď trochu rozvolnilo, určitý stabilní způsob spolupráce se nám přeci jen časem ustálil. Poté, co knihu poprvé „po svém“ přečtu, si s panem Janečkem z nakladatelství Karolinum tak na hodinu na dvě sedneme, bavíme se o kontextech těch příběhů i o tom, jak dané dílo zapadá do doby, do ostatní autorovy tvorby a tak podobně – a je to právě tenhle rozhovor, co mě pro další čtení nasměruje zase trochu jiným směrem. A tím se otevírá takové neurčité, ale intenzivní časové pole, kdy v knize sedím a postupně ve mně narůstá pocit nejistoty, jak nevím, jestli dokážu všechen ten kontext uchopit, jestli dokážu najít nějaký klíč.

A pak se to – naštěstí – vždy nějak zlomí a povede.

To první čtení a následné diskuse jsou hrozně důležité, snažím se vždycky co nejvíc soustředit na to, co text říká, a co ne, hledám si pro sebe třeba nejrůznější meziprostory, které tam v textu i jeho mezerách vznikají. Když pak člověk konečně začne pracovat, když se do toho naplno prakticky pustí, tak se mozek maličko vypne a vzniká to vlastně trochu samo.

Ve smlouvě tedy nemáš formulaci konkrétních požadavků? Přesný předpis, že máš dodat třeba obálku, tři barevné a deset černobílých ilustrací?

Ve smlouvě to nejspíš je, ale já to – v dobrém – ne vždy respektuji, tohle všechno jsou věci, které mi musí nakonec vyrůst zevnitř toho díla. Zadání nezadání si text znovu a znovu pročítám, zvnitřňuju si jej, dva měsíce s tou knihou žiju, nosím ji s sebou, čmárám do ní, vpisuji poznámky. A ty ilustrace ve mně postupně nějak uzrávají, nabírají podobu a tvar.

Necháváš se přitom ovlivňovat i jinými zdroji, nebo vždy vycházíš důsledně a jen z vnitřního světa toho díla? Studuješ reálie, zkoumáš existující interpretace?

Téměř pokaždé se k tomu snažím něco nastudovat, koukám na dokumentární filmy, čtu si doslovy, několikrát jsem si i v literatuře dohledával různé interpretace a tak.

Všechny ty prameny navzájem porovnávám, ke každému projektu si vedu takový detailní analytický zápisník, ale to nejvíce podstatné pořád leží v mém čtení. Snažím se o detailní studium textu a usiluju o jeho osobité přečtení, promítám do něj svůj vnitřní psychologický pohled, ale třeba i pohled rytmický. Někdy se mi do toho vláme třeba i sám autor: při práci na Myších Natálie Mooshabrové jsem například hodně myslel na Fukse, na to, co pro něj osobně ta postava znamenala, kolik toho do ní promítal, projektoval ze sebe samého. Co pro něj osobně i jako autora znamenal život pod maskou, hrozící odhalením. /9

Maketa štěstí, 2016, olej/plátno

Výsledná podoba je tedy takovým amalgámem intuitivního a nastudovaného, osobně subjektivního a vyčteného?

Tak nějak to vzniká, moje čtení, moje dojmy se kombinují s různými těmi faktickými zdroji, inspiracemi a dohledávkami. Knihy, které dostávám k ilustrování, jsou leckdy díla, se kterými se prostřednictvím téhle práce setkávám poprvé, občas neznám ani žádnou jinou tvorbu daného autora, a tak se v tom všem musím nejdřív ze všeho zorientovat. V takových chvílích bývá ta nejistota, jestli se to podaří, nejsilnější, ale jelikož na to vždycky dostanu tolik času, kolik jen potřebuju, a protože se mohu spolehnout na oporu v nakladatelství, nakonec to vždy nějak jde.

10 /

Položíme-li si ten skoro tucet svazků vedle sebe, na první pohled zaujme překvapivá mnohost a rozrůzněnost stylů, kterými jsou provedeny: když si člověk porovná například Klap­ zubovu jedenáctku a Čepa nebo Picka, možná by ho hned ani nenapadlo, že se jedná o práci jednoho autora. Jak vnímáš tu stylovou různost ty? Je pro tebe záměrem, nebo prostě „tak nějak vyplyne“?

To je něco, co mě na tom moc baví, co mě láká objevovat. Na jednu stranu jsem to pořád já, se svým vývojem i stabilními znaky, ale do volby stylu myslím zprostředkovaně promlouvají i sami autoři ilustrovaných textů. Ty texty, které dostávám k ilustrování, jsou zpravidla hodně silné, každý z těch spisovatelů je výrazná autorská osobnost, která má vlastní styl, důležité téma. To, co mě baví, je tahle jejich specifika zkoumat a reagovat na ně.

Pořád mě zajímá – vlastně ve všem, co dělám, v ilustraci, v komiksu i v malbě – ten prostor mezi propracovanou realistickou malbou a rychlou kresbou. Je to takové zvláštní pole, kde někdy přidáváte, promýšlíte, třeba ten obraz, světelně a tematicky, to je ta časově náročná tvorba realistická, a pak je to naopak něco, co okamžitě reaguje na nějaký text, doprovází to příběh, a tehdy dochází naopak k redukci, kdy ubírám.

Jak „finální“ podobu vlastně do nakladatelství dodáváš? Posíláš detailní rozpis a hotové ilustrace, nebo se ještě potom nějak potkáváte, společně to posouváte a domlouváte?

Já svoje kresby neberu jako finální stav, jako nějakou danost, ale vlastně spíš jako takový svého druhu materiál, se kterým může grafik dál pracovat: řezat ho, propojovat, prostě brát si z něj, co se mu hodí a co má pocit, že textu nejlépe sedne. Je to tak asi pro všechny příjemnější: já díky tomu nemusím přesně plnit nějaké detailně formulované zadání, třeba co se týče počtů a rozměrů, je v tom více volnosti, příležitosti zkoušet a objevovat. A grafik má zase svobodnější ruku, takže může zúročit své zkušenosti s tím, jak ilustrace na stránkách knihy funguje a pracuje. Kreseb také vždy odevzdávám mnohem víc, než kolik se jich použije, různé varianty, detaily.

Mluvil jsi o tom, že grafik pracuje s tvými ilustracemi jako s materiálem, řeže je, různě kombinuje. Používáš ale ty sám nějaké digitální metody úprav? Nebo dodáváš zásadně „analogová“ data, jen a pouze to, co se zrodilo na papíře přímo tvojí rukou?

Počítačové efekty do tvorby čas od času pouštím, byť u ilustrací obvykle jen na takové relativně jednoduché rovině. Oblíbil jsem si pro ilustrační práce efekt prolnutí, které mi umožňuje přemýšlet o každé té ilustraci ve vrstvách. V tradičních postupech existuje určitý limit, po který lze tento efekt realizovat, a tenhle limit to užití počítače bourá. Jde to elegantně, plynule, během vteřiny. Ta jednoduchost v sobě samozřejmě skrývá i nebezpečí, bylo by snadné tomu podlehnout a začít vše převrstvovat, ale tomu se snad zvládám ubránit. Beru počítač jako nástroj, který mi umožňuje prohloubit ten výraz a představu, ale snažím se toho užívat jen střídmě a uměřeně. Připravím si třeba nějakou klasičtější kresbu – postavu, předmět – / 11

Ve stínu šumavských hvozdů (ukázka z komiksu), 2012, akvarel/papír

a když ji pak prolnu s abstraktní barevnou plochou, vzniká tak napětí, které mi přijde zajímavé a lákavé.

Ovlivňuje nějak tvoje žánrová trojdomost – to, že prakticky paralelně pracuješ na malbách, ilustracích i komiksech – tvůj přístup?

V mých ilustracích se určitě odráží třeba ta zkušenost s komiksem. Ze všeho nejdříve musím pochopit prostředí, zorientovat se v něm, porozumět tomu prostoru – a tak si vyhledávám inspirace, prohlížím fotografie, pouštím si filmy z podobné doby nebo do té doby zasazené, obklopuji se takhle reáliemi a nechávám ten svět na sebe působit. Musím vědět, kde se ten příběh odehrává, v jakém místě, v jak utvářeném, jak vypadajícím prostoru. Nejdřív si tedy prostor extrémně zaplním, zabydlím – tak jako v komiksu, kde konkretizace prostoru představuje často nezbytný předpoklad pro čtenářovo hladké a plynulé procházení příběhem.

12 /

U těch ilustrací pak ale následuje ještě jeden krok, kdy ubírám, kdy tu zaplněnost redukuji tak, abych se přiblížil vyznění předlohy, které chci posloužit. Čeho se vždy obávám, je, abych ten text svými ilustracemi nevulgarizoval, abych nebyl příliš doslovný, k čemuž možná někdy mívám trochu sklony.

Jsou texty, které jsou podle tebe neilustrovatelné? Třeba proto, že už se na ně navázalo výtvarné podání tak dominantní, že už vždycky bude přicházet na mysl jako první? Třeba Lada u Haškova Švejka?

Ale ne, zkusil bych to, vždyť já si to pokaždé nejdřív jen tak zkouším. Pořád se mi tomu nechce věřit a podvědomě čekám, kdy to skončí, i když samozřejmě nechci, aby to skončilo. Mám u téhle práce neuvěřitelný pocit volnosti, můžu si dělat, co chci, a hrozně si toho vážím a cením. Práce na těch ilustracích k české klasice mě dovzdělává, kultivuje, otevírá mi nové cesty a možnosti.

Výkladové pasáže o vzniku jednotlivých ilustračních přístupů a celků, přetištěné dále v katalogové části přítomné publikace, byly zaznamenány souběžně s rozhovorem, v Trutnově dne 16. dubna 2018.

Myši Natálie Mooshabrové (ilustrace), 2013, tempera/papír Ve stínu šumavských hvozdů (varianta obálky pro 2. vydání), 2017, akvarel/papír →

/ 13

14 /

Jiří Grus Narodil se 20. listopadu 1978 v Trutnově. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Zdeňka Berana, věnuje se malbě, ilustraci a komiksu. Za své komiksové práce získal v letech 2007, 2008, 2009, 2012 a 2016 Cenu Muriel, v roce 2010 obdržel mezinárodní Slow Comics Best Fanzine Award, udílenou v italské Monze (za komiksový sešit Voleman). Žije a tvoří v Trutnově. Účast na výstavách (výběr)

Grr!!! Žbuch! 1. festival komiksu v Jelení (Galerie Jelení, Praha 2001) Český komiks (?) a výtvarné umění (České muzeum výtvarných umění, Praha 2001–2002) Diplomanti AVU 2004 (Akademie výtvarných umění, Praha 2004) Akty v akci (Muzeum Šumavy / Galerie Diamant, Kašperské Hory a Praha 2005) Generace Nula (Kabinet a U dobrého pastýře / VŠUP, Brno a Praha 2007–2008) Defenestrace (Novoměstská radnice, Praha 2008) G+G Grus & Geislerová (Chemistry Gallery, Praha 2010) 13 komnat komiksu (Nový zámek, Kostelec nad Orlicí 2012) Signály z neznáma: český komiks 1922–2012 (Dům umění města Brna, Centrum současného umění DOX a Východočeská galerie, Brno, Praha a Pardubice 2012–2013) Grus na periferii (Periferie Café, Praha 2013) Drak nikdy nespí (Šaufenstr, Brno 2014) Krakonošové (Galerie města Trutnova, Trutnov 2014) Drak nikdy nespí (Galerie Uffo, Trutnov 2016) Nevyléčitelní romantici (Galerie města Trutnova, Trutnov 2016) Ilustrované knihy V edici Modern Czech Classics Nakladatelství Karolinum: Vladislav Vančura – Summer of Caprice (Rozmarné léto), 2006 Karel Poláček – We Were a Handful (Bylo nás pět), 2007 Eduard Bass – The Chattertooth Eleven (Klapzubova jedenáctka), 2008 Jaroslav Hašek – Behind the Lines. Bugulma and Other Stories (Velitelem města Bugulmy), 2012 Ladislav Fuks – Of Mice and Mooshaber (Myši Natálie Mooshabrové), 2014 Bohumil Hrabal – Rambling On: An Apprentice’s Guide to the Gift of the Gab (Rukověť pábitelského učně), 2014 Josef Jedlička – Midway Upon the Journey of Our Life (Kde život náš je v půli se svou poutí), 2016 Jaroslav Durych – God’s Rainbow (Boží duha), 2016 Ladislav Fuks – The Cremator (Spalovač mrtvol, pouze obálka), 2016 / 15

Viktor Dyk – Le Chasseur de rats (Krysař), 2017 J. R. Pick – Society for the Prevention of Cruelty to Animals (Spolek pro ochranu zvířat), 2018 V nakladatelství Albatros: Vojtěch Steklač – Žlutý Robert & James Bond, 2008 Zuzana Majíčková – Fotbalový sen, 2012 Denisa Kirschnerová, Helena Štáchová – O praštěném Hurvínkovi, 2012 Karel Ptáčník – Naše parta, 2017 Komiksové romány a samostatně publikované soubory či alba

Foto: Petr Kreho

Nitro těžkne glycerínem (scénář Štěpán Kopřiva), Crew 2006 (vyšlo též v italštině, holandštině a španělštině) Voleman 1–4, Korea Studio 2007–2010 Hrnec, Labyrint 2009 (součást projektu Brutto) Volemanovy příhody, Analphabet Books 2010 Ve stínu šumavských hvozdů (scénář Vojtěch Mašek a Džian Baban), Lipnik 2012 (rozšířené druhé vydání 2018) Drak nikdy nespí (scénář Vojtěch Mašek a Džian Baban), Trutnov – město draka 2015

16 /

Katalog

/ 17

Výbor z povídek JAN ČEP překlad Mike Baugh (připravujeme) Nějak jsem tam cítil, jak na těch lidech ulpívá čas, a právě v čase se vyjevují ty jejich tíživé osudy. Jak se to vše postupně v čase sbírá, ty životní chyby, ze kterých se nemůžou vyvázat, jak se motají v nejrůznějších peripetiích, všechny ty tragické vesnické osudy, neschopnost se domluvit. Všechno tohle mě přivedlo k tomu, že jsem začal v čepovských ilustracích pracovat s takovou strukturou stržení. Snažil jsem se stavět ty ilustrace tak, jako oni staví svoje životy. A potom dochází k tomu rozrušení, stržení, kdy se plány boří a do života i ilustrace vstupuje něco, co může být čteno jak jako chyba, tak jako nějaké východisko. Podporoval jsem tu povíd­ kovou fragmentárnost strženou strukturou, a snažil jsem se tím přiblížit tomu pocitu, který na mě z textů vyvěral.

18 /

/ 19

20 /

/ 21

Summer of Caprice (Rozmarné léto) V LA D I S LAV VA N Č U R A překlad Mark Corner

Summer of Caprice Vladislav Vančura

2006 n 204 S. n ISBN 80-246-1195-3 n VÁZ. n

480 Kč n $ 30 n £ 23

E-BOOK (E-PUB) n ISBN 978-80-246-2908-7 n

Summer of Caprice_letak.pmd

22 /

11

5.4.2006, 17:53

335 Kč n $ 17 n £ 13

U Rozmarného léta jsem si nejdřív dělal spoustu takových pokusů, náčrtků a skic, jen tak pro sebe, ale potom, v té fázi grafické přípravy knihy, mi najednou grafici i lidé z Karolina říkali: „No ale ony jsou ty skici lepší, zajímavější. Co kdybychom je použili?“ A to dalo impuls celé edici, začal se využívat i tenhle „pracovní mate­ riál“, nosil jsem ho vždy s sebou a vybíralo se i z něj. Jak jsem chtěl mít ty ilustrace pěkné a elegantní, tak do nich pronikala taková nepříjemná strnulost, která ale v těch náčrtech nebyla. A tak se ta kniha nakonec postavila z velké části na pracovních studiích a skicách. Ilustrační doprovod tím získal určitý experimentální ráz a mně to přineslo větší nadhled a uvolněnost.

/ 23

24 /

/ 25

Ladislav Fuks The Cremator

Ladislav Fuks

The Cremator Translated by Eva M. Kandler

The Cremator (Spalovač mrtvol) LA D I S LAV F U KS překlad Eva M. Kandler doslov Rajendra A. Chitnis 2016 n 182 S. n ISBN 978-80-246-3290-2 n BROŽ.

26 /

n

CZK 300 n $ 18 n £ 14

n

E-BOOK (E-PUB) n ISBN 978-80-246-3334-3

n

CZK 210 n $ 15 n £ 11

Pro Spalovače, který byl nakladatelstvím od začátku plánovaný jen jako neilustrovaný, pouze původní obálkou vybavený paperback, jsem nachystal hned několik variant. Hledal jsem něco nosného, figuru, a tak jsem se rozhodl přímo pro postavu Karla Kopfrkingla, kterého jsem chtěl zobrazit jako beztvářnou nádobu, která své blízké absorbuje, pohltí. Mezi jeho líbeznými řečmi jsem toužil nechat prorůst temnotu, jako by z noční můry prosakující děs někoho, kdo se chce jevit pevným, ale je někým beztvarým, někým, komu schází tvář, bytostí odtrženou od základních lidských emocí. Princip vynechání obličeje je např. v současné malbě hojně uplatňovaným efektem, tak jsem se ho trochu zdráhal použít, ale zrovna tady se to přímo nabízelo.

/ 27

28 /

/ 29

God’s Rainbow JAROSLAV DURYCH

God’s Rainbow (Boží duha) J A R O S LAV D U RYC H překlad David Short doslov Rajendra A. Chitnis a Jan Linka 2016 n 256 S. n ISBN 978-80-246-3291-9 n VÁZ. n

400 Kč n $ 22 n £ 17

n

E-BOOK (E-PUB) n ISBN 978-80-246-3322-0

n

280 Kč n $ 17 n £ 13

Translated

by David Short

U Boží duhy jsem silně vnímal ten motiv setkání muže a ženy v nehostinném prostředí poválečné vesnice bez lidí. Stav jakoby „za“ nebo „po“ katastrofě, krizi. Životní situace, kdy není jasné, jestli ještě je na něco nárok, jestli je ještě možné doufat. Vnímal jsem tu symbolickou rovinu v tom příběhu přítomnou, ale taky jistou horečnatost psaní, jeho naléhavost. Hodně jsem při tom myslel na svoje osobní zážitky s krajinou, ze které vymizela lidská přítomnost. Jednou jsem byl na hudebním festivalu a pak jsem na to místo vyrazil znovu, když festival skončil, abych se podíval, jak to tam bude působit bez 10 000 lidí. Ten motiv chybění, opuštění, ale i odpuštění tam Durych má. V něčem to je hrozně radikální text.

30 /

/ 31

32 /

/ 33

We Were a Handful

Karel Poláček

We Were a Handful (Bylo nás pět) KA R E L P O LÁ Č E K překlad Mark Corner 2007 n 400 S. n ISBN 978-80-246-1449-6 n VÁZ. n

490 Kč n $ 30 n £ 23

n

E-BOOK (E-PUB) n ISBN 978-80-246-2901-8

n 310

Kč n $ 16 n £ 12

Poláček byl jeden z těch prvních titulů, co jsem dělal, a můj přístup byl tehdy ještě hodně jiný: vznikly desítky drobných kresbiček, které už vlastně ani nemám, porozdával jsem je přátelům, takové momentky z děje, mikro náčrty, rychlé studie postav a prostředí. A vedle toho – do kontrastu – působí ty propracovanější barevné celostrany, s takovou až jako komiksovou formou: členěné do panelů, stránkově komponované záznamy třeba horečnatých snů o Indii.

34 /

/ 35

36 /

/ 37

Rambling On

An Apprentice’s Guide to the Gift of the Gab (Rukověť pábitelského učně: Povídky) BOHUMIL HRABAL překlad David Short d o s l o v Vá c l a v K a d l e c 2014 n 352 S. n ISBN 978-80-246-2316-0 n VÁZ. n

390 Kč n $ 20 n £ 15

n

E-BOOK (E-PUB) n ISBN 978-80-246-2897-4

n

270 Kč n $ 14 n £ 11

Ram

blin

g on

: An

App

ren ti

ce’s G

uide

to t h

eG

ift o f th

eG ab

Bohumil Hrabal

06.03.14 10:31

Je to dobře vidět třeba na ilustracích k Hrabalovi: to, jak mě zajímá ten prostor mezi propracovaností a redukcí, kdy můžu něco vyjádřit rychlou kresbou v složité kompozici, s pevnou stavební linkou. Přitahuje mě, když můžu kombinovat propracovaný výjev s torzem či fragmentem. Měl jsem pocit, že ty Hrabalovy texty jsou takové přeplněné, nacpané emocemi, příběhy, větami, co nekončí, větami, co mají svou hudebnost, a tak jsem chtěl stejného dojmu docílit i v těch zaplněných, přesycených, převrstvených ilustracích.

38 /

/ 39

40 /

/ 41

Society for the Prevention of Cruelty to Animals

J. R. Pick Society for the Prevention of Cruelty to Animals Translated by Alex Zucker

Society for the Prevention of Cruelty to Animals (Spolek pro ochranu zvířat) J. R . PICK překlad Alex Zucker doslov Zuzana Justman a J á c h y m To p o l 2018 n 208 S. n ISBN 978-80-246-3699-3 n VÁZ.

J. R. Pick

n

380 Kč n $ 22 n £ 17

n

E-BOOK (PDF) n ISBN 978-80-246-3729-7

U Picka pro mě byl naprosto klíčový prostor: zkoumal jsem fotografie z ghetta, prohlížel jsem si plánky těch malých místností, snažil jsem se uchopit a pochopit ty pokoje, ty cimry, ve kterých žili. A když jsem pak začal ubírat, začal jsem si všímat detailů, které mohou nabízet nějakou rytmickou kvalitu a které mohou získávat jistou symbolickou hodnotu, nějak přeneseně zprostředkovávat určitou atmosféru.

V ilustracích k Pickovi takhle fungují například krabice, žebřík nebo půlkruhové okenice, které můžou připomenout ledacos: možná i otvor nějaké otevřené pece.

A ty postavy – někdy jen torzovité figury, které jako kdyby už už mizely – mezi nimi jenom pobíhají, sem a tam, a na něco čekají.

42 /

/ 43

Jaroslav Hašek

Behind the Lines aš

ek

la

vH

Behind the Lines Bugulma and Other Tales

Be

os ar

hin

J dt

he

Lin

es

Bugulma and Other Stories (Velitelem města Bugulmy) J A R O S LAV H A Š E K překlad Mark Corner doslov Robert B. Pynsent 2012 n 224 S. n ISBN 978-80-246-2013-8 n VÁZ. n

390 Kč n $ 25 n £ 19

n

E-BOOK (E-PUB) n ISBN 978-80-246-2910-0

n

270 Kč n $ 14 n £ 11

U Haška jsem už vědomě začal pracovat se skicou, skvrnou a vůbec živelností jako podkladem pro válečný chaos. Je tam určitá nedotaženost, expresivnost, neukončenost v kontrastu k celistvým, ale karikaturně pojatým figurám. Snad je v tom cítit určitý autobiografický ráz, klid pozorovatele, ale i nemalá míra zběsilosti, nebo oddanosti těm absurdním rovinám situací. Je to nesnesitelné i přitažlivé zároveň, jako nějaký groteskní seriál odehrávající se ve válečných kulisách.

46 /

Práci na Bugulmě jsem vlastně začal tím, že jsem si nejdřív kreslil samotného Haška – vždycky mě fascinoval ten jakoby dětsky netknutý výraz jeho obličeje na některých dobových fotografiích, vlastně trochu překvapivý, uvážíme-li, co se dělo kolem a co popisoval. Vystihuje to myslím moji metodu, kterou jsem si sám pro sebe pojmenoval „úkrok stranou“. Někdy si jen tak skicuju jakoby okolo toho, co chci skutečně zobrazit – abych si rozšířil záběr, pohled. / 47

48 /

/ 49

Midway Upon the Journey of Our Life (Kde život náš je v půli se svou poutí) J O S E F J E D L I Č KA překlad Alex Zucker doslov Rajendra A. Chitnis 2016 n 192 S. n ISBN 978-80-246-3127-1 n VÁZ. n

50 /

430 Kč n $ 25 n £ 19

n

E-BOOK (E-PUB) n ISBN 978-80-246-3128-8

n

300 Kč n $ 22 n £ 17

Pro práci na ilustracích k Jedličkovi jsem si předem stanovil, že budu důsledně pracovat s tím prolínáním vrstev, protože jsem z toho textu nějak cítil, že jak má kniha vlastně deníkový charakter, tak se ty motivy jako kdyby kladou na prostřený stůl. Zvlášť jsem tedy vytvářel abstraktní pocitové plochy – ty prostírané stoly –, na které jsem pak kladl konkrétní dobové motivy, popisné momentky prostředí nebo záběry zachycující politickou a společenskou realitu té doby. Chtěl jsem se tak dopracovat k té hořké rekapitulaci člověka, který v polovině svého života přemítá o tom, jak a kde žije, o čem uvažuje, co si představuje.

/ 51

52 /

/ 53

Eduard Bass

The Chattertooth Eleven

Eduard Bass

The Chattertooth Eleven (Klapzubova jedenáctka) EDUARD BASS překlad Ruby Hobling předmluva Mark Corner

The Chattertooth Eleven

2009 n 224 S. n ISBN 978-80-246-1573-8 n VÁZ. n

390 Kč n $ 25 n £ 19

n

E-BOOK (E-PUB) n ISBN 978-80-246-2912-4

n

270 Kč n $ 14 n £ 11

Klapzubova jedenáctka vyšla v edici jako její třetí titul. Snažil jsem se při té práci zúročit zkušenosti z předchozích dvou knih, kladl jsem důraz na jednoduchou linku, živost figur a jisté humorné vyznění obrázků. K tomu se dobře hodí stylizovanější kresba, nadsázka a možná někdy až určitá třeskutost – jako třeba v té kresbě australského fotbalového mužstva. Ty první tři knihy byly dost důležité i pro moje další výtvarné směřování – vyzkoušel jsem si na nich, jak se jde odklonit od popisného realismu, kterým jsem se zabýval ve volné malbě, jak stylizovat postavy i prostředí i jaké jsou možnosti co do redukce barevnosti.

/ 55

56 /

/ 57

Ladislav

Fuks

Of Mice and Mooshaber (Myši Natálie Mooshabrové) LA D I S LAV F U KS překlad Mark Corner doslov Rajendra A. Chitnis 2014 n 512 S. n ISBN 978-80-246-2216-3 n VÁZ.

Of

n

490 Kč n $ 20 n £ 15

n

E-BOOK (E-PUB) n ISBN 978-80-246-2899-8

n 310

Kč n $ 16 n £ 12

Mice and Mooshaber

Chtěl jsem postihnout takovou jako kdyby groteskní morbiditu, a zároveň dynamičnost toho vyprávění. Protagonistka v textu pořád někam chodí, sem a tam, je neustále v pohybu, v těkání, a tenhle princip jsem chtěl zachytit i v těch ilustracích, v tom pohybu, v tom rozmáznutí – zleva doprava, zprava doleva.

A zároveň jsem toužil zaznamenat i způsob toho popisu, určitou aranžovanost prostředí a předmětů, jistý fetišismus, který tam cítím. To, jak je to hnusné a krásné současně, jak se hnus struktury mísí s marnými střípky luxusu.

58 /

/ 59

60 /

/ 61

Viktor Dyk The Pied Piper

Viktor Dyk The Pied Piper

The Pied Piper (Krysař)

Translated by Mark Corner

V I KTO R DY K překlad Mark Corner doslov Xavier Galmiche 2017 n 122 S. n ISBN 978-80-246-3440-1 n BROŽ. n

280 Kč n $ 12 n £ 9

n E-BOOK n

ISBN 978-80-246-3582-8

14.03.18 15:24

Ze začátku k tomu vždy přistupuji stejně: kreslím na papír a říkám si, třeba se něco stane. U Krysaře to bylo také tak, kreslil jsem si, zkoumal jsem dobu, reálie, čas a vlastně jsem to celé připravil na papíře, abych toho pak nechal. Už už jsem to chtěl dodělat, ale stále jsem cítil, že to ještě není ono, že se „něco“ ještě nestalo.

A pak jsem si jednou tak přemýšlel o Krysaři, o té postavě, a měl jsem pocit, že se mu na konci ta emoce tak jako „rozleje“, že reaguje vlastně přehnaně. A napadlo mě, že by tomu mohlo odpovídat rozlití na kus látky, na původně čistou plochu.

A tak jsem koupil a nastříhal prostěradlo a začal jsem přenášet kresby na plátno, linka ještě víc křehla, jak jsem to skoro až tetoval do látky. Pokapání vodou zajistilo to rozlití a v poslední fázi bylo potřeba hotové ilustrace ještě vyžehlit.

62 /

/ 63

64 /

/ 65

Modern Czech Classics IlustraceNAKLADATELSTVÍ Jiří Grus

Vančura, Vladislav: Summer of Caprice (2006) Poláček, Karel: We Were a Handful (2007) Bass, Eduard: The Chattertooth Eleven (2009) Hašek, Jaroslav: Behind the Lines. Bugulma and Other Stories (2012) Fuks, Ladislav: Of Mice and Mooshaber (2014) Hrabal, Bohumil: Rambling On. An Apprentice’s Guide to the Gift of the Gab (2014) Jedlička, Josef: Midway Upon the Journey of Our Life (2016) Durych, Jaroslav: God’s Rainbow (2016) Fuks, Ladislav: The Cremator (2016) Dyk, Viktor: The Pied Piper (2017) Pick, Jiří R.: A Society for the Prevention of Cruelty to Animals (2018) Text na obálku

V edici dále vyšlo

Jirotka, Zdeněk: Saturnin (2003) Hrabal, Bohumil: Pirouettes on a Postage Stamp (2008) Michal, Karel: Everyday Spooks (2008) Reynek, Bohuslav: The Well at Morning (2017) Views from the Inside. Czech Underground Literature and Culture (1948–1989), JIŘ Í G R U S : I L U ST R O VAT K LA S I KU ed. M. Machovec (2018) Katalog k výstavě Kampus Hybernská 11.–31. 5. 2018 Připravujeme Koncept, výběr a uspořádání výstavy katalogu Pavel Kořínek Grosman, Ladislav: The Shop on athe Main Street

a Stanislava Fedrová (Ústav pro českou literaturuPortrait AV ČR, v. v. i.)

Pelán, Jiří: Bohumil Hrabal.

A Full-Length

KAROLINUM PRESS

The present collection of short stories by Bo dates from the 1970s. From the end of the 19 story, which had previously predominated in begun to give way to longer texts (Obsluhov kého krále [I Waited on the King of England samota [Too Loud a Solitude]), often with a s graphical slant (Postřižiny [Cutting it short], se zastavil čas [The Little Town Where Time trilogy Svatby v domě [In-house Weddings]). was one of the discoveries of the golden 196 the plank snapped, hard times ensued. In 19 published two of Hrabal’s books – Poupata ( copies) and Domácí úkoly (Homework, 26,00 did come out in the stated print-runs, but bo banned.

Produkce výstavy a katalogu Martin Janeček a Vít Krobot (Karolinum) Čep, Jan: (výbor z povídek)

Vaculík, Ludvík: A Czech Dreambook Grafické řešení výstavy a katalogu Markéta Baťková Vytiskla tiskárna Nakladatelství Karolinum

Grafický návrh edice Modern Czech Classics, obálky a grafický návrh jednotlivých titulů Zdeněk Ziegler ve spolupráci s Markétou Baťkovou Texty publikace vznikly s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068 (Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.).

Autor a kurátoři by chtěli poděkovat Galerii města Trutnova a její ředitelce Lucii Pangrácové za laskavou výpomoc a zápůjčku výstavních skel a rámů, týmu Kampusu Hybernská za organizační spolupráci a pomoc s instalací výstavy.

ISBN 978-80-246-3967-3 66 /

KAROLINUM PRESS

Text na obálku

Translated by Mark Corner

Vladislav Vančura Summer of Caprice

Dans la prospère bourgade de Gamelin (Hameln en BasseSaxe), les rats prolifèrent. La population est terrorisée.

Un homme s’engage, contre récompense, à la débarrasser du fléau grâce au son de sa flûte. Mais le salaire n’est pas versé….

En 1911, l’écrivain tchèque Viktor Dyk (1877–1931) commence à publier par épisodes une nouvelle version de la célèbre légende allemande du « Joueur de flûte de Gamelin. » Cette réécriture du conte est finalement publiée en livre en 1915, en pleine Première Guerre mondiale, et elle devient

Translated by de Mark Corner l’une des œuvres référence de la culture tchèque mo-

derne. Servie par la virtuosité d’une prose néoclassique, elle est pleine d’allusions aux mythes nationaux des Tchèques et Allemands : ces deux peuples coexistent à Prague et en Bohême, mais leur relation est alors au comble de la crise.

Dyk présente son récit comme une réflexion sur la tentation de la destruction et sur le « malaise dans la civilisation ».

Viktor Dyk Le Chasseur de rats

Karel Poláček We Were a Handful

Vladislav Vančura Summer of Caprice

Karel Poláček We Were a Handful

Viktor Dyk Le Chasseur de rats

« Et votre nom ?

– Je ne m’appelle pas ; je ne suis personne. Je suis pis que personne, je suis chasseur de rats. »

KAROLINUM PRESS

ÉDITIONS KAROLINUM Le chasseur_obalka.indd 1

01.06.17 11:24

WE WERE A HANDFUL

SUMMER OF CAPRICE

LE CHASSEUR DE RATS

Karel Poláček ISBN 978-80-246-3285-8 280 Kč / $ 12 / £ 9

Vladislav Vančura ISBN 978-80-246-3289-6 280 Kč / $ 12 / £ 9

Viktor Dyk ISBN 978-80-246-3365-7 280 Kč

Bohumil Hrabal Rambling On: An Apprentice’s Guide to the Gift of the Gab

The present collection of short stories by Bohumil Hrabal dates from the 1970s. From the end of the 1960s, the short story, which had previously predominated in his work, had begun to give way to longer texts (Obsluhoval jsem anglického krále [I Waited on the King of England], Příliš hlučná samota [Too Loud a Solitude]), often with a strong autobiographical slant (Postřižiny [Cutting it short], Městečko, kde se zastavil čas [The Little Town Where Time Stood Still], the trilogy Svatby v domě [In-house Weddings]). Bohumil Hrabal was one of the discoveries of the golden 1960s, and after the plank snapped, hard times ensued. In 1970 Mladá fronta published two of Hrabal’s books – Poupata (Buds, 35,000 copies) and Domácí úkoly (Homework, 26,000 copies). Both did come out in the stated print-runs, but both were then banned.

Translated by David Short

Jaroslav Hašek Behind the Lines

Bohumil Hrabal Rambling On

ohumil Hrabal 960s, the short n his work, had val jsem anglicd], Příliš hlučná strong autobio, Městečko, kde e Stood Still], the . Bohumil Hrabal 60s, and after 970 Mladá fronta (Buds, 35,000 00 copies). Both oth were then

Některé knihy jsou dostupné i v dalších jazykových verzích a v brožovaných a elektronických vydáních.

Jaroslav Hašek Behind the Lines

Translated by Mark Corner

KAROLINUM PRESS

RAMBLING ON

BEHIND THE LINES

UN’ ESTATE CAPRICCIOSA

An Apprentice’s Guide to the Gift of the Gab Bohumil Hrabal ISBN 978-80-246-3286-5 280 Kč / $ 12 / £ 9

Bugulma and Other Stories Jaroslav Hašek ISBN 978-80-246-3287-2 280 Kč / $ 12 / £ 9

Vladislav Vančura ISBN 978-80-246-2250-7 480 Kč

www.karolinum.cz