K Í
U
I K
O N
V
N V R P
R A V O
H I L
Í Í N N V R P V U R A V O H I R L V O N I K Í P N V R E P L D N A U H R A E R A C HOV H T I W E L D N A H U E R A C H T I R EW A V O H I L V O N I K Í N
květen 2017
1
english friendly
Czech Movies with English Subtitles Filthy Špína / Slovakia / Czech Republic / 2017 / Tereza Nvotová / 87’ / Slovak with English subtitles >>> 30. 5. 20:30 Lena’s whole world crumbles downs when she is raped by her teacher at seventeen years old. She tries to commit suicide and is brought to a psychiatric ward, but she can’t get rid of the traumatising memories. Her mother decides to opt for electroshock therapy… A debut film by director Tereza Nvotová focuses on the dark side of institutionalised health care. The unpleasant realism is highlighted by the use of non-actors and authentic locations.
fimmvvmmc iiiifmiimfmmfff for electroshock therapy hosté v artu Dominika Zeleníková vlastními slovy: V roku 2015 som skončila herectvo na VŠMU v Bratislave. Moje domovské divadlo je Divadlo Astorka Korzo ’90. Kde aktuálne hrám 3 predstavenia (Láska na Kryme, Višňový sad, Túlavé srdce) okrem toho hosťuje v SND v predstaveniach Jane Eyrová a Lomidrevo. Pred pár rokmi som si vyskúšala aj filmové herectvo. Vedľajšie postavy som hrala napr.vo filme Anjeli, Kandidát a hlavnú postavu som si zahrala vo filme Pírko a najnovšie aj v debute režisérky Terezy Nvotovej – Špína/ Filthy. Venujem sa hudbe so skupinou S hudbou vesmírnou, s ktorou sme pred nedávnom moderovali aj reláciu o folklóre na Slovensku – Zem spieva. Okrem práce, ktorá je častokrát aj zábava sa venujem svojej rodine. Máme 10mes. dcérku Amáliu.
2
30.
úteri
20:30 Špína / 87’ / 15+
2 english friendly / hosté 3 obsah / vstupenky 4 exposé 5 trziste senzací 6 profil 7 recenze 8 filmy 9 rvvog t tipy 0 progr jjmmmiijrddddddddddejkjwkjrrew 14 festivaly 15 report 16 focus 18 mapa 20 galerie V Artu není vstupné jednotné, ale laskavé. Co možná většina z vás neví, tak ceny vstupného si určují především distributoři filmů, tedy ty minimální. A my se většinou tyto ceny snažíme držet tak nízko, jak to je jen možné. Bližší informace naleznete vždy na webu kina.
vstupenky základní vstupné 100 Kč studentská sleva 30 Kč seniorská sleva 30 Kč slevy se nesčítají!!! pro invalidy (ZTP) je vstupné poloviční členové Filmového klubu mají poloviční vstupné na většinu projekcí klubu pozor, slevy není možné uplatnit vždy, informace naleznete na webu kina cena vstupenek se může měnit v závislosti na distributorovi
rezervace lístků tel.: 541 213 542 e‑mail.: artpokladna@ticbrno.cz pokladna kina je otevřena denně, hodinu před prvním představením
3
květnové exposé
VmmmmVVVmmmmVVVmmmmVV Film je pro mě naprosto přirozenou součástí života. Při sledování můžu zapomenout na svět okolo a přenést se třeba do LA v roce 2019 a být androidem, který sní o elektronické ovečce. Někdo by to nazval únikem, ale to by bylo přílišné zjednodušení. Můžu objevovat jiné světy a jiné reality a prostě se tím bavit. A také se tím vzdělávat, protože všechno, co k životu potřebuji, jsem se nenaučila v mateřské škole ale právě z filmů, seriálů a knih. Film jsou pro mě hrdinové, se kterými se – třebaže to nedělám příliš často – mohu ztotožnit, můžu jim fandit nebo naopak je nesnášet. Brát je jako reálné bytosti. A nakonec: film je také systém, který mě baví pozorovat, rozkrývat, analyzovat. Dokážu o něm hodiny číst a někdy mi čtení činí větší požitek než samotné sledování. Občas je pro mě právě tento fakt ze všeho nejdůležitější. Ale sto lidí, sto chutí a sto důvodů, proč mít film rád (nebo naopak). Ale pak je tu věc úplně jiná, a to mít rád návštěvy kina. Jít do kina, to je vidět film tak, jak si jeho tvůrci přáli (tedy pokud už předem nemysleli na televizní diváky, jak to často dělají třeba české filmy). Dívat se na velké plátno a obdivovat každý detail. Slyšet ho na maximum. VmmmmVVVmmmmVVVmmmmVVVmmmmVVVmmmmVVVmmmmVVVmmmmVVVmmmmVV VmmmmVVVmmmmVVVmmmmVVVmmmmVVVmmmvvvvvmVVVmmmmVVVmmmmVVVmmmmVV A pak samozřejmě je kino i společenskou událostí, můžete tam jít na rande i oslavit rozchod. Nebo třeba jen v partě kamarádů dělat trošku bordel. A já mám ještě jeden další fetiš – užívám si prostor kina. Dívám se, jak má kino řešené sedačky, kde jsou východy, jestli má pěkné záchody. Plus ten samotný rituál – zapadnutí do sedačky, zhasnutí, ideálně pokud má kino i gong. Tohle vážně žádná domácí projekce nenahradí, třebaže mi také přináší film. Užívám si dokonce i sérii reklam, které mě upozorní, v jakém kině vlastně jsem (Jestlipak víte o tom, že „zpravodajky rádia Krokodýl se svlékly“ a že „literatuře se má vrátit hlas“?). Důležitá je i samotná temnota kinosálu, protože jedině tam jsme nakonec všichni sami sebou. VmmmmVVVmmmmVVVmmmmVV Kino Art v Distillery nabízí zase trochu jiné kino. Na Pekařské budeme zase o trošičku víc punk než na Cihlářské. Budeme menší. Každopádně zůstává naše dramaturgie: ty nejkvalitnější tituly z české distribuce bez ohledu na to, jestli to je americký blockbuster nebo rumunské drama. A samozřejmě také zajímavé akce. Květen je pro nás hrozně krátký měsíc a přesto si nedáme pokoj a těšit se tak můžete v prvé řadě na naší Fluffy Opening Party hned 17. května. O tom co je to fluff si ostatně můžete přečíst v našem focusu. Muzejní noc 20. května bude ve stylu hesla „Raději kino“. Sídlíme sice nově v bývalém lihovaru, ale protože jsme slušní kinaři, tak se nenalíváme alkoholem ale pouze pořádnou dávkou filmového umění. Těšit se tedy můžete v prvé řadě na krátké filmy o alkoholu a alkoholismu. A aby toho nebylo málo, tak 25. květen oživí Distillery Festival ošklivé hudby (ne, ten název od nás není žádná podpásovka a nevymysleli jsme ho), v rámci kterého se můžete těšit i na němý film Dobrodružství prince Achmeda s živou hudbou a krátké avantgardní filmy z 20. a 30. let. A pokud by vám to pořád nestačilo, tak se navrátí i Meeting Brno.
Lidé chodí do kina z různých důvodů a z různých důvodů se dívají i na filmy. Ne vždy se tyto dvě oblasti setkávají. Mít rád film, může mít podobu takřka vášně, obsese, a to vám pak kino nestačí. Chcete vidět všechno a víc, takže nakonec máte i účet na Netflixu a v případě nouze sjíždíte i oprýskané véháesky (pokud vám je někdo nepřemazal reprízou Zákona a pořádku vvvvvvvvvvvvvvvvvv vvvvvvvvvvvv). Ale teď píšu vlastně o sobě, protože film mám skutečně ráda. A protože občas přemýšlím o pitomostech, tak občas myslím i na to, proč tomu tak je. Tento úvodník tedy můžete brát i jako mé milostné vyznání filmu. Je to můj poslední úvodník na dobu neurčitou, tak si to i troufnu. Film mám ráda, kino mám ráda a měla jsem ráda i bulletin. Ten si dává pauzu, ale o co méně čtení, o to více budete moc alespoň chodit do kina. Snad vám i Distillery dá dostatek důvodů pro to mít rád kino i filmy samotné. Protože kino, jak určitě již dávno víte, je hlavně o lásce. Mezi divákem a filmem. (Jana Glocarová)
4
trziste senzací Steven Seagal zřejmě nebude moc natáčet bijáky na Ukrajině, protože mu bylo na pět let zakázáno vstoupit do této země. A ne, nebude tam moc ani koncertovat se svou podivnou kapelou. Důvod? Prý je příliš VVVmmmvvvvvvvVVVmmmvvvmVvvvvmVVVVmmmmVVVVmmmmVVVVmmmmVVVVmmmmV nebezpečný. Jelikož jsme viděli jeho filmy, tak tomu i věříme. I když kdoví, třeba za to může spíše jeho nové ruské občanství.
P. K. Dick je prostě super a i více než třicet let po své smrti jeho příběhy stále adaptují pro kina i televizi. Pokračování Blade Runnera se chystá na září, VmVmVmVmVmVm ale kromě toho byla také oznámená antologie pro Amazon, která se bude jmenovat Philip K. Dick’s Electric Dreams. Každý z deseti dílů bude zpracovávat jednu z Dickových povídek.
Další příběh ze světa Jurského parku bude režírovat J. A. Bayona (Volání netvora) a kromě Chrise Pratta a Bryce Dallas Howard z Jurského světa se poprvé vvvvvvvvvvvvvvvvv od devadesátých let mezi dinosaury opět objeví i Jeff Goldblum.
Chystáte se do Cannes? My bohužel ne. Ale těšíme se, že alespoň některé z promítaných filmů se dostanou do Varů nebo nedojbože i do běžných českých kin. Nejvíce nás lákají nové filmy od Todda Haynese, Michaela Hanekeho, Sofie Coppolové, VmVmVmVmVmnn, Noaha Baumbacha nebo i Naomi Kawase.
VmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVm VmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVm VmVvmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVm VmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmVmvvvvvvv
Brian De Palma naposledy natočil film v roce 2012 (Vášeň). Na filmy ale nezanevřel, protože právě připravuje thriller s názvem Domino (podobnost se snímkem Tonyho Scotta je čistě náhodná). V hlavních rolí zejména seriálové hvězdy Nikolaj Coster-Waldau a Christina Hendricks.
Pokračování Světové války Z má konečně oficiálního režiséra. A klepy nelhaly a skutečně to bude David Fincher.
M. Nigh Shyamalan oznámil svůj další film. Bude to pokračování nejen překvapivě úspěšného Rozpolceného (2016) ale také ještě úspěšnějšího Vyvoleného (2000).
Úspěch snímků Elle všem připomněl, že by neměli ještě házet Paula Verhoevena do starého železa. Jeho další snímek Blessed Virgin bude adaptací knihy vvvvvvvvvvvv vvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvv vvvvmmmmmmmmmfffffffff od historičky Judith C. Brown a bude popisovat sexuální vztah sestry Benedetty Carli- vvvvvvvvvvvvvvvvvvmmivvvv ni s jinou jeptiškou. Jonathan Demme 1944 – 2017 5
Emir Kusturica Pokud se hovoří o magickém realismu v literatuře, pak je obvykle umístěn do prostoru Latinské Ameriky. Totéž do značné míry platí také o magickém realismu ve filmu. Přesto – zcela specifická odnož příběhů, v nichž se prolíná skutečnost spolu s fantazijním viděním, se nerozvinula jen v Jižní Americe, ale také na Balkánském poloostrově. mVVVmmmmVVVmmmmVVVmmmmVVVmmmmVV VmmmmVVVmmmmVVVmmmVVVmmmmVVVmmmmVVvvvvVmmmmVVVmmmmVV Vmmmmm Řada tvůrců na Balkáně intuintivně formovala specifické prolínání reality a naivity v 60. a 70. letech minulého století, například srbský partyzán a filmař Mladomir „Puriša“ Džordževič s tetralogií Dívka, Sen, Jitro a Poledne, bulharská režisérka Binka Željazkovová, která natočila Připoutaný balón, jugoslávský klasik Aleksandar Petrovič se snímkem Brzy bude konec světa, či režisér Bato Čengič se satirou Úloha mé rodiny ve světové revoluci. Kromě Puriši z nich ovšem žádný z nich nerozvinul tak důkladně vlastní magicko-realistický styl jako Emir Kusturica (1954). V tvorbě Emira Kusturicy přitom nejde o programové navázání na jugoslávskou či přímo bosensko-hercegovinskou produkci (ročně produkovala 2-3 filmy a prvním celovečerním titulem byl Major Bauk z roku 1951). I proto, že lokální kinematografie sama byla, podle slov filmového kritika Asafa Džaniće, domovem bez základů, vznášejícím se nad zemí.
Ke studiu režie na pražské FAMU se Kusturica dostal jako filmový amatér (v roce 1973 získal první cenu na festivalu amatérského filmu v Zenici za krátký film Část pravdy vvvvvvvvvvvvvvvvv vvvvvvvvvvvvvv). Vedle zásadního ovlivnění cikánskou kulturou, již vnímá jako silně emocionální a intuitivní, neopomíjí ani Otakara Vávru coby jedinečného mentora, jenž zdůrazňoval analýzu a racionální přípravu natáčení.
Za skicu, která obsahuje zárodky budoucího nezaměnitelného rukopisu (a zároveň tresť motivů, jež následně rozvinul v celovečerních filmech), je možné považovat již absolventský sedmnáctiminutový snímek ze školy, jimž byla poměrně staticky působící Guernica (1977). Malý chlapec spolu se svým otcem vstoupí do galerie a zůstane stát v bezprostředním úžasu před proslulým Picassovým obrazem, fascinován nesrozumitelností sdělení, jež se vztahuje k válce. Svět „metafor, kterými žijeme“ propojený s ryčnými lidovkami však Kusturica objevil až v druhé půlce osmdesátých let. Nejdřív, po návratu z Prahy, pro sarajevskou televizi natočil televizní filmy jako Legenda o dopisu bez adresy, Nevěsty přicházejí (1978, snímek stihl zákaz, protože obsahuje incest) a Bufet Titanic (1979). Celovečerní debut Vzpomínáš na Dolly Bell? (1981) bývá přirovnáván k Formanovu filmu Černý Petr a vypráví o citovém zrání šestnáctiletého Dina, jenž se poprvé zamiluje. Na filmu se Kusturica sešel nejen se Abdulahem Sidranem (významný literát, jehož povídka „Pamatuješ na Dolly Bellovou?“ vyšla česky ve výboru Pět jugoslávských novel), ale také s dalším absolventem FAMU, s kameramanem Vilkem Filačem (1950-2008). S Filačem potom pracoval až do roku 1995 na všech filmech. Všichni tři (a spolu s nimi hudební skladatel Zoran Simjanović) se ještě sešli u druhého filmu - Otec na služební cestě (1985), jenž je o dospívání v 50. letech bez otce. Tatínek jel na služební cestu, což je eufemismus pro vězení. Výsledný film získal Zlatou palmu v Cannes, kde se Kusturica blíž seznámil s předsedou poroty Milošem Formanem. Ten nejen pozval Kusturicu jako pedagoga do USA, ale také napomohl vzniku jeho třetího filmu.
profil mmVVVmmmmVVvvvvmmVVVmmmmVVvvvvmmVVVmmmmVVvvvvmmVVVmmmmVVvvvvmmVVVmmmmVvvvvvvvVvvvv Jako předěl zdůrazňuje Underground i Emir Kusturica. Nejen v rozhovorech, ale také v autobiografii „Kde jsem v tom příběhu já?“ (česky 2012), když své vzpomínky uzavírá právě Undergroundem. Prvním výkopem po Undergroundu, jenž jej stál hodně sil, byla lehká a svižná komedie Černá kočka, bílý kocour (1998) a od té doby až dosud zůstává Kusturica věrný komediálnímu žánru (s prvky tragikomiky a temnou strunou válečného motivu), s občasnými odskoky ke krátkometrážní tvorbě. Pro film Život je zázrak (2004) nechal například postavit skutečnou vesnici. I když se zdá, že se Kusturicova tvorba posledních deseti let (Závěť, 2007 a Na mléčné dráze, 2016) pohybuje v bezpečných vodách diváckého očekávání (ve skanzenu, jenž si sám pro sebe vybudoval), neustupuje od profesních nároků, díky kterým má stále přízeň velkých festivalů. Jen je vstřícnější a pozitivnější směrem i k širším vrstvám publika. (Miloš Henkrich)
Dům k pověšení byl natočen v koprodukci s Columbia Pictures a dost možná jde o nejlepší Kusturicův film - líčí život cikánské komunity přežívající na okraji společnosti coby tvrdě vykořisťovaná spodina. Úryvky ze scénáře, který spolu s ním psal Gordan Mihić (ano, týž Gordan Mihić, jenž v šedesátých letech psal scénář filmu Až budu mrtev!), vyšly v roce 1989 v časopisu Film a doba. V roce 1992 pak americký snímek Arizona Dream s Johnym Deppem prověřil univerzální platnost Kusturicovy poetiky a ukázalo se, že film snad může obstát jako jeden z představitelů amerických devadesátek, ačkoliv změna prostředí Kusturicu určitě neposouvá od živelnosti a improvizace k pevnější, zodpovědnější struktuře. Opus magnum, monumentální koprodukční snímek Underground (1995), je snad nejambicioznějším (a nejproklínanějším) Kusturicovým projektem. Je o čtyřicetileté historii své země, válce, lásce, soupeřivosti a mediální manipulaci.
21.
nedele
20:30 Na mléčné dráze / 125’ / 15+
30.
úteri
18:00 Na mléčné dráze / 125’ / 15+
6
offoffmmmmmmmii se ukrývá uprostřed země nikoho
Personal Shopper Pokud bychom chtěli snímek Personal Shopper zařadit do žánrových kategorií, zřejmě by se nacházel někde mezi duchařským thrillerem a psychologickým dramatem. Jedná se o napínavý film, jehož napětí se ovšem buduje poměrně netradičními cestami (pomalé dávkování informací, vrcholná scéna probíhající skrze esemeskovou konverzaci), které jsou zapříčiněny tím, že se nejedná o klasický žánrový americký snímek, ale že spadá především do evropské umělecké kinematografie. Režisér Olivier Assayas film sice natočil v angličtině a umístil ho částečně do Londýna, přesto je to film zakořeněný hlavně v tradici francouzského filmu. Assayas jako auteur pracuje s výraznými tématy a jedním z nich je i vhled do světa filmu, celebrit a umění (Sils Maria, Irma Vep). Někdy trochu ubíjející z francouzských filmů známé citování „umění pro umění“ má ovšem v Personal Shopper funkční roli a narážky na Hilmu af Klint a další nejsou bezúčelné. Potěšení ze sledování Sils Marii pramenilo i z toho, jak moc milujeme filmy o filmu a jak si užijeme práci s různými rovinami herectví (včetně práce s rovinou z reálného světa). Jednoduše řečeno – mohlo to být pro někoho příliš meta, aby si to dokázal užít jako film samotný. Personal Shopper si lze užít i jako přímočarý snímek, ve kterém můžeme vesele ignorovat veškeré metafory (které ovšem – pokud je přijmeme – nikdy nejsou ubíjející). Název je odvozen od povolání, které by se dalo přeložit jako „osobní nákupčí“. Jedná se o člověka, který vybírá a nakupuje věci pro někoho dalšího (většinou někoho velmi bohatého, nejčastěji celebrity). Toto povolání skutečně existuje, třebaže má zřejmě trochu jinou podobu, než prezentuje snímek. Hlavní hrdinkou je tedy osobní nákupčí Maureen (Kristen Stewart), jejímž úkolem je navštěvovat slavné návrháře a kupovat luxusní róby, „běžné“ oblečení i šperky pro Kyru. Ta je (zřejmě) modelkou ale hlavně tedy nepříjemnou celebritou. Maureen ji skoro nevídá, protože Kyra je věčně na cestách. Život Maureen je v kontrastu s luxusem Kyry - Maureen chodí v příliš velkých mikinách a v džínách, hrbí se a jezdí na skútru. Přesto by si tak trochu (možná) přála být Kyrou. Ústředním motivem ale není pouze Maureenino zaměstnání – mnohem důležitější je fakt, že Maureen měla bratra (dvojče), který zemřel na vrozenou srdeční vadu. Sourozenci byli médii, tedy byli schopni komunikovat s duchy. Maureen teď čeká na kontakt od svého bratra. Zlom přichází ve chvíli, kdy obdrží sms od neznámé osoby. Je možné, že si bratr pro kontakt ze záhrobí vybral tento způsob komunikace? A právě o komunikaci v tomto snímku běží především. Na jedné straně je to komunikace současná (intenzivní využívání mobilu a skypu), na straně druhé snad ta nejstarší – komunikace s dušemi zemřelých, což Personal Shopper nebere jako obskurnost ale jako fakt, ke kterému musíme přistupovat s vážností. Komunikace s mrtvými je nakonec pomalu jediným druhem komunikace, který Maureen má – je odtržená od společnosti, uzavřená do sebe, pořád na cestách mezi Paříží a Londýnem, zatímco její partner je kdesi v Ománu. vvvvmmVVVmmmmVVvvvvmmVVVmmmmVVvvvvvvvmvvmmvvVVVmmmmVvvvvvvvVvvvvvvvmmVVVmmvvvvvvvvvvvvvmvvvvvvvvvvvvmVVvvvvmmVVVmmmmVVvvvvmmVVVmmmmVvvvvvvvVvvvvvvvvvvvmmVVVmmmmVVvvvvmmVVVmmmmVVvvvvmmVVVmmmmVvvvvvvvVvvvv Přestože film pracuje s opakováním motivů a konkrétních míst (ubíjející prostory vlaku, metra, letiště), není to ubíjející ale naopak – dynamika se objevuje právě v souvislosti s rytmickým opakováním a naopak v rozdílnosti, co se týče například hudebních motivů (vážná i moderní hudba, německá burleska). Pomáhá i obsazení Kristen Stewart do hlavní role – kamera je zaměřena pouze na ni, často ve dlouhých záběrech, a intenzita jejího projevu tvoří v podstatě celý náboj filmu. Sama ve své éteričnosti působí trochu jako duch a pomáhá zvláštní zcizující atmosféře filmu. Rozhodně se jedná o jiný thriller, než můžete být jako diváci zvyklí. A rozhodně se jedná o thriller, který byste měli vidět, ať už si o spiritismu myslíte cokoliv. (Jana Glocarová)
24.
streda
18:00 Personal Shopper / 105’
31.
recenze
streda
20:30 Personal Shopper / 105’
offoffmmmmmmmii v podivném opuštěném domě
7
filmy Deník strojvůdce Dnevnik masinovodje / Srbsko / Chorvatsko / 2016 / Milos Radovic / 85’ / titulky nevhodné pro děti do 12 let >>> 23. 5. 18:00 Strojvůdce za svůj život usmrtí dvacet až třicet lidí. Hlavní hrdina této balkánské černé komedie Ilja (Lazar Ristovski) to už dotáhl na dvacet osm, ale jeho adoptivní syn čeká na prvního sebevraha. Divoké historky Relatos salvajes / Argentina / Španělsko / 2014 / Damián Szifron / 122’ / titulky / nevhodné pro děti do 12 let >>> 27. 5. 18:00 Divoké historky osob, které jsou zahnány mmmmmmmmmm mmmmmmmmmm mmmmmmmmmm mmmmmmmmmm do kouta byrokratickým systémem, vlastními nelichotivými vlastnostmi i morálním lavírováním a následným překročením hranic společenského řádu. Kromě vyprávění, které se nebojí diváka vzít na místa, kde vše připomíná krutě dotažený žert, jde i o nápaditou vizuální podívanou. Úhly záběrů, rámování i jízdy kamery, střih a především hudba, které se dostává patřičného prostoru, film činí nejen zábavným, ale také důmyslným. Ederly Ederly / Polsko / 2015 / Piotr Dumała / 90’ / titulky / nevhodné pro děti do 12 let >>> 29. 5. 20:30 Piotr Dumala patří mezi zásadní osobnosti polského filmu a především toho animovaného. V krátkých, lyrických i nervních filmech je impresionistický i expresionistický a rovným dílem se odkazuje k Dostojevskému i k poetice Franze Kafky, k surrealismu i naturalismu. V celovečerní tvorbě, jak naznačuje již jeho debut Les (2009) se snaží přiblížit pro změnu filmové festivalové klasice a jejímu modernistickému výrazu. Nejinak je tomu u černobílého snímku Ederly. Do groteskního městečka Ederly, jehož obyvatelé zjevně žijí na pomezí snu a skutečnosti, přijíždí cizinec. mmmmmmmmm mmmmmmmvmmm mmmmmmmmmm mmmmmmmmmm mmmmmmmmvvmm mmmmmmmmmm mmmmmmmmmm mmmmmmmmmm m Ale není cizí všem - jedna místní rodina v něm vidí ztraceného staršího syna. Kafe a cigára Coffee and Cigarettes / USA / 2003 / Jim Jarmusch / 96’ / titulky >>> 31. 5. 18:00 V každém z jedenácti černobílých minipříběhů, které Jim Jarmusch točil postupně již od roku 1986, diskutují jejich protagonisté nad šálkem kávy a za vydatného pokuřování cigaret o těch nejroztodivnějších tématech. Například o Paříži dvacátých let, používání nikotinu jako prostředku na hubení hmyzu či kofeinových nanucích. Zábavné epizody těží z lenivé kavárenské atmosféry a brilantně napsaných dialogů se zálibou v bizarnosti. V roce 2003 z nich Jarmusch poskládal celovečerní film, v němž se setkávají výrazné umělecké osobnosti: Tom Waits a Iggy Pop, Bill Murray, GZA a RZA, Jack a Meg Whiteovi, Steve Buscemi, Alfred Molina, Bill Murray, Cate Blanchet a další. Klient The Salesman / Írán / 2016 / Asghar Farhadi / 125’ / titulky / nevhodné pro děti do 12 let >>> 21. 5. 18:00; 26. 5. 20:30 Režisér Rozchodu Nadera a Simin přichází s novým filmem a opět je z toho Oscar pro nejlepší neanglicky mluvený snímek. mmmmmmmmmm I tentokrát je v centru dění pár, i když v tomto případě je manželství šťastné. Dvojice je zapojena do poloamatérské divadelní skupiny a připravuje Smrt obchodního cestujícího od Arthura Millera. Jsou ovšem nuceni se vystěhovat, když se budova, ve které bydlí, zhroutí. Nastěhují se do nového bytu a teprve později zjistí, že ho předtím obývala prostitutka. Tragédie se blíží… Lolita USA / Velká Británie / 1962 / Stanley Kubrick / 152‘ / titulky >>> 18. 5. 20:30 Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Je to tak, váš lolita komplex se zrodil v Nabokově románu Lolita. A dále žil svým životem díky Stanleymu Kubrrickovi, který se díla ujal dost po svém, aby vytvořil hořečnatou černou komedii o muži (James Mason) zamilovaného do ne zas tak něžné a už vůbec ne zletilé Dolores. Komik Peter Sellers se ujal v románu jinak epizodní role, aby si střihnul toho neslizčího růžového pantera.
8
Přes kosti mrtvých Pokot / Polsko / 2017 / Agnieszka Holland / 128’ / titulky / nevhodné pro děti do 12 let >>> 22. 5. 20:30; 28. 5. 20:30 Energická postarší žena Janina Dušejko miluje zvířata a také s nimi žije na samotě u lesa. Co ovšem paní Duszejko trápí nejvíce je zabíjení lovných zvířat, v jehož těsné blízkosti se ocitá. Na malé vsi se ale neloví pouze zvířata – začnou tam také záhadně umírat lidé. Přes kosti mrtvých je ekologickou detektivkou s velmi specifickou atmosférou česko-polského pohraničí. Snímek, který natočila Agnieszky Holland, je adaptací úspěšné knihy od Olgy Tokarczuk Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých a získal na letošním Berlinale Stříbrného medvěda. Poslední rodina Ostatnia Rodzina / Polsko / 2016 / Jan P. Matuszynski / 124‘ / titulky >>> 19. 5. 18:00; 29. 5. 18:00 Mladý polský režisér Jan P. Matuszynski přichází se svým prvním filmem a hned je to trefa do černého. Mapuje život rodiny malíře Zdzisława Beksińského v rozmezí třiceti let – od roku 1977 až do současnosti. Depresivní snímek, který se celý odehrává ve stísněných prostorech panelového bytu, na sebe upoutá především výraznou stylovou stránkou Na mléčné dráze On the Milky Road / Srbsko / Velká Británie / USA / 2016 / Emir Kusturica / 125’ / titulky /nepřístupné pro děti do 15 let >>> 21. 5. 20:30; 30. 5. 18:00 Klikař Kosťa (Emir Kusturica), který za války převáží na oslu mléko přes frontovou linii, se zamiluje do krásné Italky (Monica Bellucciová). Zakázaná láska jim uprostřed války přinese řadu nečekaných a nebezpečných dobrodružství. Nejnovější snímek dvojnásobného držitele Zlaté palmy Emira Kusturici, jenž oplývá energií, humorem i romantickou melancholií, byl oceněn na MFF v Benátkách. Naprostí cizinci Perfetti sconosciuti / Itálie / 2016 / Paolo Genovese / 93’ / titulky >>> 18. 5. 18:00; 26. 5. 18:00 „Víš, s kým jíš?“ mmmmmmmmmm Odpovědi na tuto otázku rozbourají vztahy skupiny dlouholetých přátel, kteří se sešli na večeři. Začalo to jako nevinná hra: dát mobilní telefony na stůl a sdílet každou SMS i příchozí hovor. Kolik toho o sobě nesmíme vědět, abychom mohli zůstat přáteli, milenci, manželi, rodiči? Dynamická dramedie s hvězdným italským obsazením ukazuje, že i ti, které známe, mohou být naprostými cizinci. Špína Filthy / Slovensko / Česká republika / 2017 / Tereza Nvotová / 87’ / slovensky s ang. titulky >>> 30. 5. 20:30 (s hostem Dominikou Zeleníkovou) Leně se mmmmvvvvvvvvvvvvmmmmmm mmmmmmmmmm mmmmmmmmmm zboří celý svět, když ji v sedmnácti znásilní učitel. Pokusí se o sebevraždu, ocitá se na psychiatrii, ale traumatických zážitků se zbavit nedokáže. Její matka se rozhodne povolit elektrošokovou terapii… Debut režisérky Terezy Nvotové se zaměřuje na temnou stránku instituciální léčby. Nepříjemnému realismu pomáhá také výrazné využití neherců a autentického prostředí.
trziste tipy
gggjhghdjkski komunikovat s dušemi
Personal Shopper Francie / Česká republika / 2016 / Olivier Assayas / 105’ / titulky / přístupné bez omezení >>> 24. 5. 18:00; 31. 5. 20:30 Spolupráce francouzského režiséra Oliviera Assayase a americké herečky Kristen Stewart na filmu Sils Maria zaznamenala nebývalý ohlas a byla stvrzena Césarem pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. V novém společném filmu vypráví mysteriózní příběh mladé Američanky Maureen, která se živí jako osobní nákupčí populární celebrity. Díky své profesi se hlavní hrdinka dostává do Paříže, kde před nedávnem zemřel její bratr. Její život se začíná postupně komplikovat ve chvíli, kdy jí pomocí textových zpráv začne kontaktovat tajemný člověk, který by mohl mít informace o smrti jejího bratra. Je Maureen opravdu schopná komunikovat s dušemi zemřelých nebo se stává hráčem v komplikované hře? Po prvních reakcích z loňského festivalu v Cannes, odkud si Assayas odnesl cenu pro nejlepší režii, film slibuje především kombinaci intimního dramatu s tajemným thrillerem, který svým filmovým stylem nejvíce evokuje starší snímky Briana De Palmy. Film staví především na herectví hlavní herečky, jejíž postava po celou dobu téměř neopustí plátno. Tuzemské diváky jistě potěší fakt, že film se částečně natáčel i v Praze. (Jan Bodnár)
Lady Macbeth Velká Británie / 2016 / William Oldroyd / 89’ / titulky / nepřístupné pro děti do 15 let >>> 19. 5. 20:30; 27. 5. 20:30 Kdesi na poklidném anglickém venkově se mladá Katherine provdá za Alexandra. Život mladé ženy se smrskne do chladného prostoru mezi kuchyní, světnicí a ložnicí. Na krátké a zakázané vycházce Katherine potká nádeníka Sebastiana. Píše se rok 1865. Nikdo netuší, že setkání se Sebastianem v v Katherine uvolní vášeň, která jako voda smete vše, co jí stojí v cestě. VVmVVVmVVVmVVVmVVVmVVVmVVVmVVVmVVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVVVmVVmV Иной раз в наших местах задаются такие характеры, что, как бы много лет ни прошло со встречи с ними, о некоторых из них никогда не вспомнишь без душевного трепета. К числу таких характеров принадлежит купеческая жена Катерина Львовна Измайлова, разыгравшая некогда страшную драму, после которой наши дворяне, с чьего-то легкого слова, стали звать ее леди Макбет Мценского уезда. Celovečerní film Lady Macbeth, jenž měl loni premiéru na filmovém festivalu v Torontu a byl uveden v soutěži na festivalu v San Sebastianu, přitáhl pozornost nejen k debutantovi Williamovi Oldroydovi (ročník 1979), jenž dosud pracoval jako divadelní režisér, ale také zviditelnil dramatičku Alici Birchovou (ročník 1986), která do scénáře převedla literární předlohu útlou novelu od Nikolaje Semjonoviče Leskova (1831–1895). Dramatický půdorys novely zůstal pro film zachován. To, co se mírně proměnilo, bylo prostředí. Původní novela, vydaná v roce 1865, je situovaná kamsi do Mcenského okresu a zhruba do čtyřicátých let devatenáctého století. I když je novela sama o sobě uzavřeným a celistvým příběhem, zároveň zůstává torzem autorových ambicí. Leskovova „lady Macbeth“ měla být původně první z dvanácti povídek o ženských hrdinkách. VVmVVVmVVVmVVVmVVVmVVVmVVVmVVVmVVVmVVVmVVV Alespoň zběžnou představu o nenaplněné vizi načrtnul na dlouhou dobu poslední česky vydaný výbor z jeho díla - Vášnivá srdce (1985). Leskovova díla se zastával nejen generační souputník Lev Nikolajevič Tolstoj, který o něm prohlásil, že „Leskov je umělcem budoucnosti“, ale citlivého zastánce svých kvalit našel také v osobě Waltera Benjamina, autora hojně citované eseje „Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti“, jehož inspirovaly „úvahy podnícené dílem Nikolaje Leskova“ k eseji Vypravěč. Není divu, že si jeden z jeho zásadních příběhů pro sebe po řadě filmových adaptací z „východu“ objevila také západní kinematografie. (Miloš Henkrich)
mmmmmmmmmii podlehne chtíči
9
program květen
MB FOH MN
Meeting Brno
Festival ošklivé hudby Muzejní noc
kinoart.cz
17.
streda
18:00 FLUFFY OPENING
PARTY
22.
pondelí
MB 18:00 CZincii / 80’
20:30 Přes kosti mrtvých / 128’ / 12+
29.
pondelí
18:00 Poslední rodina / 124’ / 12+ 20:30 Ederly / 90’ / 12+
10
23.
úteri
18:00 Deník strojvůdce / 85’ / 12+ MB 20:30 Fakjů pane učiteli / 112’ / 12+
30.
úteri
18:00 Na mléčné dráze / 125’ / 15+ 20:30 Špína / 87’ / 15+
24.
streda
18:00 Personal Shopper / 105’ MB 20:30 Toni Erdman / 163’ / 12+
31.
streda
18:00 Kafe a cigára / 96’ 20:30 Personal Shopper / 105’
N I K Í N V R P U R A V O H I L V O N I K Í N PRV O N I K Í N V R P U R A A C V O H T H I I L W V E L O D N N I A K H Í N E V R R A P C H T I W E L D HAN
18.
čtvtrek
18:00 Naprostí cizinci / 93’ / 12+ 20:30 Lolita / 152’ / 15+
25.
čtvtrek
FOH 18:00 Animovaná avangarda –
pásmo krátkých filmů / 60’ FOH 20:00 Dobrodružství prince Achmeda / 66’
19.
páota
18:00 Poslední rodina / 124’ / 12+ 20:30 Lady Macbeth / 89’ / 15+
26.
páota
18:00 Naprostí cizinci / 93’ / 12+ 20:30 Klient / 125’ / 12+
20.
sobota
MN 17:00 MUZEJNÍ NOC
27.
sobota
18:00 Divoké historky / 122’ / 12+ 20:30 Lady Macbeth / 89’ / 15+
12+ nevhodné pro děti do 12 let / 15+ nepřístupné pro děti do 15 let / 18+ nepřístupné pro děti a mladistvé do 18 let
21.
nedele
18:00 Klient / 125’ / 12+ 20:30 Na mléčné dráze / 125’ / 15+
28.
nedele
MB 17:00 Vila Tugendhat / 117’
20:30 Přes kosti mrtvých / 128’ / 12+
11
focus What the Fluff? Ach ten fluff! Opening party Kina Art v Distillery má téma FLUFF. Ale co je to fluff a proč zrovna on? Abyste se dobře orientovali, přinášíme vám slovníček, který vám pomůže vymyslet ten správný ohoz na tento slavnostní večer.
17.
streda
18:00 FLUFFY OPENING
PARTY
Malý a zdaleka nevyčerpávající slovník fluffu. Protože FLUFF je: Chlupatý králíček, cukrová vata. Fanouškovská povídka, kde vlastně ani není děj ale je to celé takové uňuňané, romantické. Jakože vata. vvvvvvvmmmv Jakože třeba při rozhovoru. vvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvv Švédská punková kapela. Když máte rozbitý auto, tak to jsou ty části, které už se nedají recyklovat. Když uděláte chybu, když něco zapomenete. To co dělá fluffer, vvvvvvvv vvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvm mmmmvv tedy člověk, který v pornu připraví herce k jejich činnosti (offscreen).
Plyš. Kožichy Leoše Mareše. Slečinka, která vás omámí, zatímco kapsář vás obere. Marshmallow ve skleničce. Nebo prostě marshmallow. Okno u herce. Fluffy je taky zviřátko z Harryho Pottera (Chloupek). Droga. Zkratka pro uměleckou skupinu The Fluff vvvvvvvvmm Constructivists. Postava v radio seriálu The Space Gipsy Adventures. Ženský prd.
Slovo, které v anglicky mluvících zemí používají zodpovědní rodiče před dětmi. Postava v počítačové hře Třeba: „I can’t fluffing believe Toonstruck (celým jménem it!”; „What the fluff?” Fluffy Bun Bun). 12
Zkratka slov Fuckable, Lovable, Understanding, Friend, Forever. Cokoliv, co je krásně měkoučké. Nejlepší fluff songy:
What Is Fluff (Baby Don’t Hurt me, No More), All You Need Is Fluff, When a Man Fluff a Woman, How Deep is Your Fluff, Crazy Little Thing Called Fluff, Somebody to Fluff, Fluff Hurts, You‘ve Got To Hide Your Fluff Away, Stop! In the Name of Fluff Děkujeme mimo jiné Urban Dictionary.
13
filmovz festivaly
Česko-německé kulturní jaro v Distillery aneb Meeting Brno a Festival ošklivé hudby
Meeting Brno: Jednota v rozmanitosti
Kulturní festival Meeting Brno se zaměřuje na mapování a zpřítomnění historie největšího moravského města, jemuž dala tvář i význam nejen česká, ale také německá a židovská komunita. V mnoha uměleckých vystoupeních a diskusních pořadech se témata reflektující minulost prolnou s tématy aktuálními. Cílem je nahlédnout a prožít minulost i dnešek z nejrůznějších perspektiv, a umožnit obohacující setkávání lidí různých názorů, kultur a náboženství. mm mmmm mm Námětem ročníku 2017 bude evropské heslo jednota v rozmanitosti – chceme se zabývat tolerancí odlišnosti, respektive jejím odmítáním, a zaměříme se i na mechanismy radikalizace společnosti či populismus. Důležitým motivem ovšem bude také oslavení dvaceti let od podpisu Česko-německé deklarace a připomenutí jejího zásadního přínosu pro porozumění mezi oběma zeměmi a společnostmi. CZizincii/MYgranti + debata s Emanuelem Ruggierem Česká republika / 2016 / António Pedro Nobre / Emanuele Ruggiero / 80’ Film o migraci v ČR od sovětské invaze do současnosti. Rozhovory s cizinci, kteří žili a žijí v ČR i s Čechy, kteří zemi opustili. Rozdílní lidé mnoha národů, etnických skupin, profesí a sociálního zázemí. Kanadský profesor, španělský iluzionista, íránský muzikant, student z Konga, který přišel v době komunismu, americký spisovatel, který se zamiloval do Brna v polovině 90. let a založil tady rodinu, filipínský učitel, který chce vyučovat češtinu, pár francouzských umělců, hledajích inspiraci, britský milovník architektury, který věnoval poslední roky vizi slavné Vily Tugenhadt a nyní zde žije s vietnamskou manželkou a v Indii narozeným synem, nebo také Čech, který se vrátil po letech v cizině s manželkou z Tanzánie, a nyní se snaží přizpůsobit rodnému městu, kde se cítí sám sobě cizincem, a další zajímavé osobnosti. Fakjů pane učiteli Fack ju Göhte / Německo / 2013 / Bora Dagtekin / titulky / 112’ / nevhodné pro děti do 12 let Každý zajímavý učitel je tak trochu běženec, lhář a autorita s rákoskou. Že je škola jenom hra a skutečný život začíná až v noci věděl nejen Jan Ámos Komenský a Igor Hnízdo. Zjistí to také propuštěnec z kriminálu Zeki Müller, když se ze zištných důvodů hlásí na místo údržbáře a nečekaně skončí na postu pedagoga. Komedie Fakjů pane učiteli nabízí kvalitní dřevní m mmmm mmm mmmm mmm mmmm mmm mmmm mmm mmmm mm humor, jimž zcela bezostyšně semele snad všechna témata hýbající dnes západní společností – problematiku institucionální moci (kriminál, škola, sociálka), genderové (ne) rovnosti, bílého odpadu, prostituce, drog, výtržnictví… a samozřejmě i běženců (jméno hlavního hrdiny je turecké a režisér Bora Dağtekin pochází z rodiny tureckých přistěhovalců). Vybízí však zároveň i k (vážnější) diskuzi. Toni Erdmann Německo / 2016 / Maren Ade / 163’ / nevhodné pro děti do 12 let Být jiným je podezřelé, je to také nevýhoda. Zejména, pokud chcete mít úspěch, úctu kolegů a vše co souvisí se zářnou korporátní budoucností. Ines je žralokem ve svém oboru, který spočívá v přesouvání peněz, nakupování a prodávání společností a vůbec hromady věcí, kterým bude asi většina z vás rozumět jak Julia Roberts věcem byznysu v Pretty Woman (až na to, že Ines je Richardem Gerem). Také je žena, takže vedle toho, že je podezřelá z produkce krve, mléka a dalších čarodějných praktik, kolegové od ní nutně nečekají, že si umí na prezentaci sama zavázat tkaničky. A nakonec má praštěného otce, který je mistr hackování reality a snaží se dceři pomoci z její zářné korporátní selanky. Někdy člověk potřebuje dávku punku, ať chce nebo ne. Film nebyl zamýšlený jako komedie, ale lidé se u něj smějí. >> Vila Tugendhat + debata s Michalem Konečným Haus Tugendhat / Německo / 2013 / Dieter Reifarth / 117’ / titulky V historii světové architektury 20. století hraje brněnská vila Tugendhat zcela jedinečnou roli. Architekt Ludwig Mies van der Rohe měl na zakázku zámožných a světu otevřených manželů Grete a Fritze Tugendhata ztvárnit jejich utopickou sociální vizi. Dokument vypráví proměnlivou historii domu, postaveného roku 1929/30, a jeho obyvatel, kteří byli s domem svázáni, každý velmi specifickým a vlastním způsobem. Kromě samotných čle-
14
22.
pondelí
18:00 CZizincii/MYgranti / 80’
23.
úteri
20:30 Fakjů pane učiteli / 112’ / 12+
24.
streda
20:30 Toni Erdmann / 163’ / 12+
28.
nedele
17:00 Vila Tugendhat / 117’
mmmmmm mmmmmm tragikomická figura s absurdní parukou a umělými zuby
nů rodiny Tugendhatových a bývalých obyvatel domu dostávají slovo také kunsthistorici a restaurátoři, kteří se v posledních letech zasloužili o restauraci tohoto unikátního objektu.
Festival ošklivé hudby
Ve čtvrtek 25. května se odehraje již třetí ročník Festivalu ošklivé hudby. Německou animovanou avantgardu zde bude doprovázet improvizovaná hudba tvořena více než deseti účinkujícími, kteří ve svých autorských kompozicích hojně využívají prvky soudobé hudby, minimalismu, improvizace a kloubí vážnou, mmmm mmmm, experimentální, avantgardní a jazzovou hudbu. V letošním roce se budou ze zaběhnutých hudebních stereotypů vymaňovat česká uskupení jako Dunami Ensemble, Dust in the Groove, elektronické duo Rána, Tichý - Hrubý a další sólisté, kteří budou doplnění i o zahraniční hosty, jako je například duo Ingvaldsen - Narvesen z Norska.
25.
čtvtrek
18:00 Animovaná avangarda – pásmo krátkých filmů / 60’ 20:00 Dobrodružství prince Achmeda / 66’
Animovaná avantgarda - pásmo krátkých filmů Der künstlerische Animationsfilm im Deutschland der 20er und 30er Jahre / Německo / 1921 – 1933 / kurátor Ulrich Wegenast Filmy budou uvedeny s živým hudebním doprovodem Dunami Ensemble, Dust in the Groove, elektronického dua Rána, Didrik Ingvaldsen & Dag Magnus Narvesen, Michala Indráka, Pavla Zlámala a dalších. mmmm mmmm mmmm mmmm mmmm mmmm mmmm mmmm mmmm mmmm mmmm mmmm mmmm mmmm mvv Animované filmy Výmarské republiky získávají celosvětovou pozornost pro svoje umělecké kvality a experimentální rozsah. Pod heslem „film jako umění“ (Rudolf Arnheim) vytvořili Walter Ruttmann, Viking Eggeling, Hans Richter, Rudolf Pfenninger a další takzvané „absolutní filmy“ - abstraktní animované filmy vyrobené v duchu non-objektivního umění, které dosud tvoří jedno ze zlatých období německého animovaného filmu. V rámci pásma bude uveden hodinový výběr z kolekce, každý s originálním hudebním doprovodem od rozdíleného interpreta. Dobrodružství prince Achmeda Die Abenteuer des Prinzen Achmed / Německo / 1926 / Lotte Reiniger / 66’ / titulky Film bude uveden s živým hudebním doprovodem Dust in the Groove a hosty. Německo dvacátých let minulého století patří k nejvíce fascinujícím kinematografickým epochám vůbec. Kromě německého expresionismu a kammerspielu je dobré také připomenout film animovaný se svou čelní představitelkou Lotte Reinigerovou. Ta pracovala se specifickou technikou stínové animace. Dobrodružství prince Achmeda z roku 1926 je nejstarším dochovaným animovaným celovečerním snímkem. Pohádkový příběh inspirovaný Tisícem a jednou nocí vypráví příběh prince
mmmmmm mmmmmm vílu unesou do neznáma
20.
sobota
17:00 MUZEJNÍ NOC Achmeda, který se zamiluje do krásné víly Peri Banu. Ta je ovšem unesena démony až do daleké Číny. Přemůže odvážný princ zlého černokněžníka, který chce Peri Banu pro sebe?
Raději kino! Brněnská muzejní noc v Kině Art Vstup zdarma Původní funkce objektu Distillery byla inspirací pro program na muzejní noc. Návštěvníci se mohou těšit na staré krátké filmy o alkoholu a alkoholismu. Pásmo připomene dnes již lehce úsměvný fenomén socialistických instruktážních snímků. Ve spolupráci s barem 5m2 bude připravena ochutnávka lokálních destilátů a k vidění budou také staré fotografie a předměty spojené s minulostí bývalého lihovaru mm mm. 15
report 12. ročník Krrr! 7.– 9. 4. 2017 Je nutné si přiznat, že krnovský festival 70mm filmu Krrr! je akce pro fajnšmekry a nadšence. Na tom samozřejmě není nic špatného, ale při mé návštěvě letošního ročníku to pro mě byla neodbytná myšlenka. Během zahajovací řeči došlo na klasické promluvy o tom, jak je neuvěřitelné, že festival během své existence tolik pokročil. To, že se z jednorázové přehlídky stala již tradiční akce vvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvv vvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvvv, je určitě obdivuhodné, ale mně rozhodně nepřišlo, že by se nějak změnil od mé první návštěvy v roce 2009 s výjimkou většího počtu diváků a lepšího občerstvení v prostoru foyer. Zmínky o pokroku a expanzi zní spíše jako rétorika, která má zábranit tomu, aby se zdálo, že akce stojí na místě a možná si nezasluhuje tolik podpory. Téměř vše ostatní, čím se festival prezentuje, oslovuje návštěvníka jako někoho z malého okruhu fanoušků. Téma 70mm filmu je už samo o sobě okrajové a zajímavé hlavně pro nadšence filmu a filmové techniky. Když se zmíníte o jiných druzích festivalu (dokumentární, krátký, různých zemí, apod.), tak je většinou hned jasné, o co se přibližně jedná i laikovi. Zmínka o 70mm filmu bude ve většině případů vyžadovat nějaké vysvětlení. Například to, že jde o dnes už velice zřídka používaný velký formát filmového pásu, který by měl poskytovat nesrovnatelnou ostrost a kvalitu detailu. VVVmVVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVVVm VVmVVVVmVVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVVVmVVmV Festival od začátku oslovuje návštěvníky spiklenecky a buduje atmosféru malé rodinné akce. Nebo ještě přesněji letního tábora, jakéhosi víkendového soustředění pro ty, které vzrušuje představa filmových formátů a filmového materiálu. Tento pocit byl letos umocněn hrou, kdy účastníci mohli hledat speciální krabičky schované po objektu kina a vyhrávat ceny. Pořadatel je vedoucím kina Mír, kde se festival odehrává, a je sám zřetelně nadšencem. Krrr! ze všeho nejvíce připomíná vsetínské filmové maratony, které se snaží do víkendu nacpat co nejvíce filmů pro malé ale zainteresované publikum. Že ty nelákají velké publikum je jasné, jde často o umělecké, starší, obskurní filmy z ne příliš populárních kinematografií. Krnovská akce je současně vděčnější a méně přístupná. I když se objevují i filmy, které by pasovaly do Vsetína, většinu programu tvoří divácky vděčné hollywoodské produkce, starší velkofilmy a díky malé renesanci formátu v posledních pár letech i pár současných blockbusterů. Na straně druhé, o čem je maraton balkánského filmu je jasné, ale festival, kde spojujícím prvkem je specifický formát nedigitálního filmového materiálu? VVVmVVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmbb Samotné složení filmů bylo i letos jako vždy pestré. Tentokráte dokonce převažovaly filmy, které byly (alespoň z části) pro velký formát natáčeny nad těmi, které do něj byly pouze opticky zvětšeny. Byl tu zahrnut klasický Hollywood (Star!, Kam orli nelétají) i odpověď východního bloku (Romance o zamilovaných, Goya). Největší množství filmů bylo z období konce popularity 70mm formátu, přelomu 80. a 90. let. Vedle Říše slunce, Vysoké hry patriotů a Hooka se zde objevil i na mnoho let poslední film natočený na 70mm, Navždy a daleko. To, že se v poslední době začaly filmy pro tento formát sem tam znovu natáčet, přispívá k pestrosti programu tím, že se tam můžou objevit i jedna či dvě novinky. Tento rok to byl Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti, který na velkém plátně ve velkém formátu skutečně zářil a dokázal, že i zastaralý formát jako 70mm má stále co nabídnout i dnešním filmařům. VVVmVVVmVvvvVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVVVmVVvvvmVVVVmVVVmVVVmVVVmVvvvvvvvvvvvvvvvvvvvVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVVVmVVVVVmVVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVVVmVVmVmV Stárnutí filmového materiálu a lokalizace filmových kopií, tradiční téma festivalu, bylo tento rok omezené. S výjimkou filmu Kam orli nelétají byly všechny letošní kopie v originálních jazykových verzích a velice dobré kvalitě. Když přišel na řadu tento film, s téměř úplně vybledlými barvami a v německém dabingu, působilo to jako chyba, nezdařená projekce, spíše než jako součást tematiky, která se proplétá celým programem. VVVmVVVmV Kromě filmů nabídl festival i doprovodný program. Výstava filmové techniky a plakátů ve foyer, možnost prohlídky promítací kabiny, přednáška a projekce různých kuriozit (krátké filmy, části filmů a trailery). I to ale už cílí na zainteresované publikum. Přednáška o 70mm kinech v Dánsku nebyla tím typem, ze kterého by něco měl i někdo, kdo není velice zažraný do tématu. Projekce kuriozit je zase naopak 16
hlavně příležitost pro sběratele pustit si někde svoje kopie, které si nastřádali. Vedle místních, kteří se přišli podívat na film, a studentů a absolventů filmové vědy, se totiž publikum festivalu postupně doplňuje o zahraniční nadšence a sběratele. Možná právě oni jsou viděni jako ta možnost, jak posunout festival dál. Tedy zaměřit se na ně a udělat ho tak více mezinárodní. Ale jde o malou a velice omezenou skupinu bez potenciálu na nějaký větší růst. Přijedou, budou „networkovat“ mezi sebou, ale to asi není dost na zakládání nějaké Industry sekce. Možná by bylo záhodno se spíše zaměřit na domácí profesionály, které mají něco společného s filmovým materiálem. Tvůrci, umělci, promítači, VVVmVVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVvVVmVVVmVVVmVVVmVVmV, laboratoře a archivy. Krnov by se tak s trochou štěstí mohl stát dobrým potkávacím místem pro takto zainteresované lidi. Festival je samozřejmě omezený prostorem jednoho sálu, ve kterém se filmy promítají, a časem jednoho víkendu a oba jsou už v zásadě zaplněné. Bylo by asi rozumné rozprostřít se více v čase a umístit sekci pro profesionály s nějakými přednáškami či konferencí před víkendovou přehlídku filmů. Nemám moc tušení, co by mohlo přinést otevření se městu a větší spolupráci s ním. Zástupce města se sice během proslovu na zahájení festivalu snažil nalákat návštěvníky na krásy Krnova, ale je jasné, i přes očividnou snahu s novými barevnými fasádami, že se město jako velká část pohraničí žádoucí turistickou destinací asi nestane. Tedy samozřejmě kromě toho typu turistů, kteří vyráží do míst jako je Adamov za zvláštní atmosférou, industriálem a bizarními podniky. Pokud jste jedním z nich, tak určitě nezapomeňte navštívit krnovský neonový bar umístěný ve staré hradební věži, doporučuji. (Jakub Hložek)
Kino Art v Distillery 17. 5. 30. 9. Pekařská 76 / Brno kino bar coworking pekárna bikeshop galerie
17
I v Distillery se můžete těšit na – festivaly – hosty – premiéry mvvvvvdvv mvvvvvm
18
foto: Oliver Staša
Galerie Art
Petr Nápravník, student ateliéru intermédií Pavla Sterce. Koláže vytváří z papíru jako Petr Nápravník ale i zvuku jako Střed světa. Ve vydavatelství Baba Vanga mu aktuálně vyšel už druhý album Rozmístnění opakováním. /experimental house psychedelic techno/
vernisáž 17. května v rámci Fluffy Opening Party
připravujeme
Začíná sezóna blockbusterů a my se na ně těšíme i v našem exilu v Distillery. Loňská sezóna velkorozpočtové akce byla poměrně smutná, takže o to víc jsme natěšeni na tu letošní. Otevře ji Wonder Woman, tedy Amazonka z DC univerza, která zvládne nakopat zadek Batmanovi se Supermanem dohromady. Ale kromě tohoto spektáklu se můžete těšit i na komornější severskou komedii Zabijáci z maloměsta, český film od našeho oblíbence Petra Václava s názvem Skokan nebo na Smrtihlava – další film o atentátu na Heydricha. Bohužel už nepřipravujeme další bulletin. Další měsíce vám bude muset stačit náš leták, naše webovky a slib, že vymyslíme ještě něco daleko pekelnějšího.
19
Fluffy party Artu.
rejstřík Animovaná avangarda - pásmo krátkých filmů – s. 15 CZizincii/Mygranti – s. 14 Deník strojvůdce – s. 8 Divoké historky – s. 8 Dobrodružství prince Achmeda – s. 15 Ederly – s. 8 Fakjů pane učiteli – s. 14 Kafe a cigára – s. 8 Klient – s. 8 Lady Macbeth – s. 9 Lolita – s. 8 Na mléčné dráze – s. 8 Naprostí cizinci – s. 8 Personal Shopper – s. 9 Poslední rodina – s. 8 Přes kosti mrtvých – s. 8 Špína – s. 8 Toni Erdman – s. 14 Vila Tugendhat – s. 14
Kráska, zvíře a pop revoluce kinoart Cihlářská 19, Brno www.kinoart.cz rezervace lístků / tel.: 541 213 542 e-mail: artpokladna@ticbrno.cz pokladna kina je otevřena denně, hodinu před prvním představením. kinoart provozuje Turistické informační centrum města Brna, p. o. programového průvodce vydává Turistické informační centrum města Brna, p. o. texty: Jan Bodnár, Jana Glocarová, Miloš Henkrich, mVVVmV, Tomáš Hlaváček, Jakub Hložek, Mirka Papežová, Matúš Slamka, Milan Šimánek, Helena Zikmundová, Galerie Art redakce: Jana Glocarová překlady: Tereza Walsbergerová komiks: Jana Hrádková grafická úprava: Kristína Drinková produkce: kina@ticbrno.cz / 725 518 108 náklad: 2000 ks
Na nejnovější hrané adaptaci Krásky a zvířete bylo pozoruhodných několik detailů: Za prvé, Emma Watson je ve srovnání se Zvířetem ve filmu tak malá a pořád vypadá tak mladě, že má výsledek trochu nepříjemné pedofilní záchvěvy. Za druhé, Dan Stevens byl pro svoji roli vybrán skvěle, protože jeho nechutně dokonalý hlas pod CGI maskou zvláštního křížence mezi lvem a kozou vytváří ten správný kontrast. A za třetí, Emma za svoji práci dostala první genderově neutrální herecké ocenění - alespoň pokud bereme v úvahu velké a mediálně atraktivní ceny, jako je právě popcornový ceremoniál MTV. Separování uměleckých výkonů na ženské a mužské asi nedávalo větší smysl nikdy. Na rozdíl od sportu, kde se dá jaksi omezeně argumentovat průměrnými rozdíly v tělesné stavbě, nezakládají obory jako herectví žádný důvod k tomu, abyste museli hodnotit ženy a muže zvlášť. Setření této hranice je nejenom logické, ale teoreticky by mohlo mít i další pozitivní dopady - když budou například nominovaní převážně muži, upozorní to na nedostatek velkých ženských rolí. Nemluvě o možnosti začlenit opravdu všechny herce bez ohledu na to, jestli oni sami nebo jejich role spadají do zjednodušujícího dělení na dvě pohlaví.
Na druhou stranu se dají čekat protesty, a to nejen od notorických bojovníků proti politické korektnosti. Konkurence je totiž najednou někde úplně jinde. U cen MTV o tolik nejde, ty sice vítěze potěší, ale nikdy netrumfnou Oscara nebo Zlatý glóbus. Na hereckých cenách MTV nezáleží, nikdo se jimi zvlášť nechlubí, nikdo se obvykle necítí jako zoufalý loser nebo zneuznaný génius, když je nezíská. Tedy aspoň za předpokladu, že se mu podaří dosáhnout na nějaké serióznější ocenění. Ceny MTV jako událost berou samy sebe ještě míň vážně než přiopilý večer Zlatých glóbů, a to je co říct. Ale genderově neutrální Oscary? Vědomí, že proti vám v kategorii najednou stojí nejen Robert De Niro, ale zároveň i Meryl Streep? (Samozřejmě pokud se Robert De Niro nerozhodne radši natočit další béčkovou komedii.) Je to přesně jedna z těch věcí, které dávají smysl a vlastně by vůbec nemusely být kontroverzní, ale přesto jsou brány jako revoluce. Což znamená, že se oscarového duelu mezi Danielem Day Lewisem a Violou Davis ještě dlouho nedočkáme a svět bude dál o něco nudnější, než by mohl být. (Helena Zikmundová)