KAPITOLA 1
1 V Babylóně žil muž jménem Joacim:
2 Vzal si manželku, která se jmenovala Susanna, dcera Chelciaova, velmi krásná žena, která se bála Hospodina.
3 Její rodiče byli také spravedliví a učili svou dceru podle Mojžíšova zákona.
4 Joacim byl pak veliký bohatý muž a měl krásnou zahradu spojenou s jeho domem, a uchýlili se k němu Židé; protože byl čestnější než všichni ostatní.
5 Téhož roku byli dva ze starců lidu jmenováni soudci, jak o tom mluvil Hospodin, že zla přišla z Babylóna od starověkých soudců, kteří podle všeho vládli lidu.
6 Tito drželi mnoho v domě Joacimově, a přicházeli k nim všickni, kteříž měli zákon.
7 Když pak lidé v poledne odešli, Susanna šla do zahrady svého manžela, aby se prošla.
8 Ti dva starší ji viděli, jak vchází každý den a chodí; takže jejich chtíč k ní vzplanul.
9 A převrátili svou mysl a odvrátili oči, aby nehleděli k nebi a nevzpomínali na spravedlivé soudy.
10 A i když byli oba zraněni její láskou, nikdo se neodvážil dát druhému najevo svůj zármutek.
11 Nebo se styděli prohlásit svou žádostivost, že toužili mít s ní co činit.
12 Přesto den za dnem pilně sledovali, aby ji viděli.
13 I řekl jeden druhému: Pojďme nyní domů, neboť je čas večeře.
14 Když tedy vyšli, oddělili se od sebe, a když se zase vrátili, přišli na totéž místo. a potom se jeden druhého zeptali na příčinu, uznali svůj chtíč: pak si oba společně určili čas, kdy ji mohou najít samotnou.
15 A vypadlo, když hlídali vhodný čas, vešla jako předtím jen se dvěma děvečkami a chtěla se umýt v zahradě, protože bylo horko.
16 A nebylo tam žádného těla kromě dvou starších, kteří se skryli a hlídali ji.
17 Řekla pak svým děvečkám: Přineste mi olej a mycí koule a zavřete dveře zahrady, abych se mohl umýt.
18 Učinili, jak jim přikázala, a zavřeli dveře zahrady a vyšli tajnými dveřmi, aby přinesli věci, které jim přikázala; ale starší neviděli, protože byli skryti.
19 Když pak služebné vyšly, dva starší vstali, běželi k ní a řekli:
20 Hle, vrata zahrady jsou zavřená, aby nás nikdo neviděl, a my jsme do tebe zamilovaní; proto s námi souhlas a lež s námi.
21 Nechceš-li, vydáme proti tobě svědectví, že byl s tebou mládenec, a proto jsi propustil děvky své od sebe.
22 Susanna vzdychla a řekla: Jsem sužovaná ze všech stran, neboť když to udělám, je to pro mě smrt, a pokud to neudělám, tvým rukám neuniknu.
23 Lépe je mi padnout do tvých rukou a nedělat to, než hřešit před Hospodinem.
24 Na to Susanna zvolala mocným hlasem, a ti dva starší křičeli proti ní.
25 Pak ten běžel a otevřel dveře do zahrady.
26 Když tedy služebníci domu uslyšeli křik v zahradě, vběhli dovnitř tajnými dveřmi, aby viděli, co se s ní stalo.
27 Když však starší oznámili svou věc, služebníci se velmi zastyděli, protože o Zuzaně nebylo nikdy takové hlášení.
28 A stalo se následujícího dne, když se lid shromáždil k jejímu manželu Joacimovi, přišli dva starší také plní škodolibé fantazie proti Susanně, aby ji usmrtili;
29 A řekl před lidem: Pošli pro Zuzanu, dceru Chelcias, manželku Joacimovu. A tak poslali.
30 Přišla tedy se svým otcem a matkou, svými dětmi a všemi svými příbuznými.
31 Susanna byla velmi jemná žena a krásná na pohled.
32 A tito bezbožní muži přikázali odkrýt její tvář (neboť byla zakryta), aby byli naplněni její krásou.
33 Proto její přátelé a všichni, kdo ji viděli, plakali.
34 Potom povstali dva starší uprostřed lidu a položili ruce na její hlavu.
35 A ona s pláčem pohlédla k nebi, neboť její srdce doufalo v Hospodina.
36 A starší řekli: Když jsme šli sami po zahradě, vešla tato žena se dvěma děvečkami, zavřela dveře zahrady a poslala děvčata pryč.
37 Tu k ní přistoupil mladý muž, který tam byl ukryt, a lehl si s ní.
38 Potom jsme my, kteří jsme stáli v rohu zahrady, viděli tu špatnost, běželi jsme k nim.
39 A když jsme je uviděli pohromadě, muže, kterého jsme nemohli držet, neboť byl silnější než my, otevřel dveře a vyskočil.
40 Když jsme vzali tuto ženu, zeptali jsme se, kdo je ten mládenec, ale ona nám to neřekla: o těchto věcech svědčíme.
41 Shromáždění jim uvěřilo jako starším a soudcům lidu a odsoudili ji k smrti.
42 Susanna zvolala mocným hlasem a řekla: Ó věčný Bože, který znáš tajemství a znáš všechny věci dříve, než jsou.
43 Víš, že proti mně křivě svědčili, a hle, musím zemřít; zatímco jsem nikdy neudělal takové věci, jaké proti mně tito muži zlomyslně vymysleli.
44 A Hospodin slyšel její hlas.
45 Když tedy byla vedena k smrti, vzbudil Hospodin svatého ducha mladého mladíka, který se jmenoval Daniel:
46 Kdo křičel mocným hlasem, já jsem čistý od krve této ženy.
47 Všechen lid je obrátil k němu a řekl: Co znamenají tato slova, která jsi mluvil?
48 A on stál uprostřed nich a řekl: Jste tak blázni, synové Izraele, že jste bez zkoumání a poznání pravdy odsoudili dceru Izraelskou?
49 Vraťte se zase na místo soudu, neboť proti ní křivě svědčili.
50 Pročež všecken lid zase spěšně se obrátil a starší mu řekli: Pojď, posaď se mezi nás a ukaž nám to, poněvadž Bůh ti dal čest staršího.
51 Tedy řekl jim Daniel: Odložte tyto dva jeden od druhého, a já je prozkoumám.
52 Když je tedy oddělil jeden od druhého, zavolal jednoho z nich a řekl mu: Ó ty, který jsi zestárnul v ničemnosti, nyní vyšly najevo tvé hříchy, kterých jsi se dříve dopustil.
53 Nebo jsi vynesl falešný soud a odsoudil jsi nevinné a propustil jsi vinné na svobodě; i když Pán říká: Nevinného a spravedlivého nezabiješ.
54 Nyní tedy, jestliže jsi ji viděl, řekni mi: Pod jakým stromem jsi je viděl scházet se? Kdo odpověděl: Pod stromem mastixu.
55 I řekl Daniel: Dobře; lhal jsi proti své vlastní hlavě; neboť již nyní anděl Boží přijal rozsudek Boží, aby tě rozpoltil.
56 Odložil ho tedy, přikázal, aby přivedl druhého, a řekl jemu: Ó semene Chanaanské, a ne Judské, krása tě oklamala a chtíč převrátil srdce tvé.
57 Tak jste naložili s dcerami Izraelskými, a ony pro strach přišly s vámi, ale dcera Judova nechtěla snést nešlechetnost vaši.
58 Nyní mi tedy pověz: Pod jakým stromem jsi je shromáždil? Kdo odpověděl: Pod cesmínou.
59 Tedy řekl jemu Daniel: Dobře; lhal jsi i proti své hlavě, neboť anděl Boží čeká s mečem, aby tě rozsekal vedví, aby tě zahubil.
60 Na to celé shromáždění křičelo mocným hlasem a chválilo Boha, který zachraňuje ty, kdo v něho doufají.
61 A povstali proti těm dvěma starším, protože je Daniel jejich vlastními ústy usvědčil z křivého svědectví:
62 A podle zákona Mojžíšova jim učinili tak, jak zlomyslně zamýšleli učiniti bližnímu svému, a usmrtili je. Tak byla nevinná krev zachráněna téhož dne.
63 Proto Chelcias a jeho žena chválili Boha za svou dceru Zuzanu, s Joakimem, jejím manželem, a se všemi příbuznými, protože se na ní nenašla žádná nepoctivost.
64 Od toho dne měl Daniel v očích lidu velkou pověst.