Kdo umí učí. RUV 2010—2015 by Host nakladatelství

Kdo umí, učí RUV 2010–2015

249 Kč

ISBN 978-80-7491-874-2

V pořadí šestá publikace, která v podtitulu nese zkratku RUV (Registr uměleckých výstupů), nepřináší tentokrát texty komentující a re�lektující celý projekt hodnocení uměleckých činností, ale bohatou obrazovou dokumentaci nejlepších děl, která v uvedeném období vznikla na českých vysokých uměleckých školách v oblasti architektury, audiovizuálních umění, designu, hudby, literatury, scénických a výtvarných umění.

Host

Katalog--RUV6--Potah.indd 1

Kdo umí, učí RUV 2010–2015 9.11.2016 14:24:41

Host

Kdo umí, učí RUV 2010—2015

Kdo umí, učí RUV 2010—2015 Brno 2016

Tato publikace byla podpořena příspěvkem z Fondu vzdělávací politiky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR pro rok 2016. Recenzovali: doc. Mgr. Irena Armutidisová doc. Mgr. Jakub Kudláč Mgr. Silvie Stanická, Ph.D. Editors © Vendula Silliková, Miroslav Zelinský, 2016 Editorial © Miroslav Zelinský, 2016 Preface © Miloslav Klíma, 2016 © Jan Císař, Dagmar Glosová, Arnošt Goldflam, Jan Hančil, Jiří Havelka, Miloš Hynšt, Jakub Chrobák, Pavel Jech, Josef Karlík, Michal Koleček, Josef Kovalčuk, Karel Makonj, Dana Matějovská, Jiří Pelcl, Miroslav Plešák, Antonín Přidal, Václav Riedlbauch, Eva Salzmannová, Zuzana Sílová, Jaroslav Vostrý, Ivan Vyskočil, 2016 Translation of Pavel Jech’s text and artworks’ profiles © Renata Kamenická, 2016

Obsah

Slovo editora ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● 9

Úvod Miloslav Klíma: Excelence jako výjimka, nebo podmínka? ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● 11 Architektura Dana Matějovská, Dagmar Glosová: Architektura inspirující ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● 17 Audiovizuální umění Pavel Jech: RUV — Informovaný souhlas v procesu hodnocení filmového umění ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● 35 Design Jiří Pelcl: Poznámky k oboru design ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● 57 Hudba Václav Riedlbauch: Pokus o evaluaci evaluace ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● 75 Literatura Jakub Chrobák: Chvála tvořivosti jako způsobu poznání ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● 93 Scénická umění Malé kolokvium pedagogů (nejen) o herectví ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● 113 Výtvarná umění Michal Koleček: Registr imaginativního odkrývání ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● 135 Poznámky

● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

155

Slovo editora

● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

Laskaví čtenáři, máte ve svých rukou šestou knihu, která ve svém titulu nese zkratku RUV. Vysvětlovat ještě dnes, co znamená, by již bylo nošením bílých polínek do březového háje. Navíc je naše nová kniha v lecčems jiná. Především již neseznamuje s principy a peripetiemi projektu Registru uměleckých výstupů, ale představuje právě tyto konkrétní výstupy. Stáli jsme před úkolem „před-stavit“ před oči odborné i laické veřejnosti nejlepší umělecké výstupy ve všech našich sedmi segmentech: architektuře, audiovizuálních uměních, designu, hudbě, literatuře, scénických a výtvarných uměních. Sedmička jako magické číslo byla také maximálním počtem v tomto představování, který žádný segment nesměl překročit, neboť méně je často více. Pléna jednotlivých segmentů tak po diskusi vybrala a na světlo vytáhla plody, které vzešly na akademických půdách „kamenných“ akademií i univerzitních fakult s uměleckými obory. Každý výstup je vždy dokumentován takzvaným biogramem, jehož informační složka je mírně redigovanou verzí údajů a textů vložených do aplikace Registru uměleckých výstupů samotnými autory nebo pověřenými pracovníky škol. Také obrazovou dokumentaci jsme čerpali z tohoto zdroje (foto archiv RUV), případně jsme oslovili přímo autory s prosbou o vlastní volbu. Každý segment si rovněž zvolil svůj žánr doprovodného textu. Zde byla svoboda maximální, protože reflexí metodiky samotné bylo již v předchozích publikacích dostatek. Dostává se vám tedy do rukou, věrní čtenáři, poslední kniha spojená s původním autorským týmem RUVu, mírně během oněch šesti let obměněným, nikoli však na postu hlavním. Profesor Miloslav Klíma po sobě zanechává nepřehlédnutelnou stopu v systému hodnocení vysokých uměleckých škol. Tato kniha je jen její malou součástí. Miroslav Zelinský

Ã&#x161;vod

Miloslav Klíma Excelence jako výjimka, nebo podmínka? ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

Projekt Registru uměleckých výstupů — zkráceně RUV — byl završen samostatným paragrafem v poslední Novele zákona o vysokých školách.1 Vytvořil respektovaný a prakticky použitelný sofistikovaný systém, který je sumářem výsledků tvůrčí umělecké činnosti veřejných vysokých škol v naší zemi a dnes také ukazatelem pro výpočet příspěvku v segmentu kvality. Hlavním a prvotním záměrem projektu bylo a nadále je narovnávat chápání vědy a umění v jejich poznávací funkci jako důležitý a především rovnocenný moment, který přináší lidstvu nová a mnohdy nečekaná poznání. V doposud vydaných publikacích se tomuto tématu podrobně věnujeme. Přinesli jsme pohledy různých osobností a shledali jsme téměř nekonečně dlouhou linii, v níž je lidská bytost chápána jako komplexní celek, tvořený částí racionální a emotivní, jež teprve dohromady vytvářejí smysluplný a nerozdělitelný celek. Porušování a nerovnováha v tomto celku se vždy negativně projeví jak v člověku samém, tak v lidských společenstvích. Uvědomili jsme si, že v chápání umění došlo v západních civilizacích k posunu zajímavým směrem, kdy je možno výzkum v umění popsat třemi způsoby: jako výzkum o umění, výzkum skrze umění a výzkum v umění (v užším slova smyslu). Pod pojmem výzkum o umění rozumíme tradiční přístupy a způsoby výzkumu dějin umění a vědy o umění. Předmětem výzkumu je zde umění, respektive jeho jednotlivé aspekty, a využívá se obvyklých vědeckých metodických standardů. Pod pojmem výzkum skrze umění chápeme reflektované poznání, které se vyjadřuje pomocí vytváření (uměleckých) předmětů. Rozšiřujeme s ním nejen (smyslově organizované) obecné světové vědění, ale také svět samotný. Jedná se o poznávání světa skrze jeho vytváření, vedené jistými postupy, tedy také výzkumné poznávání. Výzkum v tomto smyslu slova je možno chápat jako nástroj, ale také jako cíl. Výzkum skrze umění je velmi úzce spjat s výzkumem

v umění (v užším slova smyslu) a je to označení způsobu, jakým probíhá v procesu uměleckého tvoření poznávání (jevů, předmětů a postupů), které je zároveň možno chápat jako (reflektované) poznání. U tohoto druhu výzkumu jde tedy o to, chápat umělecké tvoření nejen v produktech (rozšiřování světa), ale také v jeho formách práce — ve smyslu popsaného otevřeného pojetí výzkumu — jako výzkumné tvoření. Jedná se o tvorbu, která působí na jedné straně skrze sebe samu, respektive skrze svá díla, na výzkumné rozbory umění a na druhé straně podněcuje výzkum v jiných oblastech. Rozhodující je přitom vždy existence zájmu o poznání. Přitom lze nadále rozlišovat mezi uměleckou praxí jako výzkumem a produkcí umění kvůli sobě samému, bez jakýchkoli výzkumných záměrů. Nad tímto tématem se zamýšlela již řada vědců, filozofů, umělců a myslitelů, jak o tom ostatně svědčí kniha O umění s rozumem, vydaná v roce 2015, jež je složena z názorů současných českých vědců na toto téma a v podstatě rovněž potvrzuje tezi o rovnoprávnosti vědy s uměním. Významný anglický dramatik Tom Stoppard se při udílení čestného doktorátu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně vyjádřil slovy: […] máme v sobě estetický instinkt, který je starší než kresby na stěnách pravěkých jeskyní, starší než obrazce vyryté do hlíny pravěkých hrnců […] když říkám, že hudba, drama a umění obecně má kořen v našich prvopočátcích, nechci ani v nejmenším vyvolat dojem, že umění je neslučitelné s naším fyzickým, technickým, každodenním životem. Myslím tím pravý opak. Myslím, že život je téměř nepředstavitelný bez umění. Nemluvím o uměleckých dílech jako takových; ta jsou jen příznaky něčeho nezbytně lidského […] Musíme si představit společnost, z níž byl nějakým kouzlem odstraněn jakýkoli projev uměleckého instinktu, a uvážit, jaký by byl výsledek. Pak se smysl umění ozřejmí. Je všude a v tom je jeho smysl.2

Filozofický pohled říká lapidárně:

[…] matematický přírodovědecký výzkum není exaktní proto, že přesně počítá, nýbrž musí tak počítat, poněvadž vazba na jeho předmětný okruh má charakter exaktnosti. Naproti tomu musí být všechny duchovní vědy, dokonce i všechny vědy o živém právě proto, aby zůstaly přesnými, nutně neexaktní. Sice lze i živé pojímat jako časoprostorovou veličinu pohybu, avšak pak již nemáme co činit s živými.3

Jeden ze základních akcentů Registru uměleckých výstupů, který spočívá na přísné excelenci, se stal dokonce jeho charakteristickým rysem. Vedle postupně se prosazujícího názoru, že umění legitimně patří mezi lidské činnosti přinášející

nová poznání, řešil projekt Registru uměleckých výstupů velmi závažný problém, který spočívá v otázce, jak hodnotit a lze-li vůbec objektivně hodnotit umělecké dílo. Díky spolupráci s týmem matematiků z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kteří se zabývají ze všech možných úhlů systémy hodnocení, zvláště při převodu slovních hodnocení do numerických tabulek, Registr uměleckých výstupů nakonec vytvořil pro zařazování uměleckých výstupů přístup vycházející ze tří hledisek a podléhající nezávislé certifikaci odborníků. Došlo tak k relativně objektivnímu — nikoli však absolutně „správnému“ (ostatně, co je v umění „správné“) — zařazování vkládaných výstupů do registru a jejich hodnotovému zařazení v matematicky vytvořené hierarchii. Od počátku ovšem tento proces provázel důraz na přísnou excelenci. Tento apel vycházel z přesvědčení, že pouze pokud se smíříme s tím, že nejlepších a vynikajících uměleckých děl či výkonů bylo a je vždy jako šafránu a jsou spíše limitem či snem, k němuž se upínáme, a nenecháme se zahltit okouzlením množstvím, které vede ke zprůměrování, a respektujeme fakt, že většinu tvoří sice dobrý, ale přece jen průměr, pak je zvolený princip v pořádku a skutečně odráží objektivní fakt vzácného výskytu výjimečných uměleckých počinů. Vznik excelentního uměleckého díla je výrazně individuálním aktem — a to dokonce i v podobě tvůrčího týmu —, takže při svém zrodu spíše nově, nečekaně překračuje, přesahuje a někdy dokonce boří dosavadní postuláty, zvyklosti a definice, které považuje za strnulé konvence, jež brání svobodnému rozletu. Příjemce uměleckého díla přistupuje k vnímání taktéž ze svého osobního pohledu, rozpoložení, zvyklostí, konvencí, konkrétních souvislostí a vazeb. Najít v této spleti různých pohledů normotvornou definici je i pro počítač zřetelně úkol neřešitelný. Navíc z historie víme, že dílo nemusí být okamžitě pochopeno, nebo může být zapomenuto a opět objeveno až po letech, aniž se na něm cokoli změnilo. Tým řešitelů se po mnoho let snažil najít spíše než definice dokonalosti a výjimečnosti jakýsi prostor pro uznání díla, který je vymezován ze tří hledisek: podle významu, podle velikosti a podle ohlasu. Přitom postupem času tým dospěl k závěru, že tato hlediska nemají stejnou důležitost, a pokusil se mezi nimi najít určitou rovnováhu. Od prvních vysvětlitelných snah označovat mnohé dílo či výkon za excelentní došlo postupně k přirozenému sebekritickému selektování a dnes množství excelentních výstupů v Registru uměleckých výstupů nepřesahuje dvě procenta z celkového počtu, což považujeme za přirozený stav. Nežijeme v úrodné době let šedesátých, v nichž by jistě toto množství bylo mnohem vyšší, ale taková období se vyskytují jen vzácně a sporadicky. Předkládáme veřejnosti přehled děl,

která byla zařazena a potvrzena nejvyšším označením v každém z našich sedmi segmentů. Takto tedy na závěr týmové práce na projektu Registru uměleckých výstupů shledáváme excelenci v jednotlivých uměleckých oborech na veřejných vysokých školách v České republice.

Segmenty â&#x20AC;&#x201D; architektura

2/33

Architektura

Dana Matějovská, Dagmar Glosová Architektura inspirující ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

Záběr architektovy tvůrčí činnosti je obrovský, od urbanistických koncepcí velkých aglomerací, krajinné architektury, urbanismu a architektury měst i vesnic po návrhy komplexů i jednotlivých větších či menších staveb včetně jejich interiérů, designových detailů a výtvarných prvků. Dá se říct, že architektura je všude kolem nás, je součástí prostředí, ve kterém žijeme, dotýká se všech, obklopuje a přežívá nás. Architekti prezentují svou tvorbu v projektech, v realizacích svých návrhů a na výstavách svých prací nebo vybraných prací, které vznikaly pod jejich vedením. Společensky nejvýznamnější je samozřejmě realizované architektonické dílo, urbanistický koncept, park, postavený dům, most nebo realizovaný interiér budovy či městský prostor. Do Registru uměleckých výstupů bylo jako nejhodnotnější architektonické výkony vloženo sedm nejlepších realizací — sedm architektonických děl vytvořených pedagogy architektonických škol. Zmíněné realizace vznikly v průběhu předchozích sedmi let. Architekti předkládají kvalitu svých děl k posouzení široké veřejnosti v každo denním životě, v soutěžích a na přehlídkách architektonických prací jsou však hodnoceni odbornou veřejností a není zanedbatelné ani jejich pedagogické působení na studenty. S těmi mohou o své práci diskutovat, seznamovat je se svými názory, obhájit své výtvarné cítění a umělecký výraz díla. Studenti tak nahlédnou do procesu návrhu a mohou jím být inspirováni. Architekt se opírá o své znalosti, osobní zkušenosti a hlavně intuici. Je to právě on, kdo je nucen vyřešit požadavky investora, splnit podmínky pravidel stavebních úřadů, zvládnout technické řešení realizace a nezpronevěřit se svému uměleckému cítění a tvůrčí vizi. Architektonická díla vytvářejí prostor pro prezentaci dalších umělců. Výtvarníci využívají výstavní prostory pro instalace svých děl. Hudebníci dbají

na kvalitní akustiku koncertních sálů, divadelníci jsou šťastni, pokud mají svou domovskou scénu, kde se jim dobře tvoří. Designéři většinou zabírají pro svá díla svébytný architektonický prostor. Filmaři, kromě promítacích sálů, často využívají reálnou architekturu jako kulisu svých příběhů. Snad jedině literáti architekturu prvoplánově nepotřebují. Předpokládáme však, že architektura je i pro ně inspirací. Ve vybraných „A“ výstupech je nepřehlédnutelná pražská dopravní stavba — Trojský most Romana Kouckého. Milovníci současného umění znají velice zajímavou galerii DOX Ivana Kroupy. Účastníci konferencí Registru uměleckých výstupů byli konfrontováni s prostory Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v pražských Dejvicích Aleny Šrámkové, Tomáše Koumara a Lukáše Ehla. Tato stavba svým způsobem provokuje, nenechá nikoho netečným. Kvalitní architektura se nachází rovněž v Litomyšli. Z mnoha příkladů předkládáme tvorbu Petra Hájka, Jana Šépky a Tomáše Hradečného. Jedná se o multi funkční sál Zámecké jízdárny v Litomyšli. Litomyšl si připomeneme ještě Modlitebnou Církve bratrské Zdeňka Fránka. V Liberci vznikla kvalitní konverze Městských lázní na galerijní prostory od Jiřího Bučka. Celou řadu uzavírá objekt, který postavili studenti Českého vysokého učení technického v rámci mezinárodní soutěže Solar Decathlon v Kalifornii. Stavba AIR House byla hodnocena deseti kritérii a v obtížné mezinárodní konkurenci studenti uspěli v oblasti architektonické kvality. Dále stavba splnila nízkou energetickou náročnost, promyšlené technické řešení, jednoduchou sestavitelnost. Nyní můžete AIR House vidět v kampusu Českého vysokého učení technického, kde plní funkci jeho informační kanceláře. Podle našeho názoru jsou předložená vynikající díla architektů nezpochybnitelná a nepřehlédnutelná. Jsou ve veřejném prostoru dostupná komukoli, kdo projeví zájem si je prohlédnout. Každý z nás může posoudit, jak na něj oceněná díla významných pedagogů architektonických škol působí. Jsme přesvědčeny, že výběr byl správný.

Konverze Městských lázní na galerijní prostory, Liberec / Conversion of the City Bath house to a gallery space, Liberec

Nové uspořádání je založeno na prolínání a kontrastu starého a nového. Vše historicky podstatné tvoří rámec absorbující nové prvky, kontrast mezi historickou substancí a současným mobiliářem je součástí práce s památkou. Záměrem bylo přijmout historický kontext domu, zachovat vše důležité a podstatné z památkového hlediska a navrhnout možné úpravy, které umožní historickému objektu lázní pokrýt všechny nároky kladené na současný provoz galerie. Projekt: SIAL architekti a inženýři, spol. s r. o., Liberec.

The concept at the heart of the new layout is based on blending and juxtaposing the old and the new. All historically relevant elements provide a framework into which all new elements are absorbed; the contrast between the historical substance and the contemporary furnishings is an integral part of treating the historical building. The intention was to acknowledge the historical context of the house, retain all its features relevant from the heritage point of view and design adjustments so that the historical spa building can meet all the demands presented by the operation of the gallery as a contemporary venue. Project: SIAL architects and engineers, Ltd. Liberec.

doc. Ing. arch. JIŘÍ BUČEK Architekt, působí na Technické univerzitě v Liberci Katedra architektury Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, http://www.fua.tul.cz/#skola:fakulta:katedry:katedra-architektury-kar

Foto archiv RUV

AIR House

AIR House je energeticky soběstačný dům, s nímž tým studentů Českého vysoké-

ho učení technického získal první cenu v Architektuře a Energetické bilanci, druhé místo v Technice, třetí místo v Atraktivitě pro trh, v Komfortu a Ohřevu vody v mezinárodní soutěži Solar Decathlon 2013. Její finále se konalo 3.—13. října 2013 v Orange County Great Park v Kalifornii. Celkové třetí místo potvrdilo, že integrální navrhování je správnou cestou.

The AIR House is an energy-self-sufficient experimental house, which won the team of students of the Czech Technical University in Prague several prizes in several categories of the international contest Solar Decathlon 2013, organized by the U.S. Department of Energy: a 1st place in Architecture and Energy Balance, a 2nd place in Engineering, and a 3rd place in Market Appeal, Comfort Zone and Hot Water. The final display took place at Orange County Great Park in Irvine, California, on October 3—13, 2013. The overall 3rd place confirmed that integral design is a path to follow in the future. ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●

Ing. arch. MARTIN ČENĚK / Ing. arch. TOMÁŠ DURDIS / MATÚŠ FICKO / Ing. arch. DALIBOR HLAVÁČEK, Ph.D. / Ing. arch. BARBORA JANÍKOVÁ / Ing. arch. HANA KASALOVÁ / Ing. arch. LUCIE KIROVOVÁ / Bc. EVA KUBJÁTOVÁ / Bc. JIŘÍ MÜLLER / Ing. arch. KATEŘINA ROTTOVÁ / Ing. arch. LUCIE ZEMENOVÁ Pedagogové a studenti architektury Českého vysokého učení technického v Praze Ústav navrhování II Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze, http://www.fa.cvut.cz/Cz/Ustavy/15128

Foto archiv RUV