Page 1


tajemství dívky s draím tetovåním


dan burstein  arne de keijzer john-henri holmberg

tajemství dívky s draím tetováním záhady kolem stiega larssona a nejnapínavjších thriller naší doby

Brno 2012


Dan Burstein, Arne de Keijzer and John-Henri Holmberg Secrets of the Tattooed Girl Copyright Š 2010 by Squibnocket Partners llc. Translation Š Lenka Kapsovå, 2012 Czech edition Š Host — vydavatelství, s. r. o., 2012 isbn  - -  - -


Julii na oslavu našich dvou cest do Stockholmu, které od sebe dělilo čtyřicet let, a za všechnu lásku v době mezi nimi. Davidovi s hrdostí a potěšením ze společného běhání našich knižních maratonů. dan burstein Helen a Hannah, díky nimž moje srdce zpívá. Neustále a za všechno vám děkuju. Stevenovi a Bobovi s láskou a obdivem. A také Brianovi a dalším členům mé širší rodiny, jejichž přátelství pro mě hodně znamená. arne de keijzer Svoji část knihy věnuji Stiegovi (v naději, že jsem mu učinil zadost) a Evě (v naději, že i ona si to bude myslet). john -henri holmberg


SOLNA

GÄRDET

VASASTADEN jezero Mälaren

NORRMALM N NO OR O RR R RRMALM RMALM R RM MAL MA LM L M

ÖSTERMALM

KUNGSHOLMEN

NORRMALM DJURGÅRDEN

Rytířský průliv

Saltsjön

SÖDERMALM

LILJEHOLMEN

Monteliova ulice (Monteliusvägen):

Års tavi ken

STOCKHOLM

0

1 kilometr

HAMMARBY SJÖSTAD

Posaďte se na lavičku a pokochejte se krásným výhledem na vodu. Je odsud vidět i budova stockholmského soudu, kde probíhaly Mikaelovy a Lisbethiny procesy.

Lundský most (Lundabron): Tento most vede do Lundské ulice a k bytu, kde vyrůstala Lisbeth.

Rytířský průliv (Riddar"ärden)

Kaffebar Mellqvist: V Larssonových knihách se mu říká pouze Kaffebar, přejmenován byl v roce 2008.

Restaurace Tabbouli: Tato restaurace nejspíše byla předlohou pro Samirův hrnec. Lundská ulice (Lundagatan): V této ulici se nachází byt, kde Lisbeth vyrůstala.

Mariánské náměstí (Mariatorget): Tady Larsson pozoroval manifestace pravicových extremistů.

S Hotel Rival: Architektonický poklad z roku

Z

V J

0

300 metrů

Mapa: Paul J. Pugliese

1937, který dal v roce 2003 zrekonstruovat jeho současný majitel, Benny Andersson ze skupiny ABBA.

SÖDERMALM


SKEPPSHOLMEN STARÉ MĚSTO (GAMLA STAN) Bellmanova ulice  (Bellmansgatan): Místo, kde se nachází byt Mikaela Blomkvista.

v )

Stockholmské městské muzeum (Stockholms Stadsmuseum): Zde začíná okružní prohlídka Milénium. Prohlídku s průvodcem je třeba rezervovat v předstihu. Pokud chcete klíčové lokality hledat sami, je možné si zakoupit oficiální mapu vydanou muzeem.

Götská ulice  (Götgatan), na rohu Jestřábí ulice (Hökens gata): V této ulici, nad skutečným sídlem Greenpeace, se nachází fiktivní redakce Milénia.

Söderské divadlo (Södra Teatern): V baru Söderského divadla se setkávají Lisbeth a Annika Gianniniová.

Rybářská ulice (Fiskargatan) : Adresa Lisbethina jednadvacetipokojového podkrovního apartmá.

Kostel princezny Kateřiny (Katarina kyrka): Původní budova byla postavena v letech 1656—1695. Byla dvakrát přestavěna po požárech, podruhé v devadesátých letech minulého století.

Synagoga Adat Jisrael: Místo, kde sídlí kongregace inspektora Bublanského.

Náměstí Mosebacke (Mosebacke): Náměstí poblíž Lisbethina nového bytu se sochou Nilse Sjögrena Sestry, připomínka Lisbeth a její sestry Kamily. -Eleven: Obchod, kde si Lisbeth kupovala pizzu.

Noční klub Mlýnice (Kvarnen): Tady hrají Lisbethiny kamarádky ze skupiny Evil Fingers.

Mešita Zayed bin Sultan Al Nahyan: Stockholmská mešita, přestavěná z bývalé elektrárny, je největší ve městě.


úvod

Když vyšla v září 2008 ve Spojených státech kniha Muži, kteří nenávidí ženy, její provokativní název i křiklavý design obálky člověka bily do očí na každém rohu. Titul na mě vyskakoval z polic knihkupectví, z filmových plakátů i ze vzrušených debat na internetu. Matně jsem tušil, že příběh popisuje dospívání jakési potetované dívky, a slyšel jsem, že je v něm spousta explicitních sexuálních detailů a násilí. Kniha mě proto nijak nelákala. Pak se ale začalo dít něco, co můj postoj postupně proměňovalo. Byl květen 2010 a Larssonova kniha stále vedla žebříčky prodejnosti. Její elektronická verze začínala počtem prodaných kopií konkurovat verzi papírové a kniha se brzy měla stát nejprodávanějším elektronickým titulem v historii. V žebříčku bestsellerů zveřejněném v New York Times ji těsně následoval druhý díl, Dívka, která si hrála s ohněm. Ve Spojených státech měl právě vyjít třetí díl, Dívka, která kopla do vosího hnízda, a ten se také závratnou rychlostí vyhoupl na přední místo žebříčku. Tou dobou k nám přijela na návštěvu do New Yorku naše dávná přítelkyně z Kalifornie Mera Lee Goldmanová. Ona, moje žena Julie a já jsme se společně chystali zajít na večeři a do divadla na Broadwayi. Znám Meru padesát let — od doby, kdy jsem byl malý kluk. Patřila k nejbližším přítelkyním mé maminky a spolu s ní byla během šedesátých a sedmdesátých let minulého století členkou různých čtenářských klubů. V této aktivitě obě vytrvaly až do roku 1983, kdy maminka zemřela. Tyto dvě ženy patřily k nejsečtělejším a nejpřemýšlivějším lidem, které jsem kdy poznal, a čtenářské kluby, kam chodily, se vždycky zabývaly významnými a inspirativními knihami té doby. Během večeře nás Mera překvapila otázkou, jestli jsme četli knihu Muži, kteří nenávidí ženy. Vzhledem k pověstem

xi


o tématech sexuálního násilí a pomsty, které knihu obestíraly, to pro nás byla otázka poměrně nečekaná. Mera, která byla ještě pod dojmem čtenářského okouzlení Lisbeth Salanderovou, nám řekla, že jestli si knihu přečteme, poznáme hrdinku, jakou jsme v literatuře ještě neviděli. Slíbila nám silný čtenářský zážitek. Mera věděla, že jsem založil ediční řadu Tajemství, která se zabývá bestsellery a slouží jako čtenářský průvodce k Da Vinciho kódu a řadě dalších knižních fenoménů. Řekla nám, že kolem Stiega Larssona je také spousta nezodpovězených otázek a že by stálo za to působivý svět tohoto spisovatele prozkoumat. Přijel jsem domů a stáhl si první díl Larssonovy trilogie do počítače. O čtyřicet osm hodin později jsem ho měl přečtený a pustil se do Dívky, která kopla do vosího hnízda (ano, poprvé jsem díly skutečně četl napřeskáčku). Pár dní nato jsem zavítal do bostonské čtvrti Cambridge, protože jsem měl přednášku na jakési akci Harvardovy univerzity. Zastavil jsem se v knihkupectví Harvard Coop, abych si koupil papírové výtisky Larssonových knih. V obchodě, který je patrně nejintelektuálnějším knihkupectvím v celých Spojených státech, jsem zůstal v úžasu stát. Larssonovy knihy byly v prodejně vystaveny celkově na devíti místech. Moje žena Julie okamžitě vytušila, že se schyluje k cestě do Stockholmu, a navrhla, abychom si rovnou koupili pár knih o Švédsku. Během dalších týdnů jsem dvakrát za sebou přečetl všechny tři díly trilogie Milénium a poslechl si je i na audionahrávce. Začínal jsem rozumět výstavbě celého Larssonova textu a jeho touze odvyprávět na velké ploše epochální příběh o všudypřítomnosti násilí a zneužívání žen, zejména těch mladých a zranitelných. Přemýšlel jsem hodně o Lisbeth Salanderové a o tom, čím tak upoutala pozornost čtenářů. Měl jsem pocit, že nám pronikla nejen do hlavy a do srdce, ale snad až pod kůži.

xii


Začínal jsem zjišťovat, že se kolem ní vytvořil vskutku globální fenomén a že jsou k Lisbeth a k působivým příběhům o ní, k detektivkám, kterými chtěl Larsson naléhavě vyburcovat lidi k akci, neodolatelně přitahováni lidé všeho věku, muži i ženy, mluvčí více než čtyřiceti jazyků po celém světě. Začal jsem tušit, že Lisbeth rezonuje s čtenářskou obcí jednadvacátého století tak dokonale, jako se svou dobou rezonovala málokterá postava v dějinách literatury. Mám pocit, že se jí vyrovná snad jedině Holden Caulfield z padesátých let dvacátého století nebo Huckleberry Finn z konce století devatenáctého. Ani Mikael Blomkvist ale není postava k zahození. Vzpomněl jsem si na Flaubertova slova: „Madame Bovaryová, to jsem já,“ a uvědomil jsem si, že Larsson tohoto francouzského spisovatele ještě překonal, protože sám sebe vtělil rovnou do dvou postav: zčásti do Lisbeth, zčásti do Blomkvista. Každý z nich je jiný, ale ztělesňují jin a jang mužské a ženské stránky Larssonovy osobnosti. Narazil jsem na komentář Maria Vargase Llosy, který pár měsíců nato dostal Nobelovu cenu za literaturu. Přirovnával v něm svůj čtenářský zážitek z Larssona k vzrušení, se kterým v mládí četl Dickense, Victora Huga a Alexandra Dumase. Nebyl sám, komu Larsson evokoval Dickense; Charles McGrath, bývalý redaktor knižní recenzní rubriky New York Times, přirovnal Američany, kteří dočetli první dva díly Larssonovy trilogie a nedočkavě čekali na vydání dílu třetího, ke čtenářům, kteří se v devatenáctém století shromažďovali v docích a vyhlíželi loď přivážející další pokračování Dickensova románu, nebo v době nedávnější k lidem, kteří stáli v nekonečných frontách na každý další díl Harryho Pottera. Narazil jsem na text, kde Nicholas Kristof, který píše sloupky do New York Times, srovnává Larssona a jeho trilogii Milénium s Harriet Beecher Stoweovou a její Chaloupkou strýčka Toma. Podobně jako tato kniha vyburcovala svět, aby uznal morální hanebnost otroctví, píše Kristof, tak by

xiii


mohla Larssonova trilogie vyburcovat svět k odmítnutí hanebného obchodu se sexem. Aniž bych chtěl snižovat váhu Larssonova „poselství“, zjistil jsem také, že jeho napínavá zakončení kapitol ocenil i Stephen King, sám král zápletek, který se vyjádřil, že Larssonovy knihy „nejde odložit a nečíst dál“. Larssonovy postavy si zase vysloužily následující postřeh od jednoho kritika z usa Today: „A je tu Lisbeth, první skutečná hrdinka digitálního věku. Tahle vyvrhelka společnosti, která váží necelých padesát kilo, má sociální instinkty divoké kočky, počítačové dovednosti hodné WikiLeaks a divokou pomstychtivost severské bohyně, se hackersky nabourala do vědomí dnešního světa.“ Zkoumal jsem, jaké postupy Larsson při vyprávění používá: Je tu „záhada zamčeného pokoje“ po vzoru Agathy Christie… finanční thriller… policejní procedurální román… style noir à la Raymond Chandler nebo Dashiell Hammett… špionážní román ve stylu Johna Le Carré… drama ze soudní síně… akční zápletky jako z Ludluma… nová drsná hrdinka jako z románu Sary Paretské… investigativní novinář pilně shromažďující materiál na průlomový příběh… dysfunkční rodina skrývající vrahy… superhrdinka z komiksů… děsivá státní mašinerie jako z Franze Ka<y. Ačkoli je Larssonův styl originální a jistou příbuznost lze najít spíše s texty ženských detektivních autorek z anglojazyčného prostředí než s jeho švédskými předchůdci a současníky, není přesto úplně odtržený od drsného stylu severských sociologicky laděných detektivek, které jsem v anglických překladech četl po většinu dospělého života. Nebylo těžké najít v Larssonových knihách prvky Maj Sjöwallové a Pera Wahlööa, jejichž Noční autobus a další knihy s hrdinou Martinem Beckem jsem četl na začátku sedmdesátých let, knihy Cit slečny Smilly pro sníh dánského autora Petera Høega z počátku devadesátých let, série Henninga Mankella s hlavním hrdinou Kurtem Wallanderem či jeho

xiv


bestselleru Číňan, který jsem četl těsně před Larssonovou trilogií.

xv

Dan Burstein - Arne de Keijzer - John-Henri Holmberg: Tajemství dívky s dračím tetováním – ukázka  

Proč je postava Lisbeth Salanderové tak výjimečná a každý si ji zapamatuje? Co na smrti Stiega Larssona jsou jen spekulace a co skutečnost?...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you