ladislav selepko Trik Ten trik, při němž se domy, parkoviště, trávník a břízy odrazí ve skle vchodových dveří a ty se ocitneš na jiném sídlišti, v jiném životě, konečně šťastný ve světě, o němž jsi snil. Doma čekají lidé, ani je neznáš, cizí jako ty sobě — nový, nezvyklý, přestože stoprocentně víš, že na tuhle chvíli jsi čtrnáct let čekal. Půlku z nich jsi prospal, druhou utratil v mylném souzvuku s těmi, které už neuvidíš, zatímco k těmto stoprocentně patříš. Dočkal ses uprostřed zkratek mezi chodníky, výpary z večeří, v důvěrném nebezpečí. Něco tě na poslední chvíli zachránilo. Schody do prvního patra, do úplně stejného bytu, v němž se ti lidé změnili. Dnes je ti čtyřicet. Ležíš a najednou zjistíš, že za oknem čeká zaoceánská loď; vybledlý obraz v lakovaném nábytku, švestka, nebo jasan. Nebyla by to loď, ale na střeše cosi bliká. Stříbrná hvězda ti dává signál, že za hodinu vyplouvá, přinejmenším brzy. Jenže ty ležíš, nic nebalíš, posrkáváš čaj a představuješ si roztažená horká stehna, prostor mezi nimi tě zajímá více než loď nebo jiný život. Podívej — jak ve zpomaleném filmu připlouvají.
20