Ze stínů se vynořil nový padouch
Od první stránky jsem byla vtažena do Krákova temného a drsného světa — a nemohla jsem se odtrhnout! Erica Sussmanová, HarperTeen Zlověstný Mistr Snovač byl poražen a Blackstone zachráněn. Nová hrozba však na sebe nenechá dlouho čekat. O vládu nad městem usiluje Muší matka, která už od časů Temného léta v tichosti vyčkávala, až nadejde její čas. A teď hledá Kráka. Vraní feral totiž vlastní něco, po čem ona touží — něco, co ona zoufale potřebuje. Krák věří, že s kamarádkou Lydií a oddanými vránami po boku dokáže sebe i Blackstone ochránit. Aby však porazil mocnou muší feralku, která se nezastaví před ničím, bude Krák potřebovat víc než vrány a pomoc přítelkyně…
jacob grey je autor, o kterém se toho ví jen málo. Údajně žije
v jednom velkém městě ve Spojených státech, kde se po nocích toulá ulicemi a sní o svých temných příbězích. Miluje zvířata a mluví s vránami… Nikdo však neví, jestli jejich krákání opravdu rozumí. Černý roj útočí (2016) navazuje na první knihu ze série Feralové: Pod křídly vran (2015; česky Host 2016).
JACOB GREY ČERNÝ ROJ ÚTOČÍ
Druhý díl temné urban fantasy trilogie. Akční příběh plný napínavých scén vás nenechá vydechnout.
279 Kč
isbn 978-80-7491-786-8
Grey--Feralove-2--Potah+Razba+Folie.indd 1
NÁHLED
3.10.2016 8:51:54
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 1
6.10.2016 10:38:46
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 2
6.10.2016 10:38:46
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 3
6.10.2016 10:38:46
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 4
6.10.2016 10:38:46
Brno 2016
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 5
6.10.2016 10:38:47
Copyright © 2015 by Jacob Grey Cover layout design © HarperCollinsPublishers Ltd 2015 Cover illustration © Jeff Nentrup Translation © Denisa Streublová, 2016 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2016 isbn 978-80-7491-786-8
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 6
6.10.2016 10:38:47
1
Jsou tady duchové, pomyslel si Krák. Ne takoví, kteří se prohánějí prázdnými místnostmi, mlátí dveřmi a vyjí, ale spíše nějací smutnější. V ovzduší se vznášel žal, ve světě živých tichý a zapomenutý. Podíval se na hodinky, které mu dal Drobek — byly dvě hodiny ráno. Tohle je špatný nápad, prohlásil Mrzout. Hřadoval na větvi tři metry nad Krákem, zobák zabořený v měkkém peří na hrudi. Jsem starší než ty. Proč nikdo nikdy nenaslouchá zkušeným? „Já jsem poslouchal,“ odvětil Krák, „ale rozhodl jsem se tě ignorovat.“ Snažil se znít sebejistě, ale v ústech měl sucho. Krčil se v křoví a třásl se. Dům před ním byl opuštěný, ze zdí počmáraných sprejem opadávala omítka. Napočítal jen dvě neporušená okna, ostatní byla rozbitá nebo zabedněná. Trávník před domem byl přerostlý a nevedla v něm ani cestička ke dveřím. Jeden ze stromů u domu se při bouři vyvrátil, větve prorazily střechu a vypadaly, jako by vrůstaly do budovy. Sladký domove, mumlal Pišta a nervózně poskakoval Krákovi na rameni. Krák i přes koženou bundu cítil, jak mu do ramena zatíná pařáty. 7
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 7
6.10.2016 10:38:47
Domove? pomyslel si Krák. Vůbec to tady jako domov nepůsobilo. Pátral ve svých vzpomínkách, ale tohle místo mezi nimi nemohl nalézt. Bylo mu jen pět, když ho vrány odnesly pryč, a nic na budově před ním mu nebylo povědomé. Kromě znepokojujícího pocitu děsu, který zakoušel, když se na ni díval, stejný pocit, který znal ze svých snů. Ještě není pozdě na to, vrátit se do kostela, navrhl Mrzout. Mohli bychom si dát ty bramborové placky od večeře. A vůbec, víme určitě, že jsme tady správně? „Prostě to vím,“ řekl Krák. Byl si tím natolik jistý, až ho z toho mrazilo v útrobách. Ozvalo se za ním mávání křídel a na zemi přistála třetí vrána. Šlachovitá a upravená. Do země zabodla útlý zobák a vytáhla svíjejícího se červa. Slizké stvoření se kroutilo i ve chvíli, kdy vrána zaklonila hlavu a celého jej spolkla. Hej, Třpytko, zavolal Pišta a nafoukl se. Vzduch je čistý, oznámila vraní samička. Od zobáku jí padaly kousky hlíny. Na co všichni čekáte? Až se tady mladý pán konečně probere, opáčil Mrzout, a nechá minulost minulostí. Nebuď takový suchar, řekla Třpytka a protáhla si křídla. Pableskovala modře a červeně jako benzin rozlitý na mokrém asfaltu. Čtyři týdny jsem tohle místo hledala. Jestli nepůjde Krák, půjdu sama. „Nemůžete o mně přestat mluvit, jako bych tu nebyl?“ ozval se Krák. Pro jednou se vrány přestaly hašteřit. To se stávalo jen zřídkakdy od doby, co se k nim přidala Třpytka. Vrány měly svou hlavu. Rády se hádaly a ještě 8
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 8
6.10.2016 10:38:47
radši měly poslední slovo. Takové byly všechny kromě Snížka, bílé vrány, se kterou Krák vyrostl. Za všechna ta společná léta v hnízdě pronesl nanejvýš dvacet slov. Krák litoval, že s nimi už není. Vstal, prohnul se v zádech, aby se protáhl, a zadíval se do ulice za sebou. Žádná z budov v této části města už nebyla obydlená. Všechny rodiny se odstěhovaly poté, co vyschl proud pracovních příležitostí po Temném létě — tajné války mezi feraly, která vypukla před osmi lety. Ve strouze plné listí se válela polámaná a zrezivělá koloběžka. Ze stromu na zahradě před domem visela nakřivo houpačka na třepících se lanech. Krák chvíli přemýšlel, jaké by to bylo tady vyrůstat. Kdyby si jako malý hrál s ostatními dětmi z těch dnes již opuštěných domů. Bylo těžké představit si smích na tak ponurém a tichém místě. Vkročil na příjezdovou cestu k domu. Srdce mu bušilo. Pořád se ještě můžeš otočit, řekl Mrzout. Tvrdošíjně zůstával sedět na větvi. Mrzoutovi se to říkalo snadno: ten dům pro něj nic neznamenal. Pro Kráka byl ale vším. Mnoho let byla jeho minulost jako nepopsaná kniha — otevřené moře, aniž by měl po ruce navigační mapy. Ale tohle místo bylo záchytný bod, který už déle nemohl přehlížet. Kdo ví, co se může skrývat uvnitř? Sáhl do kapsy na bundě a vytáhl z ní zmačkanou fotku — byl to obrázek Krákových rodičů ze šťastnějších dob. Dostal ji od Drobka. Ani holubí feral nechtěl, aby sem Krák chodil. Brblal, že je to „ztráta času“. Krák chvíli přejížděl palcem po obličejích na fotce. Vypadali 9
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 9
6.10.2016 10:38:47
skoro úplně stejně, jako když se s nimi setkal v Zemi mrtvých. Mohl s nimi pobýt jen několik drahocenných chvil. Srdce ho pak bolelo ještě víc. Kde jinde se o nich něco dozvědět než tady? Nesmí se vrátit. Dluží jim to. Krák položil ruku na jedno z prken přibitých přes dveře a zjistil, že se na zrezavělých hřebících viklá. Pevně ho sevřel a bez námahy vyrval. Ani ostatní prkna nekladla větší odpor a Krák si brzy uvolnil cestu. Cítil za sebou vrány a otočil se. Jistě, všechny tři poskakovaly na zemi. „Nechte mě jít dovnitř samotného,“ poprosil je. Třpytka přikývla a Pišta poskočil o krok zpátky. Mrzout dramaticky pohodil hlavou a odvrátil zrak. Uvnitř byl vypínač, ale Kráka nepřekvapilo, že se nic nestalo, když ho stiskl. Vzduch byl chladný a zatuchlý. V šeru rozpoznal převrácený nábytek a obrazy visící nakřivo po stěnách. Ze vstupní haly vedlo široké schodiště na odpočívadlo, kde se rozdvojovalo do prvního patra. Krák si nejprve myslel, že tam zahlédl nějaký pohyb — krysu nebo třeba ptáka, ale když se podíval znovu, nic tam nebylo. Krák měl neurčitý pocit, že na to místo patří. Některé maličkosti vypadaly povědomě — stínidlo, klika, rozervaná záclona. Nebo si s ním možná jen pohrávala jeho mysl, která chtěla v troskách opuštěných životů něco vidět. Na konci klenuté chodby Krák zahlédl bortící se pohovku a dráty trčící ze zásuvky. Pokračoval dál a najednou se mu otevřel pohled na jídelní stůl. 10
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 10
6.10.2016 10:38:47
Hrůzou mu ztěžkly nohy, jako by je měl z olova. Znal tenhle pokoj ze svých nočních můr. Tady se to stalo — u tohoto stolu pavouci Mistra Snovače zavraždili jeho rodiče. Už dlouho jej pokrýval prach, ale ani přesto se k němu Krák nedokázal přiblížit. Místo toho se vrátil ke schodišti. Pod jeho šlépějemi vrzalo. S každým krokem mu žaludek zaplavovala nostalgie. Vystoupal do prvního poschodí a nohy ho automaticky nesly ke dveřím s cedulkou ve tvaru vláčku. Na ní byla vymalovaná slova, která poznal díky Drobkovým hodinám čtení — Jackův pokoj. Jack Carmichael. Tak se kdysi jmenoval. Krák se zhluboka nadechl. Zatlačil na dveře a otevřel je. Jeho pohled upoutalo okno na protější straně pokoje. Rozklepala se mu kolena. Jeho vzpomínky, obvykle nejasné a snové, vykrystalizovaly do pocitu čisté hrůzy. Krák se chytil zárubně dveří, aby neztratil rovnováhu. Pamatoval si pevný stisk rodičů, když ho táhli z postele k oknu. Prsty ho svírali tak silně, až to bolelo, a zdálo se, že neslyší jeho vyděšené výkřiky. Potom otec otevřel okno a matka ho vystrčila ven. Krák sledoval, jak se země pod ním točí, přibližuje se, a cítil, jak v něm při pádu narůstá hrůza. Minulost ztratila svou moc a Krák se zhluboka nadechl. Celé roky to byla jeho jediná vzpomínka na rodiče, tíživá a palčivá. To, jak ho bezcitně opustili. Teď už věděl, že příběh nebyl úplný. Byla to jen jedna větev historie, 11
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 11
6.10.2016 10:38:47
která se započala před staletími — příběh feralů ve válce proti sobě navzájem. Rodiče se ho nesnažili zabít — oni ho ochránili tak, že jej poslali co možná nejdál od Mistra Snovače. Krák otevřel oči a odhlédl od okna. Chvěl se. Zbytek pokoje byl v podstatě prázdný. Na několika poličkách se válely cáry papíru, staré zmačkané oblečení bylo naházené v rohu. Krák nečekal, že pokoj zůstane v původním stavu, jako v muzeu, ale stejně cítil zlost. Někdo sebral všechny jeho věci. Hněv opadl stejně rychle, jako přišel. Zůstal po něm jenom tupý smutek. Jistěže byl dům vyrabován a vypleněn. Spousta zlodějíčků využila zmatku při Temném létě. Kráka napadlo, že takový pěkný dům si určitě vybrali mezi prvními. Nohy ho zanesly po zplesnivělém koberci k oknu. Prasklé sklo bylo zamlžené. Utřel jej manžetou své kožené bundy. Venku byla klidná noc, hvězdy jasně zářily na bezmračné obloze, měsíc měkce svítil. Krák si povzdechl. Drobek měl pravdu — chodit sem bylo k ničemu. Minulost byla mrtvá. Potom ve stromech na zahradě něco zahlédl. Bledou tvář, která se vynořila z temnoty vedle stromu. Krákovi poskočilo srdce. Tvář se vůbec nepohnula, jen na něj zírala. Byl to stařec s kůží tak bílou, jakou mívají nalíčení klaunové. Co byl zač? A co dělal v Krákově zahradě? Krák sevřel okenní rám. Snažil se okno vypáčit, aby mohl na muže zavolat, ale okno nepovolilo. Znovu za něj zatáhl. Okno drhlo a skřípalo. Krák chtěl zrovna 12
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 12
6.10.2016 10:38:47
otevřít pusu, když za sebou zaslechl, jak se někdo vyděšeně nadechl. „Kdo jsi?“ ozval se hlas. Krák se otočil a viděl, jak se hromada oblečení v koutě pokoje pohnula. Ležela tam dívka zachumlaná ve spacáku. Byla hubená, tmavé rozcuchané vlasy jí rámovaly umouněný obličej. Vypadala tak o rok o dva starší než on. Krák couval, až narazil na okno. Jeho nohy chtěly utéct, ale strach ho ochromil. Nakonec se mu podařilo promluvit. „Já…,“ vyhrkl. Co měl ale říkat? Kde začít? V očích se jí zračil vzdor i strach, jak si Krák všiml. Sebral odvahu. Zvedl ruce, aby ukázal, že není nebezpečný. „Tohle je můj dům,“ řekl. „Ty jsi kdo?“ Dívka vstala a setřásla ze sebe spacák. Zvedla zpod hromady oblečení za sebou baseballovou pálku a sevřela ji, až jí zbělaly klouby na rukou. „Jsi sám?“ zeptala se. Krák si vzpomněl na toho starce venku a rychle se ohlédl. Tvář u stromu však už byla pryč. Nikde neviděl ani své tři vrány. „Ehm… jo,“ odpověděl. „No, a když je to tvůj dům, proč tady potom nežiješ?“ zeptala se a namířila na něj pálku. Vypadala, že by jí nedělalo problém ji doopravdy použít. Krák si držel odstup. „Dlouho jsem tu nežil,“ pronesl. Přemýšlel nad lepším vysvětlením, ale nic ho nenapadalo. Dívka znovu zvedla pálku. Vypadalo to, že udeří, když Krák řekne něco špatně. 13
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 13
6.10.2016 10:38:47
„Moji rodiče… mě vyhodili,“ dodal. V podstatě to byla pravda. To dívku očividně uklidnilo. Pálku trochu stáhla. „Vítej v klubu,“ oznámila. „V jakém klubu?“ nechápal Krák. Dívka se zamračila. „To se tak říká,“ vysvětlila, „znamená to, že jsme na stejné lodi.“ Krák byl zmatený. „Tohle je ale dům, ne loď,“ řekl. Nechápal proč, ale dívka se tomu smála. „Prosím tě, z jaké jsi planety?“ třásla hlavou. „Z téhle,“ odpověděl Krák. Došlo mu, že si z něj dělá legraci. Ale pořád to bylo lepší, než když mu hrozila pálkou. „Jsi tu sama?“ zeptal se. Dívka přisvědčila. „Technicky vzato jsem zdrhla. Jsem tu už pár týdnů. A jmenuju se Selina, jen tak mimochodem.“ „Krák,“ představil se Krák. „To je nějaká zkratka?“ „Ani ne,“ odpověděl. „Věděla jsem, že tu jsou nějaké prázdné domy,“ pravila Selina. Rozmáchla se pálkou ze strany na stranu. „Tenhle se zdál jako nejlepší z těch všech hrůz.“ „Díky,“ odvětil Krák. „Tohle býval můj pokoj.“ Dívka se zazubila. „Je moc pěkný. S těmi krysími bobky je to tu docela útulné.“ Krák se rozesmál. Chvíli mu to trvalo, ale postupně se s Drobkovou a Pipovou pomocí učil, jak mluvit s lidmi. „A nezapomínej na ty ohořelé záclony.“ Selina opřela baseballovou pálku o stěnu. „Hele, jestli chceš, můžu jít.“ 14
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 14
6.10.2016 10:38:47
Krák ztichl. Měl v žaludku divný pocit. Nikdo se ho nikdy neptal, co chce, takže vůbec nevěděl, co říct. Podíval se na její otrhané oblečení a hubený obličej. Kdyby ji vykopl, kam by šla? Předpokládal, že by mohla přebývat v jiném prázdném domě. Ale sotva se seznámili a zdála se mu v pohodě, až na tu pálku. Dívka začala sbírat svůj spacák z podlahy. „Nemusíš odcházet,“ vyhrkl Krák. „Já tu nezůstanu, skončil jsem tu.“ Zarazila se. „Aha — ty teď bydlíš někde jinde?“ řekla. Krák zahlédl v jejích očích záblesk bezmoci. Pomyslel na kostel sv. Františka, kde žil s Drobkem a Pipem. Přerušil oční kontakt. „Tak nějak,“ přitakal. Selina se pousmála. „To je dobré — chápu to. Dokážu se o sebe postarat.“ Krák na ni zkoumavě hleděl a uvažoval, zda jen předstírá, že je tak drsná. On měl v kostele matraci, jídlo a teplo. Bylo to tam milionkrát lepší než tady. Že by ji tam zavedl? Místa tam bylo spoustu. Srdce ho ponoukalo, aby něco řekl, ale hlava byla proti. Věděl, že Drobkovi by se nelíbilo, kdyby se tam objevil s někým cizím. A navíc, jak by před ní dokázali utajit svou moc feralů? Ne, je to příliš riskantní. „Tak to není,“ prohlásil nakonec. „Nepatří mi to tam, toť vše.“ Selina přikývla. „Netrap se tím.“ Měl z toho špatný pocit. V noci tady musí být opravdu zima. A jak se vůbec zvládla najíst, když jí nepomáhaly vrány? 15
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 15
6.10.2016 10:38:47
„Poslyš,“ řekl, „vypadáš hladově. Mohl bych se sem vrátit a přinést ti něco k jídlu, jestli chceš.“ Dívka zrudla, ale zvedla bradu. „Nepotřebuju, abys mi pomáhal,“ odsekla. „Samozřejmě že ne,“ odvětil Krák, „já jen… vím o místech, kde se dá sehnat jídlo, to je všechno. Ve městě.“ „Já taky,“ bránila se. „Nehladovím, jasné?“ V pokoji se rozhostilo tíživé ticho. Krák ji nechtěl urazit. „Ale něco mě napadlo,“ řekla nakonec. „Co kdybychom se podělili o informace? Ukážu ti, kam chodím já, a naopak. Dva na útěku, co si pomáhají?“ Krák zamrkal. Takovou nabídku nečekal. „Co — jako že spolu?“ „Proč ne?“ opáčila Selina. „Co třeba zítra v noci? V deset.“ Krák se přistihl, že přikyvuje, aniž by si to vůbec rozmyslel. Zvenku se ozvalo Pištovo jemné skřehotání. Musí už mít o mě strach. Krák nechtěl, aby vrány přiletěly dovnitř a vystrašily Selinu. „Musím jít,“ řekl. Selina ho zblízka pozorovala se svraštěným obočím. „Dobrá,“ pravila. „Ahoj, Kráku, uvidíme se zítra. Dám do té doby pozor na cennosti tvých rodičů.“ „Cennosti?“ ozval se Krák. Našla v domě něco? Selina se znovu usmála. „To byl vtip.“ „Aha, jo,“ vyhrkl Krák a zrudl. „Chápu. Zatím čau.“ Odcházel z pokoje a cítil, jak ho pořád pálí tváře. Když ale scházel ze schodů, tíha z něj spadla. Už to bylo 16
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 16
6.10.2016 10:38:47
tak dlouho, co mluvil s normálním člověkem, a tenhle rozhovor zvládl docela dobře, až na pár přešlapů. Přemýšlel, zda má o té dívce říct Drobkovi. Holubí feral svůj čas nemarnil s lidmi, co nemluvili se zvířaty. Zastavil se v obýváku. Hlavou se mu honily všelijaké otázky. Odkud utekla a proč? Jak dlouho už tu byla a jak přežívala? No, bude ještě dost času, aby se jí na to zeptal. Našel jsi něco? ptala se Třpytka a uskočila, když za sebou Krák zavíral vstupní dveře. „Ani ne,“ zalhal Krák. „Půjdeme domů.“ Vůbec nic? naléhala Třpytka a naklonila hlavu. „Je to barabizna,“ opáčil Krák. „Měl jsem poslechnout Mrzouta.“ Však jsem ti to říkal, Mrzout se hned ozval. Krák věděl, že by jim o Selině měl říct, ale ony by akorát reptaly, stejně jako tehdy kvůli Lydii. Navíc vrány před ním tajnůstkařily celý jeho život. Zvláštním způsobem měl radost ze svého tajemství — i když to byla jen maličkost. Už byli na konci předzahrádky, když se před nimi objevila postava. Kráka ochromil strach. Zalapal po dechu, vrány divoce zakrákaly a vystřelily do vzduchu. Krák couvl, zakopl a upadl na bok. Každé svalové vlákno v jeho těle chtělo utéct, ale přitom cítil, že se nemůže pohnout. Muž natáhl hlavu ke Krákovi. „Jack Carmichael?“ Jeho hlas byl měkký, ale naléhavý. Krák si s nechutí všiml, že místo zubů mu z dásní ční jen ostré úlomky skloviny. Ty ho znáš? zeptal se Pišta. 17
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 17
6.10.2016 10:38:47
Krák ztěžka zavrtěl hlavou. Byl to ten muž s bílou tváří, kterého spatřil z okna pokoje. Při pohledu zblízka si Krák všiml, že měl i bledé rysy — bezkrevné rty, placatý malý nos a široké nemrkající oči, které na něj zíraly zpoza kouřových brýlí. Obličej měl hubený jako kostlivec, tváře propadlé a chyběly mu vlasy i obočí. Na sobě měl dlouhý černý kabát zapnutý až ke krku. Třpytka skočila na větev nad ním a nepřátelsky zakřičela. „Neublížím ti,“ prohlásil stařec a rychle se rozhlížel sem a tam. „Tedy pokud jsi Jack Carmichael. Vranomluvec.“ „Kdo jste vy?“ řekl Krák a sbíral se ze země. „Proč mě špehujete?“ Muž sáhl do svého kabátu a Krák se naježil. Spatřil, jak Mrzout roztahuje křídla a chystá se snést dolů. Muž ale nevytáhl zbraň. Byl to kámen, o polovinu menší než Krákova pěst, černý jako noc a lesklý, až se třpytil. „To je od Elizabeth,“ prohlásil neznámý a ukazoval kámen Krákovi. „Od Elizabeth Carmichaelové.“ Krák cítil, jak mu ta slova drásají srdce. „Moje matka. Vy jste ji znal?“ „Snad,“ odvětil muž. Zaváhal. „Asi jsem ji musel znát. Kdysi.“ Jeho rty se zkroutily do náznaku úsměvu, který rychle zmizel. „Teď jsem jí blíž než kdy dřív, samozřejmě.“ Ehm… co to má znamenat? ozvala se Třpytka. Krák zíral na kámen v bledé dlani. Čím víc se na něj soustředil, tím víc byly jeho okraje rozostřené. Nebyl úplně černý — zdálo se, že se v něm pohybují barevné 18
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 18
6.10.2016 10:38:48
vlny. Krák ustoupil, stařec vykročil k němu a napřáhl ruku s kamenem. „Patří tobě, mladý muži. Patří vranomluvci. Vezmi si ho. Vezmi ho.“ Třeba je to past, ozval se varovně Pišta. Krák slyšel zoufalství v mužových slovech a nějak tušil, že mluví pravdu. Kámen opravdu náležel jemu. Hluboko uvnitř to věděl. Natáhl ruku a muž do ní pustil kámen. Byl lehčí, než Krák čekal, a překvapivě teplý. „Co je to zač?“ zeptal se Krák. Místo odpovědi stařec zvedl hlavu a stáhl se zpátky do tmy. „Musím už jít,“ prohlásil. „Nechci s tím mít nic společného, vranomluvče. Ty sám ho musíš nést.“ Krák se otočil a zahlédl, jak ze zadního okna domu vyrazil holub. Jeden z Drobkových. Odletěl jako šedý stín. Stiskl kámen v dlani. Matně vnímal zvuky vran, ale víc se soustředil na ten zvláštní pocit, jak se mu kámen chvěl v ruce. Možná to byl jen tep jeho krve? Když Krák znovu vzhlédl, neznámý už byl pryč. Pišta mu přistál na rameni a zlehka ho štípl zobákem do ucha. „Au,“ vykřikl Krák. „Proč jsi to udělal?“ Dal si kámen do kapsy. Protože jsi neposlouchal, opáčil Pišta. Jsi v pořádku? Krák zvolna přikývl. „Vrátíme se do kostela. A… tohle si necháme pro sebe, jasné?“ Pišta se zachechtal. Komu to tak můžeme říct? Nikdo jiný přece vránám nerozumí. „Dobrý postřeh,“ přitakal Krák.
19
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 19
6.10.2016 10:38:48
2
Krák se vzbudil ještě před východem slunce, ale do kostela už dírou ve střeše proudilo první světlo. Slyšel prskání tuku a ucítil vůni, která v něm okamžitě probudila hlad. Klobásy… Otočil se na druhou stranu a povalil hromádku knih naskládaných vedle matrace. Náhle se mu vrátila noční vzpomínka. Ten kámen, ten cizí muž. Drobek se pár metrů opodál nakláněl nad kamínky zády ke Krákovi. Obracel na pánvi prskající klobásy. Pip seděl vedle něj, po paži mu nahoru a dolů běhala myš. Byl zabalený do vojenské bundy, aspoň o tři čísla větší. Jeho rozcuchané světlé vlasy by potřebovaly pořádně vykartáčovat. Nedočkavě sledoval pánev. „Už přece musí být hotové,“ řekl. „Nebuď netrpělivý,“ opáčil Drobek. Z jednoho střešního trámu se ozvalo holubí zavrkání. „Říkáš, že už je vzhůru?“ reagoval Drobek. „To mě překvapuje po tom všem nočním slídění.“ Krákovi došlo, že Drobek mluví o něm, a zrudl. Vzpomněl si na toho holuba. Co přesně viděl? Posadil se a jeho tři věrné vrány se snesly z okenního oblouku a přistály 20
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 20
6.10.2016 10:38:48
vedle něj. Byl otrávený sám ze sebe, nejen kvůli tomu, že nebyl opatrnější, když za sebou zahlazoval stopy, ale i proto, že se cítil provinile. Vždyť přece neudělal nic špatného. „Musel jsem se tam jít podívat,“ prohlásil. „Co je špatného na tom, že se snažím dozvědět něco o své minulosti?“ „A našel jsi něco?“ Drobek se k němu konečně otočil. Na hlavě měl červenou kšiltovku s hlavou tygra — maskotem blackstoneského baseballového týmu — a po obou stranách mu z ní trčely dlouhé vlasy. Fousy na obličeji mu rostly v nepravidelných vzorcích. Krák si vzpomněl na jejich první setkání v temné uličce. Tehdy si myslel, že Drobek je jen další pobuda bez domova, co se potlouká v ulicích Blackstoneu. Od té doby se ale z Drobka stal Krákův starší bratr. „Ne,“ opáčil Krák. Strčil ruku bezmyšlenkovitě do kapsy, kde spočíval ten tmavý kámen, ale pohyb zamaskoval tím, že si hrál se zipem. „Lžeš,“ řekl Drobek. „Bobbin říkal, že v domě ještě někdo byl.“ O čem to mluví? zeptal se Mrzout. „Říkal, že to byla nějaká slečna. Dostal se dovnitř oknem, aby viděl, co vyvádíš. Není to tak, Bobbine?“ Tlustý holub na trámu škubl hlavou a Krák si vzpomněl, jak měl pocit, že něco viděl nahoře nad schody, když vstoupil do domu. Musel to být Drobkův holub, který ho sledoval. „Byla to jen nějaká holka,“ zakabonil se Krák. „Přespává tam. Nemusíš mě špehovat.“ 21
Grey-Jacob-Feral-2-Cerny-roj-utoci.indd 21
6.10.2016 10:38:48