53 54 55 56 57 58 59 60
Na výsosti řásné, v modrem vyklenuté síni krásné, jejíž vypoučenou báni sloupů nevídaných drží stání; v slepícím se blesku sluní, jméno přírody zde trůní. Tudy šat si mezi světy divně stkala ohnivými květy.
PÍSEŇ 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84
V šedivině věků když pustota v jícnu strašných nocí korala, i smrt a temnost s živlů vztekem litým mocí válčily; najednou skrze hrůzy dálné rozlitiny rozkaz vyšel slavně skrze veškerosti zmateniny: Světe, buď! I dělily se látek vlnobitné toky, temnost mračen vysvětlela, hloubné sušily se moky. Z nezpytatelné tuť brzy tmavé hrůzy propadliny, z hlubin zestaralé noci, valem z hromné hlaholiny nesmírných se světokoulí zatočily miliony, pokynutím všemocnosti řádné počaly své hony. Na rychlost prostranství nebes duté nimi zahemžely, zlatě protkané ohníkami se modřeniny skvěly. — Z středu stotisíců hmotů v švihu vyvilo se hlasném, v slíčně uzardělé tváři, v zlata barvě, v plášti jasném ohněm čistým obvinuté Slunce; modrost zveselilo, světů množství dobrotivým ohněm jasně obdařilo. Sinavá tma, chumle mraků bystře hned se vykrášlily, teplem vyzvané se světy vůkol něho zatočily. Kolem osi vlastní žene valem v nejostřejším letu, v jiskřícím se zlata blesku k divu staví všemu světu. Ohněm hojně v dáleninách srší v duté blankytnosti, jasnost na mil milionů seje v nebes prostrannosti. Mocí nepochopnou hojně obdařené skvíš se tělo; vzdálení se tvoje od nás jaké následky by mělo! 17
Polak_sazba_v02-C.indd 17
18.11.2014 14:46:29