Most, 1937), rozloučil se Nezval se surrealistickým hnutím monografií Štyrský a Toyen a poslední knihou procházek po milovaných městech Pražský chodec, vydanou stejně jako 70 básní z podsvětí na sklonku roku 1938. Na samém konci toho roku se Nezval rozloučil s průvodcem mladých básníků verši Karlu Čapkovi (Lidové noviny 28. prosince 1938). A s první republikou se básník začal loučit vlastně už Třemi smutečními básněmi (za TGM) ve zvláštním nečíslovaném vydání Lidových novin ze 14. září 1937 a v loučení pokračoval Historickým obrazem, napsaným kupodivu patrně až za Protektorátu, po zveřejnění sbírek a sborníků české poezie podzimu 1938, vydaných nebo aspoň k vydání připravených ještě za druhé republiky. Historický obraz vyšel až na konci roku 1939 jako bibliofile u F. J. Müllera, u něhož podle zprávy v Právu lidu z 16. září 1938 měl vyjít sborník ke 20. výročí ČSR pod názvem Praha v nebezpečí s verši Halasovými, Horovými, Nezvalovými, Novomeského a Seifertovými; ten byl vydán jako soukromý tisk k Novému roku 1939 s názvem Praze 1939 a už bez veršů Novomeského. V období rychle se stupňujícího ohrožení republiky po Masarykově smrti se Nezval po ostrém konfliktu rozešel se surrealisty, kteří mu vyčítali obhajobu stalinismu a básně o Masarykovi, a na jeho básnickou práci už předtím dolehlo i těžké onemocnění jeho matky, z úzkosti o jejíž život vzešla v rekordním čase sedmi dní na konci ledna 1938 básnická kniha Matka Naděje, už na jaře 1938 vydaná, v níž se střídají klasické sloky s verši plnými surrealistické obraznosti. Čas přechodu od surrealismu ke klasicizující poezii byl též časem posledních veršů básníkova stínu, Roberta Davida, překladů a prací pro rozhlas. V lednu 1938 se vysílala Veselohra s dvojníkem, Nezvalova adaptace Calderónovy hry, v únoru pásmo Básníkův kabaret, rovněž v únoru Nezval přebásňoval Rypkův překlad Nizámího Příběhu panice, v březnu byl vydán překlad imaginativní prózy Dory Gabe Dávno. Na jaře Nezval napsal a přednášel o svém pojetí práv a povinností avantgardních básníků revolučního světového názoru a o poezii ve světě, na prahu léta se zúčastnil pražského sjezdu PEN klubů a v červenci 1938 na pařížském sjezdu spisovatelů na obranu kultury ubezpečoval kongres o naší vřelé lásce k národu Goethovu, Beethovenovu, Heinovu, a jakoby na důkaz upřímnosti svého projevu v září 1938 překládal verše Heinricha Heina (pod názvem Kniha písní knižně až 1950), v nacistickém Německu pálené. Roku 1938 vyšel i první cizojazyčný knižní výbor z Nezvalova díla, paradoxně německý, Gedichte v překladu Otto Eisnera a Hanse Schönhofa (Verlag Julius Kittls Nachfolger, Leipzig — Mährisch-Ostrau; patrně lipské 460
nezval_3 - sazba_v03.indd 460
19.12.2013 18:16:43