knih Most, Pantomima, Rozdělená (roku 1926 rozčtvrcena na Básně na pohlednice, Nápisy na hroby, Diabolo a Blížence), Židovský hřbitov, Básně noci, Signál času (ten se stal součástí Básní noci až později), Pět prstů (v Básních I) a knih Žena v množném čísle, Praha s prsty deště a Absolutní hrobař (v Básních II). Básně III přinášejí z nesurrealistické poezie, kterou Nezval začal znovu psát už během svých let surrealistických, 52 hořkých balad, první — a souhlasně považovanou za nejzdařilejší — knihu ze tří, publikovaných anonymně jako verše věčného studenta Roberta Davida; pak z poezie po rozchodu básníkově se surrealisty knihu Pět minut za městem, z dalších veršů psaných za Protektorátu Balady Manoně a sbírku Kůň a tanečnice; konečně z Nezvalova posledního tvůrčího období knihy básní Křídla a Nedokončená. Balady Manoně vznikly v čase vřelého diváckého i kritického přijetí Manon Lescaut, Nezvalovy dramatizace galantního románu abbé Prévosta z osmnáctého věku; k villonským baladám z této hry básník připsal další, ale chystané bibliofilské vydání v roce 1941 stejně jako další reedice Manon a Loretky už nebyly povoleny a knížka vyšla až roku 1945. Sbírka Kůň a tanečnice, napsaná k obrazům Františka Tichého, byla už roku 1944 připravena k vydání, nemohla však tehdy vyjít, a protože nevyšla jako celek až do konce básníkova života, zařazujeme ji do naší edice podle roku zmařeného vydání před Balady Manoně. Část básní z ní Nezval vtělil do sbírky Veliký orloj (1949) a jako samostatná kniha vyšla až posmrtně. V předešlých svazcích ponechala edice Nezvalovy tvorby v České knižnici stranou delší lyrickoepické skladby (Dobrodružství noci a vějíře, Snídaně v trávě a Jan ve smutku), knižně vydané samostatně a téměř bezvýhradně považované za méně významné. Ze stejných důvodů není do Básní III zařazena ani žádná ze tří knižně publikovaných skladeb z přelomu 40. a 50. let (Stalin, Zpěv míru a Z domoviny), i když také z nich, jak nedávno konstatoval z pohledu postmoderny (v časopise Host 2012, č. 7) Jiří Kratochvil, lze citovat verše, v nichž jejich autora bezpečně poznáme. Bezmála všechny Nezvalovy básnické knihy — i z let před rokem 1945 (paradoxně s výjimkou básní, které byly nebo měly být publikovány za Protektorátu) — tvořily jak básně oslovující každého nezaujatého čtenáře aspoň s elementárním smyslem pro poezii, tak verše, jimiž Nezval manifestoval své politické krédo, a veršované zdravice; těmi manifesty, proklamacemi a pozdravy nalézal souhlas jen u těch svých současníků a pozdějších čtenářů, kteří smýšleli a cítili stejně jako on. O velkém množství obecně 452
nezval_3 - sazba_v03.indd 452
19.12.2013 18:16:42