Bez pověření v Berlíně (Sven Hedin)

„Rozhodnutí padne dřív, než bude mít Amerika čas vstoupit do války.“ „Pokud by byla Anglie Německem dohnána do úzkých, je možné, že by se pak s Angličany dalo mluvit o nějaké mírové akci?“ „Jistě, ale potom budeme mírové podmínky diktovat my.“ „Domníváte se, pane říšský kancléři, že by se nyní vyplatilo přimlouvat se za mírovou konferenci?“ „Já ze své strany jsem kdykoli připraven uzavřít mír, ale nevěřím, že by Angličan měl chuť se takové konference zúčastnit.“ Po této odpovědi jsem přirozeně přešel k další otázce, k níž jsem byl stejně tak málo zmocněn jako ke každé jiné, a o které jsem s králem nikdy nemluvil. „Bez jakékoli úřední autorizace a zcela z vlastní iniciativy si, pane říšský kancléři, dovoluji otázku, zda byste se zúčastnil mírové konference, zprostředkované švédským králem?“ „Ano,“ odpověděl Hitler, „za předpokladu, že by se Anglie vzdala pošetilé myšlenky na obnovení Československa a dále že by Anglie uznala vyřešení polské otázky jako záležitost, která přísluší pouze Německu a Rusku. V této souvislosti mohu ještě dodat, že zamýšlím znovuzřízení Polska, ovšem jen v takové formě, aby nepředstavovalo nebezpečí ani pro Německo, ani pro Rusko. Určit formu a hranice tohoto státu je výhradně věcí Německa a Ruska. Jsem vděčný za přívětivý postoj krále, ale v úspěch takové konference nevěřím.“ „Pane říšský kancléři, řekli jste vy i Anglie své poslední slovo?“ „Ano, už není žádná jiná možnost.“ „Tedy pokračující a intenzivnější válka?“, zeptal jsem se. „Ano, válka. My Němci jsme se ze svých zkušeností hodně, hodně naučili, a jsme na dlouhou válkou vyzbrojeni jak vojensky, tak i hospodářsky.“ Rozhovor trval již více než hodinu, když Hitler naznačil, že vstane. Ještě jsem mu dovyprávěl zábavný příběh o mladém Angličanovi, který mne navštívil ve Stockholmu a navrhl, že by měl Hitler odletět do Londýna, přímo do jámy lvové... „Do šakalího doupěte,“ zasmál se a dodal: „Ach, tihle Angličani, tihle Angličani!“ 48