Co rekli nasi velikani o zidech by guidemedia etc

‫ي‬LG R VREȖ SUDYt 1HKOHǓWH QD PծM FKXGREQ‫ ؁‬NUiPHN ² MLQGH SUREtUi VH Pi UXND PLOLRQ\ 'U‫ع‬tP RWȖ‫ع‬H MLPL‫ ع‬RYOiGDWL O]H WHQWR VYȖW GYȖ W\ RWȖ‫ع‬H MVRX ]ODWR D GծYWLS -VHP VYUFKRYDQ‫؁‬P SiQHP Y ӚtԋL SHQȖ] QD ]ODW‫؁‬FK QLWNiFK P‫؁‬FK YLVt PQR]t QiURGRYp D PRFQt WRKRWR VYȖWD MDNR ORXWN\ MLPL‫ ع‬KUiWL PRKX SR VYp FKXWL QD MHYLԋWL GȖMLQ WLVtFH REUDWQ‫؁‬FK SHU GȖODMt SUR PQH YHӚHMQp PtQȖQt ² 6YDWRSOXN ƶHFK ‫ي‬LGp NG\‫ ع‬GRViKOL VYRERG\ QHPȖOL QD P\VOL QLF MLQpKR QH‫ ع‬MDN E\ VH RERKDWLOL D YԋHPR‫ع‬QȖ SRWODƛRYDOL Qiԋ ƛHVN‫ ؁‬QiURG ² .DUROLQD 6YȖWOi

CO ŘEKLI NAŠI VELIKÁNI O ŽIDECH

.GH YOiGQRX ‫ي‬LGp WDP QiURG K\QH MH WR ]QDPHQtP NRQFH MDNR YԋL ² 2WRNDU %ӚH]LQD

František Komurka

'RXIDO MVHP ‫ع‬H OHWRV EXGH QȖFR VNXWHƛQȖ VYiWHƛQtKR QDSӚ WURFKX WDN ]DEtMHQt ‫ي‬LGծ %\OR E\ WR KH]Np R ‫ع‬LGRYVN‫؁‬FK VYiWFtFK ]DEtMHOL E\ RQL NӚHVԵDQVNp GȖWL D R VY‫؁‬FK VYiWFtFK ]DEtMHOL E\FKRP ]DVH P\ ‫ع‬LGRYVNp GȖWL DOH WDNp GRURVWOp SURWR‫ع‬H NӚHVԵDQVNi OiVND MH YȖWԋt – Jan Neruda

František Komurka

CO ŘEKLI NAŠI VELIKÁNI J

P E T R

B E Z R U Č

S V A T O P L U K A L O I S

Č E C H

J I R Á S E K

F R A N T I Š E K

PA L A C K Ý

O ŽIDECH

František Komurka

CO ŘEKLI NAŠI VELIKÁNI O ŽIDECH

František Komurka

Co řekli naši velikáni o Židech EDICE RETRO, svazek 7. Vydalo nakladatelství guidemedia etc v Brně roku 2015. Všechna práva na reprodukci knihy nebo jakékoli její části jsou vyhrazena. Původní vydání 1942 Copyright © guidemedia etc s.r.o. 2015 Vydavatel prohlašuje, že dílo vydává pro účely historického bádání. Jeho cílem není propagace žádných politických názorů a myšlenek. Tato publikace je určena pro studijní účely. Odpovědný redaktor Pavel Kamas Grafická úprava a sazba Lukáš Novák Digitalizace a jazyková korektura Erik Sedláček guidemedia etc s.r.o. www.guidemedia.cz ISBN 978-80-88021-03-2

Obsah 7

Předmluva

Jan Neruda

Otokar Březina

Petr Bezruč

Karel Havlíček Borovský

Vilém a Alois Mrštíkové

Svatopluk Čech

Alois Vojtěch Šmilovský

František Sokol-Tůma

František Pravda

Václav Vladivoj Tomek

Viktor Dyk

František Šimáček

František Palacký

Alois Jirásek

Tomáš ze Štítného

Josef Holeček

Jakub Arbes

Karolina Světlá

Karel Matěj Čapek-Chod

Doslov

PŘEDMLUVA

Jako téměř všechny árijské národy mají i Češi vyhraně‑ ný smysl pro mravnost a čest, jakož i spravedlnost. Těmto mravním ideálům podřizují svoje tužby tak, jak tomu je i u ostatních nejpokročilejších národů árijské rasy. I když slabost jednotlivce a tvrdost života nedovolují tak mno‑ hým splnit svůj sen po vyrovnaném životě podle přísných mravních zásad spravedlivého člověka, přece jen každý z nás tíhne k tomuto ideálu, jejž chová v koutku své duše a k němuž se v rozhodujících okamžicích svého života opě‑ tovně vrací. Avšak do tohoto života, usměrněného křesťan‑ skými ideály, ať jsme si toho vědomi či nikoliv, zasáhl ruši‑ vě cizorodý živel v podobě Židů, kteří od samého úsvitu našich dějin pronikli do našich zemí a s bezohledností své rase vlastní začali těžit z chyb tehdejších držitelů moci ve svůj prospěch. Při tom se nezastavili ani před nejodporněj‑ ším obchodem s otroky a výkvětem českého lidu v podobě mladých sličných hochů a dívek plnili harémy a doupata snad celé tehdejší Evropy. Krutost a hrabivost vyznačo‑ vala odjakživa Židy i u nás, ačkoliv náš lid, prodchnutý myšlenkami lidskosti uprostřed samotného středověku, se 7

vyznačoval příkladnou snášenlivostí a dlouho mlčky strpěl kořistnictví židovských lichvářů a kramářů. Byly to opě‑ tovné lotrovské kousky v podobě lichvy a padělání peněz, jakož i pašování stříbra do ciziny, když vzkypěl pokojný lid, aby dal Židům občas na pamětnou! Proti jiným zemím, kde častěji a řízněji se jim připomínalo, aby šetřili psa‑ ných a nepsaných zákonů svého prostředí, dařilo se u nás Židům tak, že české země byly jim skutečnou Palestinou, kam se stěhovali z okolních zemí. Revoluční léta v polovině minulého století zrovnopráv‑ nila u nás Židy s Čechy a Němci zcela bez ohledu na to, že ve staleté obchodní tradici ve spojení s orientálním šejdíř‑ stvím a bezohledností měli mocnou zbraň proti ostatním podnikatelům, ať již velkým či malým. Z ghett měst se vyhrnuli jako kobylky na venkov, jenž jim svými přísnými mravními názory na podnikatelskou čest neodolal. Vtrhli do královských horních měst, kdysi největších průmyslo‑ vých středisek, z nichž byli Židé pro svoje nekalé obchodní metody a pohoršivý život dosud vyloučeni. Všude si počína‑ li v podstatě stejně, i když způsob postupu se časem měnil. Nalichvařenými penězi sváděli činitele k úplatkům, právě tak jako selské synky a dcery k zpronevěře obilí a potravin za babku či za trety. Cílem jim byly peníze jako nástro‑ je k moci a k rozmařilému životu, k němuž tíhla jejich nezkrotná orientální smyslnost. Cílem Židů u nás byl tudíž úplný opak ideálů českého člověka! Na ničem věru nelze tak dokumentovat odlišnost Žida jako právě na onom popření vznešených mravních zásad, ovoce tisícileté středoevropské kultury. Proti skutečné kulturnosti tu byl pouhý nátěr civilizace hostitelských národů, jimiž procházeli Židé za své pouti z Palestiny až do střední Evropy. Proti opravdové kultuře srdce našeho člověka měli Židé jen nestydatou rozumovost své rasy, jež 8

jim v tak odlišně založeném prostředí byla při vrozené bezohlednosti a nevykořenitelném sklonu k šejdířství skutečným motorem na cestě podnikatelského či politic‑ kého úspěchu. Šel‑li vývoj Židů ve městech po osmačtyřicátém roce v tomto ohledu tak neblahým směrem k velkopodnikání, na venkově, jenž zaplavili zase chudí Židé, začal od krčem a obchodů se smíšeným zbožím a pozemky, jež jim spolu s lichvou daly v plén celé obce. Šíření kořalečního moru přivedlo v mravní i hmotnou zkázu celé kraje. Tuto pohro‑ mu mají z největší části na svědomí Židé. Žid pálil kořalku z obilí, jež výhodně nezřídka jako překupník získal, a oběti alkoholu ochotně povolovaným úvěrem židovským krčmá‑ řem za lichvářské úroky přiváděl na buben. Nepřehledné davy sedláků a chalupníků se tak staly pijany, rozmařilci a nakonec bezzemky. Tento truchlivý proces nelidské hra‑ bivosti Židů na venkově i ve městech provázely nesčetné tragédie. Ve městech byli Židé již rafinovanější, aniž by však byli lidštější. Byly‑li to venku krčma a obchod, byly to ve městech zase kořalny a vinárny, velkoobchody a ban‑ kovní závody, továrny a doly. Doba naprostého libera‑ lismu, který věřil, že je zapotřebí ponechat věcem volný průchod, že se vše časem samo uspořádá, byla vodou, hnanou nerozumnou dobou na židovský mlýn. Dlou‑ há pracovní doba, nedostatečné mzdy a ostré pracov‑ ní tempo (protože liknavým hrozila nezaměstnanost bez jakýchkoliv sociálních opatření, jež tehdejší doba neznala), jakož i naprostý nedostatek i těch nejprimi‑ tivnějších bezpečnostních opatření, to vše učinilo z prů‑ myslového podnikání zdroj nesmírného bohatství pro Židy. Kdo na to ovšem vždy doplácel, byl český dělník a úředník, jejichž píle a nadání tvořily nevyčerpatelný 9

zdroj bohatství z darů české země pro někdejší obyvate‑ le ghett v zámcích a palácích. V dílech našich největších spisovatelů a článcích vedou‑ cích novinářů tehdejší doby se zračí trudný úděl českého člověka, jenž do úpadu dřel v nezdravých dílnách a nebez‑ pečných dílnách za hladovou mzdu, jež sotva stačila na obživu, a bydlel v obydlích, jež se nepříliš lišila od doupat. Nemoc, úraz a ztráta práce znamenaly nouzi, bídu a čas‑ to rodinnou tragédii, které prožívaly tisíce českých lidí minulých generací. A klamnou útěchu v tomto bezútěš‑ ném životě práce a odříkání představovala židovská krč‑ ma s židovskou kořalkou. Strašlivé zbídačení dělného lidu následkem dlouhé pracovní doby a nízkých mezd, nedosta‑ tečné výživy a zhoubné kořalky by málem otřásly zdravým kořenem českého dělného lidu! Jen vrozená touha po lep‑ ším údělu a vzdělání jako prostředkem k němu, sílila lid dobrou četbou, takže přestál, ne ovšem bez těžkých obětí, zuřivý nápor obyvatel ghett na bezohledné vykořisťování pracovní síly za účelem co nejrychlejšího zbohatnutí. Sledujeme‑li vývoj zprůmyslnění českých zemí, jeho nejsmutnější kapitolou je právě vykořisťování českého dělnictva židovskými továrníky a faktory, a to za všech škál sociálního a mravního útlaku, jemuž odolaly jen mravně nejsilnější živly! Kdybychom podrobně zkoumali rozkladné působení Židů v našem prostředí, pak bychom zaznamenali několik stupňů židovského náporu na zdra‑ ví národního kmene a jeho hospodářskou základnu. První vlna útoku platila mravní síle lidu, a zvláště pak venkov‑ ského. Nahlodat a podlomit tuto mravnost bylo prvním úkolem židovských krčmářů a kramářů na vsi. Alkohol a parádivost tu byly nejlepšími pomocníky Židů, k nimž se časem připojila zadluženost u Žida a s tím spojená ztráta úcty vlastní i spoluobčanů u dlužníka. Když pak Žid vehnal 10

dlužníka směnečnou žalobou, jíž prostí venkované zřídka‑ kdy dovedli čelit pro nedostatek lidových peněžních ústa‑ vů v tehdejší době, do exekuční dražby, bylo jeho mravní oslabení korunováno hospodářskou zkázou postiženého lehkomyslného sedláka. Hmotné zbídačení mělo u větši‑ ny ožebračených za následek další zhroucení mravní, jež mnohdy vedlo k úplnému scestí. Soudní spisy z druhé poloviny století jsou plné tragických případů zabití, vražd a sebevražd, jež se najednou objevují i na českém venkově, kde předtím byly takřka neznámé. Proto se velcí čeští spi‑ sovatelé, hospodáři a politici až na nepatrné výjimky staví vesměs velmi ostře proti Židům, jakožto příčině většiny zla, spáchaného na našem lidu a trpce nesou, že bývalá rakouská vláda Židům, kde jen mohla, nadržovala. Snad proto, že cesty většiny Židů vedly po zbohatnutí do Vídně. Z krčmáře se po ožebračení venkovanů postupně stal buď výrobce lihovin, posléze továrník nebo obchodník ve měs‑ tě, jenž to pak dotáhl až na velkoobchodníka. Když se stal židovský zbohatlík obyčejně po výhodném konkursu nako‑ nec milionářem, odstěhoval se do Vídně, kde se již našel nějaký zchudlý šlechtic pro jeho dceru, a tak konečným cílem Žida z českého prostředí byl šlechtický titul potom‑ stva. Ale i při tom se Židé ve Vídni nijak nevzdali hospo‑ dářských pozic v českých zemích, jež jim skýtaly nekoneč‑ ně větší možnosti, než bývalé ostatní rakouské země. Naši velikáni jednomyslně potvrzují, že Židé s naším národem nikdy necítili a necítí, protože jejich hlavním zaměstná‑ ním jsou zisk a honba za požitky. Jak odpudivě působilo bezohledné ničení existencí českých sedláků, živnostníků a dělníků židovskými věřiteli nebo podnikateli na čes‑ ké soudobé spisovatele, zračí se v jejich dílech, kdykoliv se tito dotknou sociální stránky. Není takřka sociálního románu té doby, aby v něm nebyl vykreslen věrný portrét 11

židovského kořistníka. U mnohých se setkáváme i s vylí‑ čením druhého, ještě odpudivějšího rysu židovské povahy, jejich orientální smyslnosti, která právě v mravně otřese‑ ných sociálně slabých vrstvách měla hojně obětí. Zde jsme vlastně u kořene židovské otázky v českých zemích: mravní úpadek, Židy všemožně podporovaný, oslaboval národ hospodářsky, aby se Židy nemohl úspěšně soutěžit, a zároveň podlamoval rasové a národní uvědo‑ mění českých dívek a žen, že se stávaly jejich milenkami a posléze jimi byly odhazovány způsobem, jenž plně odpo‑ vídá nízkému názoru Židů na ženu jako předmět pouhé rozkoše… Je proto pochopitelné, že i při vysokém a ušlech‑ tilém názoru českého člověka na ženu, jenž se tak krásně zračí v národních písních, v nichž není téměř erotismu, na rozdíl od jiných národů, ale naopak spíše zbožnění dívčí krásy, typického znaku českého plemene, se nízká židovská smyslnost vždy setkávala s netajeným odporem veřejnosti bez rozdílu stavu a byla zvěčněna v mnoha povídkách a románech. Ne nadarmo býval právě sociálně nejslabší tvor tehdejší doby, česká služka a dělnice, před‑ mětem židovského kořistnictví, jež, jak se zdá, bylo tehdy tak běžné jako vyždímání pracovních sil dělného lidu až do morku kostí a odhození nepotřebných mezi žebráky, odká‑ zané na veřejnou dobročinnost, pakli nedostatek zdravot‑ ních a zabezpečovacích zařízení neučinil konec životu tak mnohých! Většinou děl našich nejlepších mužů se jako červená nit vine žaloba na toto stupňované drancování nejsvětějších statků národa: pracovních sil a zdraví lidu, cti jeho dcer a velikého přírodního bohatství, jež se u nejjasnozřivějších jevilo jako druh posedlosti uchvátit, co se jen dá pro syny a dcery Izraele, než se módními hesly zmámený národ probudí a setřese je jako obtížný hmyz! Dovedl‑li přesto 12

český lid v pokračující vzdělanosti uhýbat kořalečnímu moru a sám se chápat obchodu a podnikání, zesílili Židé svůj nápor na tisk, jímž dovedli ovládat veřejné mínění v českých zemích v mnohem větším měřítku, než se myslí. Zmodernizovali svoje metody v každém směru a přibylo ‑li českých podnikatelů na úkor z obchodu a peněžnictví vytlačených Židů, obsadili zase většinu svobodných povo‑ lání v nejvlivnějších a nejvýnosnějších odvětvích, pronikli do úřadů a umění, ačkoliv k poslednímu neměli žádného poměru kromě oněch dvou základních pohnutek, o nichž jsme se zmínili: nezřízené ziskuchtivosti a smyslnosti. Řádění Židů v českém filmu je toho nejpádnějším dokla‑ dem, jak z přivandrovalých Židů se stávají bohatí majitelé filmových společností a pašové uprostřed filmových hvězd. Místo židovských kořalen, jimž odzvonilo vzdělání dělnic‑ tva, vznikly židovské bary, v nichž utrácela zase česká inte‑ ligence svoje peníze a zdraví jako kdysi před půlstoletím dělnictvo výtěžek svých mozolů. Ze židovských kramářů se stali velkoobchodníci a velkoprůmyslníci se zvučnými titu‑ ly a ze synů někdejších hausírníků židovští lékaři a advo‑ káti či vysocí úředníci, vždy pohotoví zneužít svých vědo‑ mostí či postavení ve prospěch svůj či souvěrce. Nesmíme při tom zapomínat na židovské kritiky a novináře, kteří se dovedli drze vetřít nejen do českého umění, ale i do čes‑ kých novin, kde lze jejich působení nazvat rafinovaně mas‑ kovaným podlamováním mravní úrovně našeho lidu pří‑ mo ve velkém. Co všechno tato bezohledná chasa natropila pod záminkou modernosti, nelze ani vylíčit. Lze jen říci, že sebeslabší dílo jejich souvěrců doma i v cizině bylo zahr‑ nuto chválou, jíž se dostalo také všem, kteří dovedli Židům sloužit. Kdo se opovážil napsat o Židech pravdu, byl jimi prostě umlčen, nestalo‑li se mu něco ještě horšího. Otravo‑ vání mládeže i dospělých nemravnou literaturou, divadlem 13

a filmy, zploštění duševních obzorů celých generací jepico‑ vými senzacemi krváků, filmu, sportu a tanečních šlágrů, jen aby nepřemýšleli o vážných otázkách, nevzdělávali se a neprohlédli, že jsou vlastně svojí prací a spotřebou spo‑ lehlivým robotem židovského kapitálu, je vlastně ukázkou zjemnělých židovských metod z poslední doby na důkaz, že se sice změnily způsoby kořistění, ale jeho podstata týti z tvořivé práce českého lidu že zůstala až do poslední doby, kdy odstranění Židů z našeho hospodářství a veřejné čin‑ nosti bylo konečně uskutečněno zásahem říšských úřadů. Tím byl vlastně splněn staletý sen o očistě našeho veřej‑ ného života a hospodářství od neblahého vlivu Židov‑ stva. Připojené výňatky z našich nejznámějších spisova‑ telů, novinářů a hospodářů, v nichž hovoří o Židech, aby je jednomyslně odsoudili jako cizí živel, jenž se s naším národem nikdy nesžil a naopak byl vždy důsledně proti němu i v nejtěžších dobách, mluví tak jasně, že není třeba dokládat, že čím větší vzdělání, národní uvědomění a roz‑ hled autora, tím je přísnější jeho soud nad Židy. Zde není vlastně nejmenších pochybností o tom, že odsoudili‑li naši národní velikáni jednomyslně Židy za bývalého Rakouska, jež bylo jejich mocným ochráncem, že tak činili z vyšších důvodů národního zájmu, který stál za mnohou nepříjem‑ nost a pronásledování ze strany úřadů. A nad tím bychom se měli zamyslet právě nyní, že není možné, aby se nejlepší muži národa mýlili ve svých úsudcích o Židech, a že prá‑ vě jejich jednomyslnost v této otázce je výrazem úzkosti o český lid, ohrožovaný ve svých kořenech Židy, a hledá‑ ním cest, jak pomoci národu. Tu teprve pochopíme, jak nemístný je jakýkoliv, byť i sebemenší zákmit soucitu čes‑ kého člověka se Židy, když je dnes konečně stihl spravedli‑ vý osud za jejich necitnost, nejpotřebnějšími z řad českého lidu po dlouhá staletí pociťovanou! 14

JAN NERUDA, jeden z našich nejnadanějších básníků a nejlepší fejetonis‑ ta vůbec, se narodil 9. července 1834 jako syn kantýnského v Újezdských kasárnách na Malé Straně v Praze a zemřel 22. srpna roku 1891 rovněž v Praze. Neruda studoval nejpr‑ ve na malostranském německém gymnáziu, načež dostu‑ doval na českém akademickém gymnáziu. Po studiu práv a filosofie suploval na německé reálce, načež se věnoval novinářství a spisovatelství. Do literatury se uvedl již ve 20 letech baladou „Oběšenec“ a o tři léta později vydal smělé básně „Hřbitovní kvítí“. Po několika sbírkách básní, z nichž nejznámější jsou „Písně kosmické“, „Zpěvy páteč‑ ní“, „Balady a romance“, vydal „Malostranské povídky“, „Arabesky“, „Různí lidé“, „Trhani“ a mimo to napsal přímo udivující množství fejetonů v „Národních listech“, jež svým bystrým postřehem a vnímavostí pro sociální otázky drob‑ ného českého člověka, jakož i rozmarným humorem platí dodnes za nejlepší, jaké kdy u nás byly napsány. V těchto svých proslulých fejetonech, v nichž, jako snad v ničem jiném, se zrcadlí český život ve druhé polovici minulého 15

století, se Neruda s otevřeností jemu vlastní vyslovuje o Židech a jejich neblahém vlivu na naše prostředí. Ještě bezprostředněji se vyslovil Neruda o Židech v knížce „Pro strach židovský“ a v „Obrazech z ciziny“, jakož i v „Biblic‑ ké romanci“. Uvádíme z těchto Nerudových prací stručné a pro názory tehdejšího nejvzdělanějšího českého spiso‑ vatele a novináře příznačné úsudky o Židech, jež jsou tím zajímavější, že se Židé v tehdejších dobách těšili přízni Habsburků a tím i všemožné ochraně úřadů. Musely to být jistě drastické případy ve velkém počtu, z nichž Neruda čerpal látku a odvahu rázně vystoupit v zájmu českého lidu proti Židům, jej sužujícím. Tak Neruda ve fejetonu „Národních listů“ ze 17. dub‑ na 1881 napsal ve „Velikonoční rozpravě o Židech“ toto: „Doufal jsem, že letos bude něco skutečně svátečního, např. trochu tak zabíjení Židů. Bylo by to hezké: o židovských svátcích zabíjeli by oni křesťanské děti, a o svých svátcích zabíjeli bychom zase my židovské děti, ale také dorostlé, protože křesťanská láska je větší.“ V jiném fejetonu „Národních listů“ ze 16. června 1878 se Neruda zmiňuje o poměru Čechů k Židům těmito výstiž‑ nými slovy: „Štěstí i neštěstí jsme snášeli společně po věky; když se nám dařilo dobře, brali oni ihned ochotně procenta z toho, a když se nám dařilo mizerně, hned jsme cítili pomocnou ruku jejich – a zajisté nebyl ani jediný český křesťan fantován1 a ani jedinému se neprodávala poslední peřina pod tělem, aby bratrská ruka Židova nebyla při tom pomáhala – buďme spravedliví!“ V knížce „Pro strach židovský“ Neruda k Židům zaujímá ostře kritické stanovisko a praví o nich: 1 editora.

Fantování – zastavení majetku po finančním úpadku; pozn.

„Dvě jsou věci, na které při otázce židovské vždy zase připadnouti musíme: 1. že jsou Židé zcela svým, určitě vysloveným národem, 2. že jsou nám, Čechům, národem zcela cizím.“ „Židé žijí všude jako národ cizí, u nás co nejcizejší. Vědomí cizosti té není jen u nás, kde má ráz již hotového národního nepřátelství, nýbrž všude jsou a zůstanou bodákem, vraženým do našeho masa.“ „Tisíc let žije mezi námi, pranic se nezměnil, ta cizota vyvolává onu vnitřní nechuť lidu k němu, o které již Wagner mluví: Ve střední Evropě se fysiognomie vyrovnávají, Žid zůstává při své.“ „Cizota židovská ostřeji než ve vědě se cítí v umění. Umění žádá přirozeného, opravdového nadšení – bůh ví, já neviděl jsem ještě žádného nadšeného Žida, zuřivých již dost. V umění nepřivede to Žid nad nucené ,poumělkování‘ za jinými.“ Proč jsou Židé všude národům tak cizí a u nás pak nejví‑ ce, vysvětluje Neruda takto: „Jejich vlastnosti jsou orientální, tedy naprosto jiné než národů evropských. Žid je právě jiný člověk než Evropan, jeho příliš pohyblivá obrazotvornost nemá klidu, ani nadání pro výtvarné umění. A jako cize stojí v našem společenském životě, s ledovým klidem vedle našeho umění, takž co cizinci stojí v historii evropské. Jen ji pozorovali, aby se ranám uhnuli, a kdo z nich měl vliv, užíval ho jen pro sebe. Jim nevadí, aby tajně nepodporovali stranu druhou, když v tom je prospěch. U nás se míchají mocí také do politiky, píší, pracují pro ,svobodu‘ a skutečně se jim podařilo, že ,svoboda průmyslová‘, ,obchodu‘, ,svoboda tisku‘ stala se monopolem jich a těch, kterým pomáhají.“ 17

Neruda vytýká Židům jejich hříchy ve středověku a obchod s otroky. Praví: „Židé mají velkou účast na válkách a revolucích, oni chtěli se nazývati velmocí všech velmocí, osvojující si panství nad lidstvem. Jdou nyní do závratného vrchu k panství nad lidstvem. Žid se stal historickým rozvojem mužem lehkého výdělku. Rolníkem není kvůli svému talmudu; kdekoliv směl zakoupit se, zařídil hned ,obchod v pozemcích‘. Řemeslníkem není, nemáť z práce samé radost. Je jen obchodníkem, často velmi lehkomyslným výdělkářem. On měl a má všecky vlastnosti, aby z politiky měl výdělek. Výdělek ten je za posledních dvacet let úžasný. Zdá se skoro, že máme již zcela zvláštní mezinárodní právo – židovské, v němž jsou zaznamenány svobody Židů a služební povinnosti křesťanů. ,Vzhledem k Židům, praví Němec Rob. v. Mohl ,že jsou funkce v státním životě, které žádají celého vlasteneckého srdce a ničím neoddělovanou starost o němectví a stát německý, které žádají muže celého, ne polovičku jeho, a netrpí ani nejmenší pochybnosti co do smýšlení národního‘. Když již u Němců, stonásob víc u Čechů! Větu Mohlovu pamatujme sobě vůbec a – zvláště případně pro Židy!“ Neruda, který dospěl k tomu, že politicky je Židovstvo proti nám, praví: „Emancipaci českou od Židů hlavně bráti musíme, co emancipaci od židovského obchodu, od židovského využitkování cizí práce.“ Posteskl si však nad měkkostí českého člověka k jeho nepřátelům slovy: „Ovšem, lid český, pramálo tvrdý ke svým nepřátelům, a tím méně odhodlaný k nejpřísnějším soudům nad Židem – lichvářem, ulevoval si alespoň rčením: ,Je třeba 18

pomoci proti pijavce lichvě, dobře někdy lisem prohnat, ač ne do krve‘, bylo pravidlem tenkrát lidí nejdobromyslnějších.“ V „Obrazech z ciziny“ přidržuje Neruda Židovstvu zrca‑ dlo před očima takovýmto způsobem: „Roztroušeni světem se stali lidem úmorem lidstva, co pijavice nejhoršího druhu nežijí nikde z práce své, žijí z mozolů a potu cizího, krev pracujícího lidstva musí sloužiti k vyšperkování jejich bohatých salonů.“ V „Biblické romanci“ nechává Neruda mluvit hlavního hrdinu, Davida, židovským žargonem, aby tak zároveň pranýřoval Židy zmrzačením jazyka a jejich chamtivosti, jak je patrné z těchto veršů: „To slyšel David pastucha a vesele zvolal: chachacha! – Jen co si prak svůj nabhím, já hned then obr zabhím!“ Dále se v romanci praví, že David neměl dost na tom, že Goliáše skolil, přivlastnil si i jeho pás, v němž bylo „dheset thisíc“!

CO ŘEKLI NAŠI VELIKÁNI O ŽIDECH

.GH YOiGQRX ‫ي‬LGp WDP QiURG K\QH MH WR ]QDPHQtP NRQFH MDNR YԋL ² 2WRNDU %ӚH]LQD

František Komurka

CO ŘEKLI NAŠI VELIKÁNI J

P E T R

B E Z R U Č

S V A T O P L U K A L O I S

Č E C H

J I R Á S E K

F R A N T I Š E K

PA L A C K Ý

O ŽIDECH