Hroby v povětří, Poezie Bukoviny by Éditions Fra

Světová poezie

Hroby v povětří Poezie Bukoviny

Paul Celan, Rose Ausländerová a další

Vybral a přeložil Radek Malý

fra

Světová poezie

Hroby v povětří Poezie Bukoviny

fra

Výbor Hroby v povětří představuje českým čtenářům poprvé v ucelené knižní podobě německy psanou poezii z Bukoviny. Tento východoevropský region s hlavním městem Černovicemi, někdejší nejvýchodnější korunní země habsburské monarchie, se ve dvacátém století stal svědkem řady dramatických dějinných zvratů. Ty stojí za intenzitou básnické tvorby zdejších německy píšících autorů a autorek vesměs židovského původu, z nichž do světové literatury pronikla jména Rose Ausländerové a Paula Celana. Antologie dokumentuje počátky, vzmach i zánik jedinečné kulturní symbiózy, která na tomto území vznikla.

fra

Hroby v povětří Poezie Bukoviny

Hroby v povětří Poezie Bukoviny Vybral a přeložil Radek Malý

fra

Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR.

Světová poezie

Hroby v povětří Poezie Bukoviny Z německých originálů vybral, upořádal, přeložil a doslov napsal Radek Malý Redaktor Petr Borkovec Recenzovali Michaela Jacobsenová a Jiří Holý Vydalo Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2015 jako svou 167. publikaci Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první © Éditions Fra, 2015 © All rights reserved Translation, selection & afterword © Radek Malý, 2015 ISBN 978-80-7521-037-1

AB022

Obsah Moritz Amster

Bukovina 14 Karl Emil Franzos Předtucha 16 Isaac Schreyer

Kráčím svými dny… 18 Tristia II 19 Heinrich Schaffer

Báseň o místě srdce 22 Báseň o onom světě 23 Victor Wittner

Vousatí muži v pondělí 26 Byt v přízemí 27 Erich Singer Krysy 30 Léto 31 Alfred Margul-Sperber Den krajiny 34

Stárnoucímu obličeji 35 Daleký host 36 Židovský hřbitov 37 Černoch získává olympijské vavříny pro USA 38

Josef Kalmer Úplněk 40 Říjen 41

Dusza Czara-Rosenkranzová Večerní píseň 44

(Člověk pořád pláče…) 45

Georg Drozdowski

Tanečník na laně 48 Huculské jaro 49 Barvy 51 Pamětní list pro Paula Celana 52 Johann Pitsch Sen 54

Hřbitov mnichů 55

Rose Ausländerová Do života 58

Když má slova ztrácejí se ve tvých 59 Napnuta nikam 60 Cesta duchů 61 Aby nás žádné světlo nemilovalo 62 Bukovina 63 Bukovina II 64 Černovice 65 Černovice před druhou světovou válkou 66 Slepé léto 67 Bratře v exilu 68 Přebírám záruku 69 Obžaloba 70 Paul Celan 71 Mateřština 72

Klara Blumová

Černovické ghetto 74 Zázračný rabbi ze Sadagury 75

Moses Rosenkranz Fuga krve 78 Vlak smrti 79 Nářek 80

Odložený kabát 81

David Goldfeld Ofélie 84

Ukolébavka 85

Jakob Schulsinger Moře 88 Déšť 89 Alfred Kittner Cestou 92

Návrat z lágru 93 Rekviem 1944 94 Karpatský cikánský měsíc 95

Adrienne von Prunkul-Samurcaş Konec podzimu 98 Dva 99 Jona Gruber Měsíc 102 Válka 103 Kubi Wohl

Preludium 106 Podzimní mollová píseň 107 Finále 109 Emil Arnold-Holm Soumrak 112

Židovská ulička 113

Johanna Bruckerová

Krajina na kraji města 116 Alfred Gong

Ve sněhovém poli 120 Tak umírá člověk 121 Bukovina 122 Genealogie 123 Topografie 125 Immanuel Weissglas

Curriculum mortis 128 On 129 Ahasver 130 Charón u řeky Bug 131 Soudný den 132 Babylonský nářek 133 Paul Celan

Na druhé straně 136 U řek babylonských 137 Nokturno 138 Píseň života 139 Můj vozík dovrzal… 140 Na Ukrajině, matko, právě sněží 141 Černé vločky 142 Blízkost hrobů 143 Osiko, tmou bíle listy svítíš 144 Fuga smrti 145 Vinaři 147 Počítej mandle 148 Vlčí bob 149 Černě 152 Předšeřená 153

Manfred Winkler

Okusili jsme nezralý plod 156 Můj vous už pustil kořeny 157 Selma Meerbaum-Eisingerová Jsem noc 160 Ukolébavka touze 161 Tragika 162 Else Kerenová

Hnali mou sestru 164 Památce básnířky Selmy Meerbaum-Eisingerové 165 Ilana Shmueli

Po sedm desetiletí 168 Řekni to 169 Řeči o mrtvých 170 Radek Malý

Příběh německy psané poezie z Bukoviny 173 O autorech 185 Bibliografická a překladatelská poznámka 199

Moritz Amster

Bukovina

Bukovina vlast je moje, nejkrásnější zem, co znám! Se svěžími luhy, lesy rostoucími k výšinám. Se statnými buky vůkol pnoucími se k oblakům, nad nimiž jen orel krouží, hrdě předvádí svůj um. Tebou poutá naše srdce na sta vláken milostných, když však zpívá v plných tónech, křikem vyváže se z nich. A ty tóny přeradostné zdraví v letu celou zem, až pak ovinou nás všechny svorností jak provazem. Chci ti teď vzdát svůj hold s láskou, jež mi rozpaluje hruď, z plna srdce k tobě volám: „Bukovino, zdráva buď!“

Karl Emil Franzos

Předtucha

Ještě mé srdce tluče v divém tempu, chce obstát v boji, přestát všechny žaly. Trofej ho vábí, zvítězit chce v dáli. Ještě mi tvář žhne – ještě mladý jsem tu – a přec mě temně rozeznívá v hloubi předtuchy záchvěv o zániku náhlém, jak muselo by ve výkřiku táhlém to horké srdce dojít vlastní zhouby. Tak stojí strom, jenž v listí skví se tady, jenž květ svůj zvolna uzavírá v plod, když horkost léta kolem něho věje. A větří bouři, vidí mračné hrady, tuší blesk, který hledá, kam by bod, naslouchá… zevnitř hrůzou jen se chvěje.

Isaac Schreyer

Kráčím svými dny…

Kráčím svými dny, jak byly by les. Žádná z hodin nepokyne mi. Můj stín chladne dnes. Kéž by tak na můj klobouk pad aspoň list, hned cítil bych se lépe a jist. – Kéž větev by se zachytila o cíp mého kabátu. Hned by má duše pocítila bratrskou odplatu. Oblázek, pod mou nohou jenž se skryl, uplave, aniž by mě pozdravil. Ó spánku, můj přístave, v tvých bílých vlnách skonal bych tak rád.

Tristia II

Zádumčivost bylo jméno naší kojné; již brzy dala nám pít hořké mléko našeho dětství. Jsme sovy na ruinách života. – Přes den dlíme v tlícím lesku měst, oslepuje nás Nicota, tak tedy procitáme v noci a vznášíme žalobu. Velebnou žalobu trpké porážky a pradávného rozchodu. – Kdo do rakve naši naději vloží a kdo půvabné luhy snů, když naše oko vroucně spásá zelené pastviny štěstí vzdáleno výhružnému volání pastevce z nejpřísnějších. Mrazivě nás obletuje bolestné poznání. Horečnatýma rukama vrávoravě zachraňujeme střepy našeho rozpadlého světa. –

Heinrich Schaffer

Báseň o místě srdce

Všechny proudy do temnoty ústí? Vlny černou vodu chtějí bít? Srdce mé šlo pryč a já ho pustil. Z očí slzy zmizely i svit. Vítr… navzdor dešti horko je mu. Modrým štěstím neblyští se pláň. Mému děcku prvorozenému šňůra perel praskla, skrápí skráň. Dál ji chrání, jak by ještě žilo, z čeho dávno přelud už se stal. Vlahé nebe plane. Prázdno zbylo po srdci, přec dál v něm hoří žal.

Báseň o onom světě

Jasným chladným zimním vzduchem kráčím, šlapu přitom na svůj vlastní hrob. Stavby tiché, jež se vůkol tlačí, neznají hlas – volá z jiných dob. Zázrak, Pane, jenž se přihodil, tomu, jejž div jindy sotva lapí – toť poslední moudrosti mé díl: srdce ještě po smrti se trápí.

Victor Wittner

Vousatí muži v pondělí

Do naší kavárny vcházejí neznámí muži, když se chřtánem dveří jaro plouží sem. Kdo vyslal je a kdo jsou ti tak tajemní, tak vousatí? Čaj nabídnout snad vám bych směl? Mluvte, abych vám rozuměl. Jak přilepený stojí ten váš sněm. Kdo jste, že pondělí smíte trávit snem? Každý skloněn, postávaje, vous mu vlaje, neví o něm. (Jak neví květ o vůni své, když včely zve, když snem je svět.) Užasli teď, že zde zkrátka jsou, smích boří zeď – vždyť po dvou pevných nohou jak praví lidé jdou. A plakat nechtějí, ač mohou.

Byt v přízemí

Pokoje jsou tu jaksi zamlklé. Bojí se ulice, která hledí dovnitř, že jí o sobě prozradí příliš. Muž otvírá kamna nebo popíjí likér. Já stojím venku ve tmě bez kamen, likéru i lásky. Říká cosi své ženě. Snad: „Zítra půjdu na hon.“ Anebo: „Měla bys mi koupit nové punčochy.“ Chtěl bych oknem vystoupat do pokoje, usadit se v teple a zvolat: Tady jsem! Nikdo mě však nečeká tam za oknem.

Erich Singer

Krysy

Na tisíc duší příkrov města zaleh, domy se blyští hradbou lesklých střech. Poklopy pevně sedí na kanálech, město se zdá být jisté ve svých zdech. Budoucnost temná nad občany visí, sčítají už teď mnohé ze svých ztrát. Z kanálů v houfech vylézají krysy. Vpřed jediné je žene: strašný hlad. Co budou hryzat, zajímá je málo, i to, kde bydlíš, tvůj vztah k sousedům. Nechceš-li, aby všechno za své vzalo, tak se braň! Jinak sežerou ti dům. Srst šedá, zuby leccos dokáží, běh rychlý, z očí svítí noc. A i když nejsou vždycky na stráži, je jejich zbraní to, že je jich moc. Pach přinášejí z hlubin doupěte. I přes den už se na chodnících tísní. Nastražte pasti! Díry ucpěte! Krysaře povolejte s jeho písní! Tady je! Píská, každý zpozorněl. Krysy jdou za ním, ocásky se vrtí. Ze sklepů proudí davy šedých těl. Ta píseň všechny vede k jisté smrti!

Černovice byly tajným hlavním městem Evropy, ve kterém řeznické dcerky prozpěvovaly koloratury a kde se drožkáři přeli o Karla Krause. Kde se chodníky zametaly kyticemi růží a kde bylo více knihkupectví než pekáren. Černovice, to byl neustávající rozhovor kultur, který každé ráno vymyslel novou estetickou teorii, aby ji večer zavrhnul. Psi zde nosili jména olympských bohů a kuřata do země škrábala Hölderlinovy verše. Georg Heinzen

fra.cz

Novinky

Jakub Řehák, Dny plné usínání Robert Krumphanzl, Sen s výčitkami Miloslav Topinka, Probouzení Zuzana Lazarová, Železná košile Kamil Bouška, Hemisféry Petr Borkovec, Wernisch Petr Král, Město je náš les Připravujeme

tento chléb přežvykovat, psacími písmeny Nicanor Parra, Jiné básně Bernard Noël, Výřezy z těla

fra.cz

fra