Cédric Demangeot, Neklid

Cédric přeložil a uspoř ádal petr zavadil

Demangeot Dělník, kterého je třeba živit: uhlíř uvnitř. str ana 34

Neklid

Poezie

Fra

cédric demangeot (1974–2021) si umanul, aniž pořádně tušil proč, že ve světě, který o to nijak zvlášť nestojí, bude dál psát poezii.

Ve Fra v yšlo

Slota 2012

Útržky Sněhurčina kožichu 2021

Éditions Fra

Cédric Demangeot přeložil a uspoř ádal

Petr Zavadil

Neklid

Cédric Demangeot Neklid Z francouzských originálů v ybral, přeložil a poznámku napsal Petr Zavadil Design Nusle(.org) Vydalo Éditions Fra, Šafaříkova 15, 120 00 Praha 2, Fra.cz, roku 2023 jako svou 228. publikaci Vytiskla Tiskárna Protisk, České Budějovice Vydání první ab034 Kniha v ychází za podpory Ministerstva kultury čr.

© Éditions Fra, 2023 Une inquiétude © Flammarion, 2013 Le poudroiement des conclusions © L’Atelier contemporain, 2020 Translation © Petr Zavadil, 2023 Author photo © Ondřej Lipár, 2013 Design © Nusle, 2023 isbn 978-80-7521-217-7

Obsah

Neklid 195 Číst ve tmě 229 Víření zpráchnivělých závěrů 7

295

Poznámka překladatele petr zavadil

Fra

Neklid okr aje

Když jsem je slyšel říkat: „Život jde dál,“ měl jsem vždycky chuť se jich zeptat: „ A smrt ne? Ta ne? Smrt nejde dál?“ Ale většinou jsem si tu chuť nechal zajít; lidí tohohle druhu jsem se v životě nikdy na nic moc nevyptával.

Ovšem, smrt jde dál, smrt jde dál.

Ta především.

Jan Zábr ana Jenže já žiji, a to zraňuje.

Paul Verl aine

9

Život, to je jako vši. Svědí to a je to k zešílení. Jako krysy vám to skočí na krk a nakazí vás morem. Šťastně to páchne hnojem a smrtí jako v ženské řiti. Nezvykneme si. Když si zvykneme, jsme mrtví.

Pohmožděniny, které si způsobujeme při narození. Údy, které si lámeme při vyrůstání. Dávno předtím, než začneme chápat, o co běží, hlava se rozpadá na sádrové pláty – spánky se drolí – atd. Vjemy začínají být strojené a z hloubky se stává prázdnota.

Co to má být – já – tady – kdosi – vržený hlavou dolů do velkého nikde – vždyť to nedává smysl.

Začíná to špatně a obvykle to pokračuje ještě hůř.

Ale je se čemu smát.

10

Cédric Demangeot

A je o čem – psát. Tlusté špatné romány po tuctech.

Nebo pár veršů – pevně napnutých & připravených prasknout pod prvním náporem dechu.

Dojit vizi – až do poslední kapky spermatu nebo psaní.

Hubená, hubená vize. Jsou jí vidět kosti. Jak jí vyčnívá smrt.

Člověk. Má povislé rameno. Na ulici. Levé rameno.

Zelená a slézová ulice – prudce svažitá – a její rozpad na tucty protichůdných odrazů: neóny na asfaltu, reflektory ve vitrínách, obličeje v kalužích atd. Vzpomíná si, že chtěl roztáhnout deštník, aby se chránil před rámusením těl a aut. A potom, potom… už si nevzpomíná na nic.

Nek lid

Možná nemáme stejné tělo – o nic víc, než máme stejný smysl pro humor.

Lidé jsou navzájem špatně slučitelní.

Svět je plný mrtvých-živých – které je třeba nenávidět. Stejně jako je třeba anihilovat nihilisty. Tedy pokud v sobě ještě máme touhu – v hořkém mezidobí – dýchat.

Člověka nacházíme na okrajích. Z lidství se stal v rámci druhu okrajový jev. Přemíra lidství u člověka je v dnešním západním světě srovnatelná s jakousi mentální chorobou – která se nějakým způsobem izoluje, neutralizuje.

11

12

Cédric Demangeot

Takzvaná nepřizpůsobivost „k žití“ je často naopak příznakem zakořenění – hlubokého – do půdy samotného života. Do hroudy nejvíc napěchované vzácnými, nezbytnými a vražednými živinami. Nepřizpůsobivý je jakoby uvězněný v ryzím životě: díky tomu je nemožné ho přivést na svět.

Vždy jsme nepřizpůsobiví světu – ne životu. Životu nikdy. Jenže svět život nechce: proto se zabíjíme.

Nepřizpůsobivý světu se překypujícím životem přizpůsobuje smrti. Naproti tomu houfy přizpůsobivých světu život neznají – jsou nepřizpůsobiví smrti, ale už mrtví.

Den bez nápravy.

V našich životech neexistuje žádné slovo, žádné gesto, žádné nadechnutí – které by nebylo nenapravitelné.

Nek lid

Snažili se mi vtlouct holí, co je to poezie. Přesto jsem brzy zapomněl, co si pod tím představovali. Pamatuji si jenom tu hůl.

Panuje přesvědčení, že dětství je potenciálně anarchistické – a tedy a priori teroristické. Proto je odsuzujeme: na smrt.

„Každých sedm let / převlékal kůži“ píše. A skutečně: V šestnácti, stržení mateřské kůže.

V třiadvaceti, stržení kůže jazyka.

Ve třiceti, stržení kůže vlastního života. (o Gu ym Viarreovi)

Hudba – drnkáním na řemen míchy.

13

14

Cédric Demangeot

V důvěrnosti propastí. Ohavná intimnost.

Světlík coby rozhlednu.

Hláskovat strach. / Nikoho neztělesnit. / Vytrhnout shnilé jádro.

To věčné zvířátko, které požírá hruď.

Narodil jsem se / své babičce / zemřelé / ve dvaceti letech.

Špatně mě vydrhnuli.

Nek lid

Příliš dveří – mě mate.

„Můj mozek je stvořený z děr a mezer: mezi jednotlivými epizodami vědomí chybí logická vazba. Mimochodem – je to vcelku lhostejné.“ (Pr zybyszewski)

Je třeba / kouřit. Kouřit astronomický / počet každý / den. / Abychom se nenechali / vypudit ze / dne.

Touha po opojení – neustálá starost.

Peklo stejnosti. (opakování) Jak se vymanit ze stejnosti a neupadnout přitom v odcizení?

15

16

Cédric Demangeot

Vášeň pro vrážení do rohů.

Stokrát denně se skloněným čelem škrábat mrtvý úhel cely.

Tvrdohlavost, s jakou si kdosi sráží hlavu.

Svět je mentální choroba.

Je třeba dezorganizovat svět.

Je třeba pobavit peklo – tak / aby mu to odvedlo myšlenky od / světa.

Je třeba překazit člověka.

Nek lid

Nemám prostředky k přemýšlení o světě. Nemám nástroje filosofa – dokonce ani nástroje literáta. Můj jazyk je příliš neposlušný na to, aby se zastavil a usměrnil mé otázky. Píši

aniž rozumím – kusy těla – zmršeným dnem hlavy – nepoužitelné jinak

Mám – v jeskyních své představivosti – cosi nenapravitelně předkopernikovského. Stesk po magickém a surovém světě, který neznal pokrytectví, skutečnost a nudu. Svět, ve kterém ke spokojenosti stačilo vynalézt trakař a pepř. Svět, jehož hranice nebyly známé a kde nebylo místo pro nicotu. Svět, kde stromy a zvířata ještě měly svůj jazyk, kterému všichni rozuměli, kde se každý třetí den přirozeně odpočívalo od práce, kde noc ještě uměla vytvářet nespornou tmu.

17

18

Cédric Demangeot

Když ještě mluvíme o světě, většinou je to pocta světu, který už neexistuje.

Život: nikdy se o něm nemluvilo víc než od té doby, co přestal existoval. Dovoláváme se ho všude: ve filosofii, v umění a v průmyslu; v novinových sloupkách, v ministerských chodbách, v (posledních) lidových hospodách. Chlubíme se jím, gratulujeme si k němu, nechceme mít nic společného s nikým kromě něj. Přitom už je to pěkná řádka let, co práskl dveřmi před bezkrevným obličejem svých posmrtných opěvovatelů – přičemž oni sami byli posmrtnými přízraky vlastního zpěvu. Ať si to slovo přivlastňovali sebevíc, ždímali je, ošoupali je až do úplného vyprázdnění, na jeho dřeň si ani nesáhli. A ti, kdo na něj dosáhli, díky nějaké nemoci nebo odchylnému gestu, ho nepochybně shledali otráveným. A proto jsou mrtví i oni.

Po éře broušeného vzduchu, éra vzduchu na jedno použití.

Nek lid

„Je třeba, abychom se stali živými.“ (D. H. L awrence)

Žít je nepojatelné. Nelze pojmout život. Žít je nepojaté.

Žít je protizákonné.

Člověk si musí – pod hrozbou mrtvo-živoření – vymyslet radost ze (své) záhuby a vytřískat si ji svázanýma nohama & pěstmi.

Vzešlý z / ničeho – čůrpauza / v rozvráceném sadu – návrat do / ničeho

19

20

Cédric Demangeot

Plavu v nepojmenovatelné mámě / budu mít namále nebo bude mít / namále máma –

„Vlasy rvu si, i když bolí.“ (Aischylos)

Nařizuj – nebo tvoř. Nezapomeň zapomínat. Střílej.

„Rakety mise země-země.“

Potřebuji / rakety země-země / & demise.

Je třeba podat demisi ze života.

(Jinak nás život nechce.)

Poznámk a překl adatele

Záznamy, krátké nervní „neklidy“ Cédrica Demangeota jsou protkané citáty jeho oblíbených autorů. Ti čeští mezi nimi zaujímají výsadní postavení. Zájem o druhého, o cizího, a především o cizího v sobě, však básníka dovedl ke spřízněným spisovatelům i v jiných jazykových oblastech. Pokud to jenom trochu šlo a podařilo se mi je dohledat, sáhl jsem po již vydaných českých překladech. Ne vždy to bylo možné, ne vždy jsem uspěl, jindy jsem se musel spolehnout na svůj „překlad z překladu“. Samotnému autorovi to nevadilo. Někdy citoval zpaměti a nepřesně tak, aby to lépe vyhovovalo jeho záměru, podobně svévolně, nebo spíš tvořivě, jako nakládal s citáty jeho milovaný španělský básník Leopoldo María Panero.

Cédric Demangeot si práce překladatelů cenil. Sám se jí často a rád věnoval a důvěrně znal všechna její četná úskalí. I proto do této knihy patří – coby pocta jejich umění a dílu – neúplný výčet, bez ladu a skladu, českých překladatelů, jejichž verze citovaných autorů jsem dokázal najít: Josef Čermák (Franz Kafka), Anna Siebenscheinová (Robert Musil), Julius Enders a Vladimír Šrámek (Aischylos), Václav Černý a Václav Jamek (Michel de Montaigne), Rudolf Mertlík (Eurípidés), Jihočeská Theléma (François Rabelais), Sergej Machonin a Jan Machonin (Varlam Šalamov), Karel Hrdina (Petronius), Josef Hiršal a Josef Forbelský (Luis de Góngora), opět Václav Černý (Miguel de Cervantes), Jiří Pechar (Marcel Proust), Alice Flemrová (Italo Svevo).

Citát Heinricha von Kleista se mi sice dohledat nepodařilo, ale při pátrání jsem si konečně přečetl jeho hry v knize Záhadný nesmrtelný. Jazykový zážitek, který mi připravil překladatel Jindřich Pokorný, byl natolik mimořádný, že tu jeho jméno nemůže chybět.

A konečně zvláštní poděkování patří Radovanu Charvátovi, dvornímu překladateli Roberta Walsera. Vzhledem k tomu, že pasáže z Mikrogramů, které Cédric De-

295

296 mangeot uvádí, nejsou v jeho česky vydaném výboru (Opus 2013) obsaženy, ochotně se do originálů znovu ponořil, citáty dohledal a pro potřeby této knihy přeložil.

Všichni citování autoři se dají považovat za jakýsi předvoj „morituriánů“. V užším smyslu tímto slovem Céd­ ric Demangeot označuje básníky, kteří se spolu s ním podíleli na vzniku literární revue moriturus (v letech 2002–2005 vyšlo pouhých pět čísel ve čtyřech svazcích).

Na stránkách Neklidu se opakovaně objevují jména několika z nich: Billy Dr a nt y (1975), „kamikadze v morituriánských řadách“, dnes patří mezi přední znalce Vysoké hry. Mimo jiné ve spolupráci s Erikou Abrams připravil pro nakladatelství fissile vydání korespondence Richarda Weinera se členy této francouzské literární skupiny.

Brice Petit (1970), spolu s Demangeotem klíčová postava revue moriturus, v roce 2005 přerušil veškeré kontakty s literárním světem a vlastně i se světem jako takovým. Nakladatelství Fra chystá k vydání český překlad jeho básní, který ze své provensálské nory osobně povolil.

Gu y Viarre (1971–2001) se prvního čísla revue nedožil. Přesto k ní nedílně náleží, a to nejen proto, že vymyslel definitivní podobu jejího názvu. Český čtenář se s ním může blíže seznámit v obsáhlém výboru Bílé předání (Fra 2009).

Rodr igue M a rques de Souza (1970) se na přípravě časopisu přímo nepodílel. Jeho básně ale měly své pevné místo v každém čísle. Česky mu vyšla kniha Oslnění (Fra 2021).

Petr Zava dil

Éditions Fra 001 Thomas Ernest Hulme, Modlitba

046 František Kautman, Alternativy za úsměv luny 047 Giuseppe Culicchia, Kolo, kolo mlýnský 002 Richard Caddel, Slova straky 048 Orhan Pamuk, Nový život The Magpie Words 049 László Darvasi, Nejsmutnější kapela 003 Imagisté na světě 004 Vítr z Narragansettu 050 Yasmina Reza, Adam Haberberg 005 One Stop Stories 051 Dorota Masłowska, Královnina šavle 006 Vladimír Sadek, Židovská mystika 052 Jean-Claude Izzo, Totální chaos 007 Kang Čol-hwan, Pierre Rigoulot, 053 Zafer Şenocak, V novém světě Pchjongjangská akvária 054 Guy Viarre, Bílé předání 008 Joyce Mansour, Výkřiky 055 Sławomir Mrožek, Kohout, Lišák a já 009 Eugénio de Andrade, Svrchovanost 056 John Berger, O pohledu 010 José Ángel Valente, V kořenech světla 057 Fotostrojka ryby 058 Georges Didi-Huberman, 011 Alena Nádvorníková, Anebo ne Ninfa moderna Ou bien non 059 Jakub Řehák, Světla mezi prkny 012 Helen Lawsonová, Odvaha za úsvitu 060 Petr Borkovec, Berlínský sešit Courage at Daybreak Zápisky ze Saint-Nazaire 013 Raúl Rivero, Důkazy spojení 061 Szilárd Borbély, Berlin-Hamlet 014 Antologie nové české literatury 1995–2004 062 Václav Durych, Černé tečky 015 Elizabeth Bishopová, Umění ztrácet 063 Ladislav Šerý, Laserová romance 2 016 Ernest F. Fenollosa, Ezra Pound, Čínský 064 Vladimír Sadek, Židovská mystika písemný znak jako básnické médium 065 Fra Blank. Reader 017 Petr Mikeš, Jen slova/Just Words 066 Cena Jindřicha Chalupeckého 2006 018 Petr Borkovec, Vnitrozemí 067 Martin Kubát, Je večer, vypusťte čerta!

019 Roland Barthes, Světlá komora 068 Atík Rahímí, Tisíc domů snu a hrůzy 020 Tomáš Pospiszyl, Srovnávací studie 069 Carlos Victoria, Stíny na pláži 021 Ernst Jandl, Friederike Mayröckerová, 070 Dario Fo, Polomyšín Experimentální hry 071 Médium kurátor 022 Petr Král, Arco a jiné prózy 072 Karel Císař, Věci, o kterých s nikým 023 Jurij Odarčenko, Verše do alba ne­mluvím 024 Muhammad Šukrí, Nahý chleba 073 Ladislav Šerý, Laserová romance 3 025 Jan Jařab, Šíleně pomalá revoluce 074 Václav Benda, Noční kádrový dotazník 026 Antologie současné lotyšské poezie a jiné boje 027 Guillermo Rosales, Boarding home 075 C. B. Levensonová, Buddhismus 028 Catherine Ébert-Zeminová, Bludný kruh 076 David Voda, Sněhy a další 029 Jano Pavlík 077 Viola Fischerová, Domek na vinici 030 Viola Fischerová, Předkonec 078 Chez Erik. Kuchařka Fra 031 Blanca Varela, Křídla na konci všeho 080 Carlos A. Aguilera, Teorie o čínské duši 032 Erich Fried, Milostné básně 081 Róbert Gál, Na křídlech/Agnomie 033 Shitao, Malířské rozpravy Mnicha 083 Bohumil Nuska, Malé příběhy Okurky 085 Tahar Ben Jelloun, Poslední přítel 034 Petr Měrka, Telekristus a Mentál 086 Antonio Gamoneda, Tohle světlo 035 Zápisky z mrtvého ostrova 088 Jonáš Hájek, Vlastivěda 036 Bytosti schopné zemřít 090 Dorota Masłowská, Dva ubohý 037 Jonáš Hájek, Suť Rumuni, co uměj polsky 038 Viola Fischerová, Písečné dítě 091 Tašo Andjelkovski, Mirny 039 Yasmina Reza, Zoufalství 092 Lidia Amejko, Známé příběhy 040 Richard Caddel, Psaní v temnotě 093 Liāna Langa, Sešit antén Writing in the Dark 094 Vilém Flusser, Za filosofii fotografie 041 Polona Glavanová, Noc v Evropě 095 Sylva Fischerová, Pasáž 042 Andrés Sánchez Robayna, V těle světa 096 Ernesto Santana, El Carnaval y 043 Michal Witkowski, Chlípnice los Muertos 044 Jerzy Pilch, U strážnýho anděla 097 Kamil Bouška, Oheň po slavnosti 045 Emanuel Mandler, Poslední Branibor 098 Karel Urianek, Beránek a jiné příběhy 099 Petr Měrka, Fantasmagorie televize

100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147

Fernando Vallejo, Madona zabijáků Viktor Špaček, Co drží Nizozemí Serhij Žadan, Big Mac Andrzej Bart, Továrna na mucholapky Krisztina Tóthová, Čárový kód Gertruda Steinová, Mluvit a naslouchat Pier Paolo Passolini, Zuřivý vzdor Antologie současné polské poezie Jean-Claude Izzo, Chourmo Frédéric Beigbeder, Povídky psané pod vlivem extáze Viola Fischerová, Hrana Ahmel Echevarría, Días de Entrenamiento Ondřej Horák, Mrtvá schránka Michal Witkowski, Královna Barbara Roland Barthes, Říše znaků Martin Kubát, Čistka Martha Acosta Alvarez, La periferia Sławomir Mrożek, Ti, co mě nesou Veronika Bendová, Nonstop Eufrat Ivana Myšková, Nícení Ondřej Buddeus, rorýsy Petr Borkovec, Milostné básně Roland Barthes o Rolandu Barthesovi Cédric Demangeot, Slota Jakub Řehák, Past na Brigitu Jean-Philippe Toussaint, Koupelna Guillermo Cabrera Infante, Tři truchliví tygři tento chléb přežvykovat, psacími písmeny Jana Šrámková, Zázemí Jan Frolík, Útěcha z ornitologie Martina Blažeková, Lom Šest slovenských básníků Juliana Sokolová, My house will have a roof /Môj dom bude mať strechu Wanda Heinrichová, Jehla sestupuje Frank Correa, Larga es la noche Petr Borkovec, Herbář k čemusi horšímu Ángel Santiesteban Prats, El verano en que Dios dormía Kateřina Rudčenková, Chůze po dunách Ondřej Lipár, Komponent Samanta Schweblin, Ptáci v ústech Alena Kotzmannová Rafani Petr Borkovec, Zlodějíček Kristina Láníková, Pomlčka v těle Krisztina Tóthová, Akvárium Sylwia Chutnik, Kapesní atlas žen Álvaro Enrigue, Podchlazení Abel Arcos, 9550: una posible interpretación del azul

148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 193 195 196 197

Luboš Svoboda, Vypadáme, že máváme Petr Maděra, Filtrační papíry Lukáš Horák, Amensch Kde i mrtví pochodují Petr Král, Město je náš les Alžběta Michalová, Zřetelně nevyprávíš nil, úvod Alda Merini, Nepřibližuj se ke mně, poezie Miloslav Topinka, Probouzení Ladislav Šerý, Nikdy nebylo líp Pomlčky v těle Petr Borkovec, Wernisch Nicanor Parra, Jiné básně Jurij Andruchovyč, Moskoviada Adéla Knapová, Nemožnost nuly Julio Jiménez, Un mundo tan blanco Zuzana Lazarová, Železná košile Nonardo Perea, Los amores ejemplares Kamil Bouška, Hemisféry Hroby v povětří. Poezie Bukoviny Bernard Noël, Výřezy z těla Adéla Knapová, Slabikář Robert Krumphanzl, Sen s výčitkami Jakub Řehák, Dny plné usínání Abel Fernández-Larrea, Shlemiel Petr Borkovec, Lido di Dante Petr Borkovec, Rozvláčná vyjádření radosti Zuzana Fuksová, Cítím se jako Ulrike Meinhof Kamil Bouška, Inventura Miroslav Olšovský, Tahiti v hlavě Alexej Cvetkov, Král utopenců Gérard Dubey, Sociální pouto v éře virtuality Tamás Jónás, Tatitatitati Veronika Bendová, Vytěženej kraj Adéla Knapová, Předvoj José Alberto Velázquez, Cierra los ojos, no respires Clemens J. Setz, Láska za časů Mahlstadtského dítěte Kristina Láníková, Úvahy nad zájmeny Petr Borkovec, Petříček Sellier & Petříček Bellot Karel Milota, Hora Tašo Andjelkovski, nid Jakub Řehák, Obyvatelé Bytosti schopné zemřít (2. vydání) Jonáš Hájek, Výlet do Schengenu Můj jediný čtenář Tomáš Gabriel, Údolí pokusu o výsadbu bříz Hana Kosáková, Ediční návrh Martin Poch, Strana

198 Marzanna Bogumiła Kielarová, 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212

Zatopený estuár Veronika Bendová, Vytěženej kraj (2. vydání) Pavel Klusák, Uvnitř banánu Martha Luisa Hernández, La puta y el hurón Petr Borkovec, Sebrat klacek Elsa Aids, Přípravy na všechno Petr Borkovec, Lido di Dante (3. vydání) Vladislav Chodasevič, Porcelánový věnec David Voda, Automat na plyšáky Cédric Demangeot, Útržky Sněhurčina kožichu Ondřej Horák, Pohlavní styky Martina Blažeková, Prologomény Zofia Bałdyga, Poslední cestopisy Petr Borkovec, Petříček Sellier & Petříček Bellot (2. vydání) Gertruda Steinová, Mluvit a naslouchat (2. vydání)

Éditions Fra Šafaříkova 15, Praha 2

213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230

Rodrigue Marques de Souza, Oslnění Elsa Aids, Lazarská v zimě a jiné básně Ricardo Alberto Pérez, Arácnidos Andrés Sánchez Robayna, Tím velkým mořem Petr Borkovec, Sebrat klacek (2. vydání) Marosa di Giorgio, Divoké papíry Robert Lax, Hudba světla / Hudba tmy Lubomír Tichý, Fialová miska Lynn Cruz, Crónica Azul Jakub Řehák, Poezie ve věku vnějškovosti Jean-Philippe Toussaint, Flashdisk Raúl Flores Iriarte, Después de la noche Alia Trabucco Zerán, Odpočet Adéla Knapová, Zbabělé zápisky z ukrajinské války Kristina Láníková, Puma M Cédric Demangeot, Neklid Miroslav Olšovský, Psaní mi za rukou běhá jak pes Ljubov Jakymčuková, Meruňky Donbasu

Fb.me/EditionsFra Fra.cz

Nové

Upadl mi cop, upadly mi šaty, upadla lilie i šálek.

Vyjít z domu do zahrady ve společnosti těchto básní znamená vstoupit do znepokojivého světa, kde se čtenář zabydlí dřív, než zjistí, že se nemá kam vracet. Sametoví inkoustoví netopýři jemně znásilňují básně v růžových hlemýždích ulitách. Slova omamně voní a mají prudkou, nebezpečnou, mírně jedovatou chuť. Podivuhodné lektvary z nezvyklých přísad vaří divná slečinka a zároveň jedna z prvních dam jihoamerické literatury Marosa di Giorgio.

Marosa di Giorgio Divoké papíry Brož. vazba, 264 s., dpc 349 kč, Fra 2023, isbn 9788075212054

Člověk jako zbytek dohořívající mezi jinými zbytky.

Jako to, co zůstane, když sám sebe zničí vyčerpáním všech forem života, v ytěsňováním smrti, totalitou morálk y s plným žaludkem a kultem hygieny. Špinav ým šrotem polámaných veršů, osamělých názvů bez knih, obsesivních úvah, rozbit ých vět a nedokončených slov Cédric Demangeot jasnozřivě popisuje stav současného ne-světa a zároveň mu vzdoruje.

Záznamy vznikaly jakoby mimoděk, na okraj. Jak jinak, když pouze na okraji, mimo dohled, si život ještě dokázal uchovat svou pravou chuť. Kdo čte Neklid, hltá člověka. petr zava dil

dpc 369 Kč ISBN 978-80-7521-217-7

Author photo © Ondřej Lipár, 2013 Cover © Nusle, 2023

Fra.cz