Erich Fried, Milostné básně by Éditions Fra

Erich Fried Milostné básně

Prodáno 200 000 výtisků německého vydání

fra

Erich Fried Milostné básně

fra

fra1

Erich Fried Milostné básně

fra

Přeložil Ondřej Bezdíček

Czech edition © Éditions Fra, 2007 Text © Verlag Klaus Wagenbach, 1979 Translation & afterword © Ondřej Bezdíček, 2007 Cover artwork © Jiří Valoch, 2007 ISBN 978-80-86603-45-2

Slova Když mým slovům vypadávají slabiky pro únavu a na psacím stroji začínají ty hloupé chyby když se mi chce spát a už se více netrápit pro každodenní smutek tím co se děje ve světě a čemu nemohu zabránit sem tam se začíná nějaké to slovo očišťovat a potichu si pobroukávat a polovina myšlenky se pročeše a hledá nějakou jinou jež se možná právě ještě dusila něčím co nemohla spolknout avšak teď se ohlíží a bere onu polovinu myšlenky za ruku a říká jí Pojď A potom některá z unavených slov létají a některé překlepy které se smějí samy sobě s anebo bez polovičatých a celých myšlenek z té londýnské bídy přes moře a roviny i hory stále znovu přes ně k témuž místu A obvykle ráno když scházíš zahradou po schodech dolů a zastavíš se a zpozorníš a podíváš se tam můžeš je vidět sedět nebo také slyšet poletovat trochu zmrzlá a možná ještě trochu ztracená a stále zcela nerozumně štěstím bez sebe že jsou skutečně u tebe

Tebe Tebe nemyslet blíže a nemyslet tě dále tebe myslet tam kde jsi protože tam skutečně jsi Tebe nemyslet starší a nemyslet tě mladší ne větší ne menší ne vášnivější a ne chladnější Tebe myslet a toužit po tobě tebe chtít vidět a tebe milovat takovou jaká skutečně jsi

Svoboda myšlenek Když myslím na tvá ústa jak mi něco vyprávíš tehdy myslím na tvá slova a na tvé myšlenky a na výraz tvých očí při hovoru Ale když myslím na tvá ústa jak spočívají na mých tehdy myslím na tvá ústa a na tvá ústa a na tvá ústa a na tvůj klín a na tvé oči

Podmínka Kdyby mělo smysl žít mělo by smysl žít Kdyby mělo smysl ještě doufat mělo by smysl ještě doufat Kdyby mělo smysl chtít zemřít mělo by smysl chtít zemřít Skoro vše by mělo smysl kdyby to mělo smysl

Nejistý Mám oči protože tě vidím Mám uši protože tě slyším Mám ústa protože tě líbám Mám tytéž oči a uši pokud tě nevidím a neslyším a tatáž ústa pokud tě nelíbám?

Snaživá útěcha Mé slunce vyšlo svítit do tvého nebe Zbývá mi měsíc jejž volám ze všech mraků Chce mne utěšit Jeho světlo je prý teplejší a jasnější Ne zbarvené žlutavě že člověk myslí jen na ochlazení Slunce přijď znovu! Měsíc je pro mne příliš jasný a příliš palčivý!

Držet Držet znamená Ne dále – ne blíže – ne krok nebo to znamená držet krok dodržet slib – své slovo nebo podržet v paměti Držet tebe se zpátky – zadržet dech – se tebe se tě pevně avšak ne před tebou něco zadržovat Držet tě v rukou v myšlenkách – ve snu – při bdění tě na výši proti temnotě večera – času – strachu Držet tvé vlasy dvěma prsty tvá ramena – tvé koleno – tvou nohu Jinak nic víc nedržet ani trumf – ani řeč ani berlu a hůl a ani peníz v ústech

Člověk bez sirek Vše co se tváří jako bych to ztratil se potají seskupuje a sestavuje úplně samo od sebe v dům se zařízenými místnostmi Již to voní chlebem v kuchyni V zahřáté posteli odhrnuješ skutečně ty pokrývku nahá a natahuješ vstříc ke mně na přivítanou dvě živoucí ruce

Podzim Považoval jsem jej za zvadlý list v poryvu větru Potom na ruce: žlutý motýl Neposečká déle než list jenž musí spadnout v tomto nádherném podzimu (a já ne déle než žluťásek ve velkém přílivu a odlivu tvé lásky) a přece se třepetá a hladí mou ruku na níž se pohybuje a neví to

Nevyhnutelné otázky Tíha strachu Délka a šířka lásky Barva touhy ve stínu a na slunci Kolik kamení musí být spolykáno jako trest za štěstí a jak hluboko člověk musí kopat dokud pole nedá mléko a strdí

Co je život? Život je teplo vody v mé koupeli Život jsou má ústa v tvém otevřeném klíně Život je hněv na bezpráví v našich zemích Teplo vody nestačí musím se v ní také šplouchat Má ústa na tvém klíně nestačí musím jej také políbit Hněv na bezpráví nestačí musíme je také prozkoumat a něco proti tomu udělat To je život

Noční píseň Na tvá ňadra dvě hvězdy na tvé oči dva polibky v noci pod lhostejným nebem Na tvé oči dvě hvězdy na tvá ňadra dva polibky v noci pod bezústými mraky Naše polibky a naše hvězdy musíme si dát navzájem pod proměnlivými nebi nebo v jedné místnosti nějakého domu jenž stojí možná v jedné zemi v níž se musíme bránit Avšak ve chvílích oddechu této obrany pro nás ňadra a oči nebe a hvězdy a polibky

V této době Proti tomu všemu ty jako moje protiváha? Možná kdybys skutečně byla se mnou abys mne držela abys na mně ležela v noci aby mne tento vír nestrhl protože i ty stále znovu bojuješ proti tomu všemu A proti tomu všemu pro tebe já jako tvá protiváha? Možná když budu skutečně u tebe abych tě držel

Triptych

(Frankfurt – Neckargemünd – Dilsberg)

1 Zřetelně obrazy vzpomínek a touhy Tvoje čekající ruka výraz tvých očí a kadeř vlasů jež ti zastiňuje levé oko Nebo stromy stromy po obou stranách našeho Mohanského mostu jako by stály uprostřed vod (ale stojí na ostrově na pevné zemi) 2 A já uprostřed v této dálavě od tebe myslím do dálky myslím na tvou blízkost myslím na tvůj dech na svůj život uprostřed vod (na svém ostrově který není můj a není v Mohanu) Příliš příliš příliš příliš

mnoho mnoho mnoho mnoho

rýh v mé dlani lidí bylo na této mši povinností a strojeností času bez tebe

Osobnost a milostná lyrika Ericha Frieda BIOGRAFIE NEVŠEDNÍHO DĚTSTVÍ

Erich Fried se narodil 6. 5. 1921 ve Vídni. Bezpochyby ominosní datum narození, které (z historického hlediska) určilo jeho další život a dílo. V pěti letech se proslavil jako „zázračné dítě“, když vystupoval na různých vídeňských scénách (1926–27). Již v raném věku byl tedy povolán pro roli řečníka. Friedův talent pro deklamaci básní rozvíjela zejména jeho matka Nelly Friedová, rozená Steinová (1896–1982). Oproti tomu otec Hugo Fried (1890–1938) chlapce znejisťoval pro jeho nemotornost (trpěl od narození ataxií) a byl rovněž proti tomu, aby hrál. Úspěchy na jevišti chlapce odškodňovaly za jeho nesportovnost a dodávaly mu sebevědomí, které by mu bezpochyby palčivě chybělo. Velký vliv na něj měla babička Melvine Steinová, v jejímž bytě celá rodina žila. Ačkoliv byli rodiče židovského původu, „měl o takovéto zvyky vždy pramalý zájem“. Friedova rodina pocházela z měšťanského prostředí. On sám se ve vzpomínkách označoval jako tzv. „dítě z lepší společnosti“ nebo rovněž, vzhledem k bezstarostnému dětství, jako „ochraňované dítě“, jehož rodinu velká hospodářská krize ve 30. letech nepostihla tak drastickým způsobem jako jiné. Jeho sociální angažovanost se formuje již v raných letech, kdy v devíti „u sebe rozvinul neobyčejnou vášeň dávat žebrákům peníze“. Neobyčejně rychlé dozrávání v plně zodpovědného mladíka uspíšily nejspíše sociální a politické události, které jeho osobnost trvale ovlivnily: požár Justičního paláce 15. července 1927 (a střelba do dělnických demonstrantů), v roce 1938 freneticky vítaný vstup německých okupačních vojsk do Rakouska, 24. dubna 1938 zatčení rodičů pro „přípravu k převedení devizových prostředků do za125

hraničí“ – 24. května umírá Friedův otec na vnitřní zranění po výslechu na gestapu. Ještě předtím se mu se spolužáky z gymnázia podařilo založit „skupinu odporu“, ale již 6. května musí z gymnázia odejít. 6. srpna se mu podaří utéct do Londýna. Tam je nejdříve zaměstnán u „Židovského utečeneckého komitétu“ (od 1939 do podzimu 1940), poté pracuje jako knihovník pro organizace vybudované komunisty „Mladé Rakousko“ a „Svobodný německý kulturní spolek“. Již tehdy se staví proti ortodoxním pozicím Komunistické strany Rakouska. Jako utečenec v Anglii zachránil až do vypuknutí války přibližně dvacet lidí tím, že vytrhával v neobývaných domech olověné trubky starého vodovodního potrubí a prodával je. S utrženým výdělkem byl schopen obstarat víza do Anglie. V Londýně si také předsevzal, že se stane spisovatelem. Rozhodnutí vyplynulo z životních podmínek a bylo od počátku těsně spjato s jeho politickými cíli. Chtěl bojovat proti fašismu, rasismu, utlačování a vyhánění nevinných lidí. Roku 1940 publikoval v exilových časopisech první básně a v roce 1944 mu vyšel první svazek básní Deutschland a o rok později Österreich. Jako mnoho ostatních exilových spisovatelů nebyl po válce v Adenauerově Německu žádoucí a totéž platilo pro Rakousko. Od roku 1952 pracoval jako „programový asistent“ pro „německý servis“ BBC. Když se postavil na stranu „nové levice“, své spolupráce se roku 1967 vzdal. Jako básník vešel v Německu ve známost teprve svými překlady Dylana Thomase Under Milk Wood (1954) a Eliotova The Elder Stateman (1959). Teprve roku 1958 se v NSR objevuje samostatný svazek Gedichte a začíná Friedova recepce v německé literatuře. V květnu 1963 je uveden jeho první překlad Snu noci svatojánské, Shakespearovi se věnoval intenzivně po celý život (A. W. Schlegela dokonce překonal v počtu 126

přeložených děl), a v říjnu téhož roku se stal členem Gruppe 47. V 60. a 70. letech se plně věnuje básnictví, jež je u něho však nerozlučně spjato s politickou činností ve smyslu Brechtova sociologického experimentu. Charakteristickým příznakem jeho díla zůstává prolamování „mlčky vyžadovaných tabu“, která se týkala málo prozkoumaných nebo systematicky zamlčovaných témat v dějinách NSR: vytěsnění národního socialismu, antikomunismus, trpění válečných akcí USA (od Vietnamu až po Nikaraguu), politiky Izraele proti Palestincům, jakož i veřejných reakcí a státních intervencí proti terorismu v 70. letech (skupina Baadera a Meinhofové). Studentské hnutí (Fried byl přítelem jak Rudi Dutschkeho, tak Ulrike Meinhofové) jej přijalo nadšeně do svých řad. Největší úspěch mu přinesla v 60. letech agitační lyrika politická: sbírky Warngedichte (1964) a und Vietnam und (1966), zatímco v 80. letech to byly právě Milostné básně (Liebesgedichte, 1979) – s více než 400 000 prodanými svazky byl jedním z nejčtenějších německých básníků. Milostné básně jsou z vývojového hlediska sbírkou poměrně pozdní. Dosahují jedinečné osobnostní vy zrálosti, vyrovnanosti a průzračného výrazu. V této souvislosti je třeba podotknout, že jeho citový život byl do značné míry ovlivněn ženami: se třemi se oženil (podstoupil mj. psychoanalytickou léčbu) a zplodil s nimi šest dětí – „většina velkých lyriků byla velkými milenci“ (dle E. Staigera). Svými současníky byl nahlížen jako „spravedlivý“, např. Wieland Schmied o něm řekl: „Neznám laskavějšího člověka, než je Erich Fried: mám tím na mysli laskavého z nejvnitřnější hloubky své bytosti, svého srdce.“ Nebo Hans Mayer: „… pro mě je, a tomu bude moci porozumět asi jen Žid, jedním z židovských spravedlivých – cadikem.“ Erich Fried zemřel na rakovinu 22. 11. 1988. 127

DÍLO, POETIKA A MILOSTNÁ LYRIKA ERICHA FRIEDA

Nelze přesně vymezit, jaké postavení zaujímá Erich Fried v rámci německé literatury, popřípadě do které národní literatury jej lze zařadit. Na jedné straně ho můžeme přiřadit k rakouské exilové literatuře spolu s E. Canettim, H. Brochem, J. Rothem aj., na druhé straně zůstal po roce 1938 v londýnském exilu a přátelil se s pražskými německými spisovateli H. G. Adlerem a F. B. Steinerem. Paralelně k tomu vycházely jeho básně také v Rakousku v antologii H. Weigela Stimmen der Gegenwart (od r. 1951) spolu s I. Aichingerovou, I. Bachmannovou, T. Bernhardem, F. Mayröckerovou a Wiener Gruppe aj. Vyjadřoval se převážně k německé politice a kultuře, nicméně zaujímal i samostatné místo v ostrovním duchovním životě (podobně jako A. Koestler a E. Canetti). Svou překladatelskou činností rovněž vytvořil most pro komunikaci německé a anglické literatury. Význam této části jeho díla nelze přehlédnout, neboť jen výběrová bibliografie jeho překladů (nejen z angličtiny, ale i z hebrejštiny a řečtiny) čítá na 45 titulů. Friedovo dílo je různorodé: obsahuje vedle politické, gnómické a milostné lyriky i jeden román – Ein Soldat und ein Mädchen (1960), rozhlasové hry, eseje, stati, projevy, rozhovory a otevřené dopisy. Jeho poetika má více vzorů: v prvé řadě je třeba jmenovat texty B. Brechta, K. Tucholského, K. Krause, P. Celana, F. Hölderlina, nevyčerpatelným zdrojem mu byla Bible (zde konkrétně v básni „Držet“). Čerpal podněty ale i z anglosaské literatury: překládal kromě výše uvedených G. Greena a W. H. Audena; dále se cítil ovlivněn autory jako G. Hopkins, W. Owen, E. E. Cummings a J. Kalmer. Friedova technika „vážné hry se slovy“ jej přibližuje „konkrétní poezii“ E. Jandla a „konstelacím“ E. Gommringera. Jeho 128

zdůraznění „slovesnosti“ ve prospěch „obraznosti“ (nedůvěra k metaforické funkci jazyka) jej spřízňuje s H. Heißenbüttelem, přičemž je obecně typickým rysem postmoderní německé lyriky 60. a 70. let. V Brechtově spise Žebrácký proces (1931) je rozvíjen model tzv. sociologického experimentu, který vystihuje Brechtova definice: „Sociologický experiment předvádí společenské antagonismy, aniž by je vyřešil.“ Přestože na podobná vyjádření nelze v nemnoha Friedových uměnovědných spisech narazit, lze dle V. Kaukoreita, renomovaného znalce Friedova díla, nalézt jisté analogie. Například ve významném eseji Anmerkungen zu Verhaltensmustern (1968) Fried uvádí: „Dnes, vzhledem k ještě rafinovanější manipulaci a současném vývoji atomových zbraní, jež nám hrozí konečným zničením ve srovnání s neškodně vyzbrojeným národním socialismem, je možná ještě důležitější učinit vzorce chování vědomými.“ V tomto smyslu vystupoval Fried po celý život jako „angažovaný intelektuál“, bojující (podobně jako V. Havel u nás) za lidská práva a porozumění mezi národy. Hlavním úkolem umění je dle Frieda „boj proti odcizení“ – otřepané marxistické heslo, nicméně doplněné v jeho případě o humanistický korektiv: „… účast na lidské nouzi musí mít … přednost.“ V těchto i dalších výrocích a především v básnické produkci (podstatnou část jeho lyrického díla představují do bové básně, politické a útočné písně, na konci 60. let se dokonce vyslovil pro užití agitačně-propagandistických básní) lze pozorovat, co se týče politických cílů, paralelu mezi tehdejší „angažovanou poezií“ (jejímž byl vedle H. M. Enzensbergera asi nejviditelnějším zástupcem) a hnutím doby předbřeznové a autory Mladého Německa. Oproti tomu jsou jeho Milostné básně vyhrazeny sféře intimní. Základní princip své poetiky – „vážnou hru se slo129

vy“ – objevil a rozvíjel od poměrně raného věku (po roce 1939) a definuje ji jako: „… užití slov s dvojím významem, nebo také jejich foneticky podobných forem jako schön, schon a schonen.“ Propojoval slova nejen pomocí aliterace a asonance, nýbrž také využíval jazykovému systému inherentních fonetických a sémantických motivací etymologicky často nesouvisejících slov, a dokonce frazémů. Tyto rétorické prostředky mu byly později opětovně vyčítány jako literární hrátky. Ve skutečnosti se nejednalo v žádném případě o hru, nýbrž tento tvárný princip byl od počátku myšlen velmi vážně – je vazebným prvkem a rozpoznávacím znakem Friedovy poetiky a kromě dvou prvních sbírek na něj lze narazit v celém jeho lyrickém díle. Pravděpodobně to souviselo s již zmíněnou obecnější tendencí v německé lyrice – s kritikou mimese a silnou rétorizací poezie. Sbírka Milostné básně obsahuje technicky odlišné básně: 1. Friedovy milostné básně bez tematických vlivů. 2. Básně s částmi děl jiných autorů, které básník dále rozvíjí, např. „Anně Blumě“, „Posvátné čiré“ (pouze v titulu básně) a „Polovina z Hölderlina“ využívají některé verše z Hölderlinovy „Půle života“ – tyto verše jsou příkladem „centa“ (básně sestavené z citátů příkladných básníků). 3. Setkáme se i s překladem: „Slyším vojsko“ je poslední básní Joycovy rané sbírky Komorní hudba (1907). 4. Dalším hlediskem při klasifikaci může být „vážná hra se slovy“, na níž jsou vystavěny např. „Dvojí poetické poslání“, „Skrývačka – ‚Fexírbild‘“, „Svobodná volba s dobrými úmysly“ ad. 5. S nimi souvisí onomatopoetické básně s četnými slovními kontaminacemi a novotvary např. „Ubrečenédie o velfešné felrybě“, „Bláskeň při nestvůrčasu“. 6. Objevují se i ultrakrátké a exotické básnické formy, jako např. „Keř se srdcovitými listy“ (tanka po starojaponském způsobu je báseň vystavě130

ná na sylabickém principu, sestávající z pěti veršů ve vzorci 5–7–5–7–7.), dále sem patří „Shame“, „Pokus se přizpůsobit“ aj. Mnohé jeho milostné básně, např. „Pokus se přizpůsobit“, „Věkový rozdíl“, „Věrnost“, zkoumají na jazykovém materiálu „pravdivost“ mezilidské zkušenosti, přičemž se nevztahují na konkrétní osobu (přestože za nimi můžeme vycítit jako zdroj inspirace třetí Friedovu ženu Catherine Fried-Boswellovou – samozřejmě s výjimkou básně „Ticho“, v níž je oslovena jeho druhá žena Nan Spence-Eichnerová). Nástrojem zkoumání je tu zejména verš a jeho syntaktické možnosti při skladbě strofy. Verš jako princip uspořádání myšlenky zcela vědomě využívá i ve sbírce Höre, Israel!, kde do veršů rozkládá Herzlův Der Judenstaat a v předmluvě podotýká: „Slova, smysl a interpunkční znaménka zůstaly zachovány, avšak texty byly rozloženy do veršů, aby se tak zřetelněji zdůraznily detaily těchto vět, především volba slov.“ Verš disponuje silou nechat ve věcech vyvstat jejich skrytý řád, který by nám v próze naprosto unikl; ztratil by se tak velký díl názornosti, bezprostřednosti a výrazové síly. Verš slouží Friedovi rovněž k precizaci myšlenky, což se prokáže při linearizaci jeho básní ve věty, v nichž tento proces vyjeví volný přechod mezi gnómickou básní a aforismem (např. v básni „Věrnost“ – „Říká se: ‚Porušený slib je vyřčený zločin, ale nemůže být neporušený slib nevyřčený zločin?‘“). Plynulý přechod od verše k próze a naopak zesiluje komunikační funkci básně. Ta je navíc podpořena myšlenkovými figurami, vytvářenými umným zacházením se skladbou vět, syntagmaty a kolokacemi za účelem aktivace čtenářova myšlení. Verš je tu obecně analytickým nástrojem pro odhalení nepravostí, chyb a zločinů politiků, spisovatelů či myslitelů, které se nejlépe obrazí v jejich vlastních textech 131

ve smyslu Brechtova sociologického experimentu – nicméně tentokrát v oblasti mezilidských vztahů. Friedovo východisko je v prvé řadě etické a připomíná slova Konfuciova: „C’-lu pravil: Kdyby kníže z Wej čekal, že přijdeš a budeš mu spravovat jeho zemi, jaké by bylo tvoje první opatření? Pravil Mistr: Jistě by to byla oprava řeči.[…]“. Realita je pro básníka Frieda do značné míry jazykové povahy a texty chápe jako pars pro toto skutečnosti vůbec; jeho postoj k ní vychází z jazykové kritiky založené K. Krausem – viz např. báseň „Shame“. Tato báseň, komponovaná na základě „vážné hry se slovy“, znázorňuje, jak spolu konceptuálně souvisí částečná synonyma („bezstoudnost“ versus „nestydatost“), aby mezi nimi odhalila nezjevný rozdíl, a dosáhla tak analytického důrazu – aktivovala reflexivní potenciál čtenáře a zvýšila jeho jazykovou senzitivitu. Tato v jednotkách jazykového systému obsažená dialektika má za úkol čtenáře nikoliv citově vázat, nýbrž přimět ke kritickému úsudku. V tom spočívá její efekt ozvláštnění. Obrat jeho poezie k rétorice od konce 50. let bývá vysvětlován jako reakce na stále intenzivněji jazykově koncipovanou skutečnost – a tento proces pokračuje dodnes. Jedním z jeho rysů je nadbytečnost informace, její opakování. Opakování (stejného) je opětovné užití již jednou uvedené části věty a slouží citové amplifikaci. Dobrým příkladem toho, jak Fried pracuje s „opakováním“, jež tvoří konstantu jeho poetiky, je báseň „Ale znovu“: Ale/ty jsi znovu přišla/Ty/jsi znovu/přišla//Ty/ty jsi/ty jsi znovu/Já jsem znovu/protože jsi ty. V 2. a 3. verši první strofy a v 1.–3. verši druhé strofy je zájmeno „ty“ anaforou; v 3. a 4. verši druhé strofy je epiforou příslovce „znovu“ a báseň pokračuje: Ty jsi přišla/ ty/znovu/a znovu a znovu/znovu ty//Ty/ty/ty a já/znovu 132

a znovu/a znovu. Mezi třetí a čtvrtou strofou se z „ty“ stává anadiplose (opakuje poslední slovo verše jako první slovo následujícího), která je ve čtvrté strofě rozvíjena jako anafora nebo epanalepse (opakování slova na začátku verše); „znovu“ se na konci čtvrté strofy ukáže jako epifora. Vícero opakování týchž slov („ty“ a „znovu“) evokuje dynamickou představu opakovaného setkání dvou milenců, jejichž spojení dosahuje vrcholu jako geminatio (zdvojení) v příslovcích „znovu a znovu/a znovu“. Bez spojek sestává tato báseň pouze ze šesti slov, které jsou neustále variovány. Lakonická kombinatorika s minimálními jazykovými prostředky činí ve čtyřech strofách ohromující dojem, neboť prodlužuje představu, jak si milenci „navždy“ a „znovu“ padli kolem ramen a dosahuje lyrického trvání. Tím dle proponovaného hesla „slovesnost namísto obraznosti“ poněkud vybočuje z řady. Možná právě proto, že rozdíl mezi Friedovou politickou a milostnou lyrikou leží v důrazu na emocionálně-persuasivní argumentaci spíše než na (dialektickými figurami vyvolaném) „otřesu“, který má být čtenářem racionálně ověřen. Dosavadní česká recepce Friedova díla je skromná: byly vydány tři výbory. První, Varovná znamení (1969), tvoří výběr ze sbírek (Warngedichte, Überlegungen, und Vietnam und, Anfechtungen); druhý, Básně 1945–1988 (1998), je velmi stručným výběrem téměř ze všech sbírek; třetí, Básně lásky, strachu a hněvu (2004), představuje dosud nejrozsáhlejší výběr ze sbírek (Es ist was es ist; Liebesgedichte, Angstgedichte, Zorngedichte; Liebesgedichte; Lebensschatten a Beunruhigungen). Ondřej Bezdíček

133

134

Obsah Slova 7 Tebe 8 Svoboda myšlenek 9 Podmínka 10 Nejistý 11 Snaživá útěcha 12 Držet 13 Člověk bez sirek 14 Podzim 15 Nevyhnutelné otázky 16 Co je život? 17 Noční píseň 18 V této době 19 Triptych 20 Ta nejen 22 Odloučení 24 Bez tebe 25 Bláskeň při nestvůrčasu 26 Dvojí poetické poslání 27 Svobodná volba s dobrými úmysly 28 Ubrečenédie o velfešné felrybě 29 Když jsem se po tobě sžíral 30 Denní snění 32 Dobří zahradníci 33 Tato prázdnota 34 Slyším vojsko 36 Nejistý 37 Proč 38 Slabá chvíle 39 Protibáseň ke Slabé chvíli 41 Hranice zoufání 42 Varování před ústupky 43 Anně Blumě 44 Jedno přes druhé 47 135

Ať je kdekoliv mazáno, hašeno, zhasínáno 48 Kuvade slz 50 Tam ne 51 Cesta k tobě 52 Protihlas proti vyvlastnění 53 Sním 54 Hölderlin Susettě Gontardové 55 Věrnost 58 Srdce ve skutečnosti 59 Věkový rozdíl 60 V době do 4. července 1978 61 Osmadvacet otázek 63 Keř se srdcovitými listy 64 Sen 65 Potom 66 Slova umírajícího Dona Quijota 67 Žádný dopis do Španělska 68 Chvála zoufalství 70 Tíže 72 Příhoda 74 Shame 75 Pokus se přizpůsobit 76 Při vzdálenosti 77 Ale znovu 78 Když nebylo možné nalézt východisko 79 Možná 80 Jeden hlas 81 Posvátné čiré 82 Tebe ztratit? 83 Polovina z Hölderlina 84 Kolo Štěstěny 86 Průpravné cvičení pro jeden zázrak 87 Výčitky 88 Útočiště 89 Co to bylo? 90 Co přináší klid 92 136

Myslet na tebe 93 Co bolí 94 Ozvuky 95 Zahrada v zimě 96 Levicová milostná báseň 97 Čisté a aplikované básnictví 98 Blízkost 99 Opožděná myšlenka 100 Úvaha 101 Cestou od tebe 102 Já 103 Úleva 104 Noc čekání 105 Ticho 106 Oznamuje se lásce tvé 107 Být připraven bylo vše 108 Nápis v knize Davida Coopera „Řeč šílenství“ 109 Noční báseň 111 Padnutí na kolena 112 Ty 113 Moje volba 114 Skrývačka – „Fexírbild“ 115 Slovo na závěr (Erich Fried) 123 Poznámky 124 Osobnost a milostná lyrika Ericha Frieda (Ondřej Bezdíček) 125

137

Erich Fried Milostné básně Z německého originálu Liebesgedichte (Verlag Klaus Wagenbach, Berlin 1988) přeložil a doslov napsal Ondřej Bezdíček Reprodukce na obálce Jiří Valoch, Bez názvu, 2006 Vydalo Éditions Fra, Šafaříkova 15, 120 00 Praha 2, www.fra.cz, roku 2007 jako svou 32. publikaci Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první. Náklad 450 výtisků ISBN 978-80-86603-45-2

138

www.fra.cz

9 788086 603452

Erich Fried (1921, Vídeň–1988, Londýn) napsal sbírku Milostné básně v roce 1979. Svým zaměřením vybočuje z Friedovy tvorby tématem – Fried byl především politický básník a překladatel Dylana Thomase, W. Shakespeara ad. – ne však z poetiky, jež byla od padesátých let velmi silně provázána s rétorikou, Brechtovou metodou tzv. sociologického experimentu a konkrétním básnictvím. Erich Fried patřil v osmdesátých letech k nejčtenějším německým básníkům a zaujímá v rámci německé a rakouské literatury přední místo.

Novinky

Orhan Pamuk, Nový život Yasmina Reza, Zoufalství Yasmina Reza, Adam Haberberg Michał Witkowski, Chlípnice Polona Glavanová, Noc v Evropě Giuseppe Culicchia, Kolo, kolo mlýnský Jerzy Pilch, U strážnýho anděla Jean-Claude Izzo, Totální chaos Bytosti schopné zemřít. Francouzští prokletí básníci 20. stol. Andrés Sánchez Robayna, V těle světa Richard Caddel, Slova straky/The Magpie Words

www.fra.cz

9 788086 603452

fra