Karel Malich & utopické projekty / Karel Malich & Utopian Projects by Fait Gallery

Utopian Projects

M a l i c h

Karel Malich & utopické projekty

Karel Malich & Utopian Projects

utopické projekty

Karel Malich & Utopian Projects

utopické projekty

Za vstřícnost a spolupráci při realizaci publikace děkujeme / Our thanks for helpfulness and collaboration in the preparation of this book go to the following: Igor Fait Jakub Demartini Zdeněk Sklenář Petr Špaček Martin Polák Pavel Karous Hynek Alt Jan Šrámek Renata Kuprová David Kuchař Ondřej Loula Jiří Ptáček Františka a Tim Gilman-Ševčík Vědecko-výzkumné pracoviště AVU / AVU Research Centre & Nadace Preciosa / The Preciosa Foundation

Děkujeme také všem institucím a sběratelům / We would like to thanks to the following institutions and collectors: Albright-Knox Art Gallery, Buffalo Galerie Benedikta Rejta v Lounech Galerie Klatovy / Klenová Galerie umění Karlovy Vary Galerie výtvarného umění v Chebu Galerie výtvarného umění v Ostravě Galerie Zdeněk Sklenář Moravská galerie v Brně, Archiv a sbírka Jiřího Valocha Muzeum Sztuki, Łódź Národní galerie v Praze Oblastní galerie Liberec Východočeská galerie v Pardubicích soukromá sbírka Marcela Skuly / private collection of Marcel Skula & další privátní sběratelé / other private collectors

Není-li uvedeno jinak, jsou díla z pozůstalosti autora. / If not stated otherwise, the works come from the artist’s estate. Za finanční podpory statutárního města Brna. / With the financial support of the City of Brno.

© Fait Gallery, 2021 texty / texts © Denisa Kujelová, Filip Šenk, Jiří Ševčík, Jan Wollner a dědicové autorských práv nežijících autorů / heirs of copyright laws regarding artists that are no longer alive, 2021 foto / photo © Martin Polák, Hynek Alt, Biff Henrich, Miroslav Chochlík, Barbora Kovářová, Eliška Mikšová, Roman Polášek, Albright-Knox Art Gallery, Archiv Galerie umění Karlovy Vary, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Galerie Klatovy / Klenová, Moravská galerie v Brně, Archiv a sbírka Jiřího Valocha, Muzeum Sztuki w Łodzi, Národní galerie Praha, Oblastní galerie Liberec, 2021

ISBN 978-80-908446-0-5

Pro Kaje a Jorika. / To Kaj and Jorik.

ISBN 978-80-908446-0-5

Pro Kaje a Jorika. / To Kaj and Jorik.

9 EDIČNÍ POZNÁMKA

269 EDITORIAL

11 SÁZÍM NA SKVĚLOST DUCHA Vladimír Burda

271 I BET ON THE GREATNESS OF THE SPIRIT Vladimír Burda

15 PRACOVAT V SOULADU S KOSMEM A ŽIVLY / K SOUČASNÉ TVORBĚ KARLA MALICHA Jiří Padrta

275 WORKING IN ACCORDANCE WITH THE COSMOS AND ELEMENTS / ON THE CURRENT WORK OF KAREL MALICH Jiří Padrta

27 TURBULENCE Jiří Ševčík 35 UTOPIE JAKO ARCHITEKTURA VZTAHŮ Denisa Kujelová 57 MÍSTO PRO ŽIVOT / MALICH MEZI UTOPISTY Filip Šenk 65 MALICHOVY CESTY NA VÝCHOD Jan Wollner 71 UTOPIE PRO VŠECHNY Denisa Kujelová 85 PICTORIAL

289 TURBULENCE Jiří Ševčík 297 UTOPIA AS THE ARCHITECTURE OF RELATIONS Denisa Kujelová 321 A PLACE FOR LIFE / MALICH AMONG UTOPIANS Filip Šenk 329 MALICH’S JOURNEYS TO THE EAST Jan Wollner 337 UTOPIA FOR ALL Denisa Kujelová 353 BIBLIOGRAFIE / BIBLIOGRAPHY 359 REJSTŘÍK / INDEX

9 EDIČNÍ POZNÁMKA

269 EDITORIAL

11 SÁZÍM NA SKVĚLOST DUCHA Vladimír Burda

271 I BET ON THE GREATNESS OF THE SPIRIT Vladimír Burda

15 PRACOVAT V SOULADU S KOSMEM A ŽIVLY / K SOUČASNÉ TVORBĚ KARLA MALICHA Jiří Padrta

275 WORKING IN ACCORDANCE WITH THE COSMOS AND ELEMENTS / ON THE CURRENT WORK OF KAREL MALICH Jiří Padrta

Napsal jsem jednou, že jsem si odnesl z venkova svůj sen přebohatého dětství a mládí do města, mezi čtyři stěny ateliéru. Ten se mi stal jediným útočištěm. Dnešní útěk lidí z města na venkov je podmíněn něčím jiným. Je to zpronevěra snům a ideálům mládí. Málokdo dělá to, co chtěl kdysi dělat. Dala se prostě přednost vydělávání peněz. Po roce 1948 se tento nesmysl podporoval s velkou chutí a stal se málem programem. Dnes se cítí tyto chyby. Zpronevěra sama sobě pro tyto lidi vytvořila z jejich útočiště vězení. Rekreace se pro tyto zoufalce stala programem. Utíkají sami před sebou

do chat. Musí se stále rekreovat, aby se vraceli do svých vězení v městě. Situace v celém světě bude asi obdobná. Vyhovět tomuto zneurotizovanému světu musí být pro ty, kteří mají pro ně stavět, skoro neřešitelnou záležitostí. Vím, že načerpání nových sil v krásném prostředí je důležitá věc. Vím také, že budou nadále pěstitelé drobného zvířectva, zahrádkáři, rybáři a různí řemeslníci. Víme ale dobře, že určitá řemesla musela zaniknout a vznikala nová. Jistě je to škoda, ale taková byla situace vždy.

TURBULENCE Jiří Ševčík

Karel Malich patří k velkým solitérním postavám umění, které se označuje setrvačně jako umění východní Evropy. Byl to spíše vojensko-politický termín z období rozděleného světa a proti němu se opravenou a historicky správnější verzí měl stát pojem střední Evropa, jak ho známe například v podání Milana Kundery. Oba pojmy si však do značné míry dodnes podržely svou platnost pro oblasti s jinou existenciální zkušeností. Patří do spektra stále dohledávané mentální kartografie exsocialistických zemí, stavěné proti hierarchickému konceptu západního umění.1 Jistou paralelou Malichovy osobnosti jsou další „eratické“, nepravidelné či bludné postavy (jak se dnes označují v jazyce západní kritiky), které Západ objevuje po pádu východního bloku a postupně začleňuje do světových dějin moderního umění po druhé světové válce. Připomenout lze chorvatského umělce Mangelose,

Text byl otištěn v časopisu Výtvarné umění, umění, 1969, č. 1, s. 3–15.

Poláka Edwarda Krasińského, slovenského Stana Filka a Júlia Kollera a další. Tzv. eratické figury hrají přitom klíčovou roli v opožděném přijetí a uznání mimozápadního umění a v poznání jeho odlišného kontextu. Z rozsáhlého díla Karla Malicha, které zůstalo donedávna téměř intaktní a nedotčené trhem, akceptoval Západ především práce z „neokonstruktivistického“ období šedesátých let a skupinu drátěných plastik ze sedmdesátých let. Tato díla jsou snadněji zařaditelná do historického kontextu západního umění, protože souvisejí se zásadní změnou jazyka umění v šedesátých letech, s novými průmyslovými technologiemi, způsobem produkce, zavedením plastických hmot atd. Zdroje Malichovy tvorby byly však už v této době především mimoestetické. Řeč jeho „jiného prostoru“ můžeme číst nejen v duchu univerzálního řádu konstruktivismu, ale také jako uvolnění kosmické senzibility, v níž jsou zapojeny

TURBULENCE Jiří Ševčík

Text byl otištěn v časopisu Výtvarné umění, umění, 1969, č. 1, s. 3–15.

3 4 5 6

Jednalo se o pravidelnou Mezinárodní výstavu Guggenheimova muzea, konkrétně o její pátou edici, která byla věnována sochařství. Viz Guggenheim International Exhibition 1967, 1967, s. 94. HAVRÁNEK, Vít. Akce, slovo, pohyb, prostor, prostor, s. 152. Viz také „Každý mi říkal: Až tam [do New Yorku] přijdeš, to bude šok – a já jsem žádný šok nezažil“, KUSÁK, Alexej. Hovory 21: Hovoří Karel Malich. In: Výtvarná práce, práce, 1967, č. 25, s. 6. GRÖGEROVÁ, Bohumila a Josef HIRŠAL. Let let, let, s. 257. Zápis do skicáku z roku 1979, obdobná poznámka je i ve skicáku z roku 1973. GRÖGEROVÁ, Bohumila a Josef HIRŠAL. Let let, let, s. 258–259. Powszechna Wystawa Krajowa (1929) byla rozsáhlou akcí na poznaňském výstavišti a stejně jako obdobná Výstava soudobé kultury v Brně (1928) připomínala desetiletí samostatného státu. PIOTROWSKI, Piotr. The Avant-garde Institutionalised? In: Umění Umění, , 2003, č. 3, s. 211–218. GRÖGEROVÁ, Bohumila a Josef HIRŠAL. Let let, let, s. 260.

9 10 11

12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23

KUSÁK, Alexej. Hovory 21: Hovoří Karel Malich. In: Výtvarná práce, práce, 1967, č. 25, s. 6. HLAVÁČEK, Josef. Malichův kosmos. In: Výtvarné umění, umění, 1990, č. 4, s. 24. SRP, Karel. Karel Malich Malich, , s. 413. Srp tuto mylnou informaci přebírá z Kusákova rozhovoru s Malichem, v němž je mnoho chybných údajů. TUROWSKI, Andrzej. Malewicz w Warszawie. Warszawie. PIOTROWSKI, Piotr. Odwilż: sztuka ok. 1956 r. KUSÁK, Alexej. Hovory 21: Hovoří Karel Malich. In: Výtvarná práce, práce, 1967, č. 25, s. 6. PADRTA, Jiří. Moskva 1966. In: Kulturní tvorba, tvorba, 1966, č. 51, s. 15–16. PADRTA, Jiří. Suprematismus a dnešek. In: Výtvarné umění, umění, 1967, č. 8–9, s. 447. PADRTA, Jiří. Otázky pro Karla Malicha. In: Výtvarné umění, umění, 1969, č. 1, s. 14. MALEVIČ, Kazimir Severinovič. Suprematismus. In: Výtvarné umění, umění, 1967, č. 8–9, s. 385–386. Zápis do skicáku č. 61 s názvem PROJEKTY ZEMĚ MOŘE VZDUCH z období 21. 5. – 28. 6. 1970. SRP, Karel. Karel Malich Malich. . Biennale Form Prestrzennych. SCHILLER, Konrad. Awangarda na dzikim Zachodzie. Zachodzie . Warszawa M-Z.

UTOPIE PRO VŠECHNY Denisa Kujelová

Vzhledem k absenci památkové ochrany většiny normalizačních výtvarných intervencí do veřejného prostoru, jež mají neodvratitelný sklon k degradaci, který často vede k fatálnímu řešení – demolici (jemuž by zabránilo uznání statutu nemovitých kulturních památek), se v jejich mapování a potřebné identifikaci v posledních letech angažuje několik spolků (Křížky a vetřelci1, Sochy a města2, Ostravské sochy3, Sochařské Brno4 ad.), které ve své činnosti navázaly na pilotní platformu Vetřelci a volavky5. Z jejich iniciativy vznikly veřejně dostupné internetové registry jednotlivých děl, které jsou stále průběžně aktualizovány a doplňovány o nové poznatky terénního výzkumu. Všechny zmíněné databáze monumentálního umění ve veřejném prostoru slouží nejen k určení autorství a dataci jednotlivých soch a relié fů, jejich dokumentaci a evidenci, ale přede vším k popularizaci těchto

sochařských realizací, vedoucí k nezbytné osvětě veřejnosti, která má tak možnost pomoci zabránit jejich další devastaci a demolici a přispět k záchraně tohoto nemovitého kulturního dědictví. Skrze uvedené internetové indexy se podařilo rovněž zpětně identifikovat a přivést do širšího povědomí i plastiky ve veřejném prostoru Karla Malicha. Z Malichových modelů plastik a utopických architektur se jich totiž také několik podařilo překvapivě realizovat i jako součást dobových urbanistických projektů. Byly pochopitelně provedeny pouze jako autorské zvětšeniny, které zdaleka neodpovídaly naplnění autorem původně zamýšlené intence měřítka velkorysých budov i celých měst, do nichž by se dalo vstoupit a ve kterých by nová společnost mohla v souladu s kosmem a živly6 žít. Z autorových čtyř dobově realizovaných monumentálních soch se podařilo zpětně propojit s konkrétními modely

3 4 5 6

9 10 11

12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23

UTOPIE PRO VŠECHNY Denisa Kujelová

a architektů35 působili od počátku šedesátých let také jmenovaní členové KSČ, ROH a ČSM bez odborných předpokladů. I přes obecnou domněnku ideové neslučitelnosti abstraktního umění s uměním prorežimním, která byla navíc podpořena oficiálním stanoviskem Svazu československých výtvarných umělců i následně obou normalizovaných svazů po federalizaci státu, nebylo toto zdánlivé dogma v praxi striktně dodržováno a k abstrakci často přistupovali i umělci poplatní režimu. Na druhé straně však také nebylo výjimkou, že abstrakce sloužila některým umělcům (především členům komise) jako jedna ze záminek k perzekuci a vyřizování si osobních sporů a ke snadnému zbavování se konkurence. Výběr umělce probíhal nejčastěji přímým pověřením autora či na základě výběrových řízení, do nichž se však zpravidla dostaly již jen dva až tři návrhy komisí předem určených výtvarníků.36 Volba se pak konala následovně: „Autoři předkládají komisi své práce a vysvětlí záměr. Ostatní rozhodování je důvěrné v nepřítomnosti autorů. Výsledek jednání je jim přečten ze zápisu.“37 Umělci se velmi často museli vyrovnávat s připomínkami členů komise, nicméně po přečtení zápisu mohli své dílo ještě obhájit a dojít ke kompromisu a případně jej požadavkům přizpůsobit. Průchodnost některých návrhů, které byly ideologicky nevyhovující, umožňovala také vhodná změna názvu, která však byla následně interpretačně zavádějící.38 Krátce po vzniku ČFVU byl roku 1954 také založen podnik Dílo, jenž sloužil k realizaci ekonomické činnosti Fondu39, především k distribuci výtvarných děl (k čemuž také sloužilo několik podnikových prodejen po celé republice), pořádání výstav a také zakázkové činnosti.40 Průběh zakázek zajišťovala Výtvarná služba41, která dle propagačního letáku investorům nabízela „výtvarné dořešení exteriérů a interiérů veřejných budov, volných

ploch, náměstí, sídlišť; různé druhy uměleckých děl pro pracovní, společenské a rekreační interiéry; prolézačky a plastiky pro dětská hřiště a dětské koutky; výstavní a drobnou propagační grafiku; umělecké propagační fotografie; umělecké restaurování historických památek; organizování uměleckých soutěží a poradenskou službu při řešení všech výtvarných úkolů.“42 Materiál a služby pro samotnou realizaci výtvarných děl zajišťoval výrobní podnik Tvar43, který mj. vyráběl barvy, zabezpečoval rámování, pas partování, instalační a architektonické prvky k výstavám, využití dílen a provozoven a další funkce.44 Jelikož neznáme důvod (ani datum) Malichova neprodloužení evidence ve Fondu, které jej v roce 1977 přinutilo o zařazení znovu žádat, je rovněž nutno vzít v úvahu skutečnost, že některá díla osazovaná v normalizačním období byla schválená již koncem liberálních šedesátých let a nikdo schválené projekty už zpětně nerozporoval. Což může být také případ Malichovy plastiky na pražském sídlišti Prosek [1]45. To vznikalo v letech 1964–1971 na základě urbanistického konceptu Jiřího Novotného46 s kolektivem47 z roku 1962 a bylo určeno pro 22 300 obyvatel, pro něž bylo vybudováno 10 280 bytových jednotek48. Výtvarné intervence zde pak byly postupně realizovány v průběhu celých sedmdesátých let až do počátku let osmdesátých a 35 osazených objektů nikterak nevybočuje z dobového standardu – až na několik výjimek, mezi něž můžeme řadit i kovovou plastiku Karla Malicha. Jde s největší pravděpodobností o první Malichovu plastiku ve veřejném prostoru a současně první zvětšeninu utopického projektu49 [2], která byla na sídlišti Prosek50 osazena v roce 197051. Byla také vybrána jako součást obrazové přílohy52 k článku Jiřiny Loudové Výtvarné dílo v architektuře roku 1978 v časopise Architektura ČSR včetně uvedení jména architekta

[1] [2]

[4]

[3]

[1] [2] [3] [4]

Kovová plastika, 1970, kov, sídliště Prosek v Praze Kresba ze skicáku č. 38, 1969, propisovací tužka na papíře, 15 × 21 cm (detail) Plastika, 1973, beton, areál Vysoké školy zemědělské v Suchdole Model Plastiky, 1964, dřevo a barva, 38 × 27 × 18 cm

[1] [2]

[4]

[3]

[1] [2] [3] [4]

Kresba ze skicáku č. 57 / Drawing from the Sketchbook no. 57, 1970, tužka a propisovací tužka na papíře / pencil and ballpoint pen on paper, 15 × 21 cm

Model Prostorové plastiky / Model of the Spatial Object, 1964, papír / paper, 25 × 13 × 12 cm

Model Červené plastiky / Model of the Red Object, 1964, papír, dřevo a barva / paper, wood and paint, výška / height 63 cm

Model Prostorové plastiky / Model of the Spatial Object, 1964, papír / paper, 25 × 13 × 12 cm

Model Červené plastiky / Model of the Red Object, 1964, papír, dřevo a barva / paper, wood and paint, výška / height 63 cm

Model Prostorové plastiky / Model of the Spatial Object, 60. léta / 60s, papír, dřevo a barva / paper, wood and paint, 7 × 6 × 4 cm

Kresba ze skicáku č. 80 / Drawing from the Sketchbook no. 80, 1970, propisovací tužka na papíře / ballpoint pen on paper, 15 × 21 cm

Model Prostorové plastiky / Model of the Spatial Object, 60. léta / 60s, papír, dřevo a barva / paper, wood and paint, 7 × 6 × 4 cm

Kresba ze skicáku č. 80 / Drawing from the Sketchbook no. 80, 1970, propisovací tužka na papíře / ballpoint pen on paper, 15 × 21 cm

Model Prostorové plastiky / Model of the Spatial Object, 1967, lepenka, papír a barva / cardboard, paper and paint, 7,5 × 29,5 × 16,5 cm

Kresba ze skicáku č. 67 / Drawing from the Sketchbook no. 67, 1970, propisovací tužka na papíře / ballpoint pen on paper, 15 × 21 cm

Model Projektu č. 2 / Model of the Project no. 2, 1967, lepenka, tempera a akronex / cardboard, tempera and acronex, 9,5 × 21,5 × 21,5 cm

Kresba ze skicáku č. 67 / Drawing from the Sketchbook no. 67, 1970, propisovací tužka na papíře / ballpoint pen on paper, 15 × 21 cm

Model Projektu č. 2 / Model of the Project no. 2, 1967, lepenka, tempera a akronex / cardboard, tempera and acronex, 9,5 × 21,5 × 21,5 cm

Kresba ze skicáku č. 21 / Drawing from the Sketchbook no. 21, 1968, barevné propisovací tužky na papíře / coloured ballpoint pens on paper, 15 × 21 cm

Záznam ze skicáku č. 45 / Note from the Sketchbook no. 45, 1969, barevné propisovací tužky na papíře / coloured ballpoint pens on paper, 15 x 21 cm

Kresba ze skicáku č. 30 / Drawing from the Sketchbook no. 30, 1968, barevná propisovací tužka na papíře / coloured ballpoint pen on paper, 15 × 21 cm

Kresba ze skicáku č. 34 / Drawing from the Sketchbook no. 34, 1968, tužka na papíře / pencil on paper, 15 × 21 cm

Kresba ze skicáku č. 21 / Drawing from the Sketchbook no. 21, 1968, barevné propisovací tužky na papíře / coloured ballpoint pens on paper, 15 × 21 cm

Záznam ze skicáku č. 45 / Note from the Sketchbook no. 45, 1969, barevné propisovací tužky na papíře / coloured ballpoint pens on paper, 15 x 21 cm

Kresba ze skicáku č. 30 / Drawing from the Sketchbook no. 30, 1968, barevná propisovací tužka na papíře / coloured ballpoint pen on paper, 15 × 21 cm

Kresba ze skicáku č. 34 / Drawing from the Sketchbook no. 34, 1968, tužka na papíře / pencil on paper, 15 × 21 cm

is too short and limited. There is a peak and a loss of strength. One can usually cope with a subject partially. It is up to others to develop it or continue with it. Or they can break it and set another one. At some point, it seems as if some solutions were final, but this is not true. They cannot be, because humanity goes on. Others come after us, as they did before us. The beginning and end are in a single second. In one point. The beginning and end of energy. Can you tell me what interests you most and what is the issue that makes you nervous now at present? Giacometti. I came across him again on my American trip. In Venice, in the Peggy Guggenheim collection, he amazed me for the first time. The second time was in the garden in front of the Stedelijk Museum in Amsterdam. And at the Museum of Modern Art in New York for the third time. Whenever I walk through galleries and encounter Giacometti’s figures, I am strongly attracted to them. I feel that there is something of the current feeling in his walkers. I wondered if he ever put the figures in the street. I was told that he did. That is allegedly why he made the feet so big, for the figure to stand properly. I didn’t ask any

274

more questions. So it’s true. It seems to me that these are the first figural sculptures that can be displayed in a gallery and museum, as well as anywhere in nature. That is, in both a limited space and a space without limits, with everything being matter-of-fact and all right. Giacometti subconsciously knows. Maybe he knows for sure. Lack of gestures. A kind of inability and shyness about developing the sculpture into space. Constant pressure from the outside. Respecting everything. Abnormally strong feet to maintain the stability surrounded by the pressures of invisible, yet existing forces. Figures showing the least resistance to the environment. Elongated, as if with painful modelling, without bravura and pathos. If he makes three or four figures, the relationship between them is not determined by the old composition, but by a choice with respect to the environment. Understanding. It can continue from one to another in a kind of series of shocks, and it is always picked up. I have seen with my own eyes about three or four of his paintings. They are three-dimensional events. Seemingly colourless. What is behind the figure cannot be measured. Unknown, crushing space. An environment where nothing can be arranged. A section of an unknown but comprehended cosmos. A human without violence who respects everything.

The interview was published in the magazine Listy [Letters], 1968, no. 7–8, p. 19. In 2013 it was also published in the book Texty ke Karlu Malichovi [Texts on Karel Malich], Galerie Zdeněk Sklenář, pp. 37–40.

WORKING IN ACCORDANCE WITH THE COSMOS AND ELEMENTS / ON THE CURRENT WORK OF KAREL MALICH Jiří Padrta

Karel Malich’s current work distinctly features a characteristic that seems to be typical of some of today’s international art. In short, its essence is the discrepancy between the traditionally understood realization of an idea in definitive form and material, i.e. in a finished work that can be exhibited, and an intention existing only as an unrealized possibility. From the point of view of art history, though, this contradiction is illusory, as almost all experience leads to the conviction that intention alone has no value in art. Cézanne’s motto “I will respond with paintings” or Picasso’s “a work of art that does not take place in the present will never take place” have been instilled in us as supposedly unshakable dogmas, and in the artist as a binding imperative: if you are a painter, then speak through your paintings; if you are a sculptor, show your sculptures;

275

as an architect, express yourself with your buildings! Anything else is useless – and should you have any other intentions, they are your privatissimo until they get incarnated in a concrete tangible form. But is there any other option at all? Can artists defend themselves against the fetishization that turns an originally living oeuvre into a collection of rarities or curiosities? Do they have an opportunity to escape from museum prisons into the stream of present-day life? One of the answers to this question comes from the small percentage of the modern (but also ancient) art that has never allowed itself to be closed up in museums, that understands the alleged discrepancy between realization and intention as an artificial rupture of the unity of thought and action expressed by any means, i.e. not only with a brush and a chisel; art that rejects any superior pose with a patent for

274

WORKING IN ACCORDANCE WITH THE COSMOS AND ELEMENTS / ON THE CURRENT WORK OF KAREL MALICH Jiří Padrta

275

154 155 156

157 158

159 160

161

162

163 164

165 166

a spiral ramp, which was used for the realisation of concerts, offers an analogy with Jacques Polieri’s Theatre of Total Movement. The dominant feature of the Memorial Tribute to Hope and Courage (Memorial to E. A. Cernan), dedicated to Apollo 17 captain Eugene (Gene) Andrew Cernan (an American astronaut of Czechoslovakian origin who became the last man standing on the Moon for the time being), was a gold-plated pneumatic spherical object filled with light gas, its counterpart was a concave hemispherical excavation in polished stone on a hill, and the anchoring of the two parts was also to work with the help of an electromagnetic field. ONDREIČKA, Boris. Registrace Stana Filka [Registration of Stano Filko]. GRÚŇ, Daniel. Z budúcnosti hľadíme na dnešok [Looking from the Future at Today] [online]. CIGLER, Václav, Michal MOTYČKA and Jana ŠINDELOVÁ. Václav Cigler — Prostory, projekty [Václav Cigler – Spaces, Projects], p. 16. GEDDES, Patrick. Cities in Evolution, Evolution, p. 70. From Greek Κακός (bad) and τόπος (place). A state where the worst possible conditions exist. From Greek Εὖ (well) and τόπος (place). From Greek Oὐ (none) and τόπος (place). First used by Thomas More as the title of his book Utopia in 1516. BURDA, Vladimír. Sázím na skvělost ducha [I Bet on the Greatness of the Spirit]. In: Listy [Letters], 1968, no. 7–8, p. 19. The first who did it is probably Walther Bauersfeld, who realised a dome in 1922 for the planetarium in Jena, Germany. RAGON, Michel. Kde budeme žít zítra [Where Will We Live Tomorrow], pp. 137–138. See KICOVÁ, Monika. Architektúra skupiny VAL [The Architecture of the VAL Group], pp. 22–27. More at KUPKOVIČ, Ľudovít, MECKOVÁ, Viera and Alex MLYNÁRČIK. VAL: Cesty a aspekty zajtrajška [ [VAL: VAL: Ways and Aspects of Tomorrow]. PADRTA, Jiří. Hugo Demartini. In: Výtvané umění [Fine Arts], 1969, no. 8, p. 375. He specifically mentioned the spherical dwelling project for a guard by Violet le Duca, which was, however, the work of Claude Nicolas Ledoux.

320

167 Ibidem. 168 DEMARTINI, Hugo. Poznámky [Notes]. In: Výtvarné umění umění[Fine Arts], 1969, no. 8, p. 376. 169 Note in a sketchbook no. 168 from the period 1–5/11/1976. 170 Sketchbook no. 57 entitled A HOUSE WITHOUT A SHADOW / LIGHT HOUSE from 1/1/1970. 171 BURDA, Vladimír. Sázím na skvělost ducha [I Bet on the Greatness of the Spirit]. In: Listy [Letters], 1968, no. 7–8, p. 19. See also SRP, Karel. Karel Malich, p. 175. 172 Sketchbook no. 53 SEA–EARTH PROJECT from 13/11 to 13/12/1969. See also SRP, Karel. Karel Malich Malich, , p. 196. 173 The dissolving of cities was considered in 1920 by Bruno Taut, who designed, in 1918, huge artificial gardens in the Alps in an effort to free humans by means of form, colour and light. 174 RAGON, Michel. Kde budeme žít zítra [Where Will We Live Tomorrow], p. 141. 175 PADRTA, Jiří. Pracovat v souladu s kosmem a živly [Working in Accordance with the Cosmos and Elements]. In: Výtvarné umění [Fine Arts], 1969, no. 1, p. 3. 176 NOEVER, Peter and François PERRIN. Yves Klein: Air Architecture. Architecture. This is the first book dedicated exclusively to this aspect of Yves Klein’s art. 177 Originally published in Zero magazine, no. 3 from 1960. See also KLEIN, Yves. Overcoming the Problematics of Art. Art. 178 The dating of his works is disputable. In 1944, a major part of his life’s work was destroyed by the bombing of his house; in the 1960s, having managed to reconstruct a part of his designs, he retrospectively dated all of them to the 1920s. 179 RAGON, Michel. Kde budeme žít zítra [Where Will We Live Tomorrow], p. 56. 180 Ibidem. 181 Among the early pneumatic spatial concepts of the Austrian group, which also dealt with experimental architecture, the project of a moving inflatable residential cloud from 1968–1972 is worth mentioning.

A PLACE FOR LIFE / MALICH AMONG UTOPIANS Filip Šenk

Most people spend a significant part of their lives inside, or at least near, architecture. Buildings, and especially the links between them, shape the lived environment that constitutes the material framework of human life. It is not neutral; it expresses societal values, including the residues of values that have already been largely abandoned. We are often integrated within this framework to such a point that it is not easy to recognize the most important links. Everyone can recognize their home, but this is never an isolated unit, it is always part of a wider arrangement. A mere glance at the history of architecture and human settlements reveals the breadth of the possibilities of the forms of buildings and the relationships they constitute: the following essay can therefore begin with the statement that there is not a single correct form of architecture. At the same time,

321

if you look at your surroundings with an eye free from illusions, you will find that the vast majority of buildings show similar features, and only a few of them dare to go beyond the usual (contemporary) ideas on architecture. In this text, however, I will focus mainly on those who, on the contrary, aimed their architectural thinking at unexpected solutions, who believed in a more hopeful future. At the outset, it should be made clear that this is not just a matter of changing form – for changing form is a guide and symptomatic manifestation of the will for a different way of life. The history of the 20th century is full of attempts to implement a better society with turns in the organisation of everyday life, involving, however, a tragic division and disintegration of society with disastrous consequences. Here, however, I will not go into the grim record of totalitarian governments, and

154 155 156

157 158

159 160

161

162

163 164

165 166

320

A PLACE FOR LIFE / MALICH AMONG UTOPIANS Filip Šenk

321

[5]

[7] [6]

[8]

342

343

[5] Spatial Sculpture, 1973, concrete and glass mosaic, glass mosaic factory, Jablonec nad Nisou [6] Drawing from the Sketchbook no. 80, 1970, coloured pencils and ballpoint pens on paper, 15 × 21 cm (detail) [7] White Sculpture, 1982, concrete, outside the entrance to the South Moravia Timber Plants, Jihlava [8] Model, 1963–64, wood and paint, 62 × 82 × 27 cm

[5]

[7] [6]

[8]

342

343

Karel Malich & utopické projekty / Karel Malich & Utopian Projects Editor / Editor: Denisa Kujelová Texty / Texts: Vladimír Burda, Denisa Kujelová, Jiří Padrta, Filip Šenk, Jiří Ševčík, Jan Wollner Odpovědný redaktor / Assistant editor: Gabriela Rampáčková Redakce / Editorial assistants: Lucie Domorádová, Tímea Vitázková Jazyková korektura / Proofreading: Vladimíra Krejčíková, Gabriela Rampáčková Překlad ediční poznámky / Translation of editor’s note: Irma Charvátová Překlad / Translations: Kateřina Danielová Jazyková korektura angličtiny / Proofreading of the English translation: Michael O'Rourke Fotodokumentace instalace výstavy / Photo documentation of the exhibition installation: Martin Polák Fotografie / Photographs: Martin Polák, Hynek Alt, Biff Henrich, Miroslav Chochlík, Barbora Kovářová, Eliška Mikšová, Roman Polášek Úprava fotografií / Photo editing: Miroslav Chochlík Grafický design a sazba / Graphic design and typesetting: Marek Nedelka Tisk / Print: Quatro print, a.s., Heršpická 800/6, 639 00 Brno Papír / Paper: Munken Print Cream & Arctic Volume Ivory Písmo / Typeface: Superstudio

Všechna práva vyhrazena. / All rights reserved. U některých textů se nám nepodařilo dohledat a spolehlivě určit nositele autorských práv. Budeme vděčni za jakékoliv doplňující informace. V případě oprávněného nároku se nám prosím ozvěte na e-mail fg@faitgallery.com. / With some of the texts we were unable to find and reliably determine the copyright holders. We will thus be grateful for any additional information. In case of justified claims, please contact us at fg@faitgallery.com. Vydala / Produced by: Fait Gallery, Hlinky 49/126, 603 00 Brno První vydání / First edition Náklad / Print run: 1000 ks / pcs ISBN

978-80-908446-0-5

Utopian Projects

M a l i c h

Karel Malich & utopické projekty