C
M
Y
CM
MY
CY
MY
K
Process Black
Karel Doležal / Popelák dvakrát chytila, má namále. Tentokrát prý volá policajty, žádné mlácení deštníkem přes záda a nadávání do úchylů. Walter zamrkal. Safra, proč nemůže mít oči jako kočka? Pořád vidí jen takové dva šedé mlžné fleky tvaru lidí místo… Promnul si oči a střelil pohledem po zbytku místnosti. Už přece vidí normálně. Zadíval se na bližší postavu. To označení si hned rozmyslel. Žádné oči, uši, nos, oblečení. Pouhý tvar lidského těla tvořený šedým prachem. Po rukou držících nosítka sem tam přeběhly modré jiskřičky. Walter zalapal po dechu. Obě postavy k němu obrátily prázdné tváře a otevřely do této chvíle neviditelná ústa, v nichž místo zubů byly drobné úlomky kostí. Krky obou bytostí se začaly prodlužovat. Prach jemně šuměl, jak se hlavy blížily k Walterovi, následovány pomalejším tempem těly nesoucími nosítka. Kosti v ústech se začaly natáčet nejšpičatějšími hroty dopředu. Walter polkl. Tohle musí být sen. Sen, který se změnil v noční můru. Bližší hlava se lehce naklonila doprava, jako kdyby si Waltera prohlížela. Z hlubin dlouhého krku se vynořily další kosti a začaly se rovnoměrně rozmisťovat po tváři. „Sacrebleu.“ Nekromant by odpřisáhl, že takhle rychle ještě nikdy neběžel. Vyběhl z budovy a kmital tlustýma nožkama, dokud nepadl vyčerpáním. I poté chvíli čekal, jestli se ne ozve jemné šelestění prachu. Co to sakra bylo? * * * „Netváříš se moc šťastně. A to jsem ti nalil nejlepšího vizoura, co tu mám.“ Felix si usrkl ze sklenice. Rashil měl pravdu. Nejlepší vizour, co kdy pil. Škoda jen společnosti, ve které se
126
Kladivo na čaroděje / O krok před peklem mu ho dostalo. Tady by mu na jazyku zhořkla snad i sůl, a o bonbonech radši ani nepřemýšlel. Stejně dostal ochutnat, jen aby mu Rashil ukázal, na co všechno má, co si Felix nemůže nikdy dovolit. „Co ti na to mám říct?“ povzdychl si a upřel na démona pohled. „Mám rodinu, kterou musím živit. Makat zadarmo není pro rodinnej rozpočet lehký.“ Rashil povytáhl obočí. „Rodinu?“ „Snad se shodneme, že Vincenc s Walterem jsou takové přerostlé děti, ne?“ Démon se kysele zašklebil a odložil sklenici na stůl. „Walter. To mi připomnělo, proč jsem si tě zavolal. Co dělá tvůj nekrofilní přerostlý synáček, když zrovna nepracuje pro tebe?“ „Musíme to probírat před obědem?“ zareagoval Felix otázkou. „Dobře, verze pro blbý. Co si myslíš o tomhle?“ Rashil odněkud vytáhl bulvární noviny a hodil je na stůl před Felixe. „Tělo známé zpěvačky zmizelo večer před pohřbem,“ přečetl nahlas. „No dobře, to zní jako Walterova práce. Do soukromých věcí mu ale nos nestrkám. Ne bez roušky.“ „Dobrý. A co když ti řeknu, že tohle je jediný případ, co se zatím dostal do novin? Celebrita, dnes měla mít pohřeb. Novináři se z toho můžou posrat blahem. Kolik dalších lidí ale celkem zmizelo z márnic, krematorií a tak vůbec?“ Felix pohlédl do sklenky a vmžiku ji dopil. Rashil pokynul jednomu ze sluhů okolo, aby jim oběma dolil. „No, nevím?“ vypadlo z Felixe, když přičichl k nové whisky. Třeba když setkání protáhne, vyrazí z Rashila ještě pár panáků. „Hromada,“ zazněla stručná odpověď. „Mám potvrzených dobře třicet těl, která záhadně zmizela.“ Felix se zapřel pohodlně v křesle.
127
Karel Doležal / Popelák „Fajn, takže někdo chce založit bordel pro nekrofily nebo si dělá armádu. Dál?“ „Někdo krade i urny.“ „A?“ Felix mávl rukou. „Ty se snad kradly vždycky, ne? Ocel, hliník, prostě sběrný suroviny. Ještě chvíli budu dělat pro tebe a taky se o to začnu zajímat.“ Rashil zavrčel. „Někdo krade všechny urny. Kov, žula, dřevo, keramika, plastovej šunt. Prostě bez rozdílu. I s obsahem, žádný hromádky popela na místě činu.“ „Pořád to nezní jako něco, co by ti mělo vadit.“ Démon vycenil v úsměvu všechny zuby. Felix by přísahal, že viděl i osmičky. „Řekněme, že investuji do víc projektů a jeden z toho má co do činění s pohřebními službami. Mrtvé příbuzné mých klientů nebude nikdo rušit a krást jejich ostatky. To je vážně špatná reklama. Slyšel jsem, že někdo čmuchal kolem jednoho z podniků, se kterým spolupracuji, což se mi nelíbí. Takže pěkně zjistíš, kdo to dělá, a řekneš mu, aby přestal. A pojem řekneš tady má hodně širokou definici. Rozumíme si?“ Embryo ve Felixových útrobách se lehce protáhlo. * * * Felix vstoupil do jejich kanceláře. U stolu seděla Klaudie a něco psala na notebooku. Za ní stál Vincenc a vypadal, že jí čte přes rameno. Ne, nečetl. Dokonce měl zavřené oči. Až teď si Felix všiml malého větráčku, který měla Klaudie napojený do USB konektoru svého počítače. Vincenc se jen postavil na místo, kde si mohl užívat vánku. Nedivil se mu, vzhledem k třicítkám ve stínu, které venku panovaly. Ventilátor musel mít docela výkon, rozhýbal i mastné provázky Vincencových vlasů. „Kde je Walter?“ zeptal se jich místo pozdravu a klesl na nejbližší židli.
128
Kladivo na čaroděje / O krok před peklem „Taky ti přeji dobré odpoledne,“ odvětila Klaudie nepříjemným tónem. „Ještě se tu neukázal.“ Vincenc k úlevě všech přítomných neřekl nic. Felixe napadlo, jestli nespí vestoje. „V telefonu zněl nějak utahaně. Asi vášnivá noc s mladou zpěvačkou,“ řekl Felix a vytáhl z kapsy mobil. V tom okamžiku se otevřely dveře a vstoupil nekromant. Normálně bledý jako smrt, dnes by se ho i ona zeptala, kde sehnal tenhle pudr. „Sem slyšel, že jsi čórnul tu ukrákanou bloncku s kozíma nohama,“ ozval se Vincenc a poprvé za celou dobu se pohnul. Otevřel oči a zašklebil se na Waltera. „Na hovno vkus na ženský i muziku.“ Walter se nadechoval, aby něco odsekl, ale pak se zarazil. Nemá cenu mu vysvětlovat, že hudba bylo to poslední, co ho na zpěvačce zajímalo. „Odkud máš, že jsem to byl já?“ zeptal se nakonec po chvíli sklesle. To Vincence očividně překvapilo. Škleb se mu na tvář ale ihned vrátil. „Hele, že by sok v lásce? Někdo mu ji vyfouk a on to teď nemůže rozdejchat.“ „O tom bych s vámi se všemi chtěl mluvit,“ vložil se do toho Felix. Nebylo mu však dovoleno pokračovat. „Víš, jak tím utrpěl můj milostný život?“ zaječel Walter na Vincence a nadmul se jako krocan. Už i Klaudie zvedla pohled od počítače. Walter se choval ještě divněji než jindy. „Život?“ zařehtal se Vincenc. „Ono to někdy žilo?“ „Ticho, vy dva,“ zavrčel Felix a plácl dlaní do stolu. Sám se divil, že to fungovalo. Někdy by bylo lepší mít po ruce kýbl ledové vody. „O to mi jde. Waltere, ta zpěvačka není tvoje práce?“ „Ještě ty začínej…“ „Není?“ Walter si povzdychl.
129
Karel Doležal / Popelák „Vznáším se tu na zamilovaném obláčku, Felixi? Ne, není, o tom chci mlu…“ „Později,“ utnul ho Felix gestem. „Vážení, ta holka není jediný případ. Poslouchejte.“ Felix spustil o tom, co se děje po Praze, a že by nebylo od věci se na to z hlediska bezpečnosti radši podívat. Požádal ho starý přítel, majitel velké pohřební služby, který jim v případě úspěchu snad i zaplatí. Walter ho neposlouchal. Chtěl ji zachránit od všech plamenů kromě plamenu svojí vášně. Kremace je svinstvo. Vzpomínal si na den, kdy nestihl osvobodit tu tmavookou baletku a ronil slzy do její urny. Takhle ji nemůže oživit ani on, ani nikdo jiný. „Taky navíc mizí urny i s obsahem. Těla jsou jasná, popel moc ne,“ zaslechl zrovna říkat Felixe. „Podezření padá na nějakého nekromanta, ale váhám. Ty urny nechápu.“ Walter zbystřil. Urna, slzy padající do popela a odkrývající úlomky kostí pod ním. Úlomky kostí v úsměvu z šedého prachu. „Merde!“ vykřikl trochu víc nahlas, než měl v plánu. „Ale hovno,“ přeložil Vincenc, „hrobošoust asi na něco přišel!“ * * * Felix cítil, že teď by potřeboval zbytek flašky té dobroty od Rashila. „Takže říkáš, že kremace je nejspolehlivější způsob, jak zničit tělo, aby ho nikdo neoživil.“ Walter přikývl. „A taky mi tvrdíš, že jsi viděl dvě… budeme říkat zombie tvořené popelem.“ Walter opět přikývl, trochu váhavěji. „To nebude nekromant,“ ozvala se od počítače Klaudie a zuřivě drtila klávesnici. „Když Walter říká, že to nejde, nejde to. Co když to je akorát někdo s telekinezí?“
130
Kladivo na čaroděje / O krok před peklem „Vidíš, Waltere,“ pokýval Felix hlavou, „Klaudie našla řešení. Teď toho člověka jen najít a případ je uzavřen.“ Ale nevysvětluje to, o co přesně jde Rashilovi, prolétlo mu ještě hlavou. Na to, že démon chce, aby měli mrtví klid, moc nevěřil. Ten nemá úctu ani k živým, natož k někomu, z koho už nic nemůže vyždímat. „A k čemu by to dělal?“ promluvil potichu nekromant. „K čemu by manipuloval zrovna s popelem mrtvých? K čemu by kradl mrtvoly? To by si mohl mávat, s čím by se mu zachtělo. Ti panáci by pak mohli být z čehoko liv.“ „Nemá v hlavě nasráno,“ promluvil do nastalého ticha Vincenc. „Díky,“ dočkal se odpovědi. Walter takovou chválu skutečně nečekal. Felix vstal. „Fajn, stejně bychom na to měli kouknout, ať už je náš pachatel nekromant, telekinetik nebo kouzelný dědeček. Mám tip, že krematoria ve Strašnicích a Motole ještě nikdo nevykradl. Waltere, Vincenci, vy půjdete do Strašnic. Já s Klaudií mrkneme do Motola.“ „A buchty má kouzelnej děda radši tvarohový, nebo makový?“ „Vincenci, sklapni,“ vzdychla Klaudie. „No jo, vlastně! Má přece hrníček, co vaří kaši, na buchty se nám zvysoka vysere.“ * * * Vincenc si hvízdal do kroku. Hranatá budova krematoria se blížila. „A pamatuj, že jdeme makat, a ne za ženskýma,“ neodpustil si popíchnutí směrem ke kolegovi. „Nech si to,“ vzdychl Walter a začal hledat klíč. „Dneska už mají po všech obřadech, ale i tak hlídej, kdyby někdo šel.“
131
Karel Doležal / Popelák Dorazili k budově. Zámek cvaknul a Walter najisto zamířil cestou, kterou sám prošlapal nesčíslněkrát. Mysl mu zaplavily krásné vzpomínky na všechna dobrodružství, která zde začala. „Přestaň se tak přiblble usmívat,“ zavrčel na něj Vincenc. „Práce, ne ženský.“ „A to jsem si myslel, že telepat je Klaudie,“ zamumlal Walter a otevřel další dveře. Z chodeb zavanul studený vzduch, tolik osvěžující při teplém letním večeru. Ozvaly se kroky a Walter mávl na Vincence, aby se schoval. Tenhle rytmus chůze znal až nepříjemně dobře. Jednou mu ukončil šanci na vážný vztah. Zvuky odezněly. Walter si oddychl. „Funěl jsi jak prase, to skoro nemá cenu se schovávat,“ oznámil mu Vincenc. „Jdem dál?“ Nekromant přikývl. „Támhlety dveře.“ Vincenc vzal za kliku a otevřel. „Merde.“ „Kůůůrva hustý!“ * * * „Rashil?“ prolomila mlčení v autě Klaudie. „Hmm.“ „Jak to těm dvěma vysvětlíš tentokrát? Nemyslím si, že ten kamarád s pohřební službou zaplatí, co?“ Felix se na ni zašklebil. „Stejně se zase něco kardinálně posere a nakonec to bude jedno. Věř tomu.“ „Kde že to je? Nejela jsem tudy už dlouho,“ rozhlížela se Klaudie. „Koukej doleva. Až uvidíš ve výloze věnce, jsme na místě. Hele, támhle!“ Klaudie zatočila volantem. Automobil při manévru lehce zasténal.
132
O krok před peklem Kladivo na čaroděje Antologie Martin D. Antonín, Karel Doležal, Dušan D. Fabian, Jan Hlávka, Jana Jůzlová, Markéta Klobasová, Štěpán Kopřiva, Jakub Mařík, Ondřej S. Nečas, Jiří Pavlovský, Martin Paytok, Darek Šmíd Ilustrace na obálce a návrh obálky Lubomír Kupčík. Grafická úprava obálky Lukáš Tuma. Antologii sestavil Jiří Pavlovský. Redakce Pavlína Kajnarová. Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2018 jako svou 608. publikaci. První vydání, 488 stran. Sazbu provedl Jaroslav Uhlíř. Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o. Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz facebook.com/fantastickaepocha facebook.com/kladivonacarodeje