15 minute read
JAK JDE ŽIVOT
BÝVALÝ SEŘIZOVAČ PROFILOVÉ LINKY LAURENS GERRITSEN
Autoři: Rob van Lier & William Krabbenborg
Advertisement
Když jsme dorazili, Laurens už stál na svojí krásné zahradě před domem na okraji Doetinchemu. Jeho žena na nás čekala na dvorku s kávou a kouskem dortu. Užívali jsme si příjemné jarní sluníčko a začali se vyptávat, co nám Laurens může říci o svém působení v NEDCONu. Ve výrobě začínal v roce 1987 a za 28 let prošel zajímavou cestou napříč celým NEDCONem, která ho dovedla i k zavádění výroby v České republice a výstavbě výrobního závodu v Rusku.
Rob - Co jste si říkal, když jsme vás oslovili?
Že je to fajn! Dostal jsem poslední číslo magazínu a bylo to hezké počtení.
William - Cítíte se pořád spojen s NEDCONem?
Celkem ano. Pravidelně se dívám na LinkedIn, co je nového, a jsem v kontaktu s bývalými kolegy. Občas na ně taky narazím ve městě.
William - Povíte nám něco víc o svém životě?
Brzy mi bude 73 let. Narodil jsem se a vyrostl v Doetinchemu a vyrůstal jsem v domě vedle toho, kde bydlíme nyní. Dům postavil můj otec a později jsme se přestěhovali do toho současného. Rekonstrukci jsem dělal taky já sám.
Rob - Jaký je váš rodinný stav?
S manželkou Noldou máme dvě děti, dceru a syna. Můj syn pracuje ve zdravotnictví a dcera začala v květnu podnikat a má vlastní administrativní firmu. Dcera bydlí naproti nám a náš syn 1500 metrů od nás.
William - Tady je to jako v rodinné čtvrti, Laurensi! Kolik jim je?
Dceři je 45 let a synovi 47. Máme také dvě vnoučata, 18 a 16 let, což je výborné!
Rob - Přebírají od vás vaše děti nějaké znalosti?
Ne, technice se nevěnuje ani jeden z nich. Ani mimo práci.
Rob - Povíte nám něco víc o svém životě? Jak jste se vlastně dostal do NEDCONu?
Mám technické vzdělání a před nástupem do NEDCONu jsem vystřídal několik zaměstnání. Všechno tady v Doetinchemu nebo v okolí. Nějakou dobu jsem taky pracoval v gastronomii, kde jsem se zabýval odsávacími systémy, fritézami a dalším technickým vybavením. Firma ale zkrachovala a já jsem se pak potkal s jedním bývalým kolegou. Rozhodli jsme se založit vlastní firmu. Zabývali jsme se výrobou nářadí a nástrojů, a to i pro NEDCON. Nakonec se bohužel ukázalo, že nejsme až tak dobrý tým. Proto jsme se rozhodli, že jeden z nás skončí – a to jsem byl já. Bylo mi tehdy těsně přes čtyřicet. Hans Stegweg se to dozvěděl a chtěl mě zpátky do firmy. A tak jsem oficiálně nastoupil do NEDCONu, ale na jinou pozici. Byl jsem operátorem strojů v oddělení profilování a údržby nástrojů.
William - Prošel jste také reorganizací, že? Jaké to bylo?
Všechno se drželo v tajnosti, ale já už jsem toho díky svojí pozici věděl poměrně dost; veškerý provoz se měl přesunout z Doetinchemu do České republiky. Obrátili se na mě, abych to tam rozjel. Kvůli nějakým nedorozuměním to ale kolegové záhy zjistili. Bylo to velmi těžké a emotivní období.
Rob - Jak dlouho trvalo období, kdy jste nemohl nic říct?
Řekl bych, že dva měsíce.
William - Jak se vám ze začátku v České republice líbilo?
Každá země má svoji vlastní kulturu a ta česká je od nizozemské samozřejmě velmi odlišná. Velkou bariérou byl i jazyk. Sám jsem neuměl moc dobře anglicky, ale s některými lidmi jsem se domluvil německy. Jazyk byl v zásadě ten největší problém.
Rob - Ale pak přišel čas, kdy vás požádali, abyste pro NEDCON odcestoval ještě dál. V plánu bylo vybudovat výrobní závod v Rusku. Na tom jste odvedl hodně práce, že?
Přesně tak, bylo to v roce 2005. Hans Stegweg se mě tehdy zeptal, jestli chci jít do Ruska. Lakovací linka v České republice byla demontována a přesunuta do Ruska a krátce poté se tam přesunula i výrobní linka na nosníky z Doetinchemu.
William - Co se v Rusku pokazilo?
V té době nás převzala skupina voestalpine. Jak to přesně bylo nevím, ale myslím, že to souviselo s naším zastavením výroby v Rusku. Nakonec jsem tam strávil asi pět let. Měl jsem se tam dobře!
Rob - Takže jste se při svojí práci pro NEDCON nacestoval až až.
To je pravda. Všichni v rodině si mysleli, že jsem se zbláznil, když jsem se vydal na vlastní pěst do Ruska. Poprvé jsem letěl do Moskvy a pak pokračoval taxíkem do hotelu Iris. Tam jsem se měl setkat s dánským kolegou, který se mnou měl rekonstruovat lakovací linku, jež se stěhovala z České republiky. Setkali jsme se a zašli do baru na skleničku. Druhý den ráno jsme jeli autem směrem na Vyšnij Voločok. Cestou se děly věci, o kterých ani nechci mluvit. V polovině cesty například došlo k výměně určitých věcí. Když jsme dorazili do nového působiště NEDCONu, vypadala ta budova strašně špinavě a staře. Bylo jasné, že musíme začít úplně od začátku. Dobrodružnou cestou – převážně po polních cestách – jsme dorazili do hotelu. Nejen že na silnicích byl všude písek. Z kohoutku tekla hnědá voda. Navíc jsme si oba museli zvyknout na místní jídlo. Ale i zde byl největším problémem jazyk. Naštěstí jsem měl s sebou počítač, takže jsem mohl trochu překládat. Bylo to zkrátka velké dobrodružství a celkově jsem si pobyt v Rusku užil.
Rob - Jaká je vaše nejmilejší vzpomínka na práci v NEDCONu?
Nejlepší vzpomínky mám na Českou republiku a Rusko. Díky práci v Česku jsem navíc získal spoustu skvělých kontaktů.
William - Jak dlouho jste byl v průměru každý měsíc pryč?
Obvykle to bylo padesát na padesát. Několik týdnů jsem byl v Doetinchemu a pak zase pár týdnů v zahraničí.
Rob - Jaké to bylo na domácí frontě?
Nolda nikdy neměla ráda být večer a v noci sama, ale zvykla si a časem se to naštěstí zlepšilo. Občas jsem si taky připadal osaměle. Naštěstí jsem stihl dobře poznat Pardubice i místní lidi. To bylo skvělé!
William - Laurensi, jaká je vaše nejlepší a nejhorší vlastnost? Nebo se mám zeptat vaší ženy?
Jsem nesmírně tvrdohlavý, ale zároveň velmi společenský člověk. Rád pomáhám lidem v nesnázích, a to nejrůznějšími způsoby. Třeba někomu opravím televizi nebo pracuju s hendikepovanými lidmi. Vlastně teď hodně pracuju jako dobrovolník. S organizací, kde působím (Stichting Present), také pravidelně ve středu odpoledne vyrážíme s mladými lidmi do společnosti. Chceme jim hlavě ukázat, co se kde děje. Je to fajn zábava a uspokojuje mě to.
William - Pěkný oslí můstek – jaké jsou vaše koníčky a čím trávíte svůj čas?
Hodně pracuju jako dobrovolník, asi 1,5 dne v týdnu. To znamená i nějakou administrativu a účast na kurzech a schůzkách. To k tomu samozřejmě patří. Rád taky hraju karty, piju pivo na terase, chodím na procházky a jezdím na kole. Rád taky občas zajedu kempovat s vnoučaty. Nahodíme batohy a jde se!!
Rob - Cestujete rád i teď?
Ano, byli jsme spolu na spoustě míst. Příští léto v srpnu se například chystáme s celou rodinou na Rhodos. V minulosti jsme cestovali mimo jiné po Africe, Sicílii a Korsice. Mám rád dobrodružství.
William - Když zavzpomínáte na vrcholy a pády ve svém životě, co vás napadne??
Zažili jsme tři úmrtí v mladém věku, to vám navždy utkví v paměti. A co se týče vrcholů – samozřejmě narození mých dětí a vnoučat.
Rob - Máte nějaké zvláštní preference v hudbě?
Ani ne. Neposloucháme ani rádio. Máme kolem sebe rozsáhlou síť lidí a trávíme spolu hodně času.
William - Jaký byl váš největší úspěch v NEDCONu? Na co jste hrdý?
Hm, nechte mě přemýšlet... V roce 1998 nám přivezli nový válečkový dopravník. Jeho zprovoznění bylo obrovskou výzvou. Podobně jako výroba našich vlastních bočnic v Pardubicích. Nakonec se všechno rozjelo a fungovalo tak, jak mělo.
Rob - Pokud to mohu shrnout, vzpomínáte na svoji práci v NEDCONu s uspokojením?
Rozhodně. Měl jsem skvělou práci, zažil spoustu výzev a měl příležitost pracovat s vynikajícími kolegy.
William - Máte nějaké plány do budoucna?
Momentálně mě nic nenapadá, ale chceme podniknout ještě alespoň jeden výlet po Sardinii. Měli jsme ho už naplánovaný, ale překazil nám to covid. Takže na prvním místě je asi tohle. Když je vám 73 a všem se daří dobře, nic dalšího nepotřebujete. Jsme šťastní.
Rob - Chtěl byste svým kolegům z NEDCONu říct něco k zamyšlení?
Samozřejmě přeju všem hodně štěstí a radosti v práci. Bohužel nemohu přijet na grilování, protože budu pryč na víkend s vnukem. Rád bych si znovu promluvil se spoustou bývalých kolegů. Snad to příště vyjde lépe! A rád bych se ještě jednou podíval do NEDCONu v České republice ;-).■
JEDNO NEBO DRUHÉ?
Kempování v přírodě nebo luxus hotelu?
Luxus hotelu.
Slunce moře a pláž nebo aktivní odpočinek?
Aktivita. Rád jezdím na kole a chodím pěšky! Prošel jsem si známou stezku „Pieterpad“ a několikrát taky trasu „Nijmeegse Vierdaagse“.
Vaření nebo restaurace?
Restaurace.
Pivo nebo víno?
Kdybych si musel vybrat, zvolil bych sklenku vína. Ale zas tolik mi na tom nesejde.
Léto nebo zima?
Léto.
Dobrá kniha nebo dobrý film?
Čtení mě moc nebaví, takže raději ten film.
OD ROCKERA KE HVĚZDÁM PETR BÍBL
Jmenuji se Petr Bíbl, v Nedconu pracuji od roku 2001, nyní na pozici manažera kvality v pardubickém výrobním závodě. Od 18 let se aktivně věnuji rockové hudbě a ještě dnes, ve svých 47 letech, jsem kytaristou v rockové kapele, se kterou objíždím různá místa po České republice. Jako každý muzikant, i já jsem snil, že se stanu jednou velkou rockovou hvězdou. V mých očích se mi tento sen podařilo do značné míry splnit. S kapelou jsme si zahráli na stovkách malých i velkých akcí a tvořit vlastní hudbu mě neustále naplňuje.
Hudba mě přivedla k dalšímu velkému koníčku - k opravdovým hvězdám, které jsem objevil díky nočním návratům z koncertů. Při pohledu na tmavou, hvězdami posetou oblohu, jsem postupně začal poznávat, jak se orientovat v noční obloze, a pustil se do pozorování planet a vzdálených vesmírných objektů, jako jsou hvězdokupy, mlhoviny či galaxie. Je to trošku paradox, že člověk poté, co načerpá energii během hlučného koncertu, nakonec hledá svůj klid sám, po nocích s dalekohledem.
První krůčky
Mým prvním krokem k astronomii byl teoretický základ. Začal jsem četbou různých knih, článků i vědecké literatury. Každý z nás slyšel o základních souhvězdích, avšak chcete-li na obloze mezi miliony hvězd hledat konkrétní objekty, musíte o vesmíru vědět mnohem více. Nejprve je nutné poznat a pochopit historii vesmíru. Díváte-li se dalekohledem na nějaký vesmírný objekt, v podstatě hledíte do historie. Ten objekt už tam možná vůbec není.
Od literatury jsem si našel cestu do hvězdáren, kde jsem byl opravdu fascinován přednáškami českých vědeckých es. Je ohromující, když tito vědci popisují, jak ve vesmíru všechno vzniklo, jaký je jeho vývoj a
zda je vesmír konečný. Věda je v tomto směru krásná a výjimečná. Častokrát jsem si kladl otázku, jak si mohou být vším jistí, jak to všechno dokáží vypočítat? Příkladem je otázka velkého třesku, ale pokud jim člověk nevěří, těžko bude nacházet motivaci pro hledání odpovědí.
Jedinečný narozeninový dárek
Ke 40. narozeninám jsem si splnil přání pořídit si větší hvězdářský dalekohled. Podařilo se to také díky kolegům z Nedconu, kteří mi na něj k narozeninám přispěli. Dnes je ve všem obrovský výběr a platí to i pro astro techniku. Po porovnávání různých typů jsem se rozhodl pro dalekohled Dobson, který má velký tubus se zrcadlem postavený na bytelné konstrukci, díky kterému dohlédne docela daleko do vesmíru. Navíc s ním lze točit v několika osách.
Na úplném počátku jsem pozoroval především detaily Měsíce. Rozhodně nedoporučuji pozorovat Měsíc v úplňku, rychle zjistíte, že vás i přes využití různých tlumících filtrů bolí oči. Následovaly první krůčky k pozorování planet Jupiter a Saturn. Při ideálních podmínkách je pozorování těchto dvou planet nádherné, zřetelně jsou vidět detaily prstence Saturnu nebo velké skvrny Jupitera. Naproti tomu při pozorování oranžového Marsu či jasné Venuše velkou míru detailu nenajdete. Když počasí přeje a Měsíc je v novoluní, podmínky jsou pak ideální a můžete rozpoznat póly Marsu.
Pomoc moderní technologie
Při plánování pozorování nebeských objektů využívám vymoženosti moderní doby, například software Stellarium, což je hvězdářská online mapa, která vám přesně ukazuje, co v dané GPS lokaci můžete na obloze najít. Ač bydlím s rodinou ve městě, tak mi zahrada poskytuje od severu po jihozápad pro pozorování oblohy dobré podmínky bez velkého světelného znečištění. Používám průvodce noční oblohou nebo různé techniky krokování, kdy se zaměřím na určitou hvězdu, od ní napočítám vzdálenost, kde by se měl daný objekt nacházet. Věřte mi, není to úplně jednoduché a vyžaduje to velkou míru trpělivosti, ačkoliv na mapě je to vždy jasné.
Budoucí sny
Rád bych se někdy podíval na opravdovou observatoř, třeba na horu Cerro Paranal do Chille, odkud lze pozorovat jižní oblohu. Podmínky jsou zde vynikající: minimum vlhka a prachu, stabilita horského masivu a především ideální odlehlost místa od zdrojů světelného znečištění.
Chtěl bych se naučit oblohu i fotit, ale to si nejspíš nechám až do penze.
Blíží se teplé letní noci, které přímo vybízejí k pozorování hvězd. Až budete na dovolené, zkuste zvednout hlavu k noční obloze. Určitě se vám podaří najít některé souhvězdí, známé velké hvězdy nebo zahlédnout srpnové Perseidy. Určitě vám udělají radost, tak hodně štěstí! ■
Nunner Logistics - ‘s-Heerenberg
Rensa Family Company - Didam
Winit - Bremen
JR. SALES ENGINEER DAVEY GERRITZEN
V březnu 2017 jsem se připojil k Janovi, Wimovi, Williamovi, Ernst-Janovi, Dominikovi a Markovi v obchodním oddělení. Mezitím jsme se dočkali příchodu Irmy a Sama, zatímco Dominik nás tragicky opustil. Jsme sehraný tým a neustále si navzájem pomáháme. Nedávné události tento pocit podle mého názoru jen posílily. Pět let uteklo jako voda a hodně se toho změnilo.
7:30 - NOVÝ DEN, NOVÉ PŘÍLEŽITOSTI
Každý den v 7:30 mi zazvoní budík a já hned vyskočím z postele. Ha ha, to ani náhodou, ještě budík o 10 minut odložím. Nejsem žádné ranní ptáče. Ve tři čtvrtě na osm se obléknu a zahájím ranní procedury. Kolem čtvrt na devět sedím v autě. Z Aerdtu to mám do práce nějakých 20 minut.
8:40 - RYCHLÁ PROHLÍDKA
Nad prvním šálkem kávy a sendvičem zkontroluji poštu a nové příležitosti v systému SalesForce. Vzhledem k nedávné hektické době jsme museli trochu upravit priority, takže teď musíme znovu zapracovat, abychom vše stihli.
10:45 - ČAS NA SHAKE
Jak už mnozí z vás vědí, chodím pravidelně do posilovny. Abych měl dostatek živin, musím šestkrát denně jíst. Touhle dobou si vždy dávám proteinový koktejl, který má asi 700 kalorií. Tímto způsobem si zvýším celkový přísun kalorií za den asi na 4400.
12:30 - OBĚD
Touto dobou se rychle vypravím do kantýny na něco k snědku. Zpravidla si nosím vlastní oběd, který si připravím den předem. Jídlo v naší kantýně je skvělé, ale nevím, kolik obsahuje kalorií, takže je těžší sledovat, kolik toho za den sním.
13:00 - SCHŮZKA OBCHODNÍHO ODDĚLENÍ
Ve 13 hodin jsme všichni očekáváni v „Directiespreekkamer“ na měsíční schůzce týmu. Na schůzce probíráme běžné záležitosti, jako jsou čísla, výsledky KPI, vývoj cen oceli, nástroje a vůbec veškerou agendu, kterou naše oddělení řeší. Jan si vždy připraví prezentaci a schůzce předsedá. Já si vždy zaznamenávám vše důležité, na čem se dohodneme, abych na tom mohl pracovat. Několik dnů po schůzce dostane celý tým zápis. V půl třetí schůzka končí a my se můžeme věnovat každodenní práci.
15:30 - VŠE JAKO OBVYKLE
Po schůzce se vrátím k vyřizování požadavků zákazníků, aktualizacím cen a technické podpoře. Zpravidla se snažím zasílat zákazníkům cenové nabídky do 24 hodin, ať už se jedná o 150 eur nebo 1,5 milionu eur. V devíti případech z deseti je nabídka úspěšná. Někdy je projekt složitější a vyžaduje koordinaci s lidmi z plánování a nákupu, takže 24 hodin nestačí. V takovém případě zákazníkovi sdělím, jak jsme na tom a kdy může cenovou nabídku očekávat. Rychlost se tu velmi cení a v minulosti jsme již nejednou vynikli právě rychlým jednáním. Tahle zásada mi umožňuje udržovat věci v chodu, ale někdy je to trochu blázinec. Ale právě tak to mám rád!
17:30 - KONEC PRACOVNÍHO DNE
V 17:30 vypnu počítač a jedu domů. Kolem šesté přijdu domů a hned se mohu připojit k rodinné večeři. Jedna z mnoha výhod bydlení doma, že?
19:30 – ÚSTŘEDNÍ MOMENT
V 19:30 jedu do posilovny. Dnes mám na programu nohy. Ve dnech, kdy cvičím nohy, nosím volné oblečení a poslouchám rock z 80. let. Dostanu se tak do té pravé old-schoolové nálady. Trénink obvykle trvá 2 až 2,5 hodiny včetně rozcvičení a následného protažení. Za týden mám takové tréninky čtyři. Pátý je pak v sobotu a trvá jen 1,5 hodiny. Trénuji tedy v pondělí, úterý, čtvrtek, pátek a sobotu. V prosinci příštího roku se chci zúčastnit kulturistické soutěže, takže musím trénovat tvrdě. Za pět let tréninku jsem přibral celkem asi 35 kg. Na zmíněnou akci chci přibrat ještě 8 kg, což mi zabere 1,5 roku. To už ale odbočuju. Trénink byl fajn. Čas na sprchu!
23:15 PM - OBĚD (SKUTEČNĚ!)
Ve čtvrt na dvanáct se po sprše vracím dolů a udělám si oběd na další den. Když mám hotovo, udělám si další koktejl a tvaroh s ovesnými vločkami, medem a banánem. Sednu si s tím před televizi. Často se při večeři dívám na nějaký seriál nebo film. Někdy před jednou si řeknu, že už to stačilo, a jdu spát.
