PŘEDÁVÁM PERO... JESSICA KÖPPEL

FIREMNÍ PRÁVNIČKA JESSICA KÖPPEL

Autor: Kristian van Petersen

Jak se jmenujete??

Jessica Köppel

Jaká je vaše nejlepší vlastnost?

Ve většině situací a výzev dokážu najít něco pozitivního a málokdy ztrácím smysl pro humor. Moje zkušenost je taková, že s úsměvem na tváři a pozitivním přístupem se v životě dostanete mnohem dál.

Jaká je vaše nejhorší vlastnost?

Bohužel mi často chybí trpělivost sama se sebou a někdy i s ostatními.

Jaké máte oblíbené jídlo?

To se od mého dětství nezměnilo: mým nejmilejším jídlem jsou „Linsen mit Spätzle“ (čočka se speciálním druhem těstovin), které vařila moje babička. Je to tradiční jídlo mého rodného kraje.

Jakou hudbu ráda posloucháte?

Mám ráda různé druhy hudby. Rock, pop a někdy i klasiku. Mým dlouholetým oblíbencem je ale skupina „Die Fantastischen Vier“, což jsou němečtí rappeři. Začali tvořit hudbu před více než 30 lety a jejich muzika mě provázela téměř všemi etapami mého života.

Jaké máte koníčky?

Když mám čas, ráda cestuji. Miluji poznávání nových míst a chci toho ze světa vidět co nejvíc. Letos máme naplánovanou dovolenou na západním pobřeží USA a moc se na ni těšíme. Na cestách se taky ráda potápím. Kromě toho se ráda setkávám s přáteli a vařím a slíbila jsem si, že letos konečně začnu chodit na klavír.

Od kdy u nás pracujete?

Od 1. ledna 2015

Na jaké pracujete pozici?

Firemní právník

Kde jste se narodila?

Narodila jsem se a vyrostla v Ellwangenu/Jagstu v jižním Německu (v Bádensku-Württembersku).

Jaký je váš rodinný stav?

Žiju se svým partnerem Sebastianem v malém bytě v Bocholtu.

Kvůli čemu byste vyskočila postele i uprostřed noci?

To bych raději nedělala, spánek vážně potřebuju.

S kým byste zašla na kafe

S Angelou Merkel.

Máte nějaké motto, o které byste se chtěla podělit s kolegy?

„Mějte vždy tvář obrácenou ke slunci – a stíny budou padat za vás“ (Walt Whitman). Tenhle citát je pro mě velmi inspirativní, protože věřím, že pozitivní přístup znamená v životě hodně. Když se soustředíme na

pozitivní stránky života, usnadňuje nám to zvládat náročné situace.

Jaký sen byste si přála, aby se vám splnil?

Ráda bych zažila situaci, kdy by všichni lidé mohli žít život podle svých představ a přání.

Co nejraději děláte o víkendu?

O prodloužených víkendech rádi cestujeme nebo navštěvujeme moji rodinu v jižním Německu. „Normální“ víkendy obvykle začínáme líným pátečním večerem. V sobotu a v neděli jsem pak ráda venku s přáteli, vařím a chodím na dlouhé procházky.

Které zprávy na vás v posledním půl roce udělaly největší dojem?

Konflikt na Ukrajině. Je pro mě nepředstavitelné, že se něco takového může stát i v dnešní době a že nejsme schopni najít mírové řešení.

Jaká je vaše oblíbená dovolenková destinace?

Zbývá ještě spousta míst, která bych chtěla navštívit. Největší dojem na mě zatím udělala cesta do Argentiny. Ta země je tak rozlehlá a má tolik co nabídnout – od teplého severu u brazilských hranic až po ledovce a nekonečnou krajinu Patagonie.

Kde jste vlastně pracovala, než jste přišla do NEDCONu, a na jakých pozicích?

Před NEDCONem jsem byla advokátní koncipientkou a prošla jsem různými fázemi: pracovala jsem u soudu, na státním zastupitelství, v orgánech veřejné správy a půl roku taky v advokátní kanceláři v Dublinu.

Pamatujete si, jak vypadal váš první den v práci?

Ano, to si ještě zhruba pamatuji. Provedli mě kanceláří a představili mi všechny kolegy. Potom jsem se snažila zorientovat v interním systému, který mi, upřímně řečeno, stále dělá určité problémy.

Co je nebo bylo v NEDCONu vaší největší výzvou?

Největší výzvou pro mě bylo udělat si přehled o našich produktech a projektových procesech. Musím se přiznat, že složitost a důmyslnost našich regálových systémů mě překvapila. Každý projekt je jiný a přináší specifické výzvy. Díky tomu je tato práce tak vzrušující a nikdy mě nenudí.

Přestěhovala jste se z jihu Německa do Bocholtu. Proč jste se tak rozhodla a jak jste to prožívala?

Když jsem dostala nabídku práce z Nedconu, začala jsem hledat vhodné bydlení. Bocholt se ukázal jako dobré místo. Měla jsem štěstí – rychle jsem si tu našla kontakty i přátele. Kolegové z Nedconu mě také velmi vřele přivítali, což mi usnadnilo rychlé zabydlení. Takže proces stěhování byl vlastně celkem snadný. Nyní, po více než sedmi letech, mohu říci, že jsem tu našla nový domov.

Co se vám líbí na práci v nizozemské společnosti a s čím máte jako Němka problém? Jsou věci, na které jste si těžko zvykala?

Velmi se mi líbí uvolněný způsob vzájemné komunikace. V mnoha německých firmách byla před několika lety situace o dost formálnější a hierarchičtější. Je pravda, že dnes se to už mění. Před prací v NEDCONu jsem ale nikdy nezažila, že by si všichni kolegové tykali. Ale zvykla jsem si rychle. Pořád si ovšem nemohu zvyknout na to, že se k obědu podává mléko. To je kulinářská zvláštnost, která je mi i nadále cizí.

Který projekt vás nejvíce pohltil a proč?

Určitě Siemens Henkel. Pracovala jsem na něm od samého začátku

Otázka od Renaty Pinedo…

Jaká je vaše nejmilejší vzpomínka na práci v NEDCONu?

Krásné vzpomínky mám na spoustu okamžiků, kdy jsme se nasmáli s kolegy. Za zmínku stojí zejména služební cesty. Vždycky je fajn poznat kolegy trochu lépe v soukromí, což se nejlépe daří právě na společných cestách.

a podílela jsem se i na procesu prodeje. Sjednávání smlouvy ve Vídni bylo náročné, ale zároveň zajímavé. Loni v prosinci, na konci projektu, jsem byla pozvána, abych se zúčastnila přejímky a prohlédla si hotový objekt. Bylo to pro mě příjemné završení projektu, který se nám podařilo úspěšně realizovat díky velkému týmovému duchu a nasazení všech oddělení.

Jakou jinou pozici byste si v NEDCONu chtěla na týden vyzkoušet?

Ráda bych týden pracovala ve výrobě a poznala tak blíže výrobní proces. Bylo by pro mě zajímavé dozvědět se víc o procesech a jednotlivých krocích od ocelového pásu až po hotové komponenty.

Kdybyste byla na jeden den ředitelkou NEDCONu, co byste udělala nebo změnila?

To je těžká otázka a jeden den by byl příliš málo na to, aby bylo možné udělat si přehled a následně zahájit příslušné změny. Proto bych se v tomto jediném dni zaměřila na stanovení takové strategie, aby i naši subdodavatelé byli připraveni na nadcházející – stále větší – výzvy v oblasti udržitelnosti a bezpečnosti a ochrany zdraví.

Jak bude NEDCON vypadat za 5 let? Jakou největší změnu očekáváte?

Myslím, že v nadcházejících letech se musíme více zaměřit na ochranu životního prostředí a přizpůsobit tomuto cíli naše procesy. Protože chceme dále růst, předpokládám, že budeme za pět let pracovat v novém kancelářském komplexu, kde bude místo pro více lidí a kde budeme mít také flexibilní kanceláře pro snazší spolupráci..

Předávám pero…

Romanu Blehovi.

A na co bych se ho ráda zeptala?

Naše projekty jsou větší a větší a požadavky – jako například předpisy pro ochranu životního prostředí – stále přísnější. Jaké hlavní výzvy ve výrobě v příštích letech očekáváte a jak k nim máme přistupovat? ■

Tajemství spojení

Už téměř 12 let sedávám s kamarádem na tribuně při domácích zápasech fotbalového klubu De Graafschap. Známí se mě často ptají, jak to, že jsem tam jako fanoušek vydržel tak dlouho. Neříkají to nahlas, ale jejich lítostivý pohled říká: „Škoda, že ten klub neumí fotbal.“ Koupili jsme si dokonce permanentku na příští rok. Abychom mohli dál mrznout na tribuně a nepřišli o jediný zápas.

A najednou se na všech našich stolech objevila šála De Graafschap se vzkazem. NEDCON se stal oficiálním sponzorem klubu De Graafschap. Náš klub není moc často spojován s velkými úspěchy, takže mě to překvapilo. Proč se tedy společnost NEDON pro toto partnerství rozhodla? Zkrátka záhada přitažlivosti klubu De Graafschap... Pěkné téma na sloupek. Naštěstí se tedy zase našel prostor i pro lehčí téma. Covid držel Evropu pod krkem a na konci února jsme si všude konečně oddechli. Dlouho to ale bohužel netrvalo. Rusko zahájilo masivní invazi na Ukrajinu a následovaly obrovské sankce. Světová katastrofa.

Takovou krizi přece nemůžeme ve sloupku nezmínit, nebo snad ano? Ať už přímo či nepřímo, týká se skoro všech lidí na světě a tedy i NEDCONu. V nejistotě, kterou cítím, může hrát roli i můj věk. Vždyť jsem se narodil v říjnu 1962. Tento měsíc je znám jako měsíc tzv. „kubánské krize“. Svět byl tehdy na pokraji jaderné války. „Kubánská krize“ byla včas zažehnána, což ale nezabránilo tomu, aby Východ a Západ stál dalších 30 let proti sobě. Dnes je situace samozřejmě jiná, ale zdá se, že Východ a Západ jsou opět dva hluboce rozdělené světy. Nelze se divit, že vlivem války a sankcí vyplouvají na povrch chmurné obrazy staré desítky let, nebo ano? Ale abych dokončil myšlenku: s vlastní příčinou chmurného pohledu na svět jsme tehdy nemohli nic moc dělat – kromě občasných protestů. Ale my sami jsme chmurně nežili. Byla to naopak doba plná hudby, zábavy, svobody a neomezených možností.

Zpět k NEDCONu: naše firma musela na vzniklou nejistotu zareagovat. Musela dokonce přijmout opatření, která měla významný dopad na její klienty. Taková opatření nedělá nikdo rád. Zůstaňme ale optimisty. Vím o ekonomii příliš málo a díky této blažené nevědomosti stále vnímám naši sklenici jako poloplnou. Ekonomie nakonec není nic jiného než distribuce nedostatku. A jako zaměstnanec NEDCONu si při pomyšlení na nedostatek představím hlavně hromadění zásob. NEDCON je shodou okolností zadobře s oběma pojmy, s „distribucí“ i s „děláním zásob“. V novém světě s velkými ekonomickými změnami, který je dokonce plný sankcí všeho druhu, se nepochybně objeví nové příležitosti.

Snažím se tedy dívat na věci pozitivně, ale jeden problém pořád zůstává. Jak zapracovat válku a sankce do sloupku, ve kterém se chci zabývat i záhadou přitažlivosti klubu De Graafschap? Samozřejmě, že to nejde. Těžko si lze představit rozměr utrpení, které přináší válka. Nestačí jen kreativně přemýšlet.

Historické propojení Ukrajiny a Ruska je tak velké, že Rusové považují ukrajinskou metropoli Kyjev za kolébku jak Ruska, tak Ukrajiny. V této chvíli nevím, jak by se to mohlo stát – ale můžeme jen doufat, že jednou budou obě strany toto propojení brát jako přínos. Jedině tak se může svět posunout o kousek blíž k překonání rozporů.

Záhadu přitažlivosti klubu De Graafschap jsem nerozluštil. Ale není na záhadě krásné právě to, že zůstane záhadou? ■