04
PRAHA MARTIN RAJNIŠ HUŤ ARCHITEKTURY
hutarchitektury.cz
Snaha porozumieť skutočnému poslaniu architektúry a neustála potreba spochybňovať zaužívané architektonické a stavebné pravidlá, normatívy či materiály ho nakoniec prinútili zrevidovať aj východiská vlastnej tvorby. Dnes usiluje najmä o „správnu” architektúru, ktorá bude mať bližšie nielen k prírode, ale aj k svojim užívateľom.
architektonických tendencí. Já jsem stavitel a pragmatik a akademické analýzy mě v práci dost míjejí. Vámi zmíněné pojmy se patrně v některých aspektech podobají naší architektuře, zatímco v jiných aspektech jsou podle mého názoru tak nejasné a neurčité, že se to dá těžko zjistit. Ľudia vo všeobecnosti vnímajú udržateľnosť architektúry skôr pragmaticky, cez postupne sa sprísňujúcu legislatívu v oblasti energetickej efektívnosti budov, cez hrúbku tepelnej izolácie, kvalitu okien či všemožné ekotechnológie. Stačí nám to? Udržitelnost architektury je velmi nejasný pojem. Legislativu, kterou nás nutí plnit, považuji z velké části za naprosto absurdní a chybnou a dokonce za určité propojení ekonomických zájmů velkých koncernů s politiky a naivní veřejností, které šine svět do velmi problematických situací. Pro mě je pasivní dům stavební nesmysl. A pokud někdo chce žít v ovzduší, které má rekuperací zcela vymazané negativní ionty, tak je mi ho líto.
30/05 UTOROK 19:00 primaciálny palác partneri: taros nova, české centrum
Čo robí podľa vás drevo tak výnimočným materiálom vo vzťahu k architektúre? Sú to jeho fyzikálne vlastnosti (vzhľad, vôňa, životnosť), alebo jeho spätosť s našou kultúrnou minulosťou? Úvodní poznámka: Richard Phillips Feynman, nositel Nobelovy ceny za fyziku řekl, že správně položená otázka je víc než polovinou vyřešení problému – souhlasím. Dřevo. Hodně staveb ze dřeva děláme proto, že v roce 2001 jsme navrhli Vejminek pro Pavla Štechu a tehdy jsme si uvědomili, že dům může být i přátelskou službou, i účinnou pomocí kamarádovi v těžké nemoci, PRVÁ LIGA
a to nás přivedlo k hlubšímu hledání dřeva jako ideálního materiálu pro „přirozenou architekturu.“ Uvědomili jsme si, že to, co je zkonstruované ze dřeva a lidé to s radostí přijímají, by v betonu nebo oceli nemělo zdaleka tak vřelé přijetí. O pozitivních vlastnostech dřeva ve všech směrech bych mohl dlouho vyprávět. Architektúra dnes dostáva množstvo populárnych adjektív: udržateľná, zelená, ekologická, energeticky efektívna… Vy robíte „prirodzenú” architektúru. Čím sa odlišuje od plejády ostatných spomenutých pojmov? Řada vámi zmiňovaných pojmů je dost neurčitá a často ještě v architektuře nepříliš zakotvená. Tak jako nečtu architektonické časopisy, tak upřimně řečeno nebádám příliš o tom, jak se naše architektura víc nebo míň podobá některým označením soudobých
Udržateľná (eko)architektúra stále figuruje na scéne ako samostatný „žáner”. Pestuje si vlastné koncepcie, materiálovú bázu a architektonický výraz. Má tendenciu vyčleňovať sa z „hlavného prúdu.” Snaha o skutočnú udržateľnosť či prirodzenosť by snáď mala viesť k zmene celkovej architektonickej paradigmy? Robíme niekde chybu? Abychom si trochu víc uvědomili, co je udržitelná architektura, musíme chvíli přemýšlet o neudržitelné architektuře. Co to vlastně je? Je tak odporná, že ničí lidské bytosti? Těžko říct, ale dokázal bych si představit, že třeba panelák nebo některé šílené výtvory v rodinných domech by se tak daly označit. Ale to tvůrci pojmu udržitelná architektura asi neměli na mysli. Poslali do světa ideologický pojem udržitelnosti, který podobně jako krajinný ráz, věčná láska atd. má často nedefinovatelný obsah. To, co se často nazývá udržitelnou architekturou, je z určité části velmi problematické a často nesmyslné stavitelství, které pod vlivem dotací má podobně zdeformovaná pravidla jako například dotované zemědělství. Čo je to „Anarchostrukturalismus”? Každá konštrukcia, aj prírodná, predsa má svoje základné princípy. Dokonca aj nelineárna parametrická architektúra sa začína stanovením základných stavebných prvkov a zásad ich rozvoja (parametrov). Výsledok je niekedy ťažko predvídateľný, ale nie chaotický. Môže erudovaný architekt jednoducho ignorovať naučené estetické koncepcie a nechať architektúru, aby „vznikla sama”? Erudovaný architekt nechává přece přírodu, aby vznikala víceméně sama. Na rozdíl od
toporně projektujícího erudovaného architekta, který se často musí držet svých pouček z nedostatku erudice, jsou přírodní systémy geniálně propojené v celek, který dokáže spojit věci chaotické s těmi nechaotickými. Dokonce jsou hluboko provázané základními zákony elementární přírody. Stačí se jen letmo podívat na některé principy kvantové mechaniky a přímo nás ohromí takové věci jako chaos, kvantová pěna a podobné věci, které jsou součástí nás samotných, našeho těla, našeho mozku. Anarchostrukturalismus je spíš lehce ironický poukaz na to, že lze bez větších problémů nechat některé části, jinak racionálně navržené konstrukce, chaoticky se projevovat, ovšem v jistých mezích, a je vázaný např. na rostlé kusy stromů, které nepotřebuje předem srovnat do přesných geometrických tvarů, trámů, prken a podobně, ale nechává je takové jaké jsou, aniž by to konstrukci ublížilo, spíš naopak. Často jí to pomáhá v řadě aspektů. Statikou počínaje, až po estetiku přirozenosti. Lukáš Šíp
martin rajniš je architekt, urbanista, pedagóg, milovník slobody, „pravicový anarchista.” Priekopník experimentálnej architektúry na báze dreva. Narodil sa v Prahe, kde študoval architektúru na ČVUT a AVU. Po štúdiách nastúpil do libereckej „škôlky architektúry” pri legendárnom ateliéri SIAL. V rokoch 1981–1996 a 2001–2012 pôsobil ako praktizujúci architekt (vo viacerých ateliéroch), ako profesor na pražskej VŠUP, vedúci ateliérov na TU v Liberci či funkcionár ČKA. Od stavieb veľkého meradla (Obchodný dom Máj, nákupné centrum Nový Smíchov) sa postupne dostal k menším stavbám z dreva (Nová Česká poštovna na Sněžce, Vzducholoď Guliver). Od roku 2012 vedie Huť Architektury Martin Rajniš. Je držiteľom množstva významných ocenení, napríklad Global Award for Sustainable Architecture (2014) francúzskej nadácie Locus.