10 minute read

Televize vs. monitor: Co se hodí pro konzolové hraní?

MICHALA BENEŠOVSKÁ

Dilema televize vs. monitor trápí řadu konzolových hráčů už léta. Dlouho platilo, že hraní na konzoli = hraní na televizi, jenže s příchodem konzolí nové generace, které nabízejí hraní se 120 fps ve 4K, vstupují do rozhodovacího procesu další parametry a výběr vhodného řešení se komplikuje. Jak z toho ven?

Pokud jde o hraní na konzolích poslední generace (pomineme, že jde o velice nedostatkové zboží), je už na místě poohlédnout se po monitoru nebo televizoru, který umožní využít potenciál nového hardwaru. Televizor s frekvencí 60 Hz a rozlišením 4K už prostě nestačí, nicméně výrobci usilovně pracují na tom, aby na trh uvedli spoustu vysoce výkonných televizorů a monitorů, které podporují standard HDMI 2.1 a zohledňují, že konzoloví hráči tvoří významnou část jejich zákazníků.

Pojmy

Pojďme si nejprve ujasnit některé z nejběžnějších pojmů, se kterými se při volbě zobrazovacího zařízení (tedy televize nebo monitoru) určeného pro hraní her, zákazníci nejčastěji setkávají. Přestože jde o už zaběhnuté pojmosloví, je lepší si zopakovat základy – ostatně jde o parametry, podle kterých by se měl zákazník rozhodovat, které zobrazovací zařízení zvolí.

Rozlišení – množství pixelů, které dokáže obrazovka zobrazit:

- 1 080p = Full HD (nejběžnější),

- 1 440p = Quad HD (špičkové monitory),

- 2 160p = 4K/Ultra HD (nejvyšší třída, kterou používají televizory i monitory).

Obnovovací frekvence – počet obnovení obrazu na obrazovce za sekundu. Momentálně je u televizorů 60 Hz univerzální frekvence, zatímco u monitorů se považuje za úroveň, která je dávno překonaná. U monitorů poskytuje vyšší obnovovací frekvence mnohem plynulejší zážitek a zbavuje obraz nepříjemných artefaktů – zejména trhání obrazovky. Televizory historicky neměly nativní (nebo skutečnou) vysokou obnovovací frekvenci, avšak to už neplatí – mnoho novějších modelů poskytuje zajímavou rychlost a odezvu.

Doba odezvy – doba, za kterou jeden pixel přejde z jedné barvy do druhé. Čím nižší, tím lepší.

Input lag – s výše uvedeným souvisí přímé měření doby, za jak dlouho se akce provedené uživatelem na obrazovce zaznamenají. Čím nižší input lag, tím lepší.

HDR (High Dynamic Range) – vysoký dynamický rozsah. Nové displeje 4K využívají standard HDR10 pro bohatší reprodukci barev a rozmanitější úrovně tmavosti a jasu.

Rozlišení

Rozlišení se měří počtem pixelů na šířku a výšku. Vezměme si příklad Full HD, které má 1 920 pixelů na šířku a 1 080 pixelů na výšku. To se měří jako 1 920 × 1 080. Stručně řečeno, rozlišení je tedy počet pixelů tvořících obrazovku.

Obecně platí, že čím více pixelů obrazovka má, tím ostřejší je kvalita obrazu. Do hry však vstupují i další faktory. Dalším významným faktorem kvality obrazu je hustota pixelů. Proto není Full HD jako Full HD – stejné množství pixelů je na panelu menšího herního monitoru hustěji „stlačeno“ než na televizi, takže 24″ herní monitor s rozlišením Full HD bude mít ostřejší obraz než 40″ televizor s rozlišením Full HD.

To také vysvětluje, proč je sledování herního monitoru z bližší vzdálenosti mnohem lepší než sledování televizoru. Obvykle platí, že čím blíže jste k televizoru, tím více pixelů se zobrazuje. Je to proto, že pixely jsou daleko rozprostřeny na větší ploše, než je tomu u herního monitoru.

Jaké rozlišení je vůbec optimální pro herní konzole? V případě Xboxu One, původní PS4 nebo Nintendo Switch je Full HD maximum, protože jsou omezeny pouze na toto rozlišení. PS4 Pro nebo Xbox One X a poslední generace herních konzolí však umožňují hraní ve 4K.

Vysoká obnovovací frekvence a technologie synchronizace

Pojďme se nejdříve podívat na technologii synchronizace. Konkrétně na G-Sync a FreeSync. Tyto dvě technologie od společností Nvidia a AMD se zaměřují na odstranění nežádoucího trhání obrazu dynamickým přizpůsobováním obnovovací frekvence snímkové frekvenci – tím zvyšují vnímanou plynulost, což vede k lepšímu hernímu zážitku. Tyto dvě technologie dělají v podstatě totéž a obě jsou široce podporovány ve vyšší třídě herních monitorů.

U televizorů systematická prevence nežádoucího trhání zatím chybí. Je fakt, že některé hodně pokročilé a špičkové televizory podporují G-Sync a FreeSync, ale vůbec to není pravidlo nebo standard. Tyto funkce u televizí, a to i u těch, které se označují jako herní, chybí a pakliže chce zákazník model, který je umí, výrazně se to odrazí na ceně.

Přestože oba typy displejů mohou mít vysokou obnovovací frekvenci, mají tendenci s ní zacházet odlišně. Pokud si vezmeme 120Hz monitor, bude tuto obnovovací frekvenci zobrazovat nativně a při hraní her bude schopen zobrazovat další snímky vykreslené počítačem, ale takový 120Hz televizor může klidně naservírovat obraz s efektem telenovely (motion interpolation) a ve hrách pravděpodobně výhody 120 Hz nebudu nikterak patrné. Je to proto, že většina televizorů s vysokou obnovovací frekvencí používá technologii zvanou „interpolace“, která se zaměřuje na snížení duchů a na to, aby pohyb vypadal plynuleji. V některých případech to vede ke zmíněnému efektu telenovely, kdy televizní pořad nebo film působí tak plynule, až je to nepřirozené, což se však netýká her.

Přesto existují špičkové televizory, které tyto vyšší obnovovací frekvence skutečně podporují a jsou přizpůsobeny pro herní účely. Jen jsou v porovnání se stejně vybavenými monitory podstatně dražší.

Doba odezvy

Doba odezvy úzce souvisí s typem technologie panelu použité v displejích: TN (twisted nematic), VA (vertical alignment) nebo IPS (in-plane switching). Panely TN mají obvykle nejlepší dobu odezvy, avšak na úkor kvality obrazu. Panely IPS jsou pravým opakem se skvělými barvami a pozorovacími úhly, ale pomalejší odezvou. VA panely nabízejí to nejlepší z obou světů s dobrou dobou odezvy a reprodukcí barev.

Pomalá odezva vždy vede k artefaktům na obrazovce. Mezi příklady patří duchové nebo aliasing. K těmto chybám dochází, když se na panelu vykreslují nové snímky, ale pixelům stále trvá déle, než změní barvu. Zůstávají tak po nich zbytky snímků, které jsou nevzhledné. Mohou také výrazně ovlivnit fyzickou reakční dobu.

Podíváme-li se na čísla, respektive dobu odezvy, většina monitorů se pohybuje v rozmezí 1–5 ms (i když některé levnější, větší nebo IPS displeje jsou pomalejší), ale televizory mají tendenci začínat na 5 ms a jen stoupat výše; dokonce až k 20 ms. Vestavěné herní režimy tento nedostatek do jisté míry kompenzují, ale buď, jak buď, čísla hovoří jasně – televizory jsou v tomto ohledu pomalejší. Doba odezvy se obvykle neuvádí v seznamu specifikací televizoru. Je to hlavně proto, že doba odezvy televizoru není pro typického diváka podstatná.

Input lag

Při přechodu z CRT displejů na velké ploché HD televizory si mnozí hráči mohli všimnout, že jejich hry jsou téměř nehratelné bez zapnutí „herního režimu“ na televizoru. Je to proto, že velké televizory HDTV začaly používat vlastní specializovaný hardware pro zpracování

grafiky, který zpracovává signály s vyšším rozlišením, díky čemuž obraz vypadá čistěji a pohyb plynuleji. Jenže to se citelně podepsalo na input lagu – čili době, která uplnyne mezi tím, kdy uživatel provede pokyn a ten se zobrazí. V případě hraní her jde o velkou nepříjemnost – hráč provádí akce a než vidí reakci na displeji přijde „game over“. CRT tento problém neměly a dodnes je stále někteří hráči upřednostňují – zejména ti, kteří chtějí minimální input lag.

Monitory nikdy nepotřebovaly přijmout herní režim pro snesitelný input lag a není žádným překvapením, že monitory mají v této kategorii mnohem lepší výsledky. Když vezmeme v úvahu, že jsou běžně dostupné 144Hz a 240Hz monitory, tak je zcela očividné, že se v této oblasti zatím nemohou televizory s monitory srovnávat.

Kvalita obrazu a HDR

Co se týče rozlišení, moderní televizory obvykle nabízejí rozlišení 1 080p nebo 4K – v poslední době přibylo i 8K. Monitory jsou naproti tomu o něco univerzálnější – nabízejí rozlišení 1 080p, 1 440p a 4K.

Obecně řečeno, televizory se obvykle více zaměřují na zážitek ze sledování a kvalitu obrazu. Herní monitory se naopak snaží vyvažovat specifikace, jak a kde to jde – někdy se výrobci kvůli ceně uchýlili ke kompromisům a upřednostní jeden na parametr na úkor jiného, obzvláště u modelů pro zákazníky preferující co nejnižší cenu. To je však s nedávným nástupem IPS monitorů minulost a kompromisy v přesnosti barev ve prospěch odezvy už nejsou tak časté.

Pokud vezmete v úvahu HDR, tak jsou na tom monitory i televize dost podobně. Nejde zatím o široce nasazovaný standard, nicméně v oblasti herních monitorů se HDR začíná prosazovat a u televizorů se s touto funkcí setkáváme také stále častěji. Zde je důležité zmínit, že zatímco v případě PC hraní většina obsahu HDR zatím nepodporuje, konzole PS4 Pro, Xbox One S a Xbox One X a Xbox Series X a PlayStation 5 ano.

Díky rostoucí podpoře HDR a panelům IPS přinášejícím lepší reprodukci barev a pozorovací úhly není divu, že tolik hráčů přechází z televizoru na monitor.

Pohodlíčko

Hráči, diváci televize, zkrátka všichni chtějí při své bohulibé činnosti maximální komfort. My se zaměříme na dva parametry, které tento komfort zprostředkovávají – pozorovací vzdálenost a pozorovací úhly:

Pozorovací vzdálenost: Díky větší velikosti televizoru je hraní her z gauče nebo postele mnohem pohodlnější a tato výhoda úměrně narůstá s velikostí displeje. U monitorů a jejich menších rozměrů je zkrátka nutné být k displeji fyzicky blíže. Pro gaučové hraní je tak daleko vhodnější televize s velkou úhlopříčkou naproti monitoru (ano, dělají se i monitory s velkou úhlopříčkou, ale ty se cenově zase pohybují někde úplně jinde než televize podobných rozměrů). Samozřejmě, že sezení u stolu není pro PC hráče žádný problém, ale řada uživatelů ještě své herní konzole na svůj pracovní/herní stůl neubytovala.

Pozorovací úhly: Televizory těží z vynikajících pozorovacích úhlů, takže lze obraz sledovat prakticky odkudkoliv, aniž by se barvy proměnily.

Monitory s IPS panely mají sice mnohem lepší pozorovací úhly než monitory s TN panely, ale jsou dražší a pro hardcore hráče se nevyplatí. Výhodou televizorů jsou široké pozorovací úhly a velké rozměry. I když se může zdát, že televizory porážejí monitory z hlediska pozorovacích úhlů, je namístě připomenout, že při hraní hráč obvykle sedí před monitorem, takže velký pozorovací úhel je ve většině případů použití k ničemu.

Rozdílné specifikace, rozdílné preference zákazníků

Herní monitory nabízejí bezesporu mnohem vyšší obnovovací frekvenci a hustotu pixelů ve srovnání s moderními televizory. Kromě toho obvykle nabízejí lepší (menší) input lag a mnohem větší flexibilitu podstavce. Monitory se v posledních letech hodně posunuly v oblasti reprodukce barev i co se týká rozlišení obrazovky. Vývoji technologie zobrazovacích panelů je dnes na vysoké úrovni a díky tomu jsou běžně k dostání monitory s rozlišením 4K, které nabízejí extrémně přesnou reprodukci barev.

Na první pohled jsou i pro naprostého lajka televizory daleko větší než monitory. Televizory se více zaměřují lepší reprodukci barev a zážitek ze sledování, než na samotnou hustotu pixelů nebo rychlost odezvy. Díky zobrazovacím technologiím, které jsou zaměřené na klasické obývací pokoje, jsou také mnohem vhodnější pro sledování v širokých úhlech.

Díky nástupu technologie OLED nyní některé specializované herní televizory vykazují extrémně nízký input lag a dobu odezvy pixelů, což snižuje množství rozmazání pohybu a duchů, které se mohou běžně vyskytovat u méně výkonných modelů. Navíc díky obnovovací frekvenci televizoru, která nyní dosahuje 120 Hz, lze i s televizorem dosáhnout uspokojivého herního zážitku.

Pokud by zákazník uvažoval o specializované herní televizi, je její pořízení s požadovanými funkcemi často spojeno s vysokou cenou. Je to samozřejmé, neboť televizory jsou v konečném důsledku větší, složitější a jejich výroba je dražší.

Obě zobrazovací technologie, monitory i televize, mají špičková řešení, která se dost prodraží, nicméně i monitory nižší až střední třídy poskytují menší latenci a input lag než televize za srovnatelné ceny. Pokud mluvíme o hodnotě výhradně pro hraní, pak jsou monitory jasnou volbou. Hledá-li zákazník univerzální řešení pro domácí multimediální zábavu, která zahrnuje příležitostné hraní, je lepší varianta televize.

This article is from: