Z království miliónu slonů do srdce Moravy 20. 12. 2011
Z království miliónu slonů do srdce Moravy 20. 12. 2011
Amphone Nammavong Hotovy
Pavla Pilařová
Hezký večer. Nový rok slaví v dubnu a to tím, že někomu vylije kbelík studené vody za krk. Nebo naopak někdo polije ji. V dubnu příštího roku bude oslavovat rok 2555. Pokud se vám to zdá divné, je nutné dodat, že takových lidí je Brně zhruba 10 a v celé republice jich žije okolo 24. Pochází z Laosu. Ona kdysi před laoským komunistickým režimem utekla do Německa. Tam se začátkem 80. let seznámila se svým manželem, Jiřím Hotovým. Ten do Německa odešel také kvůli totalitě. A to tehdejší československé. Teď oba žijí v Brně. Vybudovali spolu hotel, kde mají laoskou restauraci. Milují cestování a kromě Afriky patří mezi pravidelně navštěvované země samozřejmě taky Laos. Amphone Nammavong Hotovy, dobrý večer.
Z království miliónu slonů do srdce Moravy 20. 12. 2011
Paní Amphone, Laoská lidově demokratická republika je vnitrozemský stát v jihovýchodní Asii. Sousedy jsou Vietnam, Barma, Kambodža, Thajsko a Čína. Většina obyvatel Laosu patří ke skupině Lao, ale kromě toho tam žije asi 120 dalších menšin. Jakého etnika jste vy? Máme tři největší skupiny, já patřím do třetí z nich, Lao. Mluvíme laosky. Máme hodně etnických skupin. Liší se ti lidé nějak z různých skupin? U nás se to hodně pozná, mluví jinak a tradice a oblékání je jiné. I v obličeji se lišíte? Je podobnej, ale my to poznáme. Jestli je nízkej nebo vysokej. Hlavně kroje tedy máte jiné? Ano, to se pozná, která je menšina. Laosu se říkalo Země milionu slonů. Teď jich ale rapidně ubylo. Dělá země něco pro ně, aby dál neubývali? Snaží se je chránit, prodávat do zahraničí, aby bylo víc slonů. Laoská fauna se podobá prý thajské. Údajně je tam hodně druhů opic. Opic je hodně, jsou malé. Jméno si nepamatuju. Jinak je tam podobně jako v Thajsku. Teď objevili v CNN, že vyhynuli, ale na severu našli
nějaký vzácný zvířata. Budou je teprve zkoumat, to jsem viděla. Je tam ta příroda nedotčená člověkem? Jsou. Na severu je speciální oblast, kde jsou ještě džungle. Nebo potom jih, tam žijí etnika, tam je prales. Ten prales tvoří asi polovinu země a jsou tam i krásné hory. Co je ale na Laosu nejzajímavější? Jsou tam jiné krásy než moře. Jsou tam hodně lesy, řeky. Země hodně řek. Je škoda, že lidé ten les kácí, aby bylo dřevo. Teď chtějí přestěhovat lidi na jih, aby se starali o pole. Modlím se, aby nevykáceli celej ten les. Žijí i lidé v horách? Hodně. U nás jsou velký země. Lidi nežijí jako skupina, ale žijí v různých místech. 5, 10 až 20 baráků. Laos je třikrát větší než Česko, ale má velmi krátkou železnici. Jak se tam lidé dopravují? U nás se cestuje autobusem nebo s domorodci. Udělá se takový sedadlo po domácku. Bohužel železnice nejsou, ale příští rok bude železnice z Číny až do Thajska. Většina prý tedy žije na vesnici. Laoské hlavní město je označováno za největší vesnici. To je prý jejím kouzlem.
Z království miliónu slonů do srdce Moravy 20. 12. 2011
Má asi 300 tisíc obyvatel. Samozřejmě to tam není jako u nás. Lidé hodně staví nejvyšší budovy asi 9 pater. Aby nebyly moc vysoké. Jsou tam chrámy a historické budovy? Ano, i ze 13. a 17. století. To jsou nejznámější z Laosu. A vy jste žila v hlavním městě? Ne, já pocházím ze severu. Byla tam Ho Chi Minova cesta. Pak jsem se odstěhovala na jih.
Stýkají se rodiny mezi sebou? Rodina je pro nás nejdůležitější, je to tradice. Bez toho to nejde. Velké rodiny tam jsou? Ano velké. Jak vypadá školství a vzdělávací systém? To se nedá srovnávat. U nás je to jako 20 až 30 let dozadu. Tady je velký vývoj zemí. V Laosu se to teprve učíme. Je možné, že v těch odlehlých oblastech se dětem nedostane výuky a jsou negramotní? Ano, teď už ale málo. Existují vesnice, kdy musí chodit i 15 km do školy. Oficiálním jazykem je laoština, učí se ve škole. Prý je podobná thajštině. Rozumíte si taky, jako například Češi se Slováky? Je to podobný. Jsou podobný kultury i tradice. Rozumíme si tak 90 %.
To je spíše hornaté území? Ano, je tam 2800 m výška. Jaké bylo vaše dětství a jak se liší výchova od té české? Já jsem měla nádherné dětství. Výchova je u nás v rodině. Strašně přísná. Rodiče zakázali, abych chodila sama nebo s muži. Byla strašně přísná. V ČR holky v 15 letech chodí samy. Je tu jiná kultura.
Takže není problém se domluvit? Thajci rozumí hůř. Ale domluví se. Dříve byla úředním jazykem francouzština. To už dnes tedy není? Dneska ne, laoština je to hlavní. Teď je angličtina vyšší než francouzština. Hodně se mladí lidi domluví anglicky.
Z království miliónu slonů do srdce Moravy 20. 12. 2011
Laos je komunistický stát. Jak je tam to zřízení silné? Asi se to změnilo za těch 20 let, co tam nejste. Dneska se říká, že je tam komunistická socialistická země. Ale je hodně změněná. Může se cestovat, obchodovat, investice ze zahraničí. Není to stejné, jak před 20 lety.
A jak dlouho to takto je? Do r. 1996 to bylo zavřené. V r. 1997 jsme tam byli poprvé s mým mužem. Asi si uvědomili, že bez zahraničí a bez turistů to těžko půjde. Zajímavé je, že tam mají lidé buddhistické vyznání. Jak se s tím vyrovnával komunismus? Mohli lidé navštěvovat chrámy? Od začátku zakázali. Nechtěli, aby lidé chodili do chrámu. Pak si uvědomili, že bez buddhismu to v Laosu nejde. Je to velká tradice, má kořeny, víru, srdce. Ten kdo věří, všichni chodí do chrámu se modlit. A už to není problém? Ne.
Bylo to hodně sevřené a měla jste pocit, že chcete jít pryč? Já jsem dostala stipendium od vlády a studovala jsem v Praze. Měla jsem turistický vízum do západního Německa a nevrátila jsem se. Tenkrát jsem byla mladá, lákala mě svoboda. Nevím, každý hledá pro sebe lepší život, to jsem se rozhodla pro západ. Vy se tedy můžete do Laosu vrátit, i když jste emigrovala? Oni otevřeli hranice pro Laosany žijící v zahraničí. Ptají se, kdy přijdete a můžeme investovat.
Jaká jsou hlavní pravidla laoské společnosti? Jak se dívá na nevěru, lhaní a podobně? To je podobný všude ve světě. Buddhismus neříká – nesmí se pít, být nevěrnej. Ale spíš nesmí nic přehánět. Když je společnost, lidé oslavují, někdy totálně. Takže alkohol se tam pije? Ano. Co je typický nápoj? Pivo a laoská slivovice. Vyrábí se z rýže a hodně se pije.
Z království miliónu slonů do srdce Moravy 20. 12. 2011
Laoské pivo je také z rýže? Ano, taky z rýže. Je jedno z nejlepších z Asie. Je hodně chuťově odlišné od našeho piva? Je jiné. Já vás zvu, můžete ochutnat. Jak je to s návštěvou chrámu? Prý se tam musí vyzouvat. To je pravda. Kdo jde do chrámu, musí mít dlouhý kalhoty. Musí sundat boty. Ženský musí mít sukně. To je tradice.
Vy jste říkala, že Laos je otevřený, aby tam někdo vložil majetek nebo podpořil turismus. Vy jste dostala státní vyznamenání za přínos rozvoje Laosu. Za co jste to dostala? Já sama dodneška nevím. Asi, že jsem se hodně angažovala v propagaci Laosu. I u nás? Ano, hlavně v ČR. Třeba oni něco potřebujou pomoct, já ráda pomůžu. Párkrát jsem pomáhala i ve vesnici, koupili jsme nějaké věci. Asi proto.
Já jsem zmínila ty oslavy nového roku. Vy máte oslavy několik dní. A kdy to vyznamenání bylo? Opravdu se tam lidé polévají vodou? Letos. Jasně. Tam se slaví 7 dní. Jsou to největší oslavy. Kde vznikla ta tradice polévání vodou? Ono je tam asi v tom dubnu teplo. To se přichází od listopadu do května, to je největší horko. Pak se převléká oblečení. My jsme mluvili o tom, že jste odešla studovat do Prahy. Pak jste dostala vízum do Německa. Nyní žijete s manželem v Brně. Když přijedete do Laosu, není problém? Máte tam ještě rodinu? Mám sestru, měla jsem dva bratry, ale ti zemřeli. Ale mám tam tetu, bratrance. Mám tam hodně rodiny. Navštěvujeme se.
Z království miliónu slonů do srdce Moravy 20. 12. 2011
Jak jste si zvykla v Evropě obecně? Co tu máte ráda, co vám vyhovuje? Mám ráda přesný čas. Nebo když děláte něco a doděláte. Ale v Laosu máme gumový hodinky. Když je 9 hodin, přijde se v půl desáté. Ale mám tu rodinu, přátele. To mě těší. A naopak co byste tu změnila? Co je v Laosu běžné a vám to tady chybí? Aby se lidi víc kamarádili mezi sebou. Jsou to tedy ty mezilidské vztahy? Ano. To bych přála. Jste Čech nebo Lao nebo Američani. Abysme se víc kamarádili. O Češích se říká, že jsou xenofobní. Cítíte to někdy vy? Na první pohled vypadáte jinak. Odsoudí vás někdy, když vás vidí? Jo, jsou tady. Já to beru jako sportovně. Každý je nějaký. To není jen v Česku, je to i v Německu, všude. Někdy mi to trošku vadí. Ale každý je nějakej. A nemůže se každej líbit všem. Já žiju tady, musím tady respektovat systém. Jsem tu jako host. Stále se cítíte jako host? Ne, cítím se doma. Mám ráda Brno, jihomoravský kraj, cítím se tu jako doma. Setkala jste se s rasismem? Setkala, ale to by bylo na dlouhé vyprávění. Setkala, i často.
Stýská se vám někdy po té zemi, kde jste byla do 18 let? Do 17. Nebo jak to berete? Už si nevzpomenete, už jste tady doma? Stýskalo se mi po rodičích, kteří už nežili. Stýskalo se mi, jak jsem žila v dětství. Ale už jsem tu 22 roků, zvykla jsem si. Ale ať je člověk kdekoli na světě, nezapomenu, odkud pocházím. Tak to beru, nikdy nezapomenu. Občas se mi stýská. My jsme kdekoli po světě. Mám jenom moji rodinu, kterou navštívím. Přátele mám nový. Staří nevím, kde jsou. Občas se mi stýská, ale už patřím Evropě. A kdy pojedete do Laosu? Poletíme v lednu, moje nejmladší neteř se bude vdávat. Svatby jsou tam velké? 650 lidí. Mým hostem byla Amphone Nammavong Hotovy.
Z království miliónu slonů do srdce Moravy 20. 12. 2011
Skryté titulky: K. Schwarzová Česká televize, 2011