45
Poslední věci, který jsem dělal, byly asi půlmetrový hlavy a málem jsem u toho vypustil duši
Asi tak kolem 30 věcí, ale opravdu záleží, co zrovna dělám. Navíc téměř půl roku, tedy přes léto, hodně cestuju, učím po školách a předvádím všude možně po světě. A přes zimu si dělám svoje věci. Co všechno si musíte hlídat, když pracujete? Mě zarazila bezpečnost práce. Viděla jsem fotku, kde kouříte, když pracujete se sklem. Na hlídání je toho hodně, to je fakt, ale ty základní věci jako třeba hlídání teploty věci, na které pracujeme, má na starosti můj asistent a zbytek, včetně jeho, pak hlídám já… Co se týká bezpečnosti práce, ano, je to nebezpečné, ale pokud to umíte… Navíc se u toho kouří skoro ze všeho, tak je to jedno, jestli i ze mě. Jak dlouho jste v kuse nejdéle pracoval? Neumím si představit, jak dlouho trvá, než vznikne skleněný člověk. Ono se naštěstí dá přestat, vychladit to, potom to znova přes noc ohřát a zase na tom pokračovat. V kuse na jedné hlavě jsem pracoval asi 9 hodin. Ty poslední věci, co jsem dělal, trvaly dohromady asi 16 hodin a to už se v kuse nedá. Existují při práci se sklem nějaké hranice? Něco, co ten materiál prostě nedokáže? Možnosti foukaného skla jsou limitované jeho velikostí. Poslední věci, které jsem dělal, byly asi půlmetrové hlavy a málem jsem u toho vypustil duši já a asistent taky. Pořád se to ale snažím nějak zdokonalovat, posouvat postupně dál. Pořád vidím obrovské rezervy, každý den. Třeba, aby ta věc měla určitou náladu, výraz, pohyb, to jsou všechno věci, které se pořád učím. A podle toho, co jsem uplácal včera, si myslím, že se to budu učit ještě hodně dlouho. Zkusil jste si někdy osahat i něco jiného než sklo? Nebo se raději držíte svého kopyta? Nezkusil a nic jiného ani neumím. Snažím se dělat jednu věc pořádně. Ale samozřejmě sleduju, co se děje. Hudba je mým velkým koníčkem, moc mě baví i malba, socha, fotografie, všechno je velká inspirace. Od roku 2003 jste tedy tak nějak plus minus v Americe, řekněme. Jste tam doma?
Já jsem nikdy neplánoval, že zůstanu natrvalo, do Ameriky jsem přijel kvůli práci. Kvůli ní považuju za důležité tohle absolvovat. Doma jsem v Praze, kde trávím veškerý svůj volný čas. Plánuju usadit se v Čechách, založit studio, kde bych mohl pracovat na svých věcech, spolupracovat s jinými umělci a učit. Brzo. A ta Aljaška? Máte rád zimu a tmu? Zima a tma jsou jako bonus, když nemůžete lítat po venku, protože je tam −40 stupňů, tak se dobře soustředíte na práci. Ale stalo se to náhodou, potkal jsem v Seattlu majitelku studia, paní, která se pak stala takovou mou druhou mámou. A ona mi na začátku strašně pomohla, když mi nabídla ten prostor, abych se tam mohl na tři měsíce zavřít a učit se a pracovat. Vyučujete po celém světě. Jste schopen odhadnout, že někdo má větší talent než ostatní? Existuje něco jako sklářské střevo? A dělají to i holky? Jak říkal pan Harcuba, slavný rytec skla: „Talent je předpoklad.“ Nejdůležitější je píle a vytrvalost. Holky? Jasně. Hlavně v Americe a Japonsku a jsou strašně šikovný, maj úžasnej cit. A všechny ty lidi učíte to, co sám děláte? Co musím umět, aby mi takový kurz k něčemu byl? Dnes se tomu opravdu věnuje velké množství lidí, já jsem za deset let měl 600 studentů, ale ta technika je opravdu náročná, tak předávám základy a vysvětluju různý postupy přímo při práci. Aby to k něčemu bylo, musíte mít minimálně 4 roky zkušeností s prací se sklem. Před rokem a půl jste na Letní sklářské dílně v Železném Brodu demonstroval svoji práci a odezva byla ohromná. Jak vidíte sklářskou budoucnost Česka, bývalé to velmoci? Musím upřímně říct, že nevím. Připadá mi, že touha učit se dělat sklo u nás pomalu vymírá. Často se mluví o tom, jak se české sklo dostalo z krize, ale já si to nemyslím. Teprve až budou školy plné mladých lidí, kteří se tomu budou chtít věnovat, tak to pro české sklo bude znamenat zase dobré časy.
<