41
legrační, ale když projedeš moje fotky, uvidíš, že spousta z nich jsou lidé s velmi osobitým stylem. Dámy v doma šitých bílých overalech, kabátech z umělé leopardí kožešiny. Pánové v tesilových oblecích nebo džínových kompletech a s koženou vestou… Oblečený podle časopisu může být každý, ale tihle lidé jsou naprosto sví, na nic si nehrají. Pro mě to jsou opravdoví Češi a Pražané, kvůli kterým jsem tu zakotvil. Hm... to vlastně dává smysl. Teď si vem, že je fotím vlastně v jedné z evropských metropolí. Kousek od centra. Stačí si zajet na Anděl, což je vlastně finanční a nákupní čtvrť, ale je dodnes protkaná místy, kde se zastavil čas. Pánové Made in Praha tam sedí v knajpách, co se nezměnily od doby, kdy je založili, popíjí Plzeň za dvaadvacet a vypadají, jako by to měnící se velkoměsto nevnímali. To samé v Kobylisích, na Masarykově nádraží a už vůbec nemluvím o takovém blešáku v bývalém ČKD. To je místo, kde by měl National Geographic natáčet dokumenty. Fotíš nějakou cílenou technikou, nebo prostě cvakneš, jak to vyjde? Za každou fotkou je, ač se to nezdá, kus práce a zkušenosti. Málokdy chodím cíleně někam fotit. Když uvidím někoho, kdo mě zaujme, musím se dostat do pozice, kde mám dobrý záběr, čisté pozadí a pak čekám na perfektní pózu. Přestože většina lidí neví, že je fotím, tak na ně nemůžu mířit telefon minutu. Průměrně pořídím dvě, tři fotky a konec. Proto se spousta fotek nepovede a o to větší radost mám z těch dokonalých. Třeba pán v póze Kapitána Morgana. To je přesně ten, o kom jsem mluvil. Evidentně spokojený pán v letech, čistý, upravený, bourák, co má nějaké módní trendy úplně na háku. Hodně cestuješ po východní Evropě. Fotíš i tam? Snažím se, ale není to ono. Nikde jinde než v Praze nevídám takovou spoustu lidí, co bych si chtěl vyfotit. Sice vypadají divně, ale často je to proto, že jsou evidentně chudí nebo nemocní, a to fotit nechci. Taky se často necítím tak bezpečně. Asi to možná nevnímáš, ale já žil leckde a Praha je jedno z nejbezpečnějších a nejuvolněnějších měst na světě. Kdybych vytáhnul foťák na někoho v Bukurešti nebo v Sarajevu, tak bych měl pocit, že můžu skončit s kudlou v žebrech. V Praze mě maximálně někdo pošle někam. Nebojíš se, že lidé Made in Praha budou mizet? Ani ne. Teda, oni mizí už dneska, ale není to tím, že by vymírali. Spíš je město tlačí z centra na okraje. Sedni na metro a zajeď se podívat na Háje. Tam jich najdeš tolik, že je to až nesportovní. A zdá se, že se tenhle úžasný styl předává i do dalších generací. Takže – nemyslím si, že někdy zmizí. Jestli ano, tak určitě budou žít dál mimo Prahu. Ale spíš se toho nedožiju.
<