Nikde jinde na světě nevypadali válečníci tak hrozivě jako Maoři na Novém Zélandu. Tihle chrabří lidé se dřív požírali navzájem a sbírali usekané hlavy nepřátel. Bílí osadníci je nikdy úplně neovládli a dodnes s nimi žijí v křehkém sousedství, v němž se mísí přátelství s čirou nenávistí. Text: Jan Drtil Foto: Isifa, Profimedia
Když sem připlul kolem roku 1769 supernámořník James Cook, prohlásil něco v tom smyslu, že nic podobného do té doby neviděl. Spatřil původní obyvatele, jejich dřevořezby, tetování na tvářích zvané moko a byl z toho úplně paf. No a to samé tu najdete i po staletích. Když jsem na Nový Zéland přiletěl, hned na letišti v Aucklandu jsem proběhnul branou s maorskými motivy. Dřevořezby jsou tak děsivé, až se člověk bojí, aby ho nějaký ten démonický bůžek naplno vyplazeným jazykem neslízl. Navzdory mnoha nápisům „Kia ora“, tedy vítejte a buďte zdrávi.
MŮŽU TI VZÍT TVÁŘ? Na Zélandu žije okolo čtyř a půl milionu obyvatel, Maorů je z toho asi sedm set tisíc. Úcta k téhle menšině se tu mísí s rasismem. Uprostřed Aucklandu na
>
ČiliChili | 12 | 2012 cilichili.cz | facebook.com/cilichili
47