Issuu on Google+

POKEC Naďa Johanisová, která na brněnské Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity přednáší ekologickou ekonomii, někdy sama sobě říká ekonomická disidentka. Kvůli svým názorům je zvyklá na rozbouřené vášně v diskusích naživo i pod svými články na internetu.

Připusťme si, že máme problém Text: Jiří Holubec Foto: Michael Kratochvíl

Není ekologická ekonomie protimluv? Nebo spíš kočkopes? Je to ekonomický směr, který se zrodil v 80. letech. Vychází z jiných předpokladů, než ekonomie mainstreamová. Tvrdí třeba, že by ekonomika neměla neustále růst. Že by se měl najít nějaký optimální stav, který by bylo možné udržovat. A jak napovídá název, ekologičtí ekonomové staví na přední místo přírodu a ohled na životní prostředí. Ekonomika by podle nás měla být součástí ekosystému, uvědomit si, že je na něm závislá, a ne ho využívat a zneužívat.

Odkud je ten mainstreamový ekonomický model, podle kterého se dnes řídíme? Ono těch modelů je víc, nejvýraznější je možná model všeobecné rovnováhy. Také se mu říká model dokonalé konkurence a u nás ho asi nejlíp pochopíme, když řekneme „neviditelná ruka trhu“. Pochází z konce 19. století a od té doby se různě upravuje a vylepšuje. Velmi zjednodušeně tvrdí, že nabídka i poptávka se automaticky vyrovnávají.

>

46


2012 | 09 | Čilichili: Malí supermani