Issuu on Google+

Jméno? Řekneme jen některá.

POHŘBY Duchové zemřelých, kterým se říká mulo, se vracejí své živé potomky buď varovat před nebezpečím, nebo potrestat. Proto jsou u Romů běžné nákladné a honosné pohřby, kdy se mrtvým do rakve dává alkohol, peníze i zlato. Zlato má magické účinky. Přináší štěstí a ochraňuje od temných sil. Proto třeba olašské Romy vidíme se zlatými řetězy a prsteny. Nejde jim o to, ukázat své bohatství, ale ochránit tělo a duši.

mýtů a magických předpisů. Romové z jednotlivých rodin a rodů vždy vědí, který klan je pro ně žuže a který naopak degeša. Přestože každá romská velkorodina měla trochu jiná pravidla, jež bylo třeba dodržovat, bylo mnoho z nich stejných. Třeba striktní zákaz ohřívání jídla. Jídlo se muselo jíst krátce po uvaření. Některé maso patřilo úplně mezi zakázané, třeba koňské nebo psí. Našly se však i rodiny, které je naopak jedly. Aby byl Rom žuže, musel dodržovat i desítky dalších předpisů, třeba se chovat uctivě ke starším, nekrást a nevykonávat některá zakázaná povolání. Někdy stačilo málo k tomu, aby se z člověka stal degeša. Třeba pojíst ze stejného nádobí jako příslušník rodiny, s níž bylo zakázané se stýkat, rodiny, která je pro něj navždy degeša.

Pozůstalí své mrtvé zlatem uplácejí, aby je nepřišli strašit za odbytý pohřeb.

Vědomí toho, s jakými lidmi se lze stýkat a příslušníci které rodiny jsou zapovězeni, je vštěpováno už malým dětem. Tato nařízení, podobně jako třeba zákaz pojídání vepřového v judaismu, vycházelo z hygienických předpisů. Později však získalo právě magický význam. Rom nejí ohřívané jídlo proto, že by snad mohlo být zkažené (což se v indickém počasí běžně stávalo a s tím přicházely zdravotní komplikace), ale proto, že se bojí, že jej mohly za dobu od uvaření „ochutnat temné síly“. Dnes už je ale většina pravidel zapomenuta. Některé rodiny dodržují jen pár základních předpisů a často ani nevědí, proč to dělají. V ghettech, kde došlo k násilnému promíchání různých rodin i klanů, je dodržování rozdílů mezi jednotlivými skupinami minulostí. Degeš už není označení stavu, ale prostě jen nadávka. Žuže není Rom, který dodržuje pravidla, ale ten, co vlastní bouchačku.

<

ČiliChili | 11 | 2010 cilicili.cz | facebook.com/cilichili

Ještě před pohřbem Romové mrtvé tělo ochraňují – vartují. Při vartování se hrají karty, vypráví příhody ze života mrtvého, a když se popíjí tvrdý alkohol, tak každý ulije na zem na památku zesnulého. Vartuje se, aby se mrtvého těla nikdo nezmocnil, ale také, aby se z něj případně nevyklubal upír nebo jiná nestvůra. Mnohdy se po smrti člověka pálí i jeho osobní věci. Dřív se dokonce zapalovala i chalupa, která mu patřila.

ČARODĚJNICE Za čohani – čarodějnicí se chodí pro vyřešení problémů typu „manžel už mě nemiluje“ nebo „nemá chuť na sex“. Člověk čarodějce donese vlasy, chlupy nebo část spodního prádla a pochopitelně zaplatí. Většinou se části oděvu či těla člověka rituálně spálí. Často se také vaří v mléce. Čarodějnicím je obvykle přisuzována schopnost přičarovat nebo odčarovat lásku, štěstí i neštětí, ale i schopnost někomu poškodit zdraví či jej zabít. Čarodějnice mají v rodině velkou vážnost a každý se bojí je urazit. Osud čarodějnice se často dědí po ženské linii. Někdy ale čarodějnictví dítěti přisoudí různé vrozené fyzické zvláštnosti, jako třeba jedno oko jinak barevné než druhé či jiné tělesné deformace.

15


2010 | 11 | Čilichili: Kancl