CZECH: Children in Permaculture Manual

Page 1


PÉČE O ZEMI, PÉČE O LIDI A SPRAVEDLIVÉ DĚLENÍ VE VZDĚLÁVÁNÍ Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi LUSI ALDERSLOWE GAYE AMUS DENISE DESHAIES


Hlavní autoři: Lusi Alderslowe, Gaye Amus, Denise Deshaies Spoluautoři: Valentina Cifarelli, Crina Cranta, Cecilia Furlan, Tomislav Gjerkeš, Adéla Hrubá, Lara Kastelic, Tereza Velehradská. Grafická úprava: Ionuț Bădică Ilustrace: Charlene Chesnier, Lerryn Korda Jazyková úprava: Emma-Jane Harris České vydání Překlad: Kolektiv překladatelů vedený Terezou Velehradskou Odborný a jazykový redaktor: Adéla Hrubá Grafická úprava: Pavel Jaloševský První vydání: 2018 ISBN 978-88-943524-0-5 www.childreninpermaculture.com Na projektu “Children in permaculture” (Děti v permakultuře) spolupracují tyto organizace: Permakulturní Asociace v Británii (UK) Paradiso Ritrovato (IT) Romania in Transition (RO) Neohumanist Education Association (RO) Permakulturní asociace Slovinska (SL) Zakladní článek hnutí Brontosaurus Forest - CEGV Cassiopeia (CZ) Základní škola Gatehouse of Fleet (UK) Vznik této publikace byl součástí KA2 “Children in Permaculture”, strategického partnerství v oblasti školního vzdělávání. Projekt byl podpořen programem Evropské Unie Erasmus+. Evropská komise podporující vznik publikace neschválila její obsah. Ten odráží pouze názory autorů, a komise nenese zodpovědnost za to, jak budou informace z tohoto dokumentu dále využity. Kniha podléhá licenci Creative Commons. Podléhá licenci CC BYNC-ND 4.0 (Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní) jejíž úplné znění licenčních podmínek je dostupné na http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/4.0/ ISBN 978-88-943524-0-5

9 788894 352405

2

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


NAPSALI O NÁS: Tato kniha je výborným pomocníkem, když chcete začít s výukou venku. „Skrytý potenciál“ venkovního učení bychom měli svěřit do rukou uvědomělých vyučujících v mnohem větším měřítku. Může poskytovat základ pro rozvoj přemýšlivých žáků, paradigma pro kritické myšlení a vědomosti v akci nejen v Evropě, ale po celém světě. Jedná se o dílo, které si musí přečíst každý, kdo chce sdílet permakulturu s dětmi, protože zablácené dítě je šťastné dítě, a to jak po stránce emoční, tak po stránce kognitivní! Přeji všem mnoho příjemných, hravých a přínosných chvil venku ve společnosti této knihy. - Dr. (Fil lic) Anders Szczepanski, autor knihy Outdoor Education, Odborný asistent v Outdoor Education National Center, Linköping University Sweden. Toto je kniha, která přichází v pravý čas. Přináší mnohem víc, než jen dovednosti a znalosti potřebné k zajištění nadějné a udržitelné budoucnosti. Nabízí především odborné vedení a kompetence pedagogům, jejichž úkolem je vybavit děti pro budoucnost, která bude, což je stále zřetelnější, plná náročných výzev. Manuál je velice dobře napsán, je založen na zevrubném průzkumu a hovoří k nám s vědeckou důvěryhodností, jazykem pedagogiky a s pochopením, jak vést děti na cestě komplexní výuky v přírodě. Tato práce ukazuje, jak lze skrze relevantní a autentické výukové situace přivést k životu všechny oblasti vzdělávacího plánu, a posouvá nás od aktivit vedených pedagogem k praktickým zkušenostem, které vycházejí od samotných dětí. Je povinností každé školy mít alespoň jeden výtisk manuálu!“ - Janet Millington and Carolyn Nuttall, autorky knihy „Outdoor Classrooms - A Handbook for School Gardens“.

Napsali o nás

3


„Kniha s příjemnými ilustracemi a plná živých nápadů na praktické aktivity, která pomáhá vytvořit společenství dětí se Zemí i se sebou navzájem.“ - Profesor Alastair McIntosh, sociální ekolog a renomovaný autor knihy „Soil and Soul“ „Manuál je velice dobře napsán a pokrývá všechny oblasti permakultury. Nabízí mnohé pro pedagogy i lektory. Je dobré posunout učitele dál, než je pěstování sezónní zeleniny. Je na čase přijít s takovou knihou, po pravdě by bylo užitečné ji mít již před pěti lety.“ - Rosemary Morrow, Rosemary Morrow je jedna z průkopnic permakultury, autorka knih „Průvodce permakulturou pro uživatele Země“ a spoluzakladatelka Institutu pro permakulturu Blue Mountains „Kniha plná praktických příkladů, jak podporovat děti, aby hledaly spojení samy se sebou, s ostatními a s cyklem růstu. Tato příručka názorně ukazuje celou škálu permakulturních témat, která jsou relevantní pro děti. Využívá zahradničení jako vstupní bod k širším tématům, jako je spravedlnost a ohleduplnost k ostatním. Je napsaná s hlubokým smyslem pro péči o budoucí generace a jako taková je neocenitelná pro rodiče stejně jako pro pedagogy.“ - Looby Macnamara, autorka knih „People and Permaculture“, a „7 Ways to Think Differently“, spoluzakladatelka projektu „Cultural Emergence“ www.LoobyMacnamara.com

4

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


PODĚKOVÁNÍ Rádi bychom využili této příležitosti a vyjádřili vděčnost nejen těm, kteří se zapojili do psaní manuálu pro sdílení permakultury s dětmi, ale také těm, kteří pomáhali při uskutečňování celého projektu. Poděkování patří všem dětem, našim vlastním i těm, s nimiž jsme v průběhu projektu pracovali a které nás učily, jak permakulturu sdílet s dětmi. Děkujeme všem, kteří se s námi podíleli na projektu a vložili do něj svou energii, talent a čas – jsou to: Rakesh „Rootsman Rak“, který nás svedl dohromady a nastavil vysoce efektivní systémy fungování za využití sociokracie; Roberto Cardinale, jehož dovednosti v oblasti finančního řízení byly velmi užitečné stejně jako jeho výborná muzika oživující mnoho dlouhých porad; Teodora Demetra Radulescu, která do naší práce vnesla krásu; Eva Dumitrescu přinášející hravou energii do všech pracovních skupin a Ionuț Bădică, se svými zkušenostmi s plánováním školních zahrad. Velké díky patří Carolyn Nuttall a Janet Millington, které absolvovaly dlouhou cestu z Austrálie, aby sdílely své předchozí znalosti a zkušenost ohledně výuky venku. Děkujeme těm, kteří nás podporovali v průběhu projektu: John Riley, Andy Goldring, Pablo Gonzalez, Robin Alderslowe, Luis Alderslowe and Danny Alderslowe. Děkujeme těm, kteří poskytli inspiraci ke vzniku tohoto projektu: Sandra Campe, Joe Atkinson, Alfred Decker, Joel Rosenberg, Tanja Korvenmaa, Mari Korhonen, Martina Petru, Claudian Dobos, Steve Hart, Lenka Barčiová and Jožica Fabjan.

Poděkování

5


Díky patří také každému, kdo poskytoval zpětnou vazbu v průběhu naší práce: Juliet Robertson, Petra Schmitz, Carlotta Fabbri, Nicola Scoccimarro, Francesca Simonetti, Kristina Sever, Dragica Radojevič, Catherine Lewis, Niamhue Robins, Lenka Babáčková, Urša Plešnar, Amy Clarkson, Virginia Nistor, Abbie Robyn, Anna Klitzsch, Barbara Terbuc, Silvia Serina, Petra Schmitz, Karen Slattery, Kateřina Tomešová, Lucia Maccagnola and Dianne Wall. Děkujeme dotačnímu program Erasmus+, bez něhož by tento projekt nebylo možné uskutečnit. Rádi bychom též poděkovali následujícím překladatelům za jejich milou dobrovolnou pomoc: Markéta Applová, Kateřina Bartlová, Hana Dvořáková, Kamila Hronová, Adéla Hrubá, Milan Meninger, Pavla Merhautová, Ivana Mertová, Jitka Nováková, Martina Petrů, Pavla Švecová, Jiří Záleský.

6

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


OBSAH Úvod.................................................................................................... 9

kapitola 1 Pedagogika pro Děti v permakultuře........................................................ 14

kapitola 2 Zavádění permakulturních principů do výuky..................................... 28 Holmgrenovy principy................................................................................... 29 Mollisonovy principy správného postoje............................................... 47

kapitola 3 Kurikulum pro Děti v permakultuře......................................................... 53

kapitola 4 Nápady na aktivity........................................................................................... 58

kapitola 5 Příklady výukových plánů............................................................................. 89 5.1 Výukový plán: Poznej les....................................................................... 91 5.2 Výukový plán: Přemýšlej, co jíš.......................................................... 98 5.3 Výukový plán: Biomimikry – napodobování barev..................106 5.4 Výukový plán: Mapa pokladu............................................................113 5.5 Výukový plán: Půdní test....................................................................123 5.6 Výukový plán: Sdílení je péče............................................................135

kapitola 6 Pedagogické zásady........................................................................................143

Obsah

7


kapitola 7 Hlavní tipy pro pořádání akcí....................................................................154

kapitola 8 Pokračujme........................................................................................................159 Slovníček............................................................................................................160 Literatura........................................................................................................................164 Hlavní autoři....................................................................................................169 Spoluautoři........................................................................................................ 170 Kontaktujte nás...............................................................................................171

8

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


ÚVOD “Permakultura je harmonické propojení krajiny a lidí, které zajišťuje jejich obživu, energii, přístřeší a další materiální i nemateriální potřeby udržitelným způsobem.” Bill Mollison (1988)

CO JE PERMAKULTURA? Permakultura je systém designu pro navrhování trvale udržitelných vztahů mezi člověkem a přírodním prostředím. Permakultura využívá tři etická pravidla péče o Zemi, péče o lidi a spravedlivé dělení jako základ pro rozhodování, což je dále osvětleno v permakulturních principech a nástrojích permakulturního designu. Jakmile si tuto etiku a principy osvojíte, můžete je využít k designu jakýchkoli oblastí života. Proto zapojení permakultury do vzdělávacího systému spočívá v tom, že vidíme vše ve vzdělávacím systému permakulturní optikou a tvořivě ji aplikujeme jak při návrhu učebních prostor, v pedagogice, při tvorbě školních vzdělávacích plánů, výukových programů, tak i na společenské vztahy.

PROČ PŘEDÁVAT PERMAKULTURU DĚTEM? Budoucnost naší planety záleží na změně občanského povědomí, ve kterém lidé a přírodní zdroje už dále nejsou brány jako samozřejmost a využívány bez zvážení dlouhodobých dopadů. Podpora dětí, aby si od raného dětství vytvářely empatický vztah vzájemně mezi sebou i ve vztahu k přírodnímu prostředí je klíčovým krokem při formování tohoto nového povědomí.

Úvod

9


Dětství je ideálním obdobím pro vytváření určitých základních povahových pohledů na svět včetně postoje k přírodě a sobě navzájem. Praktikování permakultury s dětmi je podporuje v učení vážit si zdrojů a v hledání kreativních způsobů, jak žít v harmonii se světem. Také jim to pomáhá vytvořit si prosperující kulturu založenou na vzájemné spolupráci, spíše než kulturu založenou na individualistickém soupeření o omezené přírodní zdroje. V minulosti děti často měly více příležitostí trávit čas venku volnou hrou, avšak v posledních letech se pobyt venku stále více omezuje. Děti tráví více času před obrazovkou a jsou zapojovány do organizovaných mimoškolních aktivit (Larson, Green a Cordell, 2011; Clements, 2004). Studie prováděná v Anglii zjistila, že devadesát procent dětí si nehraje v přírodním prostředí, jako jsou lesy a venkovní krajina (Natural England, 2009). S nedostatkem času stráveného v přírodě jsou děti ohrožovány řadou vývojových vad, mohou u nich nastat poruchy osobnosti včetně snížené citlivosti, poruchy pozornosti (včetně ADHD); vyšší je také míra výskytu fyzických i mentálních chorob (Taylor Wiley, Kuo a Sullivan, 1998; Louv, 2005). Pobyt a hra venku má mnoho pozitivních dopadů, jako je zvyšování fyzické aktivity; duševní pohoda; láskyplné propojení s přírodou a vzájemné porozumění; zlepšení pozornosti, soustředěnosti a sebevědomí, což je prospěšné též při školní výuce; omezení dětské obesity a stresu (London SDC, 2011). Další pozitiva zahrnují zlepšení kognitivního rozvoje dětí školního věku a omezení „Poruchy způsobené nedostatkem kontaktu s přírodou“ („Nature Deficit Disorder“), která má vliv na chování dětí (Dadvand a kol., 2015; Taylor a kol., 2011; Louv, 2005). V neposlední řadě trávení času v přírodě během dětství může vést k vytváření pozitivních postojů k životnímu prostředí, které mohou přetrvat do dospělosti (např. Collado a kol., 2015; Wells a Leckies, 2006). Vydání významné zprávy ze čtyřletého projektu týkajícího se venkovní výuky, který prováděl Waite a kol. (2016) na 125 školách se čtyřiceti tisící žáky, shrnuje: yy 92% učitelů prohlásilo, že žáci byli více zapojeni do výuky během venkovního pobytu,

10

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


yy 85% učitelů zaznamenalo pozitivní dopad na chování žáků, yy 92% dětí zapojených do projektu prohlásilo, že si užívaly vyučovací hodiny více během pobytu venku, yy 90% dětí se cítilo šťastnějšími a zdravějšími díky pobytu strávenému venku. Proto je nezbytné vědomě připravovat výukové postupy, které by podporovaly děti v jejich vztahu k přírodě. Nicméně, prostý pobyt venku nestačí k rozvinutí vnímavosti, uvědomění a poznávání přírodního prostředí. Pro tento účel jsou nezbytné pozitivní vzory na straně dospělých, které mohou názorně demonstrovat úctu, úžas a osobní propojení s přírodou ve svém vlastním přístupu a také mohou děti povzbudit a podpořit. Zatímco ve většině moderních vzdělávacích systémů je stále kladen důraz na upřednostňování abstraktního myšlení a rozvoj matematických a jazykových dovedností, naše schopnost porozumět jazyku přírody zakrněla. Je dobře známo, že dětství je optimálním časem pro učení se cizím jazykům nebo čtení z not, jelikož dětský mozek je lépe přizpůsoben vstřebávání vícesmyslových informací. Stejně tak je učení se číst, interpretovat a spoluvytvářet přírodní systémy dovednost, kterou se lze učit od dětství, a to za předpokladu, že je předávána poutavým, konzistentním způsobem odpovídajícím věku dítěte. Snad nejdůležitějším důvodem, proč obohatit dětský život o permakulturu, je alespoň z dětského pohledu to, že je to zábava! Učení formou zážitkové pedagogiky často přímo v kontaktu s přírodou je vzrušující, motivující a fascinující. Zlepšuje se tím celkový prožitek dětí ze vzdělávacího procesu, učení je živější a více propojené s praxí. Navíc se jedná o celostní a k dětem vstřícný způsob, jak se propojit se sebou samými, s ostatními i s prostředím kolem sebe.

KAM MOHOU DĚTI VENKU CHODIT? Děti mohou mít prospěch z návštěv přilehlého venkovního výukového prostoru. Jedná se buď o plochu přímo na pozemku školky nebo školy, nebo snadno dostupnou pěšky, např. les, komunitní

Úvod

11


zahrada, park nebo farma. Dokonce i velmi malá venkovní plocha může být bohatým zdrojem, když poskytuje hojné příležitosti ke kreativním hrám. Je nutné vzít v úvahu, že počet příležitostí pro kreativní hru je „výrazně nižší v holých (prázdných) prostorách nežli v plochách s relativním výskytem zeleně“ (Taylor a kol., 1998). Mnoho nápadů, jak začlenit permakulturu do škol, nabízí inspirativní kniha „Outdoor Classrooms“ (Venkovní učebna) od Carolyn Nuttall a Janet Millington (2008).

JAKÝ JE ROZDÍL MEZI OSTATNÍMI FORMAMI ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVY A PERMAKULTUROU? Venkovní výuka a environmentální výchova mají významné přínosy pro dětský rozvoj, pohodu a prožitek ze vzdělávání. Permakultura obohacuje tyto postupy o kompletní sadu etických pravidel, principů a nástrojů designu, jejichž aplikace umožňuje lidem žít v harmonii se Zemí, sebou navzájem i navzájem s ostatními druhy a pro své potřeby si přisvojovat jen spravedlivý podíl zdrojů. Když jsou tyto principy jasně pochopeny, mohou být flexibilně uplatněny v jakékoliv oblasti. Tento manuál je navržen, aby pomohl pedagogům porozumět základním etickým pravidlům a principům permakultury a aby poskytl příklady jejich uplatnění při práci s dětmi v různorodých oblastech školních vzdělávacích aktivit. Jedná se o výsledek mezinárodní spolupráce, procesu sdílení a vzájemného rozvíjení zdrojů mezi lektory z různých zemí světa. Záměrem tohoto manuálu není být rigidní sadou instrukcí, ale spíše podnítit inspiraci ke kreativnímu využití permakultury v souladu s požadavky konkrétního místa, dětí, dospělých i přírodních systémů.

PRO KOHO JE TENTO MANUÁL? Tento manuál je navržen zejména pro osoby pracující s dětmi ve věku 3–12 let, jako jsou pedagogové ve školách, školkách a jeslích; stejně tak i pro ty, kteří pracují v neformálním prostředí, jako jsou vedoucí mimoškolních klubů (např. skautští vedoucí). Je také určen těm, kteří se zabývají výukou permakultury pro dospělé a chtěli by

12

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


být schopni rozšířit svou práci na děti. Dále pak jej mohou využít i rodiče (biologičtí, adoptivní nebo pěstouni, případně prarodiče) a další, kteří jsou si vědomi významu své role ve vzdělávání svých dětí. Slovo „pedagogové“ je v tomto manuálu užíváno ve významu všech dospělých účastnících se vzdělávání dětí. Tento manuál je rovněž vytvořen pro lektory, kteří dokončili výcvik CiP, jako zdroj pro kurzy „Children in Permaculture“ (Děti v permakultuře). Více informací o kurzech CiP najdete na webové stránce s kontakty.

CO JE V TOMTO MANUÁLU A PROČ? Pedagogika „The Children in Permaculture“ (Děti v permakultuře), pro kterou používáme zkratku CiP, popsaná v druhé kapitole, podává přehled zásad o tom „jak“ zapojit děti do permakultury. Obsahuje také kontrolní otázky, jež pomáhají pedagogům posunout se směrem k osvojení uvědomělého, přemýšlivého uvažování v permakulturním duchu. Pedagogika je podrobněji vysvětlena v kapitolách tři a osm. Kapitola tři popisuje, jak aplikovat permakulturní principy ve vzdělávání, a kapitola osm poskytuje informace a kontrolní otázky pro podporu pedagogů, kteří si chtějí v praxi osvojit pedagogický přístup zaměřený na dítě. Obsah, neboli „co“ znamená permakulturní vzdělávání, je nastíněn v kurikulu v kapitole čtyři a je podrobněji rozepsán v části přinášející inspirativní příklady aktivit v kapitole pět. Tato kapitola předvádí širokou škálu motivů a témat, které mohou být použity v permakulturním vzdělávání dětí. Tyto náměty pro různé aktivity jsou navrženy ve formě nápadů a slouží jako inspirace pro pedagogy, jak zapojit děti do výuky celostním způsobem. Pedagogika („jak“) a obsah („co“) jsou souhrnně představeny na příkladech podrobně rozepsaných aktivit a výukových programů v kapitolách šest a sedm. Tyto programy lze adaptovat a využít při práci s dětmi. Kapitola devět přináší tipy, jak podpořit školy nebo školky v organizování akcí se zapojením širší komunity a také tipy, jak organizovat větší akce se zapojením dětí. V příloze jsou popsány postupy a strategie, jak šířit informace o projektech k širšímu publiku.

Úvod

13


KAPITOLA 1

PEDAGOGIKA PRO DĚTI V PERMAKULTUŘE „Prvořadou směrnicí permakultury je převzetí zodpovědnosti za naši vlastní existenci a existenci našich dětí.“ Bill Mollison (1988) Pedagogika pro Děti v permakultuře (CiP) je celostním přístupem k zapojení dítěte do péče o Zemi, sebe samého, ostatní lidi a do spravedlivého dělení. Popisuje základní principy používané při interakci s dětmi, zabývá se tedy především způsobem, „jak“ praktikovat permakulturu s dětmi, spíše než „co“ dělat (což je nastíněno dále v kapitolách 3–6). Pedagogika CiP se soustředí na naplnění všech potřeb dítěte v interakci mezi učebním prostředím, pedagogy a ostatními dětmi skrze pečlivé sledování, reflektivní praxi a posílení postavení dítěte. Tento přístup zaměřený na dítě je v souladu s přirozeným tokem – zapojuje hlavu, srdce, ruce a všechny smysly – posiluje houževnatost skrze učení formou zážitků a umožnuje dětem hrát aktivní roli během cesty za vzděláním. Díky práci s přírodou, propojení s přírodním prostředím a budování úcty k němu podporuje tento přístup udržitelnost. Níže je uveden nástin hlavních bodů pedagogiky CiP, které mohou být pomocí drobných změn začleněny do učební praxe, avšak i malá změna může mít velký efekt. Je vhodné začít s etickými pravidly, protože ta jsou rozhodující pro začlenění permakultury do vzdělávání. Následně mohou být postupně začleňovány permakulturní principy a podrobnější zásady. Doporučujeme přistupovat

14

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


k zavádění permakultury do práce s dětmi jako k dobrodružné hravé cestě, která je inspirací jak pro děti, tak pro dospělé, a po níž postupujeme krok za krokem svým vlastním tempem.

1. ZÁKLADY: PERMAKULTURNÍ ETIKA Zajištění, aby tři etická pravidla permakultury byla při designu výukových prograO Z E MI PÉČE O LIDI PÉČE mů správně reflektována, považujeme v permakulturním vzdělávání za stěžejní. Použití permakulturního principu „Navrhuj od vzorů k detailům“ s prvotním zohledněním pravidel etiky pomáhá pedagogům zajistit, že jsou tato pravidla skutečně obsažena v procesu plánování i implementace. Nicméně, nakoSPR Í AVED LIVÉ DĚLEN nec jsou etická pravidla zřejmá především Permakulturní etické principy na příkladném jednání dospělých, díky jejich vlastnímu ohleduplnému, citlivému a ekologicky uvědomělému přístupu. Začlenění pravidel etiky přímo do učebního obsahu (formou příběhů, písniček, her atd.) pomáhá k jejich dalšímu upevňování. Níže jsou popsána jednotlivá etická pravidla permakultury, doplněná kontrolními otázkami. Tyto otázky mohou být použity k usnadnění kritického sebereflektivního procesu pro přizpůsobení plánů pedagoga, aby lépe odrážely permakulturu, bez ohledu na to, zda se jedná o plány výukových lekcí ve formálním vzdělávání nebo výuku během neformálních setkání. PÉČE

PÉČE O ZEMI

Péče o Zemi spočívá v jednání, které je v souladu s přírodou s cílem minimalizovat negativní dopad a maxiO Z E M I malizovat dopad pozitivní na životní prostředí. Aby bylo možno pečovat o Zemi, je nezbytné porozumět přírodním zákonům, ekologickým systémům a potřebám všech živých bytostí.

Pedagogika pro Děti v permakultuře

15


Jak pedagogové, tak děti mohou přemýšlet o způsobech, jak minimalizovat negativní dopad na životní prostředí. Při rozhodování, které materiály použít a které činnosti provádět, je klíčové uvažovat o možnostech: „mohu něco odmítnout (vzdát se toho), omezit spotřebu, opravit, opětně použít, recyklovat a/nebo upcyklovat (přeměnit odpadové nebo nepotřebné materiály a produkty v materiály či produkty nové)?“ Použití dřeva, kamenů, borových šišek a dalších přírodnin ve třídách pro dekoraci i hry stimuluje estetické vnímání přírody. Při studiu přírody nebo prezentování nových témat či námětů může být zprostředkování přímého zážitku vhodnější, než se spolehnout na fotografie, obrázky, informace, videa a další nepřímé prostředky. Péče o Zemi také spočívá v tom, že jsme dbalí, kolik si z přírody bereme, jaký efekt to má na ekosystém a snažíme se eliminovat tyto dopady. Průvodcem zde může být pravidlo lovce, který „Nezanechává žádné stopy“. Doporučujeme nesbírat vzácné rostliny, nesklízet více než dvacet procent běžně se vyskytujících rostlin (s ponecháním některých ptákům a dalším živočichům, včetně ponechání dostatku, aby tyto rostliny dále prosperovaly) a opouštět dané místo ve stejném nebo lepším stavu, než bylo nalezeno. Trávením času v přírodním prostředí se děti učí vážit si přírody a vytvářet si k ní pozitivní vztah. Proto je doporučováno trávit venku tolik času, kolik je jen možné. Může to zahrnovat rovnováhu mezi „nestrukturovanou“ hrou a strukturovanými aktivitami. Jak David Sobel napsal ve své knize „Beyond Ecophobia“ (1996): „Jestli chceme, aby se našim dětem dařilo, aby byly skutečně kompetentní a sebevědomé, musíme jim nejprve umožnit milovat Zemi, než je požádáme, aby ji zachránily”. Když dospělí dávají najevo své porozumění přírodě a svůj respekt k ní, jejich příklad pomáhá dětem vyjádřit vlastní porozumění, úžas a lásku k přírodě, což je také jeden ze základů permakultury.

Kontrolní otázky k Péči o Zemi: • Jsou materiály použité při výuce místní, recyklované, přírodní, kompostovatelné a nízko-energetické?

16

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


• Jak můžeme při pobytu venku zvýšit povědomí o svém vlivu na životní prostředí, udržovat je čisté a zajistit minimální dopad na něj? „Nezanechej nic než otisk svých bot, neber si nic než fotografie“. • Jak mohou být děti vedeny k přijmutí zodpovědnosti za ochranu přírody? – například sebrat raději spadlý list, než utrhnout z živé rostliny. • Jak mohou být děti zapojeny do „omezování spotřeby, opětovného využití, recyklace, upcyklace, kompostování” atp.? • Pokud se výukový plán odehrává vevnitř, jak se může některá jeho část, nebo dokonce celý přesunout ven? • Jak je možné dát dětem příležitost trávit čas v přírodě? • Jak je pečováno o přírodu během zahradničení, při vycházkách do lesa atd.? Příkladové otázky pro děti: • Jak můžeme pečovat o živé bytosti (zvířata, hmyz, houby, rostliny, stromy atd.)? • Jak můžeme pomoct stromu/Zemi/zahradě/žížale atd.? Co potřebuje, aby byla šťastná a v bezpečí? • Nenechali jsme v přírodě něco, co tam nepatří? • Než si něco vezmeme (utrhneme) ze stromu nebo jiné rostliny, není už místo toho něco na zemi, co bychom si mohli vzít? • Můžeme to recyklovat?

PÉČE

PÉČE O LIDI

Péče o lidi znamená pečovat o ostatní a sebe sama, brát ohled na potřeby dětí, rodičů, pedagogů, neO lIDI -učitelského personálu a ostatních lidí v komunitě. Spolupráce, empatie, jasná komunikace, kreativní vyjadřování, pohoda a inkluzivní způsob myšlení jsou vhodnými prostředky. Během procesu přípravy a implementace výukových plánů pedagog potřebuje dbát na míru energie a závazky všech zúčastněných dospělých. Pěstovat tento druh citlivosti a starat se o tyto potřeby pomáhá předcházet vyhoření. Dalším důležitým bodem je, když pedagog

Pedagogika pro Děti v permakultuře

17


plánuje výukový program s příliš mnoha aktivitami, může to vést ke stavu, kdy se dospělí více zaměří na splnění svého plánu, než na okolnosti, které (spontánně) vzejdou ze strany dětí nebo přírody. Nadšení nebo napětí dospělých se přímo přenáší na děti a ovlivňuje, jak děti vnímají celý zážitek. Zajištění dostatku podpory pro všechny pedagogy (včetně sebe samého) umožňuje užít si program a necítit se přehlceně. Základní životní potřeby lidí (teplo, vzduch, jídlo a pití) musí být zajištěny dříve, než jsou schopni se soustředit na další potřeby, jako je učení, svoboda, identita a tvůrčí vyjadřování (Max-Neef, 1992). Proto je třeba zajistit základní potřeby dětí, aby měly radost z pobytu venku za každého počasí, např. tak, že děti mají odpovídající oblečení, je k dispozici dostatek oblečení náhradního, je k dispozici přístřeší v případě, kdy je pravděpodobné, že bude mokro nebo slunečno (např. je možné postavit přístřešek z nepromokavé plachty). Nejdůležitější je, aby se děti cítily pohodlně a dobře se bavily.

Kontrolní otázky k Péči o lidi: • Jak je možné podpořit zdraví a pohodu pedagoga (s ohledem na množství času a energie věnovaných přípravě, poměr počtu dětí na každého pedagoga, podporu od dalších lidí ve škole a/nebo místní komunitě atd.?) • Jak je možné podpořit zdraví a pohodu dětí? (Odpovídá výukový program věku dětí a velikosti skupiny; mají děti dostatek čerstvého vzduchu, možností pohybu a příležitostí být v kontaktu s přírodou?) • Jak je možné plánovat výukové programy s dostatkem prostoru pro spontaneitu, tvořivost nebo cokoliv jiného, co v dané chvíli vzejde od dětí, pedagogů a/nebo přírody? • Jak jsou děti, které by mohly potřebovat individuální přístup, včetně těch se speciálními potřebami, podporovány, aby uplatnily své jedinečné silné stánky a schopnosti? • Mají všechny děti stejnou příležitost aktivně se účastnit, vyjádřit se, jsou vyslyšeny a mají splněny své další potřeby?

18

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


• Odráží se etické pravidlo Péče o lidi v obsahu a prožitku? (Učí se děti a dospělí, jak pečovat o sebe a/nebo ostatní?)

Příkladové otázky pro děti: • Jak můžeme pro všechny zajistit bezpečí? • Jak se o sebe můžeme postarat? • Jak můžeme pečovat o ostatní? • Jak můžeme zajistit, aby byl každý slyšet?

SPRAVEDLIVÉ DĚLENÍ

IVÉ

AVED SPR L

Třetí etické pravidlo permakultury „Spravedlivé dělení“ tkví ve snaze o rovnost mezi lidmi bez ohledu DĚLENÍ na barvu pleti, pohlaví, zemi trvalého pobytu atd. a usilování o rovnosti mezi lidmi a ostatními druhy. Spravedlivé dělení je také užíváno ve významu „Přerozdělování přebytků“ (Holmgren, 2002), což se týká nastavení hranic, kolik si bereme pro sebe a kolik vracíme zpět do systémů péče o Zemi a lidi. Pravidlo také zaměřuje pozornost na zajištění, že příspěvek od každého je oceněn a poukazuje na uvědomění brát si jen to, co je potřeba. Přebytkem může být: jídlo sklizené na zahradě, lidská energie, čas, zdroje, majetek a další věci, které mohou být přerozděleny pro užitek jiných bytostí současných nebo budoucích. Například: během sklízení ovoce ze stromu dbáme na ponechání části úrody pro ptáky; nebo navrhujeme školní zahradu tak, aby v ní byla hojnost pro každé dítě ve škole, pro sousedy (např. z domova pro seniory, školku, místní obchodníky) a další živočišné i rostlinné druhy. Děti rozumí potřebě být spravedlivý. Koncept „být spravedlivý“ a sdílet přebytky může být zkoumán skrze příběhy, hry, písničky, divadelní scénky a praktické zkušenosti dělení se s dalšími dětmi, stejně tak jako s dalšími živočichy, rostlinami atd. Příležitost pro děti, aby přemítaly o nápadech a nabízely je, měnily problémy v řešení a odpovídaly na otevřené otázky, může dále pomoci k prohloubení těchto poznatků.

Pedagogika pro Děti v permakultuře

19


Kontrolní otázky ke Spravedlivému dělení: • Jak jsou děti vedeny k dělení se mezi sebou, s ostatními lidmi a dalšími živými bytostmi? • Jak si mohou děti uvědomovat potřeby dalších bytostí (např. při zalévání rostlin, výrobě domečku pro ježka atd.)? • Jak mohou být navrženy aktivity týkající se respektování a oceňování přírodní hojnosti skrze její sdílení? • Jak mohou děti a pedagogové společně pracovat, aby pomohli dalším lidem nebo přírodě (např. zpívat písně společně se seniory a staršími lidmi, vysadit jedlý les, získat prostředky na charitu atd.)?

Příkladové otázky pro děti: • Jak toto můžeme spravedlivě sdílet mezi sebou a ostatními druhy v přírodě? • Kdo další by měl radost z toho, co jsme sklidili nebo vyrobili? • Jak můžeme zajistit, že sdílíme životní prostor spravedlivě, že je každý vyslyšen? • Co můžeme vrátit přírodě? • Jaké další druhy zde žijí a jak jim můžeme pomoci?

2. CELOSTNÍ PLÁNOVÁNÍ Permakultura je celostní systém designu, proto je nutné při zapojování dětí do permakultury zajistit, že děti budou mít bohatý vícerozměrný učební prožitek. Lze toho docílit vhodným designem výukových plánů, které jsou koncipovány tak, aby zapojily celé tělo, tj. „oči, ruce, srdce a hlava“ jsou v rovnováze. Tím je zajištěno, že výukový program je zaměřena nejen na předávání informací (tj. zapojí se pouze „hlava“), což může být běžný trend. Tento oddíl podrobněji popisuje každý z těchto termínů a předkládá kontrolní otázky podporující pedagogy, aby ve výuce zapojili dítě celostním způsobem.

20

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Přístup k učení, který zahrnuje srdce (emoce), ruce (vše převádět do praxe) a hlavu (intelekt nebo učení z knih/přednášek) byl poprvé navržen Johannem Pestolozzim (1746–1827), švýcarským společenským reformátorem a pedagogem. Tento přístup byl přijat mnoha pedagogy včetně Patrika Geddese, jež byl raným průkopníkem environmentální výchovy (Higgins, 2001). Pedagogika CiP zahrnuje tyto tři aspekty a navíc zdůrazňuje pozorování v podobě „Očí“.

OČI Permakulturní principy byly odvozeny z intenzivního pozorování přírodního světa a společností, které žijí skutečně udržitelným způsobem. První permakulturní princip zní „Pozoruj a jednej“, protože pozorování je klíčem k dobému permakulturnímu designu a „důsledné pozorování a promyšlené jednání poskytuje inspiraci pro návrh, paletu věcí a vzory“ (Holmgren 2002, s.13). K realizaci vlastních nápadů a tvůrčích řešení mohou permakulturní designéři čerpat inspiraci díky svému porozumění přírodě, znalosti přírodních systémů a vzorů. Proto pedagogika CiP zdůrazňuje potřebu hlubokého pohroužení již od útlého věku, což je zde symbolicky znázorněno jako „oči“, nicméně ve skutečnosti se týká intenzivního pozorování zahrnujícího celé tělo a všechny smysly. Existuje souhra pozorování mezi pedagogem a dítětem, protože pedagog může pozorovat sebe, dítě, okolní prostředí a naopak. Zatímco se „oči“ přirozeně nacházejí na hlavě, rozdíl ve způsobu učení zahrnujícím přímé pozorování s použitím všech smyslů je dostatečně výrazný, aby si zasloužil tento důraz. Pět základních smyslů (původně popsaných Aristotelem) zahrnuje: zrak, hmat, chuť, čich a sluch, které všechny mohou být lehce zapojeny do výukových programů s dětmi. Navíc badatelé později rozeznali mnoho dalších, jako je smysl pro rovnováhu, propriocepce (hluboká citlivost nebo cítění vlastního těla) atd. Některé tyto další smysly je možné s dětmi prozkoumávat při hrách. Děti mohou zapojit „oči“ při činnostech, které zahrnují vidění, čichání, dotýkání se, cítění, naslouchání, ochutnávání, pozorování, sledování, držení, hledání atd.

Pedagogika pro Děti v permakultuře

21


Kontrolní otázky: • Je možno strávit nějaký čas pozorováním dětí a jejich individuálních potřeb před tím, než jsou stanoveny cíle? • Mají děti příležitosti k pečlivému využití všech různorodých smyslů, aby měly přímý prožitek z okolního prostředí a objevovaly věci, které vzbuzují jejich zvědavost? • Jakým způsobem může pedagog dítěti poskytnout prostor/ příležitost/čas k pozorování rostlin, zvířat, hornin, půdy atd.?

RUCE Praktické, autentické zkušenosti jsou v permakulturním vzdělávání nezbytné – teoretické učení nestačí. Skrze „Praktickou výuku“ (vše převádět do praxe) mohu děti v maximální míře přicházet do styku se skutečnými předměty a objekty v jejich přirozených prostředích. Tento způsob výuky slouží k budování praktických dovedností v oblasti Péče o Zemi, Péče o lidi, stejně tak jako k rozvíjení hrubé i jemné motoriky. Děti mohou zapojit „ruce“ skrze činnosti zahrnující sbírání, tvoření, používání nástrojů, vyrábění, provádění pokusů, hraní si, malování, kreslení, nošení, běhání, sklízení, dovednosti jak co dělat atd.

Kontrolní otázky: • Jaké praktické aktivity jsou součástí výukového plánu? • Jsou k dispozici aktivity zahrnující pohyb? • Je zapojeno celé tělo? • Byly teoretické poznatky, které se děti naučily, převedeny do praktických zážitkových činností? • Jaké dovednosti jsou učeny formou jejich provádění?

22

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


SRDCE Pro zapojení „srdce“ v celostním vzdělávání jsou nezbytné zážitky vzbuzující dětské emoce a zájem, vyvolávající radost, úžas, lásku, úctu a vděk. Tyto zážitky zlepší zapamatovatelnost výukového programu a umožní dítěti dostat se „hlouběji“. Jak píše americká autorka Helen Keller (1905, s. 203) „nejlepší a nejkrásnější věci na světě nejsou vidět a nelze se jich ani dotknout…lze je jen vnímat srdcem“. Děti mohou zapojit „srdce“ při činnostech zahrnujících zpěv, poslouchání nebo vyprávění příběhů, oslavování, rozvíjení fantazie, stejně tak jako při uměleckých a estetických zážitcích. Při prozkoumávání přírody může přemítání o metaforách, se kterými je spojena, také obohatit „srdce“. Například bílá sněhová přikrývka pokrývající les může vyvolat pocit čistoty; nebo dítě může sledovat zakuklení housenky, ze které se později stane motýl, a skrze příběhy nebo básničky může objevovat pojem transformace a změny. Metafory vycházející z přírody inspirují mnoho lidových příběhů a jsou tradičním prostředkem předávání moudrosti a smysluplnosti.

Kontrolní otázky: • Jaké jsou příležitosti k prožití vděku, empatie, lásky nebo respektu k přírodě a k sobě navzájem? • Jak je mohou děti vyjádřit? • Jaký druh prožitku budou děti zažívat při tomto výukovém programu, aby cítily propojení s přírodou, ostatními nebo svými vlastními emocemi? • Jaké metafory, příběhy, básně, písně nebo jiné způsoby vyjádření mohou být použity k probuzení představivosti, emocí a pocitu propojení s přírodou? • Jak můžeme začlenit oslavu?

Pedagogika pro Děti v permakultuře

23


HLAVA V tomto bodě se pedagog může ponořit hlouběji do zájmů dětí a podpořit je ve vyhledávání výchozích informací nebo je nasměrovat k nastudování dalších podrobností. Během plánování je to moment, kdy je stimulováno logické uvažování a kognitivní rozvoj dětí skrze objevování, dotazování, sdílení informací, rozšiřování slovní zásoby atd. Mohou se vyvinout ještě zajímavější učební příležitosti, než jen ty, které byly původně v plánu. Zdokumentováním takovéhoto neplánovaného vývoje událostí lze zajistit, že učení může navázat na tyto zážitky při příštích setkáních. Činnosti „hlavy“ mohou zahrnovat aktivity, které dávají příležitost k: učení, popisování, rozpoznávání, diskuzi, zjišťování, přemýšlení, vytváření seznamů, třídění, srovnávání a porovnávání kontrastů.

Kontrolní otázky: • Jaké jsou hlavní plánované oblasti učení? • Jaké informace musím jako pedagog prozkoumat předem, nebo se naučit s dětmi, abych obohatil/a celkový společný prožitek? • Jsou součástí výukového programu otevřené otázky, které rozvíjejí kritické, tvůrčí a analytické myšlení, vzbuzují zvědavost, chuť objevovat a podporují vlastní uvažování dětí?

3. PŘIROZENÝ TOK Tato část pomáhá strukturovat tok učení během jakékoliv jednotlivé výukové hodiny přirozeným způsobem, stejně jako to probíhá v přírodě: „setí“ semínek inspirace a motivace pro téma výuky, „růst“, který rozvíjí dané téma pomocí vícesmyslových aktivit a „sklízení“, jež přináší závěr a pomáhá hlouběji vstřebat prožitek tím, že poskytuje čas na uvědomění si a upevnění naučených věcí. Fáze přirozeného toku byly inspirovány Neohumanistickým učebním programem vyvinutým v AEN v Rumunsku (Deshaies a kol., 2012).

24

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Kontrolní otázky: • Je výukový program strukturován přirozeným způsobem? • Jsou během hodiny fáze „setí“, „růstu“ a „sklízení“ v rovnováze?

SETÍ Fáze setí je počáteční fází přirozeného toku, ve kterém pedagog nebo děti sází semínka učební pouti a podněcují je k růstu. „Semínko“ inspirace pro výuku může vzejít z pozorování zájmů dětí, z jednotlivých okruhů CiP kurikula nebo ze zájmu pedagoga, který může podnítit v dětech zvědavost. Děti „rozhazují“ mnoho takových „semínek“, když si hrají (samy nebo s ostatními dětmi), během rozhovorů mezi sebou nebo s dospělými, které pozorný pedagog může uchopit. Děti například mohou klást otázky, komentovat, sdílet nápady a myšlenky nebo mluvit o svých zážitcích. Protože je „rozhozeno“ tak mnoho „semínek“, pedagog může sám vybrat nebo vést dynamický proces, v němž do výběru zapojí děti. Když je „semínko“ vybráno, může ho pedagog podněcovat k růstu „zasetím a zaléváním“ – podporou a stavěním na dětské inspiraci, zájmech a iniciativách, což umožní „semínku“ vyklíčit. Existují různé přístupy, jak pečovat o „semínko“, např. zahájit schůzku písničkou, příběhem, hrou nebo jen uspořádáním učebního prostoru způsobem, který bude podněcovat zvědavost a chuť ke zkoumání. Případně může pedagog začít zjišťovat, co děti už znají, iniciovat dialog nebo klást otázky, aby vyvolal zájem dětí a kritické uvažování. Například dítě se může zeptat: „Čím se živí veverky?“ To je „semínko“. Pedagog se následně může věnovat této otázce v příští hodině. Ta pak může začít příběhem o veverce, což je fáze „setí“. Cílem „setí“ je dosažení maxima dětského zájmu a vzbuzení nadšení pro dané téma. Využití „semínka“ převzatého od dětí je způsob, jak posílit jejich postavení, což zajistí uvědomění, že jejich nápady, otázky a myšlenky jsou vyslyšeny a jsou důležité. Je dokázáno rozsáhlým výzkumem, že se lidé nejlépe učí, když jsou šťastni a mají zájem (např. Rose, 1998), proto je tato fáze nezbytná jak pro učení, tak pro zajištění, že hodina je zábavná jak pro děti, tak pro pedagogy.

Pedagogika pro Děti v permakultuře

25


Kontrolní otázky: • Jak bude hodina stavět na pozorování dětí? • Jak mohou být děti těmi, kdo „zasejí semínko inspirace“ pro výuku? • Co vytváří zájem/inspiraci pro zapojení dětí? • Je věnována pozornost celostnímu procesu učení, který zapojí celé tělo, srdce i mysl, aby se jednalo o smysluplný a příjemný zážitek z učení?

RŮST Růst je centrální fází, v níž se téma nebo předmět zájmu stává průzkumnou cestou; může být veden dítětem nebo pedagogem, nebo oběma zároveň. V této fázi se pedagogové stávají těmi, kdo provázejí děti procesem, ve kterém „sazenice“ může růst neočekávanými způsoby. Pedagog působí jako podpůrná konstrukce, která podporuje vinou révu k růstu do všech směrů. Aby byl tento proces efektivní, musí zapojovat „oči, ruce, srdce a hlavu“ a musí být veden za pomoci „očí“ – pozorováním, co se vlastně s dětmi děje, čeho si všímají a do čeho se nejvíce zapojují. S ohledem na etické pravidlo Péče o lidi musí být naplněny potřeby a inspirace jak dětí, tak i pedagogů, aby vznikl harmonický, průzkumnický vztah mezi dětmi, pedagogy a okolním prostředím (které je třetím učitelem). Permakulturní principy, jako je „Využívej rozmanitosti a važ si jí“, mohou také být návodem při rozvíjení této fáze.

Kontrolní otázky: • Jak může být výuková hodina i pedagog dostatečně flexibilní, aby mohly děti spontánně a tvůrčím způsobem přispívat a rozvíjet program setkání i v neočekáváných směrech a aby byla podpořena dětská účast i případné vedení hodiny? • Byly naplánovány aktivity k rozšíření, obohacení a podpoře motivů představených ve fázi „setí“?

26

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


SKLÍZENÍ Sklízení je část, ve které je učení upevňováno formou oslavy a radosti. Také odráží permakulturní princip „Získávej výnos“ (viz kapitola 3) a etické pravidlo Sdílení přebytků. Děti přirozeně rády sdílejí věci např. s rodiči, přičemž mohou zkoumat další způsoby sdílení v rámci komunity nebo se zvířaty, rostlinami atd. Způsoby „sklízení“ zahrnují, např. když děti vypráví své denní zážitky, podávají zpětnou vazbu, diskutují o tom, co by rády dělaly při příštím setkání (čímž se vytváří nová „semínka“) atd.

Kontrolní otázky: • Jak můžeme oslavit to, co jsme zažili, nebo ocenit přínos ze společného setkání? • Existuje hra, činnost nebo diskuze, která může pomoct upevnit znalosti nabyté během hlavního procesu „růstu“? • Jak mohou být děti zapojeny do rozhodování o sdílení výnosu/ zkušeností s ostatními a/nebo jak je oslavit (např. vystavit je, ztvárnit uměleckým způsobem nebo darovat)? • Existuje nějaký výnos, který může být sdílen se zvířaty/rostlinami a pomohl by jim nebo by udělal prostředí krásnějším? • Jak lze se zájmem a uznáním ocenit rozmanitost výsledků? • Jaký druh nápadů a zpětně vazby vzešel od dětí? Jaké dětské inspirace by mohly být začleněny do dalších fází, aby byly podpořeny jejich nápady nebo zážitky?

Mezi pedagogy je běžným trendem se zaměřovat především na hlavní aktivity bez zahájení „setím“ nebo ukončení formou „sklízení“, nicméně tyto fáze jsou nezbytné pro plné zapojení dítěte. Zajišťují, že učení je upevněno a integrováno a že děti jsou respektovány, oceňovány a je posíleno jejich postavení.

Pedagogika pro Děti v permakultuře

27


KAPITOLA 2

ZAVÁDĚNÍ PERMAKULTURNÍCH PRINCIPŮ DO VÝUKY Permakulturní principy zformulované zakladateli permakulturního konceptu, Billem Mollisonem a Davidem Holmgrenem, vznikly na základě pozorování přírodních systémů. Dají se aplikovat mnoha způsoby na celou škálu situací. Ve výuce je možné tyto principy využít jako nástroj k vytvoření designu nejrůznějších aspektů, např. při sestavování výukových plánů a programů, při komunikaci s dětmi, rodiči, dalšími členy komunity, při plánování a tvorbě strategií, výukového prostředí atd. Využívání permakulturních principů ve výuce přináší mnoho výhod, které zahrnují např. rozvoj porozumění přírodě a její docenění, vytváření zajímavých učebních zkušeností, prohloubení vztahu mezi jednotlivci a snížení množství vynaloženého času, energie a dalších zdrojů. Z dlouhodobého hlediska tento přístup vede ke vzniku udržitelného výukového systému, který pečuje o lidi a Zemi. Pro permakulturu je zcela zásadní design, protože díky důkladnému plánování vznikají efektivní systémy, jejichž tvorba vyžaduje minimální snahu a má maximální dopad – šetří se peníze, energie a další zdroje a vzniká hojnost. Permakulturní design je proces, který zahrnuje pečlivé pozorování, opakovanou analýzu, proces rozhodování, realizaci, zpětnou vazbu a hodnocení s využitím permakulturních principů a dalších nástrojů designu. Tato kapitola představuje, jak mohou být jednotlivé permakulturní principy využity při výuce. Nejprve se zaměřuje na dvanáct principů, které popsal Holmgren v knize „Permakultura: Principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti“ (česky 2006) a potom přidává dalších pět principů popsaných v knize Billa Mollisona „Permaculture: A Designer's Manual“ (1988). Každý princip je uveden otázkami vhodnými pro děti, které pedagog může upra-

28

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


vit s ohledem na situaci a věk dětí. Následuje krátké vysvětlení původního významu principu a popis možného využití tohoto principu ve výuce. Na závěr jsou uvedeny kontrolní otázky, pomocí kterých si pedagog může ověřit, zda jeho žáci principu porozuměli. Otázky jsou pokládány tak, aby daly možnost dětem a pedagogům uvažovat novým způsobem a uplatnit získané dovednosti. Výčet principů slouží jako reflektivní bod, k němuž je možné se během procesu plánování obracet. Není nutné vždy pracovat se všemi principy najednou, právě naopak – doporučujeme vybrat si pouze jeden nebo dva principy a ty se pokusit aplikovat a rozvést.

Holmgrenovy principy 1. POZORUJ A JEDNEJ • Co vidíš, slyšíš, čicháš, jakou chuť vnímáš a/nebo co cítíš?

• Co se změnilo od chvíle, kdy jsi tu byl naposled? • Podívejme se víc zblízka.

• Jaké otázky tě napadají v souvislosti s tím, co vidíš?

Permakulturní design je založen na pečlivém pozorování, shromažďování informací a zkušeností, což podporuje porozumění přírodě, krajině a všem lidem. Proto jsou permakulturní zemědělské systémy informačně a designově intenzivní – náročné na informace, zatímco tradiční zemědělství bylo náročné na fyzickou práci a průmyslové zemědělství je náročné na energii (Holmgren, 2006). Toto platí pro krajinářský design, např. při plánování zahrady, kdy je třeba brát v úvahu, která stanoviště jsou slunná a která stinná, vlhká a suchá, návětrná a závětrná, stanoviště bohatá nebo chudá na živiny. Stejně tak je třeba zohledňovat potřeby různých lidí, kteří budou daný prostor využívat – dětí, učitelů, rodičů či prarodičů.

Zavádění permakulturních principů do výuky

29


Podobně to platí při sociálním designu, např. při plánování různých procesů a situací, kdy je důležité poučit se jak o fyzické krajině, tak o lidech – například při plánování aktivity s dětmi je potřeba znát fyzické prostředí, stejně jako děti, jejich věk, zájmy, minulost apod. Existuje mnoho různých cest, jak pozorovat, a všechny jsou náročné na čas. Zpomalit a pozorovat s využitím všech smyslů je základním výchozím bodem pro permakulturní výuku. Cesty k budování pozorovacích schopností dětí zahrnují poznávání: yy okolního prostředí – např. sběrem, hledáním, tichým sezením, mapováním, hraním si a prováděním pokusů; yy dalších lidí a sebe sama – např. kladením otázek, nasloucháním, pozorováním reakcí, všímáním si vlastních pocitů, když mluví ostatní; a yy na základě znalostí – získaných například četbou knih, shlédnutím filmů a rozhovory se staršími. Dovednosti rozumět jazyku přírody je možné se naučit. Na začátku je zvědavost a otázky, např. „Proč je tráva nakloněná jedním směrem? Čím to mohlo být způsobeno?“. Ty mohou v procesu učení vzejít jak od dítěte, tak od vyučujícího, protože oba se učí. Mnoho aktivit pro děti spojených s permakulturou je vtahuje do pozorování a ponoření se do přírody, díky tomu se u nich může rozvinout láska k přírodě a chápaní jejího významu. Děti poznávají, jak procesy v přírodě fungují, a mohou tyto znalosti a zkušenosti kdykoli v budoucnu využít. Rozvíjení schopnosti pozorovat zajímavé detaily a vyjádřit svůj zájem o přírodu (ať už jde o žábu, list nebo potůček) je klíčovým prvkem tohoto procesu. Tento princip je rovněž reflektován při hledání inspirace pro jednotlivé výukové hodiny a při jejich plánování, které vychází z pozorování zájmů jak dětí, tak pedagogů.

Kontrolní otázky: • Jak lze podpořit děti, aby přímo pozorovaly přírodu a reagovaly na ni? • Jak povzbudit děti, aby používaly všechny smysly?

30

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


• Jak začlenit do výuky místně zakotvené učení? • Jak mohou pedagogové pozorovat děti a jejich zájmy? • Jaké otázky přicházejí od dětí? • Jaké systémy je možné vytvořit, aby umožnily pedagogům rozvíjet své vlastní zájmy a následovat svá pozorování?

2. ZACHYCUJ A UCHOVÁVEJ ENERGII • Jak zvířata uchovávají potravu po různé části roku (a jak rostliny/lidé)?

• Jak můžeme zachytit déšť, slunce nebo vítr? • Nakresleme si, co jsme dnes dělali.

• Jak zde/v tomto případě můžeme šetřit energií? • Jak toto můžeme opravit?

V přírodě většina elementů zachycuje energii a skladuje ji na později, např. rostliny zachycují sluneční energii a skladují ji v semenech nebo hlízách. Veverky si schovávají oříšky na zimu. Lidé zachycují energii ve formě potravy ve spižírně a také skladováním semen, která vysejí další rok. Rovněž zavařováním marmelád nebo konzervováním a dalšími způsoby. Všechny tyto aktivity se mohou naučit i děti. Děti a pedagogové se mohou také naučit pátrat po tom, kde se energie ztrácí bez užitku, a přemýšlet, jak těmto ztrátám předcházet: • elektrická energie, např. vypínání spotřebičů, které zrovna nepoužíváme; • potenciální energie, např. umístění zásobárny vody výše, než jsou rostliny v zahradě, aby se snížila potřeba energie na zalévání; • energie pedagogů, např. chování, které fyzicky nebo emocionálně vyčerpává; • energie dětí, např. podpora emocionálního zdraví a dobrého chování u dětí, pomocí prostředí a úkolů, které děti zajímají a odpovídají jejich potřebám; • čas, např. šetřit časem a energií potřebnými k zalévání rostlin prostřednictvím zachytávání dešťové vody na střeše skleníku.

Zavádění permakulturních principů do výuky

31


Lidé také uchovávají jemnější formy energie, jako jsou nápady, zkušenosti a pozorování. Děti nebo pedagogové mohou dokumentovat své zkušenosti – pomocí fotografií, videonahrávek, nákresů, maleb a podobně – a později se k nim vracet.

Kontrolní otázky: • Které aktivity šetří energii nebo ji pomáhají skladovat? • Jak se spotřebovává čas, úsilí a energie? Je možné v tomto případě skladovat energii? Jak podpořit děti, aby si schovávaly energii nebo jiné zdroje na později? • Jak zapojit děti do dokumentování a zaznamenávání svých zkušeností?

3. ZÍSKÁVEJ VÝNOS • Co můžeme sklidit a jak bychom to mohli využít?

• Pokud máme něco navíc, jak to lze využít? • Co dobrého získáváme z dnešních aktivit?

V permakultuře rozumíme výnosem jakýkoliv hmotný i nehmotný přínos nebo produkt, který pochází z jakékoliv aktivity nebo věci. Výnos je odměna za provedenou práci a je dobré se ujistit, že nějakou obdržíme. Výnosem není jen to, co si lidé berou, ale také produkty, které jsou vytvořeny nebo vráceny zpět do systému. Například pokud při vaření používáme zeleninu ze zahrady a její zbytky zkompostujeme, je kompost nepřímým výnosem vaření, který pomáhá zahradě udržet úrodnost. V podstatě ze všeho je možné generovat mnoho různých potenciálních výnosů. Např. venkovní aktivita s dětmi může přinést hmotné zisky jako sklizenou zeleninu ze zahrady nebo nějaké přírodní umělecké dílo. Nehmotným výnosem může být zábava, tvořivost, nové vědomosti o přírodě, pohyb, podpora zdraví a dobré nálady nebo také zlepšení se v matematice, ve

32

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


společenských, jazykových nebo vědeckých znalostech a dovednostech a v mnohém dalším. Oceňování toho, co jsme získali, a co nám příroda hojně nabízí, podporuje radost ze společně vykonané práce. Společná oslava přináší aspekt sklizně do vědomí a vyvolává vděčnost za dary, které příroda i lidé mohou nabídnout. Snaha získat výnos je společná všem organismům. Má-li to pedagog na paměti, může mu to pomoci lépe přijímat neočekávané situace, jako například když se nějací živočichové pustí do naší úrody. Dokonce to může vést k hledání takového uspořádání a přístupu, při kterém vědomě sdílíme úrodu i s ostatními obyvateli zahrady.

Kontrolní otázky: • Co je výnosem z této aktivity/hodiny/projektu pro jednotlivce, pro skupinu, komunitu a/nebo přírodu? • Jakými dalšími tvůrčími způsoby můžeme sdílet výsledky dané aktivity (kromě toho, co si užijí přímo děti) – například se zvířaty, rostlinami nebo dalšími lidmi z komunity? • Jakými způsoby můžeme vyjádřit vděčnost přírodě? • Jak je možné získat větší výnosy ze stejného množství práce?

4. USMĚRŇUJ SEBE SAMA A PŘIJÍMEJ ZPĚTNOU VAZBU • Jak dělat určité věci příště jinak?

• Jak zajistit, abychom pečlivě naslouchali?

• Podle čeho zjistíme, zda opouštíme toto místo ve stejném, nebo ještě lepším stavu, než v jakém bylo, když jsme na ně přišli?

Naše planeta má samoregulační schopnosti: po miliony let udržovala teplotu v určitém rozmezí, které je vhodné pro život, a to i přesto, že slunce se otepluje. Lidstvo je schopné korigovat své chování,

Zavádění permakulturních principů do výuky

33


pokud naslouchá zpětné vazbě, kterou dostává od ostatních lidí a přírodních i lidmi vytvořených systémů. Například ve skleníku na zahradě sledujeme pomocí teploměru vnitřní teplotu a otevíráme a zavíráme skleník tak, aby rostlinám uvnitř nebylo příliš horko nebo zima. Nebo kontrolujeme, jestli není na rostlinách příliš mnoho slimáků, a případně jejich množství aktivně redukujeme. Děti se mohou učit získávat zpětnou vazbu a přicházet se svými vlastními nápady, jak na ni reagovat, např. regulovat počty slimáků zavíráním dveří od skleníku nebo vpuštěním kachen, které se jimi živí). Pedagogové mohou pozorovat děti – jak vypadají, jak reagují na nabídku činností, jestli projevují zájem o danou aktivitu. Mohou také získávat zpětnou vazbu skrze konverzaci nebo dotazy – jak se děti cítí, jak čemu porozuměly, co se naučily nebo co je bavilo. Tyto poznatky můžou využít později během vyučování nebo pro plánování dalších hodin. Pedagogové získávají zpětnou vazbu také od ostatních vyučujících, rodičů a dalších a mohou využít tuto informaci ke zlepšení své komunikace, hodin, výukového prostředí, systémů a/nebo dalších aspektů výuky.

Kontrolní otázky: • Jak je možné upravit danou aktivitu, aby v ní byl prostor pro zpětnou vazbu, kterou děti obdrží od sebe navzájem nebo od přírody a která je povede k uvědomění, jak zlepšit své jednání? • Jaké ponaučení si mohou všichni vzít v případě, že dojde ke konfliktu? • Jak pedagog zajistí, že dostane zpětnou vazbu od dětí, kolegů a rodičů? • Jak zlepšit samoregulační mechanismy v systému (jak ho nastavit či změnit)?

34

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


5. VYUŽÍVEJ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ A SLUŽEB A VAŽ SI JICH • Děkujme za všechno, co nám pomohlo při dnešní aktivitě.

• Jak využít věci, které najdeme v přírodě ve velkém množství ?

• Jak se ujistíme, že si z přírody nebereme víc, než je nám schopná dát?

• Jak se při této aktivitě vyhneme používání věcí vyrobených z fosilních zdrojů?

Obnovitelné zdroje, pokud jsou využívány v jejich přirozených limitech, jsou nevyčerpatelné. Věci vyrobené přírodou se do ní navracejí snadněji než vysoce zpracované materiály, jako jsou například plasty (které jsou vyrobeny z ropy). Například košík z vrbového proutí se postupně rozpadne na částice, které jiná vrba využije na tvorbu nových proutků, ze kterých lze uplést nový košík. Ale plastový košík se bude rozkládat tisíce let, ještě dávno poté, co se rozbil a nešlo ho dál používat. Proto, obecně vzato, kdykoliv je to možné, je lepší využívat přírodní materiály než plasty. Uhlí a ropu považujeme za neobnovitelné zdroje, protože vznikaly miliony let. Pokud je základní surovina neobnovitelná, produkty z ní vyrobené jsou také neobnovitelné. Z ropy se mimo jiné vyrábí benzin, nafta a letecké palivo, na kterých závisí v současné době většina dopravy. Proto čím méně dopravy, tím lépe, a každý, kdo se snaží předávat permakulturu, by na to měl myslet. Uplatnit toto pravidlo můžeme například při přepravě dětí a pedagogů (mohou místo jízdy autem nebo autobusem jít pěšky nebo jet na kole), stejně jako při nákupu a přepravě potravin a dalšího zboží. Potraviny dovážené z dálky můžeme částečně nahradit vlastní produkcí zeleniny a dalších plodin – o důvod více je pěstovat. V neposlední řadě je užitečné využívat elektřinu vyráběnou z obnovitelných zdrojů. Docenění hodnoty přírodních zdrojů a služeb je klíčové. Pokud si je pedagog vědom tohoto významu přírody, všech darů a služeb, které poskytuje, a chová se podle toho, má velmi pozitivní vliv na své žáky a jejich vlastní využívání přírodních zdrojů.

Zavádění permakulturních principů do výuky

35


Kontrolní otázky: • Jak podpořit děti, aby do školy/školky/do lesa/na zahradu chodily pěšky nebo jezdily na kole? • Existuje místo, na které můžete jít pěšky, jet na kole nebo se dostat hromadnou dopravou, místo toho, abyste tam dojeli autem nebo doletěli letadlem? • Jak při daných aktivitách využívat místní přírodní zdroje? • Nahradili jsme plasty a další neobnovitelné zdroje všude, kde to bylo možné? • Pokud potřebujeme energii, jakými způsoby ji můžeme čerpat z obnovitelných zdrojů (energie vyrobená šlapáním na kole, sluneční energie, energie větru atd.)?

6. NEVYTVÁŘEJ ODPAD • Lze tuto věc použít opakovaně? Existuje pro ni nějaké jiné využití?

• Dá se vyhodit někam jinam než do směsného odpadu?

• Jak to udělat, abychom vyhazovali méně věcí? • Kolik používáme věcí z recyklovaného materiálu?

Tento princip připomíná lidem hodnotu skromnosti, péči o věci, snižování znečištění a proměnu odpadů ve zdroje. Vystihuje něco podobného jako přísloví „odpad jednoho, poklad druhého“. Redukce množství odpadu souvisí s rozumným využíváním zdrojů. Jako pomůcka pro zapamatování se užívá tzv. „5 R“: refuse (odmítnout), reduce (omezit, redukovat), reuse (znovu použít), repair (opravit) a recycle (recyklovat). Například prázdné plastové lahve („odpad“) lze znovu použít (reuse) a nebo upcyklovat – využít k výrobě něčeho jiného, třeba krmítka pro ptáky, takže nebude potřeba nový materiál na výrobu krmítka. Kuchyňský odpad se zas může proměnit

36

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


na kompost. Zapojování dalších lidí a realizace jejich nápadů je posílí v hledání nových řešení, což povede ke zlepšení stávajících systémů i vzájemných vztahů. Recyklaci podpoříme zavedením košů na tříděný odpad, včetně kbelíku na organické zbytky ke kompostování, a krabice na šmíráky (aby se papír používal z obou stran). Motivovat děti ke třídění odpadu můžeme například ukázkami předmětů vyrobených z recyklovaného materiálu (toaletní papír, papír, oblečení) nebo tím, že vytvoří umělecké dílo z „odpadu“. Rodiče a další členy komunity lze zapojit do výměn, opětovného využívání a upcyklace různých věcí, jako jsou hračky, oblečení, knihy, sportovní vybavení atd. Děti mohou zorganizovat speciální „bleší“ trhy, tombolu s věcmi z druhé ruky nebo workshopy o upcyklaci nábytku pro rodiny a další členy místní komunity.

Kontrolní otázky: • Jak můžeme při různých aktivitách minimalizovat nebo úplně eliminovat odpad? • Jak zapojit děti do čištění, oprav, údržby a/nebo péče o nářadí a další zdroje? • Jak využít odpad k vytvoření něčeho nového? • Jak naplno využít potenciál a všechny výstupy nějaké věci nebo aktivity?

7. NAVRHUJ OD VZORŮ K DETAILŮM • Jaké vzory vidíš kolem sebe?

• Je nějaké téma, o kterém by ses chtěl dozvědět víc? Jaké?

• Které věci se každý den opakují?

Podle tohoto permakulturního principu zkoumáme nebo zobrazujeme nejdříve celek, a až potom detaily a jednotlivé části, z nichž se skládá. Vzory v přírodě a společnosti lze sledovat jasněji, pokud se díváme z větší vzdálenosti. Vzor tvoří základ při designování, na

Zavádění permakulturních principů do výuky

37


něj navazují klíčové prvky a detaily. Tento postup šetří čas, energii a další zdroje. Jak říká Roman Shapla (2014), zakladatel Permakultury pro děti z USA: „Nejdřív mysli ve velkém. Pak mysli v malém“. Tento princip můžeme názorně demonstrovat pomocí přísloví „Pro stromy nevidí les“ – nejdříve vylezeme na blízký kopec, abychom si prohlédli les jako celek, pak se soustředíme na zachycení tvaru a odstínu jednoho stromu a nakonec prozkoumáme jeho kůru, listy a další detaily. V přírodě jsou vzory velmi časté. Těmi hlavními, kterých si snadno všimneme, jsou spirála, síť, větvení, vlny a laloky. Každý má určitou funkci. Ve spirále rostou s úspěchem květiny, tvar spirály mají vodní víry, plži, tornáda a další. Větvení slouží ke sběru a distribuci – u listů, vodních toků, plic, cest a dalších. Sítě zase zachytávají věci, dávají jim stejnou úroveň, vytváří množství okrajů a propojují. Najdeme je např. u pavoučích sítí, mycelií, ostružinového křoví, ptačích hnízd, internetu atd. K zábavnému seznámení s různými vzory můžeme využít hry na hledání vzorů a odhadování jejich funkcí. Pokud s dětmi při plánování nezabíháme příliš do detailů, předcházíme tím ztrátám času, ke kterým by docházelo řešením drobností, které možná nejsou až tak důležité. Vyučující se nejdříve zamyslí nad programem na celé pololetí nebo na celý rok, teprve pak pracuje na detailech jednotlivých hodin. Když víme, že povedeme více hodin s určitou skupinou dětí, jak bude vypadat celkový vzor nebo rytmus dne, případně týdne? Lidské chování se též řídí určitými vzorci, které nám umožňují dělat složitá rozhodnutí ve zlomku vteřiny. Některé vzorce jsou užitečnější než jiné. Když komunikujeme s dospělými nebo dětmi, je výhodné přemýšlet o svých vzorcích chování. Možná by se našla nějaká vhodnější reakce na určité chování. Takováto úvaha může být prvním krokem k porozumění potřebám toho druhého, vytvoření uvolněnější atmosféry a hlubšího propojení mezi pedagogem a dětmi. Podobně, když si povšimneme, že dětské chování vykazuje určité společné znaky, může to pomoci identifikovat příčinu problému. Např. pokud se určité dítě pokaždé vzteká v 11 hodin dopoledne, nemůže to prostě znamenat, že má hlad?

38

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Kontrolní otázky: • Jak mohou pedagogové přispět k tomu, aby se děti zabývaly nejdříve celkem, a pak se zaměřily na jeho části? • Jaké vzorce vidíme kolem sebe? Vidíš vzory opakující se na různých místech, periodicky v různých obdobích? • Jaký je celkový vzor nebo rytmus dnešního dne? • Když víte, že s dětmi strávíte více hodin, jak vypadá vzor celého období (semestr, jeden rok atd.)? • Pokud se opakovaně setkáváte se stejnými problémy, nebyl by jiný vzorec reakce účinnější?

8. DEJ PŘEDNOST ZAČLEŇOVÁNÍ PŘED ODDĚLOVÁNÍM • Jak si navzájem pomáhat?

• Jak docílit vzájemné souhry věcí?

• Je něco, co bychom mohli přidat, aby celek lépe fungoval?

• Máte spoustu nápadů, jak je můžeme propojit? • Má každý možnost se zapojit (… do kruhu, hry atd.)?

Tento princip upozorňuje, že v přírodě jsou vztahy mezi věcmi stejně důležité jako věci samotné, podobně jako ve rčení „celek je víc než pouhý součet jeho částí“. To nás vede k tomu, abychom se snažili najít místo pro každou část, abychom tvořili podpůrné a spolupracující vztahy. V zahradě to může znamenat vysadit vedle sebe rostliny, které prospívají lépe dohromady než samostatně. Při hodině s dětmi tento princip můžeme využít snahou o zapojení každého dítěte do skupiny tak, aby se doplňovaly svými schopnostmi a zájmy. Pokud dbáme na to, že vše a každý je důležitý a má své zvláštní místo a roli, předcházíme vyloučení něčeho nebo někoho a podporujeme inkluzi. V literatuře o permakultuře najdeme dvě zásady silně spojené s tímto principem: • Každá důležitá funkce je zajišťována mnohými prvky. • Každý prvek vykonává mnoho funkcí.

Zavádění permakulturních principů do výuky

39


Příkladem prvků můžou být strom, dítě nebo rybník, a funkcí je to, co daný prvek poskytuje. Všechny funkce každého prvku jsou důležité, ať už jsou v daný okamžik potřeba, nebo ne. Neexistují žádné méně důležité „vedlejší funkce“, jako jsou v medicíně „vedlejší efekty“. Např. strom tvoří kyslík, zároveň poskytuje úkryt, potravu, stín, zmenšuje záplavy, erozi půdy a mnoho dalšího. Obě tyto zásady mohou být využity při plánování aktivit s dětmi, kdy jedna aktivita (prvek) uspokojuje spoustu různých potřeb najednou. Příkladem z výuky může být hra Na schovávanou v lese: děti si procvičují počítání (matematika), komunikační schopnosti, pobývají na čerstvém vzduchu a mají pohyb, budují vztah s přírodou, rozvíjejí schopnost skrývat se, učí se o perspektivě; zatímco se baví (a ani si neuvědomují, že se učí!).

Kontrolní otázky: • Jak uplatnit v jedné výukové hodině různé aspekty učení se? • Pokud je podstatné zapojit každého, zamyslete se nad otázkami jako: „Jaké jsou možnosti pro vegetariány?“ „Budou se lidé různých vyznání schopni rovnocenně podílet?“ „Jak zapojit lidi se speciálními potřebami?“ • Jak mohou děti přispět k tomu, aby se každý cítil v bezpečí, důležitý a zapojený? • Jak může být každého důležitého cíle dosaženo různými typy aktivit?

9. VYUŽÍVEJ MALÝCH A POMALÝCH ŘEŠENÍ • Jak můžeme zpomalit a opravdu si danou činnost užít?

• Kde začneme?

• Pokud je to tvůj sen, co můžeme udělat jako první? • Nechme si na to čas a postupujme krok po kroku.

Tento princip lidi vybízí, aby všemu věnovali potřebný čas a dokončili jeden krok před tím, než přejdou k dalšímu.

40

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


„Řešení a aktivity v malém měřítku se snáze přizpůsobí místním potřebám, budou respektovat přírodu a schopny brát v potaz následky aktivit (…). Postupné změny mohou být snáze pochopeny a monitorovány.“ (Permakulturní Asociace v Británii, 2018). K těmto principům se vztahuje několik rčení, jako např.: yy „Více spěchu, méně rychlosti“, což znamená, že když lidé spěchají, můžou věc dokončit mnohem později, protože něco vypadne, rozbije se, zapomene se nebo se na začátku přehlédne (pozn. red. V češtině je možné použít přísloví „Dvakrát měř, jednou řež.“) yy „Malé změny můžou mít velký efekt“ znamená, že malé zvládnutelné kroky mohou být efektivnější a udržitelnější než ty velkolepé. yy „Pomalý a vytrvalý vyhrává závod“, což se děti můžou naučit pomocí příběhu O želvě a zajíci (Eislerová, 2014). Běžnou tendencí při zavádění permakultury do nového prostředí je snaha změnit nebo zavést mnoho věcí naráz. Praktický permakulturní design ale obsahuje realistický časový plán, který začíná dosažitelným prvním krokem. Takto nastavený systém je možné po nějaké době dobře zvládnout a teprve potom přistoupit k dalšímu kroku. Například když učíme děti, jak rozdělat oheň, můžeme začít tím, že jim řekneme bezpečnostní zásady při práci s ohněm, načež dospělý oheň rozdělá. Při další příležitosti budou pak děti vyzvány, aby rozdělaly malý oheň s pomocí křesacího kamene, ocílky a troudu. Během následujícího setkání děti vytvoří větší oheň ze dřeva a poté, co prokážou dobré zvládnutí bezpečné práce s ohněm, můžou začít na ohni vařit a experimentovat s různými druhy troudu, třísek atd. Jestliže si dáme pozor, abychom ve výuce postupovali vždy jen o jeden krok z místa, na němž se děti nacházejí, a nedělali příliš velké skoky v učivu, pomůže nám to zapojit do výuky každého žáka.

Zavádění permakulturních principů do výuky

41


Kontrolní otázky: • Jak můžete naplánovat aktivity, které poskytnou příležitost ke zpomalení a k nacházení řešení vyžadujících čas a trpělivost? • Jste realističtí ohledně času, který je na aktivitu potřeba? Je dostatek času na spontánnost a reflexi? Nezapomeňte, že není potřeba vyplnit každý okamžik. • Je výukový program vhodný s ohledem na věk dětí, úroveň rozvoje, znalosti souvislostí, kulturu a zkušenosti? • Jak může pedagog získat během lekce dostatečnou zpětnou vazbu, aby poznal, jestli může skupina přejít k dalšímu kroku? • Zavádíte permakulturu do svého prostředí postupně krok za krokem?

10. VYUŽÍVEJ ROZMANITOSTI A VAŽ SI JÍ • Kolik různých druhů rostlin je zde možné nalézt? (nebo zvířat, semen, hmyzu atd.)

• Proč je užitečné, aby na nějakém místě žilo

mnoho různých druhů zvířat? (nebo rostlin, lidí, zájmů, zvyků atd.)

• Koho z komunity můžeme pozvat, aby nám

pomohl s naším projektem? (nebo aktivitou, zahradou atd.)

V přírodě i u lidí nacházíme neuvěřitelnou různost forem, funkcí, potřeb a interakcí. Formou rozumíme viditelný tvar nebo vzhled; funkcí to, co dělají; potřeby jsou např. množství slunce, stínu, tepla, jídla, vzduchu, vody a dalšího, co je vyžadováno; a interakce jsou způsoby, jakými dvě nebo více bytostí nebo věcí komunikují s ostatními a reagují na ně. Diverzita existuje jednak mezi druhy, jednak v rámci druhů (vnitrodruhová) – tu představují například odrůdy rostlin nebo plemena zvířat, která byla vyšlechtěna, aby se hodila do místních podmínek. Tato diverzita je potřebná, aby život prospíval, byl odolný ke škůdcům a chorobám a přizpůsoboval se změnám. Pro zdravý, odolný systém je potřeba všech možných druhů rostlin, zvířat, bakterií, hub

42

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


a lidí. Proto čím více druhů rostlin, zvířat a lidí se nachází v jistém místě nebo systému, tím zdravější všechno v systému bude. Je nezbytné, aby děti zažily různorodost. K tomu může docházet skrze široké spektrum příležitostí – od setkávání nebo hraní si s dětmi z jiných kultur, věku a zázemí po trávení času se seniory. Je také užitečné pomoci dětem, aby ocenily, co mají různí lidé, různé druhy, plemena nebo odrůdy společného, stejně tak jako to, co mají rozdílného. Jedním ze způsobů, jak je možné dětem toto téma zprostředkovat, je povídání si o alergiích na různé druhy jídla. Každý totiž potřebuje jíst, ale někteří lidé mají velké problémy, když snědí jídlo, které ostatní mohou sníst bezpečně. Dospělý může povzbudit děti k vstřícným postojům, když je vede k pochopení, že pokud je věc, zvyk, osoba atd. odlišná, je stále hodnotná. Všechno může přispívat svým vlastním způsobem. Rovněž některé rostliny, které někteří zahradníci považují za „plevel“, jsou prospěšné tím, že dodávají důležité živiny a zlepšují půdu pro jiné rostliny. Například pampelišky, které zúrodňují půdu a svými dlouhými a vitálními kořeny kypří tvrdou zem. Děti se mohou učit vážit si různých rostlin včetně „plevelů“ tak, že je snědí nebo z nich vytvoří produkty jako bylinné čaje, mýdlo nebo barvy.

Kontrolní otázky: • Jak může pedagog povzbudit děti s různými schopnostmi, aby se zapojily a měly jistotu, že si jich vážíme? • Jakými způsoby si můžeme všímat odlišností u lidí a v přírodě a vážit si jich? • Jakými způsoby můžeme zapojit osoby různého věku, pohlaví, etnika, kultury, zázemí, jazyků atd.? • Jak můžeme zařadit do programu různorodé vzdělávací přístupy a holistické aktivity, abychom zajistili naplnění odlišných potřeb dětí, jakými jsou hra, pohyb, reflexe, porozumění a podobně?

Zavádění permakulturních principů do výuky

43


11. VYUŽÍVEJ KRAJŮ A VAŽ SI OKRAJOVÝCH SYSTÉMŮ • Kde v přírodě vidíš rozhraní? • Co se tam děje?

• Kde můžeme vidět nejvíc různých druhů (květin, stromů, hmyzu, ptáků)?

• Jak můžeme hřiště ještě vylepšit?

Někdy se to nejzajímavější odehrává v místě, kde se potkávají dvě různé věci – takovému místu se říká rozhraní nebo okraj. V těchto rozhraních se dějí nové věci a vyznačují se větším počtem druhů. Například v přírodě jsou místa s největší rozmanitostí na rozmezích mezi různými prostředími, jako je ústí řeky do moře, kde se střetává slaná voda, sladká voda, vzduch, půda a písek. Jsou tak rozmanitá, protože naplňují všechny potřeby druhů, které vyžadují jen jedno z těchto prostředí, ale i těch druhů, které jich vyžadují více. Příkladem může být pták, který potřebuje strom pro hnízdo, sladkou vodu k pití, moře kvůli rybám a vzduch k létání. I v učení existuje rozhraní – rozhraní mezi známým a neznámým, rozhraní mezi lidmi různých dovedností. Dobrým prostředkem, jak rozvíjet u dětí dovednost spolupráce a zároveň předcházet tomu, aby ti, kdo potřebují více času, zůstali pozadu, je vrstevnické učení – učení se od spolužáků. Zajímavým rozhraním mezi třídou a širším světem je školní hřiště. V mnoha zemích může pedagog vzít celou třídu na hřiště, aniž by potřeboval s sebou kolegu nebo povolení, které by bylo nutné v případě opuštění areálu školy. Proto je vytváření rozmanitých prostorů a zahrad pro venkovní učení na školních pozemcích dosažitelným řešením, které každý den umožňuje zažít dětmi vedené praktické vyučování mimo budovy školy. Venkovní výukový prostor zvyšuje interakci (tzn. maximalizuje okrajový efekt) mezi dítětem a přírodou, čímž dochází k efektivnějšímu vzdělávání. Při jeho navrhování a realizaci u škol a školek může pomoci místní permakulturní designér. Jak takový prostor vytvořit je detailněji prozkoumáno v inspirativní knize „Outdoor Classrooms“ (Nuttall a Millington, 2008).

44

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Na „okrajích společnosti“ je mnoho dětí, které mají různé zkušenosti z domova, ze školy nebo odjinud. Například děti, které byly vzdělávány doma, přišly o jednoho z rodičů, jsou uprchlíky, žijí v pěstounské péči, mluví cizím jazykem, jsou bez domova a mnoho dalších. Je důležité ocenit zkušenosti těchto menšin a dávat si pozor, abychom se vyhnuli předsudkům nebo stereotypům.

Kontrolní otázky: • Který okraj/rozhraní můžeme prozkoumat nebo odhalit? • Jakou přírodu můžeme nalézt právě zde – na hřišti, ve městě, ve škole, doma nebo v parku? • Jak můžou být oceňováni nebo zapojeni lidé žijící na okraji společnosti nebo pocházející z menšin? • Jak vytvořit pěšinky na zahradě, aby umožnily dětem všude dosáhnout, aniž by šlapaly do záhonků?

12. VYUŽÍVEJ ZMĚNU TVOŘIVĚ A TVOŘIVĚ NA NI REAGUJ • Co můžeme dělat, když vyvstanou nové věci? • Co můžeme udělat, když nesouhlasíme se svými přáteli?

• Kolika různými způsoby můžeme tento problém řešit?

V přírodě se všechno mění s tím, jak se proměňují podmínky a postupují životní cykly. Pokud by pole bylo ponecháno ladem bez lidských zásahů, během několika týdnů by se na něm díky procesu zvanému sukcese objevilo mnoho malých jednoletých rostlin, během několika měsíců větší víceleté rostliny a za rok nebo dva by zde mezi trvalými bylinami a keři rostly semenáčky stromů. Za několik let by se pole stalo lesem. Podobně i dítě se v rámci svého vývinu začíná zajímat o různé věci a postupně u něho probíhají kognitivní a vývojové změny, takže může v každém období zvládnout to, co je třeba.

Zavádění permakulturních principů do výuky

45


V permakulturním vzdělávání mohou pedagogové záměrně využívat změny tak, že budou pozorovat děti a podporovat je v naplňování jejich individuálních potřeb, které se časem mění. Když děti vyrostou, opustí školku nebo školu a pedagog s tím musí počítat. Může předem plánovat průběh této změny a připravit na ni i děti například tak, že společně vytvoří „podpůrný systém spolužáků“, aby zajistil, že starší děti před svým odchodem předají těm mladším veškeré znalosti a dovednosti, které získaly, jako například co, jak a kdy dělat na zahradě. Tento princip se také týká kreativního reagování na spontánní a nepředvídatelné změny. Pro děti je velmi užitečné vidět, jak pedagog na tyto změny reaguje. Proto když prší, přestože podle předpovědi nemělo, může si skupina hrát s loužemi a vytvářet přehrady, nebo když se objeví pták, může pedagog věnovat nějaký čas tomu, aby ocenil tento dar přírody. Podobně když nějaké dítě chce dělat něco, co nebylo v plánu, je možné zahrnout jeho nápad do náplně dne.

Kontrolní otázky: • Jakými způsoby můžeme zahrnout věci, které neplánovaně vyvstanou, abychom „šli s proudem“ a využili je, reagovali na ně a ocenili jejich přínos? • Jak můžeme podpořit děti ve způsobech naplnění jejich vlastních potřeb, když dojde ke změnám (v rozvrhu, projektu, plánu, dne nebo místa)? • Jak se my přizpůsobujeme změnám a jak komunikujeme o nové situaci se svými kolegy nebo dětmi?

46

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Mollisonovy principy správného postoje Tyto principy byly převzaty z knihy „Permaculture: A designer’s manual“ od Billa Mollisona (1988), který byl jedním ze zakladatelů permakultury. Tyto základní principy definují permakulturní přístup k designu, a je proto důležité je mít na paměti, když plánujeme výukové hodiny.

1. PRACUJTE S PŘÍRODOU, NE PROTI NÍ • Jak by se v této situaci zachovala příroda?

• Jak by ses cítil, kdybys byl tímto stromem (žábou, vážkou, skálou atd.)?

• Co rád děláš?

• Jak se můžeme přesvědčit, že věci, které děláme, jsou v souladu s přírodou?

Když člověk brání přírodním systémům, vzorům, procesům a vývojům nebo jinak pracuje proti přírodě, svádí vždy s přírodou bitvu. Naopak, pokud přemýšlí, co by dělala příroda, a následně tento proces umožní nebo při něm asistuje, usnadní a zpříjemní si tím práci. Například voda teče vždy z kopce dolů, je proto lehčí zachytávat srážkovou vodu výše, než je zahrada, a pak ji nechat stéci dolů do míst, kde je jí potřeba, než ji zachytávat dole a poté ji dopravovat na kopec. Příroda vždy pokrývá holou zem novými rostlinami, které v půdě zadržují cennou vláhu i živiny. Proto pokrytí půdy rostlinami nebo mulčem sníží množství práce nutné k odstranění nežádoucích rostlin. V případě mokřadu stojí mnohem méně energie vybrat si rostliny, kterým se daří ve vlhkém prostředí, než odvodňovat vlhké místo, abychom vytvořili prostor pro rostliny, které mají rády sucho.

Zavádění permakulturních principů do výuky

47


Každé dítě je jedinečné a osobité s rozdílnými potřebami, s tím, co má a nemá rádo, svými schopnostmi a dovednostmi. Pokud pedagog toto zváží před tím, než vytvoří výukový plán, umožní mu to pracovat s povahou konkrétního dítěte nebo skupiny dětí. Jestliže například nějaké dítě potřebuje více pohybu než ostatní, pedagog pro něj může navrhnout úkol nebo roli, která obsahuje pohyb, a pracovat tak s jeho přirozeností. Děti mohou být také povzbuzovány, aby sdílely své rozdílné schopnosti a preference s ostatními dětmi.

Kontrolní otázky: • Jaká je povaha tohoto dítěte a jak s tím může pedagog pracovat? • Jak můžeme podpořit děti, aby pracovaly s přírodou a vlastnostmi místa, druhy nebo nástroji, se kterými přijdou do styku?

2. PROBLÉM JE ŘEŠENÍ (VŠECHNO PRACUJE OBĚMA SMĚRY) • Jaké jsou příčiny tohoto problému? Pojďme najít způsob jeho vyřešení.

• Co tento problém může přinést dobrého?

Tak jako ve rčení „na každém mraku je stříbrný lem“ je možné vidět řešení uvnitř problému. Například, když nám připadá, že máme na zahradě příliš mnoho slimáků, můžeme přivést kachny, kterým tito slimáci poskytnou potravu. Vtažení dětí do vymýšlení řešení posiluje pozitivní aktivní postoj, umožní jim být aktivní při hledání řešení v situacích, do kterých se můžou v životě dostat. Často můžeme zkombinovat dva problémy a vytvořit k nim jedno řešení. Např. v jistém místě byla prvním problémem černá skládka, která obsahovala střešní tašky, druhým problémem byla velká hromada hlíny na jiném místě. Při jejich spojení dohromady vytvořily děti krásnou bylinnou spirálu ve své zahradě.

48

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Kontrolní otázky: • Jak můžeme dětem dát příležitost k tvořivému řešení problémů nebo k pohledu na problém novým způsobem? • Jak může být něco, co původně vypadalo jako problém, proměněno v něco přínosného? • Existují metody, jak získat děti, aby vítaly výzvy nebo těžkosti?

3. MINIMÁLNÍ ZÁSAH S MAXIMÁLNÍM ÚČINKEM • Jak můžeme nechat přírodu vykonávat práci místo nás?

• Jak bychom mohli cestovat nebo převážet věci bez využívání benzinu nebo nafty?

Tento princip, také pojmenovaný „Udělej co nejmenší změnu s co největším možným výsledkem“ (Mollison, 1988, s. 15), vyzývá permakulturního designéra nebo pedagoga, aby použil co nejméně energie, a přitom získal co největší výnos (tak, jak je definován v principu 3 výše). Lidé často vymýšlejí velká a komplikovaná řešení tam, kde by stejně efektivně posloužilo něco mnohem jednoduššího. Existují situace, kdy je možné dvě různé věci zkombinovat dohromady způsobem, který umožňuje, aby se výstupy jednoho systému staly vstupy pro jiný systém, a tím získat maximální účinek při minimální námaze. Pokud je např. v chladném podnebí skleník připojen k jižní straně kurníku, teplo z kuřat přechází do skleníku, čímž prodlužuje období růstu rostlin, a nevyužité části rostlin ze skleníku se naopak mohou využít jako krmení pro kuřata. Využívání fosilních paliv často budí zdání, že je práce snazší, ale spalování těchto paliv spotřebovává obrovské množství energie. Pokud například ke stříhání plotu využívám traktor, spotřebuji mnohem více energie než při použití ručních nůžek, protože traktor sám o sobě se musí pohybovat s hmotností a třením navíc. Podobně výsadba ovocného stromu s několika doprovodnými rostlinami a jejich zamulčování je mnohem méně pracné než setí a pěstování jednoleté zeleniny a ve výsledku může dát vyšší výnos.

Zavádění permakulturních principů do výuky

49


Kontrolní otázky: • Existují způsoby, jak využít méně energie k dosažení stejného výsledku? • Jak může tuto práci udělat místo nás nebo fosilních paliv příroda? • Je nutné postavit novou víceúčelovou budovu, nebo by stačily plachty na přístřešek v lese a existující budovy? • Jak můžeme umístit prvky, které potřebují častou péči, do oblasti, kde se nejčastěji pohybujeme?

4. VÝNOS ZE SYSTÉMU JE TEORETICKY NEOMEZENÝ • Představme si spoustu různých věcí,

které pomocí tohoto můžeme dělat nebo vytvořit.

• Dokážeš vymyslet pro tuto věc nové

využití, o kterém jsme zatím neuvažovali?

V permakultuře výnosem nemyslíme jen hmotný produkt, ale každý výsledek, který z něj můžeme získat, ať už je hmotný, vzdělávací nebo emocionální. Tento princip bývá také vyjádřen jako „Výnos je omezen pouze představivostí nebo znalostmi designéra“, protože často když jiná osoba navštíví dané místo, všimne si nových výnosů, které můžeme z tohoto systému získat. Například zahradník věří, že z „jedlého lesa“ sklízí veškeré možné výnosy, ale pak přijde pedagog a navrhne instalaci budky, v níž může hnízdit sova pálená, nebo přivede skupinu dětí, aby se naučily co nejvíc o jedlém lese a byly v kontaktu s přírodou. Uvažování o všech potenciálních funkcích nám pomůže získávat a oceňovat více výnosů z jednoho systému.

Kontrolní otázky: • Jak lze z této aktivity nebo systému získat více výnosů? • Jak zapojit děti do přemýšlení o nových způsobech využití zdrojů?

50

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


5. VŠECHNO ZAHRADNIČÍ (NEBO MÁ VLIV NA OKOLNÍ PROSTŘEDÍ) • Jak tento kámen (rostlina, zvíře, strom atd.) mění své okolí?

• Co tato rostlina (zvíře, hmyz, strom atd.) dělá užitečného pro ostatní rostliny nebo zvířata?

• Co dělá tento hmyz (zvíře, strom atd.), aby si usnadnil život?

Když lidé pracují na zahradě, proměňují své prostředí tak, aby získali žádoucí výsledky. Tento princip se vztahuje ke způsobu, jakým všechno trvale ovlivňuje své prostředí (někdy cíleně pro určitý výsledek). Například kameny proměňují své prostředí tím, že poskytují domov bezobratlým, vrhají na jedné straně stín a pohlcují teplo ze slunce a vyzařují jej zpět během noci. Děti a pedagogové mohou hrát hry jako např. Síť života, kde se diskutuje o tom, co jakákoliv věc dělá a jak ovlivňuje všechno ostatní, např. žížaly žerou uschlé listy, vyměšují, dýchají, což umožňuje život rostlin, a tedy i život zvířat. Děti neustále ovlivňují své prostředí, a když je budeme podporovat, mohou se naučit, aby jejich vliv byl pozitivní. Když například děti postaví přehradu na potoce, na konci hry mohou s pedagogem diskutovat, jestli by tam měla zůstat, nebo jestli by ji měli rozebrat. Můžou si představit, co se stane, až přijde silný déšť. Někdy je dobré při silném dešti vodní tok zpomalit, protože to může zabránit povodni níže, ale někdy může přehrada odklonit tok do nevhodného místa (jako je něčí dům).

Kontrolní otázky: • Jak můžeme využít nápady dětí, protože oni také zahradničí (a vzdělávat tak dospělé i ostatní děti)? • Jak může příroda vzdělávat děti? Je možné využít to, co náhodou objevíme v přírodě? • Jak se mohou děti a pedagogové ujistit, že jejich vliv je pozitivní?

Zavádění permakulturních principů do výuky

51


SHRNUTÍ Obě sady principů, Holmgrenova i Mollisonova, mohou být použity jako úhel pohledu na celý vzdělávací systém: přetvářejí způsob, jakým pedagogové pracují s dětmi, přetvářejí také aktivity, které vedou, používaný materiál, prostory, množství času stráveného uvnitř a venku, způsob, jakým pedagogové komunikují s rodiči a kolegy, a mnoho dalšího.

52

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


KAPITOLA 3

KURIKULUM PRO DĚTI V PERMAKULTUŘE Kurikulum pro Děti v permakultuře (CiP) rámcově zahrnuje všechny oblasti permakultury pro děti (viz Obr. 1). Jde o inovativní návrh vzdělávacího plánu, protože podobně dosud nebyl formulován a dává jasnou představu, co je z pedagogického hlediska vhodné pro dvě různé věkové skupiny. Kurikulum CiP bylo vytvořeno tak, aby poskytovalo komplexní přehled permakultury pro děti v plném rozsahu. Témata byla vybírána tak, aby přinášela dětem radost, byla zajímavá a smysluplná, aby umožnila dětem porozumět světu přírody a více se s ním sžít. Témata byla shromážděna s myšlenkou na děti i pedagogy, s cílem poskytnout jim nástroje pro udržitelný život v měnícím se světě. Kurikulum nastíněné v tomto dokumentu je základem pro čtvrtou kapitolu, v níž jsou uvedeny aktivity, které mohou zapojovat „oči, ruce, srdce a hlavu“ pro každé dílčí téma. Kurikulum CiP bylo zformulováno přizpůsobením kurikula Permakulturní Asociace (Permaculture association) v Británii pro Kurz permakulturního designu (PDC) pro dospělé. Toto kurikulum bylo použito, protože vychází z kurikula prvně uvedeného spoluzakladatelem permakultury Billem Mollisonem. Kurz permakulturního designu (PDC) je mezinárodně uznávaným standardem pro výuku permakultury a jeho zvládnutí prokazuje porozumění permakultuře. Obsah PDC je jasně stanoven a byl testován třicetiletou výukou permakultury. Permakulturní Asociace v Británii kurikulum nedávno aktualizovala, takže nyní odráží současnou osvědčenou praxi vzdělávání v oblasti permakultury v Evropě. Kurikulum CiP je také založeno na práci hlavních řešitelů projektu Děti v permakultuře, na zpětné vazbě od pedagogů pracujících v různých oblastech Evropy s různými vzdělávacími systémy, v různých

Kurikulum pro děti v permakultuře

53


klimatech a s ohledem na průkopnickou knihu „Outdoor Classrooms“ autorek Nuttall a Millington (2008). Je přehledně dendriticky organizováno do šesti rozsáhlých okruhů, větveno do 15 témat, a dále větveno do mnoha podtémat, viz str. 56-57. Šest rozsáhlých okruhů je shrnutím řady PDC témat a představuje kompletní přehled obsahu permakulturního vzdělání.

Obr. 1 CiP kurikulum-okruhy, témata

54

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi

Kurikulum pro Děti v permakultuře


Jsou to následující okruhy: yy Představení permakultury yy Živá příroda yy Design yy Produkce potravy yy Struktury, stavby a využívání zdrojů yy Sociální permakultura Kurikulum CiP zjednodušuje šíři permakultury do podoby přátelské dětem, avšak se zachováním celistvosti a všestrannosti. Každý okruh je rozdělen na témata. Celkem jde o 15 témat, všechny jsou určeny pro obě věkové kategorie. Například téma „Představení permakultury“ je rozděleno na dvě témata: yy Permakulturní etika a permakulturní principy yy Vzájemné vztahy. Tabulka 1 na str. 56-57 ukazuje, jak je každé téma rozděleno na podtémata. Podtémata mají pedagogům poskytnout hlubší porozumění, inspiraci, zdroje vhodné pro určitý věk dětí a jasný přehled obsahu permakultury. Všechna podtémata, která jsou vhodná pro děti ve věku 3–6 let, jsou vhodná i pro děti ve věku 7–12 let, ale nikoliv naopak. Například podtéma „Permakulturní etika: Péče o Zemi, Péče o lidi, Spravedlivé dělení“, které je uvedeno pro děti ve věku 3–6 let, je rovněž vhodné pro děti ve věku 7–12 let (i když pro tuto věkovou kategorii jsou navrženy jiné aktivity). Nicméně podtéma „Co je permakultura?“ (vhodné pro děti ve věku 7–12 let) není věkově vhodné pro děti ve věku 3–6 let, protože pro tento věk, ve kterém je kladen důraz spíše na hru, může být příliš abstraktní. V přírodě jsou všechny systémy propojeny a podobně se překrývají a propojují okruhy, témata a podtémata v kurikulu CiP. Ukázkovým příkladem toho jsou témata „Živá příroda“ a „Produkce potravin“, která se obě týkají rostlin. Představení rostlin v okruhu „Živá příroda“ se týká toho, jak rostliny rostou bez lidských zásahů, avšak v okruhu „Produkce potravin“ jsou rostliny zohledněny ve vztahu k lidskému využití v permakulturních systémech. Takové propojení lze v permakulturním kurikulu, které odráží vzory v přírodě, očekávat.

Kurikulum pro děti v permakultuře

55


Tabulka 1 CiP kurikulum - okruhy, témata, podtémata Podtémata pro 3–6 leté děti:

P odtémata pro 7–12 leté děti ( zahrnují všechna témata pro 3–6 leté děti plus tato další ):

Permakulturní  Permakulturní etika: etika 1 a permakulturní Péče o Zemi, Péče o lidi, Spravedlivé dělení principy

 Co je permakultura?  Permakulturní principy (podle Mollisona a/nebo Holmgrena)

Téma

a Představení

permakultury

Okruh

Vzájemné

2 vztahy

3 a hornina

 Objevování půdy a života v půdě  Horniny a minerály  Objevování různých typů krajin

 Zrnitost půdy a půdní testy  Druhy jako půdní indikátory

4 Voda

 Vodní hrátky  Zachycování vody, šetření vodou  Voda je život

 Vlastnosti vody  Vodní ekosystémy

Rostliny a stromy

 Objevování a poznávání druhů rostlin a stromů  Umění přežít v přírodě  Oheň  Tvoření z přírodních materiálů

 Objevování vlastností a využití divokých a pěstovaných rostlin a stromů

Živočichové, 6 houby a bakterie

Rodiny zvířat, zvířecí domovy, jména, stopy a další pobytová znamení  Houby

 Svět pod mikroskopem  Houby: parazitické, rozkladači dřeva, myceliální síť  Svět zvířat: vzory, funkce a vztahy

 Počasí  Dýchání

 Měření počasí  Mikroklimata  Jak klima ovlivňuje životní a kulturní prostředí  Hvězdy, planety, Měsíc, Slunce

 Tvořivý způsob vyjádření  Rozhodování  Pozorování a sdílení designů

 Průzkum krajiny a lidí  Analýza a výstupy  Design a proces rozhodování  Realizace – Přičiníme se o výsledek  Údržba – Staráme se o to, co jsme vytvořili

b Živá příroda

Půda

5

c design

7 Vzduch

Tvorba

8 designu

56

 Příroda jako velká rodina:  Síť života  Celá příroda je propojena  Vnímání celku  Všímáme si vzorů v přírodě  Zkoumání vzorů

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi

Kurikulum pro Děti v permakultuře


d Produkce potravin

Okruh

Téma

Produkce 9 potravy

Příprava

10 jídla

f Sociální permakultura

e Struktury, stavby

a využívání zdrojů

11 Stavby

Rozumné využívání 12 přírodních zdrojů

Podtémata pro 3–6 leté děti:

P odtémata pro 7–12 leté děti ( zahrnují všechna témata pro 3–6 leté děti plus tato další ):

 Pomáháme pěstovat potravu  Péče o půdu  Jedlé lesy  Živočichové v permakultuře

 Permakulturní produkce potravin  Doprovodné rostliny a vazači živin

 Pomoc s přípravou jídla a společné sdílení jídla

 Domovy  Objevování a stavění z přírodních materiálů

 Úkryt  Biomimikry  Zateplení a izolace

 Ruční práce  Co se děje s naším odpadem

 Odkud pochází zdroje, dopad jejich využití  Fosilní paliva, změna klimatu a ropný zlom  Jak ušetřit: odmítnutí, omezení, opětné použití, oprava, recyklace  Hledání řešení pro udržitelný život

 Péče o tělo, srdce a mysl Mé tělo, 13 srdce a mysl  Pocity, potřeby a myšlenky  Odpočinek

Moje 14 komunita

Lidské

 Plánování a využití sklizně vypěstované i nalezené v přírodě  Vaření a pečení  Hygiena  Zdravá výživa

 Komunikace  Rodiny, sousedé a přátelé  Společná hra a sdílení  Má lidská rodina

15 společenství  Jazyky a kultury  Mír a harmonie

 Způsoby učení  Sebeuvědomění  Mé záliby a zájmy  Sebevyjádření prostřednictvím těla, srdce a mysli  Život v komunitě  Skupinový proces rozhodování  Řešení konfliktů  Týmová práce  Mír, diverzita a harmonie ve světě  Etický obchod a výměna  Život a práce v permakultuře

Kurikulum pro děti v permakultuře

57


KAPITOLA 4

NÁPADY NA AKTIVITY Tato kapitola rozšiřuje podtémata CiP kurikula a slouží jako inspirace pro pedagogy, jak zapojit děti do výuky celostním způsobem (pomocí přístupu „oči, ruce, srdce a hlava“ popsaného v kapitole 1). Lektor nebo pedagog může tyto nápady dále rozpracovat a vytvořit výukový program, který bude založen na aktuálním zájmu dětí nebo již probíhajících projektech. K realizaci některých z těchto aktivit je třeba mít větší povědomí o permakultuře a permakulturních dovednostech, v tom případě je možné se obrátit na místní permakulturní organizaci nebo lektora CiP. Samozřejmě existuje nespočet možných aktivit, tento výčet si neklade za cíl být vyčerpávající ani jej nelze chápat jako jediný možný. Spíše tato kapitola nabízí semínka inspirace, jak zapojit děti do permakultury a jak pracovat s přirozeností dítěte. Je přirozené, že během procesu práce s dětmi vyvstane mnoho dalších nápadů a inspirací, ať už od dětí nebo lektorů, a i ty mohou být rozpracovány do celých výukových programů. Některé z nápadů, které jsou zde prezentovány, jsou přímo od dětí. Z kapacitních důvodů obsahuje tato kapitola pouze náměty na aktivity pro pět témat kurikula CiP. Jsou to témata, která byla při průzkumu zdrojů pro zapojování dětí do permakultury („Přehled zdrojů pro zapojování dětí do permakultury“. Alderslowe, Amus, Cifarelli, Deshaies, Dumitrescu, Kastelic, Petrů a Velehradská, 2016) definována jako oblasti s nejmenším počtem existujících zdrojů, permakultura tak zde může nabídnout největší přínos. Jde o následující témata: 1. Permakulturní etika a principy, 2. Vzájemné vztahy, 3. Půda a hornina, 8. Tvorba designu a 9. Pěstování potravin. Více aktivit jak k těmto, tak ke zbývajícím tématům kurikula můžete nalézt na webové stránce CiP.

58

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


PŘEDSTAVENÍ PERMAKULTURY

1. PERMAKULTURNÍ ETIKA A PERMAKULTURNÍ PRINCIPY Permakulturní etika zahrnuje Péči o Zemi, Péči o lidi a Spravedlivé dělení. Je podstatou etického, udržitelného způsobu života, v němž lidé žijí v harmonii s přírodou i mezi sebou navzájem. Tyto tři oblasti etiky mohou vstoupit do života dítěte pomocí příběhů, písní, modelových situací nebo zážitků z prostředí, kde jsou praktikovány. Tyto etiky jsou mocným nástrojem, který může sloužit k začlenění permakultury do celé školy, školky, domova nebo jakékoli jiné situace. Jsou srozumitelné již dětem v raném věku a můžeme je použít k posouzení, zda určitý příběh nebo reálná životní situace je příkladem Péče o Zemi, Péče o lidi a/nebo spravedlivým sdílením věcí. Starší děti se navíc mohou seznámit s permakulturními principy, které jim pomáhají chápat svět přírody, učit se z něj, vidět věci celostně a použít nabyté vědomosti k designu, plánování a rozhodování. věk 3-6 let

Permakulturní etika: Péče o Zemi, Péče o lidi, Spravedlivé dělení

Oči

• Pozorujte a poslouchejte lidi, kteří se navzájem podporují, aby se cítili dobře (např. seznamovací kolečko). • Všímejte si, jakým způsobem nám rostliny sdělují, co potřebují (suchá půda, zvadlé listy, žluté listy, nemocné listy).

Ruce

• Naučte se dovednosti spojené s péčí o Zemi, např. zalévání květin, péče o kompost, krmení zvířat. • Pečujte o své vlastní potřeby a potřeby svých přátel, např. masáž, objetí, vlídné slovo. • Spravedlivě se dělte s ostatními (např. jídlo, hračky), se zvířaty (např. krmte ptáky strouhankou z tvrdého pečiva, místo abyste ho vyhodili) i rostlinami (např. přebytečnou vodou zalijte rostlinu).

Nápady na aktivity

59

A

A. PŘEDSTAVENÍ PERMAKULTURY


Srdce • Zapojte se do každodenních činností, ve kterých se dělíte

s přírodou, např. zbytky dávejte na kompost, děkujte Zemi a lidem, kteří pro vás připravili jídlo; z úrody uschovejte semínka pro příští rok. • Poslouchejte příběhy o hojnosti přírody a sezónních tradicích a rituálech oslavujících Zemi.

Hlava • Ukažte dětem kartičku s obrázkem permakulturního etického principu (např. „Péče o lidi“) a propojte ho s aktivitou, kterou děti během dne dělaly.

věk 7-12 let

Permakulturní etika: Péče o Zemi, Péče o lidi, Spravedlivé dělení

Oči

• Hledejte dobré příklady Péče o Zemi, Péče o lidi a/nebo Spravedlivého dělení (např. v zahradě/designu)

Ruce

• Vytvořte tabulku a během celého týdne do ní zaznamenávejte příklady Péče o lidi, Péče o Zemi a Spravedlivého dělení. • Otevřete café-opravnu – místo, kde s pomocí ostatních budete opravovat rozbité věci (kola, knihy, hračky), místo toho, aby se vyhodily – prodloužíte tak životnost zdrojů. • Jeden den věnujte péči o jinou osobu.

Srdce • Všímejte si, jak se permakulturní etika může odrážet

v našem chování (např. položte si otázku: „Co jsme dnes udělali ve smyslu Péče o lidi?“) • Společně recitujte nebo složte báseň o péči a sdílení.

hlava • Využijte diagram se znázorněním permakulturní etiky

ve třech částečně se překrývajících kruzích (Vennův diagram) a přemýšlejte o aktivitách, které by mohly být uprostřed - zahrnují všechny 3 etické principy (např. pěstování vlastního jídla je Péče o Zemi, protože šetříme dopravu, a také Péče o lidi, protože vypěstované jídlo je čerstvé a bez chemikálií, a zároveň je to také Spravedlivé dělení, protože nečerpáme zdroje odjinud).

60

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


PŘEDSTAVENÍ PERMAKULTURY

hlava • Zahrajte si simulační hru: Rozdělte skupinu na Ochránce

věk 7-12 let

oči

A

Země, Ochránce Lidí a Strážce Spravedlivého dělení – potom řešte různé situace – „chceme postavit novou přehradu“; každá skupina přednese svůj názor a Strážci „Spravedlivého dělení“ se pokusí najít „win-win“ řešení, se kterým budou obě strany spokojeny.

Co je permakultura? • Navštivte zahradu vytvořenou dle permakulturního designu1 – zapojte všechny smysly; pokud je to vhodné, dotýkejte se rostlin i zvířat, ochutnávejte, vnímejte vůně. • Nechte se po této zahradě provést, abyste se dozvěděli, jak je permakultura v daném místě využita. 1 Pozn. red. viz Síť permakulturních projektů v ČR na webových stránkách organizace Permakultura (CS) https://www.permakulturacs.cz/#mapanchor

ruce

• Vytvořte fotokoláž, která znázorní rozdíl mezi monokulturou a permakulturou.

srdce • Připravte si maňáskové divadlo nebo nějaké představení na téma „Co je permakultura“. • Se zavřenýma očima vizualizujte cestu světem hojnosti a harmonie s přírodou – potom o svém zážitku nakreslete obrázek nebo o něm napište.

hlava • Prozkoumejte myšlenku, že když spolupracujete s přírodou, stojí to méně energie; např. vyzkoušejte dva různé způsoby zavlažování fóliovníku (první obnáší donášku vody od vodovodního kohoutku a při druhém sbíráte vodu na místě přímo ze zastřešující fólie) a poté diskutujte o rozdílech.2 • Zamyslete se nad rozdílem mezi „chci“ a „potřebuji“. 2 Pozn. red. Návod v angličtině, jak takový systém vybudovat, najdete zde: https:// www.permaculture.co.uk/articles/how-design-and-build-self-watering-polytunnel Fotografie zde: http://www.edimentals.com/blog/?attachment_id=8566

Nápady na aktivity

61


věk 7-12 let

Principy permakultury (Mollisonovy a/nebo Holmgrenovy)

oči

• Hledejte a pozorujte permakulturní principy v praxi na konkrétním místě, jako třeba zahrada. • Všímejte si přirozené rozmanitosti, která se vyskytuje na rozhraní dvou systémů (např. řeka-les, les-pole, živé ploty – hledejte ptáky, použijte tabulku k počítání druhů rostlin).

ruce

• Osvojte si dovednosti spojené s principy permakultury, např. naložte kvašenou zeleninu pro demonstraci principu „zachycuj a uchovávej energii“. • Vyzvěte děti, aby vymyslely své vlastní hry, které budou obsahovat permakulturní principy. • Vytvořte plán, jak můžete přímo ve škole/kroužku začít naplňovat princip „Nevytvářej odpad“, např. používáním papíru z obou stran, recyklace, používání přírodních rozložitelných materiálů.

srdce • Zpívejte písně o permakultuře a jejích principech (inspirujte se např. hudební skupinou „ Formidable Vegetable Sound System“).

hlava • Na konci aktivity mohou děti dát i dostat zpětnou vazbu

a zamyslet se nad tím, co příště můžeme udělat lépe. • Objevujte, že permakultura je založena na principech. Ty nám pomáhají uspokojovat naše potřeby způsobem, abychom neničili zdroje, na kterých jsme životně závislí my i další organismy v přírodě. • Po exkurzi (do nové části města, sousedství, domova pro seniory, lesa, na venkov) diskutujte o principech „Využívej rozmanitosti a važ si jí“ a „Dej přednost začleňování před oddělováním“, které nám pomáhají docenit, že každá osoba ve skupině je jiná, má různé schopnosti a dovednosti, a zamyslete se také nad tím, jak můžeme zajistit, abychom zapojili každého.

62

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


věk 3-6 let

Příroda jako velká rodina: Celá příroda je propojena

Oči

• Všimněte si viditelných příkladů propojených vztahů (např. důkaz, že nějaký živočich se živí rostlinami nebo jinými živočichy, houba rostoucí z kmene stromu). • Buďte nějaký čas v přírodním prostředí, seďte tiše, abyste zachytili zvuky – jen se dívejte a poslouchejte.

ruce

• Hledejte známky podhoubí pod kládami, houby kolem stromů, plíseň na starém ovoci.

srdce • Nechte děti zažít, jak dospělí vyjadřují smysl pro úctu

k přírodnímu prostředí. • Běžte ven a najděte způsob, jak vyjádřit své propojení a lásku k různým elementům v přírodě (např. obejměte strom, pohlaďte zvíře, přičichněte ke květině, hrajte si v blátě).

Nápady na aktivity

63

PŘEDSTAVENÍ PERMAKULTURY

Síť života je závislá na vzájemných vztazích – mezi jednotlivci stejného druhu, mezi příslušníky různých druhů, mezi jednotlivými říšemi a dalšími prvky, jako jsou voda, horniny a vzduch. Vnímání přírody jako jedné velké navzájem propojené rodiny od raného dětství skrze denní interakce s přírodou, příběhy a písně, může vést k celoživotnímu „širokému“, celostnímu a inkluzivnímu myšlení. Pozorováním systému, jako je např. les tvořený mnoha rozmanitými prvky a skýtající prostor pro velké množství propojení a vztahů na různých úrovních, se děti mohou naučit, že každá část systému ovlivňuje celek a že celek je něco víc než pouhý součet jednotlivých částí. Přírodní systémy se za 4,5 miliard let zkušeností života na Zemi naučily, jak si vybudovat odolnost za pomoci užití vzorů, jako je např. vzor spirály nebo větvení. Pátrání po těchto vzorech v přírodním prostředí i dalších systémech a přemýšlení o jejich funkci může být příjemným zážitkem, který pomáhá dětem lépe porozumět přírodě a dělat první krůčky k navrhování propojených odolných systémů v budoucnosti.

A

2. VZÁJEMNÉ VZTAHY


hlava • Zjistěte více o houbách a objevte velkou rodinu přírody.

věk 7-12 let

Síť života

oči

• Pozorujte a navštivte rozmanité přírodní systémy s mnoha různými druhy rostlin, živočichů, hub a bakterií.

ruce

• Zapojte se do aktivity Síť života: Vytvořte kruh – každá osoba představuje jeden přírodní prvek (např. řeka/dub/ komár/vlaštovka). Jedna osoba má klubíčko a řekne, jaký vztah má s dalším prvkem (např. vlaštovka jí mouchy; netopýr žije ve stromě) a hodí mu klubíčko, zatímco konec klubíčka drží. To se opakuje tak dlouho, dokud všichni nejsou propojeni klubíčkem do pavučiny. Můžete pokračovat i dál, dokud prvky nebudou mít mezi sebou mnoho různých propojení. Povídejte si o tom, že niť klubíčka představuje neviditelné vztahy mezi vším živým. Pozorujte, co se stane, když je jeden prvek zničen (tím, že dítě pustí niť, kterou drží), pokračujte v odebírání prvků a pozorujte, co se stane s pavučinou života. • Kreslete, malujte nebo modelujte na téma vztahů mezi rostlinou, živočichem a něčím dalším. • Zůstaňte v lese přes noc, abyste se více napojili na přírodu a jeden na druhého. • Udělejte seznam všech vstupů a výstupů běžného lidského jídla (např. krabice džusu) – buďte kreativní, vyzkoušejte si, jak moc nazpátek nebo dopředu se se vstupy a výstupy můžete dostat. Podaří se vám vytvořit uzavřený kruh (kde výstup jedné věci bude vstupem pro druhou)?

srdce • Uvědomte si, jaký vy sami máte vliv na zbytek Země a oslavujte úžasné věci, které už činíte.

64

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


PŘEDSTAVENÍ PERMAKULTURY

hlava • Zamyslete se, jak jsou všechny živoucí věci propojené: např.

věk 3-6 let

oči

ruce

A

skrze potravu, vyměšování, dýchání. • Prozkoumejte, jak je život všech živých tvorů závislý na slunci, vodě, půdě, vzduchu a jiných rostlinách, živočiších, houbách a bakteriích, aby přežili. Využijte pexeso, na kterém budou namalovány různé prvky.

Vzory • Dívejte se na vzory větvení a spirál v různých přírodních systémech (např. voda, květiny, rostoucí rostliny). • Pozorujte podobnosti mezi lidmi a jinými živočichy (jídlo, spánek, vyměšování...). • Povšimněte si rostlin, hmyzu nebo ptáků, kteří se hojně vyskytují v určitých fázích roku. • Sbírejte věci, kterých je v daném ročním období hojnost: sběr plodů (např. bobuloviny).

srdce • Zahrajte si společně na perkusní nástroje, každá skupina se bude držet jiného rytmu, avšak dohromady zní jako jeden orchestr.

hlava • Naučte se o sezónních vzorech během různých ročních období.

věk 7-12 let

oči

Vzory • Sledujte fraktály (např. v květáku, u kapradin). • Dívejte se na vzory, které se opakují v různých přírodních systémech (např. vzor větvení je na stromech, řekách, listech a plicích), pro bližší pozorování zkuste použít lupu.

Nápady na aktivity

65


ruce

• Najděte různé vzory v několika různých systémech (např. spirály v řece či květinách, na šnečí ulitě, vlna, síť, lalok) a zkuste přijít na funkci daného vzoru (např. větvení pro sběr a distribuci, spirály pro růst).

Srdce • Spojte se s nějakým vzorem v přírodě a ztvárněte ho

uměleckou formou (tanec, kresba, malba). • Společně tvořte hudbu, např. každá osoba vyjde do přírody, aby zachytila zvuk (např. tlučením 2 klacíků o sebe, plácáním do vody, napodobováním zvuku ptáka). Po návratu do kruhu každá osoba představí svůj zvuk. Jedna osoba se stane dirigentem a ukáže na někoho, aby udělal svůj zvuk – udržujte rytmus, zatímco dirigent jiné zvuky přidává nebo odebírá.

hlava • Zjistěte o permakulturním principu „Navrhuj od vzorů k detailům“ pomocí prozkoumání stromu a jeho listů. Diskutujte o tom, jak a k čemu příroda užívá vzory. • Objevte vzory v denních, slunečních, sezónních a lunárních cyklech a zjistěte spojitost s tím, jak my všichni žijeme ve velkých nebo malých cyklech a jak ovlivňují náš život věk 7-12 let

66

Vnímání celku

oči

• Použijte přísloví „Pro stromy nevidí les“ a snažte se uvidět jak stromy, tak les, a to doslova (vylezte na kopec, abyste mohli vidět les, a porovnejte to s tím, když jste uvnitř lesa).

ruce

• Udělejte si masku místního živočicha nebo rostliny a na chvíli se jimi staňte – jaké to bylo? Jaký má na tebe vliv člověk? Co by se od tebe mohli lidé naučit? • Zabývejte se aktuálním problémem devastace přírody v místě, kde žijete (např. černá skládka, stromy, které se mají pokácet), zjistěte všechny příčiny a dopady onoho problému a rozhodněte, jakou akci můžete učinit k nápravě (např. napsat dopis, udělat nástěnku ve škole, napsat petici). Postavte se za přírodu.

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


PŘEDSTAVENÍ PERMAKULTURY

srdce • Najděte cesty, jak vyjádřit své spojení s přírodou – skrze básně, zpěv, tanec, malování, nebo nějakým jiným kreativním způsobem.

A

hlava • Prozkoumejte všechny přínosy, které lidé z přírody mají, jako je např. čistý vzduch díky stromům, úroda díky opylovačům atd.

Nápady na aktivity

67


B. ŽIVÁ PŘÍRODA 3. PŮDA A HORNINA Půda je pokožkou Země. Je to komplexní směs vzduchu, vody, minerálů (hornin) a organického materiálu. Živočichové, rostliny, houby a mikroskopické organismy žijící v půdě tvoří ucelený komplex a fascinující ekosystém – v jediné čajové lžičce zdravé půdy je více živoucích organismů než lidí na planetě Zemi. Jelikož většina rostlin je závislá na půdě, která jim zajišťuje jejich základní potřeby, je půda nezbytná pro veškerý život. Pro děti je důležité zkoumat půdu a horniny v různých typech krajiny, dotýkat se jich, ohmatávat je, čichat k nim, naučit se rozpoznávat rozdíly ve znacích půdy a hornin, stejně jako jejich vlastnosti, které jsou indikovány přítomností určitých rostlin. Hledání příležitostí k seznamování dětí s tímto vzrušujícím světem půdy má smysl, protože jde o cenný zdroj, o který je třeba pečovat. věk 3-6 let

oči

RUCE

68

Objevování půdy a života v půdě • Vyzkoušejte si bosou chůzi po písku, jílu, jemnozrnné hlíně atd. • Prozkoumejte, očichejte, ohmatejte různé druhy půd, např. v lese, zahradě, jílovišti, na pláži. • Pozorujte miniaturní tvory, kteří žijí v půdě, dotkněte se jich nebo je na chvíli podržte v ruce. • Hrajte si s jílem, blátem, pískem, hlínou, přidávejte vodu a tvořte věci. • Tvořte umění v krajině za použití přírodnin a hornin (tzv. land art), inspirujte se umělci, jako je např. Andy Goldsworthy. • Experimentujte s tím, jak voda vymílá různé typy půd (např. půda s drny, písčitá půda, jílovitá půda).

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


SRDCE • Zpívejte písně o žížalách, kompostu a tvorech žijících v půdě.

ŽIVÁ PŘÍRODA

• Poslouchejte příběhy o žížalách, bakteriích, houbách, hmyzu a dalších tvorech, které udržují půdu zdravou a šťastnou.

HLAVA • Naučte se jména půdních živočichů (např. žížala, stínka,

věk 7-12 let

OČI

RUCE

B

stonožka). • Zjistěte, co dělají žížaly (a jak jsou prospěšné pro rostliny).

Objevování půdy a života v půdě • Pozorujte půdní život pod mikroskopem, abyste viděli rozmanitost života. • Pozorujte půdu v lese, a jak ji různé prvky tvoří, staví a používají (horniny, stromy, větve, voda, živočichové, stín, půdní život, vítr atd.) • Dívejte se na různé druhy žijící v půdě v různých stádiích jejich vývoje (např. vajíčko, larva, dospělec). • Identifikujte tyto tvory v přírodě. • Všimněte si různých rostlin, které vám mohou napovědět něco o půdě a historii daného místa (např. kopřivy rostou na místech, kde dříve žili a močili lidé nebo zvířata).

SRDCE • Zdramatizujte život v půdě – děti hrají role různých prvků

v půdě, např. horniny, minerály, vodu, vzduch, kompost, žížaly, houby, kořínky rostlin, semínka, bakterie atd. • Přečtěte si nebo poslouchejte příběhy z mytologie celého světa se symbolickým vztahem k Zemi; diskutujte o moudrosti dávných kultur a jejich vztahu k Zemi. • Položte se venku na zem, zavřete oči a vnímejte jednotu se zemí; dýchejte zhluboka a představujte si, jak roční období ubíhají a počasí se mění.

HLAVA • Zjistěte o životním cyklu žížal a ostatních drobných tvorů žijících v půdě. • Prozkoumejte vlastnosti půdy: z čeho se půda skládá? Co ji činí úrodnou? • Objevte, jak vzniká v lese kompost přirozenou cestou.

Nápady na aktivity

69


věk 3-6 let

Horniny a minerály

OČI

• Zkoumejte různé horniny, poznávejte je po hmatu, sbírejte je. • Vylezte na skálu a vyzkoušejte její teplotu a povrch v různých částech dne. • Podívejte se pod kameny a zjistěte, co se tam dá nalézt (drobní tvorové, podhoubí atd.).

RUCE

• Postavte z kamenů přístřešek pro malé tvory. • Vytvořte umělecké dílo s využitím přírodního zabarvení kamenů, např. je srovnejte od nejsvětlejšího k nejtmavšímu. • Postavte kamennou pyramidu z různých druhů hornin.

SRDCE • Vyberte si horninu s různými vzory, barvou, tvarem

nebo velikostí, která se vám líbí, pak ji ukažte přátelům a porovnejte je navzájem. • Poslouchejte příběh o přátelství mezi horninami a rostlinami (horniny poskytují minerály, teplo atd.).

věk 7-12 let

Horniny a minerály

OČI

• Všimněte si přítomnosti různého množství a typů skal a hornin v krajině. • Porovnejte růst rostlin v otevřené krajině s rostlinami, které rostou blízko velké skály kumulující teplo (vezměte v potaz též všechny ostatní faktory, jako např. množství půdy).

RUCE

• Identifikujte běžné horniny ve vašem regionu. • Dejte do zahrady na místa, kde je to třeba, kameny k zachycení a akumulaci tepelné energie.

SRDCE • Poslechněte si příběh o tom, jak byly vytvořeny horniny a jak se stále pomalu pohybují.

HLAVA • Prozkoumejte, jaké jsou ve vašem regionu typy půd a hornin a jak to ovlivňuje různé druhy rostlin a živočichů, kteří se zde vyskytují.

70

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


RUCE

• Prozkoumejte různé typy krajiny – roviny, kopce, údolí, řeky, jezera, moře. • Hrajte si v různých krajinách – pláže, řeky, lesy atd.

SRDCE • Projevte úctu a zazpívejte své díky krajině, že vám dovolila si v ní hrát.

HLAVA • Obohaťte svůj slovník, naučte se slova jako např. jíl, půda, písek, kompost, hornina, fosílie, řeka, kopec, hora, údolí.

věk 7-12 let

ŽIVÁ PŘÍRODA

OČI

Objevování různých typů krajin (pláže, kopce, lesy, pole)

B

věk 3-6 let

Objevování různých typů krajin

oči

• Pozorujte různé půdy ve vašem regionu, např. na farmě, v mokřadech a v lese.

RUCE

• Načrtněte hlavní znaky, které jsou příznačné pro jednotlivé krajiny - roviny, kopce, údolí, řeky, jezera, moře. • Běžte na procházku, prohlédněte si a vyfotografujte různá prostředí (např. druhy rostlin, které žijí na vrcholcích kopců v porovnání s nížinou, mokřadem nebo u řeky).

srdce • Oceňte různé krajiny a jejich rozmanité dary, např. v malé skupině namalujte velký obrázek konkrétní krajiny a ilustrujte její dary/přínosy pro přírodu a/nebo lidi. Každá skupina se věnuje jiné krajině. Vyslechněte každou ze skupin a propojte jejich výtvory s principem „Vyžívej rozmanitosti a važ si jí“.

Nápady na aktivity

71


hlava • Zjistěte, jak byla formována místní krajina a jak se

neustále mění. Děti mohou sdílet navzájem své poznatky, např. řízenou vizualizací, ve které všechny děti leží se zavřenýma očima – cestujeme časem do minulosti a pomalu si představujeme, jak naše krajina vznikala. • Zjistěte, jak krajina ovlivňuje, které druhy na daném místě žijí (řeky vs. moře vs. les atd.).

věk 7-12 let

Zrnitost půdy a půdní testy

OČI

• Prohlédněte si, očichejte a ohmatejte různé druhy půd s odlišnou texturou (přijdete na to, jaký druh půdy máte?): písčitá, hlinitá, jílovitá,... • Vykopejte díru, abyste viděli různé vrstvy v půdě, jejich barvu a hloubku (svrchní vrstva (ornice), půdní podloží, kamenné podloží). • Pozorujte, jak různé půdy ovlivňují rostliny, které na nich rostou – jejich zdraví, stejně jako druhové složení.

RUCE

• Udělejte dotykový test, např. promněte půdu mezi prsty – má velká zrna jako písek, nebo nepatrná jako jíl, nebo je mýdlovitá jako prach? Uválejte půdu do válečku – udrží tvar (což značí přítomnost jílu)? Zkuste to s různými druhy půd. • Otestujte půdu, abyste zjistili, jestli je kyselá nebo zásaditá. Použijte sadu k měření pH a/nebo udělejte domácí test, např. dejte dvě plné polévkové lžíce půdy do nádoby a přidejte ocet - objeví se nějaká reakce? Pokud ano, máte zásaditou půdu. Dejte dvě plné polévkové lžíce do jiné nádoby a přidejte destilovanou vodu a jedlou sodu – šumí to? Pokud ano, máte kyselou půdu.

SRDCE • Zazpívejte si píseň o půdě (viz kapitola 5 Výukový plán: Půdní test).

72

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


HLAVA • Zjistěte něco o kyselosti a zásaditosti půdy, jak to ovlivňuje

věk 7-12 let

B

ŽIVÁ PŘÍRODA

rostliny, které tam rostou a jak rostliny ovlivňují pH půdy (např. jehličnany půdu okyselují). • Porovnejte různé vlastnosti písku a jílu (např. kolik zadrží vody a vzduchu, co se stane, když se na ně postavíš, který obsahuje více živin atd.).

Druhy jako půdní indikátory

OČI

• Pozorujte různé rostliny, které v daném místě přirozeně rostou a zjistěte, jestli/jak má na to vliv místní půda.

RUCE

• Identifikujte běžné místní druhy rostlin a diskutujte o tom, co nám mohou říci o kvalitě půdy (např. sítiny znační vlhko, kopřivy bohatou půdu). • Experimentujte se změnami půdních podmínek, abyste viděli, jestli to bude mít vliv na rostliny, které zde rostou (např. travnatý pozemek s trochou sítiny (druh Juncus) rostoucí v rovné linii může znamenat zhutnění půdy. Někdo může odkopat část linie a nechat jinou část netknutou. Vraťte se za pár měsíců zpět, abyste viděli změny ve skladbě rostlin, které tam vyrostly).

SRDCE • Napište povídku, báseň nebo složte píseň o potřebě rostlin mít svou vlastní niku (např. jak různé typy rostlin milují různá místa).

HLAVA • Naučte se, že jako půdní indikátor může fungovat druh,

který se vyskytuje hojně, přirozeně (není uměle vysazený), je zdravý a může něco sdělit o místních podmínkách. Příkladem je třeba rostlina, která ukazuje, jestli je půda kompaktní, mokrá, suchá, kyselá nebo zásaditá.

Nápady na aktivity

73


C. DESIGN Design je srdcem permakultury, rytmický tlukot procesu designu umožňuje tok a kolování informací, představ a živin. Vytváření designu s dětmi spočívá především v plánování, co dělat nebo co kam umístit, protože děti se mohou aktivně účastnit procesu designování hraček, činností, hry, zahrady, tříd, plakátů, výukových chodníčků a tak dále. Tím se rozšiřují jejich poznávací, sociální a emoční kompetence. V raném věku děti rády používají různé materiály v rozličných formách nebo vytvářejí různé věci. Volné tvoření podle vlastních představ podporuje rozvoj důvěry ve vlastní vyjádření. Zahrnutím dětí do diskusí podpoříme jejich přemýšlení o vztazích příčin a následků a ony mohou začít identifikovat problémy a přemýšlet o řešení. Starší děti mohou procházet složitějším permakulturním designovým procesem, jako je „SADIMET”(survey, analyse, design, implement, evaluate and tweak – prozkoumej, analyzuj, vytvoř design, realizuj, hodnoť a vylaď), který rozvíjí logické myšlení, tvořivost a systematický vědecký přístup k řešení problému. věk 3-6 let

Tvořivý způsob vyjádření

OČI

• Sledujte, jak vyjadřují kreativitu jiní lidé – písní, tancem, obrazy, přírodním uměním, vytvářením modelů atd. buď prostřednictvím akcí, které si naplánujete, nebo při návštěvách míst, jako jsou muzea, výstavy pod širým nebem apod.

RUCE

• Hrajte si s designem s použitím písku (na pískovištích nebo na pláži), jílu nebo jiného přírodního materiálu. • Vyzkoušejte si kruh snění (ve kterém každý vyjádří svůj sen/vizi k projektu/události). • Shromážděte nevyužité věci nebo předměty podporující kreativitu pro vytvoření vlastního herního prostoru.

SRDCE • Sdílejte nápady, rozhodnutí, sny.

74

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


SRDCE • Uspořádejte party a oslavte dílo, na kterém se děti podílely

Rozhodování

C

věk 3-6 let

DESIGN

při vytváření designu. • Nechte děti zažít, jak je jejich vlastní kreativní práce oceněná ostatními.

OČI

• Prohlížejte si různé věci, poznejte různé chutě a vůně (např. rostliny ze zahrady), potom nechte děti vybrat ty, které chtějí.

RUCE

• Rozhodujte se v rámci hry, kam věci umístit (např. hračky, kuřata, včely, kůlna atd.). • Hledejte možnosti, jak nápady dětí integrovat do něčeho, co již existuje (např. zahrada/most/domek na stromě). • Rozhodujte se společně a vybírejte řešení, která jsou nejlepší pro všechny.

SRDCE • Naučte děti přijímat, že jejich vlastní preference nemusí být

vždy volbou, kterou nakonec vybereme s ohledem na všechny ostatní faktory (např. preference ostatních, dostupné zdroje, etika). • Oceňujte a oslavujte práci, kterou jste společně udělali (ať je to rozhodnutí, kolektivní umělecké dílo atd.).

HLAVA • Seznamte se se slovníkem týkajícím se procesu rozhodování a designu. věk 7-12 let

OČI

Průzkum krajiny a lidí • Zkoumejte různá mikroklimata v různém počasí, všímejte si rozdílů za použití všech svých smyslů. • Pozorujte a naučte se rozpoznávat dobře navržené systémy v lidmi vystavěném prostředí (např. školní kuchyně, permakulturní zahrada/farma, náměstí plnící mnoho různých funkcí atd.). • Pozorujte své vlastní pocity a potřeby i pocity a potřeby ostatních.

Nápady na aktivity

75


RUCE

• Vytvořte mapu s vrstvami různých mikroklimat v zahradě – místa slunná/stinná, mokrá/suchá, větrná/krytá. • Vytvořte dotazník, udělejte průzkum a ptejte se ostatních dětí, lidí nebo přátel na jejich potřeby a přání ohledně designu. • Vytvořte seznam všech dostupných zdrojů, které můžete využít, např. pomocí analýzy PASTE (plants, animals, structures, tools, events – rostliny, živočichové, struktury, nástroje, události).

SRDCE • Oceňujte hodnotu designů v přírodě (přirozeného

uspořádání prvků), díky kterým přírodní systémy fungují efektivně. • Oceňujte designy v lidmi vystavěném prostředí, díky kterým tyto systémy fungují efektivně.

HLAVA • Naučte se základy čtení a vytváření map (např. pohled

z ptačí perspektivy, měřítko, sever, nadpis, legenda). • Seznamte se s běžnými přírodními vzory, jako je větvení, spirála, koule, sítě, soustředné kruhy.

věk 7-12 let

RUCE

76

Analýza a výstupy • Porovnejte (shrňte) informace získané v průzkumném stadiu, zakreslete je do myšlenkových map, diagramů nebo seznamů s různými nadpisy. • Zahrajte si pomocí karet hru na ‚náhodné spojování‘ – každý má kartu s nakresleným prvkem, který jste identifikovali během průzkumu, za použití různých předložek spojujte prvky neobvyklým způsobem, abyste viděli, jestli může vzniknout něco nového (např. žížaliště+v+vyvýšený záhon=žížaliště ve vyvýšeném záhoně). • Vyberte dva prvky, které mohou být v designu, pro dramatizaci. Děti jsou rozděleny do čtyř stejně velkých skupin – vstupy a výstupy pro každý prvek. Každé dítě se stává vstupem nebo výstupem prvku. Pomocí dramatizace předvádějte, jak výstup jednoho prvku může sloužit jako vstup jiného prvku.

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


SRDCE • Oslavte shromáždění a propojení informací.

• Vyjádřete, jak se každý ve skupině cítil během jednotlivých fází procesu designování. DESIGN

HLAVA • Věnujte se „limitujícím faktorům“: vypište všechny věci,

věk 7-12 let

C

které mohou omezovat váš design (s jakými problémy byste se mohli setkat, např. letní prázdniny, finance, nedostatek znalostí). • Seznamte se se slovníčkem pojmů jako analýza, sada nástrojů, vstup, výstup.

Design a proces rozhodování

OČI

• Prohlédněte si modelový design připravený dětmi nebo dospělými, který využívá permakulturní principy a etiku.

RUCE

• Vytvořte jednoduché permakulturní designy a využijte jednotlivé kroky procesu designu (např. SADIMET: survey, analyse, design, implement, evaluate and tweak – prozkoumej, analyzuj, vytvoř design, realizuj, hodnoť a vylaď). Vyberte si přírodní vzor, který bude nejlépe plnit vybranou funkci (např. větvení pro cesty). Zkuste využít tento vzor ve svém designu. • Udělejte jednoduchý plán zón místnosti, přízemí školy nebo zahrady (plán ukazuje frekvenci návštěv/využití od zóny 0 (centrum aktivit); 1 navštěvováno denně; 2 využito 2x týdně; 3 využito každý týden; 4 navštíveno méně často až k zóně 5 (divoká zóna, kterou jen pozorujeme a nic z ní nebereme). • Vytvořte designy s využitím kreslení, modelování, nalepování papírků, písku, cihel, lan atd. přímo na místě, nebo za použití jiné vhodné metody.

SRDCE • Rozvíjejte estetické cítění – všímejte si krásy a ptejte se, proč je to krásné – podle vzhledu a funkce (důmyslně vymyšlené).

Nápady na aktivity

77


• Když řešíte výzvu, naučte se ji ocenit a využijte princip „problém je řešení“ (např. najděte více různých perspektiv, podívejte se na problém z druhé strany). • Nechte děti prezentovat jejich vlastní design přátelům, rodičům, učitelům, členům místní komunity apod. způsobem, který si samy vyberou (např. kresba, zpěv, drama, umění, video atd.).

HLAVA • Odhalte důvody, proč je důležité uvažovat o mikroklimatu

(sektorové plánování) a zónách při vytváření permakulturního designu. • Naučte se, že permakulturní design spočívá v rozhodování založeném na etice Péče o Zemi, Péče o lidi a Spravedlivé dělení; a že permakulturní principy jsou dalším nástrojem, který nám může pomoci dělat tato rozhodnutí.

věk 7-12 let

Realizace – Přičiníme se o výsledek

OČI

• Prohlédněte si realizační plán a vyzkoušejte, jak jeho sledování může napomoci dokončit úkoly.

RUCE

• Zapojte se do realizace designu (např. sbíráním materiálu, vytvářením zahrady, přípravou party, organizováním události).

SRDCE

• Pravidelně se setkávejte a oslavujte dokončené úkoly.

HLAVA • Vytvořte barevný realizační plán např. se zajímavými

a zábavnými názvy, který ukáže všechny potřebné informace pro dokončení věcí: úkoly, časovou osu, role, postup práce (která věc musí být udělaná nejdřív, která až po ní) a zjistěte, kdo by je chtěl udělat. • Naučte se, že mnoho rukou dělá práci lehkou.

78

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


OČI

• Pozorujte jiné lidi pečující o nějaký systém (např. zahradu atd.), abyste viděli co funguje dobře, co vyžaduje mnoho práce, kde se co hodí. Uvažujte o otázkách jako: „Kde jsou uloženy nástroje, jsou na správném místě?; Vypadají ti lidé šťastně?“

RUCE

• Dokumentujte průběh projektu, abyste umožnili jiným lidem pokračovat ve vaší práci. • Používejte představivost, abyste přišli se zajímavými názvy činností, které se musí udělat, a vytvořte pro ně kostýmy, např. rytíř je zodpovědný za nástroje v kůlně. • Zapojte se do udržování systému, který jste designovali (např. prodávejte úrodu rodičům v projektu zahrady, navštivte místní knihovnu v projektu čtení).

DESIGN

Údržba – Staráme se o to, co jsme vytvořili

C

věk 7-12 let

SRDCE • Vytvořte si své vlastní rituály pro společnou práci.

• Projevte vděčnost lidem, kteří s projektem pomohli, pozvěte je na místo a nabídněte jim dar podle výběru dětí (např. bylinkový čaj ze zahrady).

HLAVA • Vypište úkoly, které musí být udělány v dlouhodobé

perspektivě a vytvořte schéma pro jejich zvládnutí (např. zalévání zahrady, kdo to bude dělat pravidelně a o prázdninách?).

Nápady na aktivity

79


D. PRODUKCE POTRAVY 9. PRODUKCE POTRAVIN Pozorování malých semínek, jak vyrazí do výhonků, rostou a mění se pomalu na rostlinu, která dává ovoce nebo zeleninu, je pro děti fascinující zážitek, který je odmění. Všechny jejich smysly se mohou do tohoto procesu zapojit: okopávání půdy, zalévání, vůně a chuť plodů a zeleniny při sklizni. Pozorování každodenních změn rostlin rozvíjí trpělivost a vztah dětí k přírodě, uvědomění, jakou má hodnotu. Zároveň přímé zapojení do péče o rostliny rozvíjí jejich lásku a respekt k přírodě. Pěstování potravy také pomáhá kultivovat přístup vděčnosti k hojnosti, kterou nám příroda zdarma nabízí, stejně jako k těm, kdo pro nás pěstují potravu. Dává nám příležitosti pro oslavu a spojení s místní zemědělskou historií a tradicemi. Děti se také zapojují do péče o půdu – vracejí zbytky potravy a rostlin zpět zemi ve formě kompostu – což je další zábavný proces přeměny k pozorování v průběhu času. Starší děti jsou schopné porozumět, jak se mohou rostliny živit a podporovat navzájem ve vysoce různorodých systémech, jako jsou permakulturní zahrady, jedlé lesy, pěstování ve smíšených kulturách a akvakultury. věk 3-6 let

80

Pomáháme pěstovat potravu

OČI

• Očichejte, ohmatejte a ochutnejte různé druhy zeleniny a ovoce vypěstované v zahradě stejně jako divoké jedlé druhy rostlin. • Pozorujte proces růstu jednoleté rostliny během roku od zasetí semínka k růstu, květu, plodu a rozmnožení. • Ohmatejte a porovnejte různá semena, např. semena slunečnic, fazolu, pšenice, máku, meruněk.

RUCE

• Pomáhejte pěstovat jedlé rostliny na zahradě a pečujte o ně – zalévejte, mulčujte atd. • Nasbírejte semena z různých rostlin.

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


PRODUKCE POTRAVY

• Používejte nástroje bezpečně, vhodně podle věku, např. špachtle, stěrky. • Hrajte hry na třídění, seskupování nebo vybírání semen, ovoce, ořechů nebo zeleniny podle velikosti, barvy a tvarů.

SRDCE • Sdílejte přebytky úrody s ostatními, včetně živočichů,

D

ptáků a žížal v kompostu. • Vytvořte si ceremoniál pěstování – např. s písničkami/ básničkami/ tancem a prosbou Zemi, aby semínka živila, Slunci, aby na ně zářilo, déšť aby je zaléval, jiné rostliny, aby je chránily proti hmyzu. • Oslavte sklizeň svátkem nebo speciálním jídlem.

HLAVA • Zjistěte, odkud potrava pochází, např. mléko od krav, jablka ze stromu. • Porovnávejte velikost zeleniny nebo ovoce, jak rostou. • Vyjmenujte názvy různých rostlin rostoucích na zahradě, které můžete jíst.

věk 7-12 let

Permakulturní produkce potravin

OČI

• Pozorujte, jak různé druhy rostlin dobře rostou na různých místech v závislosti na množství sluníčka, prostoru, vody, tepla, výživy apod. • Pozorujte a určete různé druhy semen. • Pozorujte, jak je zahrada inspirovaná permakulturou odlišná od jiných způsobů zahradničení.

RUCE

• Vypěstujte novou rostlinku z matečné rostliny pomocí řízkování. • Naroubujte jednu rostlinu na druhou (např. rajče na bramboru). • Pěstujte rostliny se střídáním plodin (např. s hlávkovým salátem a červenou řepou v jednom výsevu jeden rok, další rok luštěniny (fazole a hrách) a tykvovité (např. dýně, cuketa, tykev), potom brukvovité (např. brokolice, kapusta, zelí, květák, tuřín, kedluben atd.) a 4. rokem kořenovou zeleninu (např. mrkev, červená řepa, celer, petržel, pastinák) a cibule.

Nápady na aktivity

81


• Vyzkoušejte pěstováni trvalek a pěstování jednoletých rostlin a diskutujte o rozdílech a podobnosti. • Vytvořte zahradu s pěstováním potravy v polykulturách podle permakulturního designu a realizačního plánu. • Pěstujte houby (na pařezech či špalcích, slámě, peletách či mulčovací kůře).

SRDCE • Oslavte sklizeň podle místních tradic a také prozkoumejte historické tradice z různých míst po celém světě. • Pečujte o rostliny během růstu a naučte se rozpoznávat jejich potřeby (např. Daří se jí dobře? Potřebuje vodu? Proč je list žlutý? Co by ji mohlo učinit šťastnější?) • Vytvořte si pozitivní vztah s „plevelem“ – sesbírejte, vylisujte/vysušte a udělejte z něj umělecké dílo nebo např. udělejte krásný salát pro ostatní, ozdobte přání, vytvořte osobní průkazy nebo uspořádejte výstavu.

HLAVA • Zjistěte historii potravin a kulturních druhů rostlin tradičně pěstovaných ve vašem regionu. • Vyberte vhodné druhy rostlin pro danou lokalitu: mikroklima, typ půdy, pH půdy atd. • Naučte se, kdy sklízet různé druhy plodin ze zahrady. věk 3-6 let

Péče o půdu

OČI

• Podívejte se, jak se zbytky potravy na vršku kompostu postupně mění v kompost (který vypadá jako černá půda). • Očichejte zdravou úrodnou půdu, zjistěte, jaká je na pohmat.

RUCE

• Shromažďujte materiál pro kompost / žížaliště a krmte jej. • Pomozte se sběrem domácího kompostu a dávejte ho kolem rostlin, aby jim poskytl výživu.

SRDCE • Zazpívejte si písničku o kompostu (inspiraci najdete na webové stránce CIP). • Naslouchejte příběhům o půdě a společenstvích drobných živočichů, kteří v ní žijí.

82

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


HLAVA • Objevte, že kompost je dobrý pro rostliny a pomáhá jim růst.

Péče o půdu

D

věk 7-12 let

PRODUKCE POTRAVY

• Objevte, že zbytky potravy se mohou postupně změnit v kompost • Naučte se, že je dobré pokrývat půdu mulčem – poskytne potravu mikroorganismům, brání růstu plevelů a udržuje půdu vlhkou.

OČI

• Prohlédněte si, očichejte a ohmatejte zdravou půdu a srovnejte s degradovanou půdou (např. půda ze sekaného trávníku, intenzivně obhospodařovaného pole). • Prohlédněte si vrstvy kompostovací nádoby nebo žížaliště (např. skrz průhlednou stěnu) a podívejte se, jak se organický materiál mění v kompost.

RUCE

• Identifikujte živočichy v kompostu (např. děti vytvoří karty s obrázky, jmény a vysvětlením funkcí těchto živočichů). • Udělejte vědecký experiment a porovnejte různé způsoby vytváření kompostu: např. pod vodou – na vzduchu, vše „zelené” dohromady – „zelené” a „hnědé” ve vrstvách, na slunci – ve stínu, s žížalami a s přidáním účinných mikroorganismů – bez nich, malý – velký kompostér, horké kompostování, žížaliště atd. Sledujte experiment každý týden po dobu 2+ měsíců. Porovnejte pach, barvu, mušky, rychlost rozkladu atd. • Vysejte mezi sklizněmi zelené hnojení ke zlepšení kvality půdy.

SRDCE • Uspořádejte kompostovou party k oslavě toho, co vám kompost dal. • Hra na role v půdě – Každý představuje roli jedné složky půdy (např. částice jíl/prach/písek, voda, vzduch, organické látky, kořeny rostlin, houby, bakterie). Poté prostřednictvím dramatizace předvádějte, jak tyto elementy vzájemně působí v různých půdách (např. kompaktních, suchých, vlhkých, bohatých půdách). Kompaktní půda např. nemá žádný vzduch. Nakonec předveďte ideální směs pro pěstování, což je 1/4 vzduch, 1/4 voda, 10% organické hmoty a 40% minerálního podílu.

Nápady na aktivity

83


HLAVA • Naučte se, že různé druhy „plevelů“ jsou ukazateli půdní kondice a zlepšují stav poškozené půdy (rychle rostou, pokrývají obnaženou půdu organickou hmotou, tím ji chrání a zvyšují její kvalitu). • Diskutujte o důležitosti úrodné půdy a o různých způsobech, jak ji zajistit (např. hnojiva, hnůj, rostliny, které vážou dusík, kompost). • Vyzkoumejte, proč lidé ryjí a obracejí půdu, jaký to má vliv a jak se tomu můžeme vyhnout pomocí různých rostlin, nešlapáním na půdu, mulčováním atd. věk 3-6 let

Jedlé lesy

OČI

• Navštivte jedlý les s různými rostlinami rostoucími pohromadě, všimněte si vůní, zvuků a struktury.

RUCE

• Přesaďte různé rostliny (např. ovocné stromy, keře, byliny, pokryvné rostliny) do jedlého lesa navrženého dle permakulturního designu. • Jezte potravu přímo z jedlého lesa. • Rozpoznávejte různé rostliny v jedlém lese, dejte k nim např. jmenovky nebo malované kartičky. • Použijte jedlý les jako zdroj materiálu pro různé výrobky (např. nabarvěte látku pomocí různých přírodnin, vytvořte přírodní tkalcovský stav, vyrábějte svíčky z včelího vosku).

SRDCE • Nakreslete dary jedlého lesa v různých ročních obdobích. • Poslechněte si knihu příběhů „Mirabelle's Forest Garden“ od Iny Curicové a Kelemen Kinga o dítěti, které mělo inspiraci a podporu, aby vytvořilo jedlý les, a obdivujte její obrázky.1 • Sdílejte hojnost potravy z jedlého lesa na pikniku s ručně vyrobenými panenkami (vyrobenými z materiálu a produktů jedlého lesa). 1 Pozn. red. V českém jazyce není kniha o jedlém lese k dispozici, pro menší děti doporučujeme např. knihu o přírodní jedlé zahradě „Julinka z jedlé zahrádky“ (Václavková, 2013).

HLAVA • Seznamte se s novým slovníčkem, jako je jedlý les, jedlé/jedovaté. • Říkejte názvy různých rostlin z jedlého lesa.

84

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


věk 7-12 let

• Pozorujte různá patra v jedlém lese a srovnejte je s patry přirozeného lesa (kořeny, pokryvné rostliny, byliny, keře, malé stromy, velké stromy, popínavé rostliny, lišejníky).

RUCE

• Zahrajte si hru (např. karetní) a spojujte potřeby jednotlivých elementů jedlého lesa s jejich výstupy. • Navrhněte a vysázejte jedlý les. • Pečujte o jedlý les, udržujte stromy řezem, odstraňujte náletové dřeviny a vytrhaný „plevel“ rozsekejte na kousky a použijte jako mulč.

D

OČI

PRODUKCE POTRAVY

Jedlé lesy

SRDCE • Oceňte rozmanitost jedlého lesa v příběhu nebo písničce. • Vizualizujte procházku jedlým lesem hledáním různých druhů rostlin, bylin, medu, kořenů a dalších předmětů. Uložte je pak do krásného košíku, abyste je mohli sdílet s dalšími lidmi v místní komunitě. • Posaďte se tiše v jedlém lese a jen poslouchejte, kreslete nebo složte báseň atd.

HLAVA • Naučte se, co je jedlý les a jak nám může sloužit jako zdroj potravy. • Diskutujte o jednotlivých permakulturních principech, abyste zjistili, kolik jich můžete najít v jedlém lese. • Naučte se názvy a způsoby využití různých druhů rostlin v jedlém lese. věk 3-6 let

OČI

Živočichové v permakultuře • Prohlédněte si systém přirozeného chovu včel. 2 • Podívejte se, jak jsou ručně dojeny krávy, ovce nebo kozy a zkuste si to, když vás to zajímá. • Všímejte si, co jedí divoká zvířata a jak vypadá jejich domov. 2

Pozn. red. V češtině viz např. kniha Včelaření pro každého (Abbé Émile Warré, 2018).

Nápady na aktivity

85


RUCE

• Vytvořte v zahradě zázemí pro divoká zvířata (např. hromada z listí, kusů dřeva, ptačí budky). • Pomáhejte s péčí o zvířata permakulturním způsobem (např. chov ryb, slepic nebo žížal). • Využijte některé produkty zvířat k uměleckým nebo řemeslným účelům (např. peří, včelí plástve, barvení vajíček).

SRDCE • Chápejte potřeby zvířat (např. se jich nedotýkejte nebo je neberte do ruky, jestliže se jim to nelíbí). • Poděkujte zvířatům nebo jim zazpívejte písničku, když je jdete navštívit nebo s nimi strávíte nějaký čas.

HLAVA • Diskutujte o tom, co dělá zvířata šťastnými a jak a co s nimi můžeme sdílet. věk 7-12 let

OČI

86

Živočichové v permakultuře • Prohlédněte si permakulturní způsob chovu ryb, např. v rybníku přírodního stylu, který zapadá do svého okolí. (Učitelé mohou najít další informace o práci Seppa Holzera). • Navštivte farmu, kde jsou domácí zvířata ve volném chovu, podívejte se, jak jsou jejich obydlí navržena pro přečkání zimy a porovnejte tento způsob s běžnými farmami (např. ovce, krávy, kozy, kachny, slepice, morčata). • Podívejte se na způsoby, jak integrovat zvířata na farmě/ zahradě, abychom využili jejich funkci v ekosystému (např. vypustit slepice na pole po sklizni brambor a nechat je přehrabat půdu, vyzobat škůdce a přidat do půdy cenné živiny ve formě trusu; nebo vytvořit květnatou louku k přilákání opylovačů (např. včel), kteří zároveň opylí ovocné stromy.

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


• Budujte zázemí pro divoká zvířata na zahradě (např. přírodní jezírko, květnatou louku). • Pečujte o zvířata podle zásad permakulturní etiky (např. ryby, slepice, žížaly, ptáci). • Vytvořte něco z produktů zvířat volně žijících v přírodě nebo v zahradě (např. svíčky, kartáče, pero z peří).

PRODUKCE POTRAVY

RUCE

D

SRDCE • Děkujte za všechno, co zvířata přinášejí nám i ostatním živým bytostem. • Sdílejte pocity a myšlenky o etice chovu zvířat na zahradě.

HLAVA • Naučte se, co včely a jiný hmyz pro nás dělají a jak se o ně můžeme starat. • Pátrejte po způsobech, jakými původní obyvatelé (např. Sámové, rodilí Američané) využívali celé zvíře (např. buvola) k uspokojení mnoha svých potřeb (např. oblečení, obydlí, boty, hudba, člun, potrava). Zkoumejte, jak tradiční způsob života umožňoval místním lidem „nevytvářet odpad” a „využívat obnovitelných zdrojů a vážit si jich”. • Diskutujte o tom, proč jsou někteří lidé vegetariáni a vegani, a jaké by mohly být alternativy užívání zvířat na zahradě a v potravním řetězci. věk 7-12 let

oči

Doprovodné rostliny a vazači živin • Prohlédněte si schémata pěstování rostlin ve smíšených kulturách3 Pozn. red. Smíšené kultury v zahradě. Pestré záhony pro zdravé rostliny (otočné kolečko). Ediční centrum Lipka.

3

RUCE

• Rozhodněte, které doprovodné rostliny a vazače živin (např. fixátory dusíku) zařadit do zahrady a kam, potom je společně zasaďte (např. mrkev a cibuli; kukuřici, fazole a dýně). • Zahrajte si vhodnou hru, abyste se naučili, které rostliny si nejlépe pomáhají. • Kopicujte (pravidelně seřezávejte nebo sekejte) vazače živin (např. fixátory dusíku) a používejte je jako mulč na zbytku zahrady (např. vojtěška).

Nápady na aktivity

87


SRDCE • Oslavte sklizeň z rostlin pěstovaných v polykulturách a porovnejte ji s úrodou v monokultuře. • Poslechněte si příběh o pěstování ve smíšených kulturách s doprovodnými rostlinami, které poskytují živiny jiným rostlinám.

HLAVA • Zjistěte, proč mají některé rostliny na kořenech hlízky, ve kterých vážou dusík. • Diskutujte o tom, proč někteří lidé pěstují různé rostliny společně (v polykulturách).

88

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


KAPITOLA 5

PŘÍKLADY VÝUKOVÝCH PLÁNŮ Tato kapitola ukazuje, jak je možné „nápady na aktivity“ využít a rozvinout do výukového plánu sestaveného ze „setí“ semínka inspirace, „růstu“ a „sklízení“. Cílem kapitoly je ukázat příklady, jak CiP pedagogiku uplatnit ve výuce – jak mohou být aktivity pro „oči, ruce, srdce i hlavu“ zapojeny do celostního způsobu učení. Tyto podrobně rozepsané plány také zvýrazňují spojení mezi vzdělávacím plánem školy a permakulturním kurikulem, uvádí podmínky a období, v nichž je vhodné je realizovat, a vysvětlují souvislost s permakulturní etikou a principy. Tím pomáhají ukázat cestu, jak aplikovat trvale udržitelnou praxi na oblast vzdělávání. Přestože jsou jednotlivé výukové plány detailně popsány, měly by být děti v přiměřené míře podpořeny a povzbuzeny v případě, že by je chtěly vést jiným směrem. Děti mohou sdílet vlastní nápady, zasévat „semínka inspirace“, jak změnit jednotlivé aktivity, nebo navrhovat aktivity a činnosti, které by rády dělaly v budoucnosti. Proto je v každém výukovém plánu také oddíl nazvaný „Inspirace“, do kterého si pedagog může tyto náměty zaznamenávat. Slovní spojení „výukový plán“ (session plan) bylo zvoleno se záměrem zdůraznit význam otevřenosti k následování zájmů dítěte, což vytváří prostor k posílení jeho schopností a sebedůvěry. Oproti tomu slovní spojení „výuková lekce“ (lesson plan) vytváří dojem pevného rozvrhu s učitelovým podrobně popsaným a pevně daným sledem instrukcí, kde je důraz kladen především na to, co žáci ten který den splní. Cílem užívání pojmu výukový plán je změna diskurzu ve vzdělávání a vytvoření flexibilnější cesty k učení se.

Příklady výukových plánů

89


Výukové plány byly testovány pedagogy z různých klimatických oblastí i vzdělávacích prostředí a byla do nich zahrnuta zpětná vazba jak od dětí, tak od pedagogů. Díky tomu mohou být relevantní v mnoha různých částech světa a poskytnout širokou škálu způsobů, jak zapojit děti do permakultury. V těchto výukových plánech je zahrnuto všech šest témat CiP kurikula od „Představení permakultury“ po „Sociální permakulturu“. Pedagogové jsou zváni, aby je užívali s radostí, sdíleli je a přizpůsobovali vlastním podmínkám a okolnostem a také je využili jako inspiraci při tvorbě svých vlastních plánů podle potřeb a zájmů dětí.

90

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


5.1 VÝUKOVÝ PLÁN: POZNEJ LES Gaye Amus

1. věk

2. Velikost skupiny

3. Časová náročnost

4–7 let

3–12 dětí na dospělého

3 hodiny včetně volné hry

4. STRUČNÝ POPIS AKTIVITY Děti poznávají les a hledají principy permakulturní etiky vztahující se k péči o Zemi, péči o lidi a spravedlivému dělení, sledují jak jsou tyto principy uplatňovány při pobytu v lese. Podle věku dětí a předchozí zkušenosti může lektor zvolit představení pouze jednoho etického principu při každé jednotlivé návštěvě lesa.

Příklady výukových plánů

91


5. KURIKULUM Okruh

a

Téma

PŘEDSTAVENÍ PERMAKULTURY

3-6 let

7-12 let

1. Permakulturní etika a permakulturní principy 2. Vzájemné vztahy 3. Půda a hornina 4. Voda

b

ŽIVÁ PŘÍRODA

5. Rostliny a stromy 6. Živočichové, houby a bakterie 7. Vzduch

c

DESIGN

d

PRODUKCE POTRAVY

e

STRUKTURY, STAVBY A VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ

f

SOCIÁLNÍ PERMAKULTURA

8. Tvorba designu 9. Produkce potravin 10. Příprava jídla 11. Stavby 12. Rozumné využívání přírodních zdrojů 13. Mé tělo, srdce a mysl 14. Moje komunita 15. Lidské společenství

6. VZDĚLÁVACÍ OBLASTI MŠ Dítě a jeho tělo / Dítě a jeho psychika / Dítě a ten druhý / Dítě a společnost / Dítě a svět ZŠ Matematika a její aplikace / Jazyk a jazyková komunikace / Člověk a jeho svět / Umění a kultura / Člověk a zdraví

92

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


7. ROČNÍ OBDOBÍ Jakékoliv

8. PROSTŘEDÍ Les – Tento výukový plán může být upraven a využit i v jiném přírodním prostředí

9. CELOSTNÍ PLÁNOVÁNÍ OČI

• Využijte zrak, hmat a čich k poznávání různých elementů lesa a lesa jako celku. Čeho si děti všimnou? • Vnímejte lesní půdu a její pokryv.

RUCE

• Hrajte si s blátem, půdou a vodou. • Poznejte les coby přírodní hřiště.

SRDCE • Ukažte, jak se dokážete sžít s přírodou, jak jí dokážete rozumět a starat se o živé organismy. • Zazpívejte si písničku na rozloučenou před odchodem z lesa.

HLAVA • Zamyslete se nad tím, co můžete dělat v lese, aniž byste narušili jeho životní prostředí.

10. PŘÍPRAVA POMŮCEK A ZDROJŮ

AVEDLI

• Podložka na sezení – 1 ks pro každé dítě • Nepromokavá celta pro případ deště O ZEMI • Lupa (větší počet) • Svačina, nejlépe z vlastní zahrady (dle sezóny, např. mrkev apod.) • Tři dřevěná kolečka nebo kartičky s obrázky – každý s nápisem a ilustrací jedné permakulturní etické zásady

SPR

PÉČE

a) Pomůcky:

DĚLENÍ

PÉČE O LIDI

Příklady výukových plánů

93


b) Příprava: Než vezmeme děti do lesa, je třeba se přesvědčit, že se v lese nenachází žádný nebezpečný odpad či větší ulomené větve visící ze stromů. Pokud očekáváme déšť, připravíme předem přístřešek z nepromokavé celty. Ke hře vybereme vhodné místo, které má buď přirozené ohraničení, nebo si hranice naznačíme s využitím přírodního materiálu.

11. Popis výukového plánu Setí Toto bude první výlet dětské skupiny do lesa. Před odchodem ze školy/školky vyzveme děti, aby vytvořily kruh, vzájemně se pozdravily a spočítaly se. Pedagog zajistí, aby se stejný počet dětí z lesa také vrátil. Dětem necháme prostor, aby cestou do lesa šly svým tempem, zastavovaly se a pozorovaly, co je cestou zaujme. Pedagog děti postupně přivede k místu v lese, kde se spolu posadí do kruhu (využijí podložky na sezení).

Růst Pedagog dětem ukáže dřevěné kolečko nebo kartičku s etickým principem spravedlivého dělení a děti budou vyzvány, aby společně sdílely přinesenou svačinu. Po svačině vyzveme děti, aby předvedly stonožku – pedagog bude hrát její hlavu a děti budou představovat její nohy. Takto obejdou hranice vyznačeného herního místa. Poté se děti vrátí zpět do kruhu a bude jim představena další etická zásada – Péče o Zemi. Pedagog dětem položí otázku, např.: „Pokud byste si chtěly hrát s listy a větvemi, jak zajistíte, abyste žádnému stromu či jiné rostlině neublížily?“ Děti jedno po druhém říkají své nápady, které pomocný pedagog zapisuje, aby se s nimi dalo později pracovat. Je možné například sledovat, jak se názory dětí vyvíjejí při druhé a další návštěvě lesa.

94

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Poslední kartička s obrázkem Péče o lidi bude dětem představena při hře „1–2–3 kde jsi?“, která se hraje takto: Děti se schovají kdekoliv uvnitř ohraničeného prostoru, zatímco jeden pedagog čeká se zavřenýma očima a počítá. Druhý pedagog si hledá svůj úkryt a přitom nenápadně pozoruje, kde se děti pohybují. Poté, co vypršel stanovený čas na hledání skrýše, první vyučující volá: „1,2,3 kde jsi?“ a děti odpovídají: „1,2,3 tady jsem!“. Poté vyučující zavolá: „1,2,3 ukaž se!“, a děti vylézají ze svých skrýší a volají: „1,2,3 tady jsem!“. Poté, co si s dětmi tuto hru několikrát zahrajeme, zavoláme je a povídáme si s nimi, že pokud tuto hru hrajeme v bezpečném ohraničeném prostoru, můžeme si ji kdykoliv zahrát znovu a přitom se jeden o druhého staráme. Následně dáme dětem volný čas, aby si v lese samy hrály. Pedagog děti pozoruje, sdílí s nimi jejich pozorování a hry a pokud mají zájem, může jim půjčit lupy, aby si mohly vše, o co mají zájem, prohlédnout v detailu (zvětšené).

Sklízení Před odchodem z lesa pozvěte všechny do kruhu, abyste vzájemně sdíleli, co se komu líbilo a jak se cítí. Můžete si též společně zazpívat a vyjádřit tak poděkování lesu i sobě navzájem. Spočítejte se, abyste se ujistili, že jste všichni pohromadě a zkontrolujte, že místo opouštíte ve stejném stavu, v jakém bylo před vaším příchodem, anebo ještě v lepším.

12. PERMAKULTURNÍ ETIKA A PRINCIPY Děti mají v této aktivitě možnost seznámit se se třemi etickými principy permakultury. Spravedlivému sdílení zdrojů se učí díky dělení se o svačinu. Pečovat o Zemi se učí poznáváním zásad, jak se chovat v lese, nenechávat po sobě odpadky, neničit rostliny a neubližovat zvířatům. Pečovat o lidi se učí tím, že vytvářejí bezpečné životní prostředí pro sebe i pro ostatní. Navíc zpětná vazba a sdílení pocitů upevňuje v dětech zásady vzájemné péče.

Příklady výukových plánů

95


• • • • •

Nevytvářej odpad: V lese neprodukujeme odpadky a žádné po sobě nenecháváme. Pozoruj a jednej: Pedagog děti v různých situacích pozoruje a spolupracuje s nimi. Využívej změnu tvořivě a tvořivě na ni reaguj: V lese se můžeme dostat do situací, kdy se např. změní počasí nebo vznikne nějaký konflikt, na který je třeba reagovat. Pracuj s přírodou, ne proti ní: Být v lese vyžaduje spolupracovat s přírodou a být si vědom možných dopadů své činnosti. Naším cílem by mělo být zachovat přírodní rovnováhu. Všechno zahradničí (nebo má vliv na okolní prostředí): Les má na děti příznivý vliv, poskytuje jim zdravý vzduch, prostor a podněty k rozvoji.

13. INSPIRACE

14. NÁMĚTY NA DALŠÍ UČENÍ Každá vycházka do lesa a aktivita v lese může být spojena s některým etickým principem (například jak se chováme ke hmyzu). Různé aspekty každého ze tří etických principů permakultury se mohou objevovat postupně v delším časovém rozmezí tak, jak děti postupně poznávají a objevují les a jeho život. Podle zájmu dětí můžeme některé z aktivit zde popsaných opakovat při následných návštěvách v lese.

96

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Pedagog může také získávat inspiraci pro nové hry a aktivity dle chování a reakcí dětí. Dřevěná kolečka nebo kartičky s obrázky etických principů můžeme zavěsit na strom, aby nám připomínaly, že zatímco si hrajeme v lese, bereme na sebe zodpovědnost za péči o Zemi, péči o lidi a spravedlivé dělení. Kartičky s obrázky mohou dětem pomoci, když chtějí vyjádřit své pocity nebo zkušenosti a podělit se o ně s ostatními: „Podívej se na tenhle obrázek, dnes jsem se věnoval/a péči o lidi, když jsem se staral/a o svého kamaráda.“

Příklady výukových plánů

97


5.2 VÝUKOVÝ PLÁN: PŘEMÝŠLEJ, CO JÍŠ Tereza Velehradská, Valentina Cifarelli

1. VĚK

2. VELIKOST SKUPINY

3. ČASOVÁ NÁROČNOST

od 10 let

2–14 dětí na dospělého

3 a více hodin

4. STRUČNÝ POPIS AKTIVITY Program „Přemýšlej, co jíš“ se snaží umožnit dětem prozkoumat globální svět jídla pomocí výběru receptu, návštěvy obchodu, zjišťování, odkud potraviny pocházejí, a diskusi o etických volbách v souvislosti s jídlem. Během procesu rozhodování, vaření a společného stravování spolupracují děti ve skupinkách jako tým. Mohou také objevit překvapivé vztahy, které potraviny tvoří mezi zeměmi a lidmi po celé Zemi.

98

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


5. KURIKULUM Okruh

a

Téma

PŘEDSTAVENÍ PERMAKULTURY

3–6 let

7–12 let

1. Permakulturní etika a permakulturní principy 2. Vzájemné vztahy 3. Půda a hornina 4. Voda

b

ŽIVÁ PŘÍRODA

5. Rostliny a stromy 6. Živočichové, houby a bakterie 7. Vzduch

c

DESIGN

d

PRODUKCE POTRAVY

e

STRUKTURY, STAVBY A VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ

f

SOCIÁLNÍ PERMAKULTURA

8. Tvorba designu 9. Produkce potravin 10. Příprava jídla 11. Stavby 12. Rozumné využívání přírodních zdrojů 13. Mé tělo, srdce a mysl 14. Moje komunita 15. Lidské společenství

6. VZDĚLÁVACÍ OBLASTI Matematika a její aplikace / Jazyk a jazyková komunikace / Člověk a jeho svět / Člověk a svět práce / Člověk a zdraví

7. ROČNÍ OBDOBÍ Jakékoliv

8. PROSTŘEDÍ Uvnitř, místní obchod Volitelně zahrada či jedlé keře

Příklady výukových plánů

99


9. CELOSTNÍ PLÁNOVÁNÍ OČI

• Všímejte si různých složek v jídle • Ochutnávejte různá jídla • Udělejte nákup

RUCE

• Nakupování v obchodě – nakoupení potravin, které jsou v souladu s principy permakulturní etiky, Péče o Zemi, Péče o lidi a Spravedlivé dělení • Sklízení úrody a příprava jídla či svačiny

SRDCE • Přemýšlejte o etice ve spojení s tím, odkud potraviny pocházejí. • Oslovte místní lidi, např. prodavače, zeptejte se, jak se mají, popřejte jim dobrý den.

HLAVA • Pochopte význam užívání co nejmenšího množství neobnovitelných zdrojů, vč. ropy. • Porovnejte dopad na životní prostředí u místních čerstvých potravin z ekologického zemědělství a u potravin průmyslově vyráběných. • Proberte v diskuzi, které zboží je nejlepším příkladem Péče o Zemi, Péče o lidi a Spravedlivého dělení (výrobky s nejméně obaly, přepravované na nejkratší vzdálenost, bez chemického ošetření atp.).

10. PŘÍPRAVA POMŮCEK A ZDROJŮ a) Pomůcky: Každý tým bude potřebovat: • 1 pracovní list (viz příloha), • peníze (dostatek na nákup vlastních surovin pro jídlo/svačinu), • 1 tužka, • 1 plátěná nákupní taška, • výběr z 2–4 receptů, které mohou připravit/upravit. Navíc budou děti potřebovat kuchyň (či ohniště) s nádobím a zařízením potřebným pro recept, který si vyberou.

100

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


b) Příprava: Promluvte si s majitelem obchodu/prodavačem o možné návštěvě. Zajistěte dostatek dospělých pro výlet do obchodu (pokud možno jeden dospělý na každou skupinu). Domluvte se předem, že dospělí budou přítomni pro případnou asistenci jen, bude-li třeba, spíše než aby dávali rady. Ujistěte se, že děti mají dostatek předchozích znalostí o permakulturní etice.

11. POPIS VÝUKOVÉHO PLÁNU Setí Pedagog navrhne, aby děti spolupracovaly ve skupině, vybraly si recept a přizpůsobily jej surovinám, nádobí, počtu osob ve skupině a jejich dietetickým požadavkům. Připraví jídlo či svačinu, která vyhovuje principům permakulturní etiky Péče o lidi, Péče o Zemi a Spravedlivého dělení. Děti si s pedagogem/pedagogy povídají, jak to nejlépe provést; mohou nasbírat suroviny dostupné v okolní přírodě, sklidit je na zahradě nebo

Příklady výukových plánů 101


je koupit v obchodě. Pokud nakupují v obchodě, měly by dávat přednost potravinám místním a sezónním a děti by měly mít omezený čas a peníze. Je-li možné získat potraviny jinak než z obchodu, je třeba vymyslet strategii v závislosti na místních zdrojích. Pedagog může ponechat toto téma otevřené a nechat postup v rámci daných možností na dětech. V případě potřeby se skupina rozdělí na menší týmy kolem 3–5 dětí.

Růst I když se děti rozhodnou použít potraviny vypěstované na zahradě nebo získané z okolní přírody, pokrm bude zřejmě vyžadovat dokoupení některých surovin. Pro splnění této části úkolu bude každý tým vybaven stejnými zdroji: stejnou finanční částkou, nákupní taškou, pracovním listem a tužkou. Pracovní list v příloze pomůže dětem zjistit víc o původu potravin. Rozdejte každé skupině pracovní listy, peníze a tašky a vysvětlete, kolik času a peněz mají k dispozici. Týmy zvolí, pokud možno, různé strategie a jdou na různá místa, nebo mohou jít všichni do stejného obchodu. Je vhodné, pokud může být v každé skupině jeden dospělý. Zopakujte si společenská pravidla pro návštěvu obchodu, zvolte místo setkání po dokončení aktivity a dohodněte se na pravidle držení se skupiny.

Sklízení Když se týmy vrátí, předvedou si navzájem, které potraviny a za jakou cenu nakoupily. Pak děti diskutují o tom, které výrobky jsou nejlepšími příklady Péče o Zemi, Péče o lidi a Spravedlivého dělení. V rámci Péče o Zemi mohou být děti povzbuzovány k zamyšlení se nad otázkami typu: „Pro výrobu kterých potravin se použilo nejméně ropy?“, protože ropa je využívána při balení, přepravě, v hnojivech, pesticidech, do traktorů a pro mnoho dalšího. V rámci Péče o lidi se může diskutovat o vlivu produktu na pěstitele a na spotřebitele. Následně mohou děti jednotlivým potravinám přiřadit bodové ohodnocení dle jejich souladu s kritérii každého ze tří etických principů. Co děti považují za nejzajímavější zjištění?

102

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Růst Děti pracují ve stejných skupinách na přípravě jídla nebo svačiny ze surovin, které nakoupily, sklidily nebo nasbíraly.

Sklízení Děti společně snědí připravené pokrmy a oslaví tak jídlo a vše, co se naučily.

12. PERMAKULTURNÍ ETIKA A PRINCIPY Péče o Zemi – Volby týkající se toho, co jíme, ovlivňují životní prostředí. Děti mohou objevovat, jak se starat o Zemi vlastními rozhodnutími o výběru potravin. Péče o lidi – Děti uvažují, jak jednotlivé potraviny vyhovují principu permakulturní etiky Péče o lidi. Pokud cenové rozdíly podnítí jejich zvědavost, je možné též probrat přínosy ekologicky vypěstovaných či fair-trade potravin pro lidi – jak pro výrobce, tak pro spotřebitele. Spravedlivé dělení – Děti hovoří o tom, jak které jídlo vyhovuje principu Spravedlivého dělení – jak rozhodnutí, co jíme, ovlivňuje ostatní lidi a organismy. Děti mohou zajistit, aby každý člen skupiny měl spravedlivý podíl z jídla, které společně jedí. Pozoruj a jednej – Tato aktivita vede děti k pozorování, přemýšlení a plánování před tím, než konají. Pro vyplnění pracovního listu je též důležité, aby dávaly dobrý pozor na popisky a obaly potravin. Děti také mohou zkoumat rozdílnou kvalitu potravin z různých zdrojů. Využívej obnovitelných zdrojů a služeb a važ si jich – Tento permakulturní princip nabádá k používání obnovitelných zdrojů a služeb, aby systémy mohly dále dobře fungovat. Pro děti může být inspirativní a zajímavé zamyslet se nad tím, odkud jejich jídlo pochází a kolik ropy (neobnovitelného zdroje) se spotřebovalo na dopravu tohoto jídla. Nevytvářej odpad – Při povídání o Péči o Zemi mohou děti přemýšlet, kolik odpadu je vyprodukováno, než se jídlo dostane na talíř, a jestli jsou tyto zdroje vráceny zpět do oběhu živin, například u obalů.

Příklady výukových plánů 103


Všechno zahradničí – Aktivita pomáhá zvyšovat povědomí o tom, že lidská rozhodnutí ovlivňují přírodu, včetně jiných lidí, mnoha způsoby, dokonce na opačné straně zeměkoule.

13. Inspirace

14. Náměty na další učení Existuje mnoho různých aktivit typu „hledej svou cestu“, které mohou být použity k rozvoji prostorové orientace hravým způsobem. Na základě předmětů, které děti nalezly v pokladu (nebo jedné konkrétní věci, která vyvolala nejvíce nadšení), může pedagog začít vytvářet nový projekt nebo se zabývat tématem dle zájmu, který děti během diskusí projevily. V souvislosti s tímto tématem existuje mnoho dalších aktivit, jako je např. tvoření figurek z přírodnin (s využitím materiálu, který děti našly v pokladu), aktivita „Najdi mé kouzelné místo“ nebo tvorba kruhových map, viz inspirativní kniha Chrise Hollanda „I love my world“ (2009).

104

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


PŘÍLOHA: Příklad pracovního listu: Prozkoumejte potraviny v obchodě Váš úkol: 1) Nakupte všechny suroviny, které potřebujete podle receptu zvoleného vaší skupinou a schváleného pedagogem. Můžete utratit xy Kč, ale nemusíte všechny nakoupené potraviny použít. Kromě surovin z receptu můžete koupit také něco k pití – je na vás, co vyberete.

Koupená potravina

Země původu

Důvod výběru

2) V oddělení ovoce a zeleniny zjistěte, které ovoce nebo zelenina cestovaly nejvíce a které nejméně. Napište druh ovoce nebo zeleniny a zemi původu. NEJDELŠÍ VZDÁLENOST: NEJKRATŠÍ VZDÁLENOST: 3) V oddělení mléčných výrobků zjistěte, zda mají nějaké produkty obaly z recyklovaných materiálů. VÝROBEK: DRUH OBALU: 4) V oddělení sladkostí rozhodněte, který obal je nejlepším a který nejhorším příkladem Péče o Zemi (podle vašeho názoru). NEJLEPŠÍ OBAL: PROČ?:

NEJHORŠÍ OBAL: PROČ?:

Příklady výukových plánů 105


5.3 VÝUKOVÝ PLÁN: BIOMIMIKRY – NAPODOBOVÁNÍ BAREV Tereza Velehradská. Inspirovali Gaye Amus a Lenka Babáčková.

1. Věk

2. Velikost skupiny

3. Časová náročnost

5 let a více

2–14 na dospělého

45–90 minut

4. STRUČNÝ POPIS AKTIVITY Děti se dozvědí o zvířatech, která jsou dobře přizpůsobena svému prostředí, a zkusí si vzájemně pomocí barvy zamaskovat ruce. Aktivita může být použita jako samostatná činnost nebo jako můstek ke složitějším aktivitám týkajícím se souladu nejen barev, ale také tvarů, materiálů s tím, jak se vyskytují v přírodě atd.

106

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


5. KURIKULUM Okruh

a

Téma

PŘEDSTAVENÍ PERMAKULTURY

3–6 let

7–12 let

1. Permakulturní etika a permakulturní principy 2. Vzájemné vztahy 3. Půda a hornina 4. Voda

b

ŽIVÁ PŘÍRODA

5. Rostliny a stromy 6. Živočichové, houby a bakterie 7. Vzduch

c

DESIGN

d

PRODUKCE POTRAVY

e

STRUKTURY, STAVBY A VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ

f

SOCIÁLNÍ PERMAKULTURA

8. Tvorba designu 9. Produkce potravin 10. Příprava jídla 11. Stavby 12. Rozumné využívání přírodních zdrojů 13. Mé tělo, srdce a mysl 14. Moje komunita 15. Lidské společenství

6. VZDĚLÁVACÍ OBLASTI MŠ Dítě a jeho tělo / Dítě a jeho psychika / Dítě a společnost ZŠ Jazyk a jazyková komunikace / Člověk a jeho svět Umění a kultura

Příklady výukových plánů 107


7. ROČNÍ OBDOBÍ Jaro Léto Podzim

8. PROSTŘEDÍ Les (mírný podnebný pás) Zahrada (mírný podnebný pás) Možno hrát i v jiném podnebném pásu s drobnými úpravami.

9. CELOSTNÍ PLÁNOVÁNÍ OČI

• Pozorujte barvy zvířat a rostlin v přírodě.

RUCE

• Pomalujte si navzájem ruce tak, aby splývaly s okolím, a rozvíjejte svůj smysl pro estetiku.

SRDCE • Oceňte zvířata a nechte se inspirovat jejich úkryty a maskovacími strategiemi. • Při malování na ruce navážete vztah s ostatními.

HLAVA • Získejte poznatky o maskování, mimikrách a biomimikrách.

10. PŘÍPRAVA POMŮCEK A ZDROJŮ a) Pomůcky: • Obrázky alespoň tří zvířat, která se umí svými barvami maskovat a která bude vaše konkrétní skupina dětí nejspíše znát. Může to být například motýl (s křídly, která vypadají jako oči savců) nebo koloušek (který má barvu odpovídající podrostu). Fotografie si můžete vytisknout a vložit do průhledného obalu nebo třeba použít knihu s velkými obrázky.

108

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


• Barevná vzorovaná látka, dostatečně velká na to, aby se kolem ní mohly všechny děti posadit; nebo v závislosti na velikosti skupiny několik kusů látek, pokud jsou malé nebo je více dětí. • Škrob, voda a přírodní barviva nebo prstové barvy (v odstínech, které barevností odpovídají vzorované látce), mističky na barvy, voda a štětce na malování. • Voda a mýdlo šetrné k životnímu prostředí (nebo něco podobného) pro umytí rukou po skončení práce. • Péro – nejlépe z některého druhu ptáků, kteří žijí v dané lokalitě. Často je najdete ležet v lese na zemi. b) Příprava: Předem místo navštivte, abyste provedli vyhodnocení rizik a přínosů a vypátrali příklady ptáků, hmyzu a dalších zvířat a jejich úkrytů.

11. POPIS VÝUKOVÉHO PLÁNU Setí Pedagog(ové) a děti dojdou do určeného místa (tuto činnost lze provádět v lese, zahradě, parku nebo jejich kombinaci). Skupina stojí v kruhu, pedagog si vezme peříčka a pronese: „Přítel mi nedávno dal tuto zajímavou věc a zeptal se mě: „Proč má většina ptáků v našem lese převážně hnědé nebo černé peří?” Zkusil jsem přijít na nějaké odpovědi. Chtěli byste také zkusit hádat?“ Je zajímavé poslouchat dětské nápady; druhý pedagog by si je mohl poznamenat a zjistit, jestli se objeví náměty na nové aktivity nebo nápady o ptácích, zvířecích úkrytech nebo o jiných zajímavých věcech. Jako motivaci pro malé děti lze také přečíst příběh z obrázkové knížky „Ptačí pohádka“ (Průchová, 2003).

Příklady výukových plánů 109


Růst Pokud děti hádají nebo se s ostatními dělí o své poznatky, které se mohou týkat toho, jak se zvířata ukrývají, dělají neviditelnými a snaží se, aby je někdo nesnědl, můžete pronést: „Ano, to jsem také zjistil/a!“ a sdílet s dětmi radost či údiv. Je užitečné zmínit také slovo „maskování“. Pedagog se může zeptat dětí, jestli je napadnou nějaká jiná zvířata, hmyz nebo jejich úkryty, které by se v lese mohly skrývat, a děti mohou maskovaná zvířata nebo jejich úkryty zkoušet objevit a navzájem si je ukázat.

Setí Starším dětem může pedagog ukázat obrázky zvířat, která se maskují svým zbarvením. Pedagog může vysvětlit, že výraz „biomimikry“ označuje případy, kdy lidé zkouší napodobit něco, co vidí v přírodě – například když používají různé barvy k zamaskování nebo splynutí s prostředím. Možná se o tom děti budou chtít pobavit víc.

Růst Skupina může připravit barvy ze škrobu, vody a potravinářských barviv, rostlinných barviv ze zahrady, bláta nebo jiných přírodních materiálů, které lze najít v lese. Vyzvěte děti, aby si v páru navzájem zkusily zamaskovat ruce na pozadí kmenů stromů, mechu nebo nějakého jiného povrchu tak dobře, aby jejich ruce téměř nebyly vidět. Namísto přirozených povrchů si děti také mohou namaskovat ruce proti pestré vzorované látce.

110

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Sklízení Pozvěte děti, aby s ostatními sdílely své „umělecké dílo“ tak, že se budou procházet a ukazovat své ruce na zvoleném povrchu. Je užitečné shromáždit od dětí jejich zážitky a poznatky z této činnosti.

12. Permakulturní etika a principy Péče o Zemi – Děti se učí porozumět potřebě zvířat maskovat se. Samy si maskování na vlastní kůži vyzkouší. Použití přírodních barev napomáhá péči o Zemi. Péče o lidi – Výrazem vzájemné péče dětí o sebe může být to, že si navzájem pomalují ruce. I to, že dětem poskytnete příležitost se učit, a poté sdílet to, co se naučily, je příkladem Péče o lidi. Pozoruj a jednej – Děti si nejprve musí prohlédnout vzory, aby je mohly napodobit na rukou druhých dětí. Dej přednost začleňování před oddělováním – Prozkoumejte vzhled některých rostlin, zvířat nebo jejich úkrytů, který jim umožňuje dokonale zapadnout do svého prostředí. Využívej rozmanitosti a važ si jí – Děti si uvědomují, že zvířata pro svůj úkryt používají mnoho různých prostředí a že rozmanitější prostředí může nabídnout více úkrytů pro zvířata a také více zdrojů pro lidi. Využívej změnu tvořivě a tvořivě na ni reaguj – Děti objevují, že flexibilita a spolupráce s přírodou při používání barev může přinést dobré výsledky. Pracuj s přírodou, ne proti ní – Děti zjišťují, že pro zvířata je výhodou, když vzhled jejich těla nebo jejich úkrytu vypadá podobně jako jejich životní prostředí. Děti se naučí vytvářet něco v souladu s prostředím (v barvě, tvaru atd).

Příklady výukových plánů 111


13. Inspirace

14. Náměty na další učení Chcete-li dále prozkoumat téma biomimikry, starší děti mohou použít funkční vzor okopírovaný z přírody jako předlohu k něčemu, co vytvoří nebo postaví. Mohou se zamyslet nad tím, jaké vzory jsou v přírodě přítomné, popřemýšlet o funkcích těchto vzorů a o tom, zda lidé tento vzor někde napodobili – např. háčky svízele přítuly (Galium aparine) nebo plodenství lopuchu (Arctium lappa) zjevně inspirovaly výrobu suchého zipu.

15. reference Recept na výrobu barev ze škrobu najdete na této webové stránce: http://www.i-creative.cz/2015/01/22/navod-na-prstove-barvy/

112

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


5.4 VÝUKOVÝ PLÁN: MAPA POKLADU Lusi Alderslowe

1. Věk

2. Velikost skupiny

3. Časová náročnost

8–11 let

4–12 dětí na dospělého

2 hodiny včetně volné hry

4. STRUČNÝ POPIS AKTIVITY V tomto programu děti zkoumají svůj smysl pro orientaci, mapy a způsob, jak je vytvořit. To vám pomůže seznámit je s tvorbou a používáním map předtím, než budou tvořit design venkovního prostoru. Aktivita obnáší vyprávění příběhů, společné kreslení mapy a poté využití mapy při hledání pokladu.

Příklady výukových plánů 113


5. Kurikulum Okruh

a

Téma

PŘEDSTAVENÍ PERMAKULTURY

3–6 let

7–12 let

1. Permakulturní etika a permakulturní principy 2. Vzájemné vztahy 3. Půda a hornina 4. Voda

b

ŽIVÁ PŘÍRODA

5. Rostliny a stromy 6. Živočichové, houby a bakterie 7. Vzduch

c

DESIGN

d

PRODUKCE POTRAVY

e

STRUKTURY, STAVBY A VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ

f

SOCIÁLNÍ PERMAKULTURA

8. Tvorba designu 9. Produkce potravin 10. Příprava jídla 11. Stavby 12. Rozumné využívání přírodních zdrojů 13. Mé tělo, srdce a mysl 14. Moje komunita 15. Lidské společenství

6. Vzdělávací oblasti Ve skotské škole v Gatehouse, pro kterou byl tento výukový plán navržen, je součástí školního vzdělávacího plánu téma „Práce s mapou“. Z tohoto důvodu byl tento plán vytvořen. Týká se i následujících oblastí: Matematika a její aplikace / Jazyk a jazyková komunikace / Člověk a jeho svět / Člověk a zdraví

7. Roční období Jakékoliv

114

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


8. Prostředí Les / Zahrada

9. CELOSTNÍ PLÁNOVÁNÍ OČI RUCE

• Pozorujte biodiverzitu přirozeného lesa. • Dívejte se, jak se vytváří mapa. • Hrajte si v druhově bohatém lese. • Nakreslete a použijte mapu.

SRDCE • Dovolte si propojit se s lesem a probuďte v sobě pocit tajemství a dobrodružství. • Vyslechněte si příběh a sdílejte vlastní zkušenosti s tím, jak jste se ztratili.

HLAVA • Naučte se základy použití a tvorby map – pohled z ptačí perspektivy, měřítko, sever, název, legenda. • Sdílejte, co kdo ví o mapách.

10. PŘÍPRAVA POMŮCEK A ZDROJŮ a) Pomůcky: • Poklad v různobarevných taškách (např. červená, žlutá, modrá, fialová). Počet tašek závisí na počtu dětí a velikosti skupiny, na 2–6 dětí jeden sáček. V ideálním případě by měl mít každý sáček stejný obsah, může to být ovoce, které se rozdělí, nebo přírodniny, jako je směs lesklých oblázků, modřínových šišek a listí. • Skryjte sáčky s poklady v různých částech předem vyznačené lokality, načrtněte si mapu místa a označte v ní značkou „X“ perem příslušné barvy, kde jste ukryli jednotlivé pytlíky. „Ukryjte“ poklad na snadno viditelném místě, jež můžete

Příklady výukových plánů 115


• • • •

SPR

snadno vyznačit na orientační mapě, a dejte jednoduché pokyny k jeho nalezení, například: „Jděte na křižovatku obou cest, pak popojděte 10 kroků na sever.“ Pro svoji vlastní potřebu si udělejte náčrt místa s umístěním každého pytlíku včetně počtu kroků. Pro mladší děti používejte větší vaky a „skryjte“ je na velmi zřetelném místě přímo u výrazných krajinných prvků (spíše než s vymezením počtu kroků, které je třeba ujít). 1 nebo 2 velké archy papíru (např. velikost A2) s deskou na podložení, tužka, barevné fixy na flip chart. 3 kolečka s principy permakulturní AVEDLI etiky (dřevěné plaketky, na kterých PÉČE jsou nakreslené a napsané jednotlivé etické principy). Například na DĚLENÍ O ZEMI kolečku Péče o Zemi může být obrázek stromu a na druhé straně tenPÉČE to princip vyjádřený jiným způsobem, např. nápis „Pečujte o přírodu“. Péče o lidi O LIDI by mohla mít na jedné straně obraz tančících lidí a na druhé nápis „Starejte se o druhé i o sebe“. Spravedlivé dělení by mohlo být zobrazeno pomocí koláče s vyjmutým kusem a na druhé straně nápisem „Sdílejte přebytky“. Bezpečnostní vybavení nutné pro vaši situaci, například nabitý mobilní telefon, formulář vyhodnocení rizik, krizový plán, potvrzení od lékaře, lékárnička apod. Má-li pršet, může být užitečné vzít s sebou jednu nebo dvě nepromokavé plachty, podle toho, jak jsou skupiny rozděleny. Pokud děti ještě neznají světové strany, může být uprostřed pro kontrolu umístěna veliká dřevěná placka (o průměru 15– 30 cm) s označením S,J,V,Z v příslušných směrech. Mapa oblasti ve velkém měřítku, přibližně 1 mapa na 6 dětí.

b) Příprava: Přirozený biologicky rozmanitý les s mýtinou, kde se lze posadit. Předem oblast zkontrolujte a odstraňte nebezpečný odpad (např. injekční stříkačky) a proveďte vyhodnocení rizik a přínosů.

116

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Děti si dle potřeby vezmou vodu, zdravé jídlo a vhodné oblečení. Před zahájením aktivity se ujistěte, že děti mají jasnou představu o hranicích pozemku, např. tak, že si hranice projdete a/nebo hrajete hru „1–2–3 kde jsi?“. Popis této hry najdete ve výukovém plánu „Poznej les“.

11. Popis výukového plánu Setí • Aktivitu zahajte krátkým přivítáním a oceněním krásného místa a lidí, s nimiž sdílíme společný prostor. • Permakulturní principy: Až se posadíte do kruhu, vyndejte tři dřevěná permakulturní kolečka. • Věnujte se postupně jednotlivým principům a zeptejte se dětí, co znamenají, s přihlédnutím k tomu, jak se k sobě dnes budeme chovat. Například Péče o Zemi může být vyjádřena jako: „Neničíme živé rostliny, neubližujeme živočichům“, Péče o lidi: „Nebudeme se navzájem zraňovat a budeme respektovat, jak se cítí ostatní“ a Spravedlivé dělení: „Spravedlivě se rozdělíme o věci, které najdeme, a budeme dbát na to, aby všichni dostali stejný prostor k vyjádření“. • Příběh Je-li to možné, snažte se použít osobní příběh (z vlastního dětství), protože to přinese uvědomění, jak je dané téma důležité, a potřebné propojení. Pokud je pro vás těžké vzpomenout si na nějaký vhodný příběh z vlastního života, můžete použít nebo si upravit tento skutečný příběh z dětství Lusi Alderslowe (viz strana 117). • Zeptejte se: „Ztratil se už někdo z vás?“ Poslechněte si několik příběhů o tom, jak se někdo ztratil. • Zeptejte se: „Jak můžete zabránit tomu, abyste se ztratili?“ Vítejte všechny návrhy, které mohou pomoci, a vyzvěte děti, aby objasnily, proč jsou jejich návrhy užitečné (např. „Čím je mapa užitečná?“). Připravte se na to, že se konverzace může vyvinout jiným směrem, než očekáváte, a poznamenejte si nápady pro příští setkání.

Příklady výukových plánů 117


Růst Honba za pokladem: Aktivita • Možná bude potřeba rozdělit děti do menších skupin, aby se každé z nich dostalo ke slovu a mohlo pracovat s mapou.

• Požádejte děti, aby vysvětlily, co je to mapa a jak jim může být při hledání pokladu užitečná. Možná budete chtít ukázat dětem mapu oblasti ve velkém měřítku a zeptat se jich, čeho si na ní mohou všimnout. Zeptejte se, co už vědí nebo co je zajímá (může se to týkat různých prvků mapy: legendy, měřítka, barev, řek, domů apod). • Pedagog může na desku připevnit velký arch flip chartového papíru, přidat šipku směřující na sever a promluvit o severu, východu, jihu a západu. Můžete zkusit vytvořit nějakou vtipnou mnemotechnickou pomůcku (např. Severní Vítr Je Zákeřný nebo Slimák Vyžral Jetel i Zelí), která by dětem pomohla si světové strany zapamatovat. Vyzvěte děti, aby se střídaly a nakreslily mapu oblasti. Začít by měly hranicemi. Zeptejte se dětí, jaké jsou významné prvky oblasti a kde jsou na mapě. Poté požádejte děti, aby dokreslily do mapy jednotlivé hlavní prvky a v rohu vytvořily legendu (např. modrá čára představuje řeku). Napište do mapy název a datum (např. „Naleziště jezevčí stopy, květen 2016“). • Děti se rozdělí do skupin podle počtu pytlíků s pokladem (přibližně 2 až 4 děti ve skupině) a každá skupina dostane název podle barvy odpovídající barvě jedné z tašek (např. modrá skupina bude hledat modrou tašku). Vysvětlete, že dalším krokem je hledání pokladu v pytlíku vlastní barvy.

118

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


„Když jsem byla zhruba ve vašem věku (8–12 let), běžela jsem orientační závod. Můj táta a bratr běželi dlouhou trasu a moje nevlastní matka a já jsme si vybraly krátkou trasu, která byla dlouhá asi tak 5–6 kilometrů, což nám mělo zabrat asi hodinu. Moje nevlastní matka držela mapu a snažila se nás navigovat ke každé další značce. Vždycky se dlouho dívala do mapy a pak řekla: „Myslím, že jsme tady, takže to znamená, že musíme jít ... tímto směrem“. Vzpomínám si, jak jsem se podívala ve směru, který jednou ukázala, a byla tam houština ostružin a kopřiv. Víte, jak neprostupné jsou ostružiny a kopřivy? Jenže moje nevlastní máma si myslela, že je nemůžeme obejít a musíme jít přímo tou změtí, abychom se dostaly tím správným směrem. Později jsem se dozvěděla, že můžete houštinu obejít, pokud směřujete k pevnému bodu, a pak odtud jít směrem ke značce. Trvalo to dlouho a chvílemi jsme si nebyly jisté, kde jsme. Běhat po lesích se mi moc líbilo, ale byla jsem zmatená, když jsme nemohly najít místo, které jsme hledaly. Nakonec se nám podařilo závod dokončit a vrátily jsme se do základního tábora, právě když se začínalo stmívat. Můj táta a brácha už tam byli celé hodiny a po nás bylo vyhlášeno pátrání! Po tom, co se stalo, jsem se rozhodla, že se chci naučit číst v mapách a za krátkou dobu jsem to dokázala. Od té doby jsem se už nikdy opravdu neztratila. Moje nevlastní máma se také naučila číst v mapách a teď obě milujeme pěší a horolezecké výpravy, ať už na ně chodíme spolu nebo samy. Při tom používáme mapy, abychom našly nové trasy, které jsou bezpečné.

Příklady výukových plánů 119


• Poté může pedagog pracovat s každou skupinou zvlášť a vyznačit křížkem odpovídající barvy, kde je na mapě ukrytý jejich poklad – pro modrý pytlík vyznačí křížek modrým perem atd. Starším dětem popíše, kde se pytlík nachází vzhledem k významným krajinným orientačním prvkům. • Každá skupina by měla při hledání pokladu spolupracovat jako tým.

Sklízení Když všechny skupiny najdou svůj poklad, vyzvěte děti, aby se podívaly dovnitř a spravedlivě se podělily. Zeptejte se, jak poklad našly a co by jim pomohlo, aby to příště udělaly ještě lépe. Jako shrnutí můžete také dětem položit konkrétní otázky týkající se toho, co v tomto dni zažily, například: 1) Co můžeme udělat, abychom se neztratili? 2) Co dělá dobrou mapu? 3) Jaký poklad jste získali? Děti si mohou svůj poklad odnést, mohou ho použít pro jinou činnost nebo ho zahrnout do své volné hry. Než odejdete, společně zkontrolujte prostor, abyste se ujistili, že po vás nezůstaly žádné odpadky a že místo opouštíte ve stejném stavu, v jakém bylo před vaším příchodem, anebo ještě v lepším.

12. PERMAKULTURNÍ ETIKA A PRINCIPY • Péče o Zemi – Děti ocení to, co se nachází v lese, a učí se nepoškozovat živé organismy. • Péče o lidi – Tento princip je naplněn prostřednictvím vhodného pedagogického přístupu k dětem, jako je odpovídající velikost skupiny a pečlivé naslouchání jejich potřebám. Děti se také dozví, jak se neztratit a jak při honbě za pokladem spolupracovat jako tým. • Spravedlivé dělení – Děti se o svůj poklad spravedlivě rozdělí, sdílejí své zkušenosti a opouštějí místo tak, jak ho našly, nebo v ještě lepším stavu. • Pozoruj a jednej – Pozorování je klíčový princip, který tato

120

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


• • •

aktivita objasňuje a využívá. Tvorba mapy je skvělý způsob, jak lépe poznat krajinu. Proces hledání různých zdrojů ve vytýčené oblasti pomáhá dětem uvědomit si, co všechno lze v místě najít, čeho by si možná jinak nevšimly. Získávej výnos – Hlavním přínosem je vzdělávání, protože děti mají možnost učit se více různými způsoby, a také rozvoj pohybových schopností a dovedností (aktivita obnáší spoustu pohybu). Dalším přínosem je zábava v lese a propojení s přírodou. Využívej obnovitelných zdrojů a služeb a važ si jich – Obnovitelné zdroje se při honbě za pokladem používají v maximální možné míře. Nevytvářej odpad – Děti dbají na to, aby po nich v lese nezůstaly žádné odpadky – nevytvářejí žádný odpad. Navrhuj od vzorů k detailům – Mapa pokladu je vytvořena od hlavních prvků po detaily (od hranic oblasti až po konkrétní místo uložení pokladu).

13. Inspirace

14. Náměty na další učení Existuje mnoho různých aktivit typu „hledej svou cestu“, které mohou být použity k rozvoji prostorové orientace hravým způsobem. Na základě předmětů, které děti nalezly v pokladu (nebo jedné konkrétní věci, která vyvolala nejvíce nadšení), může pedagog začít vytvářet nový projekt nebo se zabývat tématem dle zájmu, který děti během diskusí projevily.

Příklady výukových plánů 121


V souvislosti s tímto tématem existuje mnoho dalších aktivit, jako je např. tvoření figurek z přírodnin (s využitím materiálu, který děti našly v pokladu), aktivita „Najdi mé kouzelné místo“ nebo tvorba kruhových map, viz inspirativní kniha Chrise Hollanda „I love my world“ (2009).

122

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


5.5 VÝUKOVÝ PLÁN: PŮDNÍ TEST Lusi Alderslowe

1. Věk

2. Velikost skupiny

8 let a více

3–15 dětí na dospělého

3. ČASOVÁ NÁROČNOST První část trvá přibližně 60 minut. Část B probíhá o hodinu později, zabere 5 minut. Část C po 24 hodinách, trvá 10–30 minut.

4. STRUČNÝ POPIS AKTIVITY V této praktické aktivitě děti provedou půdní test na zjištění toho, jakou texturu má jejich půda – písek, prach, jíl nebo hlína. Přitom zpívají píseň, pracují v týmech a zjišťují, z čeho se půda skládá. Je to velmi užitečná aktivita při vytváření designu zahrady, protože děti mohou později zkoumat, které typy rostlin rostou dobře v půdě, kterou mají.

Příklady výukových plánů 123


5. Kurikulum Okruh

a

Téma

PŘEDSTAVENÍ PERMAKULTURY

3–6 let

7–12 let

1. Permakulturní etika a permakulturní principy 2. Vzájemné vztahy 3. Půda a hornina 4. Voda

b

ŽIVÁ PŘÍRODA

5. Rostliny a stromy 6. Živočichové, houby a bakterie 7. Vzduch

c

DESIGN

d

PRODUKCE POTRAVY

e

STRUKTURY, STAVBY A VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ

f

SOCIÁLNÍ PERMAKULTURA

8. Tvorba designu 9. Produkce potravin 10. Příprava jídla 11. Stavby 12. Rozumné využívání přírodních zdrojů 13. Mé tělo, srdce a mysl 14. Moje komunita 15. Lidské společenství

6. VZDĚLÁVACÍ OBLASTI Jazyk a jazyková komunikace / Matematika a její aplikace / Člověk a jeho svět / Umění a kultura / Člověk a svět práce

7. ROČNÍ OBDOBÍ Jakékoliv – pokud země není zmrzlá

124

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


8. PROSTŘEDÍ Les / Louka / Zahrada / Interiér

9. Celostní plánování OČI

• Pozorujte, jak se půda rozptyluje ve vodě a jak se oddělují různé půdní frakce. • Prohlédněte si různé druhy půdy s různými texturami, testujte je pohmatem, očichejte je: písek, prach, jíl a hlína.

srdce • Zazpívejte si píseň o půdě. • Ušpiňte si ruce od půdy. • Vnímejte půdu a spojte se s ní.

ruce

• Shromáždíte sami půdní vzorky. • Uděláte půdní test ve sklenici.

HLAVA • Zjistěte něco o půdní textuře a o tom, které máte na svých zahradách a pozemcích. • Zjistěte něco o vlastnostech půdy: z čeho se půda skládá? Díky čemu je úrodná?

10. PŘÍPRAVA POMŮCEK A ZDROJŮ a) Pomůcky: Text písně můžete napsat na velký papír, aby ho děti mohly sledovat. Každá skupina tří dětí potřebuje: • 1 průhlednou zavařovací sklenici (o objemu přibližně 330 ml) s víčkem • 1 nástroj ke kopání (např. lopatu nebo rýč) • 1 etiketu na sklenici • 1 popisovač na sklenici • 2 tužky • 1 pravítko • písek

Příklady výukových plánů 125


• • • •

jíl voda (přibližně 250ml) 1 list novinového papíru 1 obrázek půdních typů (viz Příloha).

b) Příprava: Tuto aktivitu je nejlépe zařadit v kontextu toho, že potřebujeme získat více informací o půdě, což může být zajištěno mnoha různými způsoby podle okolností. Když například chceme navrhnout zahradu, kde budeme pěstovat potraviny, je průzkum půdy jednou z prvních věcí, abychom věděli, jaké druhy rostlin zde mohou růst. Další možností je, že se skupina může věnovat širší studii půdy nebo může číst příběhy nebo pedagog může zařadit aktivity, které vzbudí zájem dětí, takže se o půdě budou chtít dozvědět víc.

11. POPIS VÝUKOVÉHO PLÁNU Setí Zazpívejte si píseň o půdě, například tu od Lusi Alderslowe, její nahrávka je na webu Children in Permaculture (v anglickém jazyce): There's 3 different types of mineral in soil There's 3 different types of mineral in soil There's a big crunchy one, it's called sand down at the beach you feel it in your hand There's 3 different types of mineral in soil There's 3 different types of mineral in soil There's a medium one, it's called silt it feels soapy when you rub it on your kilt

126

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


There's 3 different types of mineral in soil There's 3 different types of mineral in soil There's a tiny one it's called clay, slippery and slidey all the way There's 3 different types of mineral in soil There's 3 different types of mineral in soil Pohyby spojené s touto písní mohou být: • 3 druhy zeminy: ukazování 3 prstů, pohyb napodobující kopání do země rýčem; • písek: široké rozpažení; • hlína: mytí rukou; • jíl: klouzání nohama. Nebo následující od Terezy Velehradské (v českém jazyce): Píseň Zeminová (na melodii písně „Prší, prší“) Prší, prší, jen se leje, jíl se z rukou těžko meje, pije se i pro zdraví, kluzký, jemný, mazlavý. R: Pojďme dělat koniny s třemi druhy zeminy. (opakujeme zde melodii z posledního řádku sloky) Prší, prší jen se leje, prach a hlína v zahradě je, středně velká zrníčka, těší se z nich kytička. R: Pojďme dělat koniny s třemi druhy zeminy. Prší, prší, jen se leje, slunce písek neprohřeje, velká zrna křupají, vodu nepochytají. R: Pojďme dělat koniny s třemi druhy zeminy. Teď už všechny druhy známe, podle zrnek rozeznáme, zeminy jílovité, prachové či písčité.

Příklady výukových plánů 127


Pohyby spojené s touto písní mohou být: • 3 druhy zeminy: ukazování 3 prstů; • jíl: klouzání nohama; • hlína: zalití kytičky; • písek: široké rozpažení.

RŮST 1. Rozdělení do skupin Rozdělte děti do skupin po třech. Každý člen má ve skupině svou roli. Jeden provádí měření na sklenici a zapisuje údaje, jeden počítá, jeden určuje půdní typ na diagramu. Když jeden člen pracuje, ostatní sledují aktivitu v daném čase. 2. Odebrání vzorků půdy Každá trojice dostane sklenici s prázdnou etiketou, na kterou napíše svá jména. Poté si každá skupinka vybere jiné místo na zahradě k získání půdních vzorků – může to být z vyvýšeného záhonu nebo pod stromy nebo v místě, které je pokryto jen trávou a celý den na něj svítí slunce atd. Děti vyhloubí díru asi 12 cm hlubokou a dají trochu půdy ze dna díry do sklenice tak, aby byla naplněná jen z jedné třetiny. Na papír také mohou zaznamenat lokaci, jaké rostliny na daném místě rostou a jak se jim daří. 3. Test půdy pohmatem Vyzvěte děti, aby položily své vzorky půdy na arch novinového papíru nebo podobný typ materiálu. Pozorujte barvu půdy, její drobivost, kolik je v ní žížal. Přivoňte si k půdě. Všimněte si, jestli vypadá jinak než vzorky ostatních skupin a porovnejte ji se vzorky písku a jílu, které poskytl pedagog. Diskutujte. Vyzvěte děti, aby z půdy vytvořily kuličku přibližně 2,5 cm velkou. Pokud je příliš suchá, přidejte trochu vody (aby byla vlhká, ale ne blátivá). Pak rozetřete půdu mezi prsty, zkuste vymodelovat kuličku nebo váleček. Děti mohou zkusit udělat stejný experiment – vytvořit kuličku nebo váleček – z čistého písku nebo jílu a porovnat to se svými vzorky půdy.

128

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Děti zjistí, že písčité půdy jsou drsné a drolivé, nevytvoří kuličku a rozpadají se, když je rozetřeme mezi prsty. Jílovitá půda je hladká, lepkavá a dá se z ní vytvořit váleček bez trhlin. Jílovitá půda vyžaduje větší sílu ke zformování kuličky než hlinitá půda, ale také se tak snadno nerozpadá. Hlinitá půda je kombinace pískových, hlinitých a jílovitých částic – je na omak hladká, se střední velikostí zrn, lepkavá a tvoří kuličku, která se snadno rozpadá. 4. Půdní test ve sklenici – Část A Diskutujte s dětmi o různé velikosti částic písku, prachu a jílu, obrázek v příloze této kapitoly vám může pomoci. Nechte děti hádat, co se usadí nejdříve. Děti vloží půdu zpět do sklenic tak, aby byly z jedné třetiny plné, odstraní přitom všechny živé tvory (například žížaly), které objeví. Pokud je dostatek materiálu (písek, jíl, sklenice a voda), může každá skupina udělat jednu sklenici s třetinou písku a další s třetinou jílu. Děti následně: • Přidají vodu do sklenic, aby byly plné ze dvou třetin. • Pevně zašroubují víčko. • Prudce třepou se sklenicemi 2 minuty tak, aby se voda a půda důkladně promíchaly. • Umístí sklenice na místo, kde budou moci být 24 hodin v klidu (např. na polici v učebně). • Nechají půdu ve vodě usadit. • Ujistí se, že se každý stejně spravedlivě podílí na testování půdy ve sklenici.

Příklady výukových plánů 129


Po jedné minutě vyzvěte děti, aby nakreslily linku na horní hranici usazeniny z půdy. Buďte opatrní, abyste nesmíchaly vrstvy, které už se usadily. Všimněte si rozdílu mezi sklenicemi s pískem, jílem a ostatními vzorky půd. Je důležité, aby děti měly v tomto bodě také nějakou dobu na volnou hru. 5. Půdní test ve sklenici – Část B Po jedné hodině nakreslete další linku na horní hranici nově vytvořené usazeniny. 6. Půdní test ve sklenici – Část C Po jednom dni (24 hodin) vyznačte další linii na horní hranici usazené půdy. Zaznamenejte rozdíl mezi sklenicemi s pískem, jílem a různými vzorky půd. Pedagog může odkazovat každou skupinu na obrázek (viz příloha této kapitoly) sklenic a vysvětlit, jak ho používat. Každá skupina používá pravítko ke změření vrstvy písku, prachu a jílu v mm a svá měření zapisuje. Děti pak mohou určit, jaký typ půdy mají. Pro starší děti může být doplňkovou aktivitou vyčíslit procentuálně podíl každé složky ve svém vzorku půdy. Doplňkové informace pro pedagoga Písek se usazuje ve vodě po 1–2 minutách, prach se usazuje po 1–2 hodinách a jíl se usazuje po 1–2 dnech. Zdravá půda je tvořena přibližně 40% minerálních částic (písek, prach a jíl), dále obsahuje vzduch (25%), vodu (25%) a organickou hmotu (10%). Organická hmota zahrnuje vše, co je živé (žížaly, bakterie atd.) a co dříve živé bylo (výkaly, odumřelá těla živočichů, suché listí atd.). Půda, která má tmavou barvu, má obvykle v sobě hodně organické hmoty, což znamená, že bude úrodnější než světlá půda. O tuto informaci se můžete podělit s dětmi, pokud projevují zájem

Sklízení Každá trojice sdělí celé skupině, kde odebrala svůj vzorek, jaké rostliny zde rostly a jaký typ půdy mají.

130

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Nechte dětem čas na diskuzi o rozdílech mezi půdou na různých místech. Děti mohou sdílet, co se dozvěděly nebo co bylo zajímavé na půdním testu v zavařovací sklenici a co by rády dělaly nebo se naučily příště.

12. PERMAKULTURNÍ ETIKA A PRINCIPY •

• •

• •

Péče o Zemi – Prostřednictvím pozorování, ohmatávání a očichávání půdy si k ní děti tvoří přímý a hluboký vztah. Děti se naučí více o půdě, o tom, z čeho se skládá a že jsou různé typy půdy. Péče o lidi – Děti zažijí péči o lidi prostřednictvím skupinové práce, vzájemné komunikace, naslouchání jeden druhému a společným učením se. Spravedlivé dělení – Děti jsou upozorněny, aby si braly jen tolik písku a jílu, kolik potřebují, a dělily se s ostatními dětmi. Jsou také vedeny k tomu, aby se ujistily, že každý má svůj podíl na experimentu. Pozoruj a jednej – Děti zažijí přímé pozorování půdy a interakci s ní. Porovnají půdu pocházející z různých míst a odhadují důvody, proč se liší. Využívej rozmanitosti a važ si jí – Každé dítě má svou roli ve skupině a při spolupráci jsou děti schopné se navzájem podporovat ve svém učení. Různé typy půdy ukazují na rozmanitost v přírodě. Všechno zahradničí – dokonce i půda. Obsah každé minerální složky má vliv na to, jaké rostliny zde mohou růst.

Příklady výukových plánů 131


13. Inspirace

14. Náměty na další učení Další možný krok může být prozkoumat více vlastnosti různých minerálních složek v půdě a rostliny, které dávají přednost danému typu půdy v různých částech zahrady. Pokud některá skupina testuje půdu z vyvýšeného záhonu, je možné diskutovat o typu půdy, který je vhodný pro pěstování zeleniny (hlinitá půda je všeobecně vhodná k pěstování různých druhů zeleniny). Děti mohou také zkoumat různé možnosti, jak zlepšit úrodnost půdy ve školní zahradě.

132

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


OBRÁZEK 1

VELIKOST ZRN V PŮDĚ

Příklady výukových plánů 133


VÝSLEDEK PŮDNÍHO TESTU

OBRÁZEK 2

134

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


5.6 VÝUKOVÝ PLÁN: SDÍLENÍ JE PÉČE Cecilia Furlan

1. Věk

2. Velikost skupiny

3. Časová náročnost

7–10 let

6–10 dětí na dospělého

2-3 hodiny

4. STRUČNÝ POPIS AKTIVITY Děti zážitkovou formou prozkoumají tři principy permakulturní etiky – stanou se kmenem, vyjádří se v kruhu, zazpívají si píseň, budou sdílet dary přírody a pečovat o jiné dítě. Dětem to umožní jednak navázat hlubší kontakt jedno s druhým, jednak propojit se s přírodou.

Příklady výukových plánů 135


5. Kurikulum Okruh

a

Téma

PŘEDSTAVENÍ PERMAKULTURY

3–6 let

7–12 let

1. Permakulturní etika a permakulturní principy 2. Vzájemné vztahy 3. Půda a hornina 4. Voda

b

ŽIVÁ PŘÍRODA

5. Rostliny a stromy 6. Živočichové, houby a bakterie 7. Vzduch

c

DESIGN

d

PRODUKCE POTRAVY

e

STRUKTURY, STAVBY A VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ

f

SOCIÁLNÍ PERMAKULTURA

8. Tvorba designu 9. Produkce potravin 10. Příprava jídla 11. Stavby 12. Rozumné využívání přírodních zdrojů 13. Mé tělo, srdce a mysl 14. Moje komunita 15. Lidské společenství

6. ŠKOLNÍ OKRUHY Jazyk a jazyková komunikace / Člověk a jeho svět / Člověk a svět práce Člověk a zdraví / Umění a kultura

7. ROČNÍ OBDOBÍ Jakékoliv

136

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


8. PROSTŘEDÍ Les / Pláž / Louka / Zahrada

9. Celostní plánování OČI

• Během hledání přírodnin, kterými obdarujete ostatní, pozorujte přírodu, její prvky, struktury a elementy.

RUCE

• Procházejte se přírodou a hledejte/vyrobte dárek pro jiné dítě.

SRDCE • Prožijte význam a pocit dávání a přijímání. • Vyjádřete se v kruhu. • Postarejte se o jiné dítě.

HLAVA • Naučte se, jak jsou permakulturní principy Péče o Zemi, Péče o lidi a Spravedlivé dělení propojeny s našimi činy. • Zjistěte více o tom, jak lidé dříve žili ve větším sepětí s přírodou a sdíleli její dary.

10. PŘÍPRAVA POMŮCEK A ZDROJŮ a) Pomůcky: • „Mluvící předmět“ – kámen nebo kus dřeva, který si děti předávají v kruhu. • Jméno každého dítěte napsané na malém kousku papíru, který je přeložen a vložen do pytlíku. Menší děti mohou mít pod svým jménem svou fotografii – to jim pomůže rozpoznat jména ostatních dětí. b) Příprava Nejvhodnějším místem pro danou aktivitu je druhově bohatý les nebo místo se vzrostlými stromy (může to být též louka nebo pláž, důležité je, aby vybrané místo bylo bohaté na podněty a sběr) s jedním či dvěma místy vhodnými k sezení v kruhu (na zemi nebo na

Příklady výukových plánů 137


špalcích). Vybrané místo předem zkontrolujte a odstraňte nebezpečný odpad (např. injekční stříkačky) a vyhodnoťte rizika. Požádejte děti, aby si vzaly pitnou vodu, zdravou svačinu a vhodné oblečení. Pokud by bylo chladno, je lepší rozdělat oheň, okolo kterého lze sedět – v tom případě by děti už měly vědět, jak se chovat bezpečně v blízkosti ohně.

11. POPIS VÝUKOVÉHO PLÁNU SETÍ Posaďte se do kruhu a pomocí příběhů popisujte, jak lidé dříve žili, jejich způsob soužití v harmonii se Zemí, jak pečovali jeden o druhého a sdíleli dary přírody. Propojte příběhy, které jste si právě pověděli s tím, že sedíte venku v kruhu jako kmen. Zeptejte se dětí, jestli by si chtěly zahrát na to, že jsou kmen. Vezměte „mluvící předmět“ a vysvětlete dětem, že jenom ten, kdo ho drží v ruce, má slovo a smí hovořit. Je lepší dát pro každé kolo jednu jasnou otázku. Pokud je to například první zkušenost, kdy společně sedíte v kruhu, můžete na úvod nechat kolovat „mluvící předmět“ a každé dítě se může stručně představit: říct své jméno a zvíře, se kterým se cítí dnes propojeno. Pokud to pro vás není první kruh, můžete mluvit o svých pocitech (třeba v souvislosti s počasím, barvou atd.) nebo o čemkoli jiném, co považujete za důležité sdílet v kruhu. Všichni ostatní tiše naslouchají, se vstřícností a hlubokým porozuměním k osobě, která drží „mluvící předmět“. S „mluvícím předmětem“ má každé dítě příležitost promluvit, pokud si však nepřeje hovořit, předá ho dále. Pokud již každý dostal slovo, poděkujte dětem, že ukázaly dobrý příklad Péče o lidi a Spravedlivého dělení.

138

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Růst Pro mladší děti může pedagog jako další aktivitu zvolit zpívání nebo „Kruh darů“, aby se děti mohly po sezení v kruhu rozhýbat. Můžete pokračovat tím, že dětem vysvětlíte, že: „Dříve neexistovaly hudební skupiny a profesionální hudebníci, kteří by ostatní bavili – lidé sami skládali svoji hudbu a zpívali vlastní písně. Tímto způsobem byli navzájem více v kontaktu a děkovali Zemi za „její dary“. Myslíte, že bychom si mohli společně zazpívat?“ Vyzvěte děti, aby si stouply a zazpívaly píseň, ideální by bylo, kdyby tato aktivita zahrnovala i tanec. Můžete zpívat a zatančit to, co máte rádi, nebo improvizovat. Zde je příklad: píseň jménem „Aye Kerunene“ (v překladu „Píseň Země“) a je to tradiční africká píseň o vděčnosti: Odkazy na noty, nahrávky a video můžete nalézt v části „Reference“ níže. Podobně laděná píseň v českém jazyce, kterou lze využít je např. Chválím Tě Země má (též v části „Reference“) Aye Kerunene Keranio Keruna • • •

Keranio Eia Eia Eiae Aie Kerunene

Nyní vyzvěte děti, aby šly do okolní přírody a našly nebo vytvořily dárek, který předají jiné osobě ve skupině. Připomeňte dětem, že v rámci péče o Zemi by měly sbírat jen to, co není živé. Když se vrátí zpět do kruhu, pedagog jim ukáže pytlík s lístečky, na kterých jsou napsaná jejich jména, a vysvětlí jim, že jméno, které si z pytlíku vytáhnou, je jméno osoby, kterou obdarují. Následně může pedagog ukázat dětem malý rituál jako příklad toho, jak mohou předat svůj dárek – např. jedno dítě si vybere lísteček z klobouku, řekne ostatním něco o tom, čeho si cení na svém dárku, který vyrobilo, a jak může být užitečný nebo příjemný pro

Příklady výukových plánů 139


• •

toho, kdo ho dostane. Potom předá svůj dar druhému dítěti, které ho přijme se slovy: „Děkuji“. Když na každého přišla řada a „Kruh darů“ je u konce, požádejte děti, aby vrátily lístečky se jmény zpátky do pytlíku. Vyzvěte děti, aby si vybraly další jméno, tentokrát tajně, aniž by to někomu řekly. Vysvětlete jim, že jméno, které si vytáhly, je osoba, o kterou budou tajně pečovat po zbytek dne (přinesou jí vodu, zazpívají, dají jí dárek nebo pronesou milé slovo... cokoli, čím dají najevo svou péči). Požádejte děti, aby nikomu neříkaly, kdo je jejich tajná osoba. Dejte dětem příležitost si volně pohrát v přírodě.

Sklízení Když se děti vrátí do kruhu, poděkujte jim za demonstraci tří principů permakulturní etiky – staraly se o Zemi, pečovaly o sebe a spravedlivě se dělily. Vyzvěte je, aby ještě jednou nechaly kolovat mluvící předmět a řekly ostatním, co se jim líbilo na společném zážitku a co by se mělo stát, aby to příště mohlo být ještě lepší. Uzavřete kruh velkým „Děkuji“. Chytněte se za ruce, všichni se pokloňte k zemi a říkejte „díííííííí“ se stále větší intenzitou, až se vzpřímením a vzpažením rukou k nebi voláte „kyyyyyyyyy“.

12. PERMAKULTURNÍ ETIKA A PRINCIPY •

Péče o Zemi: Citové napojení dětí na to, co představuje Země, jim může pomoci k rozvoji smyslu sounáležitosti a péče. To může později přispět k většímu uvědomění při rozhodování, co jíst a pěstovat. Dalším příkladem péče o Zemi je starost, aby nebyly ničeny rostliny a stromy.

140

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


• •

Péče o lidi: Chování a činy, které vzbudí pozitivní city nebo vlídnost k druhým, mohou dětem zprostředkovat, jak je krásné a záslužné starat se o ostatní. Jak pro děti, tak pro dospělé je důležité mít prožitek společenství a spolupráce. Spravedlivé dělení: Naučit se dávat a přijímat v raném věku pomáhá rozvíjet pocit spokojenosti a naplnění a také schopnost vážit si hojnosti a dokázat sdílet přebytky, když jsou naše základní potřeby uspokojeny. Pozoruj a jednej: „Krása je v očích pozorovatele“. Tato aktivita pomáhá dětem pozorovat přírodu, porozumět jí a vyjádřit své pocity s ní spojené. Využívej rozmanitosti a važ si jí: Každé dítě je oceněno a vyslyšeno díky mluvícímu předmětu. Dary jsou různé, stejně jako každé dítě je jiné.

13. INSPIRACE

14. NÁMĚTY NA DALŠÍ UČENÍ Pokud se děti zajímají o domorodé kmeny, mohou některý více prozkoumat, mohou též např. vyhledat informace o vlastních předcích, kteří zde kdysi žili – o jejich životním stylu, stravování, stavbě obydlí, umění, hudbě ad. Další způsob, jak připravit dárky, mohou být jednoduché lapače snů vyrobené z materiálů, které děti najdou přímo na místě, nebo malba přírodními barvami.

Příklady výukových plánů 141


Zde můžete najít video dětského sboru zpívajícího tuto píseň: https://www.youtube.com/watch?v=0S6I2PVAFlE Notový zápis a nahrávky můžete také najít zde: http://www.waldorfschoolsongs.com/song/aye-kerunene-1-2st/ Chválím Tě Země má (podobně laděná píseň v českém jazyce): http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/uhlir-jaroslav-a-sverak-zdenek/chvalim-te-zeme-ma-26804

142

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


KAPITOLA 6

PEDAGOGICKÉ ZÁSADY Pedagogika se věnuje tomu, jak učit, výkonu vzdělávání... „Týká se interaktivního procesu mezi pedagogem, vzdělávaným a vzdělávacím prostředím.“ (Siraj-Blackford a kol., 2002) (citováno z originálu Wall, Litjens and Taguma, 2015) Pedagogické zásady popsané v této kapitole byly vytvořeny kombinací postupů a strategií, které považujeme za nejvhodnější jak pro děti, tak pro pedagogy pro získávání pozitivních zkušeností s permakulturou. Tyto zásady poskytují základní informace, které pomohou pedagogům strukturovat výuku tak, aby dítě bylo ve středu pozornosti a aby jednotlivé aktivity byly přiměřené zájmům, potřebám, věku, vývoji a délce pozornosti dětí. Při zapojování dětí do permakultury je důležité vytvořit pro děti atmosféru poskytující možnost sebeprezentace, vyjádření vlastní kreativity a touhy objevovat. Pro pedagogy může být prospěšné mít na paměti princip „Používej malá a pomalá řešení“, protože vybudovat popisované schopnosti a dovednosti vyžaduje čas a procvičování. V každé následující podkapitole jsou uvedeny otázky, které by mohly pedagogům pomoci zvážit vhodnost aktivit při tvorbě výukového plánu. Vězte, že tato kapitola poskytuje pouze stručný úvod do rozsáhlého pedagogického konceptu, ve kterém je mnoho teorií, různých přístupů a výzkumů, jež mohou být studovány mnohem hlouběji.

6.1 PŘÍSTUP PEDAGOGA Permakulturní princip „Pozoruj a jednej“ vede pedagogy k tomu, aby zjišťovali o svých žácích informace týkající se mateřského jazyka, domácího prostředí, potřeb či zájmů ještě dříve, než se

Pedagogické zásady 143


s dítětem potkají osobně (například z rozhovorů s rodiči, vychovateli a/nebo jinými pedagogy). Průběžně pak pedagog pozoruje, jak se děti vzájemně ovlivňují, co mají rády, jaké jsou jejich silné stránky a v čem potřebují podpořit. Díky tomu může pedagog dětem lépe rozumět, flexibilně reagovat na jejich potřeby a stavět na již existujících zájmech dětí. Tento na dítě zaměřený postoj, který podporuje pohodu dětí a umožňuje celostní vzdělávání, je nedílnou součástí pedagogické praxe již od Fröbelových časů (pro více informací o Fröbelovi viz Bruce, 2012). Aby pedagog zajistil přístup zaměřený na dítě, nabízí dětem příležitosti k volné hře, která je iniciována a řízena výhradně dětmi. Tím je dětem dána možnost objevovat, tvořit, zkoumat, experimentovat s vlastními nápady a naučit se využívat nově nabyté znalosti a schopnosti. Během nestrukturované hry se děti učí vědomě přijímat přijatelnou míru rizika, rozhodovat se, spolupracovat, sdílet, vyjednávat a řešit konflikty. Volná hra poskytuje také příležitosti, kdy dospělí mohou sledovat, co děti zajímá a jaké potřeby vyplývají z jejich zájmů a zkušeností. CiP pedagogika vyzdvihuje přístup orientovaný na děti jako způsob, který dětem umožňuje vést vlastní hry, aktivity a/nebo projekty, a to směrem, jaký si samy vyberou. Toto je možné dělat formou participace, kdy děti určitou aktivitu iniciují a následně hledají materiály, nářadí či vyhledávají odborné znalosti potřebné k dokončení svého projektu, čímž se stávají aktivními účastníky celého procesu. Dětmi vedená aktivita může být iniciována i pedagogem, který může vést hodinu tak, aby inspirace mohla přicházet odkudkoliv – od dětí, pedagoga, z okolního prostředí nebo z CiP kurikula. Pedagog může tuto inspiraci použít pro vytvoření rámce výukového plánu, který zároveň umožňuje kreativní vyjádření a participaci dětí. Jedno z dětí si například nahlas láme hlavu, jestli v lese žijí víly („semínko”). Na další hodině tedy pedagog vypráví příběh o lesních vílách („setí”), který ukončí slovy: „Chtěly byste pro ně vytvořit místo, kde mohou žít a hrát si?“ Děti potom mohou vést výuku jakýmkoliv směrem – mohou pracovat samy nebo ve skupině s ostatními dětmi, vybrat si vlastní materiál i způsob stavby

144

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


a stavět rozličné budovy, od houpačky až po paláce. Takový přístup umožní pedagogovi používat myšlenky dětí jako semínka inspirace a získávat zpětnou vazbu, kterou může využít ve stávajících i budoucích výukových plánech. Zároveň může upravovat učební plány tak, aby odrážely to, co děti skutečně zajímá.

Kontrolní otázky: • Co o dětech víme? • Jak výukový plán odráží reálné zájmy dětí? • Jak se mohou pedagogové přizpůsobit náhlé změně směřování v souladu se zájmy či potřebami dětí? • Jaké příležitosti poskytuje výukový plán dětem pro jejich vlastní kreativitu, rozhodování a převzetí iniciativy? • Je ve výukovém plánu zařazena nestrukturovaná, volná hra? • Co děti zajímá, čím jsou nadšené, co dělají a jak to můžeme použít při plánování dalších výukových hodin?

6.2 VZDĚLÁVACÍ PROSTŘEDÍ Vzdělávací prostředí je tvořeno jak fyzickým, tak sociálním prostředím. V holistickém pojetí vhodné prostředí pozitivně působí na učení a vývoj dětí a umožňuje dětem i pedagogům vytvořit místo, které podporuje potřeby a zájmy dětí. Pro další inspiraci k tomuto tématu je možné podívat se na přístup Reggio Emilia (Edwards, Gandini a Forman, 1998). To, jak dítě reaguje na okolní prostředí, může ukázat, zda je pro ně smysluplné a poskytuje mu rozmanité možnosti ke hře, učení a interakci. Zapojení rodičů, dětí a pedagogů do plánování venkovního i vnitřního vzdělávacího prostoru může prohloubit jejich pocit odpovědnosti a posílit víru ve vlastní schopnosti. Mnoho typů přírodních prostředí (jako jsou lesy nebo pláže) vyžaduje minimální údržbové zásahy a zároveň poskytuje maximální prostor pro rozvoj jemné i hrubé motoriky (lezení, běhání, sbírání, stavění, modelování), pro řešení problémů, estetické

Pedagogické zásady 145


cítění, posilování emocionality a mnoho dalšího. Při vytváření výukového prostoru může být užitečný permakulturní koncept zón. Mějte na paměti, že ne v každém prostředí je možné najít všechny zóny a že zóny se mohou měnit v průběhu času. Zóny jsou definovány podle toho, jak často je lidé navštěvují kvůli údržbě a sklizni. Tato navštěvovanost je hlavním určujícím kritériem pro jejich umístění vzhledem k centru dění, kde probíhá většina vzdělávacích aktivit. Následující příklad aplikace tohoto konceptu ve školním prostředí vám ho může pomoci pochopit: Zóna 0 – Centrální vzdělávací prostor (prostory), například třída. Může to být prostor využitelný pro aktivity různého typu, kde každý prvek (např. polštáře, rostliny, přírodniny) plní mnoho funkcí. Mohou zde probíhat určité aktivity spojené s pěstováním potravin, např. nakličování a setí semínek, předpěstovávání sazenic, můžete sem umístit nádobu na kompost apod. Zóna 1 – Prostor přímo sousedící s centrálním vzdělávacím prostorem, který je možné z tohoto prostoru snadno pozorovat. Zde můžete pěstovat saláty, bylinky, zřídit hliněnou pec, hrací plochu pro nejmladší děti a také zbudovat přístupovou cestu a vchod s dekoracemi a výrobky dětí. Zóna 2 – Hlavní část zahrady, kterou budete se skupinou navštěvovat 2x – 3x týdně, udržovat ji a sklízet z ní plody. Je možné sem umístit kompost, mandalovou zahradu, fóliovník, záhony se zeleninou nebo hřiště. Děti si zde mohou stavět domečky a skrýše a skladovat zbytkový materiál či různé přírodniny pro stavbu a tvoření. Zóna 3 – Části zahrady, které se za účelem péče a sklizně navštěvují přibližně jedenkrát za týden, například jedlý les, brambory, pšenice, rýže apod. Do zóny 3 mohou patřit i místa, která navštěvujete každý týden, ale nejsou součástí vašeho pozemku, například les. Zóna 4 – Místa, která jsou navštěvována méně často, ať už leží na školním pozemku, či mimo něj (exkurze do muzeí, knihoven, místa sběru přírodnin či divokých bylin). Zóna 5 – Jde o místa, která nejsou lidmi aktivně obhospodařovaná a která ponecháme přírodě. Může se jednat o hájek na školním

146

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Woodland – les, nursery play – hřiště školky, playground – dětské hřiště, nursery – školka, zone classroom – zóna učebna, main entrance – hlavní vchod, pathway – cesta, peace garden – zahrada míru, outdoor classroom – venkovní učebna, vegetable garden – zeleninová zahrada, food forest – jedlý les.

Pedagogické zásady 147


pozemku, místní pláž či les. V permakultuře je užitečné mít malou zónu 5 integrovanou v zóně 1, což si můžeme představit jako místo, kde budujeme zázemí pro volně žijící živočichy a podporujeme biodiverzitu v okolí školy. Příkladem mohou být krmítka, na která je vidět z oken školy.

Kontrolní otázky: • Poskytuje uspořádání zahrady podněty pro všechny smysly? • Jaké volně přístupné a bezpečné zdroje jsou k dispozici pro volnou hru? • Jsou v celém areálu rozdílná místa podporující různé aktivity a měnící se potřeby (např. místo pro odpočinek, hudební koutek, volná plocha pro hry)? • Je možné prostor přizpůsobit pro práci v malých skupinách? Jakým způsobem? • Jak výukový prostor podporuje představivost a kreativní hru? • Jak výukový prostor podporuje jednotlivce se specifickými potřebami (zrakově nebo fyzicky handikepovaní apod.)? • Jakou atmosféru vytváříme? Převládá přijetí, tolerance a svoboda vyjádření? Je to prostředí, ve kterém se děti cítí oceňované a podporované? • Jakým způsobem mohou děti navrhovat a vytvářet svůj vlastí prostor?

6.3 KOMUNIKACE S DĚTMI Komunikace je dvousměrný proces, který umožňuje vzájemné pochopení a výměnu informací a názorů. Pedagog by měl používat verbální i neverbální komunikaci, která je přiměřená věku, přátelská pro dítě, inkluzivní, pozitivní a holistická. Tón řeči by měl být empatický a přátelský, vytvářející prostředí bezpečné pro vyjádření vlastního názoru. Pedagogové jsou pro děti vzory, ze kterých si berou příklad, a jsou ovlivněny jejich slovy, tónem řeči i řečí těla. Mluvíme-li s dětmi, je dobré vzít v potaz jejich věk, používaný jazyk (mateřský jazyk, znakový jazyk), specifické vzdělávací potřeby, vývoj apod.

148

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Níže uvádíme několik hlavních zásad komunikace s dětmi (Odbor pro děti, školy a rodiny, Nottingham, 2008): • Používejte jasná a krátká sdělení. • Používejte slova, kterým děti rozumí. • Často kontrolujte (verbálně i neverbálně), že vám děti rozumí. • Dejte dětem čas na odpověď. Aby komunikace ztělesňovala principy permakultury, včetně principu „Využívej rozmanitosti a važ si jí“, měl by použitý jazyk podporovat rovnost, zahrnovat a ctít etnickou, náboženskou, genderovou a kulturní diverzitu. Etika spravedlivého dělení může být procvičována také v komunikaci, kdy má každé dítě stejné právo vyjádřit se a být slyšeno. Otevřené otázky, jako například „Co se v lese změnilo od naší poslední návštěvy?“, umožňují dětem se samostatně zamyslet a podporují jejich kreativitu. Jsou proto upřednostňovány před uzavřenými otázkami. Uzavřené otázky jsou takové, na které se odpovídá ano/ne, například „Svítí dnes sluníčko?“. Tento typ otázek většinou nerozvíjí komunikaci a nevede k diskusi. Nicméně existují situace, kdy je vhodné uzavřené otázky používat, například potřebujeme-li zjistit znalosti dětí („Mohou lidé jíst stromy?“). Následně můžeme poslouchat, jak děti probírají své hypotézy a debatují nad důvody svých odpovědí. Řečnické otázky mohou být matoucí. Například: „Děti, víte proč prší?“ „Ne.“ „No přece proto, že...“ a učitel si sám odpoví. Rozvíjení znalostí dětí skrze rozhovor je vhodnější, protože děti mají možnost vytvářet si vlastní významy, procvičovat svou schopnost analyzovat, přemýšlet, reflektovat a řešit problémy. Rolí dospělých je řídit tento proces a povšimnout si, co děti zajímá.

Pedagogické zásady 149


Kontrolní otázky: • Je používaný jazyk přátelský k dětem a přiměřený jejich věku? • Povzbuzuje celkový tón pozitivní komunikaci s dětmi? • Jak se můžete vyrovnat s případnými individuálními odlišnostmi (např. mateřský jazyk, znakový jazyk)? • Jakým způsobem je používaný jazyk citlivý vůči etnikům, pohlavím, jazyku, speciálním potřebám, rodinnému zázemí (včetně povědomí o LGBTI, rodič samoživitel, adoptované děti apod.) • Jak pokládat co nejvíce otevřených otázek? • O co se děti zajímají, nasloucháte jim?

6.4 PŘIMĚŘENOST K VÝVOJI Děti se neustále rozvíjejí – fyzicky, sociálně, kognitivně, emocionálně i jazykově. Nabízené aktivity by měly přispívat k rozvoji různých schopností. Je však dobré nezapomínat na to, že se různí jedinci rozvinou v některých aspektech dříve a v jiných později. Díky tomu můžete plánovat vrstevnické učení, kdy se děti dělí o své schopnosti s ostatními. Mezi internetové zdroje, které se věnují vývoji dětí patří např. Ontario (2007) a Teaching strategies (2001). Vhodnost aktivit závisí na věku dětí, jejich zájmu, stupni vývoje a také na jejich předchozích zkušenostech. Například rozpoznávání tří listů může být vhodné pro skupinu šestiletých dětí, zatímco poznat jeden list je aktivita pro čtyřleté děti. U tříletých dětí je naopak vhodnější „obyčejné“ zkoumání listů pomocí smyslů.

Kontrolní otázky: Je obsah aktivity z vývojového hlediska vhodný pro děti daného věku: • fyzicky (s ohledem na jejich vzrůst a potřebnou jemnou motoriku)?

150

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Kontrolní otázky: • sociálně a emocionálně (schopnost spolupráce / prosociální chování, odpovědnost za sebe i za druhé)? • kognitivně (schopnost učit se a řešit problémy, konkrétní vs. abstraktní myšlení, schopnost symbolického uvažování nebo zastoupení)? • s ohledem na jazykovou vybavenost (schopnost mluvit, poslouchat, chápat, číst nebo psát)?

6.5 DÉLKA A POČET AKTIVIT Některé výukové celky mohou být zcela v rukou dětí, některé vede dospělý. Ať jde o hru, příběh nebo vyrábění, je během plánování takových aktivit dobré nezapomínat na to, že se děti obvykle nedovedou soustředit tak dlouho jako dospělí. Existuje mnoho výzkumů věnujících se pozornosti, a není rozhodně cílem této kapitoly shrnout celý tento výzkum. Dětská pozornost závisí na mnoha faktorech. Patří mezi ně druh aktivity, věk, individuální odlišnosti, velikost skupiny, část dne, prostředí a mnoho dalšího. Obecně lze říci, že maximální délka jedné aktivity, při níž děti sedí a poslouchají (např. příběh) je 5 – 20 minut (Neville, 2007). Při plánování výuky je užitečné myslet na potřeby dětí a vytvořit rovnováhu mezi aktivitami „nádechovými“, které vyžadují více koncentrace, a aktivitami „výdechovými“, které jsou více energické a hravější (upraveno dle waldorfské pedagogiky, např. Drąsutė a Umbrasaitė, 2015 a Cornell, 1979). Jde například o střídání aktivit v kruhu s aktivitami, které vyžadují pohyb a jsou vedené dětmi.

Kontrolní otázky: • Jakým způsobem lze tuto aktivitu upravit, aby její délka byla vhodná pro daný věk? • Střídají se různé typy aktivit (klidné, pohybové)? • Je volná hra součástí výukového plánu?

Pedagogické zásady 151


Kontrolní otázky: • Je počet aktivit vhodný pro daný věk a délku programu? • Jak zajistit, aby ve výukovém plánu nebylo příliš mnoho aktivit? Jak poskytnout dětem prostor pro kreativitu a případně změnit směřování celého programu?

6.6 SKUPINOVÝ DESIGN Podíváme se na dva hlavní faktory skupinového plánování – počet dětí a poměr dětí a dospělých. Je pravděpodobné, že kromě těchto dvou budete muset přemýšlet v závislosti na okolnostech i o jiných faktorech, např. kdo budou pedagogové, jak budou děti rozděleny do skupin apod. Při volbě poměru dospělých k počtu dětí je vhodné zvážit následující: • věk a schopnosti skupiny, • povaha a délka aktivit (budete na školních pozemcích, v lese, budete šplhat po horách atd.), • zkušenosti dospělých, • požadavky organizace, pro kterou pracujete, úřadů apod., • lokalita (dostupnost služeb, např. silnice, nemocnice), • kapacita místa, • předchozí zkušenosti dospělého s danou skupinou dětí, • další podpora nebo zdravotní potřeby, • počet dostupných speciálních nástrojů nebo pomůcek, • postup při zranění dítěte. Vhodný poměr dospělých k dětem se může lišit. Adekvátní počet dospělých zajistí, že děti jsou v bezpečí a že je pro ně daná zkušenost obohacující. Pokud se dospělý musí soustředit spíše na zvládnutí velké skupiny než na interaktivní zážitkové učení, je to znamení, že potřebuje pomocníka. Vhodného poměru je možné dosáhnout díky pomoci od kolegy, dobrovolníka či rodiče. V případě, že opouštíte pozemek školy, je vždy nezbytné, aby dospělí byli dva.

152

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Při rozhodování o maximálním počtu dětí je třeba vzít v úvahu následující výhody práce v malých skupinách: • prostor pro soukromí a pro klidné aktivity, • možnost vyslechnout zážitky a myšlenky každého dítěte, • individuální péče a pozornost pro každé dítě, • příznivé prostředí pro vzdělávání, • bezpečnost (včetně nouzových stavů). Pokud chcete umožnit dětem, aby se učily skrze praktické zkušenosti, využijte princip „Pozoruj a jednej“, který vám pomůže odhalit, při kolika dětech je tento způsob výuky možný a uspokojující jak pro děti, tak pro pedagoga. Pokud máte více dětí, je vhodné rozdělit je na dvě skupiny tak, aby měl každý pedagog možnost vyslechnout každé dítě. Vhodný počet dětí při výletech mimo pozemek školy (např. do lesa) je při dvou dospělých následující: • 6 dětí ve věku 3 roky, • 8 dětí ve věku 4 roky, • 12 dětí v rozmezí 5 – 9 let, • 14 dětí v rozmezí 9 – 14 let.

Kontrolní otázky: • Jaká velikost skupiny je nejvhodnější, aby v ní byl dostatek dětí pro sociální interakci a zároveň bylo možné vyslechnout každé dítě individuálně a reagovat na jeho potřeby? • Pokud se vyskytne nouzová situace a jeden dospělý bude poskytovat první pomoc nebo odjede se sanitkou, bude zde někdo, kdo se postará o zbytek skupiny? • Jaký poměr dospělých a dětí zajistí, že si výuku všichni užijí, bude pro ně přínosná a budou se od sebe vzájemně učit?

Pedagogické zásady 153


KAPITOLA 7

HLAVNÍ TIPY PRO POŘÁDÁNÍ AKCÍ Chcete-li podporovat začleňování, je důležité vytvářet události, které zajímají děti i dospělé, a udělat je pro všechny co nejpříjemnější. Tato část nejdříve uvádí nápady, jak do školních událostí začlenit celou komunitu; a za druhé, jak zapojit děti do akce, která je zaměřena hlavně na dospělé. Další informace a nápady týkající se propagace událostí a šíření vaší práce nebo projektu naleznete v příloze o inspirování ostatních, kterou lze stáhnout z webové stránky „Children in Permaculture“.

TIPY, JAK MOHOU ŠKOLY ZAPOJIT ŠIRŠÍ KOMUNITU yy Před pořádáním akce se s místní komunitou seznamte. Naslouchejte potřebám a tradicím lidí ve vaší oblasti a organizujte akci(e), které uspokojí jejich potřeby. Je například důležité brát v potaz různá náboženství, fyzické schopnosti nebo dietní požadavky. yy Do organizování akcí zapojte děti, rodiče a další klíčové členy komunity. Pomůže to propojit různé části komunity a ulehčí propagaci akce, protože o ní budou mluvit s dalšími lidmi, a to před ní i po ní. Například můžete pozvat aktivního zahradníka, člena farnosti nebo sportovce, aby společně vytvořili akci, která přiláká různé skupiny lidí. To může vyvolat efekt sněhové koule, kdy se do budoucna zapojí více osob. yy Pozvěte členy místní komunity, aby se s dětmi podělili o své dovednosti, např. zahradnictví, vaření, pletení, šití, opravy, řezbářství, zpěv, umění a/nebo hudba. Tyto aktivity mohou probíhat pravidelně, např. každý pátek odpoledne. yy Pořádejte pravidelné (např. jednou za rok) velké akce, jako je

154

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi

Hlavní tipy pro pořádání akcí


například divadelní show, jarní úklid zahrady nebo slavnost sklizně (např. s ​​jídlem, květinami a bylinkami ze zahrady). yy Vycházejte ze škol do místní komunity, například můžete mít stánek na místním trhu, pište články pro místní zpravodaj nebo noviny, organizujte den sázení stromů nebo úklid parku/pláže/ lesa. yy Zapojte širší komunitu do „pěších autobusů“, „cyklistických vlaků“ a dalších aktivních způsobů dopravy do školy/mateřské školy. To znamená, že skupina dětí do školy chodí nebo jezdí na kole s jedním nebo více dospělými. yy Pozvěte místní komunitu do školního areálu, abyste vytvářeli nové prostory, např. vybudovali novou zahradu, postavili venkovní učebnu nebo fóliovník. yy Při organizování pracovních dnů s dětmi, rodiči a učiteli si zjistěte, kolik dospělých a dětí se zúčastní a plánujte aktivity tak, aby byla veškerá práce s malou přestávkou dokončena do maximálně tří hodin a ještě zbyl nějaký čas na oslavu.

TIPY PRO POŘÁDÁNÍ UDÁLOSTÍ PRO DOSPĚLÉ TAK, ABY BYLY VHODNÉ I PRO DĚTI Při organizaci permakulturní nebo jiné události pro lidi všech věkových kategorií je důležité zajistit, aby děti byly v celkovém návrhu zohledněny. Níže uvádíme několik dobrých tipů: Vytvořte zábavný venkovní prostor, kde si děti mohou hrát a něco prozkoumávat. V ideálním případě takový prostor obsahuje: • Stromy (pro úkryt, lezení, zavěšení věcí). • Dobře vyznačené hranice (takže děti vědí, zda jsou v dětském prostoru, nebo mimo něj). • Místa k sezení (dobře poslouží špalky uspořádané do kruhu, v jehož středu může být ohniště). • Velký přístřešek (např. velký stan nebo jurta), ve kterém mohou probíhat aktivity, je-li příliš mokro nebo horko. • Koutek pro malé děti (např. malá jurta, kam se mohou uchý-

Hlavní tipy pro pořádání akcí 155


• •

156

lit rodiče s nejmenšími dětmi a batolaty) s měkkými polštářky, přebalovacím pultem, dětskými knihami, přírodními hračkami (s různou texturou, barvami, zvuky a vzory) atd. Místo plné věcí, se kterými si lze hrát. Pokuste se používat recyklované materiály (např. dřevo, hlínu, papír, lepenkové krabice, klacíky, hrnce, pánve, dřevěné lžíce, dětskou kuchyň atd). Umožněte dětem vymýšlet vlastní hry a aktivity. Občerstvení bez cukru (např. chléb, ovoce, rýžové koláče, mrkev) a nápoje (voda, kterou si děti mohou naplnit své vlastní lahve, a ovocné šťávy), které bude pro mladé rodiny po celou dobu k dispozici. Přírodniny, které mohou děti a dospělí využít pro zkrášlení prostoru. Toalety vhodné pro děti (kde děti nebudou muset stát s dospělými ve frontě), což může být pouhé místo za plentou, kam si děti mohou nerušeně odskočit.

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi

Hlavní tipy pro pořádání akcí


Prostor, kde si rodiče mohou vyměňovat použité hračky, oblečení, knihy a další předměty pro děti.

Zapojte různé dospělé do různých rolí: • Pedagogové, kteří jsou dostatečně kvalifikovaní pro práci s dětmi a mají zkušenost s výukou venku. Přinejmenším jeden dospělý v týmu by měl vždy být pedagog zvyklý na práci venku, a pokud možno i obeznámený s pedagogikou CiP. Tyto osoby by se během akce měli účastnit každodenních schůzek, aby se vzájemně informovali, prošli plány na den a sdíleli své postřehy ohledně dětí. • Rodiče mohou při hlídání dětí také vypomáhat, například po dobu jedné hodiny denně. • Další lidé, kteří se účastní akce, mohou nabídnout užitečné/ relevantní zkušenosti, které se týkají dětí. Aby bylo možné „dát přednost začleňování před oddělováním“, zorganizujte pro ně předem krátkou schůzku s dětmi, kde mohou například vyrábět loutky nebo vést hudební dílnu. Zúčastnit by se měl i jeden zkušený pedagog. Organizujte akci v dostatečném předstihu: • Vytvořte pro rodiče systém, kam mohou nahlásit děti, o které je třeba se postarat, a ujistěte se, že jste shromáždili všechny potřebné informace o alergiích a podobně. Může být nutné stanovit minimální věk pro děti, o které se máte starat, což bude záviset na pravidlech ve vaší zemi a na zkušenostech pedagogů. Maximální věk není nutný, protože děti, jejichž rodiče rozhodnou, že jejich dítě je dostatečně staré, aby opustilo dětský prostor bez dospělého, mohou přicházet a odcházet podle svých představ. • Předem promyslete a domluvte všechny náležitosti pro dětský prostor: místo konání, registrace, dozor, toalety, jídlo, flexibilní rozvrh, aktivity atd. • Nabídněte aktivity, jako jsou příběhy, hry, řemesla, oheň, dřevo, hudba a/nebo umění, viz kapitola čtyři Inspirace pro aktivity.

Hlavní tipy pro pořádání akcí 157


Navrhněte hlavní část akce (mimo prostor pro děti) tak, aby byla pro děti přívětivá: • Servírujte hlavní jídla v době vhodné pro děti (např. 5 hodin odpoledne) v systému, který umožňuje, aby se nejprve najedly děti a rodiny. • Zajistěte, aby nabídka jídel obsahovala jednoduchá, nedráždivá jídla a dejte k dispozici dětské židličky. • Vytvořte rodinný táborový prostor s ohništěm/prostorem pro setkávání tak blízko, aby se rodiče mohli večer sejít a slavit a přitom slyšeli, kdyby se jejich dítě probudilo, a zároveň dostatečně daleko od hlasité hudby ve večerních hodinách s ohledem na to, že děti často chodí do postele už v 7 hodin. Nejlepší je, pokud se tento prostor nachází blízko dětského koutku. • Pokud hraje hudba, je dobré mít prostor, ve kterém je hudba slyšet, ale ne příliš nahlas, kde se mohou rodiče a děti uvolnit. • Pokud je nablízku spící dítě, hledejte během workshopů, rozhovorů atd. klidné způsoby, jak dát najevo ocenění bez tleskání (aby se děti neprobudily).

158

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi

Hlavní tipy pro pořádání akcí


KAPITOLA 8

POKRAČUJME Generace dětí, které vyrůstají v dnešní době, stojí tváří v tvář nejisté budoucnosti výrazných klimatických změn, výkyvů počasí, nedostatku zdrojů, diverzity a mnoha dalším výzvám. Žijeme v čase, kdy je třeba, aby naše společnost začala přijímat zpětnou vazbu od planety Země a adekvátně na ni reagovala. Děti i pedagogové se mohou podílet na řešení této situace skrze integraci permakulturní etiky a principů do vzdělávání. V této knize skrze permakulturní optiku zkoumáme různé aspekty procesu vzdělávání v naději inspirovat pedagogy a zákonodárce ke zvýšení udržitelnosti na tomto poli. Náš přístup je snahou podpořit pedagogy i děti, aby se ponořili do oceánu učení, zkoumali v něm své vlastní hranice, nebáli se podstupovat přiměřené riziko, reagovali na změnu a hledali udržitelná řešení, která odpozorují od samotné přírody. Pokud děti mají možnost samy vést své vlastní učení, experimentovat, učit se přímým pobytem v přírodě a předávat své znalosti ostatním, rozvíjí se u nich porozumění světu, mají k němu osobní vztah, jsou sebevědomější a mají potřebné dovednosti. Nastal čas posunout se vpřed a začlenit permakulturní etiku a principy do své práce a do svého života, ať už ve škole, školce nebo doma, trávit čas pobytem v přírodě a dovolit dětem, aby převzaly vedení. Sledujte, jak v průběhu času budete schopni prozkoumat všechna témata Kurikula CiP, užívejte si momenty, které stojí za to si pamatovat a především – hrajte si, hrajte si a hrajte si!

Pokračujme 159


SLOVNÍČEK Akvakultura – cílevědomé, plánované obhospodařování vodních ploch (moří, jezer, řek atd.) s cílem dosáhnout dlouhodobě stálých výnosů vodní fauny a flory (tj. ryb, humrů, raků, krabů, krevet, mušlí, řas a jiných vodních organismů).

nejlepší způsoby, jak předávat permakulturu dětem, a integrovat je do praxe.

Doprovodné rostliny – divoké rostliny, které na pozemku samovolně rostou (často proti vůli pěstitele, tzv. plevele), avšak mohou poskytnout mnoho výhod, například zakrývají holou půdu, která by jinak přicházela o vláhu a podléhala erozi, poskytují útočiště přirozeným predátorům škůdců, lákají opylovače, dají se využít jako krmivo pro zvířata nebo poskytují organický materiál.

Jedlý les – jedlé nebo užitkové rostliny se pěstují v polykulturách a různých patrech nad sebou a jsou nakombinovány tak, aby se navzájem podporovaly, stejně jako je tomu v přirozeném lese. Více viz. www.potravinovezahrady.cz/jedly-les/

Děti v permakultuře (Children in Permaculture – CiP) – mezinárodní projekt podpořený v rámci vzdělávacího programu Erasmus+. Jeho cílem je zlepšit vzdělávání dětí, hledat

160

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi

Inkluzivní způsob myšlení – způsob myšlení, který dává přednost začleňování před oddělováním.

Kopicování – tisíce let stará tradice získávání dřeva seřezáváním stromů u země v několikaletých cyklech. V našich zemích se mu říkalo výmladkové hospodaření, pařeziny nebo nízký les. Je založeno na obrážení pařezů uříznutých stromů.

Slovníček


Kruh snění – první fáze metody Dragon Dreaming, během níž skupina společně formuluje své sny a vize. Kurikulum CiP – inovativní návrh vzdělávacího plánu, který rámcově zahrnuje okruhy permakultury s jednotlivými tématy pro děti. Kurikulum – obsah vzdělávání (učivo) v širším slova smyslu a proces jeho osvojování. Dragon Dreaming – metoda skupinové práce, která vede k tvorbě společné vize a plánovaní jednotlivých kroků k jejímu uskutečnění. Její jednotlivé fáze jsou snění, plánování, konání, oslava. Podrobněji viz. www.dragondreaming.org/dragondreaming/ the-international-e-book/ Lektor – odborník, který předává své znalosti, avšak primárně pracuje mimo oblast klasického školství. Mimoškolní vzdělávání – vzdělávání probíhající mimo školní vyučování, avšak zaštítěné určitou institucí či organizací, např. skaut, školní družina,

rodinné centrum, volnočasový kroužek atd. Nápady na aktivity – soubor námětů, který slouží jako inspirace pro pedagogy, jak zapojit děti do výuky celostním způsobem (pomocí přístupu „oči, ruce, srdce a hlava“). Nástroje permakulturního designu – zásobník postupů, principů a metod, např. zónování, analýza sektorů, SADIMET ad., které má designér k dispozici jako nástroje pro kvalitní navrhování funkčního permakulturního designu. Neformální vzdělávání – vzdělávání, které probíhá mimo formální instituce a organizace, nejčastěji v rodině či širší komunitě skrze rodiče, prarodiče, poručníky, pečovatele, chůvy nebo jiné členy komunity. Pedagog – v tomto textu používáme výraz pedagog v širším slova smyslu pro všechny osoby, které se věnují vzdělávání dětí jak ve školním, tak v mimoškolním či neformálním prostředí.

Slovníček 161


Pedagogika – v našich podmínkách společenská věda zkoumající podstatu, strukturu a zákonitosti výchovy a vzdělávání. Pedagogika CiP – v kontextu této knihy se jedná o metodiku či didaktiku výuky, odpovídá na otázku „jak“ učit děti permakulturu. V angličtině, odkud pojem přejímáme, odpovídá výraz „pedagogy“ významově našemu pojmu „obecná didaktika“, tedy teorie vyučování zabývající se obecnými problémy výuky. Permakultura – byla definována Billem Mollisonem a Davidem Holmgrenem v roce 1978 jako vize „udržitelné (permanentní) kultury“. Stala se celosvětovým hnutím zaměřeným na vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou. Permakulturní design – soubor praktických nástrojů určených k efektivnímu a etickému designu lidských sídel. V současné době je používán takřka ve všech oblastech lidského života – zemědělství, krajina, stavitelství, urbanismus, vztahy ve společnosti atd.

162

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi

Permakulturní designér – osoba, která tvoří návrhy dle zásad permakulturního designu. Principy permakultury – základem permakultury jsou principy, které vzešly jednak z pozorování přírodních systémů, jednak z dědictví tradičních domorodých kultur. Pět základních principů permakultury bylo poprvé zmíněno v knize Billa Mollisona „Permaculture: A Designer's Manual“ (1988). V češtině vyšla jeho kniha „Úvod do permakultury“ (1994, česky 2012), na které spolupracoval s Reny Mia Slay. Později ve své knize „Permakultura: Principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti“ (2002, česky 2006) popsal David Holmgren dvanáct principů permakultury, které jsou dnes nejčastěji citovány. V naší práci používáme jak Mollisonovy, tak Holmgrenovy permakulturní principy. Přírodní učebna – jednoduchá stavba s prostorem pro sezení, často jen se střechou beze zdí, sloužící dětem k venkovní výuce.

Slovníček


Přírodní zahrada – zahrada, která je obhospodařována ve spolupráci s přírodou; používáme k tomu techniky jako mulčování, vysazování rostlinných společenstev (tzv. guildů), vytváření zázemí pro užitečné živočichy atd. Základní kritéria přírodních zahrad jsou: nepoužívání umělých minerálních hnojiv, nepoužívání pesticidů, herbicidů a chemických postřiků, nepoužívání rašeliny k úpravě půdy. Skupinové rozhodování – proces, v němž se rozhodování děje kolektivně za účasti všech členů skupiny, existují různé metody skupinového rozhodování, např. sociokracie.

uvolňovat do půdy ve formě rostlinám přístupné (např. fixátoři dusíku využívající symbiotického vztahu s hlízkovými bakteriemi). Venkovní výukový prostor – jakýkoli venkovní prostor navržený a upravený k venkovní výuce dětí, může obsahovat přírodní zahradu, vyvýšené záhony, fóliovník, kompost atd. Výukový plán – popis aktivity nebo sledu aktivit, který čtenáři umožní porozumět, jak a proč dané aktivity vést s dětmi.

Smíšená kultura / polykultura – souběžné pěstování vícero druhů rostlin na jednom záhonu nebo pozemku kombinovaných tak, aby si vzájemně prospívaly. Školní vzdělávání – vzdělávání probíhající v rámci povinné školní výuky. Vazači živin – rostliny schopné čerpat ve velkém množství daný typ živin a opět ho

Slovníček 163


LITERATURA: Alderslowe, L. Amus, G., Cifarelli, V., Deshaies,D., Dumitrescu, E., Kastelic, L., Petru, M. a Velehradska, T. (2016). Survey of resources for engaging children in permaculture. Appendix 2. Přehled zdrojů pro zapojování dětí do permakultury. Dostupné z: http://childreninpermaculture.com/resources/survey-of-resources/ Alexander, R.J. (2001). Culture and pedagogy: International comparisons in primary education. Oxford and Boston: Blackwell. Bruce, T. (2012). Early childhood practice: Froebel today. London: Sage publications. Clements, R. (2004). An investigation of the state of outdoor play. Contemporary Issues in Early Childhood, 5 (1), 68 – 80. Dostupné z: http://bit.ly/1EKdN5F. Collado, S., Corraliza, J., Staats, H. a Ruiz, M. (2015). Effect of frequency and mode of contact with nature on children’s self-reported ecological behaviors. Journal of Environmental Psychology 41 65–73. Cornell, J. (1979). Sharing nature with children: A parents' and teachers' nature-awareness guidebook. Nevada City, Canada: Dawn Publications. Curic, I. a Kinga, K. (2017). Mirabelle's Forest Garden. Bucharest, Romania. Imagine Creatively.

164

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Dadvand, P., Nieuwenhuijsen, M., Esnaola, M., Foms, J., Basagaña, X., Alvarez-Pdrerol, M., Rivas, I., López-Vicente, M., De Castro Pascual, M., Su, J., Jerrett, M., Querol, X., and Sunyer, J. (2015). Green spaces and cognitive development in primary schoolchildren. PNAS, 112(26), 7937–7942. Dostupné z: http://www.pnas.org/ content/112/26/7937.abstract Daniš, P. (2016). Děti venku v přírodě: ohrožený druh? Tereza: Praha. (Translation is: „Children outdoors in nature: endangered species?“). Dostupné z: http://www.msdubovice.cz/UserFiles/Deti_ venku_v_prirode_2016_web.pdf Department for Children, Schools and Families (2008). Every Child a Talker: Guidance for Early Language Lead Practitioners. Crown copyright. Nottingham, DCSF publications. Dostupné z: https://www. foundationyears.org.uk/wp-content/uploads/2011/10/ecat_guidance_for_practitioners_12.pdf Deshaies D., Halaicu S., Zambet M., Alexa M., (2015). Neohumanist Education Curriculum for Early Childhood. Bucharest, Romania: Asociatia Educatiei Neoumanista. Drąsutė, V. a Umbrasaitė, R. (2015). Learning that grows with the learner: Following Waldorf education in kindergarten „under the sun“. International conference: The future of education 5th edition, Florence, Italy 11–12th June 2015. Edwards, C., Gandini, G. a Forman G. (1998). Hundred languages of children: The Reggio Emilia approach to early childhood education. (2nd ed.). Greenwich, CT: Ablex. Higgins, P (2001). Learning outdoors: Encounters with complexity. European Institute for Outdoor Adventure Education and Experiential Learning. Dostupné z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/ download?doi=10.1.1.200.7239&rep=rep1&type=pdf#page=89

Literatura 165


Hinds, J., a Sparks, P. (2008). Engaging with the natural environment: The role of affective connection and identity. Journal of Environmental Psychology, 28, 109–120. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/ S0272494407000953?via%3Dihub Holland, C. (2009). I love my world: The playful, hands-on nature connection guidebook. Otterton, England: Wholeland Press. Holmgren, D. (2006). Permakultura. Principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti. Svojanov, CZ: PermaLot. Keller, H. (1905) [Copyright 1904]. The Story of My Life by Helen Keller [Letter to Rev. Phillips Brooks dated June 8, 1891]. New York: Grosset & Dunlap. Larson, L. R., Green, G. T. a Cordell, H. K. (2011). Children’s time outdoors: Results and implications of the national kids survey. Journal of Park and Recreation Administration, 29 (2), 1–20. Dostupné z: http://www.srs.fs.usda.gov/pubs/ja/2011/ja_2011_larson_001. pdf London SDC (Sustainable Development Commission) (2011). Sowing the seeds: Reconnecting London’s children with nature. Greater London Authority. Dostupné z: http://www.londonsdc.org.uk/ documents/Sowing%20the%20Seeds%20-%20Full%20Report.pdf Louv, R. (2005). Last child in the woods: Saving our children from nature-deficit disorder. Chapel Hill, NC, USA: Algonquin Books of Chapel Hill. Manitonquat (Medicine Story) (2015). The Joy of Caring for Children in The Circle Way: It Takes a Child to Raise a Village. Greenville, NH, USA: Story Stone Publishing.

166

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


Max-Neef, M. (1992). Real-life economics: Understanding wealth creation. Routledge, London, pp. 197–213. Dostupné z: http:// alastairmcintosh.com/general/resources/2007-Manfred-Max-Neef-Fundamental-Human-Needs.pdf Meller, H. (1990). Patrick Geddes: Social evolutionist and city planner. London, UK: Routledge. Mollison, B. (1988). Permaculture: A designer’s manual. Tasmania, Australia: Tagari Publications Mollison, B. a Slay, R.M. (2012). Úvod do permakultury. Brdárka, SK: Alter Nativa o.z. Nature England (2009). Childhood and nature: a survey on changing relationships with nature across generations. Dostupné z: http://publications.naturalengland.org.uk/publication/5853658314964992 Neville, H.F. (2007). Is This A Phase: Child Development & Parent Strategies, Birth to 6 Years. Seattle, Washington, USA: Parenting Press, Inc. Nuttall, C. a Millington, J. (2008). Outdoor classrooms: A handbook for school gardens. Hampshire, UK: Permanent Publications. Ontario (2007). Early learning for every child today: A framework for Ontario early childhood settings. Toronto: Ministry of Children and Youth Services. Dostupné z: http://www.edu.gov.on.ca/childcare/ oelf/continuum/continuum.pdf#page=24 Parenting Counts (2018). Developmental timeline. Talaris Institute. Dostupné z: http://www.parentingcounts.org/information/timeline/ Permaculture Association (2018). Permaculture Principles: Use small and slow solutions. Dostupné z: https://www.permaculture.org.uk/ principle/9-use-small-and-slow-solutions

Literatura 167


Rose, C. a Nicholl, M. (1997). Accelerated learning for the 21st century: The six-step plan to unlock your mastermind. New York, USA: Dell Publishing. Shapla, R. (2014). Kurent: A journal of permaculture for children, parents and educators. Issue 2. Winter 2014. Self-published. Siraj-Blatchford, I., Sylva, K., Muttock, S., Gilden, R., Bell, D. (2002). Researching effective pedagogy in the early years. (Research Report No. 356). London: Department for Education. Sobel, D. (1996). Beyond ecophobia: Reclaiming the heart in nature education. Great Barrington, MA, USA: The Orion Society and the Myrin Institute. Taylor, A. F., Wiley, A., Kuo, F. E. a Sullivan, W. C. (1998). Growing up in the inner city: Green spaces as places to grow. Environment and Behavior, 30(1), 3–27. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/ doi/abs/10.1177/0013916598301001 Teaching Strategies, Inc. (2001). The Creative Curriculum: Developmental Continuum for Ages 3–5. Dostupné z: http://www.haddonfield.k12.nj.us/dev-cont.pdf Waite, S., Passy, R., Gilchrist, M., Hunt, A. a Blackwell, I. (2016). Natural connections demonstration project, 2012–2016: Final Report. Natural England Commissioned Reports, Number 215. Wall, S., Litjens, I. a Taguma, M. (2015). Early childhood education and care Pedagogy review. England. OECD. Wells, N. M. a Lekies, K. S. (2006). Nature and the life course: Pathways from childhood nature experiences to adult environmentalism. Children, Youth and Environments, 16(1). Dostupné z from: http://www.jstor.org/stable/10.7721chilyoutenvi.16.1.0001?seq=1#page_scan_tab_contents

168

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


HLAVNÍ AUTOŘI: Lusi Alderslowe se ve Skotsku věnuje zapojování dětí do permakultury ve formálním i neformálním vzdělávacím prostředí již od roku 2005. Je koordinátorkou projektu „Děti v permakultuře“ pro Permakulturní Asociaci v Británii a Základní školu Gatehouse of Fleet. Dále se věnuje výuce permakulturních kurzů na mezinárodním poli, je průvodkyní v lesní mateřské škole a sociální ekoložkou. Stála u zrodu rodičovského lesního klubu „Nurturing Nature“, vede zájmový kroužek pro pobyt v lese a pracovala s mateřskými i základními školami v problematice vícenásobné deprivace. V současnosti pokračuje v práci s dětmi na designu i zahradnických aktivitách, vede lesní aktivity pro děti a domácí výuku svých dvou synů. Gaye Amus žije v Helsinkách ve Finsku, je lektorkou environmentální výchovy se specializací na vzdělávání a péči v raném dětství. Od roku 2007 pracuje v lesní mateřské škole „Rain or Shine“ ve Finsku a věnuje se vzdělávání pedagogů na mezinárodním poli, přednáší na konferencích, vede semináře a poskytuje konzultace v oblasti přírodní pedagogiky a výuky venku. V roce 2005 začala v Turecku vést semináře pro průvodce Lesních mateřských škol, čímž tam iniciovala hnutí přírodní pedagogiky v mateřských a základních školách. Je jednou z iniciátorek projektu „Děti v permakultuře“.

Hlavní autoři 169


Denise Deshaies, známá pod jménem „Didi“, je vedoucí představitelkou a mezinárodní lektorkou neohumanistického hnutí ve vzdělávání, jehož cílem je od raného dětství podporovat ekologický, inklusivní a soucitný pohled na svět. Od roku 2001 vede programy pro děti v jeslích, mateřské škole a odpoledních kroužcích a je též autorkou Neohumanistického učebního programu vyvinutého v Rumunsku. Napsala množství článků a školí pedagogy v různých částech světa – v Nizozemí, Spojených státech amerických, Libanonu, Austrálii, Itálii nebo Rumunsku, kde také od roku 2005 žije. Je zakládající členkou „Neohumanist Education Association“ v Rumunsku. SPOLUAUTOŘI: Valentina Cifarelli z Itálie se zajímá o mimoškolní vzdělávání a permakulturu pro děti a mládež a je také trenérkou v tematice Authentic vocation. Je to aktivní matka, nadšená do přírodního včelaření a života v komunitě. Crina Cranta z Rumunska je učitelka, tvořivý snílek, matka dvou dětí a koordinátorka komunitní zahrady v Bukurešti v Rumunsku. Cecilia Furlan z Itálie pracuje v autonomní komunitě a využívá permakulturní principy ve své zahradě, pekárně i při výchově dcerky. Charlene Chesnier z Itálie je profesionální ilustrátor a tvůrce animovaných filmů. Věnuje svůj talent projektům zaměřeným na trvalou udržitelnost. http://cchesnier.wixsite.com/charlytamalo Tomislav Gjerkeš ze Slovinska je permakulturní designér. Navrhuje a buduje venkovní výukové prostory a podporuje školy v zavádění venkovního učení do každodenní praxe. Adéla Hrubá z České republiky je permakulturním designérem a lektorem kurzů. Navrhuje a tvoří venkovní výukové prostory v mateřských školkách a školách společně s dětmi, pedagogy, rodiči a členy místní komunity s využitím lokálních zdrojů. Lara Kastelic ze Slovinska se zajímá o životní styl, který podporuje lidi i přírodu a který může přinést permakulturu dětem, mladým

170

Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi


i dospělým. Je nadšená nástroji sociální permakultury a komunitním způsobem života. Tereza Velehradská je lektorkou environmentální výchovy pro děti (v CEGV Cassiopeia). Vede výukové programy mimo jiné spojené i s permakulturou a pracuje jako konzultant mezinárodního programu Ekoškola v České republice. Lerryn Korda je profesionální ilustrátor a spisovatel knih pro děti, sídlící ve Velké Británii (http://www.lerrynkorda.com). KONTAKTUJTE NÁS Další aktuální informace o projektu a vzdělávacích kurzech spojených s evropskou sítí "Children in permaculture" najdete na webové stránce: www.childreninpermaculture.com V České republice můžete kontaktovat partnerskou organizaci projektu: Základní článek Hnutí Brontosaurus – Forest vzdělávací centrum Cassiopeia Jizerská 4, 37011, České Budějovice e-mail: info@cegv-cassiopeia.cz

http://www.cegv-cassiopeia.cz

www.neoumanism.org

www.permaculture.org.uk

http://permakultura.si/

http://intranzitie.org/ http://gatehouse.dumgal.sch.uk/

https://paradisoritrovato.org/

Hlavní autoři 171



Péče o Zemi, péče o lidi a spravedlivé dělení ve vzdělávání. Manuál, jak sdílet permakulturu s dětmi je průkopnická kniha, která skrze permakulturní optiku přináší inspiraci k udržitelnému způsobu vzdělávání vycházejícímu z potřeb dětí. Kniha plná inovativních informací, která přináší nové kurikulum, stovky námětů na aktivity, výukové plány, celostní pedagogiku i kontrolní otázky, povzbudí pedagogy k výuce venku a inspiruje je k učení se od přírody. Manuál je určen pedagogům mateřských i základních škol, zákonodárcům, permakulturním designérům, průvodcům v lesních mateřských školách, vedoucím zájmových kroužků, rodičům, pěstounům, opatrovníkům, prarodičům i všem ostatním, kdo se zajímají o celostní vzdělávání k trvale udržitelnému způsobu života. „Toto je kniha, která přichází v pravý čas ... Je povinností každé školy mít alespoň jeden výtisk manuálu!“ Janet Millington and Carolyn Nuttall, autorky knihy „Outdoor Classrooms - A Handbook for School Gardens“ „Tento manuál je velice dobře napsán a pokrývá všechny oblasti permakultury.“ Rosemary Morrow, autorka knihy „Průvodce permakulturou pro uživatele Země“ „Kniha plná praktických příkladů, jak podporovat děti, aby hledaly spojení samy se sebou, s ostatními a s cyklem růstu. Tato příručka ... je neocenitelná pro rodiče stejně jako pro pedagogy.“ Looby Macnamara, autorka knih „People and Permaculture“ a „7 Ways to Think Differently“, spoluzakladatelka projektu „Cultural Emergence“ „Jedná se o dílo, které si musí přečíst každý, kdo chce sdílet permakulturu s dětmi, protože zablácené dítě je šťastné dítě, a to jak po stránce emoční, tak po stránce kognitivní!“ Dr Anders Szczepanski, autor a odborný asistent v Outdoor Education National Center, Linköping University Sweden.

ISBN 978-88-943524-0-5

9 788894 352405


Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.