7 Mluvte o člověku, který zemřel, a vzpomínejte na něj
Vzpomínat na člověka, který zemřel, patří k procesu uzdravení. Jeden ze způsobů, jak vzpomínat, je prostě hovořit o něm. Je dobré mluvit o něm jmenovitě a dělit se s druhými o vzpomínky na něj. Můžete třeba říct: „Tuhle písničku měl tatínek moc rád.“ nebo „Nikdo nepeče lepší koláč, než jaký dělala tvoje maminka.“ Když se o zemřelém zmiňujete jménem, je to způsob, jak dětem dovolit, aby vám řekly, co k němu cítily. Připomíná jim to, že mluvit o zemřelém není tabu. Podobný účinek má sdílená vzpomínka. Dítěti připomíná také to, že zemřelý bude dál „žít“ a ovlivňovat životy těch, kteří tu po něm zůstali. „Tatínek mě lechtal. Tancoval se mnou. Četl mi.“ Sára, 9 let Děti si do našeho centra často nosí předměty, které jim zemřelého připomínají, například obrázky, osobní věci, básničky a jiné upomínky, a ukazují je ostatním. Někdy zapalují na památku zemřelého svíčky. Také si po něm rády schovávají něco na památku. Většinou je zajímají předměty, které pro ně mají citový nebo vztahový význam. Když Jeremyho otec zemřel na infarkt,
23