3 Buďte upřímní Nikdy dítěti nelžete
Postavme se k tomu čelem. Je těžké říkat dětem něco bolestného, protože je chceme před bolestí chránit. Jako dospělí to máme „v popisu práce“. Když jim musíme oznámit zprávu o úmrtí a seznámit je s podrobnostmi, je přirozené, že je chceme ochránit, jako bychom tím, že jim nepovíme celý příběh, mohli tu ránu trochu zmírnit. Někdy nechceme dětem povědět pravdu, protože se je snažíme ochránit před určitými drsnými fakty – například před mírou něčího tělesného utrpení, podrobnostmi o vraždě, před skutečností sebevraždy. Jenže pravda je taková, že ať už jim to řekneme přímo nebo ne, děti se obvykle fakta tak či onak dozvědí, buď tím, že zaslechnou, o čem mluví dospělí nebo jiné děti, nebo v některých případech z televize, z novin, nebo z internetu. Když někdo blízký při hovoru o příčině smrti a o zemřelém lže, smutek dítěte se tím jen komplikuje. Také se tím dává najevo, že je v pořádku pravdu skrývat a že se dospělým nedá věřit. Jedním ze způsobů, jak dospělí skrývají pravdu, je, že kolem citlivých témat „mlží“. Tuhle hru ale prohlédnou i předškoláci. Dokážou vycítit, že je něco v nepořádku, a všimnou si, když se dospělí chovají jinak.
16