SERIÁL

studenti 3. a 4. ročníku SŠ ve ValMezu

Sedět celý den u počítače je demotivující

V předchozím čísle redakce zjišťovala, na jaké překážky během distanční výuky naráželi pedagogové a studenti vysokých škol. Nyní jsme se zaměřili na střední školy pro žáky se sluchovým postižením v ČR. V ČR se nachází celkem osm škol, které nabízejí vzdělávání na středních školách, ať už s maturitou, nebo s výučním listem (SOU, OU). Všem školám jsme zaslali dotazy, které byly určené studentům i pedagogům. Některé školy ale své odpovědi nestihly z časových důvodů zpracovat a doručit.

TEXT: Milena Brožová a Klára Zaoralová FOTO: archiv dotazovaných

Otázky pro pedagogy:

1) Co je na distanční výuce nejtěžší? Jaké jsou její výhody a nevýhody. A proč? 2) Co jste museli při distanční výuce v praktických předmětech (např. práce v laboratoři, exkurze) změnit a co to pro Vás jako vyučujícího znamenalo? 3) Jak probíhaly zkoušky? Co vše se muselo změnit, aby škola dodržela nařízení vlády?

Odpovědi pedagogů ze SŠ pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí:

1. Na distanční výuce je podle mého názoru nejtěžší ztráta osobního kontaktu se žáky. Ve třídě mám možnost sledovat proces učení nepřetržitě, ihned poznám, kdy žák potřebuje s něčím pomoci, rychleji reaguji na jeho momentální potřeby (neporozumění vysvětlení nebo zadání úkolu, popř. neznámé slovo). Myslím si, že výhodou distanční výuky bylo pro žáky jednak to, že si mohli nastavit „svůj” čas pro vypracovávání úkolů, pro studium. Toto vyhovovalo obzvláště žákům, kteří potřebují na práci prodlouženou dobu, lépe se soustředí při individuálním vzdělávání. A za druhé si žáci mohli uvědomit míru své zodpovědnosti v procesu vzdělávání. Bylo zřejmé, kdo si poradí v obtížnějších podmínkách a kdo přenechává „učení se” na dovednosti a plné zodpovědnosti učitele. ☺ /Mgr. Jitka Zemanová, vyučující českého jazyka/

2. V zahradnickém oboru chyběla při výuce praktická možnost vyzkoušet si jednotlivé činnosti, nabývání praktických dovedností „přes web” je obtížné. Vyučující odborných předmětů používají velké množství názorných pomůcek, bylo proto na jejich tvořivosti, jak to udělat, aby žáci nebyli o tuto část výuky ošizeni. Praktické postupy tedy vyučující rozfázovali, natočili videa, posílali žákům. Pokud žáci neměli potřebné technické vybavení, vyučující s materiály jezdili k nim domů. ☺ /za ZAH, ZAM Ing. Dana Novosadová/

3. Závěrečné učňovské i maturitní zkoušky probíhaly prezenčně, v termínech stanovených MŠMT, podle epidemiologických pravidel vyplývajících z nařízení vlády. Závěrečné zkoušky, jak praktické, tak i ústní na SOU proběhly. Písemné zkoušky byly MŠMT odvolány, u maturitního oboru IT byly povinné didaktické testy z jazyků a ústní maturita z odborných předmětů, ostatní zkoušky byly dobrovolné. Jeden student absolvoval maturitní zkoušku v celém rozsahu a prospěl na výbornou. /Mgr. Martina Maćkowiaková, zástupkyně ředitele/

Mgr. David Jorda – zástupce ředitelky pro SŠ obor Asistent zubního technika, Praha 5

1) Pro pedagogy to byla příprava smysluplného materiálu pro oba jazyky. Na naší střední škole se tato příprava odvíjela od jazykové kompetence našich studentů. Ve všech ročnících jsou nedoslýchaví i neslyšící studenti. Někteří psanému textu v českém jazyce rozumí, jiní potřebují zadání v českém znakovém jazyce. Tomu byl přizpůsoben výklad i látka. Pedagogové se snažili materiál hodně vizualizovat a při přípravě videí museli myslet na to, aby materiál byl otitulkován a s překladem do ČZJ. V odborných předmětech byly vybírány hlavně základní informace. Na druhou stranu nás – pedagogy i studenty – distanční výuka zdokonalila v informačních technologiích, v práci na internetu a zpracovávání materiálů. Studenti se naučili dobře zpracovávat zadání a úkoly s barevným provedením a s QR kódy obsahující videopřeklad do ČZJ. Pro studenty bylo občas demotivující pracovat přes počítač, neudrželi pozornost, nebo často i zaspali. Během osobního setkání má pedagog možnost kontrolovat podle reakcí i mimiky, zda student rozumí látce a co mu dělá problém. Přes monitor je to velmi těžké. Ze psaných odpovědí se občas nepozná, zda student látku zpracoval sám a zda jí rozumí. Studenti se ale naučili vyhledávat a předávat informace, což je plus. Nicméně horší bylo jejich zapamatování, protože tento způsob práce je spíše pasivní, žáci si nezapamatují, co si vyhledali. Dále pro ně bylo těžké řešit internetové výpadky. 2) Práci v laboratořích vyučuje kolegyně, která to měla obtížné. Pro kvalitní výuku je potřeba ruce, laboratoř s vybavením (materiály, nástroje a přístroje). To studenti doma nemají, praxi jsme tedy museli pozastavit, potom jsme museli zameškanou látku dohánět. Online výuka se využívala zejména pro odborné předměty, kde se zároveň ukazovalo na modelech, o čem látka je. Za pandemii studenti ani pedagogové nemohli, proto si mohl každý vyučující zvolit svůj systém výuky. Musel však splnit cíl, naučit studenty základní, potřebné znalosti, vědomosti daného oboru i ročníku. V době, kdy byla umožněna praktická výuka, jsme využili času a formou rotační výuky pro 2. a 3. ročník probíhala praxe v laboratořích.

student během zkoušek ve ValMezu

3) Maturitní zkoušky proběhly bez ústní zkoušky z ČJ a cizího jazyka ve formě chatu. Maturovala skupina studentů, kteří byli skvělí. Byli zkoušeni z látky, která se stihla probrat do začátku distanční výuky. Zkouška z odborných předmětů proběhla osobně, jsme malá skupina a nebylo to tak složité. Studenti se museli prokázat antigenním testem a dodržovaly se rozestupy a hygienická opatření. Pro plynulou komunikaci jsme však neměli roušky ani štíty, protože od štítů se světlo odráží a ztěžuje to komunikaci.

Bc. Lubomír Hykl, učitel na SŠ, SOU a odborné učiliště Gellnerka v Brně

1) Já osobně jsem velkou změnu nepociťoval, chodil jsem do práce a učil jsem na dálku. Horší to bylo pro studenty, protože se museli učit doma. Museli být stále u počítače a někdy výuka byla určitě monotónní. Problémy měli také ti, kteří neumějí moc ovládat počítače a internet. Pro ně to bylo opravdu náročné. Naštěstí jsem v IT zběhlý. Znal jsem i platformy, jako je ZOOM či Google Meet. Všem asi nejvíce chyběl sociální kontakt, kdy došlo k určitému lidskému odcizení, vnímal jsem to jako školu v bublině. Má to i výhodu, studenti byli „donuceni“ se naučit pracovat s informačními technologiemi. Tyto nabyté zkušenosti v budoucnu uplatní. Museli se naučit komunikační pravidla, během online výuky se muselo předávat slovo, nemohli znakovat všichni najednou. To se jim v životě bude určitě hodit. Sociální interakce v podobě povídání si se spolužáky během přestávky jim také chyběla, studenti pak už ani neměli chuť bavit se po online výuce. Prezenční výuka je lepší nejen kvůli sociálním kontaktům, ale také pro lepší odkazování, např. na modelu. To přes počítače nejde. 2) U informačních technologií nebyly velké překážky jako na jiných středních školách (např. zubní technik či pedagogická škola), kde jsou praxe jinak nastavené. Tam měli opravdu problém. U informačních technologií jsem z 90 % materiál pro studenty připravil tak, že jsem jim natočil video, jak lze pracovat s daným programem (např. instalace programu, ovládaní programu apod.). Pro zbývajících 10 % byla potřeba osobní prezentace, kde jsem ukázal, jak sestavit počítač, jak vypadá hardware apod. To jsme dohnali po návratu studentů do lavic. 3) Zkoušky probíhaly přes online prostředí. Byl sestaven časový harmonogram a každého studenta jsem vyzkoušel. Používali jsme aplikaci Teams od Microsoftu, kde jsem vložil zadání úkolu, a studenti tak mohli pracovat. Neměl jsem však kontrolu, zda studenti pracují sami, či si navzájem radí. To se pak projevilo u ústní zkoušky, kdy třeba nevěděli, jak mají odpovědět. Covid výuku nijak extra neomezil, ale byla potřeba větší tolerance a něco jsme i odpouštěli. Co jsme dodrželi, je obsah a množství látky, která se musela za daný ročník probrat. Nevýhodou bylo to, že jsem jako vyučující nepoznal, zda student pracuje sám, či nikoliv.

Mgr. Andrea Brahová, zástupkyně ředitelky MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postižené v ČB a Mgr. David Ryjáček (pedagog OU, předměty matematika a informační technologie)

1) Distanční výuka je pro pedagogy náročná na přípravu, obtížné bylo i zvládnutí technické stránky věci (Teams spolu s jinými aplikacemi). Všichni se snaží, aby vše fungovalo správně a informace se ke studentům dostaly tak, jak si učitel představuje. Těžká je motivace žáků k výuce na dálku. Bylo nutné předávat žákům informace v mluvené (tlumočené) formě a také písemně. U studentů je při distanční výuce třeba umožnit dostatečné soukromí (v případě více sourozenců, malého bytu), technické vybavení, klást důraz na vlastní zodpovědnost za připojení se k výuce a vlastní organizaci dne – s tím souvisí i rozvrh plnění zadávaných úkolů. 2) Výhody distančního studia spatřujeme v domácím prostředí studia, pohodlném oblečení, vlastní organizaci dne a rozvržení si úkolů. Zásadní nevýhodou je absence kontaktu s vrstevníky a učiteli. Je náročné zajistit pochopení a dovysvětlení nového učiva na dálku. Děti i učitelé trávili většinu času u počítačů. Problémem se u žáků často stávalo nechávání plnění zadáných úkolů na poslední chvíli, jejich vrstvení a s tím i spojený stres. Problémem distanční výuky sluchově postižených bylo naučit žáky správně ovládat výukový program (problém jsme řešili návody v písemné formě a individuálními konzultacemi). Ze začátku byl i problém správně odhadnout znakovací prostor před tělem spolu se záběrem kamery tak, aby osoba na druhé straně správně zaznamenala celý obsah sdělení. Také jsme mu-

student SOU v Českých Budějovicích na praxi seli naučit žáky pružněji reagovat na případy, kdy nesprávně rozumí nebo mají technické problémy (okamžitě používat chat v MS Teams). Muselo se pamatovat i na dostatečné nasvícení osob během výuky, na to jsme naráželi zejména na začátku distanční výuky. Řešili jsme také dobré internetové připojení pro přenos obrazu, a tedy kvalitního zobrazení výkladu tlumočeného do ZJ. V případě neporozumění obsahu byl nutný individuální přístup, na to jsme využívali videohovory nebo chaty pomocí WhatsApp. Výuka v praktických předmětech probíhala pomocí MS Teams spolu s ukázkami z YouTube. Učitelé odborných předmětů využívali i vlastní videa a fotografie. Probíhala i spolupráce se školním tlumočníkem do ZJ, kdy některá témata byla přetlumočena. Pro vyučující to znamenalo nárůst příprav na výuku a správné naplánování organizace hodin. 3) Při závěrečných zkouškách byla dodržena stávající platná mimořádná opatření MZ a MŠMT. Protože se k závěrečným zkouškám přihlásil jen jeden student, nemuseli jsme při organizaci přistoupit k zásadním změnám.

PhDr. Jan Šindelář (aprobace ČJL – dějepis, Gymnázium a SOŠ pro sluchově postižené, Praha 2, Ječná 27)

1) Už jenom přechod na distanční výuku byl obtížný. Například videohovory vyžadují jistou solidní úroveň připojení k internetu i dostatečné počítačové zázemí – to u řady žáků ani kolegů nebylo zpočátku samozřejmostí. Naštěstí se zápůjčkami a nákupy techniky se vše nakonec zlepšilo. Distanční výuka pro žáky se specifickými vzdělávacími potřebami je obecně velmi problematická, osobní kontakt v malém kolektivu je zde brán jako jeden ze základů úspěšné práce, proto i přes veškerou snahu docházelo občas i k nedorozuměním a průtahům. Na druhou stranu distanční výuka přinesla digitalizaci učebních materiálů a v konečném důsledku vedla ke zvýšení počítačové gramotnosti všech zúčastněných. 2) Jsem učitelem všeobecně vzdělávacích předmětů a nejvíce mě v tomto ohledu mrzelo zrušení všech historických i jiných projektů, návštěv divadel, exkurzí, vánočních dílen atp. Školní prostředí vnímám jako pospolitost žáků, učitelů a rodičů, pro jejíž existenci a fungování jsou tyto akce velmi důležité. 3) Maturitní i přijímací zkoušky probíhaly dle stanovených pravidel, byť to znamenalo jisté organizační úpravy, které se ale daly zvládnout. Klasifikace v konkrétních předmětech zohlednila mimořádnost situace a učitelé se snažili přistupovat k hodnocení žáků s maximálním porozuměním. Vzhledem k povaze distanční výuky se většina hodnocených činností posunula do sféry domácích prací a úkolů, což představovalo zvýšený tlak na svědomitost, píli a efektivní práci s časem všech studentů.

I během zkoušek se dodržovala nařízená opatření

Studentů jsme se ptali:

1) Proč jste si vybral/a tento obor? Co je na studiu nejobtížnější? 2) Co je pro Vás lepší, prezenční, či distanční výuka. A proč? 3) Změnila se Vám praktická část výuky (např. práce v laboratořích, exkurze, praktické části)? Jak změna vypadala?

Richard Pleiner, student 2. ročníku oboru asistent zubního technika na SŠ Výmolova, Praha 5

1) Chtěl jsem střední školu s maturitou a zajímal jsem se zároveň o zuby, protože si myslím, že práce v mém oboru bude mít budoucnost. 2) Pro mě bylo těžké psát odpovědi v českém jazyce. Ze začátku byla výuka z domova dobrá, později jsem však měl problém vydržet sedět a udržet pozornost. Začalo mě bolet tělo. Chyběl mi osobní kontakt s mými neslyšícími kamarády. Byl jsem rád, že jsem doma s rodinou, protože během výuky ve škole jsem na internátě. Nevýhodou byl omezený pohyb, bylo hodně práce s učením – samostudiem. Dále byly vyšší výdaje za elektřinu, větší spotřebu papíru a barvy do tiskárny. Také jsme se občas potýkali s výpadky elektřiny, protože na počítačích byli najednou všichni členové rodiny. 3) Učit se doma mi tak nevadilo, hodně mi ale chyběli spolužáci a povídání s nimi v českém znakovém jazyce. Praxe je lepší mít ve škole, protože během výuky nám učitelé mohou více názorně ukazovat a vysvětlovat, co je potřeba, a při práci nás mohou hned opravovat. Na dálku je to obtížné. Praxe pro zubního technika je moc důležitá, a ta nám teď chybí.

Adéla Vošahlíková (3. ročník Gymnázia pro sluchově postiženou mládež, Praha 2)

1) Původně jsem si vybrala střední školu s chemickým zaměřením, ale bylo to pro

mě moc těžké. Učení a výklad jsem nestíhala, proto jsem přestoupila na gymnázium pro sluchově postižené. Zde je nás ve třídě méně a učivo se mi lépe zvládá. Na studiu je nejtěžší matematika. 2) Pro mě je lepší prezenční výuka, protože se více soustředím, nic mě nerozptyluje a mám ráda kontakt s lidmi. 3) Během období pandemie byly všechny exkurze zrušeny a laboratorní cvičení na našem gymnáziu nejsou.

David Lištvan, student oboru Informační technologie, 4. ročník SŠ, SOU a OU Gellnerka v Brně

1) Informační technologie v ekonomice jsem si vybral, protože tento obor nabízí hodně předmětů: databáze, programování grafika, sítě. Dále ekonomiku, český jazyk, angličtinu, znakový jazyk a mnoho dalších. A to mě hodně láká a dává mi motivaci ke studiu. Vedle toho máme i sport, různé exkurze, vodácký zájezd, turistiku. Nabídka je opravdu pestrá. S předměty databáze a programování dost bojuji, protože jsou obtížné. Zadávání příkazů musí být přesné, a když se udělá sebemenší chyba, je to špatně. To je náročné a obtížné.

2) Prezenční výuka je určitě lepší. Během ní je výhoda, že se látka probírá se studenty a učitelem. A když látce nerozumím, mohu se hned zeptat a pokračovat v práci. Také se střídají předměty a nejsme pořád u počítače, jak je tomu u distanční výuky. Během ní jsme stále u počítače nejen pro počítačové předměty, ale také pro všechny ostatní. A zbývající látku se musíme sami doučit. V případě, že nerozumíme, musíme psát e-maily a je to zdlouhavé. Během prezenční výuky se předměty střídají po 45 minutách a třeba na český jazyk počítač nepotřebujeme. Sedět stále u počítače je vyčerpávající.

3) Tu jsem měl jen u databázových systémů a programu zvaný SketchUp (poz. red.: software pro tvorbu 3D modelů). Vyučující nám zadal projekt se zadáním v bodech. Měli jsme navrhnout dům s konkrétními parametry, např. kolik oken, barva fasády, nebo typ střechy. Já jsem na tom pracoval týden a poté jsem dostal známku. Další praxe v podobě exkurzí se nekonala.

Samuel Wirth (4. ročník, obor Informační služby na SŠ)

1) Vybral jsem si obor Informační služby, abych měl blíž k počítačům, protože jsem s nimi odmalička vyrůstal. Podle mě je na mém oboru nejtěžší správa dat, kde musíte pracovat s archivními zákony. 2) Rozhodně jsem pro prezenční výuku, zkrátka vše nelze nahradit online prostředím. Potřebuji osobní přístup s učiteli, kteří nám poskytnou rychlou zpětnou vazbu, zda jsme vše správně pochopili. Prezenční výuka má rychlejší tempo učení než ta distanční. Nezapomínejme také ani na praxe, které je nezbytné uskutečňovat klasickou formou. 3) Kvůli covidu jsme samozřejmě museli zůstat doma, a když se nakonec škola otevřela, měli jsme ze začátku střídavou výuku. Do školy jsme chodili, pouze pokud jsme měli odborné předměty v rozvrhu. Samozřejmě nám naše škola dokázala poskytnout praxi na pět týdnů, náramně jsme si to užili. Poslední den praxí byl závěr s prezentací, na kterou jsme se připravovali celých pět týdnů. Měli jsme vymyslet, v čem bychom chtěli podnikat, poté jak to odprezentovat správně. Účelem této prezentace bylo získání sponzorů.

Dominik Holiš, student 4. ročníku oboru Počítačové systémy a aplikovaná elektrotechnika, SŠ pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí

1) Protože mě baví práce na počítači, konkrétně práce s fotografiemi, střihy, výroba prezentací, tvorba ve 3D programu apod. Nebaví mě však programování, práce a kódování v IT jazyku. Vyučují nás slyšící učitelé, kteří neznakují a látku nám jen názorně ukážou – pak nás odkážou na samostudium. A to je pro mě těžké. Nejvíce mě baví předmět APS – aplikace programových systémů, kde se učíme například upravovat fotografie apod. 2) Pro mě je lepší distanční výuka, protože jsem jediný neslyšící mezi slyšícími spolužáky. Výuka je většinou v mluveném jazyce, tlumočníka tam mám málokdy. Během online výuky byl přítomen tlumočník, tak jsem i více rozuměl. I výklad látky byl názornější a pro mě více srozumitelnější. Také mi vyhovovaly individuální konzultace, kdy jsem mohl probrat v přítomnosti tlumočníka látku, které jsem nerozuměl. Skvělé bylo, že pro český jazyk a angličtinu jsme měli skupinu neslyšících studentů z různých oborů a ročníků a učil nás slyšící učitel, který umí výborně ZJ. To mě bavilo. Distanční výuka mi vyhovovala, protože vyučující poslal zadání či úkol a já ho musel splnit. Podle svého tempa a času – mohl jsem si práci sám naplánovat. Během prezenční výuky je to pro mě hektické. 3) Ano, v praktických předmětech je rozdíl mezi distanční a prezenční výukou. Během výkladu ve škole se užívá názorných ukázek, můžeme si to i vyzkoušet a je to i zajímavější. V online výkladu je to jen na teoretické úrovni, bez ukázek a je to uspávající a nicneříkající. Nebaví mě to a často probranou látku za chvíli zapomenu.

Na Rokycansku se

TEXT: Milena Brožová / FOTO: rodinný archív rodiny Dostálových

MARTÍNKOVO „NEJ“ :

Výhra: velký plyšový medvěd Film: Byl jednou jeden vesmír Zvíře: nosorožec Kreativita: stavění z lego kostiček Rokycansko je oblast pro cyklistiku jako stvořená. V nedalekém Stupně se o víkendu 7.–8. srpna 2021 konaly závody horských kol, které byly zařazeny do kalendáře UCI (Union Cycliste Internationale). Na těchto závodech byl jedním z mistrů Plzeňského kraje Martin Dostál (5). Nosí sluchadla a za svůj zatím velmi krátký život získal už několik titulů. Nevěříte? Čtěte dál!

VÝČET NEJVĚTŠÍCH ÚSPĚCHŮ MARTÍNKA:

2019 – Mistr ČR v kategorii 3–4 roky 2020 – obhájce Mistrovského titulu a vítěz celé série závodů Českého poháru v kategorii do 3–4 roky - vítěz série závodů Pražského poháru v kategorii do 5ti let http://prahamtb.cz/ - vítěz série závodů Plzeňského kraje v Talent Cupu https://talentcup.cz/ 2021 - Mistr Plzeňského kraje v sérii Pal Cupu a jeho sestra se stala taktéž Mistryní Plzeňského kraje této série - V Harrachově obhájil potřetí titul Mistra České republiky https://www.poharmtb.cz/ minime-cup-xco - K dalším výsledkům má dobře našlápnuto, ale závody ještě neskončily.

Jízda pro radost

Při prvním setkání s Martínkem jsem netušila, jak moc je úspěšný. Ze začátku našeho povídání se trošku styděl, ale v jeho očích hrály veselé plamínky. Zkrátka je to šikovný cyklorošťák, pro kterého je ježdění na kole velkou zábavou. Není jediný, celá jeho rodina je sportovně založená a cyklistika je součástí jejich životů stejně jako lyže, volejbal, nebo stolní tenis. Rodičů jsem se zeptala: Jak vychovat úspěšné jezdce? „Nikdy jsme děti do ničeho netlačili, cyklistika je sport, který nám umožňuje sportovat společně od raného věku. Děti rády jezdily na kole a my jsme je jen v této aktivitě podpořili. A že jsou úspěšní, to je takový bonus.“ S tím se ztotožňuji, i z fotek je vidět, že Martínek se často a rád usmívá. Maminka ještě vysvětluje: „Rádi vidíme za snahou i výsledky. A sport je jedna z možností, jak dětem ukázat, že když se budou o něco snažit a dají tomu ze sebe hodně, přinese to své výsledky. Neznamená to však jen první místa, ale i úspěšné zdolávání překážek a překračování komfortní zóny.“ Martínkova starší sestřička Andrejka (7) je také úspěšná závodnice. A byla to ona, která ho ke kolům i tenisu přivedla. Rodiče s ní jezdili na tréninky a závody a měli s sebou i Marťu. Ten vše, jak se říká, „odkoukal“ a od svých dvou a půl let začal sám jezdit na kole jen tak pro radost. Martínek jezdí pro radost a jeho vysněné povolání je – předjezdec na závodech!

Na Rokycansku se rodí dobří cyklisté

První sluchadla

Když se rodičům – právníkovi Ondřeji Dostálovi a ekonomce Martině Dostálové narodil roku 2016 syn Martínek, netušili, že by mohl mít problémy se sluchem. Nikdo totiž v jejich rodině neměl problémy, jen prababička, které je teď krásných 93 let. Už při prvním screeningu v porodnici se ale zjistilo, že tu problém se sluchem je. I další vyšetření potvrdila ztrátu sluchu – naštěstí se ale původní změřená těžká vada nepotvrdila a Martínek má jen lehkou nedoslýchavost. Rodiče pak po genetických testech zjistili, že jsou oba přenašeči genu způsobujícího poruchy sluchu. Martínek svá první sluchadla dostal ve čtyřech měsících. Přijal je dobře, protože technici a odborníci své práci rozumí. Našli Martínkovi taková, která mu vyhovovala. Později vyřešili i problém, který se objevil po zákroku – odstranění nosní mandle. Našli jiná, která syn neodmítal. Rodiče si přístup těchto odborníků velmi chválí. Ti nadále malému závodníkovi i v jeho vyšších požadavcích na barvu krytek u sluchadel vychází vstříc. Teď se Marťa pyšní s krytky v barvě oblíbených komiksových postaviček - jedno sluchadlo má v červené barvě Ironmana a druhé v modré barvě Kapitána Ameriky. Martínek tak hrdě ukazuje svým vrstevníkům svá sluchadla.

Mateřská školka

Do školky chodí v Rokycanech. Maminka se svěřuje: „Ve 2 a půl letech jsme ho zkoušeli dát do MŠ pro sluchově postižené v Plzni. Chtěli jsme, aby zažil školkové prostředí a řád v instituci, která s neslyšícími pracuje. Nevěděla jsem, jak se Martínek bude v tomto prostředí cítit. Už ve svém věku byl hodně napřed.“ Na můj údiv, že ve dvou letech dávat dítko do školky, je docela brzy, maminka reaguje: „Chtěli jsme ho dát do běžné školky, ale zároveň jsme měli respekt z omezení, které může zhoršený sluch v běžném školkovém procesu znamenat.“ Martínek nakonec byl ve školce jen dva týdny, protože ho čekala operace nosních mandlí. Martínek na můj dotaz, co ho ve školce nejvíce baví, odpovídá: „Nejraději mám procházky.“

Trénink

Martínek trénuje dvakrát týdně v Akademii cyklistických sportů pod vedením trenéra Vladimíra Kroce. V současné době jsou tréninky trošku omezené, protože do rodiny přibyl nový člen rodiny – tříměsíční Verunka. Skloubit pravidelné tréninky s rodinným životem je náročné, a tak se Máťovi momentálně plně věnuje jeho tatínek. A jak ho trénuje? „Přestože má Marťa jen lehčí ztrátu sluchu, na kole nosí sluchadla, aby mohl se mnou a trenéry dobře komunikovat,“ usmívá se tatínek a dodává: „Při výletech na kole nám Martínek často ujede napřed. Když uděláme někde přestávku, posíláme Andrejku, aby ho dohnala.“ Jak to bude s tréninky do budoucna? „Při trénincích jezdci naslouchají příkazům trenéra a už jsem se tím zabýval. Protože syn půjde příští rok do první třídy, bude potřebovat dobře rozumět i ve škole. Jsem technický typ a rád zkoumám nové technologie a s panem Prausem jsme vybrali sluchadla, která lze propojit bez problémů s mobilním telefonem, mikrofonem a televizí. Martínek sice všechny funkce vzhledem k věku plně nevyužívá, ale je skvělé, že tu ta možnost je a že ji budeme moci v budoucnu použít.“

Martínka i jeho sestřičku po našem rozhovoru čekal 5. září závod v Touškově. Marťa přivezl zlato, Andrejka bronz. Oběma patří velký obdiv, a ještě větší gratulace! první sluchadla

Martínek je sportovně všestranný, jezdí rád na koloběžce, hraje fotbal, běhá. Uběhl i pět kilometrů v rámci Běhu pro Paměť národa!