Prostorová představivost je klíčem k úspěchu

TEXT: Jan Semerád

FOTO: archiv Pavly Černé nejlepších žen na MČR

Neslyšící sportovci se účastní mnoha sportovních turnajů a závodů, ať už se svými neslyšícími, nebo slyšícími kolegy. Neslyšících sportovců je mnoho, ale těch, kteří dokáží podávat výsledky srovnatelné se slyšícími, je mnohem méně. Jedním z nich je i bowlerka PAVLA ČERNÁ , které se letos v květnu podařilo ve velké konkurenci obsadit skvělé 2. místo na mistrovství České republiky v Olomouci. Pavlu jsme si proto pozvali do redakce, aby nám něco pověděla o svém úspěchu, bowlingové kariéře a budoucích cílech.

Gratulujeme k vašemu úspěchu na MČR! Jaké byly vaše první pocity, když jste zjistila, že jste se umístila na 2. místě?

Vůbec jsem to nečekala, postupně jsem vyřazovala ostatní soupeřky, až z toho bylo finále. Nad výsledkem jsem v průběhu vůbec nepřemýšlela a ani jsem neměla velká očekávání. Z toho, že se mi MČR nepodařilo vyhrát, jsem zklamaná nebyla, už to 2. místo je velký úspěch a mám z toho velkou radost.

Jaký byl systém turnaje, přiblížíte ho čtenářům?

Turnaje se účastnilo celkem 24 žen, ty hrály v sobotu o postup mezi nejlepších 12. Mně se podařilo postoupit ze 7. místa. V neděli následovaly závěrečné fáze turnaje. O postupu mezi nejlepších 8 rozhodovalo celkem šest her, já jsem postoupila ze 4. místa. Postup byl pro mě překvapením, protože jsem vyhrála tři hry a zároveň tři prohrála, pomohly mi ale získané body z jednotlivých her. V další fázi jsme pak hrály postupně každá proti každé. Já jsem postoupila jako čtvrtá, takže jsem nejprve hrála proti třetí hráčce, tu jsem porazila, pak proti hráčce na 2. místě, kterou jsem také porazila. Ve finále jsem stála proti Petře Hanzlovské, tam už to nevyšlo.

Obě finálové čtveřice

Co vás k bowlingu přivedlo? Jak začala vaše sportovní kariéra?

Dřív jsem hrála házenou a volejbal. Pak jsem potkala svého přítele, se kterým jsem dodnes. Přítel hrál bowling a nakonec, někdy kolem roku 2008, se mu podařilo mě také nadchnout. Trénoval mě a trénuje doteď, to díky němu jsem teď tam, kde jsem. Do reprezentace jsem se poprvé dostala v roce 2014 na mistrovství Evropy. Deaflympiády jsem se zatím neúčastnila, protože v Brazílii byl v roce 2022 bowling zrušen a náhradní termín turnaje v Malajsii následně také. Letos v srpnu se koná mistrovství Evropy v Belgii.

Jaký je váš tréninkový režim? Kolik hodin týdně tréninku věnujete?

Trénuju víc s neslyšícími, tzn. hlavně se svým přítelem, spolu chodíme jednou týdně a pak já sama trénuju ještě 1–3× týdně. Se slyšícími hráči se potkávám hlavně na turnajích. Od roku 2014 spolupracuji se slyšícím trenérem Janem Mackem.

Měla jste nějaký bowlingový vzor?

Mým vzorem je slavná americká slyšící bowlerka Kelly Kuick, jinak se snažím dívat hlavně na lepší hráče, na jejich styl hodů nebo držení ruky.

Jak reagovala vaše rodina a přátelé na váš úspěch na MČR?

Všichni mi drželi palce, po úspěchu jsem rozeslala spousty zpráv a dostala spousty gratulací, přece jen se neslyšící neumístí na 2. místě na MČR slyšících každý den. (smích) Na MČR jsme se díky umístění v prestige kvalifikovaly celkem tři neslyšící ženy. (Prestige je systém sbírání bodů do žebříčku podle umístění na měsíčně konaných závodech, důležitá je pravidelná účast a vyrovnaná výkonnost – pozn. red.)

Máte nějaké rituály, které před každým zápasem dodržujete?

Před závodem se musím rozcvičit a protáhnout, důležité je také dýchání a uvolnění celého těla a koncentrace na výkon. Před samotnou hrou se vždy hluboce nadechnu, vydechnu a začínám házet.

Jaké jsou vaše cíle do budoucna? Plánujete se zúčastnit dalších soutěží a mistrovství?

Letos v srpnu se koná ME v belgickém Bruselu a příští rok doufáme, že se nám podaří dostat se na deaflympiádu v Tokiu v Japonsku, tak uvidíme, jak to dopadne, záleží i na financích.

Jak podporujete a motivujete ostatní neslyšící hráče, kteří se chtějí bowlingu věnovat?

Snažíme se najít mladé talenty, ale moc jich není a zájem taky ne. Můj přítel teď zkouší trénovat dva sourozence z Plzně, snad je to bude bavit a u bowlingu zůstanou.

Mentální příprava mezi hody

Jak vnímáte podporu neslyšících hráčů ze strany bowlingové komunity?

Ta podpora bohužel chybí, vidět to bylo třeba ve finále MČR, kde všichni fandili mojí slyšící protihráčce, bavili se mezi sebou a mě si nevšímali. Organizátoři mi pak samozřejmě gratulovali k výsledku, z toho jsem měla radost. Nebylo to úplně příjemné, je tam stále komunikační bariéra.

Pavla přijíma gratulace od vítězky

Jak se vyrovnáváte se stresem a tlakem během soutěží?

Stává se mi, že na tréninku nebo při rozcvičení házím dobře, jde to lehce, a na závodě se cítím najednou úplně jinak. Snažím se pak uvolnit a najít cestu k tomu, abych se vrátila do potřebné pohody. Poznám to vždycky tak, že mám při házení „tvrdou“ ruku, podle pocitu a také podle toho, že házím koulí až moc rychle.

Jaké jsou podle vás klíčové vlastnosti, které by úspěšný hráč bowlingu měl mít?

Důležité je umět se opravdu uvolnit, koncentrovat na svoji dráhu, na sebe a vytěsnit okolí. Bowling je hodně o hlavě a vizuálním vnímání. Dobrý hráč potřebuje prostorovou představivost, mít v hlavě „kalkulačku“, aby si mohl vizualizovat úhly a směry odhodu.

Pavla při odhozu

Jaké jsou vaše další zájmy a koníčky mimo bowling?

Pořád miluji volejbal, ráda plavu a chodím na turistické výlety. Syn má rád fotbal, tak na ten chodím občas také.