HÁČKOVÁNÍ: Co dokáže vykouzlit obyčejný háček s klubíčkem příze

Čtyři velmi šikovné ženy mě zasvětily do tajů háčkování, o kterém jsem zpočátku neměla skoro žádné informace. Proto jsem se rozhodla, že se jich na to zeptám. Obě neslyšící dámy VERONIKA TECLOVÁ a SANDRA EICHLEROVÁ neváhaly a na moje otázky odpověděly. K rozhovoru se připojila také nedoslýchavá LENKA JANDOVÁ a BARBORA FLUSSEROVÁ s Usherovým syndromem. Všechny mi ukázaly své krásné výtvory a prozradily mi, jak to s touto ruční prací ve skutečnosti je. Během vyprávění jsem cítila, jak jsou z háčkování nadšené. V článku si můžete přečíst jejich odpovědi na mé otázky a také si prohlédnout fotografie jejich výrobků.

TEXT: Eva Vavříková / FOTO: archiv Barbory Flusserové, Sandry Eichlerové, Lenky Jandové a Veroniky Teclové

Barbořiny bačkůrky s růžovými kytičkami

1) Co k háčkování potřebuješ?

BARBORA: Barevné příze a háček, pak také další pomůcky, jako jsou nůžky, jehla, krejčovský metr a špendlíky k úpravám výrobků. Knoflíky jsou hezkým doplňkem, který dokáže výrobek obohatit.

SANDRA: Potřebuji háčky různých velikostí. Dále barevnou vlnu, příze, nitě, nůžky a spínací špendlíky, korálky ve tvaru očí pro zvířátka a figurky a duté vlákno na jejich vyplnění.

LENKA: Používám různé typy háčků, podle typu a tloušťky přízí. Vedle příze používám také nůžky, jehlu, niť a spínací špendlík. Když háčkuji hračky pro děti, přidávám očička, knoflíčky atd. Aby hračky držely svůj tvar, vyplním je dutým vláknem.

VERONIKA: Potřebuji háček, příze, tupou jehlu, nůžky a niť. Podle tloušťky příze vybírám typ háčku. Hračky ještě vyplňuji kuličkovým rounem na zpevnění (kuličkové rouno je duté vlákno ve formě polyesterových kuliček – pozn. red.).

2) Z jakého materiálu háčkuješ? Jaké používáš techniky háčkování?

BARBORA: Záleží na vzhledu výrobku, jednoduchosti či složitosti práce. Používám různé techniky, jako je řetízkové oko, krátký sloupek, dlouhý sloupek, pevné oko a magický kruh (kroužek). Příze lze sehnat z různých materiálů – jsou bavlněné, akrylové, s obsahem vlny, s bambusem apod. Jsou také očíslované podle tloušťky. Například když háčkuji letní čepice, používám slabší a tenčí příze. Pro zimní čepice jsou potřebné naopak silnější příze.

SANDRA: Háčkuji nejraději s tenkou přízí z vlny. Zkoušela jsem také silnou vlnu, ale příliš mi nevyhovovala. Uháčkovala jsem z ní košík na stůl, ale bolely mě pak z toho ruce. Kupuji různé druhy přízí a vln. Pracuji s technikami jako třeba dlouhý a krátký sloupek, magické oko nebo pevné oko.

LENKA: Háčkuji z různých druhů přízí. Na výrobek určený pro malé děti používám přízi vhodnou pro děti. Jinak používám akrylovou přízi, se kterou se mi dobře pracuje.A na hračky stačí pouze základní vzor – krátký sloupek, eventuálně polosloupek. Bavlněné příze nebo příze z bambusu jsem vyzkoušela, jsou však pro mě příliš tuhé a tvrdé. Oblíbila jsem si také přízi z merino vlny, která se hodí na hračky pro děti.

VERONIKA: Jako materiál k háčkování používám přízi ze 100% bavlny. Bavlna je pevná a lehká, vhodná na hračky pro děti. Také pracuji s akrylovou přízí. A techniky? Většinou magický kruh, krátké sloupky a řetízkové oko.

3) Jak dlouho se tomu věnuješ?

BARBORA: Háčkuji již 8 let. Začala jsem v době, kdy jsem byla na mateřské dovolené se svojí dcerou. K této krásné činnosti mě přivedla moje neslyšící kamarádka a mně se háčkování tak zalíbilo, že jsem to také chtěla umět.

SANDRA: Začala jsem, když byly synovi 3 roky, takže háčkuji už 7 let. Syn Tom zatoužil po háčkovaném zvířátku v jednom obchodě. Bylo to tehdy velmi drahé, tak jsem si řekla, že to zkusím sama. A od té doby háčkuji.

LENKA: Háčkovat umím od svých 10 let, díky své babičce, která byla dámská krejčová a byla neskutečně šikovná na ruční práce. Obdivovala jsem ji. Háčkovat jsem začala vlastně na základní škole o pracovní výchově. Ačkoliv jsem levačka, tak mi technika moc dobře nešla. Ale skutečně jsem začala háčkovat až po narození dcery. Brala jsem dcerku za princezničku, motivovala mě k háčkování čepiček k bundičkám, aby mi hezky ladila. :) Poté jsem začala svým dětem háčkovat i hračky.

VERONIKA: Dlouho, od roku 2014. Když měla moje dcera první narozeniny, chtěla jsem jí udělat radost, ale nevěděla jsem přesně čím. Komerční dárek z obchodu jsem nechtěla. Zkoušela jsem korálky nebo jiné ruční práce, ale nebyla jsem s tím spokojená. Radila jsem se se svojí babičkou, kterou napadlo háčkování. Pro dceru jsem tedy vyrobila první dárek – zajíčka, kterého má dodnes. :) Ve výsledku mě to moc nadchlo a od té doby háčkuji. Všimli si toho moji neslyšící přátelé, kteří po mně chtěli také uháčkovat hračky jako dárky pro svoje děti.

4) Je těžké naučit se háčkovat? Co bys poradila začátečníkům?

BARBORA: Naučila jsem se háčkovat sama z knih, webových stránek a z různých návodů. Jako neslyšící jsem musela pochopit psané texty, což pro mě bylo zpočátku těžké. Nakonec se mi to podařilo. Díky své kamarádce jsem měla motivaci. :) Ten, kdo má chuť, schopnosti a trochu času, osvojí si to.

SANDRA: Není to těžké, lze se to naučit. Měla jsem problém s porozuměním textům z knih, rozuměla jsem bohužel jenom půlce informací. Tak jsem sáhla po videích z YouTube a pochopila jsem to. Začátečníkům doporučuji videa na YouTube (pro mě byla nejlepší), informace z webových stránek nebo knihy.

LENKA: Pro mě nebylo těžké naučit se háčkovat. Někomu to jít nemusí, někdo se to naučí. Důležité je zmínit, že než se to člověk naučí, je potřeba trpělivost. Myslím si, že nyní je snazší naučit se háčkovat díky videím na YouTube a návodům na internetu (ty doporučuji).

VERONIKA: Háčkování jsem pochopila díky ukázkám z videí na YouTube. Učila jsem se také značky a symboly z návodů na webech. Nejdříve jsem začínala s jednoduchými vzory, pak jsem přešla na složitější výtvory. Trvalo mi jeden rok si to vše osvojit. Jako první jsem vyrobila háčkovaného medvídka na zkoušku, pak kočičku. Postupně přibývaly další zvířátka, hračky a panenky.

5) Co tě nejvíc baví háčkovat?

BARBORA: Háčkuji hlavně čepice, někdy šály, bačkůrky, kabelky a taštičky, pro děti čepice s kapsičkami. Zkoušela jsem vyrobit ovečku, ta byla mým prvním pokusem. Brzy jsem zjistila, že háčkování zvířátek ve formě plyšáků nebude mojí cestou. Nejvíce mě baví háčkovat kytičky a zvířátka –háčkuji je „naplocho“, tedy jakoby ve 2D. Velmi ráda vyrábím čepičky a k nim přidávám zmíněná placatá zvířátka a kytičky. Mám radost, když se mi dílko podaří a můžu se z něj těšit.

SANDRA: Háčkuji prostě všechno. Mám z toho vždy radost a moc mě to baví. Asi nejvíc mě baví zvířátka. Ráda zkouším nové věci, nebráním se ničemu.

LENKA: V jednoduchosti je krása. :) Tímto heslem se řídím. Raději háčkuji jednoduše, a vypadá to také moc hezky.

VERONIKA: Baví mě háčkování hraček, panenek a zvířátek. Háčkuji hlavně pro svoje děti, moc mě to baví.

6) Jak dlouho ti trvá uháčkovat třeba zvířátko?

BARBORA: Vzhledem k tomu, že pracuji a věnuji se rodině, háčkování čepičky mi trvá týden. Nejdříve si pro představu nakreslím na papír schéma, jak by asi čepička měla vypadat. Musím také vědět, v jaké velikosti a pro koho by ta čepička měla být. Používám k tomu tabulky velikostí určené na obvod hlavy (dětské, dámské či pánské). Poté na čepičce pracuji a na závěr k ní přišiji podle přání knoflíky nebo uháčkovaná zvířátka či květiny. (Bára háčkuje pomocí kamerové lupy pro slabozraké. Tento způsob jí umožňuje věnovat se háčkování bez problémů – pozn. red.)

SANDRA: Co pečuji o rodinu, o dům a docházím do za městnání, nezbývá mi na to tolik času, kolik bych si přála. S přestávkami dokončuji práci tak za 3 týdny. Mám tady rozdělanou velkou kabelku, kterou bych chtěla dokončit a pak ji nosit. :)

LENKA: To nelze úplně přesně říct, ale uháčkování výrobku o velikosti cca 30 cm mi trvá přibližně týden, kdy háčkuji po večerech, vždy asi 3 hodiny. Háčkuji většinou po částech, tj. hlavička, ruce, tělíčko, nohy, popřípadě ocásek, ouška, a pak to dohromady sešívám přízí.

VERONIKA: Dříve jsem zvládla výrobek uháčkovat za 2–3 dny. Když chodím do práce a starám se o rodinu, tak mi na háčkování zbývá bohužel málo času. Háčkuji pouze ve volném čase.

7) Kde bereš inspiraci, odkud máš nápady?

BARBORA: Inspiruji se z knih či z webových stránek. Nebo si za poplatek koupím na internetu návod, ze kterého mohu uháčkovat cokoliv (v komunitě háčkování je zvykem prodávat/ kupovat návody na tvorbu výrobků – pozn. red.).

SANDRA: Z webů. Kupuji návody a vyrábím dle nich. Jednou jsem chtěla sama zkusit háčkovat bez návodu. Koupila jsem si základní návod na háčkování vánočního anděla. Zkusila jsem pak vyrobit vlastního anděla a povedl se mi, během 14 dní byl hotový. Z toho mám velikou radost, vidím, že tak mohu získávat nové zkušenosti.

LENKA: Upřímně, inspiraci mi nejvíc dodávají děti. :) A občas se mi něco zrodí v hlavě. Sem tam zhlédnu nějaké nápady na internetu.

VERONIKA: Inspiraci hledám na webech. Někdy si návod koupím, když potřebuji. Háčkuji především pro své děti a podle přání zákazníků.

8) Prodáváš svoje výrobky? Kde je možné si je zakoupit?

BARBORA: Jednou za čas výrobky prodávám pouze svým kamarádkám. Jiným zájemcům je neprodávám, na to nemám prostor. Dříve jsem na ukázku vkládala fotografie na facebook, nyní už to nedělám.

SANDRA: Neprodávám je. Jsem správkyní facebookové stránky Háčkování pro radost v českém znakovém jazyce Zde poskytuji rady, inspiraci a návody, vkládám průběžně fotografie svých prací. Podporuji takto neslyšící, kteří zde mohou čerpat různé informace spojené s háčkováním.

LENKA: Mrzí mě, že nyní na háčkování moc času nemám. Tím nechci říct, že čas od času něco neuháčkuji, ale na zakázku již nedělám. V době, kdy jsem na háčkování čas měla, jsem na facebooku založila vlastní stránku s názvem Lentilka-háčkomilka, kde si můžete prohlédnout mé výtvory.

VERONIKA: Pouze na facebook vkládám fotky svých výrobků. Moji přátelé a známí si je mohou prohlédnout. Když někoho něco zaujme, může si to u mě objednat a nechat si to vyrobit. Ale záleží na mých časových možnostech, jak rychle to zvládnu uháčkovat.

9) Co u tebe lidé nejvíce objednávají?

BARBORA: Jak jsem před chvílí uvedla, výrobky neprodávám. Nyní háčkuji převážně pro sebe a pro radost.

SANDRA: Občas se mi ozvou kamarádky s tím, že by chtěly něco vyrobit. Podle svých časových možností pro ně háčkuji na objednávku. Posledně to byly dýně na Halloween nebo dívčí čelenky.

LENKA: Během covidu jsem se snažila zaplnit větší množství volného času, tak jsem v té době háčkovala a výrobky prodávala. Velký zájem byl o hračky pro miminka. Úspěch měli medvídci, poníci a ovečky, kterých jsem prodala

VERONIKA: Největší zájem je o zvířátka a hračky pro děti. V prosinci jsem svým kolegům z práce uháčkovala malé hvězdičky a stromečky na vánoční besídku. To se dalo zvládnout rychle. :)

10) Co máš v plánu s háčkováním do budoucna?

BARBORA: Vím, že se tomu chci nadále věnovat, ale bude záležet na mých časových možnostech. Chtěla bych zkusit uháčkovat něco většího, třeba kardigan.

SANDRA: Cca před rokem jsem pořádala v pražských prostorách České unie neslyšících kurzy háčkování. Konaly se každý týden. Do budoucna bych chtěla pro zájemce otevřít kurzy, kde bych jim dávala rady a tipy. Také bych chtěla zkusit vyrábět háčkované panenky.

LENKA: Háčkování bylo vždy mým koníčkem. Tak to bude i nadále.

VERONIKA: Velké plány jako zakládání firmy nemám, bylo by to hodně náročné, vyřizovat živnostenský list. Musela bych na to mít hodně času. K tomu ještě řešit, zdali mě podnikání uživí… Jsem spokojená s tím, co dělám. Háčkuji, protože mě to těší.

11) Co bys chtěla doplnit nebo sdělit na závěr našeho rozhovoru?

BARBORA: Zájemcům za mírný poplatek nabízím návody k háčkování. V budoucnu bych ráda neslyšícím pomohla s háčkováním tím, že bych jim poskytla individuální „minikurzy“ formou osobních setkání. Teď je mnoho dostupných informací, ukázek a videí o tom, jak začít háčkovat. Stačí jen hledat. :)

SANDRA: Nebojte se háčkování. :) Je to snadné a hlavně je to zábavné.

LENKA: Háčkování považuji za úžasný relax. Ruční práce se dají dělat pro radost a s láskou. Dělat radost druhým, to je můj smysl života. :)

VERONIKA: Kdo se chce naučit háčkovat, videa na YouTube jsou skvělým návodem, jak na to. Občas dělám objednávky pro své neslyšící přátele i známé. Chci, aby dospělí a děti měli radost z mých výrobků, to je mým hlavním cílem.