OHLÉDNUTÍ ZA REDAKTORY

TEXT: Klára Zaoralová / FOTO: Archiv redaktorů

Zavzpomínání s redaktory uběhlých 30 let

1) Jaké rubrice jste se věnoval/a? 2) Máte nějakou nejzajímavější vzpomínku, o kterou byste se rád/a podělil/a?

IVANA HAY TETAUEROVÁ

1) Jako redaktorka jsem se ve svých začátcích věnovala zejména rubrice Ze světa a rozhovorům s osobnostmi z komunity Neslyšících. V současné době se věnuji hlavně zprávám a reportážím z oblasti kultury a umění Neslyšících. Hodně jsem jezdívala mimo Českou republiku a kromě studií a života ve Velké Británii jsem se zúčastnila i letních kempů pro neslyšící mládež a konferencí organizovaných např. EUD, WFD, IFHOHYP apod. Účast na nich mne hodně obohacovala a chtěla jsem informace získané na těchto mezinárodních akcích předat i našemu čtenářskému publiku, což mne vždy hodně naplňovalo a stále naplňuje. Do časopisu jsem přispívala nějakou dobu také svými kresbami jako ilustrátorka.

2) Článků a reportáží bylo tolik... Krásné vzpomínky mám ale na Deaf Youth Exchange – s Martinem Novákem jsme v roce 2004 zorganizovali pod hlavičkou České unie neslyšících oboustranný výměnný projekt neslyšící mládeže z České republiky a Velké Británie, jenž byl podpořen Českou národní agenturou. Tento projekt byl pro svůj úspěch nominován, aby reprezentoval ČR v Bruselu při příležitosti Evropského týdne mládeže, kde byl také spolu s dalšími pěti projekty oceněn Evropskou komisí jako nejlepší z celkového počtu 100 000 projektů. Reportáž o této akci jsme přinesli jak v časopisu UNIE, tak v Televizním klubu neslyšících.

KRISTÝNA ODSTRČILOVÁ KUČEROVÁ

1) Věnovala jsem se různým rubrikám. Primárně jsem psala novinky z Olomoucka.

2) Mou nejkrásnější vzpomínkou je rozhovor s manželi Pastrnkovými, jejich příběh je dokonalý.

KAMILA SPĚVÁKOVÁ

1) ČMUN, Seriál, Senioři

2) Památný rozhovor s úžasnou hluchoslepou a těžce nemocnou paní Martou Zavadilovou, který vyšel po její smrti. Komunikace pomocí dotyků a pohybů byla pro mě velmi zajímavá a přínosná.

ELIŠKA STRÁNÍKOVÁ

1) Věnovala jsem se tématům v rubrikách – Životní styl, Představení sportu, Neslyšící senioři (ale s redaktory jsme se střídali), Úspěšní neslyšící (zde jsme se také střídali). 2) Moje nejmilejší a nejzajímavější vzpomínka je na rozhovor s neslyšícím seniorem, který pracoval 60 let jako kovorytec mincí a odznaků a je milovníkem kostýmů. Ukazoval mi staré, historické předměty a k tomu vyprávěl spoustu zajímavých příběhů, byla jsem jeho vyprávěním zcela zaujata a díky němu jsem z toho pak udělala svůj nejlepší článek vůbec.

Ještě mám jednu zajímavou vzpomínku – kvůli jednomu článku jsem musela splnit asi nejtěžší úkol. Jela jsem z Hradce Králové do Českých Budějovic za jedním neslyšícím řidičem, se kterým jsem dělala rozhovor. Chtěla jsem vyfotit jeho kamion, ale ten byl tak hrozně velký, že jsem ho vyfotila z dálky, a dokonce jsem pak řidiče poprosila, aby zaparkoval jinam kvůli lepšímu pozadí. Díky práci na focení ve mně rostla inspirace k dalším fotkám. Pro jistotu jsem jich udělala 200, ve výsledku bylo použitelných 10 nejlepších. Kdybych nevyfotila aspoň 30 fotek, byla by to katastrofa a musela bych jet do Českých Budějovic znovu a to jsem si nemohla dovolit. Řidič měl se mnou naštěstí velkou trpělivost. :-)

LENKA HEJLOVÁ

1) Zprávy z domova + Rozhovory (velká Témata čísla) + Popularizační (Astrologie, Barevná typologie); v začátcích jsem psala i ČUN/ČMUN rubriku, poté jsem ji jen editovala.

2) Nemám žádnou konkrétní, nejsem člověk, který by lpěl na minulosti. Stačí mi, že jsou mi kolegové z UNIE dodnes přáteli.

IRENA MAŇÁKOVÁ

Já bych tyto dvě otázky shrnula dohromady. Nejprve bych velmi ráda poděkovala tehdejší šéfredaktorce Lence Hejlové za možnost vyzkoušet si práci redaktorky.

Její důvěry si velmi cením a byla jsem za tuto příležitost ve svém životě ráda. Hodně mě to nakoplo a posunulo.

Měla jsem na starost regionální zprávy z Moravy a rozhovory s neslyšícími.

Velmi ráda vzpomínám na kolektiv redaktorek a moc pěknou spolupráci s nimi. Zejména s mojí vedoucí Monikou Ťulákovou.

LUCIE SEDLÁČKOVÁ PŮLPÁNOVÁ

1) Měla jsem na starosti rubriku reportáží či rozhovory se zajímavými osobnostmi. Moje první napsaná reportáž byla o založení farnosti pro neslyšící ve Stodůlkách.

2) Když jsem jela za švadlenou Lucií Bartošovou, která šila oblečky pro psy. Je to úžasná a šikovná paní a líbila se mi její pracovna s krejčovským strojem. Hezky jsme si popovídaly o jejím životě a odvaze k tomu, pustit se do podnikání.

MONIKA ŤULÁKOVÁ

1) Mojí hlavní prací v redakci byla vedoucí redakce. Podílela jsem se i na rubrikách časopisu UNIE. Dlouhodobě jsem se věnovala sportu. Zúčastnila jsem se taky rozhovorů a zpracování článků. Vypomáhala jsem též s videočlánky.

2) Mezi mé vzpomínky patří rozhovory s různými osobnostmi. Od nich jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí. Dále jsme jako redakční tým tvořili pěkné videoklipy. Pozoruhodným zážitkem bylo focení s mnoha známými i neznámými lidmi.

FRANTIŠEK ŠMOLÍK

1) Věnoval jsem se sociálně-právní problematice, jako jsou novinky v sociální oblasti, úprava dávek apod.

2) Jako redakce časopisu UNIE jsme se nescházeli osobně, jako se tomu děje v současné době, kdy se dopisovatelé schází při osobních schůzkách. Nemohu si vybavit nějakou speciální vzpomínku. :o))

MARTIN NOVÁK

1) Já jsem se věnoval hodně zahraničí, tedy informacím z mezinárodních organizací.

2) Je fajn dělat rozhovor s nějakou osobností ze zahraničí, hlavně v mezinárodním znakovém systému. Začátky ale nebyly jednoduché, například když jsem publikoval rozhovor s Ádámem Kósou, který je dnes nejen europoslancem, ale i prezidentem představenstva mezinárodní sportovní organizace neslyšících ICSD.

.JAN FIKEJS

1) Věnoval jsem se rubrice Psaní znakového jazyka a tato práce mi dala možnost podělit se o toto zajímavé téma s velkým množstvím čtenářů.

2) Nejzajímavější byl asi článek doplněný o soutěž. Byla to příjemná zpětná vazba, když jsme od čtenářů odpovědi na soutěž opravdu dostali.

MILENA BROŽOVÁ

1) Neměla jsem „svou“ rubriku, ale často jsem psala rozhovory a dělala reportáže.

2) Těžko vybrat jedinou vzpomínku. Zajímavých a podnětných lidí jsem potkala opravdu hodně. Smutno mi bylo po rozhovoru s panem Hanzlíčkem seniorem, protože se dotýkal stáří a nechuti žít. A lehko na duši z reportáže o Šalvějce, lesním klubu, který vedou úžasné průvodkyně.

JAN WIRTH

1) Ze světa neslyšících

2) Nejzajímavější vzpomínku si už nevybavím, bylo toho hodně. Vzpomenu si ale například na rok 2010, ve kterém organizační výbor ICED ve Vancouveru vydal prohlášení, že ve školním vzdělávání neslyšících lze využívat i znakový jazyk. Tímto se změnilo rozhodnutí z Milána z roku 1880, které nařizovalo používání orální metody.

KLÁRA ZAORALOVÁ

1) Tak různě, píšu o osobnostech a různých akcích z Moravy. Také píši články o dění z ČUN Kroměříž.

2) Ráda vzpomínám na svůj první rozhovor s paní Quittovou, protože sdílíme stejný zájem o přírodu. A pak ještě na rozhovor, při němž jsem se poprvé v životě ocitla v domově důchodců. Seniorka byla i přes svůj ošklivý osud neuvěřitelně optimistická a vitální. Příjemný zážitek.