Nadia (1887–1979) se narodila v Paříži do známé hudební rodiny. Už jako malá si dokázala poradit s každým hudebním úkolem a znala zpaměti díla významných skladatelů. Stala se virtuózní klavíristkou, varhanicí, dirigentkou, hudební skladatelkou a jednou z nejvlivnějších osobností hudebních dějin 20. století. Jako první žena dirigovala mnoho velkých symfonických orchestrů a byla i vynikající učitelkou hudby a rádkyní mnohých významných hudebníků a skladatelů. Hudba obou sester dodnes ovlivňuje mnoho světových hudebníků. Jejich skladby inspirují i českou hudbu a některá jejich díla byla dokonce přeložena do češtiny.
I její mladší sestra Lili (1893–1918) už od dětství projevovala mimořádný hudební talent. Naučila se hrát na klavír, violoncello, housle i harfu. Přes své zdravotní potíže se naučila několik světových jazyků a jako první žena vyhrála v roce 1913 Římskou cenu –stipendium pro nadějné umělce. Přestože žila jen pouhých 24 let, ve světě hudby také zanechala hlubokou stopu.
V Římské ceně, která byla založena už za vlády francouzského krále Ludvíka XIV., obsadila Nadia v roce 1908 druhé místo a jejich otec tuto cenu získal v roce 1835.
Obsah
2 Hudební skladatelky Nadia a Lili Boulanger
3 Úvodník Mláďata
4–5 Téma Mláďata
6 7 U krajánků Jakou náladu máš na jaře a co děláš, když je venku hezky?
8–9 Volnočasovky Křížovky a rébusy
10 11 Krajánci na cestách Nice
12–13 Putování za chutěmi Rychlý čokoládový koláč
14 Víte, že? Zajímavosti a výročí z Francie
15 Putování českou Rozhledna Čáp krajinou – rozhledny
16 Za sportem – rozhovor Lada Vondrová
17 Obrázkové čtení Mláďata
18 19 Krajánkova knihovna Překlady dětských knih
20 21 Čtení s porozuměním Kuna z Brna
22 23 Prvouka Jídlo a pití
24 25 Hrátky s češtinou Vyjmenovaná slova po V
26 27 Krajánkova laboratoř Citronová sopka
28–29 Komiks Knedlík a jazykolam
30 31 České vynálezy Česká zoologie a značky
32 33 Krajánkovo tvoření Prstoví maňásci
34 35 Mojráček Kapesné 36 Omalovánka Pořekadla
Pokud jste v časopise našli chybu nebo překlep, napište nám prosím na krajanek@krajanekvesvete.cz.
ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ
Vychází 1. 4. 2024, duben 2024 měsíčník, ročník 11
Šéfredaktorka: Ivana Kaçmaz
Editorky: Denisa Žáková, Stanislava Boudová
Korektury: Anna Karamantzani, Ivana Bilošová, Jana Rosell, Marie Švédová, Kristýna Vávrová
Titulní strana: Lenka Šeráková
Finální sazba: Ivana Kaçmaz krajanek@krajanekvesvete.cz
Vydává Krajánek ve světě z.s. Rovné 5, 518 01 Dobré
IČO: 07369522
spolek@krajanekvesvete.cz www.krajanekvesvete.cz
www.facebook.com/krajanekvesvete
© Krajánek ve světě z.s.
Ahoj krajánci, víte, že každý den se narodí několik nových mláďat? V přírodě přicházejí na svět zvířecí mláďata, která se narodí nebo se vylíhnou z vajíček. V miminka
né to, že jsou nevinná, křehká a zranitelná. Zároveň jsou plná života a svou bezprostředností a a do našich životů přinášejí nevyčerpatelnou lásku.
Jsou to malé zárodky budoucnosti, které nás utvrzují v tom, že svět je krásným místem mnohých příležitostí a širokých možností. Aby mohla malá mláďata vyrůst v silné a zdravé jedince, potřebují lásku, péči, ochranu a pochopení. Parťáka, který jim pomůže s jejich vývojem, růstem a důležitými milníky jejich života. Na oplátku nám mláďata udělují důležité životní lekce a učí nás trpělivosti, toleranci, empatii a zodpovědnosti. Jejich roztomilost a nevinný pohled na svět nám připomínají důležitost sounáležitosti a lásky k druhým, ať už jsme jakéhokoli věku. Také jsou připomínkou toho, že se společně můžeme mnohému naučit.
Zima je za námi (alespoň tedy na severní polokouli) a jaro v plném proudu. A právě toto roční období je okamžikem, kdy se v přírodě rodí nejvíce mláďat. Téma čísla jsme si tedy nevybrali náhodně!
Jaro srší energií, je to doba nových začátků a zrození. Ne nadarmo se Velikonocům říká svátky jara a jako symbol se objevují nejrůznější jehňátka, vajíčka a kuřátka, králíčci, zajíčci, zkrátka robátka.
Inu, příroda to má dobře zařízeno. Mláďata mnoha druhů ve zvířecí říši přicházejí na svět tak, aby měla co nejlepší podmínky k přežití a k růstu. Lidská mláďata z našich úvah vynecháme, stejně jako i další drobečky, kteří přicházejí na svět celoročně, bez ohledu na nepříznivé počasí.
Co si povědět na téma mláďat? Spíš, kde začít? Že jsou malá až malinkatá. Roztomilá. Chlupaťoučká. Hravá. Dovádivá. Zranitelná. K zulíbání. Taková jsou mláďata, která asi vídáme nejčastěji – odmala v leporelech, v knížkách, v pohádkách, v televizní
TÉMA
pohádce nebo je – když máme to štěstí – můžeme pozorovat naživo, na zahradě, v lese, doma… Že jsou maličká, to platí o všech. I takové slůně v porovnání se sloní maminkou je mrně nebo velrybátko vedle mámy velryby. Jsou malým vydáním svých rodičů. Ne nutně jsou ale všechna mláďata chlupatá jako plyšáci nebo sladká k pošimrání. Přeci jen drbání krokodýlka, štířete nebo piraňky si asi jen těžko představíme.
Na světě existují tisíce a tisíce nesrovnatelných typů živočichů. Není snadné si v duchu vybavit žabí, medúzí či komáří „rodinu“ nebo jejich mláďata, mladé. Naučné knihy dokonce o mláďatech hovoří jen ve spojitosti s takzvanými vyššími živočichy. V každém případě jsou potomci – u těch nejnižších i vývojově nejvyspělejších živočichů – pokračováním života předků
a jediným způsobem zachování druhu. Tak to jde od dávných dob a půjde na věky věků.
Zajímavostí je, že o některá „mláďata“ se „rodiče“ vůbec nestarají, přežití je dáno přírodními zákony, podmínkami, přizpůsobivostí. Jiná robátka doprovází rodič nebo oba rodiče kousíček či kousek životní cesty, dokud se nenaučí všemu podstatnému pro život a nepostarají se o sebe.
V tomto ohledu je člověk v živočišné říši raritou! Miminko, později dítě, pak teenager i poté mladý dospělý je doslova rozmazlován. Představte si, že v některých zemích odcházejí děti od rodičů a začínají samostatný život až po neuvěřitelném 30. roce života! Taková věčná mláďata, že?
Lilyana, 5 let, Antverpy
Jsem veselá. Ráda si hraji venku, zalévám kytičky a jezdím na koloběžce v parku.
Tobias, 7 let, Nijkerk
Jsem rád venku, chodím na pláž, stavím rád věci z písku a jím chipsíky.
Davídek, 10 let, St. Pölten
Na jaře mám dobrou náladu, protože konečně chodíme zase s klukama víc na hřiště před domem.
Tomík, 5 let, Hamburk
Na jaře mám dobrou náladu. S maminkou mám dohodu, že když svítí sluníčko, tak si můžu sníst na zahradě zmrzlinu. Maminka má na jaře narozeniny a těším se na její oslavu, na disco a balónky.
Anežka, 9 let, Istanbul Náladu mám stejnou jako vždycky, ale určitě chodíme s holkama víc ven než v zimě, kdy dost prší. To pak jezdíme na kole, na kolečkových bruslích nebo se jen tak couráme.
Anička, 9 let, Washington
Ráda si hraju venku.
Anna-Fleur, 5 let, Nijkerk
Ráda chodím na pláž, jím tam zmrzlinku, chipsíky a bonbónky. Taky stavím z písku, třeba zmrzlinku. A chodím ráda na procházku s Lexie, to je náš pejsek.
Luky, 8 let, Madrid
Mám dobrou náladu a rád si na zahradě stavím lanovou dráhu a pak po ní lezu.
Emma Diana, 8 let, Atény
Na jaře mám hezkou náladu. Když je venku hezky, chci hrát na babu s kamarádkami.
Sami, 6 let, Madrid
Mám dobrou náladu a rád jezdím na túry do hor.
Miroslav, 6 let, Milán Špatnou, protože miluju léto a už se nemůžu dočkat, až se budu koupat v bazénu.
Vašek, 11 let, Istanbul
Jaro mám rád, je teplejší počasí, nemusím nosit teplou bundu, tak mám náladu hned lepší. A chodím víc ven, hrajem s klukama na hřišti u baráku fotbal.
VOLNOČASOVKY
1. Které selátko se od ostatních odlišuje?
2. Doplň jméno známé písničky: Tři _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
A. prasátka B. selátka C. čuníci
3. Najdi selátkům cestu tak, aby součet políček, po kterých se dostanou k mamince bachyni, dal číslo 10.
4. Prasátkům se do cesty připletl turista. Měl nejlépe:
A. Utíkat. B. Vylézt na strom. C. Pohladit si je.
Vlaštovka letí na jih.
1. Najdi cestu Francií.
2. Do které země vlaštovka vyletěla?
Vylušti, jak se řekne mládě ptáka. Jaký druh ptáka je v kolečku ukrytý?
Najdi 2 obrázky, které do Francie nepatří.
Pat a Mat stojí na vrcholu
Eiffelovy věže.
Pat: „Odtud je vidět celá Paříž!“
Mat: “Blbost! Kde je potom _ _ _ _ _ _ _ _ _ _?“
Říká sova selátku: „Já vím, co z tebe bude, až vyrosteš!“
Selátko se diví: „Ty jsi četla můj horoskop?“
Sova na to: „Ne, _ _ _ _ _ _ .“ K Ř K U
Najdi v osmisměrce 6 zvířátek z obrázků dole.
Zbytek vtipu najdeš v osmisměrce.
Obrázek vlevo je zrcadlový odraz obrázku vpravo. Najdi 10 rozdílů.
LENKA VANĚČKOVÁ, MARIE VALÁŠKOVÁ
Audience u královny… královny Francouzské riviéry. Tak se říká městu na jihu Francie – Nice. A je opravdu krásné! Pojďme ho společně navštívit.
Celé Azurové pobřeží je známo jako útočiště Francouzů před pošmournou zimou. Až 300 dní v roce je Nice prosluněno paprsky, ať už více či méně hřejivými. My se za nimi vydáváme v únoru. Teploty se přes den pohybují kolem 16 stupňů. Někteří otužilci se i tak vydávají do mořských vln. Přestože je Nice vyhledávanou destinací pro své příjemné podnebí, rozsáhlé pláže a celkové „chill-out“ ladění, nabízí i jiné vyžití. Nice je město propojující mnoho kultur. Původně patřilo Savojskému vévodství, které se později připojilo k Itálii. Nejenže často slyšíme na ulicích italštinu, ale Itálii spatřujeme i v architektuře starého města. Malebné křivolaké uličky nás dovedou až na Massénovo náměstí, kde obdivujeme Fontánu slunce a sochu řeckého boha Apollóna, vládce moří.
Na konci 18. století se slunné Nice zalíbilo anglickým turistům, kteří přijížděli právě v zimních měsících načerpat potřebné teplo a světlo. Podle jejich večerních procházek – a především po návštěvě královny Viktorie – je pojmenovaná sedmikilometrová promenáda podél pobřeží: Promenade des Anglais.
V 19. století se přidávají Rusové. Jejich zájmy byly ale spíše strategické. Pro snazší přístup ke Středozemnímu moři uzavřelo Rusko dohodu o využívání místního přístaviště. A tak se rozvinul i turismus ruské šlechty do Nice. Jedním z nejvýraznějších otisků ruské kultury je bazilika svatého Mikuláše.
Jedno odpoledne trávíme túrou na Zámecký vrch. Původní pevnost nechal zbourat Ludvík XIV. Na jejím místě se dnes nachází park s výhledy na město a moře. Z vrchu stékají vodopády, které obdivujeme celou cestu.
Rychlý čokoládový koláč
Kdo by neměl rád čokoládu? A když se z ní upeče tenhle ultra rychlý čokoládový koláč, je to zážitek ještě větší. Jeho historie sahá až do roku 1981, kdy vznikl první moelleux au chocolat. Jeho autorem je Michel Bras, který po dobu dvou let experimentoval s receptem, až ho dovedl k dokonalosti. Koláč se může podávat s vanilkovou zmrzlinou nebo jahodovým coulis.
Budeme potřebovat (6 porcí):
• 200 g hořké čokolády
• 120 g másla
• 120 g cukru
• 3 vejce
• 50 g hladké mouky
• špetku soli
Náročnost: snadné
Doba přípravy: 25 minut
PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI
Předehřejeme si troubu na 210 °C a dortovou formu vyložíme pečicím papírem.
Připravíme si vodní lázeň tak, že do středního hrnce dáme ohřívat vodu. Na hrnec položíme mísu tak, aby se nedotýkala hladiny. Do mísy dáme máslo.
Když se máslo rozpustí, přidáme všechen cukr, zamícháme a přidáme také všechnu čokoládu. Jakmile se i čokoláda rozpustí, sejmeme mísu z vodní lázně a začneme míchat.
Postupně přidáváme vejce jedno po druhém a stále mícháme. Poté přidáme mouku a sůl. Můžeme na pomoc použít i mixér. Těsto by mělo být pěkně hladké a krystalky cukru by měly úplně vymizet.
Čokoládové těsto nalijeme do formy a pečeme v předehřáté troubě přibližně 20 minut. Vyjmeme z trouby a necháme zcela vychladnout.
Víte, že Mont Saint-Michel je starobylý klášter na skalnatém ostrově v Normandii?
S pevninou je spojen hrází a mostem. Je jednou z nejvýznamnějších historických památek ve Francii a navštívit ho stojí určitě za to!
Víte, že Carcassonne je město v jižní Francii proslavené svým zachovaným středověkým opevněním a hradbami? Město také hostí různé historické slavnosti a festivaly, které přenášejí návštěvníky do doby rytířů.
Víte, že jedna z nejznámějších filmových událostí se koná každoročně v Cannes ve Francii? Filmový festival přitahuje herce, režiséry a milovníky filmu z celého světa. První ročník festivalu se konal v roce 1946. Víte, že Dune du Pilat ve Francii je nejvyšší písečnou dunou v Evropě? Dosahuje výšky až 110 metrů nad mořem, nabízí výhledy na oceán a okolní krajinu nebo také písečné surfování a výlety na písečných skútrech.
MICHAELA ENŽLOVÁ, HANA KATZEROVÁ
V Královéhradeckém kraji nedaleko města Teplice nad Metují najdeme největší skalní město v České republice. Adršpašsko-teplické skály jsou zároveň největším a nejdivočejším skalním městem ve střední Evropě.
Na nejvyšším místě těchto skal, přesněji na vrchu Čáp, byla v roce 2014 postavena v nadmořské výšce 786 m n. m. stejnojmenná rozhledna, která je jednou z nejmladších, ale i nejmenších rozhleden v Česku. Kvůli špatně dostupnému terénu dopravil vrtulník na vrchol předem připravené ocelové a dřevěné díly, které zde následně smontovali.
Častým cílem turistů se tak stala už samotná stavba. Rozhlednu vysokou 13 metrů tvoří středový ocelový sloup s točitým ocelovým schodištěm, osm dřevěných hlavních sloupů je pak umístěno na čtyřech betonových patkách. Vznešeně vystupuje nad okolní krajinu a z vyhlídkových plošin ve čtyřech a devíti metrech můžeme obdivovat zdejší přírodní krásy. Po zdolání 44 schodů se nám z horní plošiny naskytne nádherný výhled nejen na okolní skalní města, ale i na Krkonoše, Orlické hory, Jestřebí, Soví, Kraví i Javoří hory, dohlédnout můžeme až do Polska.
Rozhledna Čáp je nejen architektonickým skvostem, ale také symbolickým místem spojení člověka s přírodou, které nabízí nejen krásné výhledy, ale zdůrazňuje i význam ochrany naší planety pro budoucí generace.
Běžkyně
S atletikou začala až v 15 letech. Věnuje se běhu na 400 metrů, překážkovému běhu na 400 m a štafetě na 4x400 m. Na kontě má několik medailí, např. z Mistrovství světa a ČR. V roce 2020 se kvalifikovala na letní olympijské hry v Tokiu, kde skončila v semifinále, letos v létě bude startovat na olympiádě v Paříži.
Rozhovor
Kdo vás k atletice přivedl?
Hrála jsem za dívčí fotbalový klub v Pardubicích. Nemohla jsem ale jezdit na dva tréninky týdně a nerada jsem běhala sama. Tak jsem se přihlásila na kroužek atletiky a už po půl roce trénování jsem získala medaili na MČR. Kombinovat oba sporty dohromady dlouho nešlo a zranění při jednom fotbalovém zápase pak rozhodlo ve prospěch atletiky.
Studujete na Univerzitě Hradec Králové. Jak se vám daří skloubit školu a atletiku?
Díky sportovnímu stipendijnímu programu a skvělé práci mého koordinátora jsem nikdy neměla problém oboje skloubit. Důležitá je časová organizace a plánování zkoušek dopředu.
Jak se cítí sportovec, který stojí na startu olympijského závodu?
Teď už si větší závody s plnými tribunami užívám. Dříve ty byl problém, ale už jsem se naučila využít atmosféru publika ve svůj prospěch.
Co vás na atletice nejvíce baví?
Ráda zkouším, co moje tělo ještě snese a kam
Jsem dost akční typ, už ale vím, že odpočinek je důležitý. Ráda čtu detektivky, taky luštím křížovky, peču a vařím. Fotbal už nehraju vůbec. Občas mi to chybí, ale dokud je atletika moje práce, nemůžu riskovat zranění.
JANA SCHULZOVÁ, ANNA MOSCARDINO, JANÍK (BELGIE)
Audionahrávka
Mláďata, zvířecí či lidská, jsou roztomilost sama; sledovat je, když dovádějí, je nebeská podívaná!
Pozor, děti, tři obrázky v textu nedávají smysl. Vyberte správné z těch, které se rozutekly po stránce.
Poznávání , bezstarostné hrátky, noha sem, tam, kotrmelec, ať je s nimi máma, táta, soused, teta, strýček nebo sourozenec!
A jakpak že se ta dovádivá mláďata jmenují?
Dnešní básnička vás možná v něčem ohromí.
Člověk má děti, štěňata, koťata, telata, hříbata – to každý ví, však ostatní savci, , ptáci, pavouci, plazi, hmyz, korýši? Další řádky vypoví.
Ptáci mají ptáčata, to víme; však má kuře, sova sůvě, kose, krůta krůtě, orel orle, pštrose, holub holoubě… Odvodit vše správně to vypadá až krutě!
Pavouk má své pavouče, lamě či lamátko, vydra vydře, zubr zubře, štíře, pstruh má pstrouže, rak ráče, slon slůně, krajta krajtě – to jsou názvy, až k nevíře!
Hlemýždě se rodí má své žraloče, škvor zas škvorče, tapíře pak máma tapír; k patří žížale, k myše, opici opičátko, medvídě Vezmi si tužku a papír!
A poslední názvosloví? Mládě : pulec!
Nebojte, básničky o mláďatech raději už udělejme konec!
Z francouzské literatury vám chci dnes doporučit dvě knihy, které patří mezi francouzskou dětskou klasiku. Jedna z nich není v Česku příliš známá, druhá je známá velice, ale vyšla před pár lety v neobvyklém překladu.
První z nich je příběh Křístek se zelenými prsty od Maurice Druona z roku 1957. Je to příběh osmiletého kluka, jedináčka, který má ve škole tak velké problémy, že pro něj rodiče raději domluví něco jako domácí vzdělávání. Posílají jej za různými odborníky, aby se od nich dozvěděl, jak to na světě chodí. Potkává tak doktora Bacílka, pana Hromřáda i zahradníka Dobrovouse. Ten mu pomůže objevit jeho největší přednost, totiž to, že Křístek má zelené prsty a všechno mu doslova roste pod rukama.
Možná znáte toto rčení z jiných jazyků –třeba v němčině, angličtině či francouzštině, když řekneme, že má někdo „zelené prsty“, myslíme tím, že to umí s rostlinami, květinami a zahradou vůbec. Křístek tedy začne se svým mimořádným nadáním experimentovat a nakonec svou „zelenou silou“ dokáže divy. Rozveselí nemocné děti v nemocnici, vězně ve věznici, promění chudinskou čtvrť města v místo, kde chce žít každý. Ne vždy se mu ale daří a jeho zázračné prsty nedokážou napravit vše – a Křístek se musí vyrovnat i s věcmi, které nemůže změnit.
KRAJÁNKOVA KNIHOVNA – PŘEKLADY DO ČEŠTINY
Český překlad knihy je velmi povedený, příběh je totiž plný „mluvících jmen“, která je třeba přeložit šikovně. Patří mezi ně i jméno hlavního představitele. Ten se ve francouzštině jmenuje Tistou, což je zkrácená podoba jména Jean-Baptiste, tedy Jan Křtitel. Překladatel Jakub Hlaváček pro něj našel pěkné české zkrácené jméno Křístek
V Křístkův příběh bývá často srovnáván s nejslavnější francouzskou klasikou pro děti –s knížkou Malý princ od Antoina de Saint-Exupéryho. I v něm se setkáme s nejrůznějšími odborníky – s byznysmenem, lampářem či zeměpiscem. Skrze tato setkání a povídání s pilotem odkrývá malý princ nejprostší moudra života, třeba že „správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné“ . Malý princ má v češtině několik verzí překladu, komiksovou variantu, dabovanou verzi filmu z roku 2015 i divadelní zpracování. Existuje ale ještě jeden zvláštní překlad –do brněnského hantecu! Že nevíte, co je to hantec? To je nářečí specifické pro oblast moravského města Brna. Varianta jakési německé češtiny, které rozumí jen místní. Ale pokud vaše rodina z Brna pochází, možná by to byla kniha právě pro vás! Jak říká nakladatelství Jota: „Dočtete se i o tom, jak hroznohadica šlukla elefanta.“ (Jak hroznýš spolkl slona.) A tak pilot malému princi nekreslí ovci, ale „békoňa, kindoša od barana“ a od lampáře se dozví, jak to udělat, aby pořád nemusel „rožínat lampáč“ .
V Brně byla už skoro tma. Malá kuna z Brna právě vstala. Protáhla si dlouhou páteř. Uhladila si huňatý ocásek a vyrazila do města. Metla si to, jak nejrychleji uměla. Mířila na Zelňák ke staré kašně. Tam už na ni čekala Banda. Bylo to asi deset mladých kun a kuňáků. Ocasy měli nabarvené na zeleno nebo na růžovo. V pokousaných uších se jim pohupovaly rezavé šrouby. Jedna kuna měla dokonce propíchnutý čumáček a v něm náušnici (au, to muselo bolet!). Naše kuna neměla ani barevný ocas, ani šrouby v uších a už vůbec ne náušnici v čumáku. Do Bandy kuních rošťáků totiž ještě nepatřila. Moc si to ale přála. Pocházela ze spořádané rodiny a rodiče jí pořád něco zakazovali, nakazovali a přikazovali. A Banda byla v Brně proslulá tím, že se v ní svobodně divočilo, řádilo a dělalo všechno to, co se doma dělat nesmělo. Malá kuna dostala zatím jenom pozvání a dnes se mělo ukázat, jestli ji Banda vezme mezi sebe.
Náčelník kuňák Pidlovoko řekl: „Jestli překóšeš kabel na Volvu na parkovišti před hotelem lnternational, patříš mezi nás.“
„Ale to je hlídané parkoviště,“ pípla zděšeně malá kuna.
„No šak právě,“ zamnul si spokojeně tlapky Pidlovoko. Kuna se už už vydala k hotelu, když ji zastavil Pidlovokův hlas.
„A musíš kósnót teho borca s čepicó, hlídače!“
„Cože?! A kam?!“
„No kam myslíš?“ To tedy malá kuna vážně nevěděla.
„Do hlavy! Do nohy! Do ruky!“ překřikovali se divoké kuny a kuňáci z Bandy.
„Hm. Stačí do boty. Ale betelně!“ smiloval se Pidlovoko.
Dokážeš na slepé mapě České republiky zakreslit Brno?
Brno je krajským městem
a. Brněnského kraje.
b. Jihomoravského kraje.
c. Severočeského kraje.
Co dělala kuna, když si to „metla“?
a. Zametala cestu svým huňatým ocáskem.
b. Běžela.
IVANA
Dokážeš po přečtení ukázky odpovědět na následující otázky?
Jak se jmenuje mužský protějšek kuny?
Kde se scházela kuní Banda?
Co musela malá kuna udělat, aby ji přijali do Bandy?
Co vyplývá z ukázky?
Banda kuních rošťáků...
a. … hlídá parkoviště u hotelu International.
b. Někdo, kdo šilhá.
Náčelník Bandy se jmenuje Pidlovoko. Víš, kdo je pidlooký?
a. Někdo s malýma (pidi) očima.
b. … pochází ze spořádaných brněnských kuních rodin žijících kolem Lužánek.
c. … byla v Brně proslulá tím, že se v ní svobodně divočilo, řádilo a dělalo všechno to, co se doma dělat nesmělo.
Dokážeš odhadnout, co je to Zelňák?
a. Brněnské náměstí, kde jsou pouze zelené domy.
c. Brněnské náměstí, kde se před založením Brna nacházelo zelné pole.
b. Brněnské náměstí, kde se konají trhy se zeleninou a ovocem.
Jaké byly typické znaky členů Bandy?
1. Ocasy měli
2. V uších či čumácích nosili
3. Svobodně
4. Musí se _ _
V Brně se mluví zvláštní variací češtiny zvanou hantec. Dokážeš odhadnout/ správně přiřadit významy slov?
překósnót opravdu šalina slunce čurina postel hokna lest, finta zoncna dívka, hezká holka Prýgl pořádně koc jídlo betelně tramvaj echt legrace fligna práce betla překousnout chálka Brněnská přehrada
Máš svou bandu, do které patříš? Je něčím zvláštní? Odlišuje se od jiných skupin dětí? Když do ní chce někdo patřit, musí splňovat nějaké zvláštní podmínky?
Zkus nakreslit Bandu brněnských kun nebo jen jednu typickou kunu z této Bandy, jak je popsaná v ukázce, pomocí umělé inteligence, např. dream.ai, kterou jsme nakreslili obrázky na této dvoustránce my. Výsledný obrázek nám pošli na adresu krajanek@krajanekvesvete.cz.
Točíme se s prvoukou už nějaký čas kolem jídla a kuchyně. Co kdybychom se dnes zaměřili na slovní zásobu –na slovesa – vztahující se k jídlu a pití? A zejména na kouzla, která s těmito slovesy čeština pomocí předpon dokáže?
Dokážeš vyjmenovat alespoň 5 sloves, bez nichž se u jídla a pití neobejdeme?
Podívej se, jak se přidáním předpony změní význam a smysl sloves (jíst – dojíst, pít – nepít, kousat – rozkousat).
• Představ si nějaký lahodný nápoj – limonádu, vodu, bylinkový čaj… PIJEŠ a hasíš žízeň.
• Když máš opravdu velkou žízeň, všechno VYPIJEŠ a DOPIJEŠ i poslední kapku.
• Pokud ti zrovna nápoj moc nechutná, jen trochu UPIJEŠ, všechen jej asi NEDOPIJEŠ, nebo se NENAPIJEŠ vůbec.
• Potřebuješ-li spláchnout sušší sousto, pořádně to ZAPIJEŠ.
• Na narozeninové party oslavenci pozvednutou skleničkou radostně PŘIPIJEŠ.
• Naše zdraví závisí značně na tom, co konzumujeme – měli bychom si proto zvyknout zdravě JÍST.
• Na světě je stále hlad; potravinami by se tedy nemělo plýtvat a jídlo by se mělo SNÍST a DOJÍST. A třeba i kelímek od jogurtu je záhodno pořádně VYJÍST.
• Pálivé jídlo je vhodné něčím ZAJÍST, například chlebem.
• Při snídani bychom se měli dostatečně NAJÍST, na večeři se pak naopak nikdy NEPŘEJÍST, jen tak něco malého POJÍST.
• Láká tě v horkém létě představa ZAKOUSNOUT se do šťavnatého jablka? Nebo PROKOUSAT se velkým melounem?
• Musela jsem ODKOUSNOUT kus červivé hrušky, ale pak jsem ji zvládla OKOUSAT až na ohryzek.
• Malé děti se musí naučit pořádně ROZKOUSAT velká sousta.
Celou porci dortu bych už nemohla, ale ochutnat jsem moc chtěla, tak jsem se zeptala, zda si můžu ždibec UKOUSNOUT od maminky.
Zkus si teď sám/sama pohrát s dalšími slovesy, která tě napadnou (vařit – povařit –vyvařit – rozvařit; chutnat – ochutnat – nechutnat – nevychutnat atd.). Přidáš jen malou předponu (anebo dvě) a změní se význam slovesa i věty.
VYJMENOVANÁ SLOVA
Náš seriál o vyjmenovaných slovech se pomalu chýlí ke konci. Dnes nás čekají vyjmenovaná slova po V.
VYJMENOVANÁ SLOVA PO V vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň a slova s předponou vy- a výVlastní jména: Vysočany, Vyšehrad, Povydří, Vyžlovka, Vyškov
Eliška a Tomáš vykoukli z okna a spatřili v zahradě malou vydru. „Musíme jí pomoci,“ rozhodli se. S batohem plným jídla vyrazili do lesa, aby našli její rodinu. Cestou na ně z vysokého stromu houkal výr. Děti, zvyklé na lesní zvuky i na vytí vlků, se nelekly a pokračovaly dál.
Najednou se ozval povyk – vydra výskala radostí, když uviděla řeku. Eliška s Tomášem se usmáli, sedli si na břeh a začali žvýkat jablka, která měli v batohu. Tomáš přemýšlel, že by si ještě dal něco k jídlu. I babička mu říkala, že je vyžle a najíst by se mohl, ale v batohu už vůbec nic nezbylo. Byl čas, aby se děti vrátily domů, kde na ně čekal teplý oběd.
V příběhu o malé vydře najdete téměř všechna vyjmenovaná slova po v, některá se však do textu nevešla. Která to jsou?
HRÁTKY S ČEŠTINOU
NIKOL POUZAR, ELIŠKA ZAHRADNIKTomáš si neví moc rady s hádankami, které si pro něj připravila Eliška. Pomůžeš mu? Malá nápověda je, že odpovědi najdeš ve vyjmenovaných slovech po v
a) Na větvi sedím, kolem se dívám. V noci jsem aktivní a ve dne odpočívám. Kdo jsem?
b) Sahám téměř do oblak, malý nejsem, je to tak. Jaký jsem?
c) Ve vodě jsem doma, hraju si a plavu, na břehu si odpočinu, neschovávám hlavu. Kdo jsem?
výt vít
výskat vískat výr vír
Vyjmenovaná slova po V jsou trochu zrádná a skrývají pár chytáků. Abychom tato slova správně používali, je potřeba vědět, co které vlastně znamená.
Miničtyřsměrka.
VÝR, VYDRA, ŽVÝKAT, VÝSKAT, POVYK, VYKAT, VÝT
Tajenka: Malá mláďata si musí na nové prostředí teprve
ZUZANA DAWSON KOCOURKOVÁ, ADAM A EMMA (USA)
Acidobazické reakce udržují chemickou rovnováhu a ovlivňují pH roztoků, což je důležité pro životní prostředí a pro mnoho biologických procesů, například správnou funkci těla. Hladina pH je měřítkem kyselosti nebo zásaditosti roztoku. Stupnice pH je od 0 do 14, pH 7 je neutrální, pH pod 7 je kyselé a pH nad 7 je zásadité.
Budeme potřebovat:
• citron
• jedlou sodu
• potravinářské barvy
• lžičku
• talířek nebo podnos
KRAJÁNKOVA LABORATOŘ
Postup:
Odřízneme špičky z obou konců citronu tak, aby mohl stát.
Citron rozpůlíme, jemně dužninu pošťouráme lžičkou, aby se uvolnilo trochu šťávy (pozor, aby nám nestříkla do oka) a položíme ho na připravený talíř nebo podnos.
Na řeznou plochu kápneme trošku potravinářského barviva. Na každou půlku citronu můžeme dát jinou barvu.
A nakonec na půlky citronu nasypeme malé množství jedlé sody, trochu ji lžičkou zamícháme se směsí šťávy a barviva a pozorujeme, co se bude dít.
Co se stane, když se jedlá soda setká se šťávou z citronu?
Jedlá soda reaguje s kyselinou citronovou, která se nachází v citronu. Tato reakce se nazývá acidobazická, protože reaguje acidická (kyselá) kyselina citronová a bazická (zásaditá) jedlá soda. Reakcí vzniká oxid uhličitý, voda a citrát sodný. Oxid uhličitý je plyn a vytváří bubliny, které vidíme jako „sopečnou aktivitu“.
ČESKÉ VYNÁLEZY A ZNAČKY
V zoo se asi nikdy nikdo nenudil, spousta krásných zvířátek, nových informací a zábavy. Ale pozor, dnes se zoologické zahrady pyšní nejen péčí a záchranou vzácných a ohrožených druhů živočichů nebo informacemi ze zvířecího světa. Díky moderním technologiím a odbornému personálu dokážou také odchovat nová mláďata vymírajících druhů, která pak vracejí zpět do volné přírody v zemi jejich původu. Česká zoologie je bohatá nejen na historii, která sahá až do roku 1927, kdy František Vejdovský založil Československou zoologickou společnost, ale pyšní se i mnoha evropskými a světovými chovatelskými úspěchy. Čeští zoologové se podílejí na spoustě mezinárodních projektů a přinášejí nové informace, které pomáhají k ochraně a zachování živočišné říše.
Pražská zoo patří ke světové špičce a může se chlubit obrovským počtem chovaných zvířat i světovým prvochovem želvy korunkaté a dracény krokodýlovité. Jako první v Evropě odchovala mládě luskouna krátkoocasého a zoborožce kaferského. Významně přispěla i k záchraně divokého koně Převalského a jeho návratu do volné přírody.
V roce 2023 se v zoo Praha narodilo či vylíhlo 1234 mláďat.
Je zde chováno 703 druhů zvířat v celkovém počtu 6298 jedinců (údaje k 31. 12. 2023).
Nejstarší česká zoo v Liberci jako první v Evropě odchovala čínské takiny zlaté a jejich potomky darovala do dalších zoo v Evropě, USA a Indonésii.
Safari ve Dvoře Králové je proslulé četnými odchovy nosorožců, žiraf, antilop, zeber, gepardů a dalších zvířat.
V Plzni se podařilo odchovat už sedmou generaci lvů berberských.
Mláďata jsou roztomilá, mají velká kukadla a hebkou srst nebo peří. A také si ráda hrají. Stejně jako my děti. Proto si spolu tentokrát vyrobíme mláďátka, se kterými si můžeme potom hrát. Třeba divadelní představení.
Budeme potřebovat:
• barevné chlupaté modelovací drátky
• barevné bambulky různých velikostí a tvarů
• nalepovací oči
• tavnou pistoli (ale není úplně nutná)
• nůžky
Naplánujeme si, jaké zvířátko budeme chtít vyrábět a podle toho vybereme barvu chlupatého drátku a ladící bambulku.
Obtočíme si drátek kolem prstu – to bude tělo zvířátka.
Tavnou pistolí na tělo nalepíme velkou bambulku, na bambulku přilepíme oči, uši, nos atd.
Pokud má vybrané zvíře křídla, ocásek nebo uši, vytvarujeme je také z drátku. Drátky si můžeme zkrátit pomocí nůžek.
Nalepíme nebo připevníme také křídla, ocas, tlapky.
Čím více různých zvířátek vyrobíme, tím více pak bude legrace!
Mojráčkova sestřenice Alice před časem začala dostávat kapesné, tak jako Mojráček. Hned se mu s tím šla pochlubit, protože si připadala opravdu dospěle. Ukazovala mu, kolik peněz dostala, a plánovala si, co si za ně koupí. Za chvíli se z pokojíku začal ozývat křik a Mojráčkova maminka běžela nahoru podívat se, co se tam děje. Alice křičela na Mojráčka, že není fér, že dostává méně než on, Mojráček zase křičel na Alici, že fér není jen to, že ona dostává víc, než dostával v jejím věku on. Maminka jen vrtěla hlavou a nevěděla, co si s dětmi počít. Nakonec se Alice i Mojráček urazili a přísahali, že už jeden na druhého nikdy nepromluví ani slovo. Mojráčkova maminka z toho byla moc smutná, nechtěla však zatím volat tetě Matyldě, aby jí o všem řekla.
Večer si o tom promluvila s tatínkem a domluvili se, že musí s dětmi vše probrat. „Ještě jim nic neříkej,“ prosil tatínek maminku, „počkáme měsíc, jestli se to uklidní. Já budu každý den zapisovat všechny útraty, které děti mají, aby viděly, kolik měsíčně utratí.“ A jak tatínek řekl, tak udělal. Zapsal útratu, když se po cestě z tréninku s Mojráčkem stavili na večeři do McDonaldu. Maminka zapsala nákupy s Alicí, na kterých si koupila nové boty a tričko. Tatínek s maminkou zapsali útratu za společný výlet a spoustu dalších věcí.
Ani po měsíci se děti nepřestaly dohadovat. A tak si s nimi Mojráčkovi rodiče sedli a ukázali jim seznam toho, co se utratilo.
Mojráček a Alice jen kroutili hlavou, vůbec nevěděli, kolik měsíčně stojí pár věcí. „Víte,“ řekla Mojráčkova maminka, „každý z vás dostává takové kapesné, které je pro něj vhodné. Mojráčku, když ty jsi byl ve věku Alice, všechno bylo o něco levnější, proto má Alice teď o něco vyšší kapesné, než jsi měl tenkrát ty. Ale v podstatě si za něj může koupit jen to, co sis tehdy mohl koupit ty. A Alice, Mojráček je starší než ty, proto dostává vyšší kapesné. Takhle je to spravedlivé.“ Tatínek dal pak dětem ještě za úkol, aby si zapisovaly, co vše si koupily samy nebo co jim koupili Mojráčkovi rodi-
Tipy pro rodiče:
• Kapesné je vhodné zavádět od 1. třídy.
• Výše kapesného závisí na finančních možnostech rodičů, na věku dítěte a taky na tom, zda si dítě z něho musí něco pravidelně platit, nebo zda ho má pouze pro své potřeby.
• Kapesné podporuje u dítěte finanční gramotnost, rozvíjí jeho schopnost plánovat a odložit uspokojení svých potřeb.
• Již od školky je vhodné s dítětem hovořit o tom, že věci stojí peníze, a rodiče proto musí chodit do práce. Dítěti nastavujte hranice a limity, nekupujte mu vše, na co si vzpomene. Naučí se poznávat hodnotu věcí.
• Kapesné je vhodné navyšovat s rostoucím věkem dítěte, vždy s ohledem na jeho dosavadní finanční hospodaření s penězi a finančními možnostmi rodičů.
• Problém ohledně výše kapesného často nastává mezi sourozenci, mezi kterými je větší věkový rozdíl. Je na rodičích, aby dětem vysvětlili rozdíly v částkách, které dostávají, případně zvolili stejnou výši kapesného.
• V případě většího věkového rozdílu (5 a více let) mezi sourozenci se jeví jako vhodnější zvolit rozdílnou výši kapesného a dát dětem možnost přivydělat si pomáháním v domácnosti (nad rámec jejich domácích povinností). Zde by však měla být stanovena stejná finanční odměna.
če, že oni si s maminkou také budou zapisovat, kolik sami utratili.
Po dalším měsíci si spolu všichni zase sedli a ukázali si své seznamy. Děti se divily, kolik věcí se jim koupilo, na kolika výletech byly a kolik to vše stálo. Pak jim ukázal svůj seznam tatínek, který si za ten měsíc koupil jen jedny nové kalhoty. A maminka, ta si nekoupila vůbec nic. Nakonec se přestaly děti o kapesném dohadovat. Maminka to pak vše zavolala tetě Matyldě, která byla moc ráda, že se vše vyřešilo.
Naši předkové si to mohli říkat třeba po úspěšné sklizni úrody. Když už věděli, že je vše obilí a seno doma pod střechou a mohou s tím počítat na celou dlouhou zimu. A vy, když dostanete jedničku z úkolu, tak už vám ji nikdo nevezme a můžete si ji započítat do průměru na vysvědčení. Prostě co je doma, je vaše.
