Vlámská skladatelka a hudebnice, která se narodila v belgických Antverpách, kam se její portugalsko-židovská rodina úspěšného obchodníka se šperky přestěhovala, aby unikla tehdy nechvalně známé inkvizici.
Vyrůstala se svými pěti sourozenci ve známé hudební a umělecké rodině, která ve svém domě pořádala setkání jedinečných osobností, které se výrazně zapsaly do historie. Brzy se naučila hrát na loutnu, violu a spinet. Přestože část jejího života zůstává zahalena tajemstvím, vypovídá o složitosti doby, kdy klasickou hudbu a umění ovládali muži.
Leonora se přes veškeré těžkosti díky svému jedinečnému talentu stala jednou z mála známých skladatelek té doby. Její dochované skladby plné výrazných melodií jsou doslova klenotem barokní hudby a pravděpodobně nejstarší hudbou pro violu, kterou v 17. století žena napsala.
Loutna je jeden z nejstarších hudebních nástrojů. První zmínky najdeme už v Mezopotámii. Viola je smyčcový hudební nástroj podobný houslím.
Spinet je nástroj, kde podobně jako u klavíru po stisknutí klávesy speciální trn drnkne o strunu, která zahraje požadovaný tón.
Obsah
2 Hudební skladatelky Leonora Duarte
3 Úvodník Noc s Andersenem a Krajánek
5 Komiks Knedlík a ošklivé káčátko
6–7 Komiks Knedlík a Noc s Andersenem
8–9 Téma Sněhová královna
10 11 U krajánků Jak by měla končit pohádka?
12–13 Volnočasovky Křížovky a rébusy
14 15 Krajánci na cestách Hautes Fagnes
16 17 Krajánci na cestách Legenda François a Marie
18–19 Putování za chutěmi Lososové jednohubky
20 Víte, že? Zajímavosti a výročí z Belgie
21 Putování českou Děčínský Sněžník krajinou – rozhledny
22 Za sportem Běh
23 Obrázkové čtení Sněhová královna
24 25 Krajánkova knihovna Překlady dětských knih
26 27 Krajánkova knihovna Eduard Petiška
28 29 Čtení s porozuměním Sněhová královna
30 31 Prvouka Kuchyně
32 33 Hrátky s češtinou Vyjmenovaná slova po S
34 35 Krajánkova laboratoř Lupa z plastové láhve
36–37 Komiks Knedlík a obrázek
38 39 České vynálezy Zmrzlina Polárka a značky
40 41 Krajánkovo tvoření Koruna Sněhové královny
42 43 Mojráček Domácí práce
44 Omalovánka Pořekadla
Pokud jste v časopise našli chybu nebo překlep, napište nám prosím na krajanek@krajanekvesvete.cz.
ČASOPIS nejen PRO ČESKÉ DĚTI ŽIJÍCÍ V ZAHRANIČÍ
Vychází 1. 3. 2024, březen 2024 měsíčník, ročník 11
Šéfredaktorka: Ivana Kaçmaz
Editorky: Denisa Žáková, Stanislava Boudová
Korektury: Anna Karamantzani, Ivana Bilošová, Jana Rosell, Marie Švédová, Kristýna Vávrová
Titulní strana: Hana Katzerová
Finální sazba: Ivana Kaçmaz krajanek@krajanekvesvete.cz
Vydává Krajánek ve světě z.s. Rovné 5, 518 01 Dobré
IČO: 07369522 spolek@krajanekvesvete.cz www.krajanekvesvete.cz
www.facebook.com/krajanekvesvete © Krajánek ve světě z.s.
Milí čtenáři, je tomu právě pět let, co se časopis Krajánek rozhodl oficiálně podpořit nádherný projekt Noc s Andersenem jedno číslo v měsíci, kdy se tato akce koná.
i zvlášť těm dětským, povídali jsme si o knihovnách a jejich důležité roli při podpoře čtenářství, mnoho stran jsme věnovali také spisovateli Andersenovi, jeho životu i tvorbě. Svou troškou do pohádkového mlýna jsme přispěli tím, že jsme pro vás připravili sbírku známých pohádek a příběhů ze všech zemí, kde působí Krajánkova redakce. V neposlední řadě se snažíme projekt podpořit i tím, že si vybíráme téma pro „andersenovské“ číslo Krajánka z témat navržených v rámci samotného projektu. Ať už to byly Záhady, hlavolamy a rébusy motivované Rychlými šípy Jaroslava Foglara, bohatý materiál k 135. výročí narození Josefa Lady nebo loňský speciál o Daisy Mrázkové.
Letos jsme se rozhodli vrátit k Andersenovi, respektive k jeho 180 let staré pohádce Sněhová královna. Doufáme, že se vám číslo Krajánka motivované tímto nesmrtelným příběhem bude líbit, stejně jako přídavky v podobě starších Knedlíkových dobrodružství či našeho staršího medailonu Eduarda Petišky, jehož 100. výročí narození si letos také připomínáme a jehož knihy „Bylo jednou jedno loutkové divadlo“ a „Olin a lišky“ jste si mohli číst na pokračování na stránkách Krajánka v uplynulých dvou letech.
A abychom nezapomněli – právě se rozbíhá 12. kolo soutěže se čtenářskými záznamy, ve které nám posíláte tipy na knihy, které čtete či doporučujete. Máte celý březen na to, abyste se pochlubili tím, co zajímavého jste v poslední době četli!
Příjemné čtení a hodně zábavy s Krajánkem! Ivana Kaçmaz
Pohádku Sněhová královna napsal před mnoha a mnoha lety slavný dánský spisovatel Hans Christian Andersen. Připomínáme si ji nyní, jelikož v tisku spatřila světlo světa právě před kulatými 180 lety! Jistě většina z vás o Sněhové královně slyšela, nebo jste ji vy sami či vaši rodiče nebo prarodiče dokonce četli (ať už v jakémkoli jazyce, do kterého byla z dánštiny přeložena).
Možná ale, kdyby si lidé tuto pohádku navzájem vyprávěli, nemusela by být ve všem úplně stejná. Co se může stát s příběhem, který je mnohokrát vyprávěn a převypravován? Každý vypravěč si něco málo přidá, něco ubere, někoho jinak pojmenuje nebo přejmenuje, něco drobného či většího si upraví, ozvláštní, dosadí scénu do drobátko odlišného prostředí…
Za drobné odchylky, nesrovnalosti a jiné vyznění mohou také jazyky. Sněhová královna byla přeložena z původní dánštiny do mnoha řečí. V překladu se ale ledasco může ztratit nebo nepřesně popsat. Ne všechna slova totiž existují ve všech jazycích, ne všechny významy jsou identické. To znáte i vy, děti, které používáte dva a více jazyků v běžné komunikaci!
Při četbě, porozumění a interpretaci textu záleží také na věku čtenáře. Dítě a dospělý odhalují při čtení jiné myšlenky, roviny a významy. (Samy jednou uvidíte, až budete něco číst znovu jako dospělí!)
A když se ujme původního příběhu umělec se svou jedinečnou vizí, to vám z originální pohádky mnoho nezbyde. Třeba jen námět a vzniká úplně nový příběh, animovaný či hraný film, televizní nebo rozhlasová adaptace. Nu, věděli jste například, že tvůrci slavného kresleného Ledové království (Frozen) vycházeli také ze Sněhové královny? Co by Anně, Else, Olafovi a dalším řekl asi pan Andersen?
Vida! Kdepak jedna Sněhová královna. Díky drobným a zásadním změnám je na světě bezpočet verzí příběhu!
O čem vlastně ta slavná původní Sněhová královna je? Kdo ví? O Kayovi a Gerdě. O přátelství. O radosti. O zlobě. O moci. O rozbitém zrcadle. O zlé Sněhové královně. O zapomnění. O smutku. O strastiplné cestě. O naději a víře. O umění vidět krásu v lidech i ve věcech. O čem ještě podle vás?
TÉMA
JANA SCHULZOVÁ, BARBORA MACKOVÁŽe jste takové vyprávění nečekali? Ani jedno sloveso? Jen poznámky a myšlenky? Inu, kdo zná, pochopí, kdo nezná nebo si není jistý a chce vědět víc, nechť směle nalistuje příslušnou stránku knížky a začte se do Sněhové královny od krále pohádek H. Ch. Andersena…
Artemis, 6 let, Atény
Měly by vždy končit dobře.
Viktor, 7 let, 's-Hertogenbosch Moooc strašně, strašně mňaukózně vesele.
Davídek, 11 let, St. Pölten Vůbec.
Sami, 6 let, Madrid Dobře.
Luky, 8 let, Madrid Dobře a že se všichni vezmou.
Emily, 13 let, Frankfurt nad Mohanem Hezky, s ,,happy endem“. Každý by měl být spokojený. Třeba, že nějaký hrdina nebo hrdinka někoho zachrání a pak se zamilují, budou mít svatbu a všechno skončí dobře. Pohádka by měla být napínavá, poučná i uklidňující, hlavně aby se děti nevylekaly.
Marlene, 4 roky, Lisabon Se svatbou a hezkými lidmi. Taky by mohla končit s Mikulášem a andělem.
Filip 6 let, Lisabon Myslím, že by dobro mělo vyhrát nad zlem.
Anička, 9 let, Washington
Konec pohádky nemusí být vždy veselý, ale všechno skončí tak, jak má, a dobří zvítězí nad zlými.
Anežka a Vašek, 9 a 11 let, Istanbul
Všechny pohádky a příběhy pro děti by měly končit šťastně a vesele. Nemusí to být „žili šťastně až do smrti“, ale prostě něco pozitivního. Dobro zvítězí nad zlem, pokažené se spraví, osamocení najdou kamarády a tak podobně. Prostě abychom z toho měli dobrý dojem.
Ema, 13 let, Gross Umstadt
Hezky, jinak by se možná děti bály nebo by už neměly náladu na pohádky. Hrdina pohádky by měl mít konec nejlepší. Zloduchovi by se mělo stát něco ošklivého, aby se z toho ponaučil. Zloduch by mohl nakonec být milý nebo si odpracovat trest.
Poetickou pohádku o krutosti, pýše a nenávisti, ale také o síle přátelství a lásce, napsal slavný dánský spisovatel H. Ch. Andersen už před 180 lety. Příběh malého děvčátka, které pro záchranu svého kamaráda, dokáže překonat veškeré překážky a zlo, nám dodnes ukazuje, že vytrvalost, odhodlanost a láska dokáží opravdové zázraky.
Pokud najdete v osmisměrce všechna níže uvedená slova, zbylá písmena vám prozradí název pohádky.
BABIČKA, ČARODĚJ, GERDA, LÁSKA, LED, MRÁZ, PRINC, SNĚHULÁK, SNÍH, SOB, STŘEPY, RAMPOUCH, VLOČKA, VRÁNA, ZLO, ZRCADLO
Č V G E R D A B S Y
A D R N S O B A Ě P
R E H O Z V V B Á E
O L K Á N L R I Á Ř
D L R H O A O Č P T
Ě M Í Č Z L O K R S
J N K L Á S K A I V
S A K Á L U H Ě N S
R A M P O U C H C N
A . O L D A C R Z .
Doplňte rýmy.
Domalujte si vločku, potom ji vybarvěte a zkuste si vystřihnout vločky z papíru. V zemi chladné, bez ohledu, zlá královna vládne všem. Místo srdce má kus _ _ _ _, všechno zmrazí _ _ _ _ _ _ _ _.
Řešení: ledu, pohledem
Hádanka:
Lehká jako peříčko, nemá ráda teplíčko. Tančí něžně, snad i lehce, roztát v kapku vody nechce. Potká-li své sestřičky, svět je bílý celičký.
Řešení: sněhová vločka
Víte, že mezi nejznámější belgické komiksové hrdiny patří Tintin a Šmoulové?
Pomůžete najít Šmoulům správnou cestu z bludiště?
Napíšete správná čísla do obláčků?
Hádanka:
Ze střechy se na svět dívá, nezamává, nezakývá. Roste shora dolů k zemi, nehýbá se a je němý. Sotva slunce zazáří, už má slzy na tváři.
Řešení: rampouch Doplňte řady.
Něco k
Proč se říká Zmrzne rychleji studená nebo teplá voda?
Je rozbité zrcadlo opravdu symbolem neštěstí? Proč sob v zimě neumrzne?
Milí krajánci, moc rádi se s vámi potkáváme opět u nás, v Belgii. Při našem posledním shledání jsme se toulali po Bruselu. Dnes zvedneme kotvy a přesuneme se na východ země. Tam nás čeká procházka romantickou, ale i trochu tajemnou a drsnou krajinou náhorní plošiny
Hautes Fagnes, která je součástí německo-belgického národního parku Hautes Fagnes-Eifel.
Hautes Fagnes doslova znamená „vysoké bažiny“. Vysoký, alespoň na belgické poměry, je tu vrchol Signal de Botrange. Se svými 694 m n. m. je dokonce nejvyšším bodem Belgie, a když si vyšlápnete ještě pár schodů na umělý pahorek, zaokrouhlíte to na rovných 700 metrů. No a bažiny? Na ty se nebudete moci vynadívat. Hautes Fagnes je největší belgickou přírodní rezervací tvořenou zejména v minulosti právě rašeliništi a vřesovišti. V současné době již rašeliniště nezabírají tak velký prostor, protože až do poloviny 20. století sloužila místní rašelina jako snadno dostupné topivo.
Národní park Hautes Fagnes byl zřízen v roce 1957. Koncem století se z něj stala turisty vyhledávaná lokalita a byla zavedena pravidla, která je při průchodu parkem nutno respektovat. Návštěvníci se mohou pohybovat po vyznačených trasách, do některých zón je možno vstoupit pouze s průvodcem, do jiných vůbec. Při výjimečných stavech je park dokonce kompletně uzavřen a na znamení toho jsou u vstupů vztyčeny červené vlajky.
Budete-li pozorní, všimnete si na území Hautes Fagnes mnoha křížů. Připomínají vyhaslé životy lidí, kterým se místní nehostinná krajina stala osudnou. Nejznámější je příběh zamilovaného páru, který přes bažiny procházel, aby si opatřil dokumenty nezbytné pro svatební obřad. Ke svatbě ovšem nikdy nedošlo, protože oba milenci zahynuli při sněhové vánici.
Drsné klima, které zde panuje, je však příznivé pro mnoho rostlinných i živočišných druhů. Můžete tu spatřit kočku divokou, rysy, tetřívky obecné či žluté narcisky, masožravou rosnatku nebo sedmikvítek evropský.
Pokud se chcete projít krajinou, která vám dovolí oprostit se od každodenních starostí a vnímat jen krásu okolí, přijeďte!
Legenda o nenaplněné lásce a kříži snoubenců mezi Belgií a Pruskem
Jakmile došli do hostince, venku se strhla silná vánice. Všichni Marii a Françoise varovali, aby přečkali vánici a přespali v hostinci. Marie ale do dalšího dne čekat nechtěla. I když venku sněžilo a byla vichřice, oba se vydali do Xhoffraix zkratkou přes rašeliniště Hautes Fagnes. Do vesnice už ale nikdy nepřišli. Kvůli tvrdohlavému rozhodnutí nedočkavé Marie sněhovou vánici nepřežili. Tragický konec připomíná dřevěný kříž, který dodnes stojí v Hautes Fagnes, v místě zvaném Baraque Michel u obce Jalhay, kde oba milence našel pruský celník. Marie a François budou přesto navždy odděleni. Mariini rodiče nechali svou dceru pohřbít v Xhoffraix, kde se narodila, François je pohřbený v Jalhay.
Baraque Michel je třetím nejvyšším bodem Belgie (674 metrů nad mořem) a je dodnes vyhledávaným turistickým místem nejen mladých, zamilovaných lidí, kteří sem jezdí uctít památku Françoise a Marie.
PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI DAGMAR
Bonbons de saumon fumé au fromage frais
Belgie je známá nejen díky výborným pralinkám a dvojitě smaženým bramborovým hranolkům.
V pravé belgické kuchyni můžete najít také různé druhy ryb a sýrů. Belgičané je milují na mnoho způsobů a jeden z nich jsou rychlé lososové jednohubky s pomazánkovým sýrem a ředkvičkami, které si společně připravíme.
Náročnost: snadné
Doba přípravy: 20 minut
Budeme potřebovat:
• 150 g uzeného plátkového lososa
• 200 g sýrové nebo smetanové pomazánky s bylinkami nebo mladou cibulkou
• 3 celé ředkvičky
• 1 svazek meduňky nebo kopru
• 1 citrón
• toustový chléb
PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI
Připravíme si toustový chléb, který rozkrájíme na úzké obdélníky nebo čtverečky. Pokud máme minitoustový chléb, rozkrájíme ho na tenké plátky.
Ze sýrové nebo smetanové pomazánky, kterou můžeme rovnou koupit v obchodě, vytvarujeme lžičkou kuličky a pokládáme je na plátky toustového chleba.
Sýrové kuličky obalíme ze všech stran plátky uzeného lososa.
Vytvořené lososové kuličky můžeme jemně pokapat citrónem.
Nakrájíme na úzké plátky ředkvičky, které pokládáme na lososové kuličky.
Nakonec natrháme omyté lístky meduňky a ty vložíme pod plátek ředkvičky. Pokud nemáme meduňku, můžeme ji nahradit koprem.
Připravené jednohubky naskládáme na tác nebo talíř a servírujeme.
Tip: Zbylou meduňku s citrónem vhodíme do karafy s vodou a připravíme si lahodnou jarní limonádu, kterou servírujeme společně s lososovými jednohubkami.
Víte, že historická čtvrť Sablon v Bruselu je plná antikvariátů, starožitnictví, uměleckých galerií, čokoládoven a kaváren? Sablon má nevšední atmosféru s historickými budovami, malebnými uličkami a bohatou historií.
Víte, že Bourgoyen-Ossemeersen na okraji belgického města Gent je místo plné mokřadů, bažin a rybníků? Můžete zde spatřit různé druhy ptáků, jako volavky, kachny, ale také různé druhy ryb, obojživelníků a rostlin.
Víte, že přírodní rezervace Kalmthoutse Heide v provincii Antverpy je známá jedinečnou krajinou, která zahrnuje písčité duny, rašeliniště, borovicové lesy a otevřené louky? Je domovem vzácných rostlin a živočichů.
Víte, že Fort Eben-Emael je vojenská pevnost, postavena mezi lety 1931 a 1935? Byla navržena, aby odolala německým útokům během druhé světové války. Dnes je pevnost přístupná veřejnosti jako muzeum.
MICHAELA ENŽLOVÁ, HANA KATZEROVÁ
V Ústeckém kraji najdeme největší stolovou horu v České republice. Je lemovaná několik desítek metrů vysokými pískovcovými stěnami, které vznikly zvětráváním a odlamováním hornin, které pamatují už dobu dinosaurů.
Na samém vrcholu Děčínského Sněžníku pak najdeme originální rozhlednu, která připomíná šachovou figurku věže. Pozoruhodné architektonické dílo podle projektu drážďanského architekta Hänela nechal postavit v roce 1864 hrabě František Antonín Thun a původně šlo o velkoryse pojatou věž pro geografické měření rakouských, saských a pruských ze-
měměřičů. Těm však sloužila jen krátce, protože jejich spolupráci přerušila prusko-rakouská válka. Díky tehdejšímu rozvoji cestovního ruchu ale našla své další využití.
Honosná, bohatě zdobená věž z pískovcových kvádrů je jednou z nejstarších českých rozhleden. Pyšní se výškou 33 metrů a po zdolání 153 schodů dodnes nabízí úchvatnou podívanou na oblast Labských pískovců, na Českosaské Švýcarsko, České středohoří, Krušné hory, vrcholky Lužických hor, ale i na věže drážďanských kostelů.
Za zmínku stojí i to, že na území tehdejšího Československa zde byl poprvé v roce 1936 zachycen televizní signál vysílaný z olympijských her v Berlíně nebo že na jižním svahu Děčínského Sněžníku byla v letech 1955 až 1995 šachta na fluorit, který se mimo jiné využívá při výrobě skla.
Běh je po chůzi nejpřirozenějším lidským pohybem, a proto je jedním z prvních sportů, který člověk začal provozovat. Speciální vybavení na něj nepotřebujete – stačí pohodlné oblečení a boty. Kdo chce, může si čas a vzdálenost měřit na chytrých hodinkách nebo v mobilu. Běžecké disciplíny se řadí do tzv. lehké atletiky. Liší se mezi sebou délkou tratí: krátké (do 400 m), střední (do 3 000 m) a dlouhé (nad 3 000 m). Patří do ní i překážkový a štafetový běh.
Zajímavosti
Historie
• Šlo o první disciplínu Olympijských her ve starověkém Řecku. Závodníci nejprve běhali na vzdálenost jednoho stadionu. Běhali nazí, bosí a bez časomíry – zvítězil jednoduše ten, kdo doběhl první.
• „Královskou“ disciplínou je tzv. maraton. Má délku 42,195 km a jako první ho údajně zaběhl ve starověkém Řecku posel Feidippidés, když běžel z města Marathón do Athén, aby zde předal zprávu, že Athéňané zvítězili nad Peršany.
• Nejrychlejším člověkem světa je v současnosti Usain Bolt. Na Mistrovství světa v Berlíně 2019 zaběhl závod na 100 metrů za 9,58 sekund a v jednu chvíli běžel dokonce rychlostí 44,72 km/h.
• Běhat můžete se svým čtyřnohým kamarádem. Při tzv. canicrossu má pes na sobě speciální postroj, který je spojen s jeho pánem odpruženým vodítkem připnutým na speciálním „sedáku“ kolem pasu. Pes tak svým tahem pomáhá běžci dosáhnout rychlejších výkonů.
• Nejznámějším charitativním závodem je Běh Terryho Foxe. Tento kanadský atlet v roce 1980 uběhl za 143 dnů 5 382 km, přestože měl amputovanou pravou nohu. Výtěžek z běhu jde na podporu výzkumu rakoviny.
JANA SCHULZOVÁ, ANNA MOSCARDINO,
(BILLUND, DÁNSKO)
Audionahrávka
Pozor, děti, tři obrázky v textu nedávají smysl. Vyberte správné z těch, které se rozutekly po stránce.
Sněhová Hanse Christiana Andersena –tak poutavý (a stařičký) příběh snad obdoby nemá!
Kaj a Gerda, , kamarádi, blízcí přátelé, zažívají spolu každý příhody dobrodružné i veselé.
Však z čarodějova v Kaje způsobí, že jeho ani mysl zčistajasna už nezdobí.
Kaj je proměněný – bez citu, bez vzpomínek, bez radosti – najednou, zanechá Gerdu a nechá se kamsi odvézt zlou Sněhovou .
Gerda se vydává do , hledat Kaje, ať si jen je, kde je… je strastiplná, však kupředu ji žene náklonnost k němu a naděje.
Jak dlouhé bude putování? Koho Gerda potká? Najde Kaj nakonec?
Pozná ji on? Vzpomene si? Co udělá Gerda, aby Kaj byl zas ten milý rozesmátý mládenec?
…
Ale teď už radši s básní končím, neprozradím dál už nic, do se bude muset začíst ten, kdo chce vědět víc!
KRAJÁNKOVA KNIHOVNA – PŘEKLADY DO ČEŠTINY
PETRA ZIEGELWAGNER
Belgie je země komiksu, víte to? Když přijedete v Bruselu na hlavní nádraží, první, co uvidíte, je budova, která má na střeše obrovskou komiksovou postavičku. A hned na okraji historického centra je muzeum komiksů se sochou Šmouly před vchodem.
Nejznámější belgický komiksový hrdina ale není Taťka Šmoula, ale reportér Tintin. Tento talentovaný novinář jezdí po celém světě a se svým psem Filutou zažívá mnohá dobrodružství a pomůže chytit leckterého zločince. V pozdějších příbězích je zobrazován spíše jako detektiv, ostatní postavy o něm někdy říkají, že je jako Sherlock Holmes. Tintin je velmi chytrý, rychlý a šikovný a především rozumí všemu technickému a umí řídit každé vozidlo. Tintina vymyslel belgický kreslíř Hergé v roce 1929 a příběhy vycházely zprvu v příloze novin. Časem vzniklo dokonce i několik animovaných filmů a v roce 2011 Tintinova dobrodružství zfilmoval slavný režisér Steven Spielberg. V českém nakladatelství Albatros vyšly dvě sbírky všech Tintinových dobrodružství.
V komiksovém světě je podobně známá postavička kovboje Luckyho Luka od kreslíře Maurice de Beverrea, který ale kreslil pod pseudonymem Morris. Lucky Luke je známý jako muž, který střílí rychleji než jeho stín. Bojuje na straně dobra, nejčastěji proti čtveřici zločinců Daltonových. Autorem většiny příběhů byl francouzský spisovatel René Goscinny, ale Morris dal v roce 1946 Lucky Lukovi podobu a vymyslel všechny nejdůležitější postavy. Lucky Luke vychází dodnes, na Morrisovo přání komiksy po jeho smrti dál kreslí jiný kreslíř.
Filip a Radim Čtveráčkovi ze Znojma jsou dlouholetí fanoušci Luckyho Luka a jejich maminka Jana vypráví:
„Už ani nevím, kdy a jak se k nám dostal první komiks, nejspíš náhodou. Tahle malá náhodička ale spustila období fascinace zejména zápornými hrdiny, bratry Daltonovými –čtyři banditi, podobní si jako vejce vejci, akorát ten nejstarší byl nejmenší (hlava party, chytrý, ale vztekloun) a nejmladší nejvyšší a nejprimitivnější z party sourozenců. Daltonovi pak u nás byli na všech výkresech, jejich podoby na pyžamu, na dortu, měli jsme i jeden na míru háčkovaný exemplář. Bratři Daltonovi často v komiksech chodí v zástupu od nejmenšího po nejvyššího. A protože jsme jako rodina čtyři, hádejte, jak nás kluci často nutili chodit (i po ulici).“
A Filip doporučuje
„Pro toho, kdo si komiksy začne teprve číst, bych doporučil Daltonovi na svobodě nebo Na stopě Daltonovým.“
Eduard Petiška, kterého si dnes představíme, je vám, milí krajánci, něčím velice blízký. Stejně jako spousta z vás již od dětství mluvil dvěma různými jazyky. Po tatínkovi byla jeho mateřským jazykem čeština, z maminčiny strany se ale jako další mateřský jazyk přidala němčina. Maminka totiž pocházela z holandsko-německé rodiny. Připletla se ale do cesty Františkovu tatínkovi, pražskému rodákovi s rodinnými kořeny v Českém ráji, byla z toho láska jako trám a taky tři malí rošťáci. Bratři František, Bedřich a Eduard.
Kdyby žil Eduard dnes, nejspíš by z něho místo spisovatele byl operní zpěvák. Po svojí mamince zdědil absolutní hudební sluch. Narodil se ale v roce 1924 a v době, kdy odmaturoval na gymnáziu v Brandýse nad Labem a byl přijat na konzervatoř, zuřila druhá světová válka. Eduard musel nastoupit jako soustružník do továrny a z jeho pěvecké kariéry definitivně sešlo.
V roce 1945 nastoupil na studia na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a v té samé době začal žít bohatým kulturním životem,
a co je nejdůležitější, začal publikovat svá díla. Věnoval se poezii, próze pro dospělé i děti, ale psal také články do novin. Přátelil se se spoustou jiných umělců. Již v roce 1947 vyšla jeho první kniha pro nejmenší – leporelo Alenka jde spát
V nelehké době po roce 1948 se soustředil právě na psaní pro děti. A šlo mu to náramně. Jako spousta jiných autorů dětské literatury i Eduard Petiška měl skvělou inspiraci a zároveň věrného čtenáře ve svém dítěti. Jméno jeho
syna Martina se také objevuje v některých jeho knihách. Četl jste někdo knihy Jak se Martínek ztratil nebo Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek? Svému synovi věnoval i knihu Průvodce mladého muže manželstvím. A Alenčina čítanka se možná jmenuje po jeho milované ženě.
S jeho knihami pro děti se pojí jméno jedné velmi známé české ilustrátorky. Ten z vás, kdo četl právě Petiškovy knihy, Říhovu Honzíkovu cestu nebo Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové, by jistě poznal kreslířský styl paní Heleny Zmatlíkové. Okatá dítka s drobnými rty a nosy a s ruměncem ve tvářích. Právě ona ilustrovala mnoho Petiškových děl a jak to tak bývá, její krásné kresby dodávají jeho knihám nenahraditelné kouzlo a dělají je tak lákavé i pro ty nejmenší děti, které třeba ani neumí
číst. A představte si, že Eduard Petiška je autorem i příběhů Jak krtek ke kalhotkám přišel nebo Krtek a autíčko, které jsou dnes oblíbené již po celém světě. Tyto knihy ilustroval pro změnu pan Zdeněk Miler.
Pro větší, i když stále dětské čtenáře se také něco najde. Staré řecké báje a pověsti byly přeloženy do mnoha jazyků a je velmi pravděpodobné, že právě i do toho, kterým se mluví ve vaší zemi. Třeba žáčci ve Francii mají tyto Báje a pověsti dokonce zařazeny do školní četby.
Pokud sami žádnou Petiškovu knihu ve své knihovničce nemáte, zkuste nakouknout do krabic na půdě nebo do knihovny u babičky a dědy, možná tam nějakou najdete ještě z doby, kdy byli vaši rodiče malí, a věřte mi, určitě bude stát za přečtení.
Hoch se nazýval Kaj, děvčátko se jmenovalo Gerda. V létě se k sobě dostávali jediným skokem, v zimě musili nejprve slézt po mnoha schodech dolů a zase po mnoha schodech nahoru.
Venku poletoval sníh.
„To se rojí bílé včelky,“ říkala stará babička.
„A mají také svou královnu?“ ptal se hošík, neboť věděl, že skutečné včelky ji mívají.
„Ano, mají,“ pravila babička. „Létá tam, kde se nejhustěji chumelí. Je ze všech vloček největší a nikdy nezůstane tiše ležet na zemi, nýbrž vzlétne zase vzhůru do černého mraku. Za zimních nocí létá ulicemi města a nahlíží do oken a ta potom zamrzají tak podivně krásně, jako by na nich byly květy.“
„Ano, to jsme viděly!“ volaly děti, i věřily tedy, že je to pravda.
„A může Sněhová královna vejít do světnice?“ ptalo se děvčátko.
„Jen ať přijde,“ řekl chlapec. „Já ji posadím na teplá kamna, až se rozplyne.“
Ale babička jej pohladila po vlasech a vypravovala jiné pohádky. – –
Jednou večer, když malý Kaj byl doma a byl už napolo odstrojen, vylezl na stoličku a díval se malým otvorem. Několik vloček poletovalo venku a jedna z nich, největší, uvázla na obrubě jejich květinové truhličky. Rostla a rostla, až z ní byla celá žena, oblečená v nejjemnější závoj z miliónů hvězdovitých vloček. Byla velmi krásná a něžná, ale z ledu, z oslnivě zářícího ledu, přece však živá. Její oči se dívaly jako dvě jasné hvězdy, ale nebylo v nich klidu ani pokoje. Pokynula do okna a kývala rukou, až se chlapeček polekal a seskočil ze židličky. Vtom jako by venku letěl okolo okna veliký pták. –… Přešla zima, jaro a nastalo léto…
Kaj a Gerda seděli vedle sebe a dívali se do obrázkové knihy s namalovanými zvířaty a ptáky. Náhle – právě, když hodiny na velké kostelní věži odbíjely pět – zvolal Kaj:
„Ach, to mě píchlo u srdce! A něco mi padlo do oka!“
Děvčátko jej chytilo kolem krku. Mrkal očima, ne, nebylo nic vidět. „Myslím, že je to už pryč!“ pravilo.
Ale nebylo to pryč. Byla to jedna z těch střepinek, jež se rozlétly z onoho kouzelného zrcadla – pamatujete se snad – z onoho ošklivého skla, které způsobovalo, že všechno dobré a veliké se v něm stávalo malým a ošklivým, zato všechno zlé a špatné hodně vystupovalo, takže každou chybu bylo hned vidět.
Ubohý Kaj! Také jemu vlétla střepinka přímo do srdce a to se hned proměnilo jakoby v ledový střechýl. Nebolelo to již, ale střepina v něm zůstala.
IVANA KAÇMAZ, JANA SCHULZOVÁ,
K čemu je v textu přirovnáváno sněžení/přirovnávána chumelenice?
a. K roztrženému pytli s moukou.
b. K rojení včelek bílé barvy.
c. K roztrženému péřovému polštáři.
Co maluje mráz na okna?
a. Věty.
b. Květy.
Co je podle tebe střechýl?
a. Rampouch.
b. Kluziště.
Co způsobily střepiny, které se zapíchly Kajovi do srdce a do oka?
a. Zranění takového rozsahu, že musel ihned vrtulníkem do nemocnice.
b. Žádná viditelná zranění, ale Kaj přestal vidět a pociťovat krásné věci a viděl a cítil ve všem jen to špatné a ošklivé.
c. Střep do srdce mu proděravěl tričko, ale jinak se nic nestalo.
Co je víc?
Chumelenice, nebo sněžení?
Liják, nebo déšť?
Vítr, nebo vichr?
Výheň, nebo teplo?
Co znamená, když tě píchne/ bodne u srdce?
a. Pociťuješ náhlý silný smutek/ trápení.
KajaGerda seksoběvlétědostávalijedinýmskokem,vziměalemuselipoužívatschody.Jakje to možné?Napadátě,kde/jakKajaGerdabydleli?Popišjejichdomyuměléinteligenci,např.dream.ai, kteroujsmenakresliliobrázkynatétodvoustráncemy,apošlinámvýslednýobrázeknaadresu krajanek@krajanekvesvete.cz.
V kuchyni a jejím okolí s prvoukou ještě chvíli zůstaneme. Než se nese jídlo na stůl, potraviny se většinou nějakým způsobem připravují, to už víme. Ale než se zpracují, měly by poté, co je doneseme z obchodu nebo z vlastní zahrádky, nějakou dobu vydržet, alespoň jako krátká zásoba. Naučíme se nová slovíčka a zopakujeme známá, procvičíme psaní číslovek, mluvnické kategorie podstatných jmen a sloves.
Jídlo je třeba před konzumací nejen připravit, ale ještě předtím nějak a někde uskladnit. Kde uchováváte potraviny doma vy?
Zkus přeskupit slabiky tak, aby z nich vznikly prostory nebo úložiště, v nichž se všude doma dají skladovat potraviny.
Zvládneš určit rod složených podstatných jmen?
Víš, jaká je přibližně teplota v lednici? Je to asi dvacet děleno deseti krát dvě. Ale uvádí se i rozmezí mezi: čtyřicet děleno osmi mínus pět a dvacet jedna mínus dvanáct plus jedna děleno dvěma. Obojí ve stupních Celsia. Vypočítal/a jsi to správně?
A teplota v běžné mrazničce? Tam je to stupňů Celsia přibližně mínus dva krát devět, nebo i mínus dva krát deset až dva krát jedenáct, představ si!
Doplň podle smyslu slova z nabídky.
Mnoho čerstvých _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _, jako například masné či mléčné _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _, by se při pokojové teplotě (okolo 20˚C) rychle zkazilo, a proto se musí uchovávat v chladničce. Trvanlivost (neboli jak dlouho _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ) některých potravin se dá znásobit také zmrazením. Zelenina, _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ nebo maso tak můžou zůstat „čerstvé“ docela dlouho, i měsíce! Jiným potravinám poměrné teplo _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ a dají se uchovat po určitý čas pouze na chladnějším místě (ovoce, zelenina, moučné výrobky, cukrovinky a další).
Kdo umí, ať zkusí u správně doplněných slov určit mluvnické kategorie. Co to je? Přeci pád, číslo, rod a vzor u podstatných jmen a osobu, číslo, čas a způsob u sloves.
Jistě sis všiml/a, že na balených potravinách je uvedeno datum, do kdy by bylo dobré, nebo je nutné, potravinu spotřebovat. Do 20. listopadu 2024, do konce 3/2025, do pěti dnů od otevření… V dnešní době je toho spousta tak mocně konzervováno tím, že jsou do nich přidány konzervační látky, které udrží dotyčnou poživatinu déle čerstvou. Otázkou je, co to je za přídavky, zda neškodí, zda jich není moc.
Schválně, podívej se na nějaké zabalené jídlo – na jeho datum spotřeby nebo datum trvanlivosti. Neuvěřitelné, že! Měsíc, dva, šest, dvanáct i čtyřiadvacet nebo třicet šest!
Určitě budeš souhlasit, že by bylo nejlepší mít vše stále čerstvé na dosah ruky, bez konzervantů a chemikálií. Snažme se alespoň tam, kde to jde, takovým potravinám dát přednost!
Z nebe se sypal sníh jako v pohádce o Vánocích. Eliška se dívala z okna a viděla, jak je venku bílo a sychravo. Přemýšlela, jestli tam někde na saních nejede Sněhová královna. Malé sýkory na stromě vypadaly trošku unaveně a tatínek říkal, že teprve, až se ukáže sysel, přijde jaro.
Eliška uslyšela Tomovo „sss“, syčel od dveří jako had, ale znamenalo to, že je čas na večeři. Na stole byla spousta dobrých věcí: sýr, který přivezl tatínek ze Sychrova, syrové maso, kterému se říká tatarák, i sušená šunka z Bosyně. Eliška věděla, že dnes večer se všichni nají dosyta a těšila se, až jí před spaním bude maminka číst pohádku o odvážné Gerdě.
VYJMENOVANÁ SLOVA
Co jsou to vyjmenovaná slova, už víme. Tentokrát se seznámíme s vyjmenovanými slovy po S.
VYJMENOVANÁ SLOVA PO S syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat i usýchat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat Vlastní jména: Bosyně, Sychrov, Syneč, Sýrovice
Přečti si úvodní text ještě jednou a podtrhni všechna vyjmenovaná slova po s a také slova jim příbuzná.
Eliška si marně láme hlavu nad hádankou, kterou jí dal u večeře tatínek. Už to vypadá, že si půjde pro radu za Tomášem. Nebo jí poradíš ty? Víme, že jde o vyjmenované slovo po s.
V létě běhám po poli, v zimě vlezu do nory. Rád se schovám v trávě, jím v zásadě zdravě. Kdo jsem?
Doplň do vět vyjmenovaná slova ve správném tvaru: sypat, sychravý, syn, sýr, sýkora
Král měl tři _ _ _ _ _ , Mojmíra, Bohumila a Radovana.
V malé mlékárně se vyrábí _ _ _ _ _ , který máme všichni rádi.
Na zahradě si udělaly hnízdo _ _ _ _ _ .
Dědeček si zase stěžoval na _ _ _ _ _ počasí. Jahodové knedlíky _ _ _ _ _ cukrem a tvarohem jsou ze všech jídel na světě nejlepší.
Doplňovačka.
1. Odpověď na druhý úkol – podařilo se ti vyluštit hádanku?
2. Mléčný výrobek.
3. Zvuk, který vydával Tomáš před večeří.
4. Jaké bylo maso, které má Eliščin tatínek tak rád?
5. Nevlídné počasí je
6. Malý syn.
7. Vyjmenované slovo/sloveso, které použiješ, když čekáš, až nebudeš mokrý.
KRAJÁNKOVA LABORATOŘ
ZUZANA DAWSON KOCOURKOVÁ, ANIČKA (WASHINGTON, D.C., USA / BRNO, ČR)Lupa je optické zařízení, které slouží k zvětšení malých předmětů nebo detailů. Pracuje na jednoduchém principu zakřivené čočky. Čočka je průhledný materiál, který má tvar vypouklý nebo vyklenutý, což mění směr světla, které jím prochází.
Budeme potřebovat:
• průhlednou plastovou láhev
• fix
• nůžky
• vodu
• materiály ke zkoumání (např. listy, hmyz, drobné předměty, časopis)
Jak můžeme vytvořit lupu z plastové láhve a vody?
Postup:
Připravíme si plastovou láhev. Na vypouklé horní straně láhve nakreslíme fixem kolečko o průměru asi 6 cm.
Kolečko vystřihneme a vznikne nám tak malá plastová mistička.
Do vzniklé mističky nalijeme trochu vody. Tím vytvoříme naši jednoduchou čočku.
Teď, když je lupa hotová, můžeme se pustit do zkoumání nejrůznějších předmětů.
Plastová láhev byla použita jako jednoduchá čočka. Tvar, který jsme vystřihli, je konvexní, zakřivuje se směrem ven. Přidaná voda způsobuje lom světla, které skrz ni prochází, a to se ohýbá dovnitř. Tím dochází k zvětšování předmětů, na které se přes tuto čočku díváme.
Svého času byla doslova ikonou mezi zmrzlinami a byla hvězdou v každém směru. O velké popularitě značky Polárka v té době svědčí i to, že byla často zmiňována ve filmech i muzice.
Svůj název nezískala po jasně zářící hvězdě na nebi, jak by se mohlo zdát, ale po jisté hvězdě zvířecí. Polárka se totiž jmenoval úplně první lední medvěd, kterého se kdy v zoo v tehdejším Československu podařilo odchovat až do dospělého věku. Polárka se stala doslova populární chlupatou celebritou a stala se jedním ze symbolů pražské zoologické zahrady.
Pražské mrazírny proto využily její ohromné popularity a začaly v roce 1949 do obchodů dodávat zmrzlinu s jejím jménem i obrázkem. Polárka se tak stala dodnes užívaným synonymem pro zmrzlinu. Stejně tak se vžil hovorový termín „polárkáč“, který označuje polárkový dort. Výrobky Polárka se na trhu objevovaly nepřetržitě od svého vzniku až do roku 1989, ale i po něm. Ovšem ne v takové míře jako dříve. Rok 2018 znamenal pro značku Polárka velký comeback a výrobky dostaly zbrusu novou tvář. Došlo k inovaci loga, i nadále ale zůstala ve znaku původní ikona – medvědice Polárka. Firma ALIMPEX FOOD a. s. rozšířila sortiment a nabízí celou řadu zmrzlinových dobrot, jak klasických, tak i zcela nových a moderních.
Sněhová královna z Andersenovy pohádky byla vládkyní věčné zimy, mrazu, sněhu a ledu. Sněhové vločky nebo květy nakreslené mrazem na okno jsou nádherné. Jak krásná pak asi bude koruna Sněhové královny? I když je jaro za rohem, trochu zimy si během tohoto tvoření přičarujeme zpátky.
Budeme potřebovat:
• čelenku bez ozdob
• chlupaté drátky bílé, třpytivě bílé a v různých odstínech modré
• bambulky bílé, třpytivě bílé a v odstínech modré
• nalepovací drahokamy, vločky, hvězdy, třpytky atd.
• bílé a modré peří
• tavnou pistoli
• nůžky
MARIE ŠVÉDOVÁ, AMELIE (VÍDEŇ, RAKOUSKO)
Chlupaté drátky přeložíme na polovinu. Tam, kde je drátek přeložený napůl, jej trochu zatočíme a zahneme do tvaru L. Pak všechny drátky přilepíme tavnou pistolí na čelenku.
Pomocí nůžek přistřihneme drátky tak, aby měla koruna požadovaný tvar.
Z odstřižků chlupatých drátků vytvarujeme spirálu s rovným koncem, tvar by měl připomínat malé lízátko. Pak ohneme do tvaru L a přilepíme vedle sebe na přední stranu čelenky podle obrázku.
Chlupaté drátky z přední strany dozdobíme třpytivými vločkami, hvězdami, nalepovacími drahokamy a podobně.
Čelenku otočíme a na zadní stranu řady chlupatých drátků přilepíme peří.
Nakonec na zadní stranu nalepíme řadu bambulek a zakryjeme tak konce peříček.
Byl víkend a maminka po snídani poprosila Mojráčka, jestli by mohl vyluxovat celý dům. Mojráček jí to slíbil. Po snídani se ale zvedl od stolu, neodnesl si ani talířek a utíkal do svého pokoje, kde si zapnul počítač. Když se ani za hodinu nezačalo nic dít, zavolala maminka na Mojráčka znovu. „Jóó,“ volal Mojráček na maminku z pokoje, „jen si tu něco dodělám a už jdu. Počkej chvilku!“ A tak se to opakovalo ještě dvakrát. Nakonec mamince došla trpělivost a šla za Mojráčkem do jeho pokoje.
„Mojráčku,“ řekla už naštvaným tónem, „něco jsi mi přece slíbil. Čím dřív to uděláš, tím dřív si můžeš zase jít hrát. Odpoledne má přijít návštěva a já chci, aby to bylo hotové.“ Mojráček se začal ošívat, ptal se maminky, proč pořád chce, aby něco dělal, že ho to nebaví a že třeba takový Marek odvedle dostává za domácí práce od rodičů peníze. Nakonec s velkým brbláním vzal vysavač a udělal, co po něm maminka chtěla.
Maminku Mojráčkova reakce hodně mrzela. Vždyť přece dostává kapesné a vždycky se ho snažili vést k tomu, že by měl s domácími pracemi pomáhat. Celý den jí to vrtalo hlavou, ptala se tatínka, jestli přece jen nechce po Mojráčkovi moc. Tatínek jí slíbil, že se poptá kolegů v práci, jak to mají doma nastavené.
V pondělí se tatínek opravdu ptal známých a maminka se ptala starších kolegyň v práci. Většinou to bylo všude stejné, děti chtěly za pomoc v domácnosti nějaké peníze, ale rodiče jim je nikde nedávali, protože takhle by to fungovat nemělo. Maminka o všem dlouho uvažovala, pak dostala nápad, jak to vyřešit. Nejprve vše probrala s tatínkem, a když souhlasil, rozhodla se promluvit si u večeře s Mojráčkem. „Mojráčku,“ začala maminka, „sám dobře víš, že všichni mají doma nějaké povinnosti. Chceme, abychom měli doma hezky, proto já uklízím, vařím, peru, tatínek seká zahradu, opraví, co je
M.
potřeba, vynese koš a ty vysáváš nebo vyskládáš nádobí z myčky.“ Pak vysvětlovala, proč jsou tyto práce důležité a že za takovou pomoc taky maminka ani tatínek nedostávají zaplaceno. Maminka ale přišla na kompromis. Pokud Mojráček udělá něco navíc, třeba umyje tatínkovi auto nebo pomůže mamince s nákupem, dostane za to body. A když jich nasbírá dost, může si pak vybrat nějakou odměnu. Pokud si ale nebude své povinnosti plnit, body se mu naopak odečtou.
Mojráčkovi se ten nápad opravdu líbil. Ještě toho večera vyrobili s maminkou a tatínkem tabuli povinností a stanovili si, kolik bodů se za jakou pomoc bude přičítat a odečítat.
Tipy pro rodiče:
• Učte dítě, aby vám doma pomáhalo již od útlého věku. Už tříleté dítě by mělo mít nějaké své povinnosti, postupem času by se měly navyšovat.
• Pokud chcete dítě odměňovat, je vhodná nějaká společná aktivita (bazén, zoo). V případě finanční odměny volte přiměřenou částku.
• Vhodné je děti motivovat také formou bodů za plnění povinností. Stanovte si přesné množství bodů, které musí získat pro určitý typ odměny.
• Nezapomínejte nastavit také pravidla za nesplnění povinností (odečet bodů, vrácení peněz…)
• Domácí povinnosti pomáhají budovat dětské sebevědomí. Tím, že jim rodiče svěří nějaký úkol, dávají najevo to, že jim plně důvěřují.
