TÉMA ČÍSLA / sběrné nádoby / text: lucie kettnerová / FOTO: Michael Kratochvíl, profimedia, archiv asekol
Naše sběrné nádoby nevypadaly vždy tak, jak je známe dnes. Stacionární kontejner byl původně zelený a plastový, a když se přebarvil na červeno, prošel nejdříve plechovou a pak sklolaminátovou variantou. Nakonec se natrvalo vrátil k plechu a přibyl mu otočný buben
Zdálo by se, že problém odpadu řešilo lidstvo odpradávna. Není to ale tak úplně pravda. Pravěcí lidé totiž téměř žádné odpadky neprodukovali. Vše, co ulovili nebo našli, prostě zpracovali. Dokud žili kočovným životem, nemuseli se příliš starat o to, co po nich zbude. Prostě se jednoho dne sebrali a přemístili o kus dál. Co nepotřebovali, nechali na místě. Problém s odpady nastal až ve chvíli, kdy se lidé usadili, začali chovat hospodářská zvířata a zřizovat řemeslnické dílny. Zbytky se často vyhazovaly či vylévaly tam, kde to bylo nejblíže, tedy na ulici nebo do řeky. Ovšem abychom všem dávným kulturám nekřivdili, tak třeba už před sedmi tisíci lety měli obyvatelé na Blízkém východě odpadní kanalizaci z domů, jinde vznikaly komposty, které následně sloužily pro zemědělské účely, další odpady se likvidovaly v nepřetržitě hořících ohních. Třídění si vyžádala péče o zdraví Na hygienu dbali zejména staří Řekové a Římané. Měli vodovody a veřejnou kanalizaci, o pořádek na ulicích se jim starali otroci a váleční zajatci. Odpady se odvážely za město a ukládaly do odpadních jam. Velký úpadek v oblasti čistoty však přinesl středověk, a tak není divu, že mor nebo cholera měly skvělou živnou půdu pro své rozšíření. Když v polovině 19. století opět vypukla jedna z velkých epidemií cholery, snažili se vědci najít její příčinu a konečně upozornili na souvislost
10
ZPĚTNÝ ODBĚR
2/2011
mezi hygienou a úmrtností. V té době se začala psát historie cíleného prvotního třídění odpadu. Pevné odpadky se odvážely na skládky a pro splašky se začaly budovat centrální kanalizace. V 70. letech 19. století ale začal být ve velkých evropských městech problém s kapacitou skládek, a tak se začaly stavět spalovny. V Čechách byla první spalovna zprovozněna v roce 1905 v Brně, Praha se dočkala ve třicátých letech minulého století. Spalovna tu byla ve Vysočanech. Elektrošrot roste nejrychleji Dvacáté století přineslo nový problém – prudký nárůst velmi specifického a pro přírodu i lidské zdraví potenciálně nebezpečného elektroodpadu. V současnosti je dokonce elektrošrot nejrychleji rostoucím druhem odpadu, celosvětově tvoří až 5 % hmotnosti pevného domácího odpadu. V zemích Evropské unie, kde se v domácnostech ročně vyprodukuje asi 8 milionů tun elektroodpadu, roste jeho objem tempem 3 až 5 % ročně, v rozvojových zemích stoupá jeho produkce až trojnásobně. Experti odhadují, že v souladu s růstem prodeje elektroniky se jen za rok 2020 bude EU muset vyrovnat s téměř 11 miliony tun elektroodpadu, o deset let později to bude dokonce 14 milionů tun. K tomu je třeba přičíst ještě další zhruba tři miliony tun elektroodpadu pocházejícího od organizací a firem. Sběrné nádoby míří za lidmi Zatímco povědomí o nezbytnosti re-
cyklace se stále zvyšuje, ochota Čechů donést spotřebič do speciální nádoby se snižuje. Respektive, snižuje se vzdálenost, kterou jsou ochotni kvůli odevzdání zařízení překonat. Ukázal to průzkum, který si nechaly kolektivní systémy ASEKOL, Ekolamp a Elektrowin udělat u agentury Markent, aby zjistily, jak ještě více motivovat Čechy k recyklaci. Až 81 % respondentů uvedlo, že sběrný dvůr je pro ně moc daleko. A zatímco v roce 2008 byli lidé ochotni malá elektrozařízení odnést na sběrné místo vzdálené 1633 metrů, loni tento ukazatel klesl na 1417 metrů. V případě velkých spotřebičů se vzdálenost snížila z 2110 metrů v roce 2008 na loňských 1475 metrů. Proto se ASEKOL rozhodl jít nejen cestou soustavného vzdělávání v oblasti recyklace, ale vyšel občanům i reálně vstříc a soustředil se na plošnou distribuci různých typů sběrných nádob určených pro specifická sběrná místa. Stacionární kontejner Jako první byl veřejnosti představen stacionární kontejner, pro nějž se později ujalo označený „červený“. V létě roku 2007 bylo zkušebně instalováno pět těchto nádob v malých obcích ve Středočeském kraji, zanedlouho se s ním v praxi seznámili i Kladeňané. Kontejner měl původně zelenou barvu, byl z plastu a tvarem připomínal zvon. „Tehdy pro nás bylo velkou neznámou, jak lidé stacionární kontejnery na elektroodpad vlastně přijmou. Podobný systém sběru